Máte dneska kocovinu? :-) Další anketa je u konce. A šlo zase o alkohol. Tentokrát pocit, že jste toho vypili tak trochu moc. Anketa probíhala stylově v prohibičních dnech a výsledky jsou následující. Čtyři procenta z hlasujících mají pocit, že to s alkoholem přehnali, prakticky každý den. Třináct procent naopak velmi výjimečně, klidně i jen jednou za pár let. Vzhledem k vágnímu zadání nelze úplně jasně říct, co je lepší :o) Někdo může fakt chlastat světovou ligu a být „na šrot“ každý den, ale že to přehnal si prakticky nikdy nepřipouštět. Jiný může dát denně půl lahve vína mít blbý pocit, že už je to fakt moc :o) Alespoň jednou týdně lehkou kocovinu očekává 15 % z hlasujících, alespoň jednou do měsíce se to stane 28 %, jen párkrát do roka nejvyššímu počtu hlasujících, 37 %. Osobně jsem zaškrtl každý měsíc, vždy alespoň jednou se vyskytne degustace, která pak tak trochu zvrhne v pijatyku. Ale tím, jak teď spíše piju různá vína méně sířená a jinak „přírodnější“, tak alespoň rána bývají mnohem více v pohodě než před lety :-) A u vás?
čtvrtek 27. září 2012
Výsledky ankety „Jak často máte pocit, že jste toho vypili příliš?“
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: ankety
středa 26. září 2012
Kubota & Akashi-tai aneb saké nearchivujeme
Už dlouho jsem se tu nezmiňoval o jednom mém oblíbeném alkoholu, saké. Důvodem je mimo jiné to, že ho prostě nepil. Nebylo kde brát :-) Ale návštěva Berlína to trochu změnila a jednu láhev jsem zakoupil i teď v Praze. Pokud jste je zatím nečetli, tak malý úvod k saké je tu ve čtyřech článcích, rozcestník najdete v zápisku O pití saké nad devíti vzorky. A já se vrhnu rovnou na dvě otevřené lahve a následné spílání dovozcům :o) Začneme vzorkem uloveným tady v Praze. Je jím Kubota Senju (jméno v překladu znamená tisíc snů), Tokubetsu Honjozo od asi nejznámějšího (a největšího?) producenta z prefektury Niigata. Rýže Gohyakumangoku obroušená překvapivě hodně na zhruba 55%, alkohol 15.5 %, papírově spíše suché (sladkost +6, kyseliny 1… s čísly u vína to nemá moc společného, ale všechny tyhle technikálie najdete ve výše odkazovaných článcích). Jak to chutná?
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: Japonsko, Jiný alkohol, recenze
úterý 25. září 2012
Vinobraní v Edenu
Vinobraní jsou v plném proudu. Pokud vinař hledá dobrovolníky / brigádníky na sběr hroznů, musí jasně dát najevo, že termín vinobraní používá v jeho původním významu. A ne jako označení burčákovo-vinné (v poměru různém) slavnosti s hudbou, zpěvy a davy. Právě takových slavností jsou teď kvanta, jak ve vinařských obcích, tak na místech s vínem spojeným opravdu jen okrajově. Třeba ve venkovním prostoru před nákupním centrem Eden v pražských Vršovicích (pravda, co by kamenem dohodil od několika bývalých vinic a minimálně jedné produkční, ale stejně). Jelikož to tam mám kousek, neodolal jsem v sobotu zaskočit. Ochutnávková část vinobraní fungovala pod záštitou soutěže Král vín (web), představila se zde desítka vinařství velmi úspěšných v letošním ročníku. S obrovským logem Tesco nad hlavou investovala spousta lidí sympaticky nízkých 150,- Kč za možnost projet si libovolně moravská vína s korunkami i bez, jako bonus také něco zahraničního z Finest edice právě Tesca. Vína byla navíc rovnou v prodeji, co jsem tak pozoroval tak za ceny (leckdy o hodně) sympatičtější než v běžné obchodní síti.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
