Udělal jsem si výlet do Kutné Hory na hodnocení soutěže Pohár Karla IV., která se specializuje na odrůdy Rulandské modré a Ryzlink rýnský. Takové pozvání jsem odmítnout nemohl :-) Skončil jsem v komisi, která hodnotila červená (+ pár klaretů a růžových), a docela si to užil, našlo se několik opravdu výborných vín! Ne vždycky jsem se s komisí shodoval a kdyby mne náhodou někdy někdo zas chtěl na hodnocení pozvat, tak vězte, že jsem byl obecně nejdál od průměru a také nejčastěji hodnotitelem, jehož bodování bylo jako nejvyšší či nejnižší (o něco častěji) v průměrování zahozeno :-) To už je můj osud, jak by řekl Adrian Mole. O dva dny později, na výročí 710. let od narození Karla IV., bylo možnost přihlášené vzorky ochutnat v Praze, dozvědět se vítěze a také se zúčastnit menší tematické konference. Na té jsem se ujal, společně s národní sommelierkou Klárou Kollárovou, tématu Ryzlinku rýnského a současných vinařských trendů. Bylo to věřím pro účastníky zábavné :-)
Ale nedříve něco k pinotům. V rámci lehce starších kousků to vyhrál „obyčejný“ Bourgogne Côte d'Or Pinot Noir 2020 od Les Héritiers Saint-Genys. Jak to tam stylisticky dost lítalo, tak tohle byl takový závan „tady jsme doma“ projevu, že to naprosto chápu, sám jsem hodnotil vysoko. Na základní Burgundsko vlastně hodně vyzrálé ovoce, tmavší, koncentrovanější a s poměrně důrazným vlivem dřeva, ale seriózní, skvěle postavené a s potenciálem zrát do krásy. Výborné! Z mladších kousků nakonec první místo získalo víno ze stáje skupiny LVMH, kousek z novozélandského Marlborough, Cloudy Bay Pinot Noir 2023. Se stane! Mladé, čerstvé, trochu reduktivní, efektně výrazně ovocné, suché, čisté, šťavnaté… upřímně je to moc dobré. Hodně vysoko jsem měl Weingut am Nil Kallstader Saumagen Spätburgunder 2019 z Pfalze, na ročník stále velmi čerstvě tmavěji ovocný, expresivní, čistý strukturovaný dlouhý Pinot. Naprosto nečekaně jsem poslal vysoko víno z Pavlovínu (tedy podniku vlastněného „sklepmistrovskými“ Českými vinařskými závody), konkrétně pozdní sběr z ročníku 2017. Nazrálejší kousek, ale stále s třešňovou ovocností, strukturovaný, docela dlouhý. Ochutnal jsem si znova na přehlídce a… ale jo, fakt pěkná ukázka odrůdy a devět let věku tomu sluší. Slepá degustace je neúprosná.
Hodně se mi líbil také Pinot Noir Staré keře 2023 z trati U Všech svatých od Vinných sklepů Kutná Hora. Mladičké a potřebuje čas, na Kutnou Horu trochu plnější ale s tradiční výraznější kyselinou, červeně ovocné, šťavnaté zajímavé charakterní víno. Moc mi chutnalo výraznější, brusinkové, bohatší Rulandské modré Traditional line 2024 výběr z hroznů (trať Za cihelnou) od Mikrosu, tohle je teda extrémně mladičké a nutně potřebuje čas, ale má co nabídnout. Chutnal mi Jiří & Antoine Premiere Pinot Noir 2022 pozdní sběr (Křepice, Kopce). Francouzský enolog Antoine Fanjat a vinař Jiří Uherek dodali seriózní, pěkně červeně ovocný klasický pinot s hezky zakomponovaným dřevem, hodně precizní, suchý, strukturovaný s dobrou kyselinou. Ale bylo toho mnohem víc, rozhodně podnětná ochutnávka :-)
Ryzlinky jsem nehodnotil a v rámci přehlídky si příliš poznámek nedělal, některé body a umístění nepochopil, ale to samé mohu říct o Pinotech a tam jsem v komisi seděl, takže co naděláte… :-) Pokud jde o přednášku, tak tam jsme účastníky nejprve potrápili nealkoholickými ryzlinkovými bublinami (Dr. H. Thanisch Erben Müller-Burggraef), holt tenhle trend pominout nejde. Následně přišla řeč na klimatickou změnu a přesun vinic na sever. Norský Riesling jsem k dispozici neměl, ale ochutnali jsme kousek z malopolské Winnica Kamil Barczentewicz, dost příjemné pití za mne. Hned několik trendů zastoupilo vinařství Schätzel z Rheinhessen (o kterém se musím rozepsat pořádně, tohle vinařství je v rámci VDP naprostý exot) a jejich pohled na „moderní“ víno. Čistě ve vinicích, ovce i drony, vína ze kterých jde jasná částka na konkrétní specifické projekty udržitelnosti a obnovy a jejich Steiner Riesling 17-24 rovnou v magnumce. Za mne fakt zajímavý kousek, ze špičkových poloh na červené břidlici Ölberg, Hipping a Pettenthal zrajících společně ve velkých sudech. Jde o perpetuální rezervu všech ročníků 2017 až 2024 a navíc se zráním pod flórem. Víno asi nesedne úplně každému, o tom žádná, ale mně baví hodně. Tmavší žlutá barva, lehce opalizující. Vůně vlastně dost čerstvá, energická a slinosbíhavá, jasně naznačující vyšší kyseliny. Žluté ovoce, citrusy, kouřovost, střelný prach, a pikantnost. Suché a relativně štíhlé, řízné. Důrazné, i přes nižší alkohol vás to chytne za patro a nepustí. Šťavnaté, citrusy a malvice, slanost, dlouhé, charakterní… hodně zajímavý kousek.
Na závěr jsme si dali Riesling Les Écaillers 2018 od vinařství Léon Beyer z alsaského Eguisheimu. Zde to není žádná avantgarda, ale krásná ukázka tradic od jedné ze špiček regionu. Ale vlastně také dobře demonstruje některá dnešní zásadní témata, od práce s velkými sudy, současný pohled na téma „petroleje“ ve vůní, přes pouštění vín na trh až když jsou připravena (tohle typicky třeba až po šesti letech) či přístup k definici terroir a s tím souvisejících apelacích. Tento ryzlink, ale i jejich špičkový Comtes d’Eguisheim, pochází z Grand Cru Pfersigberg. Na vinětě to ale nikde neuvádí, protože považují tamní definice Grand Cru vinic jako příliš široké, kdy jedna poloha můžeme mít vysoké desítky hektarů a na různých místech velmi odlišné geologické podmínky, orientaci a potažmo i charakter vín. A ne vždy potenciálně špičkový. Tohle víno se mezi špičku řadí, je to krásný bohatší již nazrálejší naprosto suchý Riesling, s mixem florálních tónů a zralých peckovin, lehký dotyk medu, krásně vyvážený, s bezva citrusovou kyselinou, s minerální linkou, seriózní, dlouhý a prostě mňam…
