Sváteční trojice sauvignonů

Po nedávné zkušenosti se stobodovým moravským Sauvignonem jsem si řekl, že bych zase mohl svou dietu o tuto odrůdu trochu obohatit, znovu si zkalibrovat dojmy a kvalitativní stupnice. A tak jsem o svátcích i učinil. Dnes se podělím o poznámky ke třem různým kouskům, pravda v prvním případě nebude odrůdově čistý :-) Při návštěvě Bordeaux a konkrétně vinařství Château Latour-Martillac mne hodně zaujal jejich Pessac-Léognan Blanc 2019 (Grand Cru Classé de Graves), vlastně víc než červená :-) Třeba se ještě rozepíšu časem, dnes jen k tomuhle konkrétnímu vínu. Podnik jede v udržitelnějším režimu (alespoň HVE3, ale bio na vinicích není), v ročníku 2019 najdete 58 % odrůdy Sauvignon Blanc a 42 % odrůdy Sémillon z místních štěrkových půd. Víno již kvasilo v sudech, následně ve francouzských barrique sudech (čtvrtina nová) zraje 10 měsíců na kalech a ještě dalších pět měsíců na jemných kalech leží smíšené sudy v nerezu. Bordó láhev, kovová záklopka a kvalitní celokorek. Trochu tmavší žlutá barva. Efektní, vyzrálejší sladší aromatika s již známkami zrání v lahvi. Komplexní, bohatší, žluté ovoce, citrusová linka, hezky zakomponované dřevo, trochu karamel a toast, vrstevnaté. Suché, čisté, středně plné až plnější, sladce peckovinově ovocné, fajn kyselina ale zakulacenější, toastové, s delší citrusovou dochutí a fajn minerální linkou. Pěkný kousek hezky spojující svěžest a důraz, oproti projevu před dvěma a půl lety oblejší a hlubší. Cena dvanáct stovek (Kupmeto), což už není zrovna málo. Každopádně příznivce stylu rozhodně potěší.

Zobraz celý článek →

Top vína roku 2024 – část 1.

Přelom roku je tradičně časem všemožných bilancování a žebříčků, tak jsem si řekl, že bych také pro jednou s něčím přišel. Jmenovat vše skvělé co jsem ochutnal nejde a smysl by nejspíš dával žebříček vín, která jsem loni pil nejčastěji… na ten třeba ještě vzepřu síly. Teď to ale bude 30 vín, která mne v minulém roce zaujala nejvíce, utkvěla mi v paměti více než jiná, překvapila, potěšila. Prostě různé důvody, proč se v přehledu nacházejí, žádné jen seřazení excelové tabulky podle bodů. Chutnal/pil jsem i něco světovou kritikou ověnčené plnou stovkou, ale v mém výběru to koukám není :-) A stejně tak vína nejsou seřazena podle „kvality“, nakolik si uvědomuji, že vydat články 30-21, 20-11 a 10-2 a následně ten o víně nejlepším by přineslo větší čtenost. Takhle to ale prostě nemám nastavené a řešit nechci. Rok 2024 každopádně nebyl z nejsnazších, napsal jsem tu určitě nejméně článků co pamatuji, o některých těch vínech a vinařstvích jsem se zatím třeba vůbec nezmiňoval. O spoustě zajímavých návštěv a degustací tu bohužel nepadlo ani slovo. U něčeho snad ještě napravím, u dalších alespoň krátká zmínka teď. Tak pojďme na prvních deset kousků…

