úterý 28. února 2017

Sangiovese z Chile a tradičněji z Toskánska

Sangiovese-2013-Estate-Series-ErrazurizOtevřel jsem si takhle nedávno Sangiovese 2013 Estate Series od Errazuriz, takže z Chile. Já vím, zbytečné utrácet peníze, řekl by někdo :-) Z červených umí výborně Cabernet a Carmenére, zmiňoval jsem se opakovaně, to se na kvalitního producenta z Chile rozumí. Docela mne zaujal i Pinot Noir, ale i ten už je vpravdě internacionální odrůdou, byť s vrcholnou podobou v tiché podobě v Burgundsku. Pokud jde o Sangiovese, tak jsem chutnal velmi nadprůměrné z Argentiny a pěstuje se leckde jinde, ale královstvím téhle odrůdy furt zůstává Itálie. Upřímně ta chilská varianta nebyla špatná, na můj vkus možná až moc sladce ovocná jak ve vůni tak v chuti, zakulacená a peckovinově marmeládová, ale čistě udělaná, s decentním ovoněním dřevem a tak. Bude se líbit mnohým, já pro příště zůstanu u odrůd ověřených :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 27. února 2017

Argentiská GAIA, Petanque Ryzlink a moc fajn moravský Pinot Noir

Domaine-Bousquet-GAIA-2013Mám plnou hlavu implementace EET a termínů odevzdávek dalších prací, takže mi na koníčkové psaní o víně zbývá o chlup méně času než bych si přál :-) Ale něco odrhnout stihnu. V rámci dvou slevových akcí u Kupmeto jsem nakoupil pár svých oblíbenců a taky něco nového na zkoušku. Třeba Domaine Bousquet GAIA 2013, víno z jedné z vyšších řad fajn argentinského producenta, z bio hroznů z výsadeb v nadmořské výšce okolo 1200 metrů v oblasti Tupungato. Z poloviny Malbec a druhou část tvoří především Syrah s malým dílem Cabernet Sauvignon. Ruční sběr, fermentace ve dřevě a tamtéž, ve francouzských barrique sudech, zrání deset měsíců. Těžší zkosená láhev, kovová záklopka, celokorek, hodně barevná a nepřehlédnutelná viněta. Tmavá barva tónem do fialové, od pohledu hutnější víno. Výrazná, sladší tmavší ovocná vůně, lesní plody, lehce badyán a další kořenitost, jasná linka dřeva, celkově ale nic přestřeleného a docela příjemné. Suché, plnější, s aromatikou hlavně lesního ovoce do až lehce marmeládova ale zároveň pěknou výraznější kyselinou, kořenitá linka, spíše měkčí třísloviny, slušná délka. Vyvážené a přes vyšší alkohol překvapivě snadno pitelné. Vytáhl jsem zase jednou sous vide a udělal kus roštěné, obzvláště takhle s masem víno mizelo úplně samo. Takže spokojenost.

Zobraz celý článek...

pátek 24. února 2017

Elektrický okysličovač, fermentace ve vinici, dům z lahví, Trump

librottigliaPo dlouhé době mne zaujala nějaká viněta. Klasická bordó láhev, žádný exces v tvaru a speciální prvky, ale viněta coby několik stránek obsahujících tematické povídky :-) Pominu problém se zahříváním vína, když tu flašku budete držet moc dlouho, ale originální nápad to je. A inovace se dějí i na poli dekantace. Přivítejte zařízení Aervana! Elektrické udělátko, do kterého nacpete šest tužkovek, nasadíte ho do hrdla lahve a po stisknutí čudlíku vám nadávkuje víno, které zároveň výrazně okysličí. A skláři nebudou mít co žrát! Dobrovolně přiznávám, že mi to přijde jako děsná kravina. A navíc jako ztracená příležitost, protože jakékoliv moderní zařízení musí mít ještě Bluetooth a WiFi a aplikaci na tabletu a telefonu s profily vína (a předstírat, že něco dělá jinak u různých lahví, i když to tak samozřejmě nebude), hezkým grafickým znázorněním kolik z aktuální lahve už je vytočeno a výrazným hlášením, když se uvnitř ucpe vinným kamenem a kaly :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 23. února 2017

