Můj milý deníčku, vedra trochu polevila a mozek začíná zas fungovat, tak se podělím o dvě výjimečná vína z poslední doby. Když jsem před třemi lety psal krátký report z Chorvatska, tak jsem jako titulní foto použil láhev od Vinas Mora (web), která mne dost oslovila. Z vinařství se stal miláček restaurací a docela se o nich mluví, nově jsou i na domácím trhu díky Alma Wines. Byl jsem na degustaci a na večeři s vinařem a mám v plánu brzo větší samostatný článek. Každopádně jejich Kaamen II 2022 bylo víno, které mne v poslední době nadchlo asi nejvíc. Takže Chorvatsko, Primošten, stoprocentně odrůda Babić, staré (50-100 let, většina ale 70+ a výnos do půl kila, čistě ručně obhospodařované) keříkové výsadby na vápencové půdě kousek od moře. Odstopkované, fermentace v otevřených kádích bez kontroly teploty a macerace méně než týden, zrání z necelé poloviny v pětistovkách dubových sudech a druhá část ve sklolaminátu, bez filtrace a čiření a síru to taky moc nevidělo. Čistá rubínová barva, trochu tmavší. Čerstvá, čistá, energická vůně, šťavnatě peckovinová do třešní a višní s trochou kamenitosti, kouřovosti a středomořských bylinek. Je tam trošku vyšší těkavka (0.8 zhruba), ale upřímně vůbec ničemu to nevadí a tak nějak pomáhá nést ty ostatní vůně. Suché, čisté, precizní, na to jak zrale „teple“ ovocné až neuvěřitelně dobře pitelné, delší, charakterní. Mňam.
Restaurace El Camino (za mne jedna z domácích špiček, navíc s perfektním servisem, Michelin ať se jde bodnout) najela na letní menu a také trochu upravila vinný lístek. V bublinách nově mají Bufadors Celler a jejich Vinya del Rascarà 2019 Brut Nature. Jsme tedy v Alt Penedès a jak už jsem se zmiňoval dříve, tak Bufadors je jedním ze členů mého oblíbeného bublinového sdružení Corpinnat. Za vinařstvím stojí Ton Mata ze špičkového vinařství Recaredo a jeho manželka Encarna Castillo a jedou bio(dynamicky) ve vinicích a hodně (vlastně úplně) naturálně ve sklepě. Primární fermentace spontánní a totéž platí pro sekundární, na kterou používají mošt ze stejné vinice. Bez filtrace a čiření, žádné síření. Tohle je jejich čisté Xarel·lo z jedné výjimečné parcely vysázené v roce 1999 a na kterou použili řízky z vinice Turo d’En Mota, vrcholu u Recaredo. Třístovky sudy, na kalech v lahvi 72 měsíců, odstřel ručně (což při 5214 lahvích už zabolí) a bez dozáže. Tmavší, nazlátlá barva. Solidní perlení spíše menších bublinek. Hlubší a zřetelně déle na kalech vyzrávané, výrazná autolýza, kombinace citrusů a žlutých malvic, hruška, lehce herbální linka, mineralita a trochu bylinek, decentní zemitost. Suché, čisté, na pouhých 11 % alkoholu opět působí poměrně hlubokým a plnějším dojmem, naprosto suché, svěží ale spíše než jako aperitiv volá po větším zkoumání. Delší, strukturované, charakterní, trocha slanosti. Je tam lehký naturální funk, ale v kombinaci s dost seriózním vínem celek funguje výborně.
