PX i Palomino ale vůbec ne sherry

Během návštěvy Barcelona Wine Week jsem se trochu pověnoval i mým oblíbeným kouskům z Jerezu a okolí, i když sherry jako takové příliš ne. A také dalším vínům z v oblasti typických odrůd, ale odjinud. Španělský vinný svět je totiž děsně bohatý. Když se třeba řekne Pedro Ximénez, tak si většina vínomilců vybaví hlavně temná extrémně sladká sherry. Pokud máte ale sklence Bodegas Estones PX 2022, tak jste najednou v Katalánsku v DO Terra Alta a ve sklence je plnějších úplně suché tiché nerezové bílé ze starých keřů, aromaticky do žlutých peckovin, širší a zakulacené a krémovější ale s moc pěknou kyselinou a slanou linkou, delší. Hodně fajn. V suchém PX mne ale stejně zase nejvíce zaujala produkce z Montilla-Moriles od mého oblíbence Bodega Alvear (viz články Už (skoro) zase chladím a skvělé netypické Fino a především Fino co vlastně ani není sherry), hlavně jejich řada Tres Miradas. Ale tomu věnuji samostatný článek…

Zobraz celý článek →

Dvě klasická tichá z Jerezu od Valdespino

Opakovaně jsem tu psal, že sherry má tak trochu problém (nechápu, moc vín s lepším poměrem ceny ke kvalitě neexistuje, a navíc je ta vinařská oblast turisticky vůbec nejvytíženější) a tak se vinařství v Jerezu a okolí snaží dělat všechno možné, aby si podnikání nějak rozumně udržela. A krom tradičních octů či brandy jsou to v poslední době výtečné vermuty a stále častěji se vracejí k „vino de pasto“, běžných tichým vínům. K tématu jsem se tu více rozepisoval v článku O nefortifikovaném sherry s UBE Miraflores a o pár dalších kouscích třeba v článku Bílá vína na pastvu z Jerezu či Fascinující klasické bílé z Jerezu. Dnes bude řeč o vinařství Valdespino (web), jednom z mých zásadních oblíbenců. Asi nejdetailněji jsem o nich psal v článku Valdespino od lehkého bílého po stoletý Moscatel, ale opakovaně se tu zmiňoval – a šlo sem tam o skoro milostné dopisy – třeba o jejich Fino Inocente nebo Amontillado Tio Diego. Nakupuji od nich i věci co se tu jinak moc neobjevují, od začátku právě vermuty ale teď třeba i whisky (prodávají sudy do Skotska a rovnou tam nakoupili mladou pálenku a založili si rodinnou zásobu) a právě tichá vína.

Zobraz celý článek →

Top vína roku 2024 – část 1.

Přelom roku je tradičně časem všemožných bilancování a žebříčků, tak jsem si řekl, že bych také pro jednou s něčím přišel. Jmenovat vše skvělé co jsem ochutnal nejde a smysl by nejspíš dával žebříček vín, která jsem loni pil nejčastěji… na ten třeba ještě vzepřu síly. Teď to ale bude 30 vín, která mne v minulém roce zaujala nejvíce, utkvěla mi v paměti více než jiná, překvapila, potěšila. Prostě různé důvody, proč se v přehledu nacházejí, žádné jen seřazení excelové tabulky podle bodů. Chutnal/pil jsem i něco světovou kritikou ověnčené plnou stovkou, ale v mém výběru to koukám není :-) A stejně tak vína nejsou seřazena podle „kvality“, nakolik si uvědomuji, že vydat články 30-21, 20-11 a 10-2 a následně ten o víně nejlepším by přineslo větší čtenost. Takhle to ale prostě nemám nastavené a řešit nechci. Rok 2024 každopádně nebyl z nejsnazších, napsal jsem tu určitě nejméně článků co pamatuji, o některých těch vínech a vinařstvích jsem se zatím třeba vůbec nezmiňoval. O spoustě zajímavých návštěv a degustací tu bohužel nepadlo ani slovo. U něčeho snad ještě napravím, u dalších alespoň krátká zmínka teď. Tak pojďme na prvních deset kousků…