Champagne – velké domy versus pěstitelé

slepiceMinulý týden jsme se sešli na takovou malou slepou ochutnávku bublin. Konkrétně tedy těch z Champagne. A ještě přesněji na srovnání „growers“, vín od menších vinařů a zároveň pěstitelů, s víny z velkých domů. Na téma pěstitelských Champagne mimochodem vyšel můj článek v posledním BarLife a osobně zastávám názor, že ty různé malé domy sice umí udělat špičková vína a v současnosti asi ta nejzajímavější na tamním trhu, ale je mezi nimi i obří hromada vín naprosto obyčejných. A stejně tak že velké domy umí, především v případě prestižních cuvée, přijít s těmi nejlepšími bublinami na světě. Jak chutnají základy je ovšem téma složitější. Naše srovnávačka pracovala právě s víny základní kategorie, stále ovšem lahve okolo tisícovky, v téhle oblasti je to těžké. Jak to dopadlo? Zazářil ve slepé ochutnávce otloukánek (ale stále vůbec nejprodávanější značka) Moët a propadl snad nějaký miláček z řad těch malých? Inu…

Zobraz celý článek...

středa 22. února 2017

Srbská Kameničanka a dvě bílá od Jedličky

jelic-kamenicanka-2012Včerejší družstevní párty byla náročná, možná až moc a klidně bych bral něco trochu poklidnějšího :-) Každopádně mi připomněla, že o jednom z rozlévaných vín jsem ještě nic nepsal. Což je trochu zvláštní, protože jsem to byl já, kdo ho na akci nominoval. Aby tam byla taky trocha zahraničí a červených, že jo. Vinařství Milijan Jelić (takže logicky v sortimenu winegeek.cz) a jejich Kameničanka 2012 z oblasti Valjevo. Mělo by jít o tamní klon jedné z mála tradičních srbských odrůd, v centrální části země známější jako Prokupac nebo Rskavac. Víno bylo školeno tři roky v barrique sudech, které si vinařství nechává dělat z místního dubu. Zelená bordó láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavá granátová barva. Již lehce zralejší vůně, tmavší ovocnost, trochu moruše, kořenitý tón, zřetelné dřevo a lehká živočišnost. Suché, pěkně ovocné a docela šťavnaté, něco tříslovin a decentní svíravost, celkem důrazné ale velmi dobře pitelné a alkohol 14 % tam není úplně znát. Je to vyvážené, fajn pití. A vzhledem k tomu, že jde o mladé výsadby, by za pár let mohlo dosahovat ještě zajímavějších výsledků. Každopádně se vypilo dost rychle, až překvapivě. Vůbec byl nějak větší zájem o červená, oproti obvyklému stavu, kdy o ně stojí jen zlomek účastníků.

Zobraz celý článek...

úterý 21. února 2017

Trochu netradičně připravené šampaňské

R.-Pouillon-&-Fils-Chemin-du-Bois-2008Šampaňské připravené metodou „imagenée par Fabrice Pouillon“. Co si pod tím představit? R. Pouillon & Fils Chemin du Bois 2008 je Blanc de Noir Champagne, stoprocentní Pinot Noir z jediné vinice Chemin du Bois v Mareuil-sur-Aÿ. Fabrice Pouillon je třetí generací vinařů, na zkušenou byl třeba v Chassagne-Montrachet či Sauternes a oblíbil si zrání ve dřevě, takže víno kvasí spontánně v barrique sudech a tam také na kalech zraje do dubna roku následujícího po sklizni. Nenechává vykvasit veškerý mošt, část zavakuuje a udržuje v chladu, do 5°C. Do hotového tichého vína pak tento mošt přidá a i druhotná fermentace v lahvi tak proběhne spontánně a jen surovinou z téže sklizně a vinice, nepřidává se řepný ani žádný jiný cukr ani kvasinky jak je jinak obvyklé. Po 6+ letech zrání na kalech v lahvi (odstřel květen 2015) hotové víno dozážuje opět trochou moštu ze stejné vinice. Podobné techniky využívají i jiní vinaři (viz třeba Indigéne od Tissota), ale v Champagne to úplně obvyklé není, stejně jako jsou třeba velmi výjimečná nesířená Champagne, riziko že druhotná fermentace a vývoj vína několik let v lahvi neproběhne úplně ideálně je dost vysoké, vzhledem k cenám hroznů se to vinařům nechce moc riskovat. Fabrice Pouillon udělal takto poprvé hodně vyzrálý ročník 2006 a nyní 2008, toho je snad dokonce více lahví (byť stále omezená číslovaná šarže, toto byla 503/2313).

