Nejen Pinot Noir od Petra Kočaříka

Rozhodl jsem se udělat si radost a otevřít k večeři dvě vína od Petra Kočaříka (web, psal jsem tu vícekrát a nejvíce asi tu), někdo ten propad prodejů a konzumace vína v ČR dohnat musí :-) A při té příležitosti rovnou i podělit o poznámky z nedávné přechutnávky jeho vín v Almě. Petrova vína se snažím ochutnat každý rok a vždy něco do zásob doplnit, je to jedna z mých moravských jistot a producent, po kterém mohu bezpečně sáhnout kdykoliv mám chuť na něco dobrého a/nebo chci ukázat návštěvě, ať už domácí či zahraniční, že Morava smysl rozhodně dává a to dokonce v červené :-) Petr Kočařík aktuálně v Čejkovicích připravuje 12-15 tisíc lahví dle ročníku (a stále si ještě drží i zaměstnání coby konstruktér pekařských pecí), na současných 2.5 hektaru a smysluplně velkou produkci pomaličku postupně vyrostl z deseti arů jen díky postupném výdělkům z vína. Ve fázi „budou dárky k vánocům nebo raději nový sud“ už věřím nejsou :-) Také mi přijde, že už trochu méně slyším (parafrázuji) „na jaře už nezaseju / lidí mi nerozumí“, ale častěji se debata obrací k myšlenkám na to, jak většina výsadeb teprve ukáže svůj potenciál, a vlastně se plně projeví i generační zkušenosti vinařů s nimi, až za pár desítek let :-) Prostě že to, co dělá teď on, je z nemalé části nastavení směru pro generace následující. V čemž je známka optimismu! Možná se trochu projevil i fakt, že nejstarší syn, který jinak vystudoval práva, si okolo pandemie Covidu střihnul i vinařinu a napsal diplomku k jejich stěžejní odrůdě, Pinotu :-)

Zobraz celý článek →

Degustace Werther-Windisch a Peter Stolleis

Ryzlinkové (a bublinové) počasí zase klepe na dveře! V posledních týdnech jsem degustoval produkci docela dost různých (nejen) německých vinařství, navíc o mnohých z nich tu zatím neměl řádek v minulosti, a vůbec se nedostal k reportu. Až mi AI definitivně vezme práci, bude to s časem lepší ;-) A nebo bych prostě měl psát častěji i jednodušší články, jen tak narychlo k jedné lahvi co mne zaujme či zrychlený report z degustace, a nesnažit se jen o náročnější texty (zápisek z několikahodinového posezení s princem Felixem zu Salm-Salm nad jeho víny z listopadu jsem furt nedodělal…). Co myslíte? Každopádně dneska právě v lehce zrychleném režimu odhrnu dvě vinná setkání a jména, na která bych nechtěl zapomenout a rád bych se jejich vínům v budoucnu pověnoval více a třeba o nich něco napsal i detailněji. Tak jdeme na věc!

Zobraz celý článek →

Somló a Juhfark od vinařství Fekete

Byla doba, kdy jsem měl vína od Fekete Pince (web) ve sklence docela často. Bohužel jsem „na horu“, do maďarské vinařské oblasti Somló, nezavítal už hezkých pár let, v archivu mám od Feketeho menší sbírku lahví z ročníků jako 2007, 2009 či 2011 a nová vlastně nedoplňoval a nebo, ta pořízená po lahvi, rovnou vypil :-) Občas se mi po tamních vínech zasteskne a tak nějakou flašku ulovím či do archivu sáhnu. Teď jsem si z maďarských lahůdek U Zsoltiho na Náměstí Jiřího z Poděbrad přinesl láhev Juhfark 2019 a na vinařství a vinaře zase zavzpomínal. Béla Fekete, strýček Béla, byl vinařský samouk. Sice stavební inženýr, ale ze zemědělské rodiny, a vždy během sklizně si koupil pár desítek litrů moštu a v garáži doškolil na víno. Pak ho jeden vinař přesvědčil, že by si měl hrozny sám vypěstovat, a tak si pořídil tři ary, z knih a od sousedů se naučil co s tím a skoro třicet let si takhle hrál.