Zobraz celý článek →

Nový ročník Favereau a špičkové Beaujolais

Jako každý rok jsem ve slevové akci 6+6 lahví (na Kupmeto to vypadá ještě furt běží) zakoupil zásobu Château Bois de Favereau Bordeaux Supérieur „Cuvée Jean Jules“, v aktuálně nabízeném ročníku 2020. Psal jsem tu o 2019 a nejvíce k 2016. Vinice se Sauvignonem blanc už má producent v certifikovaném bio, ty s modrými odrůdami se tam snad také výhledově přesunou. Tohohle cuvée specielně pro négocianta J.J. Mortier & Cie dělají nějaký 50 tisíc lahví. Směs tradičně zhruba 60 % Merlot, 30 % Cabernet Sauvignon a 10 % Cabernet Franc. Tmavá, intenzivní barva. Slušně výrazná, tmavě ovocná vůně, švestky a směrem lesní ovoce, linka dřeva, kořenitosti a kouře, uzené maso. Suché, čisté, středně plné, dobré kyseliny, tmavá ovocnost, třísloviny jemnozrnné a nijak výrazné, solidní délka. Dobře udělané, přístupné a nijak komplikované ale zdaleka ne přímočaré. Jako za ty prachy jsem vždycky rád, že mám zásobu.

Zobraz celý článek →

Přichází Pavillon Blanc Second Vin

Legendární Château Margaux – a výhled na zámek z příjezdové cesty je určitě jedním z ikonických v rámci Bordeaux – nedávno vybudovalo nejen velmi efektní podzemní Vinothèque (a při bagrování překopalo jednu jejich vinici, která už je sice zase osazena, ale už kvůli tomu nemůže nést apelaci Margaux), která vypadá tak trochu jako skladiště těch největších státních tajemství a detailů o mimozemšťanech ze špiónského thrilleru, ale také novou vinařskou budovu dedikovanou především bílému a také laboratoři a výzkumu, efektní záležitost dle návrh kanceláře Foster + Partners. Vývoj a změny se dějí u všech jejich vín, ale u bílého je teď asi nejzajímavější. To produkují již od 18. století, nejprve pod jménem Château Margaux Vin Blanc de Sauvignon a od roku 1920 jako Pavillon Blanc du Château Margaux.

Zobraz celý článek →

Marie B a hodně netradiční „Bordeaux“

V Praze otevřel nový podnik Marie B (web, článek na blogu Ambiente), tak trochu drzejší a divočejčí sesterský podnik michelinské La Degustation nacházející se nedaleko. Samotná Marie B sídlí hned vedle dalšího podniku z Ambi sítě, winebaru Bokovka, a obchodu Naše maso. Už tu oblast mají dobře ošéfovanou :-) Marie B jsou vlastně podniky dva, od desíti dopoledne tam funguje vinotéka/winebar Vin De Marie, ve které najdete hromadu především naturálně(ji) laděných vín jak z nabídky zavedených dovozců, tak i věci co si do La Degu / Marie B vozí sami (např. sortiment Morice) a doteď bylo komplikované se k lahvím dostat jinak než při jídle v restauraci. Vinotéka zavírá v šest a stává se součástí restaurace, jejíž hlavní část je ale sezení na baru okolo otevřené kuchyně. Večeře je aktuálně čtyřchodové degustační menu formou „carte blanche“, dostanete prázdný papír a tužku na poznámky. Co jste jedli se dozvíte až po jednotlivých chodech. Není to pro úplné introverty nebo na klidnou romantickou večeři ve dvou, okolo vás je stále dost živo a na baru sedíte i vedle cizích lidí. Personál s vámi po každém chodu rozebírá, co si tak myslíte že vám skončilo v žaludku. Takže nevhodné i pro osoby s příliš zbytnělým egem, trefit se úplně správně fakt není snadné :-) Každopádně všechna jídla byla moc dobrá až skvělá a večeři i vína jsem si dost užil, ale na hodnocení gastronomie jsou tu povolanější :-)

Zobraz celý článek →

Víno, běh, víno, jídlo, běh…

Narazil jsem nedávno, a netuším zda na mne vylezlo na sledovaných vinných či běžeckých kanálech, na zprávu o Collette O'Hagan, 73leté irské babičce, která právě zaběhla svůj maraton č. 900, počítá jen ty oficiálně měřené a ne dalších 100+ co absolvovala sama, a začíná napínat síly k tisícovce. A furt je běhá mezi 4-5 hodinami. Docela nedávno jich dala, v rámci charitativní akce, rovnou dvanáct ve dvanácti po sobě jdoucích dnech. Au. Nesedí ji energetické gely a proteinové tyčinky, ale nedá dopustit na sklenku červeného večer před během a další po něm. A k tomu mísu nasolených hranolek s octem, sem tam i majonézou. Lidské tělo je úžasné. Vzpomněl jsem si přitom na knihu, kterou před lety zakoupil, The Marathon Chef: Food For Getting Fit (Amazon).