Zobraz celý článek...

pondělí 20. února 2017

Čtyřikrát Pinot Noir – Burgundsko, Alsasko, Languedoc a Argentina

Vincent-FleithPinot-Noir-Letzenberg-2012O víkendu jsem dostal chuť na Pinot Noir. To se mi tak občas stává, s pinotem nebo ryzlinkem či ještě častěji bublinami. A dokud své choutky neukojím, tak jsem otravný společník :o) Tentokrát jsem byl dost nerozhodný co otevřít a nakonec korku zbavil rovnou čtyři lahve. Však, jestli jsou to dobrá vína, v klidu vydrží v rozumné kondici i další dny a něco o sobě prozradí. Dostalo se na Burgundsko, Alsasko, Languedoc (vím, samá Francie, ale nemůžu si pomoct) a taky jednu Argentinu. Dneska odhrnu první dvě a začneme v Alsasku, s Pinot Noir Letzenberg 2012 biodynamika jménem Vincent Fleith, měl jsem tu o něm zápisek před dvěma lety. Po popisované degustaci jsem koupil karton právě tohoto pinotu (a dostal omylem i jeden tramín), pár lahví už jsem vypil a vždy to bylo fajn. Až teď jsem si ale na zadní vinětě všiml poznámky, že víno je bez filtrace a bez přidaných siřičitanů. Vinaři a vínu budiž ke cti, že nic takové mne při pití vlastně nenapadlo, není to žádný punk. A ani dva dny od otevření nemám s obsahem sklenky žádný problém, byť přeci jen lehce „zdivočelo“. Jako u jediného ze čtveřice je láhev protáhlá alsaská flétna, uzavřeno korkem a kovovou záklopkou. Barva vína pěkná rubínová. Příjemná stále ovocitá vůně, peckovinový mix včetně až sušených / uzených, s časem lehce divočejší pikantnost a lehká zemitost. Suché, s výtečnou kyselinou a šťavnaté, středně plné, peckovinové, pěkně postavené a výtečně pitelné. Stále v moc fajn kondici. Nevyžaduji nutně nesířená vína a pokud to nejsou věci na okamžité vypití tak mám možná dokonce lepší pocit, pokud troška síření proběhne, ale když to vyjde i bez síry tak proč ne, že :-)

Zobraz celý článek...

pátek 17. února 2017

Séléque, Bistrot 104, dotace, Družstevní párty

Jean-Marc-SéléqueDneska pár drobností, ve zrychleném režimu :-) Minulý víkend dorazil do Prahy, jen tak na výlet s přítelkyní, Jean-Marc Séléque. Mladý kluk, ještě mu není ani třicet, a stoupající hvězda nejen naturální šampaňské vinné scény. Krom brouzdání po městě a zkoumání památek provedl i nečekanou přepadovku v baru l’Fleur, základně jeho dovozce Terroir Champagne. Takže se mi změnil sobotní večerní program a nečekaně jsem v deset večer vyrazil do centra pít, tímto děkuji shovívavé manželce za opušťák :-) Jeho vína doporučuji sledovat, potřebují teda trochu času v lahvi (= rok a víc od odstřelu kalů nechat ležet, jinak to moc nedává smysl), ale už základka je výborná. A třeba Partition Millésimé 2010 vyloženě výtečná tvrdší seriózní klasika, mňam. Časem určitě sepíšu víc.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 16. února 2017