Zobraz celý článek →

Crémant od Benoîta a nová vinice u Lucashof

Jedním z nejzajímavějších setkání při nedávné cestě do Jury byl určitě Benjamin Benoit aka Cellier Saint Benoît (web) v Pupillinu. Tenhle mladý, sotva třicetiletý, vinař není už neznámé jméno a nějaký můj objev. Dokonce si odnesl ocenění jurského vinaře roku od Le Guide Hachette. Určitě o něm a jeho vínech zkusím sepsat více, moc lepších Ploussardů než ten jeho jsem nepil (na tomhle výletě teda na podobné úrovni jen kousek od jeho sousedů, Domaine de la Renardière), přístup ve vinicích (a ostatně i ve sklepě) byl docela podnětný a celkově si pozornost více než zaslouží. Pro dnešek jako lákadlo na věci příští alespoň Crémant du Jura Brut Nature 2022. Stoprocentní Chardonnay z polohy Courbes Raies, jílovité nad vápencem, bio ošetřované výsadby z roku 1990. Kvašeno spontánně, rok v dubových sudech a následně dva roky druhotná fermentace a ležení na kalech v lahvi. Odstřel v říjnu 2025 a bez dozáže, celkem je toho 1578 lahví. Citronová barva, pěkné vytrvalé perlení spíše menších bublinek. Čerstvá, minerální, trochu „jursky pikantní“ a lehce reduktivní aromatika. Citrusy, jemně oříškové a trochu máslové pečivo. Úplně suché ale ne ostré, šťavnaté, čisté, dobrá stavba a délka. Citrusy, lehce pomelo kůra nahořklost, dobrá délka, minerální linka. Fakt pěkné, seriózní bubliny. A vlastně, jak se jinak cen úplně nebojí, tak v kontextu kvality i slušně naceněné! Dovozce zatím nemá, ale pokud byste někde na jeho vína narazili, tak neváhejte ochutnat.

Zobraz celý článek →

Terra Nera a jeden splněný vinařský sen

Mezi velkými vinnými nadšenci potkávám spoustu lidí z IT a „číselných“ oborů. Vždycky jsem si i pro sebe říkal, že je to možná nějaká potřeba doplnit si k práci něco méně exaktního a vypočitatelného (i když kdo někdy ladil nějaký zdrojový kód… no nic…). A spousta z nich má i sen vlastnit nějakou tu viničku a udělat si vlastní víno. Já už tolik ne, ale kdo ví, až mne AI plně nahradí. Každopádně tenhle sen měl i jistý Christian Sprenger z Bavorska, který v devadesátkách psal software hlavně pro telekomunikace a později založil firmu poskytující softwarová řešení pro velké hráče v byznysu (China Mobile, Verizon, Nokia, Blackberry nebo třeba Samsung). A ve volném čase jezdil hlavně do Itálie, hluboce se zajímal především o římskou a etruskou kulturu a snil o vlastním vinařstvím a něčem trvalejším než neustálá série nový verzí a releasů kódu.

Zobraz celý článek →

Potěšení s El Rapolao

Už jsem se tu opakovaně zmiňoval (dokonce, hrůza z covidových časů, ve formátu videa…), že mám rád odrůdu Mencía a dost vyhledávám vína hlavně z Bierza, obzvláště z okolí Valtuille de Abajo. A taky že mezi mé oblíbené vinaře patří Raúl Pérez, rocková hvězda současného španělského vinařství. Raúl má… jednu takovou „charakterovou vadu“. Dělá strašně moc různých vín! A to i když nepočítáte projekty na kterých je jen konzultantem. Občas je upřímně trochu problém se v tom vyznat, v těch různých kombinacích názvů, vinic coby podtitulek jména projektu a naopak projektů nesoucích jméno vinice či obce a podobně, ve výsledku navíc s dost podobnými vinětami. Stručnost webových stránek (mírně řečeno!) podpořená tím, že chaos a rozporuplné informace mají i různí dovozci a distributoři, ničemu nepomáhá. Viděl jsem opakovaně špatně uvedená vína na lístku v restauracích, ale sám v tom občas trochu plavu a uspořádat si různé varianty vín Ultreia, Vizcaína, Valtuille či jen Raúl Pérez chvilku zabere :-) I jen všemožná lahvování s nápisem El Rapolao se mohou lišit velmi dramaticky, od desítek let rozdílu věku keřů, přes zpracování ve velkých sudech přes malé ovlivněné flórem až po amfory. A cenovka může lítat stejně dramaticky :-)

