Pinoty od Valencie a z Valtic

Doba, kdy jsem se intenzivně věnoval průzkumu odrůdy Pinot Noir – ať už hledání všemožných „extrémních“ projevů a netypických míst původu či snaze nalézt levnější ale srovnatelně dobrou alternativu k Burgundsku – je dávno pryč. Ne že by mne to nebavilo, jen té energie (a ochoty riskovat čas a peníze) tolik není :-) Každopádně když jsem při objednávce španělských vín od BioSueňo narazil na Pinot z Fontanars dels Alforins, tedy na jih od Valencie a sever od Alicante, nemohl jsem ho tam nechat. Nějaký ten Pinot je na Kypru či Sicílii a v kontinentální Evropě určitě najdete i jižnější představitele odrůdy než dnešní kousek (třeba z míst poblíž Malagy), ale tady ji dělají z relativně starých keřů a v komerčním množství.

Zobraz celý článek →

Červené bublinky, milerka a skvělý Riesling

Sice to tak z blogu nevypadá, ale stále žiju. Jak jsem se zmiňoval ve videu na Instagramu, tak nějak nestíhám/nemám mentální kapacitu na vše co bych chtěl a zrovna psaní o víně je aktuální obětí. Na víno jsem nezanevřel, vinařský průmysl se snažím zachránit pravidelnou nemalou konzumací, jen to psaní okolo se nedaří. Dokonce i na ochutnávky stále chodím, za vínem jezdím (třeba teď mne láka a možná se mi podaří vyjet na víkendový Nachbarn ve Znojmě), zajímavé lahve sem tam otevřu. Pro dnešek se zkusím zmínit o pár vínech z poslední doby, která mne dost bavilo pít. Různých stylů a cenových kategorií. A záhy dodám další sadu. A hlavně budu doufat, že se mi podaří v následujících měsících zase trochu vrátit k běžnému psacímu režimu. Ale je to složité :-)

Zobraz celý článek →

Nejen Pinot Noir od Petra Kočaříka

Rozhodl jsem se udělat si radost a otevřít k večeři dvě vína od Petra Kočaříka (web, psal jsem tu vícekrát a nejvíce asi tu), někdo ten propad prodejů a konzumace vína v ČR dohnat musí :-) A při té příležitosti rovnou i podělit o poznámky z nedávné přechutnávky jeho vín v Almě. Petrova vína se snažím ochutnat každý rok a vždy něco do zásob doplnit, je to jedna z mých moravských jistot a producent, po kterém mohu bezpečně sáhnout kdykoliv mám chuť na něco dobrého a/nebo chci ukázat návštěvě, ať už domácí či zahraniční, že Morava smysl rozhodně dává a to dokonce v červené :-) Petr Kočařík aktuálně v Čejkovicích připravuje 12-15 tisíc lahví dle ročníku (a stále si ještě drží i zaměstnání coby konstruktér pekařských pecí), na současných 2.5 hektaru a smysluplně velkou produkci pomaličku postupně vyrostl z deseti arů jen díky postupném výdělkům z vína. Ve fázi „budou dárky k vánocům nebo raději nový sud“ už věřím nejsou :-) Také mi přijde, že už trochu méně slyším (parafrázuji) „na jaře už nezaseju / lidí mi nerozumí“, ale častěji se debata obrací k myšlenkám na to, jak většina výsadeb teprve ukáže svůj potenciál, a vlastně se plně projeví i generační zkušenosti vinařů s nimi, až za pár desítek let :-) Prostě že to, co dělá teď on, je z nemalé části nastavení směru pro generace následující. V čemž je známka optimismu! Možná se trochu projevil i fakt, že nejstarší syn, který jinak vystudoval práva, si okolo pandemie Covidu střihnul i vinařinu a napsal diplomku k jejich stěžejní odrůdě, Pinotu :-)