Bílé z Etny a dvě pětiodrůdová prosecca

Tenuta-di-Fessina-A'Puddara-2014Dneska zase trocha Itálie. Tenuta di Fessina (web) A'Puddara 2014, stoprocentní Carricante starých keřů, bílé ze svahů Etny z nadmořské výšky asi 900 metrů. Jde o celkem nový projekt, vinařství vzniklo až v roce 2007, majitelka Silvia Maestrelli ale pochází z vinařské rodiny (její otec má podnik v Chianti) a trochu s tím pomohl i vinohradník s dvacetiletou zkušeností z vinařství Gaja. Víno je školeno ve velkých (35 hl) starých dřevěných sudech. Světlá citronová barva. Čerstvá, energická vůně, s takovým tím zvláštním vulkanickým kouřovo-kamenito-reduktivně-zajímavým minerálním štychem společným vínům z Etny, Santorini i třeba Tokaje. Trochu žlutého ovoce a krémovosti, ale ovocnost tu skutečně prim nehraje, v chutí krásně suché, svěží, s parádní kyselinou a dobře postavené, opět ta kouřovost a fajn délka. Je to takové ryze přímě precizní a moc fajn. Konzumováno v Miláně, ale podle všeho se objevují i na našem trhu. Když někde uvidíte, nebojte se zkusit.

Zobraz celý článek...

středa 15. února 2017

Dlúhé Grefty aneb nové moravské objevy

dluhe-grefty-alba-rosalesInternet a sociální sítě mohou být fajn věc :-) Třeba na Instagramu a Twitteru jsem před pár měsíci narazil na jakéhosi naturálního vinaře z Mutěnic, nejspíš mi „lajknul“ fotku nebo tak něco. Ale dál jsem to neřešil. Úplně jinak se k tomu postavil Honza Čulík z táborského Thiru, který okamžitě poprosil o nějaké ty vzorky, pak do vinařství vyrazil a po pár týdnech už společně s vinařem řeší jména vín, nové viněty a vůbec co se s tím vší dá dělat a kde všude by to s radostí mohli chtít pít. A ročník 2015 postupně mizí :-) Vína jsem si ochutnal poprvé na silvestra právě Thiru, poprvé se s vinařem viděl na festivalu Bottled Alive a podruhé opět s ochutnávkou teď v týdnu v Praze. A fakt se u vín dost bavil. Seznamte se – Jaroslav Tesařík a Dlúhé Grefty (aka dlouhé viniční řádky, web), vinařství s podtitulem „Objevujeme terroir Mutěnic. Bez sklepní alchymie.

dluhe-grefty-alba-mixturaJaroslav Tesařík, s hlavním povoláním v IT a když má mluvit o svém vinaření tak zatím trochu plachý, si pořídil první vinohrad v roce 2008 a tak nějak hlavně kvůli pohybu. Pak následoval sklep, postupně nějaké ty další kousky vinic (jak starší výsadby tak vlastní nové a stále se poohlíží po dalších, těšit se můžeme na Frankovku nebo třeba více Neuburského) a tři děti. Přístupem vinařů jako Zsolt Sütö, Jaroslav Osička a další byl nakopnut k „naturálnímu“ směru, vinice jedou jen se sírou, trochou mědi a bylinnými preparáty. Ve sklepě kvašení spontánní, vína leží na kalech v dřevěných sudech, nejsou filtrována, do lahví (ročník 2015 je v těžších kouscích pod korunkou, ale bude i varianta s korkem) jdou typicky s minimálním nebo žádným sířením. Ale není to žádný neumětelský punk, ale čistá (rozhodně aromaticky a chuťově, že nejsou dokonale čirá fakt neřeším a netrápí mne ani v nejmenším) dobře připravená vína. Soudě tedy podle ročníku 2015, jak to vypadalo předtím netuším :-)