Zobraz celý článek →

Jura s Domaine de la Touraize

Do Prahy dorazila Victorie Morin z Domaine de la Touraize (web), jsme tedy v Arbois a zásadní části vinařské oblasti Jura. Chutnal jsem jejich produkci už několikrát a jedno jejich víno měl i na nedávné přednášce/masterclass k Juře, ale ještě k nim nic nepsal. Tak dneska ve zkratce napravím :-) Rodina se odkazuje k pěstování révy od roku 1704 a už osmi generacím vinaření. Moderní historie se ale začíná psát až od roku 2009, kdy se André-Jean Morin rozhodl opustit místní družstvo, prodat menší část vinic a z výnosu zafinancovat vlastní vinařství. Dnes společně s manželkou Héléanou pracují na celkem 10 ha v okolí Arbois, část výsadeb má až osmdesát let a disponují i vyhlášenými polohami jako Curoulet, Sur la Côte či Les Corvées. Victorie je generací devátou, aktivní poslední dvě sklizně a do podniku se vrátila po škole a praxi v jiných vinařstvích (třeba Lapierre v Beaujolais). Bude to asi právě ona, kdo časem vinařství převezme, zda ve spolupráci s bratrem či sama je zatím nejisté :-)

Zobraz celý článek →

Paltrinieri a jiný pohled na Lambrusco

„Není to blbý, ale furt nějak nevím, proč bych měl pít červený s bublinama…“ Takto pravil kamarád potom, co jsem ho o víkendu potrápil lahví Surlìe! z vinařství Mirco Mariotti (a pak mu zlepšil náladu skvělými ryzlinky). A vlastně ho docela chápu, má rád klasické crémanty a šampaňské a prostě červené v šumivé podobě, ale především víno s výraznými tříslovinami a k tomu bublinami, ze zažité podoby hodně vybočuje. Já už se zde v minulosti k faktu, že mám rád poctivé klasické Lambrusco, přiznal opakovaně. A moc si užívám i naturální kousky od Mariottiho. Domů jsem si teď pořídil, krom právě pár jeho vín, také dva kousky z vinařství Paltrinieri (web, Soc. Agr. Paltrinieri Gianfranco), podniku s téměř stoletou historií sídlícímu v obci Sorbara kousek od Modeny. Tohle vinařství jde považovat za zásadního a svým způsobem referenčního producenta apelace Lambrusco di Sorbara, nakolik to pro milovníky slavné velké Itálie asi nebude pozice s nějak velkou prestiží :-)

Zobraz celý článek →

Nejen s veltlíny od Taubenschuss

Z letošního ročníku festivalu Praha pije víno mám jedinou fotku a není z těch nejlichotivějších :-) Je od stolku Weingut Taubenschuss (web) z rakouské oblasti Weinviertel, konkrétně z Poysdorfu a tedy z důležitých vinařských obcí vinorodé Moravě (společně třeba s Retzem) těch nejbližších. S mladou generací v podobě Markuse a Thomase Taubenschuss jsem se viděl opakovaně a jejich vína chutnám rád, ale vlastně jsem tu o nich – s výjimkou vína na kterém spolupracovali společně s vinařstvím Baláž z Dolních Dunajovic – nic nepsal. Jelikož jsem právě doplnil pár lahví do domácích zásob, tak je tu dobrá příležitost opomenutí napravit.