pondělí 24. září 2012
Slovinská Rebula a Syrah ze severní Rhôny
O víkendu oficiálně dorazil podzim. Co otevřít na jeho přivítání? Co na rozloučení s létem? :-) V sobotu jsem si střihnul jednu degustaci, o té snad zítra, dnes odhrnu poznámky k pár jednotlivým lahvím. Od čtvrtečního večera do nedělního odpoledne byla v mé sklence pravidelně, po celou dobu v lahvi neustále vzduchu vystavená, Rebula 2009, nefiltrované bílé z Vipavské doliny připravené delším kontaktem se slupkami, jeden z kousků z Vina Sveti Martin (vinařství Stegovec). Tímto děkuji dlouhanovi za výměnný obchod a doufám, že mu Juhfark ze Somló taky chutnal :-) O vinařství a jejich dalších vínech jsem tu už něco psal. Rebula je autochtonní odrůda Slovinska (Vipava, Goriška Brda a přilehlá část Itálie), měla tendenci neprokvášet úplně a na jaře se rozjet znovu, z čehož nejspíš vychází i její jméno (rebollire, „to reboil“). Příprava macerací na slupkách u ní není nic neobvyklé, žádný moderní trend. Jen dnes už je takto udělaná vína, po období komerční nepřijatelnosti, zase možné v pohodě prodávat :-) Tenhle konkrétní vzorek měl tmavší zlatou až lehce měděnou barvu, na úvod poměrně sevřenou vůni jen s decentními tóny medu a očividného ležení na slupkách. V průběhu dní se postupně otevírala do sympaticky divočejšího projevu, sladce květinového a vyzrále hroznového, těkavějšího, s tóny pomerančové kůry. Suché, svíravější s pěkně znatelnou tříslovinou a zároveň lehce krémové tóny a zajímavý dojem „vaječňák z tuzemáku“ (nebo mi už leze na mozek ten věčný obrázek lahve Božkova v televizi při zprávách o prohibici), velmi fajn kyselina a délka. Přes alkohol 14 % bezproblémová pitelnost. V rámci „oranžového“ stylu trochu přímočařejší záležitost, ale fajn. Víno spíše pro podzimní melancholické večery :-)
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
pátek 21. září 2012
Druhá hobití snídaně
Už jsem se tu dříve zmiňoval, že krom vína bylo (a v omezené míře stále je) mým velkým koníčkem dílo J.R.R. Tolkiena. Dneska je to právě 75 let ode dne, kdy poprvé vyšel Hobit a byl tak položen základ celého úžasného světa Středozemě. Na oslavu výročí vznikla aktivita hobití druhé snídaně, hezky si v jedenáct dopoledne dát pauzičku, naložit na talíř něco dobrého, ideálně ve společnosti přátel. Pravda, v pracovní den to není zrovna ideální, ale fanoušci se s tím jistě poperou. První snídaní jsem trošku zaskočil směrem Anglie, miluju jejich pomerančovou marmeládu, ty celé kousky kůry a parádní hořkost. Jako dítě jsem ujížděl na kandované pomerančové kůře od babičky a tahle marmeláda mi ji vždycky trochu připomene. A vína, kde cítím pomerančovou kůru, u mne vždy vyvolávají sentimentální náladu. Na druhou snídani asi manželka udělá palačinky nebo lívance, tak to má být! Jen škoda, že všechna hobití vína, která jsem nechával vinětovat na letošní desáté výročí srazu fanoušků, TolkienConu, už jsou vypita :-)
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: Jen tak...