Zobraz celý článek →

Nesířený Merlot s pozvánkou

Dnešní článek bude vlastně hlavně pozvánka. V pondělí se uskuteční další Družstvo, půjde už o sedmadvacáté a zároveň tak trochu o představení prostor nového winebaru/restaurace/kavárny Alma ještě před oficiálním otevřením za pár týdnů. Krom párty tak jak ji znáte vás tentokrát čeká, v komorním prostředí jedné ze sklepních místností, také řízená degustace všech 15 vín co budeme nabízet. Té se ujmu osobně a místa jsou zatím k dispozici :-) Jedním ze vzorků bude též Château Tour Peyronneau Merlot 2019 Saint-Émilion Grand Cru. Jak uštěpačně poznamenal jeden z družstevníků „tolik zlaté jsme snad na Družstvu ještě neměli.“ Ale tím si radost kazit nenechám a viněta není všechno!

Zobraz celý článek →

Riesling z Gobelsburgu a fajn výrazný Fronsac

Minulý týden jsem tu psal o opulentnějším vídeňském ryzlinku a teď otevřel další rakouský, ze Schloss Gobelsburg (web), konkrétně Schlosskellerei Gobelsburg Urgestein Riesling 2021 a tedy víno z jádra jejich produkce. Zámek Gobelsburg je nejstarším vinařstvím v Kamptalu, a plným právem členem „Österreichische Traditionsweingüter“, podnikem s doloženou vinařskou historií sahající až do 12. století. Jako leckde jinde zde tradici založili cisterciáčtí mniši a to již v roce 1171. Dnes jedou už na nemalých zhruba 85 ha a v ekologičtějším režimu, ale certifikováni bio nejsou. Odrůdově jasně dominuje Grüner Veltliner a Riesling je na druhém místě, ale najdete u nich i Frankovku, Pinot Noir, Chardonnay, Svatovavřinecké, Ryzlink vlašský či Zweigelt. Pracují hezky se starými velkými sudy (ale samo i nerezy, třeba tohle víno v nich zraje), snaží se kvasit spíš spontánně a tak. Tenhle ryzlink pochází z mladších výsadeb (<15 let) v tratích Gaisberg a Heiligenstein, cílem je spíš „odrůdový projev“ než nějaký větší odraz terroir, ačkoliv se teda jmenuje podle šutru v podloží :-) Láhev pistole, šroubový uzávěr. Trochu výraznější žlutá barva. Ovocnější, docela výrazná zrale ovocná vůně, žluté až exotické ovoce, ananas, jasně medová linka a trochu botrytický štych, lehce kouřové. Suché s trochou zbytkového cukru, středně plné, s velmi fajn kyselinou, vše z vůně se opakuje v trochu exoticky žlutě ovocné, lehce medové a botrytické a krémovější chuti s dobrou stavbou i dochutí. Není to vůbec špatné! Můj ideál je trochu jinde (a častěji ho nalézám v Německu a sem tam v Čechách, v Rakousku či na Moravě řídčeji), ale tohle je moc dobře udělaný ryzlink co nadchne mnohé.

Zobraz celý článek →

Navždy poslední ročník Château Pontac Lynch

Jedním z vín, které mne na návštěvě Bordeaux dost zaujalo, bylo Château Pontac Lynch 2019 (web, k nám dováží Kupmeto), Cru Bourgeois z Margaux. Je to málo známý „menší“ producent, ovšem s osmi hektary vinic na místě celkem prestižním. Z jedné strany mají hlavní vinici Château Margaux, z druhé je to Château Palmer, sousedí ještě s Rauzan Ségla a Château d'Issan. Mají další dva hektary na hranici Margaux, ale již „jen“ jako Haut-Médoc. Samotné château nechal postavit v roce 1720 hrabě Lynch coby svůj lovecký zámeček, v následujícím století koupil dům tehdejší správce města Bordeaux, hrabě Pontac. Vinařství je majetku rodiny Bondon od padesátých let, a dlouhodobě řízené ženskou rukou. Po Marie Helene Falleur-Bondon dnes podnik převzala čtvrtá generace v podobě mladé Valentine Falleur. Od roku 2010 začali osekávat chemii ve vinohradech, jsou HVE již od 2013 a dokonce bio od 2020. Na vinicích dominuje trochu překvapivě Merlot s téměř polovinou, další velkou část tvoří Cabernet Sauvignon a v menší míře je to Cabernet Franc a Petit Verdot. Průměrné staří keřů je nějakých 35 let.

