Pinot a Riesling o vánočním plenění zásob

Během svátků jsem trochu zalovil mezi „archivními“ lahvemi a mimo jiné vytáhl i Pinot Noir 2012 moravské zemské od Petra Kočaříka (web, starší zápisek z návštěvy), tedy desetileté červené z Čejkovic od domácího specialisty na tuto odrůdu. Když si vzpomenu (to už je tak dávno!) na pravidelné každoroční přechutnávky pětiletých domácích červených pinotů a hledání povedených kousků, kdy podstatná část vín úplně velký požitek neposkytovala, musím se usmívat. Doba je jinde! Každopádně i zde jsem přistupoval trochu s obavami, úplně zbytečně. Láhev bordó tvaru, pro seriózní pinot tak nějak… nepatřičná! Vínomilec trochu očekává buď burgundskou anebo alespoň štíhlou flétnu :-) Nové ročníky už to mají správně. Nijak tmavá, již nazrálejší barva s naoranžovělým okrajem. Čisté, voňavé, nazrálejší, klasické, moc příjemné. Stále ještě červené peckoviny, něco pikantnosti a lehké divokosti, dotyk podrostu. Suché, čisté, výraznější kyselina, středně plné, celek už hodně uhlazený, jemnější, se sladkostí ovoce a trochu vyššího alkoholu, fajn délka. Krásna ukázka odrůdy!

Nesířený růžový crémant a fajn Xarel·lo cava

Je to sotva měsíc, co jsem tu psal o Domaine François Schwach (web) a dvou jejich skvělých crémantech. Do sbírky ochutnaných („Vochutnat, to u nás znamená vypít, hochu.“) lahví jsem zařadil také jejich Crémant Brut Rosé, i tentokrát bio certifikovaný a nesířený kousek připravený jako rosé de saignée z odrůdy Pinot Noir a na kalech nejméně rok a půl. Postaveno nejspíš na ročníku 2020. Lososová barva, pěkné vytrvalé perlení menších až středních bublinek. Čisté, příjemné, červeně ovocné, drobné plody, jahody, minerální linka. Suché, čisté, opět červeně ovocné, vyvážené, hezky postavené, s dobrou délkou, trochu důraznější… moc povedené poctivé klasické růžové bubliny! Za mne spíš než jako aperitiv coby partner k jídlu, vůbec bych se nebál červeného masa. Úplně super k burgeru! Vozí Dal.Zas, běžná cena po lahvi lehce pod čtyři stovky.

Je čas odlehčit vinnému archivu…

Webové verze časopisů se aktuálně plní články na téma „jak správně dávat víno jako dárek“ (sám jsem takový kdysi sepsal…) „jaká vína otevřít na svátky“ (mnohokrát pro různé časopisy) či „co za láhev vzít na vánoční večeři“ (vinen…), nic z tipů už povětšinou stejně nestihnete koupit. Těsně před Silvestrem to zase budou tipy na výtečná šumivá vína (vinen, dopustil jsem se přečinu opakovaně), která… opět nestihnete koupit! Spousta přehledů se jmenuje něco jako „Deset nejlepších červených pod xxx Kč/$/€“ a oproti jiným obdobím roku je částka výrazně vyšší! Některé texty jsou lepší než jiné, třeba tohle od páru Masters of Wine v Decanteru mne hned na několika místech pobavilo: „Nikdy jsme si nepotrpěli na skleničku na Štědrý den ráno. Je to dost náročné i tak, s rozostřeným zrakem, snažit se nezakopávat o děti – dokonce i úspěšně nalít čaj do hrnku se může ukázat jako výzva. Nebo je to možná snahou nabudit očekávání na obědový aperitiv. Přesto vzdáváme hold těm z vás, kteří se slavnostní atmosféry chopí hned od začátku, a máme pro vás několik báječných návrhů.“ Netajím se tím, že na Štědrý den toho obvykle vypijeme více než je zdrávo, ale psát do článku tipy co otevřít hned jak vylezete z postele by mne asi nenapadlo. Na druhou stranu… sklenka dobrého sherry už u lehké snídaně by možná trochu stresu z příprav ubrala!

Skoro dvacetileté auslese, skoro stoleté keře…

Příprava na svátky! Otevřel jsem láhev z vinařství Karl Erbes (web), konkrétně Ürziger Würzgarten Riesling Auslese** 2003. Možná jsem měl počkat ještě rok do kulatých dvacetin, ale návštěva sladší vína ráda a tohle mi přišlo jako dobrá volba. Z tohohle tradičního rodinného vinařství jsem teď popíjel mladší suchoše a umí moc fajn věci, ale ta sladší až sladká poloha jim přeci jen svědčí o chlup víc. A zrát umí, měl jsem od nich 20+ let starých vín vícero a vždy úplně v pohodě v kondici. Tenhle ročník, v mnoha ohledech extrémní a s první opravdu brutální vlnou veder v novém století, byl zároveň prvním úplně od začátku v rukou Stefana Erbese, který podnik převzal o rok dříve, byť ve vinařství pracoval s otcem už od poloviny osmdesátých let. A jejich réva je povětšinou dost stará a také pravokořenná. Víno má tmavší, zlatě-medovo barvu. Od vůně zřetelně sladké, z pouhých 7.5 % alkoholu a přívlastku to je ale samozřejmě jasné předem, poměrně výrazné, zřetelně nazrálé, kombinující ovocnost jablka a sušeného ananasu s kořenitostí a výraznou bylinkovou linkou, k tomu mineralita a trocha kouře. Sladké ale s fajn kyselinou, krásná kondice, ta úžasná lehkost a snadná pitelnost kterou málokde jinde vidíte, opět bylinky a kandované ovoce, dobrá délka. Neulepené, příjemné, moc pěkné víno. I tyhle starší ročníky (si) dovezl pan Sklenička a o tenhle kousek se podělil, díky!

Nejen Riesling od vinařství Hahnmühle

Minulý týden dorazila do mrazem sevřené Prahy Katharina Linxweiler z vinařství Hahnmühle (web) v obci Mannweiler-Cölln v údolí řeky Alsenz, jsme tedy v německé vinařské oblasti Nahe. Její manžel Johaness je od roku 2016, po návratu ze studií a praxe ve výtečných vinařstvích v Německu a Rakouskou, sklepmistrem podniku, pod pečlivým dohledem rodičů Petera a Martiny. Ač Peter se nyní věnuje hlavně vinicím. Asi to dělají dobře, průvodce Eichelmann jim udělil titul „Vycházející hvězda roku 2023“ :-) V minulosti jsem se tu zmiňoval jen o jednom jejich základním víně a od té doby s chutí vypil pár dalších. A teď tedy konečně absolvoval i ochutnávku. Katharina mi věnovala čas před oficiální degustací vín párovaných s jídlem v restauraci Danu, které jsem se bohužel nemohl zúčastnit, díky za to. Každopádně k vinařství. Rodina Linxweiler koupila usedlost, původně mlýn, a pozemky v roce 1898, začali vinařit a jako jedni z prvních v oblasti vína i lahvovat. Peter s Martinou rodinný podnik převzali v roce 1986 a jednou z okamžitých změn byl přechod na ekologické zemědělství, od roku 1989 již i certifikované. I v tomto byli docela napřed.

PF 2023 z Jižního svahu

Rok 2022 se chýlí ke konci. Po pandemii jsme všichni doufali v trochu klidnější čas, ale nebylo nám přáno. A k již tak bizarnímu „to bylo ještě před pandemií“ jsme přidali určování časového období pomocí „před válkou“. Nelze než doufat, že naše naděje splní ročník nadcházející. Ať už jsou vaše tužby a představy jakékoliv, přeji vám, nechť se jich v roce 2023 splní co nejvíce. Užijte si nadcházející svátky pokud možno v poklidu a ve zdraví, se sklenkou vína v ruce a dobrou náladou.

