Pinot od Škrobáka a Riesling z Oregonu

Na nedávné deskohraní donesl kamarád láhev, kterou ulovil ve vinařství při cestě po Moravě a návštěvě Vinařství Škrobák (web) z Čejkovic. Pinot Noir 2021 Stará Hora z řady Scarabeus vyhrazené pro jejich top produkci. Z téměř padesátiletých výsadeb, školeno rok v malých francouzských sudech, nefiltrováno. Burgundská láhev, DIAM korek a zavoskované hrdlo. Barva nijak tmavá, cihlová. Výraznější, voňavější efektnější projev, se zralými až přezrálými červenými peckovinami, trochu marmeládová, s teplejší kořenitou linkou a kouřově dřevem. V chuti plné, výrazné, teple červeně ovocné a s relativně měkčími uhlazenějšími tříslovinami, ale s docela výraznou kyselinou dodávající tomu svěžest a balanc. Delší, bohaté, docela dřevěné ale ne nějak vulgárně. A za 2-3 roky určitě bude ještě zajímavější. Spousta domácích pinotů s takhle vysokým alkoholem bývala dříve taková „rozplizlá“ a neohrabaně přestřelená, a navíc teda zrání byl trochu problém, tohle má strukturu a je o dost serióznější. Cena 450 Kč na e-shopu vinařství za mne není mimo.

Rakouská Grand Cru, Ornellaia bez enologa, Jean Baumard, budoucnost je v Mâconnais

Určitě už jste si zvykli u Rakouských vín na značení podle specifických vinic, hlavně v rámci nejvyšší úrovně DAC vín. A setkat jste se mohli i s vinicemi („Ried“, v Německu používají „Lage“) značenými jako Erste Lage, tahle aktivita byla doménou vinařského uskupení Österreichische Traditionsweingüter v oblastech Kamptal, Kremstal, Traisental, Wagram, Vídeň a Carnuntum. Jejich, ale nejen jejich, mnohaletá snaha se zúročila a snad již v roce 2025 bude obdobný systém součástí přímo rakouského vinařského zákona a přístupný pro všechny. Po intenzivní přípravné fázi byl vytvořen právní základ pro oficiální celostátní systém klasifikace. Nejprve bude obsahovat jen „Premier Cru“ Erste Lage, po dalších pěti letech dojde k „povýšení“ některých vinic na „Grand Cru“, Große Lage. Ve vyhlášce jsou uvedeny obecné podmínky pro klasifikaci vinic, například že navazují na současná třístupňová DAC (Gebietswein z regionu, Ortswein z konkrétné obce a Riedenwein, ze specifické vinice). Vyhláška zakládá povinnost ručního sběru, upravuje maximálně hektarové výnosy a podobně. Jednotlivé oblasti podávají žádost národnímu sdružení, ve kterém musí popsat historický význam vinice, dodat veškeré info o geologických vlastnostech, klimatu a orientaci a především národních i/či mezinárodních hodnoceních a úspěších vín z konkrétní polohy, pro kterou chtějí statut Erste Lage. Tak uvidíme, jak se to celé vyvine. Ne že by se mi něco podobného nelíbilo i u nás! Především veřejně dostupný katalog těch jednotlivých žádostí by byl skvělým studijním materiálem! :-) Pak by začala válka o to, co ještě/už může být Premier Cru a z ran zhrzených vinařů by teklo víno proudem…

Vína z Cascina Vèngore a apelace Terre Alfieri

Dnešní tématem bude Cascina Vèngore (web, nový přírůstek v sortimentu Víno pro Vás a u některých vín rovnou ve dvou různých ročnících) z piemontského San Matteo, nedaleko měst Asti a Alba, a (pokud se nepletu a něco mi neuniklo) stále ještě nejnovějšího DOCG v Itálii, Terre Alfieri. Takže nejdříve něco k té apelaci. Rozkládá se především v provincii Asti a částečně v Cuneo, na pouhých 49 hektarech a s roční produkci okolo 1710 hl, na místních i docela výrazných svazích a s půdou tvořenou z velké části mořskými sedimenty z období pliocénu, se zajímavým mixem písků, vápence, spraší… Statut DOC oblast, pojmenovaná po básníkovi a dramatikovi z Asti, hraběti Vittoriovi Alfieri, získala v roce 2009 a po desetileté kampani byla v roce 2020 povýšena na DOCG. Výrobu kontroluje a reguluje Consorzio Barbera d'Asti e Vini del Monferrato. Apelace se zaměřuje na pouhé dvě odrůdy. V bílé je to, stejně jako v nedalekém Roeru, odrůda Arneis (klasicky minimálně 85 % a k tomu mohou být další povolené lokální nearomatické bílé odrůdy). V červené se jedná o Nebbiolo (opět minimálně z 85 %). Produkovat lze i kategorie Superiore a pro červené též Riserva, které musí mít o něco vyšší obsah alkoholu a povinné je delší školení, u červených v sudech (Riserva školení nejméně dva roky a z toho rok v sudech).

Víno na ledu je… zlo?

Venku je otřesné vedro, v bytě není klimatizace a já nejsem schopen myslet na nic jiného než na led, chlazení, orosenou sklenku a podobné věci :-) Tak se budeme dnes věnovat právě tomuhle tématu. A nepůjde o rychlochlazení lahví v mrazáku (ano, ale…), k tomu už jsem pár řádků sepsal. Seděl jsem onehdy v jedné italské restauraci a objednal si trochu lehčí červené. Láhev dorazila… teplá. Je to (nejen u nás) častější prohřešek než špatně vychlazené bílé, „pokojová teplota“ se i v gastru drží zuby nehty. Snažil jsem se problém nějak vykomunikovat, kbelík s ledem by to asi vyřešil, ale bylo mi nabídnuto, jestli nechci pár kostek ledu rovnou do sklenky. Až takhle divně můj požadavek na chlazení červeného, kde lehčí stylům tuplem vyhovují teploty jen o chlup vyšší než pro plná bílá, na číšníka působil. Trochu mne urazilo, že působím jako jeden z těch barbarů, co led do vína dávají. Na druhou stranu…

Zpět z lesů s (nejen) bag-in-boxy

Jako každý rok jsem strávil týden (bývalo to i tři, kde jsou ty časy!) pod stanem v lesích na okraji Šumavy. I letos s dramatickým počasím, bouřkami vznikajícími nepředvídatelně doslova nad hlavou, přívalovými dešti, kroupami a rozvodněnými toky. Pro děti ale dost zajímavá zkušenost o silách přírody, když viděly, jak pracně vybudovaná hráz na říčce mizí beze stop během několika momentů. Protentokrát jsem nic nenechal náhodě a vzal si dostatečné zásoby vína. Kdo se těšil na pravidelný status report o nabídce sámošek toho protentokrát zklamu. Nabalil jsem především mix všemožných vín v lahvích, ale šanci dal zase jednou i bag-in-boxům. Nedávno jsem psal článek o plechovkách a jak se lepší nabídka v nich, u bagů jde najít i dost zajímavá vína i dlouhodobě.

Marie B a hodně netradiční „Bordeaux“

V Praze otevřel nový podnik Marie B (web, článek na blogu Ambiente), tak trochu drzejší a divočejčí sesterský podnik michelinské La Degustation nacházející se nedaleko. Samotná Marie B sídlí hned vedle dalšího podniku z Ambi sítě, winebaru Bokovka, a obchodu Naše maso. Už tu oblast mají dobře ošéfovanou :-) Marie B jsou vlastně podniky dva, od desíti dopoledne tam funguje vinotéka/winebar Vin De Marie, ve které najdete hromadu především naturálně(ji) laděných vín jak z nabídky zavedených dovozců, tak i věci co si do La Degu / Marie B vozí sami (např. sortiment Morice) a doteď bylo komplikované se k lahvím dostat jinak než při jídle v restauraci. Vinotéka zavírá v šest a stává se součástí restaurace, jejíž hlavní část je ale sezení na baru okolo otevřené kuchyně. Večeře je aktuálně čtyřchodové degustační menu formou „carte blanche“, dostanete prázdný papír a tužku na poznámky. Co jste jedli se dozvíte až po jednotlivých chodech. Není to pro úplné introverty nebo na klidnou romantickou večeři ve dvou, okolo vás je stále dost živo a na baru sedíte i vedle cizích lidí. Personál s vámi po každém chodu rozebírá, co si tak myslíte že vám skončilo v žaludku. Takže nevhodné i pro osoby s příliš zbytnělým egem, trefit se úplně správně fakt není snadné :-) Každopádně všechna jídla byla moc dobrá až skvělá a večeři i vína jsem si dost užil, ale na hodnocení gastronomie jsou tu povolanější :-)

Nejen Zibibbo od Cantine Benvenuto

O Cantine Benvenuto (aka Azienda agricola Benvenuto Giovanni Celeste, web), kterou navštívili v rámci natáčení pořadu Manu a Matěj, jsem poprvé slyšel naprosto nadšeně vyprávět Matěje Rupperta. Vinařství zařadilo do sortimentu Kupmeto a já si vína nedávno přechutnal a ověřil si, co na tom vidí :-) Podnik založil Giovanni Benvenuti, který se přestěhoval z Abruzza do Kalábrie (Francavilla Angitola) a ujal vinic po dědečkovi. Na nich pěstují, v ekologickém režimu, hlavně odrůdy Zibibbo, Malvasia, Greco Nero a Magliocco. Je to právě Zibibbo, kterému se věnují nejvíce a vsázejí na něj a zpracovávají jej několika různými způsoby. Dokonce založili sdružení I vignaioli dell’Angitola, která se nakopnutím téhle odrůdy v regionu zabývá. Jinak teda Zibibbo, jedna z nejstarších odrůd vitis vinifera vůbec, je v podstatě Muškát alexandrijský. Odlišené jméno, používané často třeba na Sicílii, vychází z arabského zabīb, rozinka, a odkazuje ke způsobu přípravy sladkých vín ze sušených hroznů. Ale umí z něj být i fascinující vína suchá. A voňavé brandy!

Prohibiční vinné cihly s návodem

Zvykl jsem si při běhání poslouchat audioknihy a nejvíce mi vyhovují detektivky a podobné záležitosti. Nedávno jsem proložil severské odpornosti trochou lesku První republiky v knize Debutantka, která se odehrává na přelomu 20. a 30. let především v Praze, ale významnou roli v ní hraje prohibice v USA. A přivedlo mne to na nápad podělit se o jednu vinnou zajímavost tehdejší doby. Představte si, že máte vinice, ale kvůli prohibici nesmíte vyrábět víno, krom mešního. Kněží a rabíni mohli během prohibice legálně vlastnit a podávat takové víno, kongregace se doslova přes noc rozrostly. Stejně jako počet lidí, kteří se prohlašovali za kněze a rabíny :-) Ale ani tohle vinařství samozřejmě nespasilo. Kupa jich zkrachovala, další to donutilo vyklučit vinice a nahradit je třeba sady. Jiní si našli skulinky a prosperovali, často dokonce vinice rozšířili (a cena dramaticky letěla nahoru) a kvalitní odrůdy začali nahrazovat těmi schopnými dávat co největší výnos a s hrozny dobře odolávajícími přepravě, hlavně Alicante Bouschet. Zákon, prohibiční Volstead Act (18. dodatek Ústavy Spojených států), totiž umožňoval vyrábět a prodávat vinný mošt. A tak se zrodil nápad…