Zobraz celý článek →

Z deníčku nad Château Le Puy 2009

Neumím francouzsky. Teda… je to složitější. Text, pokud je o víně, s velkými rezervami nějak zvládnu. I jakž takž jídelní lístky, ale tam už mohu být překvapen mnohem snáz. Naštěstí jím veškeré divnosti, co mi mohou na talíři ve Francii běžně přistát, takže nestresuji. Mnohé z nich dokonce aktivně vyhledávám, všechny ty andouillettky a telecí hlavy a ovčí mozky či koule. Pokud mluví vinař, tak se u ledasčeho taky chytám. Ale obecný francouzský hovor dávám fakt jen základy a pokud mám sám mluvit, je to vyloženě tragédie. Zároveň mám i jednu superschopnost. Bohužel takovou, že do Avengers, Justice League nebo mezi X-Men mne díky ní nevezmou. Schopnost spočívá v tom, a je irelevantní o jak kvalitní podnik se jedná a jak moc pečlivý je sommeliér, že z vinného lístku nejprve s železnou pravidelností vybírám víno, které z nějakého důvodu už (či právě) není. Stává se mi to tak často, že se tomu už spíš směju. A fakt u míst, kde mne překvapuje, že vůbec víno mají, po podniky vínem vyhlášené a s různými těmi hvězdami od výrobců pneumatik a podobnými prestižními oceněními. Zábavné situace nastávají v momentě, kdy se neznalost jazyka spojí s objednáním vína, které na lístku není…

Zobraz celý článek →

Na návštěvě v Château Carbonneau

Dnes si uděláme zastávku v Bordeaux, konkrétně východního okraje téhle oblasti, Sainte Foy Côtes de Bordeaux. Někdy se objevuje argumentace, že místních pár set osázených hektarů (spadajících pod asi dvě desítky vinařství a družstev) by už mělo být spíš součástí Bergeracu, ale tím si radost kazit nebudeme. O návštěvě superslavných château jako Mouton, Margaux či Figeac, z apelací neméně slavných, si třeba povíme někdy příště, o těch toho bylo stejně napsáno už dost a tak či onak nikoho mimo jejich zákaznickou bublinu k nákupu jejich vín asi nepřesvědčím (a upřímně, i přes nesporné kvality obsahu lahví, ani nechci). Dnešní zastávka bude u Château Carbonneau (web, dováží Kupmeto), od nich je to asi o pět až deset kilometrů blíž do Saint-Émilionu než Bergeracu :-) O tomhle vinařství už jsem tu něco málo psal, dnes vezmeme s trochu více detaily.

Zobraz celý článek →

Robotický sklep, Henriot prodáván, nový šéf Lascombes a požáry v Bordeaux se sklenkou vína

Mám rád staré klenuté sklepy, vůni dřevěných sudů a ruční práci. Dobře se na ni dívá! Ale stejně jsem v Bordeaux docela ujížděl na tom, když ukazovali různé jejich nové sklepní vychytávky a drobná vylepšení. Ale i u těch velkých slavných château šlo při práci se sudy hlavně o ruční práci. A pak jsou tu nové high-tech projekty, třeba „sklep“ španělského giganta Félix Solís Avantis (jejich největší vinařský závod je továrna schopná zpracovat 7.5 milionu kilogramů hroznů denně a celková kapacita závodu je nějakých 175 milionů, spadá pod ně třeba populární značka Viña Albali). Inspirována jedním závodem na vyzrávání bourbonu v USA, osmnáctipatrová budova má kapacitu 130 tisíc barrique sudů objemu 225l, energii dodává střecha pokrytá solárními panely, budova udržuje konzistentní teplotu a vlhkost a je plně automatizovaná. Bez dotyku lidské ruky dokáže denně převézt tisícovku sudů, sudy automaticky naplnit či víno z nich stočit, zvládne vymýt ozónovanou vodou a vypařit 90 sudů v hodině. Není to moc romantické, ale celý systém zvládnout obsluhovat dva lidé a jedná se o fascinující záležitost. Video k projektu níže.