Jaroslav-Tesařík-Dlúhé-GreftyMüller Thurgau 2015 je jednou z těch čestných výjimek, kdy je víno z téhle odrůdy vyloženě dobré. Čerstvé, sladší květinové, lehounce macerovaně bylinkové, suché, čisté, krásně vyvážené, výborně pitelné, zábavně „tak akorát“. Budu chtít domů pár lahví. Alba Mixtura 2015 je směska lecčeho (Veltlínské zelené, Sauvignon, Ryzlink rýnský, Děvín), v barvě tmavší a jasná trocha macerace, docela aromatické hlavně do florálních tónů, suché, vyvážené, trochu zakulacené, něco tříslovin, dost fajn. Alba Tilia 2015 je macerovaná směs Ryzlink rýnský a Sauvignon, víno aromatické, čerstvé, dost efektní. Bylinky a lipový květ, suché, čisté, šťavnaté s bezva kyselinou, fajn projev dřeva, parádní pitelnost. Líbí se mi velmi. Tramín červený 2015 (do budoucna tuším Alba Rosales) je opět víno macerované, oranžové v barvě. Hodně voňavé, květinové, růže, dotyk pomeranče, efektní. Suché, šťavnaté, s velmi dobrou kyselinou, tak akorát množstvím tříslovin, vyvážené, zábavné, čerstvé skvěle pitelné. Rulandské modré 2015 pochází z velmi starých výsadeb (čtyřicátá léta) v trati Dubičí. V barvě poměrně tmavé a i ovocnost spíše tmavším směrem, lehce těkavé, suché, výrazné, šťavnaté, svíravější. Dal bych tomu čas, vlastně tenhle jediný vzorek mne zatím úplně nepřesvědčil. Ale bílá/oranžová naopak všechna.

Zobraz celý článek...

úterý 14. února 2017

Parádní italské bubliny a fajn Sangiovese

Stefano-Milanesi-VESNA-Nature-Pinot-Nero-Extra-Brut-Metodo-ClassicoPřed pár dny jsem se tu zmiňoval o zajímavých italských bublinách menšího rodinného vinařství Stefano Milanesi (web) a že jsem si domů dovezl další, údajně opravdu skvělé, víno od nich. Nemám úplně trpělivost a tak včera láhev VESNA Nature Pinot Nero Extra Brut Metodo Classico padla. Původ hroznů je Santa Giuletta v oblasti Oltrepò Pavese. Ročník oficiálně neuvádějí, ale podle všeho jde o 2012 s degorzáží v listopadu 2016 a na kalech tři a půl roku. Primární fermentace moštu z lisování celých hroznů (z bio vedených a certifikovaných vinic) spontánní, následně zrání na kalech asi do dubna dalšího roku, bez filtrace do lahve. Po druhotné a zrání odstřel, žádná dozáž. Pěkná žlutá barva a velmi výrazné perlení, kvanta malých bublin. Víno je to poměrně důrazného stylu, ale s výtečnou kyselinou a ani v nejmenším utahané. Čisté, podzimní ovoce a citrusy, fajn florální linka a mineralita, kvasnice a chlebová kůrka. Šťavnaté, energické, velmi dobře postavené a poměrně dlouhé, seriózní, vyvážené parádní bubliny. Na úrovni slušného Champagne a s cenou po lahvi okolo 30€. Nechutná to jako Champagne, až na čestné výjimky nemají žádné světové bubliny konzistentně srovnatelní fantastický projev kyselin a strukturu (snad až na ty z Anglie), ale to je dobře. Je to, i přes běžnou bublinovou odrůdu, opravdu své, relativně opulentní a ovocné ale skvěle pitelné, vyvážené, charakterní, bezva. V mnoha ohledech mne naprosto míjí italská mentalita, nechápu je a nerozumím jim, ale víno teda umí. I bubliny. A další kousky tohohle vinařství mne opravdu zajímají. Kdyby to třeba někdo chtěl začít dovážet… :-D

Zobraz celý článek...

pondělí 13. února 2017

Šafrán z amfor a dvě další fajn španělská vína

Safrá-2015-Celler-del-RoureSešlo se mi doma několik naturálních španělských vzorků od BIO Sueño, tak si dneska odhrnu poznámky. Asi nejvíce mne zaujalo víno Safrá 2015 z Celler del Roure. O zajímavém příběhu vinařství už jsem se tu zmiňoval a posléze hodnotil i další jejich vína – Vermell s bezva poměrem cena/kvalita (toho už mám za sebou pár lahví) a výtečný seriózní Parotet. Šafrán, červené z DO Valencia, je jejich novinka a třetí víno do řady „starých“ vín. Nabídka červených už totiž nabobtnala na šest kousků a tak je dělí do dvou řad. Tyhle staré jsou připravovány v amforách a z původních lokálních odrůd, tohle je konkrétně v amforách půl roku a je to z většiny odrůda Mandó s asi 15 % Monastrell a Garnacha Tintorera, asi třetina jsou celé hrozny. Kategorie „moderní“ jsou i mezinárodní odrůdy, nerez a dubové sudy a tak. Burgundská láhev, kovová záklopka, kvalitní celokorek. Poměrně tmavá granátová barva s fialovým odstínem. Celkem voňavé, zralejší tmavší ovocnost, černá třešeň, decentní středozemní bylinkovost. Suché, středně plné, vyvážené, bezva kyseliny, tmavší ovocnost, dobře postavené a vysoce pitelné. Živé, svěží, tak akorát tříslovin, lehce rustikální, čerstvé, zábavné víno s něčím navíc. Pocitově mne to vedlo k některým frankovkám a betonovým Grenache z Côtes du Rhône, prostě fajn. Zapadá úrovní někde mezi Vermell a Parotet, i cenově, doporučená maloobchodní je 380 Kč.

Zobraz celý článek...

pátek 10. února 2017

Víno lepší vody, bakterie, reklama na klokana, příliš mnoha lahví…

prasatkoPít víno spíše než vodu bylo rozumnou radou v dobách dávno minulých, ale podle všeho dává smysl i nyní, hlavně když cestujete. Alespoň tak praví jeden výzkum. Nemohu tvrdit, že bych se na svých cestách choval do dneška jinak, studie nestudie :-) Ale já mám dost kachní žaludek, takže nemívám žaludeční obtíže prakticky nikdy, nezávisle kolik a čeho kde sním (na fotce jeden z těch lehce divočejších chodů v Miláně, Maialino da Latte Nascosto nella Foresta). Ale možná je to právě i tím vším alkoholem co k tomu vypiju, těžko říct %-) Což mi připomíná, že vyšel aktualizovaný průvodce Michelin pro Francii a zase rozdával nějaké ty nové hvězdy. Decanter tak trochu shrnul která vinařství, respektive majitelé vinařství a zároveň restaurací, mohou letos slavit.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 9. února 2017

Čtveřice ne úplně obvyklých italských bublin

Erpacrife-Bianco-Metodo-Classico-Dossagio-Zero-2012Vína (a saké, teda…) jsem v Miláně popil dost, dneska se podělím o poznámky k několika bublinám. Vše z podniků doporučených včera + hodně fajn restaurace Ratanà (mrkněte na vinný lístek, rozložení mne bavilo a podtituly některých částí tuplem, třeba Pinot Nero: radical chic o giustamente snob?). Hned první den k obědu jsem dal v některých kruzích už docela vyhlášené piemontské Erpacrife a jejich Bianco Metodo Classico Dossagio Zero 2012 (pouhých 2100 lahvi, odstřel jaro 2016). Chtěl jsem jejich bubliny z Nebbiola, ale došlo k nějaké chybě v komunikaci, takže dostal tohle. Což je směs odrůd Erbaluce, Cortese, Timorasso a Moscato. Tmavší žlutá barva, pěkné perlení menších bublinek. Zralejší, poměrně výrazná aromatika, žluté ovoce, podzimní, lehce květinové, se zvláštními atypickými aromatickými odbočkami, docela unikátní. Suché, poměrně plné a silné, naštěstí má ale i dost kyselin a není utahané, strukturované seriózní delší zajímavé víno s jemnějšími odbočkami projevu, dá se s tím hrát, Ale na můj vkus přeci jen takové moc těžké.

Zobraz celý článek...

středa 8. února 2017

Winebary v Miláně

vinoirPobyt v Miláně byl krátký ale intenzivní :-) Dneska to vezmu ve zkratce, pár rychlých tipů kdybyste náhodou měli cestu tím směrem, speciálně pro příznivce „naturálního“ směru. Mám pro vás dobrou zprávu. Teda rovnou dvě. Jmenují se Vinoir a Vinodromo (a pokud chcete známé výtečné vinaře, ať už klasiku nebo naturálno, tak v klidu vyražte do obchodu Eataly u Porta Garibaldi… nabídka obrovská, od průřezu sdružením Tripe „A“, přes Gravnera či Radikon až po populární Slovince). Vinoir je bar opravdu hodně maličký, v případě velkého zájmu si možná i postojíte venku a není to zrovna žádná výstavní čtvrť. Podnik je one man show, s hodně bohatým výběrem italské produkce, ale i se sbírkou Champagne a přírodních vín odjinud. Otevřeno na rozlévání po sklence 10+ vín, další po celých lahvích nebo dle domluvy. Majitel jede i divočejší věci (rozuměj jeho „práh bolesti“ může být znatelně jinde než váš), s leskem v očích a nadšením nabízí obludně macerovaná bílá, různé kalné bubliny ale i fresh nerezové Nebbiolo, když na to přijde :-) Je to zároveň bar i prodejna. Dát si tam můžete nějaké ty rukodělné sýry či šunky, automaticky dostanete misku oliv a tak. Příjemná atmosféra a vůbec.

Zobraz celý článek...

úterý 7. února 2017

Nalahvován zaživa, poprvé a snad ne naposledy

bottled-alive-1O víkendu s v Táboře, jak jinak než pod taktovkou neúnavného Honzy Čulíka, uskutečnil první ročník festivalu Bottled Alive. Ve spolkovém domě Střelnice v Táboře bylo cílem představit řemeslná vína od vinařů z Čech, Moravy i okolních zemí za jejích přímé účasti. Ke dvacítce různých producentů bylo tak akorát, při troše snahy se dalo zvládnout většinu i s dostatkem času na povídání. Naše degustování podkreslovala nějaká ta hudba a vše působilo velmi pohodově, docela komorně ale rozhodně tam teda nebylo prázdno, akce přilákala asi dvě stovky vínomilců. Krom místních dorazilo dost hostů z Prahy, Brna i dalších míst po republice. Včetně pár zahraničních dovozců, pro které šlo o zajímavou příležitost, jak si naše zajímavé vinaře projet na jednom místě. Propil jsem toho dost, i přes náročnou warm up párty den předem. Zvládl ochutnat i kombuchu :-) Ale přeci jen v hlavní roli bylo víno…

Zobraz celý článek...

pondělí 6. února 2017

Projídám a propíjím se Milánem

V plánu na dnešek byl původně report z Bottled Alive, ale bude muset počkat na zítra. Nějak jsem si špatně rozvrhl čas :-) Včera jsem odjel na pár dní do Milána, v plánu je tu něco tradičního i trochu exotičtějšího sníst, navštívit několik nejen vinných barů, možná i na památky zbude čas. Tedy pokud se vyskytnou na trase mezi vybranými podniky ;-) Uvidím, co vše se podaří stihnout, otevírací doba většinou až skoro večer mi to trochu komplikuje. I fakt, že dnes a zítra budu zkoumat sám. Čímž se množství ochutnaných vín, oproti stavu kdy popíjíme s manželkou, hned smrskne na polovinu. Každopádně včera ještě ve dvou jsme za odpoledne něco zmákli. A já vyrážím do víru velkoměsta právě teď…

Zobraz celý článek...