Zahřátí s lahví La Montesa od Álvara Palacia

Zima! Mráz! Sníh! Červené ve velké sklence :-) Víte, že z velké sklenice vypijete víc než z malé? Vědecky ověřeno! Jedním z důvodů může být i to, že lidé obecně nedokáží správně odhadnout nalité množství, čím větší sklenice tím častěji se nalévá více než vlastně chcete. Ale o tom jsem vlastně psát nechtěl. Včera jsem se zmiňoval o fajn Bordeaux, dnes to bude červené ze španělského regionu s podobnou reputací jako má Bordeaux ve Francii, Riojy. Jsme u města Alfaro, s vinicemi na svazích Monte Yerga, v Bodegas Palacios Remondo. A ve sklence je La Montesa 2019, trošku netypicky 95 % Grenache a k tomu Tempranillo a Mazuelo. Bio certifikované hrozny z vlastních vinic, ruční sběr, kvašeno v nerezu a pak rok v kombinaci francouzských a amerických dubových sudů, hlavně použitých ale i nějakých nových, crianza lahvovaná bez filtrace. Psal jsem tu o starším ročníku, je to populární a skvěle hodnocení víno, obvykle v zóně okolo 92 bodů, přitom toho střílejí fakt hodně (v tomto ročníku 660 tisíc sedmiček a 10 tisíc magnumek).

Derenoncourt a jeho soukromé Domaine de l’A

Jméno Stéphane Derenoncourt asi slyšel každý milovník (nejen) Bordeaux. Slavný œnologue-consultant (hned se mi vybavila scéna z Dobrého ročníku, musím si to na svátky zase pustit) patří mezi elitu oboru, společně se jmény jako Eric Boissenot (syn bohužel již zesnulého Jacquese Boissenota, zásadního následníka „otce moderní enologie“ profesora Émile Peynauda), Michel Rolland, Hubert de Boüard či Paul Hobbs. Je to absolutní samouk bez jakéhokoliv formálního vinařského vzdělání, na začátku osmdesátých let jako ani ne dvacetiletý prostě dorazil stopem do Bordeaux a tam začal dělat všemožné pomocné práce, až se vypracoval tam kde je nyní. Má négociantskou firmu s Françoisem Thienpontem, společně s manželkou enologickou konzultantskou firmu, s vínem pomáhá či pomáhal u jmen jako Pavie Macquin, Domaine de Chevalier, Smith Haut Lafitte, Talbot, Canon-la-Gaffelière, La Mondotte, Beauséjour, Petit Village, Esterhazy Wein, Coates & Seely, Inama, Tenuta Argentiera, Inglenook-Rubicon Estate či ukrajinské Shabo a desítky dalších vinařství po celém světě. Docela se vyplatí sledovat menší levnější Bordeaux na kterých se podílí, většinou jsou to povedené věci v ne úplně supermoderním „Rollandovském“ stylu (i když i ten už trochu nohu z plynu zvedl), ač nějaký velký tradicionalista to opravdu není.

Jacquesson Pinaultův, klučení Bordeaux, vesnická božo, Víno zodpovědně, vaječňáky

Není to tak dlouho, co jsem se zde rozepisoval o vinných nákupech Françoise Pinaulta, a zmiňoval se i o tom, že nově vlastní podíl ve skvělém šampaňském domě Jacquesson z Dizy. To už není pravda, bratři Jean-Hervé a Laurent Chiquet vinařství, které se jim povedlo vyšvihnout mezi šampaňskou špičku, opouštějí a Pinaultův holding Artémis Domaines se nově stává jeho úplným vlastníkem. Dalo se to čekat, jen přišlo nečekaně rychle. „Vtipné“ je že, se stále bavíme hlavně o jménu, značce, a samozřejmě expertíze týmu sklepmistrů a dalších zaměstnanců. Chiquetové i nadále vlastní vinice a budou domu dodávat hrozny. Které z dalších vinařství spadne do spárů soupeřících (nejen) francouzských miliardářů?

Třikrát All that Jazz vinařství Kovács Nimród

Vyzvedával jsem nedávno pár lahví ve Vinotéce u Lachtana a zrovna v tu dobu jim dorazila novinka v podobě vín od jedné z hvězd maďarského Egeru, vinařství Kovács Nimród (web). Šlo o vína z „All That Jazz“ řady nazvaná Soul, Dixie, Blues, Cool a Rhapsody, poctu nejen americké hudbě, viz jejich leták když s řadou přišli. Vína z monopolních vinic Nyilasmár a Nagyfai a řekněme základ v rámci vín z jejich vlastních top poloh (mají ale i řadu postavenou níže, pro kterou myslím i hrozno dokupují). Neodolal jsem a tři červená rovnou pořídil na zkoumání doma. O vinařství jako takovém jsem se tu rozepisoval před šesti lety nad lahví jejich top červeného a jednoho z nejdražších vín Maďarska (když budeme ignorovat specifický případ sladkého z Tokaje). Teď se můžeme vrhnout na jednotlivé lahve.

Vlašákový vinný šampion ČR od Mikrosu

Nedávno jsem se tu zmiňoval, které víno se stalo absolutním šampionem Salonu vín – národní soutěže vín ČR 2023. A že bych ho teda asi měl vyzkoušet, abych se udržoval v obraze a s nějakým obecným přehledem domácí scény :-) Upřímně jsem pro to ale moc neudělal. Když jsem ale na šampiona náhodou narazil v regále při nákupu v místním Albertu, inu… neodolal jsem :-) Požadovaných 299 Kč je za řadu Flower Line od Mikrosvínu Mikulov (web) nadprůměrná částka (v obchodě vinařství víno stálo 244 Kč a podobně šlo a jde sehnat i jinde, Kupmeto má po lahvi za 222 Kč) a za „spotřební“ flašku vína v košíku mezi jogurtem a banány a mraženým hráškem v tomhle řetězci už určitě exkluzivní volba, ale za zkušenost s nejlepším vínem v ČR (a ještě s Prague Premium Gold medailí z Prague Wine Trophy ;-)) je to myslím akceptovatelná investice. Ve sklence je Ryzlink vlašský „Flower Line“ 2021 pozdní sběr suché. Mělo by jít o směs hroznů rovným dílem z trati Bergrus v Perné, Ořechové hory v Březí a Za Cihelnou na okraji Mikulova.

Merlot a Pinot Noir od (různých) Springerů

Je to už přes dva roky, co jsem tu psal docela spokojeně o Merlotu 2018 od Pavla Springera (web). Jejich Family Reserve varianta Merlotu tohoto ročníku teď získala 97 bodů v hodnocení průvodce Nejlepší vína ČR pro 2022/2023 a titul nejlepšího Merlotu u nás. A já shodou okolností včera hleděl na lístku v restauraci na Merlot Family Reserve 2016. Docela mne to překvapilo, mají tam spíš tendenci nabízet domácí červená u kterých mne překvapuje že jsou už vůbec v lahvích, než takhle uzrálejší věci. A tak jsem neodolal. Jde o suchý pozdní sběr z hroznů z viniční trati Čtvrtě v Bořeticích, školeno rok v barrique sudech, celková síra jen 60 mg/l. Láhev bordó, kovová záklopka a DIAM5 korek. Celkem vzniklo 4373 lahví. Tmavší rubínová barva. Stále poměrně mladistvá, energická vůně, tmavší peckoviny, trochu lesní ovoce do ostružin, fíky, pěkně zakomponované dřevo. Suché, čisté, středně plné, s moc fajn kyselinou a šťavnatostí, dobrá struktura, opět tmavší ovocnost, černý rybíz, jemnozrnné tříslo, dobrý délka. Méně nabušené, než umí některé ročníky být, elegantnější. Baví. Cenovka nad pětistovkou.

Bruno Murciano a jiný pohled na (nejen) Bobal

„Vinos valencianos, artesanos y honestos“, tak ve zkratce popisuje svou produkci Bruno Murciano (web). O vinařství jsem se tu už rozepisoval před dvěma lety a pak se znovu věnoval jednomu z jejich zásadních vín. Toto pondělí přijal vinař pozvání do Prahy, prozatím jen přes telekonferenci. Na ochutnávce u dovozce Alifea jsme si, společně s jeho komentářem a zajímavým vyprávěním, projeli celý aktuální sortiment, včetně vín co zde třeba ani nejsou nebo nebudou v nabídce. Vinař doplnil pár zajímavých detailů a historek, které jsem dosud neznal (a také zajímavých informací, co se zrovna děje ve Španělsku, které přímo nesouvisí s jeho vínem). Například jak první vinice nekupoval z úspor someliéra v londýnském Ritzu. Ve skutečnosti měl velký rozhovor s bratrem a dohodli se, že překopou svůj život. Bratr José Luis přestane vařit v restauraci a začne raději fermentovat, Bruno opustí plac a zkusí přesvědčit banku Barclays, aby mu už schválenou hypotéku na londýnský byt převedla na vinice se starými keři Bobalu v horách u Valencie :-) Byl úspěšný, dnes by možná dopadl jinak.