Zobraz celý článek →

AI somík, klučení v Bordeaux, Rakouský export, nový sklepmistr u Charles Heidsieck

Pokrok v AI, respektive v jazykových modelech a generátorech obrázků, jde dopředu až neuvěřitelně rychle. Je to sotva tři měsíce, co jsem tu něco psal. Nová verze GPT-4 teď zvládla odpovědi na náročné právnické zkoušky a také bravurně uspěla v testech, které pro adepty připravuje Court of Master Sommelier. V úvodním testu uspěl model na 92 %, ve zkoušce Certified Sommelier na 86 % a u Advanced Sommelier měl stále více než solidních 77 %. Na druhou stranu má nefér výhodu, podstatné části těchto testů nevyžadují upřímně žádné sofistikované přemýšlení jako spíš mít nabiflováno otřesné množství (zdánlivě a upřímně u mnohých nejspíš i reálně dost zbytečných) vinných faktů, názvů apelací, odrůd a podobně. Přesto… SOMMELIÉRY NAHRADÍ POČÍTAČE, BOJTE SE!

Zobraz celý článek →

Co si představíte, když se řekne Bordeaux?

Po intenzivním týdenním pobytu v jedné z asi vůbec nejznámějších vinařských oblastí světa budu klást otázky. A kdo ví, třeba v nadcházejících článcích i poskytnu nějaké odpovědi, byť i z následujících řádků bude myslím ledasco patrné. Co si představíte, když se řekne Bordeaux? Château Pétrus, superslavná Grands crus classés a vína za stovky euro, nebo spíš těch 97 % produkce co se prodává pod méně než 15€ za láhev? Vycizelovaná a na vinařství lahvovaná vína slavných jmen, nebo ta prodávaná velkoobchodně ve velkém i hodně pod euro za litr a lahvovaná pod tisícovkami různých jmen obchodníky? Načinčaná château s efektními moderními provozy za miliardy v budovách navržených Normanem Fosterem, nebo staré ošuntělé sklepy v obyčejných domech? Je Bordeaux místem, kde to má každý na háku a vlastnit vinařství je záruka bezproblémového vyžití, nebo oblast, kde budou právě dotovat vyklučení devíti tisíc nerentabilních hektarů? Napadnou vás oprýskané vesnice a městečka, která by se mohla stydět před prakticky každou moravskou vinařskou obcí, nebo je něco takového v jedněch z nejslavnějších ze světových apelacích nemožné?

Zobraz celý článek →

Favereau 2019 a Riesling od Horsta Sauera

Zase se budu opakovat. Již pravidelnou lednovou aktivitou je nákup nového ročníku Château Bois de Favereau Bordeaux Supérieur „Cuvée Jean Jules“, ideální je to totiž v rámci slevové akce 1+1 na celé kartony u Kupmeto :-) O producentovi a novinkách u něj jsem psal nejvíce u ročníku 2016, loni jsem vás oblažil článkem k ročníku 2018 a teď mi dorazil 2019. Opět nadpoloviční díl Merlotu doplněný Cabernetem Sauvignon a malým dílem Cabernetu Franc, z trochu přehlédnutého ale dost kvalitního ročníku. Tmavá rubínová barva, trochu fialový tón. Poměrně expresivní aromatika, mladá a především ovocná, tentokrát s výrazným černým rybízem, sušená švestka s uzenou slaninou, sladkost, kořenitost a trocha divokosti, trochu čokoláda. Suché, středně plné až plnější, s pěknou kyselinou, mladé s dost výrazným tříslem a velmi slušnou delší dochutí. Dobře postavené, koncentrace a tmavší ovocnost, dost povedené. Působí to vlastně docela seriózně, vzhledem k cenové kategorii (po lahvi 270 Kč, v rámci akce půlka). Ale ideál nechat 2+ roky ještě ležet, byť ke kusu masa potěší už teď. 2018tka je teď k pití dost fajn, stejně jako 2016 a 2015 :-)