Zobraz celý článek →

Fritsch z Wagramu a báječné biodynamické (nejen) veltlíny

Je potřeba hledat záminky k zábavným vinným akcím a tak jsem využil letní slunovrat a narozeninovou grilovačku k tomu, abych s kamarády otevřel pár magnumek. Na některé z připravených nakonec ani nedošlo, k tématu se nejspíš vrátíme už tento víkend :-) Každopádně jednou z těch lahví byl Grüner Veltliner Ried Steinberg 2023 (1.ÖTW Erste Lage) od Weinberghof Fritsch (web, dováží Der Weinschmecker) z Oberstockstallu ve vinařstké oblasti Wagram. Tedy čistý veltlín, školený delší dobu na kalech a čistě v nerezu, ze spíše spodní části jinak strmějšího jihovýchodního svahu u Ruppersthalu, na žule a břidlici pokryté spraší, z ručně sbíraných hroznů z mladších i starých (16-65 let) výsadeb. Je to víno sotva na začátku cesty, tuplem v magnumce a zavřené šroubem, ale už teď skvělé! Světlejší žlutá barva, poměrně efektní trochu pikantnější až kouřovější aromatika, malvice do zelených jablek a hrušek, kořenitá linka, bohatší. Suché, středně plné, šťavnaté, krásně vyvážené, delší. Minerální slaná linka a mokré šutry, malvice a peckoviny, opět ona pikantnost, fajn délka. Tohle je krásné víno se vším všudy!

Zobraz celý článek →

Pietro Caciorgna rozkročen z Toskánska k Etně

Aktuální počasí volá po svěžím bílém a bublinách, ale odskok do slunného Toskánska a na svahy sicilské Etny snad také nebude úplně od věci. Novinkou na domácím trhu je totiž vinařství Pietro Caciorgna (web, dováží Víno pro Vás). Rodina původně vinařila v Marche, ale v padesátých letech přesídlila (se sedmi dětmi!) do Casole d’Elsa, tedy v podstatě doprostřed Toskánska, do místa mezi Sienou a San Gimignano. Dnes hospodaří na zhruba 23 hektarech, ovšem na většině pěstují kukuřici, obílí, slunečnice, zeleninu a krmivo pro malé stádo místního skotu. Vinic mají jen 2.3 ha na svahu kopce Osteria delle Macchie, vše výsadba v roce 2001 a pouze odrůdy Sangiovese a vedené v ekologickém režimu. O farmu se stará především Pietro Caciorgna s manželkou Eldou, ale ve víně jim více než konzultuje Pietrův bratr Paolo, poměrně vyhlášený enolog (Altesino, La Serena ale třeba i dohled nad Il Palagio pro Stinga a či Bocelli 1831 Andrea Bocelliho, konzultuje několika desítkám producentů).

Zobraz celý článek →

Cisteller – nový přírůstek v Corpinnatu

O víkendu jsem vyrazil na třetí ročník pražského Corpinnat Day, představení produkce tohohle skvělého bublinového sdružení z Penedès. O loňsku jsem se rozepisoval celkem obšírně (a v článku je pár dost zajímavých čísel) a totéž platí o samotném sdružení. Poctivě jsem si projel všechny vzorky, z 15 současných členů sdružení bylo alespoň jedním vínem zastoupeno 11 z nich (chyběla Júlia Bernet, Descregut, Viader a Mas de la Basserola) a podstatná část nabízela spíš hezký průřez sortimentem. Určitě k tomu ještě něco napíšu, každopádně dneska bych se rád zmínil o vinařství Cisteller. Jeho přijetí do sdružení mne trochu překvapilo, vinařství v podstatě teprve s bublinami začíná, nemůže nabídnout starší kousky – jak se na Corpinnat sluší (a je v pravidlech) – a jde spíše o producenta tichých vín co připravil sotva pár ročníků. Ale teda očekávat od nich jde skvělé věci a mají za sebou rodinný podnik co můžete znát asi spíš – Castell Sant Antoni. Ten produkuje i u nás dost populární cavu Jazz Nature (po skle je má jako základní bubliny třeba moje milovaná restaurace El Camino) nebo parádní Torre de l’Homenatge.