čtvrtek 20. září 2012
Veltlín? Zillingerův Veltlín! A taky Chardonnay…
Moc mne baví degustace, ze kterých odcházím rozzářený jako sluníčko, nadšený, s pocitem že svět vína má smysl (a matnou vzpomínkou na jakýsi vyplněný objednávkový formulář). Byl to případ včerejšího večerního posezení ve winebaru Veltlín s vinařem jménem Herbert Zillinger (web) z Ebenthalu, tedy od Moravského pole a s vinicemi v místech, kde se možná válí ztracená koruna Přemysla Ottokara. Asi by ho šlo označit za vycházející hvězdu rakouského vinařství, kdyby už dnes neměl ve sbírce nějaký ten prestižní titul, jeho vína ve slepých degustacích neporážela co mohou, a nebyl zhusta označován jako jeden z vůbec nejlepších producentů ve Weinviertelu. Tedy žádný objev, tahle hvězda už zazářila hodně jasně. O vinaři se rozepisuje dovozce, já si dovolím jen pár drobností navíc a hlavně poznámky k vínům.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bublinky, degustace, oblíbené a vybrané, víno
středa 19. září 2012
Dvě fajn vína ze Slovenska
Už jsem to tu psal dříve. Vínomilci v naší vlasti mají jeden velký rest. Čím dál lépe se orientujeme v různých oblastech Francie či Itálie, lijeme do sebe Nový Zéland, Kalifornii a kdo ví co dalšího, ale málokdo vlastně tuší, jaká vína dělají naši nejbližší sousedé. Sám mám s víny ze Slovenska, s jejich normální produkcí, děsně málo zkušeností. Pravidelné ochutnávání vín ze Strekov 1075 nepočítám, to není typický producent :-) Z opačné strany je to (prý) o chlup lepší. Ale taky ne ideální, na blížícím se mezinárodním festivalu vín v Bratislavě zastupuje naši republiku jen Nové Vinařství a Château Lednice, což je trochu škoda (obzvláště když za Francii je tam třeba Zind Humbrecht nebo za Rakousko Knoll či Ebner-Ebenauer). Každopádně proč tohle píšu. Na sociálních sítích asi nejvýraznější slovenský vínomilec, vinař, enolog, učitel a vinný blogger, Peter Handzuš, mi bez dalšího komentáře poslal dvě slovenská vína. A co jako že já na ně… tak tady to má! :-)
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: recenze, vinárny a vinotéky, víno
úterý 18. září 2012
Poučení z degustace Champagne
Jen články zde na blogu, třeba takové Jak vzniká šampaňské v obrazech, jako podpora pití bublin nestačí. A tak jsem minulou středu páchal první kolo šumivého degustačního pásma. Samozřejmě by se na úvod nabízelo srovnat bohémku demíčko s šampaňským a podobné obvyklé triky, ale tentokrát jsem vše pojal trochu jinak. „Šampaňské“ dost často funguje jako univerzální výraz pro jakékoliv šumivé víno, já si zvolil za cíl představit nejčastější (současný) tamní typ vína, neročníkové brut Champagne míchané z několika odrůd, a zafixovat ho účastníkům jako jakýsi „nultý vzorek“. Prostě ukázat tenhle styl v jeho různých projevech jako něco, od čeho se budeme moct odpíchnout ve všech dalších kolech při degustování bublin vyrobených jinými postupy, původem z dalších zemí, bublin ročníkových či jinak specifických. A ač to byl myslím celkem příjemný večer, asi bych pro případná opakování pár změn udělal.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
pondělí 17. září 2012
Výtečné bílé a kovová chuť v ústech za prohibice
Když jsem v pátek psal článek Víno je zatím bezpečné, tak by mne ani nenapadlo, že ještě tentýž podvečer bude vyhlášena, byť částečná, prohibice. Časově neomezená a, jak dvojsmyslně uvedl Lídl u prázdných regálů, „platící do odvolání Vlády ČR“. Obchodníkům a provozovatelům restauračních zařízení věru nezávidím. V hospodě jsem byl o chladném sobotním večeru a tuzemák v čaji panákem Baileys či Berentzenu nenahradíš! Ale je tu samozřejmě ještě griotka, ta se pohybuje okolo dvaceti alkoholu. Ještě že mám doma „protiprohibiční kryt“ (termín zavedl Karel Nešpor) a bez problémů bych vydržel nenakupovat klidně i roky. Nedělní večerní panák mého oblíbeného ginu ovšem snad ještě nikdy nechutal tak dobře! Ale nechme prohibici prohibicí, šup na zatím stále volně dostupné víno!