Zobraz celý článek →

Derenoncourt a jeho soukromé Domaine de l’A

Jméno Stéphane Derenoncourt asi slyšel každý milovník (nejen) Bordeaux. Slavný œnologue-consultant (hned se mi vybavila scéna z Dobrého ročníku, musím si to na svátky zase pustit) patří mezi elitu oboru, společně se jmény jako Eric Boissenot (syn bohužel již zesnulého Jacquese Boissenota, zásadního následníka „otce moderní enologie“ profesora Émile Peynauda), Michel Rolland, Hubert de Boüard či Paul Hobbs. Je to absolutní samouk bez jakéhokoliv formálního vinařského vzdělání, na začátku osmdesátých let jako ani ne dvacetiletý prostě dorazil stopem do Bordeaux a tam začal dělat všemožné pomocné práce, až se vypracoval tam kde je nyní. Má négociantskou firmu s Françoisem Thienpontem, společně s manželkou enologickou konzultantskou firmu, s vínem pomáhá či pomáhal u jmen jako Pavie Macquin, Domaine de Chevalier, Smith Haut Lafitte, Talbot, Canon-la-Gaffelière, La Mondotte, Beauséjour, Petit Village, Esterhazy Wein, Coates & Seely, Inama, Tenuta Argentiera, Inglenook-Rubicon Estate či ukrajinské Shabo a desítky dalších vinařství po celém světě. Docela se vyplatí sledovat menší levnější Bordeaux na kterých se podílí, většinou jsou to povedené věci v ne úplně supermoderním „Rollandovském“ stylu (i když i ten už trochu nohu z plynu zvedl), ač nějaký velký tradicionalista to opravdu není.

Zobraz celý článek →

Tři supermarketová červená ze Španělska, Bordeaux a Chile

V rámci vykukování z bubliny občas ověřuji, jaký je aktuální stav na vinné frontě večerky-sámošky-stáčírny :-) Pravda určitě méně často než dříve, sil není příliš. Tentokrát jsem, stále v Lidlu bez desetníku jen stovku, neodolal lahvi Señorío De Peñalba Mencía Premium 2020 (producent Vinos de Arganza, oblastně zatříděno jako Vino de la Tierra de Castilla y León), což by měla být čistá Mencía školena asi čtyři měsíce snad dokonce v nějakých sudech. A pyšní se 90 body od Guía Peñín a dokonce 91 od Jamese Sucklinga. Láhev burgundská, záklopka kovová, korek lepený z drti. Tmavá barva, tón trochu do fialové. Čisté, spíš tmavší ovocnost a kořenitě-herbální linka. Suché, fajn kyselina, slušná délka, tmavší ovocnost, vyvážené, čistě udělané a bezproblémově pitelné červené. Působí nějak falešně? Ne, ač ten dojem schematické velkoprodukce tam je. Koupil bych si za kilo znova? Ne, ale v zásadě na tom není nic špatně. Chápu 90/91 bodů? Ne. Ale pokud by člověk potřeboval pár levných lahví na nějakou grilovačku a neřešil věci jako „příběh“, způsob pěstování hroznů a potažmo „detaily“ jako férové výkupní ceny hroznů a podobně, tak proč ne.

