Rok 2025 byl docela náročný, sepsal jsem toho mnohem méně než bych chtěl (na blog historicky vůbec nejméně článků od spuštění v roce 2007) a i vinařských akcí a setkání bych si dovedl představit trochu více. Ale vzhledem k faktu, že je to furt jen koníček a ne práce… to zas tak špatné nebylo :-) Teda po pravdě to už úplně jen jako koníček nevypadá. Přednášel jsem o Juře, dvakrát o Beaujolais a také o aktuálním stavu a trendech ve světě vína, hodnotil vína pro několik soutěží, navštívil pár větších festivalů (mimochodem nový ročník jednoho z mých nejoblíbenějších, Bottled Alive, začíná už za méně než dva týdny!) i menších degustací a potkal se s mnoha výtečnými vinaři. S některými jen přes stoleček na festivalu, s jinými si povídal déle u vína v klidu mezi čtyřma očima a – ta nejlepší varianta, kterou bych rád mnohem častěji, ale bohužel zrovna loni se tolik nedařila – další navštívil přímo v jejich vinicích a vinařstvích.
Co mi utkvělo v paměti nejvíce? O pár zážitcích jsem psal, o mnoha ne, k něčemu se ještě určitě vrátím časem u doma otevřených lahví. Ale alespoň ve zkratce. Potkal jsem se s Dominikem Huberem, což je sice původem Němec, ale v rámci Terroir al Límit (zmiňoval jsem se před lety) autor jedněch z nejzajímavějších vín ze španělského Prioratu a potažmo celého Španělska. Jeho Les Manyes 2022 bylo, i přes svou mladost, jedním z nejlepších červených co jsem loni měl možnost ochutnat. Ta kombinace jemnosti, elegance, svěžesti, florálnosti a ovocnosti a přitom důrazu, plnosti a struktury je až neuvěřitelná. Bohužel… no… nejsem jediný, kdo si toho všiml. A tak o tomto víně budu i nadále spíše jen snít. Prostě Grenache pro milovníky velkých terroirových burgundských. A ty cena nijak nepřekvapí ;-) Jinak na fotce je vinař s lahví Pedra de Guix 2022, což je decentně macerované bílé z odrůd Garnacha Blanca, Macabeu a Pedro Ximenez. Nádherné, komplexní, komplikovanější charakterní bílé, kterému bych chtěl věnovat celý večer…
V alsaském Wolxheimu jsem se potkal s Bruno Schloegelem z vinařství Lissner. Svým (mírně řečeno) neortodoxním přístupem k pěstování révy zpochybňuje „zavedený řád“. Zdánlivě neudržovaný vzhled jeho výsadeb by pro mnoho vinařů byl nejspíš vyloženou noční můrou. Je dost zábavné pozorovat tu divočinu ve vinohradě a oproti tomu pečlivě zpracované analýzy a měření, všechna ta čísla jak se celé srovnává s vlhkostí, horky a výkyvy počasí. Brunův přístup k mnoha dalším věcem je také jedinečný, sociální aspekty jako vyhrazená část produkce pro vyloženě lokální trh s cenou nastavenou dostupně podle aktuálního běžného platu v zemědělství a podobně. Samotná vína mne některá bavila velmi, jiná mi přišla až moc koncentrovaná a trochu únavná, vždy ale byla dost jedinečná. Rozhodně místo, kde bych chtěl ještě nějaký část průzkumem strávit.
O dalších dvou důležitých setkáních se mi podařilo něco málo sepsat – Kamil Barczentewicz z Polska a Guilhem Goisot a specifická burgundská apelace Saint-Bris. O čem jsem se nevím proč nezmiňoval byla návštěva u fascinujícího vinaře z Chablis, Thomase Pico aka Domaine Pattes Loup. Něco málo jsem psal téměř deset let zpátky. Dnes již certifikovaně biodynamický producent s vlastními komposty a preparáty, s promyšlenými dlouho školenými ale neuvěřitelně energickými a zvláštním způsobem napjatými charakterními víny. A opravu zajímavý člověk. Dost bych si chtěl připomenout jeho Chablis 1er Cru Beauregard a Butteaux v na místě chutnaném v ročníku 2020, tak nádherné věci…
Champagne přineslo hned několik skvělých zážitků a setkání a ještě na tomto blogu dostanou prostor (a o části jsem už psal na Instagramu), ale prostě… jedna návštěva zanechala dojmy nejsilnější. Emmanuel Lassaigne alias vinařství Jacques Lassaigne. Jméno neodmyslitelně spojené s kopcem Montgueux a za mne součást šampaňské špičky. Čisté bio(dynamické) vinice, spontánní kvašení (dřevo a nerez), minimální síření pouze trochu po lisování, ruční degoržování celé produkce à la volée – s bezkonkurenční rychlostí a přesností! Ve vinařství, degustační místnosti i na vinětách se též projevuje Emmanuelova láska k hudbě a jeho dřívější práce v oblasti designu. A v lahví fascinující balanc, přesnost a rafinovanost v kombinaci s jistou příjemnou nepředvídatelností. Jeho styl vín a také povaha zdaleka nemusí sednout každému. A dvojnásob to platí o jeho specifickém smyslu pro humor. Ale jeho vína rozhodně stojí minimálně za vyzkoušení. Už jsem něco psal dříve a nejspíš budu zas :-) Pro zájemce galerie pár fotek a videa z návštěvy na Instagramu.