Zobraz celý článek →

Bílá vína na pastvu z Jerezu

V pár nedávných letech jsem se tu několikrát zmiňoval o nefortifikovaných bílých vínech z míst (a odrůd), které jsou proslavené produkcí sherry. Jsou čím dál častější a oblíbenější a objevuje se mnoho nových charakterních kousků. Já je beru trochu jako „iniciační drogu“ pro klasické biologicky vyzrávané sherry, stojí to většinou víc než (z mého pohledu) ještě lepší klasické sherry, má ale některé shodné znaky a obvykle je pro flórem nepolíbené o dost přístupnější. A když někoho zaujme, třeba pak zkusí i tu klasiku a zjistí, že… se to nejen dá pít, ale dokonce je skvělé :-) O tématu jsem se zmiňoval nejvíce v článku O nefortifikovaném sherry s UBE Miraflores, o specifickém výrazu „Vino de Pasto“ pro právě klasická nefortifikovaná bílá jsem více psal v článku Fascinující klasické bílé z Jerezu, o dalším zajímavém kousku jsem se tu rozepisoval třeba v textu Muchada-Léclapart a odlišný pohled na Jerez. A dnes se mrkneme rovnou na tři další vína, žádné troškaření!

Zobraz celý článek →

Už (skoro) zase chladím a skvělé netypické Fino

Uf, trvalo mi to. Když jsem tu na začátku ledna psal o tom, jak mi chcípla vinná chladnička, očekával jsem, že ji do 14 dní nahradím novým modelem. Nakonec jsem to stále odkládal, počasí umožňovalo v pracovně netopit a víno se nemělo špatně. Ale poslední dny už začala teplota stoupat, i přes vypnuté vytápění, a bylo nutné zasáhnout. A tak jsem dneska umístil nový model a začal ho plnit lahvemi. Ještě není v zásuvce, čekám na ustálení kapalin. Tak snad zítra nezjistím, že chladnička nefunguje, když už se ji podařilo procpat do místnosti :-) Každopádně jsem zároveň vzepřel síly a po letech zahájil kompletní inventuru. Hezky zapisuju co a kam (nejen do ledničky) ukládám. No nevsadil bych si, že seznam udržím v rozumném stavu déle než pár měsíců, ale doufat mohu!

Zobraz celý článek →

Tři vína ve výprodeji, dvě fantastická

Přiznávám, že si jako každý jiný u vín užívám slevové akce a různé výprodeje. Ten pocit „úlovku“, když jste přesvědčeni, že šlo o opravdu dobrou nabídku, to je věc! Samozřejmě ne vždy se zadaří a často si záhy moc dobře uvědomíte, proč je víno v akci. Při pohledu na kontinuální výprodeje domácích spotřebních vín v řetězcích zase rychle nebudete dojmu, že bez slevy už nemá smysl je kupovat. No a pak jsou případy, kdy je vám z pohledu na cenovku trochu líto vinařství nebo celé vinařské oblasti. Takhle jsem nedávno třeba kupoval Cuvée MLASK 2011 od Mádla po 145 Kč za láhev (a pak myslím šlo ještě o dvacku dolů; nestěžujte si, že jsem nedal vědět, do Stories na Instagramu podobné objevy dávám!), stále nádherné seriózní expresivnější spíše tmavě ovocné červené v úplně skvělé kondici, víno co mělo být dávno uloženo v archivech vínomilců a ne se objevit ve výprodeji. Uznávám, že na zadní vinětě je coby optimální doba „vymlasknutí“ uvedeno 2017-2022, ale za mne je podstřelena. Každopádně přesvědčujte lidi, že moravské červené dává smysl a že může být dokonce skvělé i po pár letech :-)

Zobraz celý článek →

Průlet světem sherry na šestnácti vzorcích

Tento týden probíhá oficiální Sherry Week, kdybych býval uspořádal edukační ochutnávky až nyní, tak mohla být ČR v celosvětovém kalendáři míst, kde se něco tematického děje. Takhle, jako obvykle, zase nic! :-) Každopádně na obě degustace byla vinotéka hraničně zaplněna, díky moc za zájem, stejně by se víc lidí nevešlo. Úterní ochutnávka byla přednesem trochu chaotičtější, ale zase jsme se dotazy některých účastníků dostali k pár zajímavým tématům jako jsou konkrétní kmeny kvasinek způsobujících flór, původ destilátu pro fortifikaci a mnoha dalším, které jsem třeba ani neměl v plánu. Na středeční akci, přes veškerou mou roztěkanost, se přeci jen dařilo jet výklad koordinovaněji a postupně. A otázky byly často dost odlišné, kupříkladu co se vlastně hodnotí jako pozitivní faktory v projevu sherry. Když třeba nadšeně mluvím o víně, a navíc má 95+ bodů od světové kritiky, ale někomu, kdo není sherry zvyklý pít, může přijít vyloženě divné až nekonzumovatelné. Bylo to hodně zajímavé, podnětné a umožnilo mi to, pro nějakou další příležitost, připravit se zase o něco lépe. A také přineslo nová témata, o kterých by dávalo smysl se časem na blogu rozepsat.