Zobraz celý článek →

Tautavel a Bordeaux od Château Carbonneau

Před pěti lety jsem tu psal o lahvi Côtes du Roussillon Villages Tautavel „Hommage aux Vignerons“ 2013, výběrové edici vína z této zajímavé oblasti od aktuálně extrémně úspěšného vinařství Gérard Bertrand. A teď vylovil ze sklepa další láhev (č. 7366 z celkových 7466), abych se podíval, jak (ne)vyzrálo do krásy :-) Hodně tmavá až neprůhledná barva. Stále poměrně tmavě ovocné ale již nazrálejší, sladká kořenitost a vliv dřeva z dřívějška není tak výrazná, zralé fíky, kakao, lehce „polévkové koření“ otevřenější projev. Suché, silnější, plnější, velmi solidní kyseliny, tmavší ovocnost, již uhlazující se třísloviny a slušná délka. Nepůsobí tak obludně jako dříve, solidní plnější záležitost. Inu proč ne. Měl jsem tři lahve a jednu věnoval jako dárek, takže další zkoumání vývoje neproběhne :-)

Zobraz celý článek →

Biodynamika s Alter Ego de Palmer 2015

Už jsem to určitě psal dříve, ale máme doma trochu „hlubší vztah“ k Alter Ego de Palmer, skvělému Margaux od Château Palmer (web). Ne že bychom ho pili nějak často, ale při různých významnějších příležitostech ho vylovíme, bylo to jedno z první „důležitých“ Bordeaux co nás nadchlo. Jde sice o druhé víno tohohle slavného producenta, ale vždy výtečné. A při označení „druhé víno“ by sklepmistr vyskočil z kůže, už nějakou dobu ho berou spíš jako víno jiné, s vlastní identitou, nejde už ani tak o nějaký výběr po sklizni či části školení „tohle půjde do prvního, tohle do druhého“ jako o specifické polohy a přístupy, které směřují k tomuto vínu. Navíc se kritika celkem shoduje, že s aktuálními podmínkami a selekcí je dnešní Alter Ego lepší než podstatná část ročníků prvního vína až do půlky devadesátých let, což tedy nejsem schopen objektivně posoudit. Ale teda… taky stojí o dost jinak než dříve :-) Už je to nějaký ten pátek, co byl v Praze David Sichel z rodiny majitelů a mluvil jak o Palmeru tak o dalších vínech v jejich portfoliu (v poměru cena/kvalita vždy zábavné Gaskoňsko Pellehaut, příjemné dobře pitelné Bordeaux Château d'Argadens, lehce experimentální ale neustále se zlepšující Saint-Emilion Château Fonplegade či klasické povedené Margaux Château d'Angludet) a bylo to skvělá ochutnávka narvaná informacemi, překvapuje mne že jsem z toho nesepsal nějaký dlouhý článek. Chutnal jsem tam Alter Ego 2014, Palmer 2014 a Palmer 99 a… dovedl bych si představit pít je častěji :-) Doma teď na oslavu narozenin ale otevřel mladší Alter Ego de Palmer 2015 a byl veskrze spokojen.

Zobraz celý článek →

Naturální Garnacha a netypické Bordeaux

Loni v březnu jsem tu psal o dvou základních nesířených vínech z Finca Casa Balaguer (web) z Alicante a dnes se mrkneme na jejich trochu výše postavený kousek, Rambla del Peligrés Garnacha 2020. To už je „vino de parcela“, z jedné konkrétní polohy po které nese jméno, jejich pohled na středomořskou Garnachu. Čistě vypěstované ručně sbírané hrozny jdou do betonového tanku, půlka celých i s třapinou a druhá odstopkována ale nepomleta. Kvasí spontánně, následně je lehce vylisováno a víno zůstane další necelý půlrok v betonovém tanku. V celém procesu není sířeno a lahvováno je bez čiření a filtrace do burgundské lahve s celokorkem a zavoskovaným hrdlem. Tmavší rubínová barva, ale ne vyloženě hluboké. Čerstvá, trochu divočejší zrale červeně ovocná aromatika, lehce balzamikový tón, florální a herbální linka. Zábavné, docela veselé. Suché, čisté, šťavnaté, s bezva kyselinou a živostí a sladší červenou ovocností, něco svíravosti a tříslovin ale dost jemných a uhlazených, slušná délka, skvělá pitelnost. Příjemné, vyvážené, chlastací ale s něčím navíc co baví zkoumat. Hodně fajn věc. V nabídce BIO Sueño, společně s dalšími novinkami o kterých se snad rozepíšu časem.

Zobraz celý článek →