Zobraz celý článek →

Velká vína od Nikolaihof

Na nedávno proběhlém festivalu Praha pije víno byla spousta výborných vín, ale v mém „Top 5“ by se nejspíš našla hned dvě od jediného vinařství. Bohužel šlo také o jedna z možná nejdražších vín na festivalu, ale… to je život :-) Hromada dalších parádních věcí byla naopak cenově bezproblémově dostupná, takže děti hlady nezahynou. Přesto bych se chtěl dnes krátce věnovat mému favoritovi, krom oněch top kousků s obecně extrémně kvalitní sadou představených vín, kterým je protentokrát vinařství Nikolaihof (web, dováží Veltlín). Legendární producent z obce Mautern ve Wachau, s 22 hektary na obou březích Dunaje, jedno z nejstarších rakouských vinařství dodnes pracují se sklepy ze 4. století. Od roku 1894 v rukou rodiny Saahs, přes půl století v biodynamice a první takto certifikované. Jak je jejich dobrým zvykem, tak neprezentovali jen čerstvé mlaďochy, ale předvedli i to v čem jsou za mne nejsilnější… charakterní dlouho ve velkých dubových sudech (2 až 12 tisíc litrů) školená bílá s potenciálem mnoha delších let zrání v lahvi.

Zobraz celý článek →

Dobrá vinice – novinky, archivy a návrat Oxany

Po nějaké době jsem zase vyrazil na ochutnávku Dobré vinice, jednoho z pro mne vůbec nejdůležitějších producentů při mé cestě za objevováním krás vína. K některých jejich legendárním kouskům se s přáteli vracíme dodnes, k vínům co mají za sebou 10-20 let zrání a stále jsou fantastická. Se slzou v oku vzpomínám na vypité zásoby Sauvignonu Oxana, vína co úplně překopalo pohled na svět vína mnohým a i já o něm napsal kvanta textu, například článek Experiment Oxana – 100 hodin v karafě. Dobrá vinice byla domácím pionýrem v ledasčem, od top bílých vín především v podobě cuvée a s výrazným vlivem dřeva, přes ekologický přístup ve vinicích až po používání kvevri. Na naturální scéně vyšlapala cestu mnoha dalším producentům, pokud pro ně přímo neposloužila coby inspirace. Už dlouho jsem o nich nic nepsal a možná proto, že to za pár dní budou dva roky, co zemřel zakladatel a hlavní tvář vinařství Petr Nejedlík, rozhodl jsem se tu zas pár poznámek vyplodit. Zodpovědnost za vinařství převzala Andrea Nejedlíková a investuje spoustu času a energie do toho, aby jméno Dobré vinice nezaniklo. A hlavně zůstalo jménem dobrým a vinařství si udrželo místo v srdcích vínomilců a prostor na vinných lístcích restaurací.

Zobraz celý článek →

Výtečné Régnié aneb zkoumáme další cru

Když jsem připravoval velkou degustaci a prezentaci Beaujolais pro moravské vinaře (ve výsledku 18 vzorků a snad zajímavá přednáška), byl jedním z požadavků – krom obsáhnutí různých přístupů a vinařských filozofií – alespoň jeden zástupce z každého cru. U některých bylo těžké vybrat ze spousty skvělých možností a zvolil jsem možnost porovnat odlišné styly, u jiných jsem se trochu potrápil. Rozhodně mezi ně patřilo Régnié, 550 ha apelace v okolí obcí Régnié-Durette a z menší části Lantignié, oblasti povýšené na samostatné cru až v roce 1988 a jako posledních. Z místních vinic především na žule a s nějakými těmi náplavami vznikají, hlavně tedy z hodně starých keřů, hodně fajn vína. Možná o něco dřív pitelná a s o něco menším potenciálem zrání než z Fleurie, Morgonu či Moulin-à-Vent, ale umí být fakt pěkná. Jen na našem trhu jich moc není. Nakonec jsem díky hledání této specifické apelace objevil nabídku od vinaře, kterého do té doby neznal. Dnes ve sklence tedy Frédéric Berne (web, dováží Miloslav Lerch) a jeho Régnié „Aux Bruyères“ 2022.

