Český Charpin & moravské WTB

V rámci adaptačních příprav na festival Bottled Alive (vím, že ho tu propaguji nějak moc, ale já si prostě myslím, že lepší/vlivnější vinnou akci u nás aktuálně nemáme a že je to navíc zaměřeno na natur segment je jen bezva bonus, viz můj loňský komentář; a ne, nemám z propagace žádné speciální benefity, lístek jsem si kupoval a na místně nemám VIP přístup a u plivátek se budeme tlačit společně :-)) jsem si v předvečer akce otevřel Charpin 2017 z vinařství Porta Bohemica (web). O tomhle víně jsem se poprvé rozepisoval před čtyřmi lety právě po návratu z festivalu, pořídil si domů (bohužel jen) karton a postupně lahve otevírám. Aktuální podoba je stále báječná a víno v klidu může zrát dalších mnoho let, já už mám jen poslední kousek. Láhev burgundská, plastová záklopka, celokorek do tří čtvrtin prosáklý. Tmavší matnější zlatá barva. Efektní, výrazná aromatika. Trochu pikantní a jasně evokující výraznější kyseliny, žluté ovoce, hruška, pečený citron, teplý vosk, kouřovost a znát dřevo. Minerální linka, zábavné vrstvy ke zkoumání. Suché, čisté, středně plné až plnější, výborné kyseliny ale zároveň trochu krémovost, trochu ostřejší to je ale nic dramatického a hrany docela ohlazené, malvice, něco citrusů, fajn délka… to je tak dobrý! Stylistika šardonky z Jury z dolévaných – ale přeci jen trochu flórem / terroirem sklepa štrejchnutých – sudů.

Zobraz celý článek →

9x Pinot Noir z Moravy a Čech

Nedávný příjemný zážitek s krásnohorskými pinoty ve mně vzbudil chuť otevřít pár dalších kousků z Moravy a případně Čech a mrknout se na to, jak vypadá současná „běžná“ nabídka. Takže jsem ve vinotékách a sámoškách koupil, za standartní ceny v regálu, ceny celkem devět lahví a postupně je otevřel a vypil. S potěšením mohu říct, že to bylo vlastně docela v pohodě a dokonce nějaké nadšení se konalo! Ve výběru samozřejmě není pár „obvyklých podezřelých“ co přeci jen sleduji trochu pravidelněji, je to takový semi-náhodný mix v cenové relaci od stovky po pětikilo, žádná vyčerpávající sonda do stavu domácího trhu. A jak jistě víte, tak (krom případů, že musím v rámci nějaké soutěže) vína spíše neboduji, následující přehled a hodnocení je seřazeno od „láká k dopití nejméně“ po „tohle bych mohl mnohem častěji“ :-)

Zobraz celý článek →

Fajn chlastací božo a Pinot z Čech

Jestli všechno vyjde, tak záhy vyrazím na pár dní do Beaujolais a Burgundska. A tak se trochu „kalibruji“ před cestou. Otevřel jsem třeba Gamay Noir „Vignes d’Ecussol“ 2020 od Château Thivin (web, z nabídky ooo.wine). O vinařství a jejich produkci jsem se tu docela rozepisoval a pak znovu u vícero jejich vín, je to hodně fajn producent. Ve sklence mi skončil jejich základní kousek, „jen“ Beaujolais-Villages z jedné specifické polohy u Quincié-en-Beaujolais, z keřů ve věku okolo 50 let. Semi-karbonická macerace, nijak dlouhé školení, v burgundské lahvi pod šroubovým uzávěrem. Rubínová barva, nic vyloženě tmavého. Čerstvé, čisté, vesele „božo“ ovocné, spíše červené plody jako jahody a trochu směrem tmavších, něco kořenitosti, badyán. Suché, čisté, středně plné, s fajn kyselinou a příjemnou ovocností, lehká svíravost ale třísloviny nijak výrazné, fajn délka. Dobře udělané „chlastací“ božo s něčím navíc, to mne baví.