Zobraz celý článek →

Charakterní Amontillado a velká Mencía

V rámci finálních příprav na sobotní Sherry & vnitřnosti jsem si pro inspiraci neodpustil něco z plánovaných vín nalít. Volba padla na Amontillado „Viña AB“ Seco 12 Años z vinařství González Byass. O tomhle víně jsem se dost detailně rozepisoval v článku Ani A, ani B… Viña AB a poté znovu, už o jeho aktuální dvanáctileté inkarnaci, v Evoluce jednoho vína. Má docela výraznou vůni, krásně oříškovou s trochou leštidla na dřevěné skříňky, sušeným ovocem a pomerančovou kůrou a pod tím vším jasná pikantnější linka úvodního zrání pod flórem. Je to až překvapivě šťavnaté, naprosto suché a vlastně docela lehkonohé, ale s delší teplejší dochutí. I v chuti oříšky, něco slanosti a oliv, trocha svíravosti a hořké čokolády. Charakterní a zábavné. Věřím, že to o víkendu osloví i někoho dalšího. A kdyby ne… já se o zbylé víno postarám :-)

Zobraz celý článek →

Degustace a ochutnávkové sety sherry

Docela pravidelně dostávám dotaz na téma, zda nemám k dispozici nějaké sherry na ochutnání či jestli zase neuspořádám ochutnávku. Pravda, jde stále o tu stejnou malou skupinku vinných nadšenců, takže zájem o tahle skvělá vína nejspíš trochu přeceňuji, ale přesto… :-) Rozhodl jsem se připravit edukační degustaci klasicky s průřezem celým regionem a tamními styly, pravděpodobně později v červnu, od poslední akce to bude zas o trochu bohatší o styl vín i nové informace o velkých změnách co se v oblasti ději. Protože degustace je hezká věc ale pro dost omezený počet lidí a navíc ji asi zvládnu jen v Praze (i když…), rozjel jsem zároveň možnost dodat degustační balíčky pro vaše domácí potěšení a/nebo kdybyste chtěli uspořádat degustaci sami pro své přátele. K degustaci i balíčkům připravím, respektive aktualizuji, své výukové materiály a asi i natočím nějaké to video se zdravicí a základními informacemi ;-)

Zobraz celý článek →

Muchada-Léclapart a odlišný pohled na Jerez

Co se stane, když své síly spojí enfant terrible naturálních pěstitelských šampaňských David Léclapart a Alejandro „Ale“ Muchada, bývalý architekt a dnes vinohradník a vinař z Cádizu? Inu na trhu se objeví naturální nefortifikovaná terroirová vína pod značkou Muchada-Léclapart (web) a svět vína je zase o něco bohatší! Pracují, teda spíše Muchada, na zhruba třech hektarech u Sanlúcaru (La Platera a Miraflores Alta v Pago Miraflores, zde mají Palomino) a Chipiony (Camino del Puerto v Pago Abulagar, odtud je jejich Moscatel). Navíc Muchada vyhledával staré výsadby, takže mají i velmi staré keře, jede v biodynamice (aktuálně směřují k certifikaci) a s výrazně nižším výnosem než je v oblasti běžný. Lisují několik hodin celé hrozny, fermentace spontánní a to buď v malých sudech a nebo v nerezu, stejně i další zrání na kalech. Nádoby doplňují, nesnaží se o flór. Síří, ale málo. Lahvují bez úprav a vína mají sediment.

Zobraz celý článek →

Palomino Fino jako běžné bílé

Tentokrát to bude zase trošku „vinné exotiky“. O projektu Equipo Navazos jsem se to zmiňoval už několikrát, dělají hodně zajímavé věci. Jednou z nich jsou také nefortifikovaná vína z Jerezu (viz problematika nefortifikované sherry a také nějaké aktuální změny v předpisech oblasti) a jeho okolí. V nich se snaží konzumenty přesvědčit, že i třeba taková odrůda Palomino Fino může dát pozornosti hodné běžné tiché bílé a zajímavou se nestává jen technikami školení. Po variantě z vnitrozemí v ročníku 2015 přichází OVNI Palomino Fino 2018, navíc z chladnějšího vlhčího ročníku, z vinic poblíž pobřeží u Sanlúcaru, Pago Miraflores la Baja. Fermentovalo spontánně v klasických sherry sudech a školeno bylo jen asi půl roku v nerezových tancích s decentní vrstvou flóru. Ne nějak vyloženě úmyslně. Prostě ve sklepích, kde se běžně vyskytuje, se mu v podstatě (bez fortifikace, a tohle má jen 11.5 % alkoholu) nejde vyhnout.

Zobraz celý článek →

Velké Fino La Panesa od Emilio Hidalgo

Na Štědrý den máme už takovou vlastně docela tradici, že krom (spousty) bublin otevíráme i nějaké opravdu dobré sherry. Tentokrát to byla La Panesa, fino z vinařství Emilio Hidalgo (web, neplést s Bodegas Hidalgo-La Gitana), které dlouhodobě patří mezi nejuznávanější a nejlepší představitele stylu. Mně se ale už mnoho let vyhýbalo a není to ani tak tím, že ho vzniká každoročně jen pár tisíc lahví, v kontextu podobných sherry je to vlastně hodně, očividně nás deviantů není ani celosvětově nějak zásadní množství :-) Každopádně když jsem před lety víno objednal poprvé, tak ač v obchodě byla správná fotka, jméno i popis, tak mi přišlo základní fino producenta. Furt špičkové, ale… nebyla to La Panesa. Měla mne trknout cena, samozřejmě. Dostal jsem peníze zpět a víno si mohl nechat. Po několika měsících jsem na stejném německém obchodě dosáhl totožného výsledku a už mne poněkud naštvalo, poté už e-shop aktualizovali. Napotřetí jsem víno přihodil při nákupu ve Španělsku, k docela velké objednávce asi šedesáti různých vín. Blokovalo několik dní odeslání a pak mi volali, že tohle jediné prostě nějak ve skladu nemohou najít a vinařství také nemá. Rezignoval jsem a dalších pár let objednat nezkoušel Až letos na podzim znovu zkusil přidat a čekal, co se podělá tentokrát. A zázrak, víno dorazilo!

Zobraz celý článek →

Výrazné změny v předpisech pro sherry

Už opakovaně jsem se zde dostal k trochu netypickým vínům z Jerezu a okolí, které kupříkladu ani nemohou nést označení sherry, docela detailně v článku O nefortifikovaném sherry s UBE Miraflores. V oblasti také trochu zuřil boj mezi městy Jerez a Sanlúcar týkající se stylů Fino a Manzanilla. Pokud sherry máte rádi, tak víte, že Manzanilla je v podstatě technologicky úplně stejné víno jako Fino, jen dozrávané u moře v Sanlúcar de Barrameda a díky tomu má specifický, „křehčí“ lehčí projev. Respektive tak o tom mluví apelace z roku 1964, do té doby šlo opravdu jen o jeden z druhů sherry produkovaný na více místech. Vtip je ale v tom, že Sanlúcar je jinak samozřejmě součástí i širší D.O. Jerez-Xérès-Sherry a mohou klidně víno označit i jako Fino a běžně se to děje, výrobce na lehčí a delikátnější verzi vína napíše Manzanilla a na trochu plnější Fino a je to, v podstatě to i dává smysl. Ale producent v Jerezu, a co je důležitější ani v přímořském El Puerto de Santa María, Manzanillu deklarovat nemůže, ať už by víno bylo charakterem naprosto srovnatelné. Fino de Sanlúcar jim tak přijde trochu nefér :-) Vzhledem k těmto sporům a dalšímu vývoji regionu, nástupu nefortifikovaných vín, kousků mnohem více orientovaných na terroir a jinak specifických, stoupající oblibě u sherry nepovoleného bag-in-boxu a z dalších důvodů bylo jasné, že apelační předpisy budou muset nějakým způsobem reagovat. A to se i stalo.

Zobraz celý článek →

Manzanilla Pasada En Rama Pastora

Dnes to bude opět pro sherry devianty :-) Je to už hezkých pár let, co jsem se zde rozepisoval o Manzanilla Solear od velkého ale výtečného producenta Barbadillo, který letos slaví výročí 200 let existence. Zaobíral jsem se jak „základním“ vínem, ale Solear je vždy skvělé pití (viz i novější samostatný článek), tak speciální En Rama variantou, nefiltrovanou a s delším zráním. A dnes se mrkneme na třetí víno, které vychází ze stejné solery. A nebude to fantastické amontillado Príncipe (případně totéž ve variantě VORS), které rozhodně doporučuji vyzkoušet, ale další Manzanilla! Konkrétně Manzanilla Pasada En Rama De La Pastora stočená v roce v říjnu 2020. Barbadillo relativně nedávno tuhle značku a potažmo styl vína oživilo a vyplatí se říct si k tomu trochu víc.