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: Jiný alkohol, recenze, víno
pátek 14. září 2012
Víno je zatím bezpečné…
Včera jsem dostal od hospodářek úkol vybrat jim k jednomu článku dobrou slivovici. Vzhledem k současné situaci jsem si říkal, že pojmout degustaci příliš zeširoka by nemusel být dobrý nápad… To, co se zrovna děje na trhu s destiláty, nemá v naší novodobé historii žádnou paralelu. Je to velmi, velmi drsná ukázka toho, jak snadno se může daňový únik a snaha vydělat o něco víc zvrtnout. Pravidelně tady otravuji s různými případy podvodů a nečistých her u vína (které se teď stává bezpečnější volbou než panák nějakého sajrajtu s aromatickou trestí v lahvi s falešnou vinětou a kolkem). Možná si řeknete, že srovnávat prodej metylalkoholu s tím, že někdo nalahvuje podezřelý dovoz jako víno z Moravy, je úplný nesmysl. Ale není…
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: Jen tak..., Jiný alkohol, Podvody, zamyšlení o světě vína
čtvrtek 13. září 2012
Povedená Garnacha ze starých keřů
Občas se u nějakého vína děsně zaseknu. Mám na něj chuť, ale ročník na vinětě říká, že bych asi ještě měl počkat. Trápím se trápím a většinou to rozhodne cena, když víno nestojí moc jde pod vývrtku, u dražších věcí spíš zamáčknu slzu a rozhodnu se vyčkat. V případě Bodegas Nekeas El Chaparral de Vega Sindoa 2010, odrůdě Garnacha (Grenache) z keřů ve věku 60 – 100 let v oblasti Navarra, jsem prostě neodolal. Čistá Grenache sice bývá rychle(ji) přístupná, ale zase šlo o prestižní víno producenta a ty staré keře. Nekeas je už větší vinařství, v roce 1992 vzniklo jako sdružení 12 lokálních pěstitelů. Lahve jejich běžných řad, Vega Sindoa je samostatně stojící specialita, působí grafikou a jménem trochu řecky. Poprvé mne to u Fajnšmekra, který je sem vozí (ale tohle jsem kupoval přímo ze Španělska), dost zmátlo :-) El Chaparral je jakousi poctou oblasti a jejím starým keřům, podstatná část révy v těch místech byla vyklučena, vzhledem k výkupním cenám hroznů nemělo ekonomický smysl je pěstovat.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
středa 12. září 2012
Šumivé přípravy s lahví burgundského rosé
Dneska večer proběhne první kolo šumivého degustačního pásma, viz i zápisek Plány do budoucna nad třemi levnými šumivkami, a poslední dny jsem se aktivně připravoval. Dokonce i něco jako Moët mi kvůli tomu doma skončilo :o) Protože, a přiznejme si to upřímně, bez šampaňského téhle firmy nemůže být obrázek Champagne kompletní. Při zpracovávání materiálů jsem si bolestně uvědomil, kolik toho člověk neví. Vždycky je všechno jasné a pak najednou přijde nějaký detail, drobnost kterou by v podstatě šlo přejít a neřešit, ale když do ní začnete rýpat, vyvalí se na vás celý svět „někdy se také dělá“ či „vždy se říká že, ale ve skutečnosti…“. Je to úžasná zábava! Champagne je oblast tak slavná a známá, že má výjimku ze zákona a k názvu nemusí psát Appellation d'origine contrôlée (AOC), ale stejně v ní vždycky něco překvapí. Ovšem než se dostanu k popisu 12+ šampaňských, mrkneme se na… třeba crémant. Protože dobrý crémant může být, poměrem ceny ke kvalitě, fajn náhradou za pravé šáňo. Pokud samozřejmě nehledáte hlavně ten prestižní název, ale alespoň je taky z Francie ;-)
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bublinky, Burgundsko, Jen tak..., recenze, víno
úterý 11. září 2012
Výsledky ankety „Kolik nejvíce lahví vína jste vlastnili?“
Počítací anketa je u konce, k tématu se tentokrát vyjádřilo téměř tři stovky hlasujících a výsledky jsou myslím poměrně zajímavé. Ptal jsem se, kolik nejvíce lahví vína jste kdo vlastnil (víno má tendenci se hromadit, alespoň tedy u mne). Ukázalo se, že zlomovým bodem jsou zhruba dvě stovky (někde k 180-200 lahvím je také maximální kapacita běžných domácích vinných chladniček, což může hrát svou roli), když nepočítám vinaře a prodejce vína tak do tohohle množství se pohybují téměř tři čtvrtiny z vás. Při počtu 50+ lahví doma může být výběr už hodně slušný, ale všichni majitelé násobně větších zásob jistě potvrdí, že někdy ani mezi pěti stovkami nenajdete to na co je chuť :-) Těch, kteří si syslí zásoby na docela dlouhou dobu, je zde podle výsledků také nemalý počet. Asi nemá smysl to nějak více analyzovat, detailní výsledky viz tabulka níže.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: ankety
pondělí 10. září 2012