Zobraz celý článek →

Nejlepší vína ČR s degustací třinácti z nich

Vyrazil jsem na tiskovku a degustaci k uvedení průvodce Nejlepší vína České republiky 2023-2024, již desátého ročníku této publikace. U nás jde o celkem unikátní počin, kdy se nejedná o běžnou soutěž, ale hodnocení zaslaných vín komisí prověřených a velmi zkušených degustátorů s mezinárodním rozhledem (Michal Šetka, Ivo Dvořák, Jakub Přibyl, Roman Novotný a Richard Süss), s možností se k vínům vracet, věnovat jim specifickou péči pokud to vinař vyžaduje (nebo si to dle jejich názoru víno žádá) a podobně. Aktuálně je v průvodci 203 vinařů a vinařských firem a 1228 hodnocených vín, s celkem fajn sadou doplňujících informací (jakou formou viz ukázky na webu) suplujících leckdy ne úplně aktuální a informačně bohaté webové stránky vinařů :-) Někteří známí a zásadní vinaři v průvodci nejsou a jde samozřejmě o jejich legitimní volbu, ať jsou jejich důvody jakékoliv, ale v rámci „celkového obrazu domácí scény“ je to trochu škoda. Naopak jsem tam narazil na pár jmen, o kterých se mé povědomí blíží nule či jsem vůbec netušil, že existují :-)

Zobraz celý článek →

Třikrát Riesling vždy s komplikací při skladování

Vytáhl jsem takhle včera víno z kartonu a zjistil, že sice nebylo v mojí „olej všude kam se podíváš“ chladničce, ale taky je zprzněné! Jak je to možné nevím, ale z jedné láhve – a to mají šroubový uzávěr a vypadal docela neporušeně – uteklo asi deci. A stát se muselo už před hezkými pár týdny. Nachladil jsem, otevřel očekávaje nějakou tu oxidaci a… dostal úplně parádní víno :-) Weingut Kruger-Rumpf Riesling Quarzit trocken 2021 (VDP.Gutswein) je z jejich základní řady, k tomuhle kousku z vinic s křemencem mají ještě Devonschiefer a Phyllit a aktuálně už prodávají ročník 2023. O jejich produkci už jsem se tu zmiňoval. Tohle má světlejší citronovou barvu. Vůně je čerstvá, čistá, trochu „přísnější“ minerální, se zeleným jablkem a limetkou. V chuti středně plné, štíhlejší, s výraznou citrusovou kyselinou a skvělou pitelností, minerální, slušně dlouhé. Moc fajn klasika. Kupoval jsem to ve speciální slevové akci 4+2 zdarma, čímž se česká cena dostala na tu běžnou maloobchodní v zahraničí :-) A jsem rád, že mám pár dalších uloženo.

Zobraz celý článek →

VVVV aneb Velká Vína Velkých Vinic

Na domácí scénu se chystá nové značení, nebo chcete-li spíše klasifikace, vín. Oficiálně nejméně od roku 2018 aktivně připravovaná Velká Vína Velkých Vinic (web). Uskupení jasně inspirované německým VDP chce sdružovat producenty (pěstitele hroznů a zároveň výrobce) vín ze špičkových poloh Moravy a Čech, výrobce vín suchých z jasně definovaných a také zřetelně propagovaných terroir. V rámci sdružení by v podstatě mohlo dojít – vzhledem k tomu, že vinaři svá vína přihlašují a ta pro označení musí projít degustací a odsouhlasením ostatních členů – k jakési postupné vlastní klasifikaci vinic a označení těch potenciálně nejlepších poloh. V úvodu jsou totiž definovány „jen“ technické parametry (a poměrně přísné, v některých ohledech), které vinice musí splňovat, ne nějaký seznam „tohle je velká vinice a když na ní nemáš keře, tak máš smůlu“. A alespoň já to pochopil tak, že až po letech se zřetelně ukáže, která polohy a vína z nich v hodnocení pravidelně s lehkostí procházejí a které naopak mají problém. Spolek by navíc měl hodnotit nejen výsledná vína, ale kontrolovat i vinice – či v jejich rámci konkrétní vymezené části – vybrané pro produkci top vín i během vegetace a před sklizní a zajistit dodržování jimi definovaných předpisů.

Zobraz celý článek →

Ryzlinky, Pinoty a Charpin od Porta Bohemica

Vyrazil jsem nedávno do vršovického Fajnšmekru na degustaci vedenou Alešem Svatošem alias Vinařství Porta Bohemica (web). Jde už o stálici naturálního vinařství v Čechách, psal jsem tu o nich několikrát a informace nemá úplně smysl opakovat, snad jen pár novinek. Tou asi nejdůležitější je přechodné období na a blížící se bio certifikace. Zrovna v tomhle podniku jsem neměl pochybnosti o tom, že věci dělají tak jak říkají, ale i tak mne těší. Postupně jim najíždí mladé výsadby z úpatí Radobýlu, trati U studánky, a konečně tak mají i Ryzlink rýnský a více vlastního Rulandského modrého a Svatovavřineckého. Trošku se postěhovali, vylepšili lis a na řadě je traktor :-) Pro mne je tohle vinařství spojeno nejsilněji s milerkou, moc zajímavou večerkou a často vyloženě báječným vavřincem, ale ochutnávka se tentokrát zaměřila na minivertikály Ryzlinku rýnského, Rulandského modrého a jejich tradiční směsi Charpin.