Zobraz celý článek →

Suché Fino z Lidlu

O produkci Bodegas Williams & Humbert (web) už jsem se tu několikrát zmiňoval, měl jsem tu i pár detailnějších informací o celém jejich podniku. Mám emocionální vznik k jejich základnímu Dry Sack Fino, je to sherry se kterým jsem vlastně začínal a popíjel ji tenkrát docela často s budoucí manželkou aniž bych nějak hlouběji řešil, že je to nějaké „divné“ víno. Fascinovalo mne, jak je odlišné a charakterní. Dry Sack jsem už mnoho let nechutnal, ale Williams & Humbert je jedním z nejčastějších dodavatelů (společně s González Byass) sherry do privátních značek řetězců a pravidelně jsem jejich Fino měl pod logem Marks & Spencer a Tesco. A teď náhodou narazil na nabídku dalšího vína z jejich produkce v Lidlu, Tio Nico Fino Superior Jerez Seco, půllitrovka za 99 Kč. Přepočteno na sedmičku je to necelých sto pade, tj. 5.70€ (a v Německu to ještě bude v akci a levnější %-). Což je normální cena za základní Fino, byť jen o pár centů víc zaplatíte za skvělé věci jako Fino La Ina či Manzanilla La Guita. Ovšem ve Španělsku, ne u nás, čímž se „jen si zaskočit pro láhev“ přístup bohužel komplikuje. Tohle Fino bude aktuálně jedno z nejlevnějších na našem trhu. Stojí za ty peníze?

Zobraz celý článek →

Výtečné Fino del Puerto

Dneska zase jedna klasika. O produkci Bodegas Lustau (web) jsem se tu zmiňoval opakovaně, patří mezi mé vůbec nejoblíbenější producenty sherry (a nejen té, mají povedené vermuty i pálenku). Fino del Puerto (dříve Puerto Fino Solera Reserva) je z jejich „základní řady“ Solera Familiar, což ale ani v nejmenším neznamená, že by šlo o obyčejné víno. V téhle řadě, která tvoří objemem i největší část jejich produkce, jsou vína „encyklopedická“ v rámci stylu, precizně připravená a stabilně v dost nadprůměrná v kvalitě (a v poslední dekádě šla i nahoru). Nad nimi stojí starší/raritnější lahvování, různé VOS/VORS varianty, sherry od konkrétních malých almacenistas (viz třeba Fino del Puerto 1|143 Almacenista José Luis Gonzáles Obregón o kterém jsem tu psal dříve) a různé limitky, en rama lahvování a podobně. Fino del Puerto je stoprocentní Palomino vyzrávané v sudech pod flórem pět let. Solera se nachází v Bodega del Drago v El Puerto de Santa María, kousek od oceánu a zátoky u Cádizu, tedy oproti typickému „vnitrozemskému“ zrání v Jerez de la Frontera jde o fino s výrazným chladnějším vlhkým vlivem (mají tam hezkou pláž a trochu jsem ji navrhoval na případnou rodinnou dovolenou u moře, samozřejmě bez postranních úmyslů…).

Zobraz celý článek →

Fascinující klasické bílé z Jerezu

Před pár týdny jsem se ti obšírně rozepisoval o problematice nefortifikovaného sherry a dnes se mrkneme na další víno z regionu, které nebylo destilátem posíleno. Bodegas Luis Pérez „La Escribana“ Macharnudo 2019 Vino de Pasto. Pro začátek si osvětlíme různé zajímavé nápisy na vinětě. Vino de Pasto si můžeme volně přeložit jako „víno na pastvu“, v Jerezu se používá pro základní místní lehká stolní vína na obyčejné popíjení, vína nesplňující běžné apelační předpisy pro to co je sherry. A zde takto výrazně hned na přední vinětě je uvedeno téměř jistě proto, aby vzbudilo pozornost, že víno podobné úrovně nemůže být zatříděno nijak výše. Dále, větším písmem než jméno vinařství, na vinětě najdete nápis Tosca de Barajuela. To je jeden z typů tamní bílé půdy zvané Albariza, který obsahuje určitě největší podíl usazenin rozsivky a z poloviny křídu, to vše částečně spojeno s vrstvami jílu a oxidů železa do jakýchsi viničních „lasagní“. Réva na téhle půdě má tendenci plodit méně a hrozny mají silnější slupku, mošt bývá koncentrovanější, silnější a zemitější.

Zobraz celý článek →

O nefortifikovaném sherry s UBE Miraflores

V Andalusii se dějí věci. Teda jako ve všech zajímavých regionech, samozřejmě. Rozjíždí se tam naturálno a objevují noví pozoruhodní producenti. Pokud jde o mé milovanou sherry, tak tam je vývoj přeci jen pozvolnější, ale rozhodně to v oblasti neustrnulo. Opakovaně jsem psal o en rama lahvováních (bez filtrace „přímo ze sudu“), objevují se různé speciální selekce typu ročníkového fino, stále častěji se mluví nejen o způsobu vzniku vína ale i o místě původu hroznů, pozornost se obrací k původním prakticky zapomenutým odrůdám (ještě na začátku 19. století je jich v Andalusii zdokumentováno 119 a v samotném okolí Cádizu 40, nejen vlivem fyloxery nakonec zůstalo prakticky jen Palomino a Pedro Ximenez, ale dnes opět padají jména jako Beba, Cañocazo, Castellano, Mantúo, Melonera, Perruño, Uva Rey či Vigiriega) a v oblasti začínají investovat některé těžké váhy, třeba Peter Sisseck z Dominio de Pingus. Ale hlavně se objevuje čím dál větší množství nefortifikovaných bílých, ať už s decentním vlivem flóru nebo i úplně bez něj, což v kontextu terroirového přístupu ostatně dává více než velký smysl. Ale sherry přeci znamená dolihování a jiný přístup zní trochu jako hereze a popírání tradice…

Zobraz celý článek →

Sherry úspěšná s lahví Amontillado Escuadrilla

Vítězem koronavirové krize se v UK stalo, kdo by to byl čekal, sherry. Prodeje letěly nahoru celý loňský, tradičně se výrazně prodalo před vánoci ale teď v lednu nenastal propad, vůbec nikdo to nečekal ale prodej furt rostl. „Pracoval jsem na marketingu sherry a propagaci značek sherry šestnáct let, ale až pandemii se něco takového podařilo”, říká Martin Skelton, ředitel Gonzalez Byass UK. Důvodů je prý hned několik. Sherry a dalším fortifikátům nahrává, že je lidé více konzumují doma (v retailu se prodá 91 % dovozu, oproti třeba Champagne kde je to 68 %) a minimálně v restauracích a barech. Navíc byla spousta rodičů zavřená doma i se svými dospělými dětmi, častěji sdíleli skleničku a sherry se dostalo i k úplně novým konzumentům. V ČR se holt musím i dál snažit, zde podobný efekt nenastal :-) A že já se snažím a snažit budu! Pevně doufám, že brzy zase bude možnost uspořádat nějakou pěknou degustaci. A pro dnešek alespoň fajn víno…

Zobraz celý článek →

Fajn Manzanilla a chutné Clàssic Penedès bubliny

Čekání na výsledky Covid testu dětí (negativní, uf) jsem si krátil lahví od Bodegas Rey Fernando de Castillo (web), skvělého producenta sherry. Pod tímhle jménem se vždy vyskytovala kvalitní vína, ale poslední dvě dekády je to ještě lepší. V roce 1999 vinařství a jeho solery koupil v Norsku narozený Jan Pettersen, přidal k tomu výtečné kousky od almacenisty jménem José Bustament a zaměřil se na top vína (a brandy, octy a dělají i vermut a likéry, ale objemem produkce je to normální střední podnik), byť mají i „střední“ řadu běžných ač obvykle nadprůměrných kousků. Nevěří na VOS/VORS značení, i přesto že některé jejich věci jsou 30+ let tak tam tohle nenajdete. Vína při lahvování netrápí nějak drastickou filtrací a úpravami, ale mají i vyloženě En Rama kousky. V minulosti jsem tu o pár jejich vínech už psal, tentokrát pil Manzanilla Classic, čisté Palomino Fino z polohy Balbaino, v soleře zhruba tři roky. Lehce slámová žlutá barva. Klasická, pikantnější vůně, se slanou linkou, trochou mandlí, citrusové kůry a až jakoby dotykem petroleje. Úplně suché, poměrně výrazné, s překvapivě výraznější kyselinou, docela dlouhé. S lehkou nahořklostí a slaností. Slušný kousek báječný k jídlu. Ale přiznám se mám v téhle cenové kategorii jiné favority, viz starší články k tématu sherry :-)

Zobraz celý článek →