Tradiční, normální a jinak jiná vína
V neděli proběhla nesoutěžní přehlídka Jiná vína, představení kousků z okrajových a nevinařských regionů, z méně a málo známých odrůd či připravených způsoby, technologiemi či ve stylu mimo mainstream. Organizátorům Honzovi Schlindenbuchovi, Pavlovi Jelenovi a Luboši Osičkovi nelze než poděkovat za investovaný čas a energii, protože něco podobného je u nás unikátní a má obrovský smysl nejen pro amatérské vinné nadšence (a očividně i běžné konzumenty, na akci se zastavilo pár náhodných osob a nikdo nevypadal z vín zhrozeně, ba naopak), ale i profesionálů, různých sommeliérů a tak (kterých jsem tam ve výsledku čekal víc, podobný exkurz a navíc jen za stovku prakticky nemají jinak šanci zažít). Na akci jsem dorazil dřív, pod záminkou pomoci s nošením a otevíráním lahví jsem si chtěl v předstihu prochutnat co nejvíce vzorků, ale nakonec se to úplně nestíhalo. A během vlastní degustace jsem se zase postavil za stolek a vína rozléval a debatoval, děsně mně to baví. Čímž to se omlouvám pánovi, na kterého jsem zvrhnul láhev a obarvil mu kalhoty, musím udělat něco se svými rozmáchlými gesty (loni jsem obarvil jen sebe, historie se v lehce upravené verzi opakuje) :o) Docela by mne zajímalo, kolik dneska bere slušný sommelier (potřebné bych se doučil a na polévání hostů si dal pozor), až mne jednou vyrazí z práce, že bych zkusil jinou kariéru…
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
pátek 7. září 2012
Petr Kočařík a mladá vína ročníku 2011
Představovat na tomhle místě Petra Kočaříka asi nemá příliš smysl, ale něco málo na úvod si neodpustím. Je to malý vinař z Čejkovic, obce bohužel známé hlavně produkcí jednoho velkého družstva, vína připravující za pomoci manželky a vůbec celé rodiny. Pracuje ve dvou malých sklípcích a neustále řeší nějaké logistické problémy a přesuny. Třeba si časem bude moct dovolit větší ideální prostory, zatím ale k vinaření chodí i normálně do práce :-) Každopádně se snaží trochu rozšířit vinice (ale sehnat v Čejkovicích místa na nejlepších polohách není snadné), byť stále chce zůstat vinařem malým, s roční produkcí do 15 tisíc lahví. Jde o jednoho z členů sdružení Autentisté, na vinicích se chová normálně, kvasí spontánně a do vína necpe žádné enzymy a výživy. Bílá obvykle nechává naležet tak den na slupkách, vína leží delší dobu na kvasnicích s občasným mícháním, podstatná část z nich jde do lahví bez filtrace a bez čiření (některá s hrubým filtrem a bentonitem), dost šetří se sírou. Jeho specialitou je práce s dubovými sudy – jak staršími použitými, tak novými francouzskými kousky od François Frères. S oblibou bývá označován jako „moravský burgunďan“, jeho Pinot Noir je vyhlášený a nedostatkový, bílý Pinot Gris taktéž v dost burgundském duchu. Ovšem připravuje i další odrůdy (cílem je ale spíše specializace, ovšem podobné věci nejdou rychle), byť styl vinaře a jasný rukopis je ve všech.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bio(dynamika), degustace, oblíbené a vybrané, vinařství a vinice, víno
čtvrtek 6. září 2012
Co prozradí konference Apelace 2012?
V době, kdy vychází tento článek, předseda Svazu vinařů České republiky zahajuje konferenci o apelacích u nás (i ve světě), Apelace 2012. Snad jsem dojel včas a poučím se. Jsem příznivcem „terroirového“ označování vín, mnohem spíše než různých pozdních sběrů a výběrů, ač je na ně náš zákazník zvyklý a mnozí budou argumentovat, že mást ho něčím novým nemá smysl. Ovšem současný stav apelací v našich končinách mi zrovna ideální nepřijde (na Slovensku je to prý, různé snahy o společné značky vinařů z jedné oblasti, ještě větší marast). VOC Mikulov s hromadou odrůd a pofidérních definic projevu nechápu a považuji za záležitost s potenciálem poškodit celý vznikající apelační koncept u nás (a účasti některých vinařů v tomto projektu nerozumím). Modré hory vidím hlavně jako marketingovou záležitost, s měkkými pravidly umožňujícími propagovat takto v podstatě běžnou masovou produkci. Což není v zásadě špatně, ve světě to není jinak, pokud se ovšem vína z tohoto VOC zároveň nebudou tvářit jako něco obzvlášť specifického a „víc“ než dělají jiní vinaři v okolí. Není tomu tak a různí Ludvíci a jim podobní mluví za vše…
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: víno, zamyšlení o světě vína
středa 5. září 2012
Jiná ale taky naše!