Zobraz celý článek →

Třikrát Ryzlink rýnský ze Školního statku Mělník

Vyrazil jsem minulý týden na degustaci ryzlinků z Čech, kterou pořádala Vinotéka U Lachtana. Nakonec jsme ochutnali třináct různých kousků a byla to další podnětná ryzlinková zkušenost, ke které se dost možná ještě v následujících týdnech vrátím. Dnes to ale bude trojice od (alespoň pro mne) „vítěze“, ač dobrých vín tam byla kupa, v podobě Školního statku Středočeského kraje Mělník (web). Produkci Vojtěcha Kušiny s radostí podléhám už hodně dlouho a psal jsem o školních vínech opakovaně, německá preciznost jeho ryzlinků (podpořená pečlivě zvolenými německými kvasinkami ;-) mne baví, jsou zábavné v mladé podobě a umí moc pěkně zrát v lahvi. Škoda trochu velkých (4000l či 6350l, třeba ještě milované ryzlinky z ročníků 2007 či 2008 v tom zrály) starých efektních dřevěných sudů, dlouhodobě už je to myslím čistě nerez.

Zobraz celý článek →

Ryzlinky! Žernosecký a VOCčko ze Sonberku

Ryzlinky! Nakoupil jsem teď zase jednu fajn degustační sadu z Německa a navíc, narychlo na nečekané posezení s přáteli, ulovil i něco domácího. Tak vás zas mohu oblažovat poznámkami :-) Třeba k Riesling 2017 VOC ze Sonberku (web), který svého času posbíral kvanta zlatých medailí a špičkových hodnocení, třeba 95 bodů na Decanter World Wine Awards nebo Premium Gold na Prague Wine Trophy 2018 a 2019. Já ho naposledy chutnal v říjnu 2019 a to mi přišel, vzhledem k věku určitě, až překvapivě přístupný a nazrálejší, ale opravdu výborný, šťavnatý a prostě skvěle udělaná klasika. Aktuálně zakoupená láhev má výraznější, tmavší žlutou nazlátlou barvou. Původní meruňková ovocnost už je spíše pryč a zůstává něco sušeného ovoce a bylinek, hodně výrazná toastovost a nazrálost. Suché, čisté, s výraznější kyselinou, minerální linka, pečené ovoce a toast, dobrá délka… stále má co nabídnout, ale na mne působí už trochu unaveně. Po těch letech ale nelze garantovat, při nákupu z regálu běžné vinotéky, že bylo dlouhodobě ideálně skladováno a třeba z chladného sklepa nebude živější. To je obecně riziko a zábava u starších vín. A taky otázka vkusu, někomu by tenhle projev přesně vyhovoval a určitě existuje skupina, která by horovala pro dalších pět let ležení :-)

Zobraz celý článek →

Crémant z Jury a opulentnější Pinot z Mostu

Po delší době jsem otevřel základní crémant z Domaine Bénédicte et Stéphane Tissot z Jury, v mnoha uplynulých letech jsem spíš chutnal jejich legendární BBF školený v sudech nebo Indigéne rozkvášený v lahvi moštem slámovky a tedy bez jakéhokoliv vstupu mimo hroznů. Crémant Blanc Doságe zero je taková „normální klasika“, v aktuální nejčerstvější šarži (odstřel v listopadu 2021) pochází samozřejmě čistě z jejich vlastních biodynamických vinic a odrůdově je to 50 % Chardonnay, 40 % Pinot Noir, 5 % Poulsard a 5 % Trousseau zhruba z poloviny fermentované a školené ve starších dubových sudech. Jde o neročníkovku, ale hrozno bude pocházet jen z jednoho roku, zde bych odhadoval 2019. Tmavší barva, až lehce narůžovělý tón, pěkné bohaté perlení menších bublinek. Kouřové, navinule malvicové a minerální s dotykem kořenitosti, badyánu. Suché, širší a výrazné, lehce svíravé, na víno bez dozáže relativně měkčí a uhlazené, čekal bych výraznější kyseliny a živost, slušně dlouhé. Taky jsem si trochu říkal, zda i tohle víno už dnes nerozjíždí moštem, mělo to některé znaky. Pije se velmi dobře, to zas jo, ale nějak… nevím, očekávání byla větší. Není na tom vůbec nic špatně, prostě jsem jen doufal, že srdce bude bušit rychleji. Profesionální hodnocení, že? Žádné body, žádná tabulka, jen sprosté dojmy!

