V rámci adaptačních příprav na festival Bottled Alive (vím, že ho tu propaguji nějak moc, ale já si prostě myslím, že lepší/vlivnější vinnou akci u nás aktuálně nemáme a že je to navíc zaměřeno na natur segment je jen bezva bonus, viz můj loňský komentář; a ne, nemám z propagace žádné speciální benefity, lístek jsem si kupoval a na místně nemám VIP přístup a u plivátek se budeme tlačit společně :-)) jsem si v předvečer akce otevřel Charpin 2017 z vinařství Porta Bohemica (web). O tomhle víně jsem se poprvé rozepisoval před čtyřmi lety právě po návratu z festivalu, pořídil si domů (bohužel jen) karton a postupně lahve otevírám. Aktuální podoba je stále báječná a víno v klidu může zrát dalších mnoho let, já už mám jen poslední kousek. Láhev burgundská, plastová záklopka, celokorek do tří čtvrtin prosáklý. Tmavší matnější zlatá barva. Efektní, výrazná aromatika. Trochu pikantní a jasně evokující výraznější kyseliny, žluté ovoce, hruška, pečený citron, teplý vosk, kouřovost a znát dřevo. Minerální linka, zábavné vrstvy ke zkoumání. Suché, čisté, středně plné až plnější, výborné kyseliny ale zároveň trochu krémovost, trochu ostřejší to je ale nic dramatického a hrany docela ohlazené, malvice, něco citrusů, fajn délka… to je tak dobrý! Stylistika šardonky z Jury z dolévaných – ale přeci jen trochu flórem / terroirem sklepa štrejchnutých – sudů.
A když jsme u tohohle vína, tak se musím zmínit ještě o veltlínu. Já vím, nedává to na první pohled smysl, ale vydržte! Na Bottled Alive poprvé, tedy alespoň pokud jde o opravdu široké publikum, představí Milan Nestarec (web) svou nejdůležitější řadu White Labels s novém ročníku 2022. Já už podvratně něco chutnal a vyloženě mne nadchlo WTB 2022. Což se u tohoto vína tak nějak stalo tradicí, už několik ročníků za sebou mi přijde prostě skvělé. „What the Bílovice“ má vzadu na vinětě další slovní hříčku, „Loess si more“, odkazující ke spraším viniční trati Úlehle. Skoro padesát let staré výsadby ve třech různých polohách, v certifikovaném bio režimu. Pomalé lisování celých hroznů za nízkého tlaku a fermentace (rozjetá spontánním zákvasem připraveným o pár dní dříve) rovnou v sudu na plných kalech. Školení v 3000l foudre od Stockingera a jen homeopatické zasíření před lahvováním. Žádný cukr, vyšší kyseliny i alkohol, ideál tomu dát velkou sklenici burgundského typu. Je to relativně čerstvě lahvováno a prospěje tomu čas, ale už teď prostě výtečné.
Mladé, energické, koncentrované. Zralé žluté peckoviny, něco kouře á la křísnutí křemenem, pikantnost a… Milan zavře oči a promine… mineralita :-) Úplně suché, plnější, šťavnaté, strukturované, bohatší, lehce herbální, dlouhé. Ovocné opět do peckovin, vyvážené, seriózní. Nepil jsem celou láhev, jen jsem to chutnal… asi pětkrát za sebou… a furt se k tomu vracel. Tohle je prostě velké bílé se vším všudy a nějaké nálepky naturální, autentické, přirozené a podobně jsou úplně irelevantní. Víno, které má šanci zaujmout a rozšířit obzory i těm, kdo by se něčeho „skoro nesířeného“ normálně nedotkli ani z metru holí. Nestarec měl nedávno na blogu zápisek na téma moderní vína a vřele ho doporučuji k přečtení. Je to další střípek do mozaiky k pochopení, proč je aktuálně tenhle vinař tam kde je. Mimochodem coby inspiraci k termínu „moderní víno“ se v něm odvolává ke Kai Schätzelovi z oblasti Rheinhessen, jehož vína mám shodou okolností ve sklenkách posledních pár dní, ale to bude tématem zas nějakého dalšího zápisku…