Ryzlinky od Gut Hermannsberg a Friedrich Becker

Před nějakou dobou jsem tu psal o vinařství Friedrich Becker (web) z Falce, nad lahví jejich moc fajn Pinotu. A dneska to bude jejich základní Riesling 2019 VDP.Gutswein. I zde jsme na vinicích v okolí Schweigenu, jak na německé tak na alsaské straně hranice, na vápenci a pískovcových půdách. Jde o mix relativně mladší výsadeb, asi patnáctiletých, se staršími až nad padesát. Ruční sběr, pošlapané hrozny, kvašeno v nerezu a další zrání v nerezu a starých velkých dubových sudech na jemných kalech asi 10 měsíců. Hrubá filtrace a do lahve, pistole se šroubovým uzávěrem. Trošku výraznější, lehce nazlátlá barva. Celkem výrazná aromatika, ve které se spojují zralé malvice se žlutými peckovinami, k tomu kouřovo-petrolejová linka a trocha krémovosti. Suché, čisté, výraznější kyseliny a jen decentní zakulacující dotyk cukru, docela výrazné, šťavnaté, hlubší a komplexnější než u základu obvyklé. Pěkně udělané, se stále čerstvostí i již trochou nazrávání, vyvážené, zajímavé ale snadno pitelné. Pěkný rýňák! Dováží Der Weinschmecker.

A recenzenti vína nebudou mít co žrát…

„Moravské Vlašské ryzlinky patří k nejzajímavějším a nejatraktivnějším vínům, která se dnes v České republice produkují. Tato vína vykazují krásnou rovnováhu mezi svěžestí a bohatostí, mají světle zlatavou barvu a vůni zelených jablek, citrusů a bílých květů. V chuti jsou svěží a živá, s osvěžující kyselinkou a dlouhým, uspokojivým závěrem.

Vlašské ryzlinky z Moravy jsou skutečným vyjádřením terroir tohoto regionu. Chladné podnebí a křídové půdy regionu dodávají vínům charakteristickou mineralitu a pikantní chuť, zatímco pečlivé vinařské postupy používané vinaři v regionu pomáhají plně rozvinout potenciál hroznů.

Celkově jsou moravské vlašáky skutečně působivé a milovníkům vína nabízejí jedinečnou a lahodnou chuť České republiky. Pokud máte možnost, vřele doporučuji tato vína ochutnat, protože jistě zapůsobí i na ty nejnáročnější chuťové buňky.“

Třikrát Ryzlink rýnský ze Školního statku Mělník

Vyrazil jsem minulý týden na degustaci ryzlinků z Čech, kterou pořádala Vinotéka U Lachtana. Nakonec jsme ochutnali třináct různých kousků a byla to další podnětná ryzlinková zkušenost, ke které se dost možná ještě v následujících týdnech vrátím. Dnes to ale bude trojice od (alespoň pro mne) „vítěze“, ač dobrých vín tam byla kupa, v podobě Školního statku Středočeského kraje Mělník (web). Produkci Vojtěcha Kušiny s radostí podléhám už hodně dlouho a psal jsem o školních vínech opakovaně, německá preciznost jeho ryzlinků (podpořená pečlivě zvolenými německými kvasinkami ;-) mne baví, jsou zábavné v mladé podobě a umí moc pěkně zrát v lahvi. Škoda trochu velkých (4000l či 6350l, třeba ještě milované ryzlinky z ročníků 2007 či 2008 v tom zrály) starých efektních dřevěných sudů, dlouhodobě už je to myslím čistě nerez.

Nadupaný Pinot z Dundee Hills od čtyř grácií

Výtečná oregonská šardonka mne navnadila a otevřel jsem ze stejné oblasti, Dundee Hills ve Willamette Valley, také červený pinot. Ale od jiného a docela oceňovaného vinařství, The Four Graces (web). Ony čtyři grácie ve jméně jsou Alexis, Vanessa, Christiana a Jillian, dcery zakladatelů vinařství, Pauly a Stevena Blackových. Podnik byl založen v roce 2003 a první ročníky měl na svědomí známý enolog Laurent Montalieu, v roce 2014 se podnik stal součástí skupiny Foley Family Wines. Pěstují révu a celkově hospodaří v udržitelném režimu (s certifikací LIVE, low impact viticulture and enology, a částí vinic zkušebně v bio a biodynamice) a krom Dundee Hills mají vinice také v AVA Yamhill-Carlton a AVA Van Duzer Corridor, pro základní vína také část hroznů nakupují. Odrůdově je pro ně zásadní Pinot Noir a pěstují i další odrůdy z rodiny – Pinot Gris a Pinot Blanc (alsaské klony) společně s trochou Chardonnay.

Freixenet jede, Francie nepije červené, Mouton 2020, nejlepší víno ČR a Forbes selekce 12 vín

Co má společného španělská cava Freixenet či Segura Viudas, italské prosecco Mionetto, německý sekt Henkell nebo Fürst von Metternich, francouzské Champagne Alfred Gratien, český Bohemia Sekt či slovenský Hubert sekt? Za všemi stojí jeden bublinový gigant, skupina Henkell Freixenet. Teď na svátky je každá pátá prodaná láhev cavy ve Španělsku některá ze značek Freixenetu, u nás je dominance Bohemia Sektu možná ještě větší. Ale alespoň se ve Španělsku snaží posunout vinice ekologičtějším směrem, aktuálně mají v bio certifikovaném režimu pět procent vinic a do pěti let by to mělo být procent patnáct. Samotný Freixenet letos očekává rekordní rok a poprvé prodej přes 110 milionů lahví. Plánem celé skupiny pak je, aby každá desátá sklenka na světě konzumovaných bublin pocházela od některého z jejich producentů, což dají v pohodě. I tohle je svět vína, nejen romantika specificky vonících sklípků a chutnání ze sudů :-) Mimochodem aktuální celosvětová spotřeba bublin by měla být něco okolo dvou deci na osobu a rok, což mám myslím splněno krátce po silvestrovské půlnoci… :-)

WTB Veltlínské od Milana Nestarce

Sledovat některé vinaře a jejich vývoj je fascinující zážitek a v případě Milana Nestarce to platí vrchovatě. Pokud ho ještě nemáte v hledáčku, když už ne vína tak alespoň texty, tak doporučuji. V češtině na Facebooku, v angličtině (a vzhledem k tomu, jak populární je v zahraničí, s mnohem větším počtem aktivních uživatelů) na Instagramu. „Minulý týden jsme oficiálně vypustili ven naše White Labels 2019 – naši "nejopečovávanější" řadu vín. Mám je rád, protože to jsou otisky našich nejzajímavějších poloh (nejstarší keře, specifické mikrolokality) – a vlastně i otisky mého vlastního vývoje, cha. A tím, že s námi stráví ve sklepě nejvíc času – tyto konkrétně celé tři roky – mi vždycky poskytnou výbornou příležitost podívat se na daný ročník s potřebným odstupem.“ Tak třeba začíná poslední příspěvek, ve kterém je i hromada moc zajímavých informací. A vlastně už samo to, že leckdy vysmívané naturální „nesíříte, nic to nevydrží“ (mimochodem tahle vína zasířena byla, „radikální“ změna spočívá v dodání 3-5 mg/l) vinařství dává svou nejdůležitější řadu ven až po třech letech zrání, napovídá mnohé. Mám celou tu kolekci doma, ve sběratelské dřevěné bedýnce, ale já prostě raději vína piju než ukládám na horší časy a tak jsem rovnou jedno z nich, to na které se těšil nejvíc, rovnou otevřel.

Výtečná šardonka z Oregonu od Résonance

Dostal jsem chuť na nějaké klasické Chardonnay a volba padla na… flašku z USA :-) Konkrétně na Résonance (web) Découverte Vineyard Estate Chardonnay 2019 původem v Oregonu, Willamette Valley, Dundee Hills. O vinařství jsem se tu rozepisoval u skvělého pinotu před dvěma lety, jde o expanzi zásadního burgundského jména Louis Jadot za oceán, navíc s výsadbami v biodynamice. Jak jsem psal už minule, tak začali v oblasti Yamhill-Carlton, poté přidali Dundee Hills a letos také vinici v AVA Eola-Amity Hills. Tahle šardonka je z jejich single vineyard řady, pochází z jediné vinice Découverte, od té popisované minule jsme tak deset mil. Nadmořská výška okolo dvou set metrů, převažuje tam červená vulkanická půda Jory posetá zlatavými kameny. Většinu výsadeb tvoří Pinot Noir, ten tu vládne, ale najdete tam právě i hektar Chardonnay. Ročník 2019 mu velmi mu svědčil, alespoň to tvrdí :-)

Juliénas a Chénas od Château de Durette

O víkendu jsem, při dvou různých příležitostech, otevřel vína z Château de Durette (web) z Beaujolais, o kterém jsem se tu zmiňoval už dříve. Od letošního února se postupně propíjím jejich hlavní Tradition řadou vín, kterou jsem koupil v setu od pana Skleničky, a baví mne to. Původně jsem to chtěl sepsat vše najednou, ale asi nevyjde, tak odhrnu alespoň ta aktuální vína. Obě pochází z jejich vyšší řady Prestige. V poslední době jsem pil z klasiky spíš základy a nebo různé naturální a leckdy divočejší kousky či naopak vína připravená hodně „po Burgundsku“, tohle je mnohem víc směrem aktuální klasice, byť Juliénas už trochu do vedlejšího regionu pokukuje :-)

Thomas Straka a jeho chutná bílá i červená

Minulý týden dorazil do Prahy Thomas Straka ze stejnojmenného burgenlandského Weingut Thomas Straka (web) a společně s dalším vinařstvím (o něm třeba jindy) z portfolia dovozce b.wine představil svou aktuální produkci. O podniku už jsem se tu rozepisoval a není toho příliš co bych mohl dodat. Snad jen, že nový provoz mají postaven v bývalé samoobsluze a ještě tam sem tam používají nákupní vozíky :-) Každopádně jsme ochutnali sedm vín a začali jejich letošními čerstvými bublinami. Ready Steady Go! Pet Nat 2022 je čistý Welschriesling z docela starých výsadeb na břidlici, kalně žlutý, velmi čerstvý, voňavý, do hruška a jablka a trochy citrusů s florální linkou. Suché, čisté, s moc fajn kyselinou a příjemným perlením, klasická nekomplikovaná ale poctivá a skvěle pitelná ukázka stylu, s lehkou nahořklostí citrusové kůry v závěru. Baví!

Maďarsko-rakouská šťavnatá Frankovka

Vyrazil jsem v týdnu na slavnostní otvíračku zrekonstruovaného Vinografu na Senovážném, s novou více restaurační částí a zvětšenou zmodernizovanou kuchyní. Vypadá to pěkně, musím říct. Na oslavu se rozlévala spousta různých vín, mne hodně zaujalo to od Weingut Schiefer.Pur (resp. s vstupem investora nově Schiefer & Domaines Kilger, web). Sommelier Uwe Schiefer se rozhodl odejít z placu a víno raději dělat a založil si na počátku devadesátých let vinařství ve Welgersdorfu v jižním Burgenlandu. Vzhledem k lokalitě Eisenbergu (s nějakými těmi výsadbami i v Mittelburgenlandu, Lutzmannsburg a Leithaberg) nepřekvapí, že na 25 ha vinic jede z více než devadesáti procent Blaufränkisch, z červených ji doplňuje Pinot noir a Merlot, z bílých pak Welschriesling, Grüner Veltliner a Weissburgunder. Ve vinicích čistě a ve sklepě to samé, prostě to spontánně kvasí a zraje v sudech a do lahví jde jen s decentním zasířením, bez filtrace a čiření. V minulosti jsem chutnal některé jeho klasické frankovky a je to hodně fajn pití. Ve Vinografu se rozléval kousek trochu netypický, Pala Woller 2018.

Aukce v Hospices de Beaune, rozhovory s národní sommelierkou, R. Parker, dochází šampaňské…

Tradiční charitativní aukce burgundských vín v Hospices de Beaune ustanovila hned několik nových rekordů. Průměrná cena prodaného sudu se vyšplhala na 35.974 EUR a celkem aukce vynesla 29.788.500 EUR, více než dvojnásobek předchozího rekordu z roku 2018. Což je mimo jiné i nový rekord v charitativních aukcích vůbec. Dražilo se 620 sudů červeného a 182 sudů bílého, výnos jde na provoz několika nemocnic provozovaných Hospices Civils de Beaune. Speciální Pièce des Présidents se vydražil za 810.000 EUR a veškerý výtěžek jde na podporu Association Princesse Margot pomáhající dětem postiženým rakovinou a organizaci Vision du Monde, která se stará o děti v chudobě. Tento 228l sud kombinuje vinice Corton Renardes, Corton Bressandes a Corton Chaumes, připraven byl kolektivně skupinou významných burgundských négociantů (Badet Clément, Albert Bichot, Groupe Boisset, Bouchard Père & Fils, Champy, Chanson, Joseph Drouhin, Faiveley, Louis Jadot, Olivier Leflaive, Patriarche a Veuve Ambal), letos vyzrává ve sklepích Maison Louis Latour a byl jakousi poctou nedávno zesnulému Louis-Fabrice Latourovi. Úspěch a vysoké ceny, odrážející jak kvalitu ročníku 2022 tak nálady na trhu, jsou samozřejmě předzvěstí budoucí cenové politiky a dalšího vzestupu už tak šílených cen v regionu.

Nádherný Moulin-à-Vent od Boillota

Už je to nějaký pátek, co jsem zakoupil na srovnání vína z burgundského vinařství Louis Boillot. A ne, nešlo o jeho celkem vyhlášená vína ze starých keřů ve skvělých polohách u Volnay či Gevrey Chambertin, ale… různé podoby Cru Moulin-à-Vent. Samotné vinařství v Burgundsku funguje teprve nějakých dvacet let, byť je postaveno na základech celého klanu Boillotů a jejich starých výsadeb, a do Beaujolais expandovali v roce 2013. Nejprve právě do apelace asi nejprestižnější, Moulin-à-Vent, a následně také do Fleurie. Společně s manželkou, Ghislaine Barthod (z další významné vinařské rodiny, tentokrát z Chambolle-Musigny, dnes jejich vinařství sdílí zaměstnance na vinicích ale jinak zůstávají stále oddělena), zde aplikují spíše klasické burgundské postupy. A vinice vedou, stejně jako ty v domácím Côte-d'Or, čistě. Stejně tak i přistupují ke sklepu. Krátká macerace zastudena, spontánní fermentace obvykle s malou částí celých hroznů, rok až rok a půl v sudech a jen z menší části nových, lahvování bez čiření a filtrace.

François Schwach a výtečné nesířené crémanty

Pro bubliny je každá příležitost dobrá, není potřeba ani nic slavit. Dneska se mrkneme na dva kousky z Alsaska, z Domaine François Schwach (web). Rodinné vinařství bylo založeno v roce 1950 a aktuálně jej řídí třetí generace, Sebastien Schwach. Svých 19 hektarů vedou čistě, dnes již i v certifikovaném bio režimu. Vinice mají okolo Hunawihru (špička určitě GC Rosacker), kde také sídlí, a u obcí Ribeauvillé (mimo jiné GC Kaefferkopf a Osterberg), Bergheim a Zellenberg (GC Schoenenbourg). Ve sklepě je to normálka (nerezy i dřevo, čistě) s jednou specialitou a tou je velmi nízké síření. V případě bublin, které u nich tvoří asi pětinu produkce a dost se na ně zaměřují, jde o vína úplně nesířená. Vznikají dost klasicky. Ruční sběr často ze starších (až 60 let) výsadeb, při lisu použití pouze tête de cuvée (první jemnější lisování), fermentace ze kontrolované teploty v nerezu a zde si víno poleží asi půl roku. Druhotná fermentace tradiční metodou v lahvi a zde na kalech nejméně rok a půl, ale spíše 2+ roky. Setřesení na gyropaletách, odstřel kalů a dozáž obvykle v kategorii Extra Brut.

O žebříčcích s frankovkou od Mádla

James Suckling uveřejnil svůj (resp. svého rozsáhlého týmu) žebříček top sto vín pro letošní rok a přiznám se, že se u něj bavím o trochu více než u toho z Wine Spectatoru. Možná to je větším zastoupení německých ryzlinků! Nebo alsaským Pinotem Noir se sto body. Nebo téměř absolutním hodnocením pro Amontillado sherry od Lustau :-) Každopádně jsem žebříček projížděl při dokončování výběru dvanácti domácích vín pro Forbes. A přemýšlel u toho, jak vlastně tolik neřeším nějakou absolutní kvalitu v jednom určitém bodě. Bubliny/červené/ryzlink/etc., které dostanou nejvíc bodů v rámci dostatečně širokého hodnocení, jsou „nejlepší“ víno dle určité skupiny hodnotitelů v jeden moment. A je to důležitý výsledek a má smysl. Jen je důležitější, že vinař XYZ dělá každý rok jedno z top vín v nějaké kategorii. A někdy (často) je jiné víno v hodnocení lepší než jeho, ale na jeho se jde spolehnout, že ročník od ročníku prostě doručí přesně to, co od něj očekáváš. Bude se lišit, ročník se musí projevit, někdy bude naprosto úžasné a jindy jen moc dobré a nějaký rok se vinař rozhodne ho raději neudělat, ale vždy „to“ tam bude. Možná už jsem starej, ale prostě ona konzistence a předvídatelnost jsou pro mne tak nějak čím dál důležitější, než výstřelky „na jednu noc“, náhlá zjevení a nečekaně úžasné zážitky, co se ale pak už moc neopakují. Což teda nemění nic na tom, že (alespoň ve víně, teda) furt hledám, experimentuji a různé nečekané úlety si fakt užívám! No nic. Berte to jako omluvu, pokud vám to TOP 12 v časopise pak přijde nějak divné či vás přímo urazí ;-)

Efektní burgundské od Auberta de Villaine

Burgundsko už piju úplně okrajově, přes veškerou krásu těch vín musím myslet na rodinný rozpočet a jejich cenová politika se naprosto utrhla z řetězu, ale když už si něco dám, musí to samozřejmě být nejméně od Auberta de Villaine ;-) Špatný humor, vím. A dnešní láhev samozřejmě nebude z DRC, ale od stejné rodiny ano. Domaine de Villaine (web) sídlí v Bouzeronu a na svazích Côte Chalonnaise se Aubert mohl v klidu věnovat běžné vinařské práci, pozice spolumajitele a ředitele DRC přeci jen obsahuje trochu jiné povinnosti. Svou pozornost napřel nejen k Pinotu a Chardonnay a apelacím jako Rully, ale věnoval se též Aligoté. I výrazně díky jeho aktivitám a výsledkům se „prostému“ Aligoté z Bouzeronu dostalo vlastní apelace. Mají ho spoustu, jsou na něj pyšní a jejich vína ze starých výsadeb dokáží skvěle zrát a ukazují, že Aligoté může být báječné víno. Vinice vedou v certifikovaném bio a biodynamice, vína vznikají tradičními metodami bez složitostí okolo.

Tři červená od Tenuta di Gracciano della Seta

O svatomartinském víkendu jsem s přáteli otevřel tři vína z Montepulciana od Tenuta di Gracciano della Seta (web), lahve ze setu, který jsem pořídil na jaře od pana Skleničky. Jde o jeden z nejstarších a ve své době nejrozsáhlejších podniků v oblasti, ovšem zdaleka nedělali jen víno. Dnes hospodaří na nějakých 70 hektarech, z čehož vinice tvoří 20 ha a jsou dlouhodobě vedené čistě, od roku 2015 přímo v (dnes už certifikovaném) bio režimu. Ač podnik velmi tradiční, jehož produkce pevně stojí na Sangiovese a několika variantách Rosso a Vino Nobile di Montepulciano, jsou otevřenějších různým experimentům a i hlavní vína dnes trochu posouvají, po éře mohutnějších „tříslovinných oblud“, trošku odlehčenějším směrem :-) Stále využívávají i původní sklepy z počátku 19. století pod zámkem, pro zrání v pětistovkách a větších sudech, ale v roce 2013 dostavěli nové prostory s nerezy i sudy, moderním lisem, kontrolou teploty a vším ostatním potřebným. Podnik vlastní Giorgio della Seta, který se jej znovu ujal po delší době ve vrcholném byznysu po světě, a spravuje jej Vannozza della Seta. Zda byl příklon k ekologickému zemědělství iniciován tím, že byla provdána za Alda Paravicini Crespi z Cascine Orsine, jednoho z nejpřednějších propagátorů biodynamiky v Itálii, netuším. Každopádně sklepmistra jim od roku 1995 dělá docela vyhlášený Beppe Rigoli.

Svatomartinské v akci, navrhněte top 12 vín ČR, děla proti krupobití a alkohol stoupá

Minulý pátek dorazilo Svatomartinské. Přes jakékoliv výtky, které k tomuhle typu vín mohu mít, mi přišlo jako relativně užitečný nástroj, jak rychle po sklizni prodat první víno a trochu vylepšit cashflow. A je to víno očividně populární, letošní ročník byl rekordní a na trh podle všeho mohlo jít až 2,35 milionů lahví, celkem 304 vín od 74 vinařů a vinařských firem. Upřímně mne potom, dvojnásob v kontextu inflace posledního roku a všeobecného zdražování, překvapuje pohled na regál v supermarketu. Svatomartinská vína, která by měla mizet jak mávnutím kouzelného proutku, nabízená v akci a už od 64,90 Kč za láhev. Nevím, je to nějak smutné. Nezastírám, že z mého pohledu tahle uspěchaná mladá vína často ani kvalit běžné tříeurové zahraniční produkce nedosahují, přesto podobná nabídka přímo o svatomartinském víkendu působí nepatřičně. Chápal bych možná tak výprodej zbytků někdy v prosinci, ale tohle? Váš pohled?

Naturální Pecorino a mladá vína z Dobré vinice

V týdnu jsem si stěžoval na vadné nesířené naturálno, tak pro balanc dneska naopak dost povedené :-) Jsme v Itálii, v oblasti Abruzzo, v rodinném zhruba 4.5 ha vinařství (+ mají olivové háje, jsou vyhlášeným producentem olivového oleje, jejich produkce se pravidelně umísťuje mezi nejlépe hodnocenou italskou) Marina Palusci. Odrůdově místní klasika Pecorino (3 ha), Passerina (0.5 ha) a Montepulciano (1 ha), vinice jsou v nadmořské výšce okolo 300 metrů na jílu a vápenci a roztříštěné v několika menších vinohradech obklopených políčky a olivovníky. Vinice jsou bio certifikované, vinařství je členem VinNatur a řídí se i chartou francouzských Vins S.A.I.N.S. a všechna vína jsou nesířená. A samozřejmě fermentují spontánně (resp. nejčastěji pomocí pied de cuve, spontánně rozkvašeného časnějšího sběru téhož), nejsou čiřena a filtrována a tak. Já otevíral Senzaniente Pecorino 2021 (IGP Colline Pescaresi), čisté Pecorino (viz starší článek) ze spíše mladších výsadeb, kvašeno i vyzráváno pár měsíců na jemných kalech čistě v nerezu. Lahvováno do čiré burgundské lahve, celková produkce 6600 kousků. Výraznější, trochu tmavší slámová žlutá barva, lehce opalizující. Zábavná zajímavá čerstvá aromatika, citrusy a žluté ovoce, karambola, rozmarýn, vápenitá „vlhká zeď“ linka trochu. Suché, čisté, docela lehkonohé, fajn kyseliny a krásná pitelnost, mírná slanost, osvěžující, citrusové, s mírnou nahořklostí v závěru co spíš povzbuzuje další doušky. V ledničce krásně stabilní, i třetí den úplně v pohodě. Bavilo. Je v nabídce dovozce justWINE.

Bezva suchá Mosela a růžový Clàssic Penedès

Je to asi dva měsíce, co jsem tu celkem obsáhle psal o Weingut Schloss Lieser a dvou variantách jejich úplně základního ryzlinku. V mezičase dovozce doplnil zásoby nejen o dříve hodnocený ročník 2021, ale i o rok starší kousek. Neodolal jsem a SL Riesling 2020 trocken pořídil, kritikou je hodnocen neméně dobře (třeba v Německu velmi populární Heiner Lobenberg tomu dal 92+, ale za mne je zrovna on jedním z představitelů současné bodové inflace a přestřeluje) a navíc už měl trošku času se usadit. A ano, pravidelně mi někdo říká, že ty ryzlinky piju moc mladé. Ale prostě já je v jejich mladistvé podobě rád, nakolik si užívám i ty opravdu dobré vyzrálejší. A zrovna SLko je směřováno k vypití spíše v mladé podobě, ač zrát samozřejmě dokáže. Je to leicht & frisch a moc dobrý teď a netrápil bych se dlouhou archivací, prostě. Láhev pistole zavřená šroubem. Světlejší žlutá barva. Energická, trochu reduktivní vůně, výrazně břidlicově minerální a slinosbíhavá, mix peckovin jako meruňka a zeleného jablko a limetky. Voní to krásně! Suché s trochou cukru, ne ostré ale kyselina dost fajn (cukr i kyseliny jsou něco přes sedm gramů), již trochu ohlazenější, ovocnost kopíruje vůni, fajn délka. Štíhlejší, relativně přímé, krásně pitelné. Vůně za mne slibuje trochu větší komplexitu než chuť pak doručí, ale v téhle kategorii (základní víno prestižního vinařství a po lahvi běžně 249 Kč) upřímně fakt nemohu mít žádné výtky :-)

Tasmánský Mumm, Etna zmapovaná, Château Lascombes prodáno a WS TOP 100

Burgundští vinaři, nejen vzhledem k cenám pozemků v jejich apelacích, zkouší své umění všude možně. Ti ze Champagne zkouší dělat bubliny v Kalifornii, Číně, dost pokukují po a rozjíždějí projekty v Anglii. A Mumm teď expandoval do Tasmánie! Sklepmistr Laurent Fresnet na víně spolupracoval s bublinovou specialistkou Trinou Smith (zodpovědná za bílá, růžová a bubliny v největší australské značce Jacob’s Creek, která stejně jako Mumm spadá do portfolia skupiny Pernod Ricard). Mumm Tasmania Brut Prestige je dominantně Pinot Noir ze severní části ostrova, hlavně oblasti Pipers River, s trochou odrůdy Meunier a na kalech nejméně 20 měsíců a víno neročníkové. Mělo by se prodávat v přepočtu za asi šest stovek a je určeno hlavně pro australský trh, byť něco málo na export do světa půjde. Víno se připojí k australským Mumm Marlborough Brut Prestige a Mumm Marlborough Vintage Rosé, ty už jsou venku dva roky a úplně jsem je přehlédl, v tzv. Mumm Terroir series. Myslím, že s dostupností různých fajn crémantů a dalších bublin tady v Evropě nejde o nic, po čem bychom museli zásadně toužit. Určitě ale půjde o slušné bubliny, s cenovkou navýšenou „daní ze slavného šampaňského jména“ :-)

Zábavné svěží DelMoro a jeden vadný kousek

Španělsko je nepřebernou studnicí zajímavých vín, v poslední době tam navíc vznikají hromady nových projektů pracujících trochu jinak a nabízejících svěží (doslova i přeneseně) pohled na španělské víno. Tak třeba La Comarcal, za kterým stojí dva nadaní vinohradníci a enologové Javier Revert a Victor Marqués (dnes už dost známá jména v regionu Valencie, hlavně Javi). Potkali se při práci pro můj oblíbený Celler del Roure a vymysleli tenhle podnik sídlící ve Venta del Moro. Založili ho teprve v roce 2017 a základ je samozřejmě dnes dost „typický“ – starší výsadby (ve Španělsku je snazší se k nim dostat) i snaha o obnovu tradičních odrůd v pro ně ideálních polohách, vinice především ve vyšší nadmořské výšce, vše v bio režimu s certifikací. Spontánní fermentace, bez aditiv krom decentního síření, žádné složitosti.

Průlet světem sherry na šestnácti vzorcích

Tento týden probíhá oficiální Sherry Week, kdybych býval uspořádal edukační ochutnávky až nyní, tak mohla být ČR v celosvětovém kalendáři míst, kde se něco tematického děje. Takhle, jako obvykle, zase nic! :-) Každopádně na obě degustace byla vinotéka hraničně zaplněna, díky moc za zájem, stejně by se víc lidí nevešlo. Úterní ochutnávka byla přednesem trochu chaotičtější, ale zase jsme se dotazy některých účastníků dostali k pár zajímavým tématům jako jsou konkrétní kmeny kvasinek způsobujících flór, původ destilátu pro fortifikaci a mnoha dalším, které jsem třeba ani neměl v plánu. Na středeční akci, přes veškerou mou roztěkanost, se přeci jen dařilo jet výklad koordinovaněji a postupně. A otázky byly často dost odlišné, kupříkladu co se vlastně hodnotí jako pozitivní faktory v projevu sherry. Když třeba nadšeně mluvím o víně, a navíc má 95+ bodů od světové kritiky, ale někomu, kdo není sherry zvyklý pít, může přijít vyloženě divné až nekonzumovatelné. Bylo to hodně zajímavé, podnětné a umožnilo mi to, pro nějakou další příležitost, připravit se zase o něco lépe. A také přineslo nová témata, o kterých by dávalo smysl se časem na blogu rozepsat.

Vinařství Salwey a jejich výtečné „burgundy“

V poslední době se, určitě pokud jde o vinařství z Německa, na našem trhu urodilo a výběr je čím dal zajímavější. A navíc, asi i zákazníci už na to přišli, v širší míře představuje Německo nejen jako ryzlinkovou velmoc. Čím dál častěji se objevují také vína z Bádenska, oblasti velké a rozmanité, kde najdete sice i suché charakterní ryzlinky, ale (hlavně v jihozápadní části oblasti) i produkci s naprosto zřetelným francouzským vlivem a inspirací a důrazem na odrůdy burgundské. Novinkou v sortimentu dovozce Der Weinsmecker je podnik právě z této oblasti, Weingut Salwey (web) z Oberrotweilu, vinařství specializující se na odrůdu Pinot Noir a Pinot Gris. A v tomto ohledu bezesporu patřící mezi špičku Německa. Jsou jedním z pouze pětatřiceti pětihvězdičkových vinařství dle Falstaffu, plný počet mají i v Gault & Millau a čtyři a půl u Eichelmanna, pokud na tyhle věci dáte :-) Jejich vína definuje Kaiserstuhl v jižním Bádensku, nízké vulkanického pohoří, které ze západu chrání před rozmary počasí Vogézy a ze severovýchodu před chladem zase Černý les. Lokalita je to extrémně zajímavá, souhra bazaltu s tufem, popelem, žilkami vápence či sprašemi a na Německo teplejším slunnějším klimatem dává pinoty, tedy ve schopných rukou samozřejmě, špičkové kvality.

Fajn ryzlink od Im Weinegg

Při degustacích sherry ve Fajnšmekru jsem okukoval jejich regály s víny a mimo jiné tam sáhl po Weingut Im Weinegg (web) z Rheingau, konkrétně jejich mladém vesnickém 2020 Hochheimer Riesling trocken. Po delších zápiscích předchozích dnů a dvou náročných degustačních večerech (jsem plně uspokojen předáváním informace o flóru či aktuálních apelačních změnách v Jerezu na nejméně… tři dny!) si dneska odpočinu u sklenky rýňáku a poznámek k jediné lahvi :-) Když tak na to koukám, tak o vinařství jsem tu psal naposledy v roce 2013, byť od té doby něco sem tam i ochutnal. Vinař Fabian Schmidt už je o něco starší a tím pádem vypadl ze sdružení mladých vinařů Generation Riesling. Podnik se rozrostl ke dvanácti hektarům, ze kterých dělá k 90 tisícům lahví – tři čtvrtiny jsou suchá bílá, desetinu tvoří červená, další desetinu růžová a dělají i trochu bublin a sladkých.

Degustace Weingut Stefan Meyer s vinařem

Vypravil jsem se minulý týden do Vino Wine Shop & Bar až v (pro mne) daleké Troji, abych zde prochutnal produkci Weingut Stefan Meyer (web) z německé oblasti Pfalz, nalákán účastí samotného vinaře. Vzhledem k porcím spíše konzumačním než degustačním jsem se v průběhu ochutnávky začal obávat, že se cestou domů ztratím v přilehlém Čimickém háji, ale naštěstí se nestalo. Akce to byla vydařená, vinař více než sympatický a vína velmi povedená. Domácí trh s německými víny je zase o něco bohatší! Vinařství sídlí v obci Rhodt unter Rietburg, historicky odtud byl velmi slavný Tramín. Rodina Meyerů tu hospodaří už někdy od roku 1702, toto vinařství ale vzniklo až v polovině minulého století a Stefan Meyer, současná třetí generace, převzal podnik po studiích a praxi v zahraničí (mimo jiné v Kalifornii) relativně nedávno, až v ročníku 2009. Celkem hospodaří na zhruba 16 hektarech vinic blízko lesa, především v katastru Rhodtu – Rosengarten, Schlossberg a Klosterpfad – a u přilehlého Edenkobenu na trati Schwarzer Letten. Ročně z nich připraví ke sto tisícům lahví. Postupně experimentovali s různými prvky ekologičtějšího hospodaření až přešli na kompletní bio produkci a od 2021 jsou i certifikovaní. Aktuálně už ve vinicích aplikují i biodynamiku.

Koncentrovaná efektní vína od Cà dei Conti

Mám plnou hlavu dnešní a zítřejší edukační degustace sherry (oba termíny úplně plné, díky moc za zájem a snad nezklamu!) a vůbec nevím, jak vecpu do programu i návštěvu 1. ročníku galadegustace Nebbiolo Day (seznam prezentovaných producentů, často přímo se zástupem z vinařství, vypadá více než zábavně), ale o článek vás dneska neochudím! A tématem bude také Itálie, byť její trochu jiná část a styl vín. Vinařství Cà dei Conti sídlí v Tregnago v údolí Val d'Illasi, na území apelace Valpollicella. Rodinou vinařskou tradici se zde rozhodli obnovit Renzo a Loredana Rancan v roce 2007, prvním ročníkem byl teprve 2010. Jde o spíše menší rukodělný podnik, vína vznikají v šaržích o velikosti jednotek tisíc lahví, a vinařství to v jednom ohledu není úplně obvyklé. Krom starších výsadeb a snahy o obnovu původních odrůd oblasti totiž pracují také s odrůdami novými a různými odolnými hybridy, většina jejich vín je tak deklasována do prostého IGT Veneto či Rosso/Bianco Veronese, ačkoliv ceny (ale naštěstí i kvalita) odpovídají prestižním apelacím. Zas na druhou stranu máte unikátní možnost vyzkoušet si, jak chutná spojení Garganegy s Pálavou :-) Nebo červené ve stylu Amarone a ze stejné oblasti, ale používající i odrůdy jako Regent. Pokrok nezastavíš! Dovozce Víno pro Vás zařadil do nabídky čtyři jejich vína, která jsem měl teď možnost ochutnat.

Podvody v Bordeaux, UV otisk, okradený Brumont a levný Sovín

Levná španělská vína jsou tak dobrá, že se vyrovnají výrazně dražším francouzským! No dobře, je to složitější, ale že je ve Španělsku (z mnoha různých důvodů) mnohdy opravdu výtečný poměr kvality k ceně si vzít nenechám. Vlastně to ale píšu spíš proto, že byl nedávno odhalen další z řady podvodů s vínem, v tomhle konkrétním mezi lety 2013 a 2019 organizovaná francouzská skupina – řetězec končil u Celliers Vinicoles du Blayais v Bordeaux – podváděla v průmyslovém měřítku a dostala na trh až 5 milionů lahví levného španělského vína, které prodávala nejen jako francouzské stolní (za které dostanou stále více peněz než za základní Španělsko), ale i jako vína z prestižních apelací Saint-Émilion, Pomerol, Saint-Julien či Margaux. Ale podvody se dějí i v samotném Španělsku. Tam zas skupina Grupo Reserva de la Tierra podle všeho pustila na trh až 40 milionů (!!!) lahví opět základních stolních vín, která ale vydávala za produkci apelací jako Priorat či Terra Alta. Člověk se musí mít na pozoru! Obzvláště pokud pije buď základní levnou (až podezřelou levnou) produkci nebo naopak vína z nejslavnějších :-)

Pár bezva vín od Weingut Dr. Corvers Kauter

O Weingut Dr. Corvers Kauter (web) z Oestrich-Winkel se tu zmiňuji pravidelně a jejich vína doma popíjím s velkou chutí, zklamání z lahve se prakticky nedostavuje (na rozpacích jsem byl opakovaně jen z jejich Zéro Dosage 2018 bublin, u tichých nikdy). Matthias Corvers, a po návratu ze stáží v evropských i zámořských vinařstvích i jeho syn Philipp, už jede na 37 hektarech vinic, vše v bio režimu a v mnoha špičkových polohách Rheingau. Poslední expanze proběhla v roce 2018, kdy dlouhodobě pronajali 15 hektarů vinic končícího Langwerth von Simmern z Eltville. Za mne excelují hlavně v suchých ryzlincích, ale užívám si i další vína, abych někdy odmítl pinot z Assmannshauser Höllenberg se asi nestane :-) V září na německém velvyslanectví jsem měl možnost potkat se s vinařem a ochutnat něco výtečných mladých vín ročníku 2021 (jehož předobjednávku následně úspěšně zazdil, dováží k nám Vinonaut) i něco na srovnání.

Čtyřikrát Champagne Bauget-Jouette

Pokračuji v odhrnování degustačních poznámek z větších akcí. Dnes to bude Champagne Bauget-Jouette, stálice v sortimentu Kupmeto. Sice je na jejich galadegustacích chutnám rok co rok, ale ještě jsem nic pořádně nepsal. Přitom jde o jeden z podniků, ve kterém jsem stavoval při své první návštěvě Champagne a díky kterému si poprvé projel tamní vinice i s výkladem. A ve kterém předvedl myslím nejtrapnější scénku „i těch pár základních francouzských frází jsem schopen monumentálně zprznit“ v dějinách Épernay. Vinařství má 13 hektarů výsadeb v Côteaux Sud d'Epernay a také Sézannais, Côte des Blancs a Vallée de la Marne. Odrůdově půlka Chardonnay a dalších 40 % Meunier, zbytek Pinot Noir. Aktuálně se snaží o udržitelnější přístup ve vinicích a alespoň HEV certifikaci, ale ekologické zemědělství to není. Veškeré práce dělají ve vlastním vinařství a sklepích z konce 19. století, pracují s nerezem a trochu i dřevěnými sudy. A vína nechávají docela dlouho vyzrávat na kalech, ročníkovky rozhodně.

Čtyřikrát Pinot Noir z Rheingau od Chat Sauvage

Obludně se mi tu hromadí poznámky z větších degustačních akcí, čas pár z nich odhrnout než budou úplně neaktuální :-) A začneme u divoké kočky z Rheingau, Weingut Chat Sauvage (web), už jsem tu o nich psal a od té doby měl možnost opakovaně prochutnat některá další jejich vína. Pokud jde o odrůdu Pinot Noir, tak určitě patří mezi špičku Německa. A i Chardonnay umí připravit takové, že by leckterý burgundský producent mohl závidět. Každopádně už základní gutswein Rheingau Pinot Noir 2019, v tomto ročníku o něco „lehčí“ než v nabušenější 2018, je čisté jemnější červeně ovocné víno, s jemnozrnným tříslem, vyvážené, krásná typická pinotová klasika a moc příjemné pití. Rheingau Pinot Noir Selection Schulz 2018 je opět gutswein, selekce z několika různých terroir. Červeně ovocné, s kořenitou a kouřovou linkou, šťavnaté, s jemnějším tříslem a pěknou strukturou, delší, vyvážené, krásně postavené a serióznější červené. Takhle německý Pinot mohu :-)

Výtečný alsaský crémant a fajn růžový Corpinnat

Pořídil jsem nedávno Crémant d’Alsace Extra Brut od Domaine Mittnacht Frères (web), tradičního biodynamického producenta z jedné z nejhezčích vinařských obcí Alsaska, Hunawihru, ale s vinicemi i v obcí nedalekých (Ribeauvillé, Mittelwihr). V minulosti jsem se tu o nich krátce zmiňoval, dělají opravdu výtečné ryzlinky a mají záviděníhodné výsadby v Grand Cru Rosacker. Bio jsou už od konce devadesátých let a rychle přešli i na biodynamiku, později Demeter certifikovanou. A čistě jedou i ve sklepích. Tyhle bubliny jsou postaveny na Auxerrois (přes polovinu) doplněným rovným dílem odrůdami Pinot Blanc, Riesling, Pinot Gris a Pinot Noir. Kvašeno v nerezu spontánně, druhotná samozřejmě v lahvi a na kalech 18+ měsíců. Moje láhev odstřel 31. ledna 2022. Citronová barva, moc pěkné perlení menších až středních bublinek. Čerstvé, čisté, zajímavé seriózní bubliny, s poměrně elegantní aromatikou spojující ovocnost (hrušky), vlhké kameny a něco bylinek. Úplně suché, dozáž minimální, čisté, s velmi pěknou kyselinou, trochu hlubší a plnější ale stále s osvěžující snadnou pitelnosti, mírná hořkost citrusové kůry v závěru. Hodně povedený kousek! Koupeno v Dal.Zas.

Pozvánka na sherry a bezva Mencía z Valtuille

Dnes se budu věnovat Španělsku a na úvod jedna sebepropagace / pozvánka. Po mnohých peripetiích konečně dorazilo téměř vše potřebné na degustační balíčky a úplně vše na průřezovou edukační ochutnávku sherry. A ta se blíží! Co je to Manzanilla, Palo Cortado, Palomino, solera, saca, albariza a taky flór a možná i bota, bodega a en rama, to vše a mnohem víc se dozvíte! :-) Čeká vás 16+ vzorků všech typických stylů i různých specialit a zajímavostí, srovnání stejného vína v mladším a starším lahvování, vína suchá jak troud i sladká extrémně. A informací dodám minimálně stejně jako vína, tedy až až! Součástí ochutnávky budou i tematická tapas k vyzkoušení v kombinaci s klasickými projevy oxidativního i biologického zrání. Ochutnávka se uskuteční ve dvou termínech – 1. a 2. listopadu – ve Vršovické vinotéce Fajnšmekr. Zatím ještě zbývá místo na úterý a při troše štěstí i na středu, cena degustace a znalostní nalejvárny je 1090 Kč. Případní zájemci prosím pište na cerovsky@jizni-svah.cz :-)

Minervois od Domaine Sainte Léocadie

Už je to více než osm let, co jsem tu psal o Domaine Sainte Léocadie (web) z apelace Minervois. A od té doby je vlastně nepil. Ve vinařství se toho moc nezměnilo, jen ve vinicích posílili ekologický přístup a aktuálně jsou snad v přechodném období na bio certifikaci. A objevili se v nabídce dovozce Kupmeto. Neodolal jsem a zakoupil jejich vlajkovou loď Minervois Cuvée Fernand Avéroux 2017. Což je ze 60 % Syrah a k tomu po dvaceti Grenache Noir a Mourvèdre, ze starých keřů, připraveno bez dřeva a jen v nerezu a betonových nádržích (dva roky). Je to aromaticky dost intenzivní, až takové „novosvětsky“ (já vím, já vím, tohle rozdělení bylo pasé už před dvěma dekádami…) expresivní, tmavé sladké ovoce, teplejší, výrazně černý rybíz, fajn kořenitější linka. Suché, čisté, plnější, opět tmavě ovocné, s uhlazenějším tříslem, delší teplejší dochuť. Vyvážené, přístupné, líbivější efektní červené.

Merlot od Horáka, suchá Mosela a tradiční Jura

Dnes to bude takový mix z několika lahví otevřených v poslední době. O víkendu jsme s kamarády vypili Merlot 2018 výběr z hroznů z Vinařství Horák (web), z hroznů původem z velkopavlovické trati Nadzahrady, delší macerace a následně školení 14 měsíců v malých dubových sudech. Láhev burgundská těžší, celé to vypadá docela luxusně. Tmavá rubínová barva. Čistá sladší ovocnost, zralé peckoviny a až lesní ovoce, k tomu pěkná výraznější kořenitost a efektní linka dřeva. Suché, plnější ale snadno pitelné a vyšší alkohol výborně zapracován, vyvážené, spíše tmavě ovocné, moc pěkně postavené, delší. Třístovková záležitost a více než solidní červené.

Tři supermarketová červená ze Španělska, Bordeaux a Chile

V rámci vykukování z bubliny občas ověřuji, jaký je aktuální stav na vinné frontě večerky-sámošky-stáčírny :-) Pravda určitě méně často než dříve, sil není příliš. Tentokrát jsem, stále v Lidlu bez desetníku jen stovku, neodolal lahvi Señorío De Peñalba Mencía Premium 2020 (producent Vinos de Arganza, oblastně zatříděno jako Vino de la Tierra de Castilla y León), což by měla být čistá Mencía školena asi čtyři měsíce snad dokonce v nějakých sudech. A pyšní se 90 body od Guía Peñín a dokonce 91 od Jamese Sucklinga. Láhev burgundská, záklopka kovová, korek lepený z drti. Tmavá barva, tón trochu do fialové. Čisté, spíš tmavší ovocnost a kořenitě-herbální linka. Suché, fajn kyselina, slušná délka, tmavší ovocnost, vyvážené, čistě udělané a bezproblémově pitelné červené. Působí nějak falešně? Ne, ač ten dojem schematické velkoprodukce tam je. Koupil bych si za kilo znova? Ne, ale v zásadě na tom není nic špatně. Chápu 90/91 bodů? Ne. Ale pokud by člověk potřeboval pár levných lahví na nějakou grilovačku a neřešil věci jako „příběh“, způsob pěstování hroznů a potažmo „detaily“ jako férové výkupní ceny hroznů a podobně, tak proč ne.

3x crémant od Eblin-Fuchs v Dal.Zas

Teprve teď jsem, díky Instagramu, narazil na e-shop – a nově také kamennou prodejnu na Žižkově – Dal.Zas. Zhruba ve stejnou dobu, kdy o nich vyšel článek v magazínu Proč Ne, takže se povědomí asi obecně trochu rozšíří. Název je hrou s výslovností d´Alsace a jde o malého dovozce s velmi úzkou specializací – crémant z Alsaska. A to ještě od spíš menších producentů a navíc bio(dynamických), sem tam s víny nesířenými a tak. To na Žižkově chcete! :-) V pátek měli malou ochutnávku a tak jsem si projel tři vína z Domaine Eblin-Fuchs (web) a další kousky nakoupil domů a o dojmy se podělím, mají pár fajn jmen. Ale dnes tedy vinařství, které jsem do této chvíle vlastně spíš míjel.

Nové ročníky Cullerot, Vermell a Parotet

Jako téměř každý rok jsem přechutnal nové amforovky z Celler del Roure (už mají i funkční web), psal jsem tu o nich už mnohokrát (zde něco k jejich příběhu, přechutnávka starších ročníků jejich amfor atd.) a neodpustím si to znovu, s pár novými informacemi A začneme u Cullerot 2021, jejich čím dál populárnějšího bílého, už je toho 55 tisíc lahví! V tomhle ročníku jsou navíc dvě nové polohy, které se jim podařilo získat, 40+ let staré výsadby odrůd Macabeo a Malvasía na výrazněji vápenitých půdách ve vyšší nadmořské výšce. Celkem se vinařství dostalo na 83 hektarů (z toho skoro třicet odrůdy Mandó a Arcos a dalších sedmnáct původních bílých odrůd) a roční produkci okolo 350 tisíc lahví ve třech řadách – Vins clàssics (dřevo, hodně odrůda Monastrell a další i mezinárodní modré), Vins antics (amforovky, původní a často i polozapomenuté odrůdy) a novou Les filles d'Amàlia (pocta odrůdě Mandó, aktuálně s růžovkou a bublinami) + něco v družstevním provozu. Daří se jim vyhledávat výsadby původních odrůd, úspěšněji pokud jde o ty modré ale i u bílých to nějak jde, a přesvědčit pěstitele, aby v nich pokračovali a obhospodařovali je čistě (sami jsou certifikováni bio již několik let) a způsobem, který potřebují. Navíc jim platí za plochu, ne kilogram hroznů.