Zobraz celý článek →

Pinotová soutěž a ryzlinková přednáška

Udělal jsem si výlet do Kutné Hory na hodnocení soutěže Pohár Karla IV., která se specializuje na odrůdy Rulandské modré a Ryzlink rýnský. Takové pozvání jsem odmítnout nemohl :-) Skončil jsem v komisi, která hodnotila červená (+ pár klaretů a růžových), a docela si to užil, našlo se několik opravdu výborných vín! Ne vždycky jsem se s komisí shodoval a kdyby mne náhodou někdy někdo zas chtěl na hodnocení pozvat, tak vězte, že jsem byl obecně nejdál od průměru a také nejčastěji hodnotitelem, jehož bodování bylo jako nejvyšší či nejnižší (o něco častěji) v průměrování zahozeno :-) To už je můj osud, jak by řekl Adrian Mole. O dva dny později, na výročí 710. let od narození Karla IV., bylo možnost přihlášené vzorky ochutnat v Praze, dozvědět se vítěze a také se zúčastnit menší tematické konference. Na té jsem se ujal, společně s národní sommelierkou Klárou Kollárovou, tématu Ryzlinku rýnského a současných vinařských trendů. Bylo to věřím pro účastníky zábavné :-)

Zobraz celý článek →

Parádní Chardonnay od Marady

O víkendu jsem s přáteli popíjel moc příjemný nazrálejší veltlín z josefovské Kukvičky od Petra Marady (web, starší zápisek z návštěvy vinařství) z Mikulčic a vzpomněl si na další víno z téhle polohy, které mne od něj teď opakovaně nadchlo – až tak že jsem koupil celý karton – a přitom jsem se o něm zatím krom příběhu na Instagramu nezmiňoval. Bavilo mne přitom i ve starších ročnících, hodně charakterní byla osmnáctka i sedmnáctka, ale teď je to vyloženě parádní. Na festivalu Bottled Alive docela budilo pozornost, vinaře jsem si s lahví vyfotil :-) A měl jsem to víno při jednom z večerních popíjení letos v Juře, v konkurenci prestižních jmen a špičkových kousků, a teda ani v nejmenším nepropadlo Poměrně sprašová jihozápadně orientovaná poloha, výsadby z roku 1983, ekologicky obdělávané. Odrůda? Staré dobré Chardonnay!

Zobraz celý článek →

Frankovka!!!

Můj milý deníčku, zase jsem vyjel na Moravu. Uplynulé dny jsem strávil především v okolí Bořetic a tématem byla... Frankovka!!! Večer po příjezdu jsem, po hospodském kvízu v místním podniku, zapadl do sklepa Vinařství Tři Čtvrtě. A opět si ověřil, že jejich poctivá upřímná vína mi moc sedí. Nejen vždy výtečná Frankovka ve variantě „chlastací“ i serióznější, ale tentokrát mne hodně zaujalo i Neuburské a další vína. Něco jsem nabral na druhou polovinu mého pobytu, která se už odehrávala ve spíše slivovicové části Moravy :-)

Zobraz celý článek →

Suchý únor s pěti nealko „víny“

Suchý únor jsem včera zahájil lahví klasických brut nature německých bublin, ale pokud tenhle měsíc bez alkoholu držíte (nebo se obecně alkoholu vyhýbáte a zabloudili jste přesto na můj web), tak jsem si dovolil po delší době něco běžně dostupného z kategorie „nealkoholických vín“ vyzkoušet. Nebudu se tu teď rozepisovat o celé problematice dealkoholizace, o různých dostupných technologiích, o kolik ta či ona zkonzumuje více energie či vody (a kolikanásobek je to oproti běžným vínům) a tak podobně, to je téma na jiný a obsáhlejší text. Faktem je, že obliba nealkoholických vín dramaticky stoupá, nabídka i v běžných obchodech je čím dál širší a vlastně stoupá i kvalita. Nebo je alespoň snazší najít něco, co vám jakž takž sedne. Bude to i můj dnešní případ?