Na nedávné degustaci Bogdana Trojaka se chutnal také jeho fantastický mladý tramín naleželý tři měsíce na slupkách a bez síry, víno svorně odmítnuté starousedlíky s tím, že „takhle tramín nikdy nevypadal a vypadat nemá“, ale vyvolávající zaujetí až bezbřehé nadšení u příznivců alternativních vinných směrů. Víno barvy spíše oranžovo-narůžovělé, sladké v aromatice a s (poměrně tradičními, po pravdě) vůněmi jako kompotované li-či či růžová voda, květinové výluhy, efektní. Suchý, výrazný, s jasnou tříslovinovou linkou, živý, dlouhý. Zajímavé a výtečné víno, kterého bych zvládl i více lahví. Určitě trochu jiný tramín než je běžné, ale za žádný vyložený úlet jsem ho nepovažoval (byť je fakt, že má měřítka jinakosti se v posledních letech a s tím co běžně piju dost posunula). Dlouhé ležení na slupkách, případně i s třapinami, je dneska velmi populární (Strohmeier… nejraději bych jeho vína i snídal). Kupříkladu zrovna teď v pátek dorazí do Dobré vinice a ve vinařství budou zakopávány gruzínské kvevri, tradiční amfory. Blýská se na zajímavé časy! A kdo by si chtěl prochutnat téměř devadesát „jiných vín“, ať tím či oním směrem, má možnost už velmi brzy.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: doporučené weby, recenze, víno
úterý 4. září 2012
Rulandské z Modřan versus zahraniční pinoty
Před nějakou dobou se P.J. nadšeně rozepisoval na O víně o degustaci vín na Modřanské vinici. Tenkrát mi účast nevyšla a tak jsem docela přivítal pozvání jednoho z vinařů, Davida Syky, na neformální posezení nad jeho víny. Tak trochu pod záminkou, že ho P.J. seznámí se závěry svého obsáhlého poznámkového aparátu, který na degustaci nejen k jeho k vínům vytvořil. Ochutnávka se protáhla do pozdních hodin, posedět přišli i další dva modřanští vinaři (a debata se postupně stočila ke školství, softwaru registru vozidel, pivovarnictví a dalším typickým nočním tématům), nakonec padla slušná sbírka lahví nejen od pana Syky, mimo jiné několik vzorků Pinotu Noir z různých koutů Evropy, nějaký ten německý ryzlink a podobně. V paměti mi ale nakonec nejvíce utkvěl právě modřanský pinot.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
pondělí 3. září 2012
Plány do budoucna nad třemi levnými šumivkami
V rámci hledání směrů, kterými bych se mohl (s tímhle blogem a tak nějak obecně) ubírat, jsem se rozhodl otestovat různé decentně výukové ochutnávky, kterých doma spáchal už desítky, na větším počtu lidí než se vejde do obýváku. Zatím bez ekonomických ambicí a stále hlavně jako „vinnou misijní činnost“, ale alespoň s trochu širším dosahem. „Projekt“ zahajuji exkurzem do bublin (první kolo už v podstatě beznadějně obsazeno a se vznikajícím pořadníkem kdyby někdo odřekl, ale na pokračování možná dám vědět a najdete je i v kalendáři) a tak teď doma hodně trénuji. Na rozdíl od pokusů běhat a zastavit tloustnutí na rotopedu je to trénink obvykle veskrze příjemný, pochvaluje si ho manželka i návštěvy :-) Právě teď se připravuji na posilování se sérií šumivek z Loiry a pár specialitami z Champagne a Jury. Ale dnes to bude třikrát cava, vše přímo ze Španělska v ceně do 4€…
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře