Sledovat některé vinaře a jejich vývoj je fascinující zážitek a v případě Milana Nestarce to platí vrchovatě. Pokud ho ještě nemáte v hledáčku, když už ne vína tak alespoň texty, tak doporučuji. V češtině na Facebooku, v angličtině (a vzhledem k tomu, jak populární je v zahraničí, s mnohem větším počtem aktivních uživatelů) na Instagramu. „Minulý týden jsme oficiálně vypustili ven naše White Labels 2019 – naši "nejopečovávanější" řadu vín. Mám je rád, protože to jsou otisky našich nejzajímavějších poloh (nejstarší keře, specifické mikrolokality) – a vlastně i otisky mého vlastního vývoje, cha. A tím, že s námi stráví ve sklepě nejvíc času – tyto konkrétně celé tři roky – mi vždycky poskytnou výbornou příležitost podívat se na daný ročník s potřebným odstupem.“ Tak třeba začíná poslední příspěvek, ve kterém je i hromada moc zajímavých informací. A vlastně už samo to, že leckdy vysmívané naturální „nesíříte, nic to nevydrží“ (mimochodem tahle vína zasířena byla, „radikální“ změna spočívá v dodání 3-5 mg/l) vinařství dává svou nejdůležitější řadu ven až po třech letech zrání, napovídá mnohé. Mám celou tu kolekci doma, ve sběratelské dřevěné bedýnce, ale já prostě raději vína piju než ukládám na horší časy a tak jsem rovnou jedno z nich, to na které se těšil nejvíc, rovnou otevřel.