Zobraz celý článek →

Pet-nat od Němečka a další od Zlatého rohu

Před pár týdny jsem si dost užil ochutnávku mladých vín ročníku 2021 z Vinařství Němeček (web) z Března u Chomutova. Ročník přinesl báječné vyšší kyseliny (z mého pohledu zase česká vína jak mají být!) a v kombinaci občas s nějakým tím cukrem to všechno krásně fungovalo. Až tak, že jsem si i já pořídil vína označená jako polosuchá! :-) Vyloženě výtečný a v „německém stylu“ byl Hibernal, opravdu parádní záležitost a asi můj favorit z nabídky tohoto roku. Zábavný byl i suchý a hoooodně přísný Sauvignon a nečekaně mne oslovilo i polosladké líbivější voňavé Cuvée Vyhlídka kombinující Donauriesling s nějakým tím Tramínem, Hibernalem a Kernerem. Dost se jim daří s odrůdou Kerner, v jednadvacítce je to krásně postavená šťavnatá záležitost. Odrůdu už opakovaně připravili i jako šumivku. O víkendu jsem otevřel Pet Nat Kerner 2021. Ten nejdříve kvasí v nerezu a pak dokváší v lahvi pod korunkou. V aktuální podobně je to víno docela voňavé, malvice hlavně do jablka a florální linka, decentně šumivé, krémovější a vlastně docela uhlazené, tichá verze mi přišla s vyššími kyselinami. Přístupná fajn záležitost.

Zobraz celý článek →

Přežil jsem Bottled Alive a první dva tipy

Festival Bottled Alive je u konce a bylo to… velmi náročné! :-) Sedm hodin na desítky vinařů a stovky vín, která chcete ochutnat. Každopádně jsem si podobné setkání, po dost dlouhé době a s neopakovatelnou táborskou atmosférou, velmi užil a odvezl si spoustu dojmů, tipů jakým vínům se více pověnovat a, minimálně z prvních pár hodin, i poznámek ke konkrétním ochutnaným lahvím. Dnes pro začátek dva tipy. Porta Bohemica (web) z Velkých Žernosek představila nejen aktuální mladá vína (Večerka!!!), ale také Charpin 2017. Žádná novinka a dost možná znáte, jak už jméno napovídá jde o směs postavenou na Chardonnay, zbylou čtvrtinu pak tvoří klaret z Pinot Noir. Školeno dva roky v dubovém sudu a teď už tedy mělo i pár let dalšího zrání v lahvi. Nerad přirovnávám charakterní výborná vína ze skvělých míst k slavnějším oblastem, přijde mi to k nim nefér, ale… tohle prostě hodně připomíná nazrávající bílou Juru připravenou spíše burgundským stylem, v dolévaných sudech. Tmavší žlutá barva. Poměrně výrazná aromatika, zralé malvice, do pečených, kouřovost, mineralita, bezvadná kombinace stále svěžesti a již hloubky a nazrávání. Suché s výbornou kyselinou ale už si sedlo a nic ostrého, středně plné, malvice, krémovost, krásně postavené, minerální, dlouhé. Seriózní, skvělé bílé s potenciálem dál zrát ale fantastické teď!