pátek 3. února 2017

Nové ročníky od Gourmet Services

Château-de-Tracy-Mademoiselle-de-„T“-2015Minulý týden představila společnost Gourmet Services vína ze svého portfolia, především několik úplných novinek a nových ročníků oblíbených vín. Sešli jsme se v salonku Pachtova paláce (kde mimochodem Miroslav Kalina právě otevřel novou restauraci Atelier Kalina, s Gourmet Services jej spojuje osoba sommeliera Víta Hepnara) a rozhodně bylo co ochutnávat. Projel jsem zhruba patnáct vín z oficiální části a doplnil pár doušky nedopitých různorodých Bordeaux z akce, která se na stejném místě konala o den dříve. S plnými sklenkami jsme vedli různorodé debaty o víně, naturálnu, (ne)síření, klasice a moderně, trendech… bylo to podnětné! A i víno bych si rozhodně vybral :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 2. února 2017

Zákony, novinky, top šéfkuchařka, další Družstvo

turbulenceNovela zákona o vinohradnictví a vinařství byla definitivně schválena tak nějak „na apríla“ vejde v platnost. Ve zkratce co se vlastně mění si můžete přečíst třeba na stránkách Svazu vinařů. Tak uvidíme, jak se s tím hlavně vinotéky a velkodovozci cisteren plných lecčeho z celé Evropy poperou. Úplně jim to nezávidím. O domácí vinařství se ale nebojím, vždyť i Alice Feiring předpovídá, že naše a slovenská vína budou v roce 2017 trendy! :-) Samozřejmě soudí na základě své „naturální“ bubliny, kde se jim slyšení dostává v poslední době docela dost, loňský rok byl v tomhle ohledu velmi dobrý. A podějí se u nás další zajímavé věci, třeba do Bečova dorazí znalci z Château d’Yquem analyzovat tamní sbírku historických lahví vína. A pokud neradi vína přeléváte do dekantéru, tak Bohemia Crystalex má v nabídce speciální sklenice upravené pro rychlejší okysličení nalitého moku. Už to prodávají nějaký pátek, ale všiml jsem si toho až teď. No furt lepší, než slavné „dýchající sklo“ od Eischu :-)

Zobraz celý článek...

středa 1. února 2017

Seriózní Beaujolais a chlastací Jura pro zámeckého pána

Domaine-Richard-Rottiers-Moulin-à-Vent-2015Smutně koukám na rozpité lahve, dneska degustovat nebudu. Nechal jsem si vyrvat už několik let opakovaně problémový zub, za ty prachy co už jsem do něj v minulosti vrazil by byla pěkná dovolená, a teď leduji obličej a zmateně hledám po bytě Ibalgin, kterému se jinak programově vyhýbám. Takže sáhnu do hotových poznámek :-) Ve svém pravidelném pondělním sloupku se Andrew Jefford zaměřil na Beaujolais, konkrétně na novou velikou a hodně zajímavou studii tamních půdních podmínek a také ročník 2015. O něco menší objemem produkce než by si vinaři asi přáli, ale s kvalitou vysoce nadprůměrnou. Dost mne tím naladil, takže jsem na zkoušku vylovil láhev Domaine Richard Rottiers Moulin à Vent 2015 (obvykle vozí Jiří Hron, toto je přímo od vinaře), z tohoto cru jeho základní a hlavní víno (ještě má dvě specifické samostatné polohy, Champ de Cour a Dernier Souffle), směs více různých vinic a keřů ve stáří 40 až 80 let. Víno je to dost tmavé, s fialovými odlesky. Velmi čerstvé mladistvé v aromatice, tmavší ovocnost do lesních plodů, černý rybíz, dotyk čokolády, syrové ale pěkné. Suché, poměrně silné a koncentrované a v chuti, má to váhu a důraz ale není nijak těžké, výborné kyseliny, tmavé ovoce, docela výrazné jemnozrnné třísloviny, něco dřeva, trocha svíravosti, velmi solidní struktura a délka. Zaujme už nyní, ale je na tom vidět především potenciál, tohle bude za 2+ roky o tolik lepší a s klidem vydrží let deset. Ano, takhle Beaujolais mohu!

Zobraz celý článek...