Zobraz celý článek →

Něco červené Moravy do chladných dní

Salon vín 2026 otevře své brány už tento víkend a jsou známa všechna vína, která se v něm objeví. Sepisoval jsem tu na konci listopadu nějaké dojmy z hodnocení finálového kola, konkrétně to bylo za tichou a suchou částí mikulovské podoblasti. A teď už tedy oficiálně vím, kterému vínu jsem dal nejvíce bodů a opravdu mne nadchlo. A dost mne bude zajímat, jaký dojem vyvolá po ochutnávce znovu na místě :-) B\V vinařství (web) Merlot Rezerva 2018 výběr z hroznů (č.š. 1845) původem z trati Unédy v Popicích, z v té době fakt mladičkých výsadeb. Školeno dva roky v 600l sudech Mercier. Uhlazená, expresivní, opulentnější záležitost, tmavě ovocná, dlouhá, vyvážená a i přes tu „nabušenost“ nepostrádající eleganci, vrstevnatost a jemné nuance. Dřevo výraznější, ale ne rušivé, a navíc to má myslím ještě potenciál dál zrát. Za mne velké červené víno. Takže gratuluji, tohle se opravdu povedlo! U ostatních vín si bohužel přiřazením dojmů/bodů ke konkrétní lahvi nejsem, takže tím kapitolu Salon uzavírám :-)

Zobraz celý článek →

PAN a Měsíčník

Aktuálně se vzpamatovávám z festivalu Bottled Alive, doháním práci a finalizuji přípravy na celovíkendovou tolkienovskou akci pro tři stovky lidí, takže mne omluvte, že jsem tu toho moc nesepsal :-) Ale u registrací, tabulek, kontroly projektorů a kabelů a redukcí všeho druhu k nim jsem se přeci jen trochu vinně lubrikoval. Při nedávné krátké návštěvě sklepa u Jaroslava Osičky (web) jsem si (než budou hotová jiná vína…) odvezl krabici P.A.N 2022. Psal jsem tu o starších ročnících (obsáhleji 2018, něco k 2021, …) a pravidelně mne baví, ale tohle konkrétní jsem měl teď opakovaně a opravdu uzrálo do krásy. Pinot Noir, André a Modrý Portugal z Velkých Bílovic, zrání v sudech a nerezu, lahvováno bez úprav a jen s minimálním sířením do burgundské flašky pod šroub. Přijde mi to jako taková lokální variace na Beaujolais udělané spíš klasickým způsobem. Trochu výraznější rubínová barva. Prospěje tomu nechat prodýchat, na úvod je to sevřené a lehce reduktivní. Ale se vzduchem! Čerstvá svěží aromatika, červené ovoce, peckoviny, jemně herbálně-kořenitá, lehce pikantní a s postupem času trochu krvavé masitosti. Suché, pocitově trochu štíhlejší a striktnější (André?) i přes 13 alkoholu, červeně ovocné, šťavnaté, s jemnozrnným uhlazujícím se tříslem, chlastací a zábavné a přitom ne jednoduché. Nic pro fanoušky jihu, ale pro ostatní… :-)

Zobraz celý článek →

Český Charpin & moravské WTB

V rámci adaptačních příprav na festival Bottled Alive (vím, že ho tu propaguji nějak moc, ale já si prostě myslím, že lepší/vlivnější vinnou akci u nás aktuálně nemáme a že je to navíc zaměřeno na natur segment je jen bezva bonus, viz můj loňský komentář; a ne, nemám z propagace žádné speciální benefity, lístek jsem si kupoval a na místně nemám VIP přístup a u plivátek se budeme tlačit společně :-)) jsem si v předvečer akce otevřel Charpin 2017 z vinařství Porta Bohemica (web). O tomhle víně jsem se poprvé rozepisoval před čtyřmi lety právě po návratu z festivalu, pořídil si domů (bohužel jen) karton a postupně lahve otevírám. Aktuální podoba je stále báječná a víno v klidu může zrát dalších mnoho let, já už mám jen poslední kousek. Láhev burgundská, plastová záklopka, celokorek do tří čtvrtin prosáklý. Tmavší matnější zlatá barva. Efektní, výrazná aromatika. Trochu pikantní a jasně evokující výraznější kyseliny, žluté ovoce, hruška, pečený citron, teplý vosk, kouřovost a znát dřevo. Minerální linka, zábavné vrstvy ke zkoumání. Suché, čisté, středně plné až plnější, výborné kyseliny ale zároveň trochu krémovost, trochu ostřejší to je ale nic dramatického a hrany docela ohlazené, malvice, něco citrusů, fajn délka… to je tak dobrý! Stylistika šardonky z Jury z dolévaných – ale přeci jen trochu flórem / terroirem sklepa štrejchnutých – sudů.

Zobraz celý článek →

Starší moravský pinot a Rhôna z výprodeje

Nevím jak vy, ale já nakupuji víno velmi sofistikovaně! ;-) Volba lahví, které pořídit, se zakládá na složitých úvahách o párování s jídly plánovanými v následujících týdnech, vychází z nutnosti doplněním archivu o nové ročníky klasických vín a lahvý vždy potřebných mít při ruce. Nutné jsou nové akvizice odrážející zážitky z degustací v průběhu roku, nákupy též reflektují studium názorů prestižních kritiků a mnoho dalších zásadních faktorů. To vše se propojuje do jednoho uváženého, kvalifikovaného nákupu, kdy následný obsah lahve nemůže ve sklence prakticky nikdy zklamat. Anebo se mi taky jen líbí viněta lahve, na kterou jsem náhodou někde narazím. Či dorazí slevová nabídka a já prostě neodolám! :-) Reálně většinou netuším, co budu ten den večeřet, a na doplnění chladničky o chybějící vína by mne nesmělo nestále překvapovat, co tam vlastně (ne)mám. Takže zas tak promyšlený to prostě není. Každopádně nákupům ve slevových akcích (nakolik na domácí půdě sem tam bohužel jen narovnají cenu na úroveň běžnou ve světě) podléhám s chutí. A v lednu je jich přehršel. Ideál doplnit zásoby vypité o svátcích!

Zobraz celý článek →

Průvodce nejlepšími víny ČR a poprvé sto bodů pro suchý Sauvignon

Minulý týden jsem vyrazil na křest/tiskovou konferenci/degustaci u příležitosti vydání publikace Nejlepší vína České republiky – Průvodce 2025–2026 (web). Jedná se už o dvanáctý ročník a aktuálně je v něm 179 domácích vinařských podniků z Čech, Moravy a nově i ze Slovenska a vybráno/obodováno 1060 vín, ta nejlepší z nich i se senzorickým hodnocením. Tiskovky se zúčastnilo i několik vinařů a autorů těch z nejlépe hodnocených vín, bylo to fajn akce s řízenou ochutnávkou 12 vín z letošní špičky (z té pocházejí následující poznámky) a následně volnou degustací desítek dalších. Ne vždy bych se s hodnocením odborné komise (ve složení Michal Šetka, Ivo Dvořák, Jakub Přibyl, Roman Novotný a Richard Süss + Mirec Jajcay, prezident Asociace sommelierů Slovenska, coby garant slovenské selekce) shodnul v tom, jestli to či ono víno opravdu patří úplně do čela domácí produkce, a nebo se s nimi minimálně rozešel v udělených bodech. Jistá „bodová inflace“, která postihla mnoho magazínů a kritiků, se trochu projevuje i zde a nad pár čísly jsem se dost podivoval a rozhodně bych byl níže. Ale to je můj pohled a názor, vycházející z odlišeného vkusu, zkušeností i přístupu k hodnocení. A především jsem se tu k tématu již jednou rozepsal obšírněji. Každopádně se tím dostáváme k nejlepšímu vínu průvodce…

Zobraz celý článek →

„Bordó“ směs a nádherný Pinot aneb elitní červená Morava

Když se řekne červené z Moravy, tak se mi samozřejmě automaticky vybaví typická směs Cabernet Sauvignon a Merlot. Ne, to je vlastně při debatě o Bordeaux, omlouvám se! :-) Každopádně (nakolik to není zásadní artikl a ve smysluplné kvalitě obvykle stojí nemalý peníz) bordó směsky samozřejmě najdete i na Moravě. A jedna z nich se dokonce vykutáleně až trochu drze jmenuje Bodro. Už v minulosti jsem ji dost vysoko hodnotil ve slepé degustaci na soutěži a teď o víkendu si dal i celou láhev. Víno J. Stávek (web) Bodro 2021 je již výše nastíněná kombinace CS+Me školená dva a půl roku v malých dubových sudech, nefiltrováno. Výsledkem je tmavší rubínová záležitost s moc pěknou ovocností, klasicky černý rybíz a taky ostružiny, ale i červenější ovoce (višně) a k tomu výraznější kořenitost, vypálené dřevo a něco vanilky. Suché, čisté, středně plné, šťavnaté, slušně koncentrované, něco svíravosti ale tříslo poměrně jemnozrnné a sladší, fajn délka. Precizně připravené. V pohodě k pití teď, archivace bych se ale vůbec nebál. Upřímně je to opravdu moc pěkný. Bordeaux to není a to je dobře, když jsou hrozny z okolí Němčiček :-) Běžná cena byla okolo 350 Kč, což mi vzhledem ke kvalitě přijde naprosto v pohodě. Spousta Bordeaux v téhle cenové kategorii podobné kvality nedosahuje. Kdybych byl donucen bodovat, určitě skončím v zóně 90-92 :-)

Zobraz celý článek →

Svatomartinské, skvělá cava a Molitor z Lidlu

Otevřel jsem Svatomartinské! Je červené, přímočaře ovocné, teče to. Sklenka se při vymývání usazenin zbarvila do netypické podezřelé světle modré barvy, ale třeba je to… přirozené. Je to špatné víno? Nemá žádné vady a je technicky zvládnuté. Je dobré / chutné / zajímavé? Řekl bych to tak, že slouží určitému účelu, který se liší od toho, co jako dobré víno v životě potřebuji (uvažoval jsem o slově chci, ale co si budeme nalhávat…) já. Mnoho jiných osloví, potěší a užijí si ho. Hodí se k huse? Méně než dobře vychlazený český ležák nebo trochu nazrálejší moravský pinot s výraznější kyselinou, který jsem k ní otevřel já. A bez ohledu na to, co si o podobných vínech myslím, jich nejspíš i příští rok na trhu přistane zase skoro dva miliony lahví. Prosím pijte vína z Čech a Moravy, i kdyby to měla být Svatomartinská! Nakolik jsou některá lepší než jiná, bylo by obecně o hodně (hodně!) lepší, kdybyste pili spíš běžné poctivé kousky než uspěchané mlaďochy, ale všechno lepší než domácí produkci ignorovat úplně… Čímž bych toto téma protentokrát uzavřel! :-)

Zobraz celý článek →

Ryzlink, Frankovka a Veltlín z potoka

Už ani to chlazení v potoce není co bývalo! Strávil jsem zase týden (bohužel jen týden, kde jsou ty časy, kdy jsem tam mohl být tři…) na louce mezi stromy na Šumavě a dát si sklenku správně vychlazeného vína je čím dál náročnější! Už jsem si postěžoval dříve, ale letos byl problém opravdu markantní. Vody hodně málo a teplota v potoce vyšší než dřív. Na červený fajn, ale pro chlastací svěží bílé je prostě nutné vzít na pomoc chladící box s ledem :-) Každopádně jsem tradičně navezl zásobu vín se (z mého pohledu) dobrým poměrem ceny ke kvalitě na běžné popíjení + pár zajímavějších kousků pro radost.

Zobraz celý článek →

Bio Riesling, naturální bordó směska a Kopanice

Nestíhám, nestíhám, ale alespoň se podělím o pár lahví, co jsem v poslední době pil s chutí. Tak třeba Weingut Lucashof (web, nejvíc jsem se rozepisoval tu) a jejich bio Riesling Wachenheimer Goldbächel 2021. Většinu vinic mají v okolí Forstu, ale pár i u dalších obcí, třeba právě u Wachenheimu ale i Deidesheimu či Bad Dürkheim. Goldbächel (do roku 1837 jen Bächel od původního Bach aka potůček, jméno proměnil podle všeho nález zlatých mincí nebo dle další zdrojů kočičího zlata, další zdroje pak odkazují i k mnohem starším záznamům a že se poloha nachází „na sever od zlatého potoka“) je zhruba čtyřhektarový jižní dobře exponovaný mírný svah stoupající od obce k lesu, hlinito-písčitá poloha s červeným a žlutým pískovcem a vrstvou říčních naplavenin asi ve dvou metrech hloubky. Sice u VDP Erste Lage, ale nějak zásadní jméno nemá. Někteří vinaři vám řeknou, že v dobrých letech dokáže dávat vína na úrovní slavných jmen z Forstu a Deidesheimu a Dr. Bürklin-Wolf (který vlastní drtivou většinu polohy a také nejstarší keře) nebo Georg Mosbacher odtamtud rozhodně umí špičková vína. A v letech ostatních minimálně velmi chutná, výrazně ovocná a dříve přístupná. Tenhle konkrétní kousek od Lucashofu, školený částečně ve velkých sudech a uzavřený do klasické pistole s kovovou záklopkou a aglomerovaným korkem, je rozhodně velmi povedený. Jen 12% alkoholu. Citronová barva. Stále docela čerstvé a energické, ale už jasně nazrávající. Vlastně docela hlubší, žluté ovoce, zralé peckoviny a florální linka, trochu exotiky evokující kokos, krémovost. Suché, čisté, středně plné, super kyseliny a dotyk cukru, moc pěkná struktura a fajn délka, minerální dozvuk. Jemnější komplexní odbočky, hodně slušné! U Weinschmeckera bylo okolo pětistovky.

Zobraz celý článek →

Archivní Maidenburg, „ikonické“ Neuburské a dva ryzlinky z Lidlu

Prý se tu málo věnuji Moravě, tak to dneska alespoň trošku napravím. Já Moravu chutnám často, ale dostávám se k reportům nějak pomálu, ostatně jako v poslední době i u jiných vín. Doma navíc otevírám spíš různé oblíbence, o kterých jsem tu už psal. Nebo různé lahve z archivu či zajímavosti, které ani nejsou k dispozici, a nechci vás s nimi pravidelně trápit. Ale právě takovou lahví dnes začnu :-) Reisten Maidenburg Riesling 2007 kabinetní suché z viniční trati Valtická. Ryzlink z tohohle vinařství měl ve své době (a nejen mé vinné bublině) skvělé jméno, popíjel jsem je pravidelně a mnohokrát o nich i psal. Po… změně majetkových poměrů už jsem je moc nechutnal. Viněta tohoto kabinetu mluví o „výjimečném potenciálu pozitivního vývoje v lahvi“, ale je otázkou, zda tím bylo myšleno 18 let (nakolik některá moravská vína jsou v tomto věku stále báječná!) :-) Víno je deklarováno i s deseti gramy cukru jako suché a to díky více než 8 gramům kyselin, alkohol pouhých 10.5 %. Ať hledám ve starých poznámkách jak hledám, a to jsem to víno tenkrát určitě pil, tak nalézám z téhle doby pouze kousky z Classic i Maidenburg řady ročníku 2006 a 2008, sedmičky ne. Každopádně tohle víno, nakolik láhev olezlá ze sklepa, má korek v perfektní kondici. Barva tmavá, matnější zlatá. Hodně nazrálá vůně, lipový čaj s medem, sladší koření, železitost a výrazná stařinka, taková trochu zatuchlá spíž někde na chalupě. Suché, štíhlé, cukr v podstatě neznatelný, přísné a jedoucí na kyselině, medové, docela dlouhé. Mrtvé to není, upřímně si dovedu představit nemálo akcí, kde by asi nepadlo jako první láhev, ale v průběhu večera dost možná zmizelo. Vyloženě radost to ale už nevzbuzuje a spíš zajímavá zkušenost. A teď pojďme na něco, co ještě reálně na trhu je :-)

Zobraz celý článek →

Dobrá vinice – novinky, archivy a návrat Oxany

Po nějaké době jsem zase vyrazil na ochutnávku Dobré vinice, jednoho z pro mne vůbec nejdůležitějších producentů při mé cestě za objevováním krás vína. K některých jejich legendárním kouskům se s přáteli vracíme dodnes, k vínům co mají za sebou 10-20 let zrání a stále jsou fantastická. Se slzou v oku vzpomínám na vypité zásoby Sauvignonu Oxana, vína co úplně překopalo pohled na svět vína mnohým a i já o něm napsal kvanta textu, například článek Experiment Oxana – 100 hodin v karafě. Dobrá vinice byla domácím pionýrem v ledasčem, od top bílých vín především v podobě cuvée a s výrazným vlivem dřeva, přes ekologický přístup ve vinicích až po používání kvevri. Na naturální scéně vyšlapala cestu mnoha dalším producentům, pokud pro ně přímo neposloužila coby inspirace. Už dlouho jsem o nich nic nepsal a možná proto, že to za pár dní budou dva roky, co zemřel zakladatel a hlavní tvář vinařství Petr Nejedlík, rozhodl jsem se tu zas pár poznámek vyplodit. Zodpovědnost za vinařství převzala Andrea Nejedlíková a investuje spoustu času a energie do toho, aby jméno Dobré vinice nezaniklo. A hlavně zůstalo jménem dobrým a vinařství si udrželo místo v srdcích vínomilců a prostor na vinných lístcích restaurací.

Zobraz celý článek →

Gurdau Riesling Stará hora 2022

Po dlouhé době dorazil na návštěvu kamarád vinný nadšenec a otevřeli jsme pár fajn lahví. Sebou přinesl mimo jiné Gurdau Riesling Stará hora 2022, což mne dost potěšilo, protože jsem je už docela dlouho nechutnal. V počátcích mne jejich vína – a Riesling především – opakovaně dost nadchla, ale pak mi hned pár vín po sobě přišlo znatelně slabších a nějak jsem je přestal sledovat. Za ty roky se každopádně ledasco změnilo. Vinařství dokončilo moderní efektní sídlo od architekta Aleše Fialy, místo kde se můžete i ubytovat a dát i něco k snědku, tedy pokud se rozhodnete trochu rozšoupnout (nebo i fakt hodně, v „minibaru“ v apartmánu najdete i třeba Cristal či MoutonRothschild, kdyby vás lokální bílá už neoslovovala…). S vinicemi, aktuálně přes deset hektarů, je v procesu bio certifikace. Již se v něm neangažuje Jaromír Gala (a naopak investor Gurdau Zdeněk Hort prodal svůj podíl ve vinařství Gala v Bavorech). Podařilo se jim expandovat do pár zahraničních restaurací a získat pozitivní hodnocení od Stuarta Pigotta (hodnotí pro web Jamese Sucklinga) či Jancis Robinson. Prostě jsem se těšil :-)

Zobraz celý článek →

Skvělé pinoty i frankovky z hodnocení 66.6

O víkendu jsem vyrazil na Moravu (zase jen na otočku, ale slibuju, že brzo napravím a zdržím se déle…), tentokrát opět hodnotit vína v soutěži „Víno 66.6 a nic navíc“, autentické/nízkointervenční sekci v rámci velkobílovického hodnocení. Sešla se tam pestrá sada z celé Moravy a dokonce „podvratně“ i něco z Maďarska či Slovenska. Už jsem o tom psal několikrát dříve, v zásadě by mělo jít o vína z ekologičtější produkce a bez aditiv (krom siřičitanů do 66.6 mg/l) ve sklepě, hodnotí se oproti běžné výstavě vína ročníku 2022 a starší, ne mlaďoši. Tentokrát jsem skončil v komisi, která měla na starosti většinu červených. Přišlo mi, že jsme hodnotili vlastně docela přísně, ale při pohledu na výsledky ostatních komisí jsme na tom byli vlastně dost podobně. Brzy budou určitě k dispozici nějaké oficiální výsledky, já se dneska zmíním o pár kouscích, které jsem si užil nejvíce.

Zobraz celý článek →