Zobraz celý článek →

Odvrácená strana Měsíce a Dornfelder z kvevri

Otevřel jsem nedávno Dark Side of the Moon 2019 od Víno Vdovjak (web), tedy lokalita Veľká Tŕňa a slovenská část Tokaje. Jde o botrytickou záležitost z odrůd Furmint, Lipovina a Muškát žlutý. Jednodenní macerace, fermentace v nerezu spontánně a poté zrání v 500l sudech. Nečiřené, nefiltrované a jen trochu zasířené. Tmavší, matnější zlatá barva. Expresivní, výrazná vůně, sušené meruňky, přezrálé broskve, medovost a kořenitost, houby, trochu svěžejší citrusová linka a pomerančová kůra. První dojem je zřetelně „sladké víno“. V chuti ale spíše suché, byť trocha cukru tam je, plnější a opravdu velmi intenzivní, dost kyselin a velmi pěkná délka s teplým dozníváním výraznějšího alkoholu. Medové, sušené ovoce, koncentrace. Možná trochu hrubší a lehce neotesané, ale charakterní zajímavé víno. Pro mne spíš na jednu skleničku než popíjení celý večer, ale v otevřené lahvi drží perfektně, takže žádný problém. U nás běžná cena po lahvi ve Vinotéce u Lachtana (já mám z Vinohrad, ale asi mají i na Smíchově) 490 Kč. Vdovjaka vozí více věcí ze sortimentu a mají i Oakenshield, který se nedávno objevil ve více než eklektickém přehledu „25 vín, která musíte ochutnat před smrtí“ v britském Evening Standard :-)

Zobraz celý článek →

Rieslingfreak No.4 a kutnohorská jakostka

Není to tak dlouho, co jsem zde psal o australském vinařství Rieslingfreak. Teď jsem otevřel další jejich láhev, Rieslingfreak No.4 2018 a tedy původ v Eden Valley, kde se v Austrálii odrůdě docela daří, v ročníku s nečekaně rannou sklizní. Konkrétně jde o tři různé vinice s odlišnou nadmořskou výškou, ale jde povětšinou o spraše nad jílem s velkým podílem křemene, mezi údolími Eden a Flaxman. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Světlejší citronová barva. Výrazná aromatika, s kouřově petrolejovou linkou, expresivně limetka, květinová linka a něco kořenitosti. Suché, štíhlejší, s výraznou kyselinou, lehce malvice pecička v závěru, slušná délka, vyvážené a dobře pitelné. Slavný australský kritik James Halliday (a z mého pohledu jeden z velkých viníků pokud jde o současnou inflaci bodových hodnocení) tomu dal 96, na Barossa Wine Show to mezi mladými ryzlinky vyhrálo s 97 body. Zaslouží si podobná čísla? Trochu úlet, za mne, ale šťavnatý, klasický suchý Riesling co baví to rozhodně je. Vozí Alifea, běžná cena po lahvi 586 Kč. I v tomhle směru už je konkurence Německa nemalá :-)

Zobraz celý článek →

Devítiletý Pinot z Čech pro radost

Na narozeninové párty k oslavě kulatin v relativně nově otevřené Vinotéce u Lachtana na Vinohradech (dříve tam byl Cellarius) se nám podařilo pokořit docela dost fajn lahví z Čech, Moravy i krajů vzdálenějších, majitel vylovil i něco ze svého archivu. Například magnumku K.O. Chardonnay 2011 od Jaroslava Osičky, hodně povedený kousek, kterého jsem vypil spoustu v sedmičkách a nemohl se ho nabažit. Jakž tak jsem stíhal s účastníky prohodit pár slov, na degustační poznámky už času nezbývalo, ale o podstatné části vypitých vín už jsem tu stejně dříve psal :-) Jednu v závěru rozpitou láhev jsem si ale odnesl domů – Pinot Noir 2012 z vinařství Porta Bohemica (web). A už tedy den provzdušněnou si v klidu prochutnal.

Zobraz celý článek →

7x Experimentální vinařství Trejbal

Od Tomáše Trejbala, z Experimentálního vinařství Trejbal (FB), už jsem tu před nějakou dobou popisoval na Mělnicko trochu exotický Pinot Noir. Teď jsem měl možnost, v rámci hledání nových vín pro jednu restauraci, prochutnat jeho aktuální nabídku, nyní už vína oficiálně nabízená na trhu. Experimentální vinařství v názvu svého podniku je myslím výstižné, zatím je to hodně o pokusech a hledání směrů, což určitě ovlivní i náběh dalších vinic (včetně třeba nové kokořínské výsadby nedaleko Truskavského dolu). Něco obdělávají sami a čistě, ale hrozny i nakupují. Naturálně ve sklepě, s vinětami poutajícími pozornost (a za kterými stojí příběhy konkrétních osob Mělnicka) a popisy vín, jaké se jen tak nevidí. Bude rozhodně zajímavé sledovat, kam se bude tenhle projekt ubírat :-)

Zobraz celý článek →

Chrámecký košer Pinot Noir ročníku 2001

V roce 2007 jsem v článku na portále O Víně napsal: „Pinoty od tohoto výrobce, a nebojím se to říct, možná až trochu nekriticky zbožňuji. Na nic si nehrají, barvu mají takovou, jaká odpovídá odrůdě v severní vinařské oblasti a vůně je prostě... však to znáte, láska na první přivonění.“ Řeč je o odrůdě Pinot Noir z Českého vinařství Chrámce (web), kterým jsem na nějakou dobu docela propadl. Ročníky 2000 a 1999 (a z novějších 2011) mám stále hluboce zapsány coby vína, které formovala můj vztah k odrůdě, k vínům z Čech a potažmo vínu jako takovému, k tomu, co od něj vlastně očekávám. Byla to vína, která ukazovala, že síla, výrazná barva a spousta dalších „pozitivních faktorů“ nejsou nutně tak zásadní. A kouzlo se skrývá jinde. Byla to vína, která u mne vyvolávala jedny z nejsilnějších emocí. A tak jsem se docela těšil, zda se trocha té magie dostaví i tentokrát…

Zobraz celý článek →

Německý Pinot a české Zweigeltrebe

Jsem čím dál spokojenější s Pinot Noir z Německa. Ať už je to oteplením nebo (zřetelnou) změnou přístupu, ta vína prostě působí čím dál seriózněji. Naposledy jsem sáhl po láhvi z Rheinhessen od nadané vinařky jménem Lisa Bunn (web), už jsem tu psal dost hlavně o jejích ryzlincích. 2016 Wintersheim Spätburgunder je čistý Pinot z 20+ let starých keřů, kvašeno v 400l otevřených kádích a macerace asi dva týdny, zrálo rok v barrique sudech z třetiny nových a dvou třetin jednou použitých, lahvováno nefiltrované do těžší burgundské láhev s kovovou záklopkou a celokorkem. Trochu tmavší barva i aromatika, nazrálejší ovocná do peckovin a lesních plodů, trochu teplejší s kořenitou linkou. Suché, středně plné až plnější, čisté, s fajn kyselinami a vyvážené, s tmavší ovocností a slušnou délkou. Vůbec ne špatné, solidní kousek. Platil jsem něco přes čtyři stovky u dovozce, Vinonauta.

Zobraz celý článek →

Domácí vermutová (mini)revoluce

Už opakovaně jsem se vyznával ze své lásky k dobrému vermutu. Mám pocit, že tu mají zbytečně špatné jméno. Většina si pod nimi představí základní „čízo“ (které, upřímně, přes průmyslový způsob vzniku vlastně není špatné) nebo Metropol a „pití pro ženský“. Případně je tak nějak akceptují v oblíbených koktejlech, ale víc se nad nimi nezamýšlejí. Ale vyvážený poctivě udělaný vermut je prostě skvělé pití, samostatně i právě do různých zábavných mixů. A v zásadě jsem raději za podobný pečlivě připravený nápoj, než za normální víno dohánějící aromatiku a chuť kdo ví čím nepřiznaným. Vždy mám doma pár lahví z Itálie, Francie či teď ze Španělska (kde vermuty dost jedou a příjmy si díky nim vylepšují i tradiční výrobci sherry jako Lustau či Fernando de Castilla). No a konečně se blýská na lepší časy i u nás. Na rukodělné charakterní vermuty se vrhl „tak trochu jiný lihovar“ Landcraft, surovinami primárně z vlastní produkce a případně kooperací s jinými menšími nadšenci, a před několika dny se přidal i domácí specialista na růžová a fortifikovaná vína, Jan Stávek. Dnes se mrkneme na výrazně odlišné vermuty obou dvou.

Zobraz celý článek →

Trochu nečekané červené z…

Intenzivní, až jižně tmavě ovocně hutnější ve vůni, s výraznějšími kořenitými tóny evokujícími kmín, teplejší, se zřetelnou linkou alkoholu a tak trochu likérovým projevem. V chuti suché a s fajn kyselinou, ale troška cukru a také sladkost zralého ovoce a alkoholu tam je nesporně, hutné, extraktivní, poměrně intenzivní, teplejší, delší, vlastně už teď přístupné a s měkkými tříslovinami. Onen až likérový projev je i v chuti, ale překvapivě dobře a snadno se to celé pije. Tak trochu bych nečekal, že podobný popis budu psát zrovna u…

Zobraz celý článek →