Zobraz celý článek →

Chutné Fleurie co nesmí být ze Champagne

Otevřel jsem doma teď několik dost fajn Beaujolais, lahví které si z různých důvodů zaslouží trochu více textu. A tak je postupně odhrnu. U dnešního vína je navíc zajímavý vývoj se jménem vinice na vinětě. O Domaine des Marrans (web) jsem se tu v minulosti krátce zmiňoval u jejich mladých vín ale i pár kouscích z výjimečných terroir, ale nikdy nějak obšírněji. Vinařství rodiny Mélinand sídlí ve Fleurie a na především starých vinohradech vedených klasicky na hlavu (resp. gobelet) hospodaří v bio režimu. Dnes za produkcí stojí mladý Mathieu, který se do vinařství vrátil v roce 2009 po praxi ve světě (Austrálie, Nový Zéland). Ve sklepě jedou klasicky, především semi-karbonická macerace, kvasí spontánně, vína školí ve starších sudech a lahvují nečiřená a nefiltrovaná a jen rozumně přisířená. Mají zhruba 20 ha a krom mladého vína, trochy bílého a Beaujolais-Villages (taktéž ve verzi ze starých keřů) produkují Chiroubles z polohy „Aux Cotes“, Morgon ze spičkové vinice Corcelette a základem je několik různých Fleurie. Clos du Pavillon, čtyřhektarová poloha patřící k vinařství, které v roce 1970 zakoupili. Les Marrans je odtamtud jen pár set metrů, u téhle vinice vybudovali sklep v roce 1989, když jim přestala stačit kapacita toho původního. A také lieu-dit En Champagne. A právě na to se dnes podíváme.

Zobraz celý článek →

Parádní Alicante lepší ve složitém ročníku

Počasí venku je aktuálně dost ryzlinkové/bublinové, ale my se tu mrkneme na jedno bezva červené a myslím zajímavé téma „komplikovaných ročníků“. Konkrétně to bude Pepe Mendoza Casa Agrícola Tinto 2022 (web, láhev jsem měl od BioSueňo), jsme ve Španělsku, regionu Valencie a apelaci Alicante. Vinařství, které si loni po hlasování různých Masters of Wine a dalších vinných odborníků odneslo ocenění Bodega más Sostenible de España 2024 pro top vinařství hospodařící udržitelně, vede Pepe Mendoza. V devadesátkách procestovat svět a získal praxi od Chile po Nový Zéland, poté dlouhé roky pracoval jako enolog pro otce v Bodegas Enrique Mendoza, jedno z těch nejznámějších v Alicante (mimo jiné jeden ze zakládajících členů Grandes Pagos de España). S manželkou Pepou Agulló Llorcou a dětmi se rozhodl rozjel svůj vlastní „menší“ projekt.

Zobraz celý článek →

Paul Achs a nejen skvělá Frankovka

V polovině dubna se koná DERWE WEINFEST 2025, přehlídka německých a rakouských vín jednoho z mých oblíbených dovozců. Objevit by se měla i relativní novinka v jejich sortimentu, vinařství Paul Achs (web). Biodynamické vinařství, certifikované od roku 2006, z burgenlandského Golsu se specializuje na červená vína, bílá (suchá, sladká i macerovaná, pokud ochutnat jedno jejich bílé pak určitě Chardonnay ze starých keřů) u nich tvoří asi desetinu produkce. Ještě v roce 1991, kdy Paul do rodinného vinařství nastoupil, přitom dominovala vína bílá. Jejich hlavní síla je nyní ale v odrůdě Frankovka, ta z vinice Altenberg patří pravidelně k nejlépe hodnoceným rakouským, a potažmo Pinot Noir, nakolik dělají i výtečný Zweigelt. Aktuálně pracují na 27 hektarech roztříštěných do 40+ jednotlivých poloh. Typicky na jílu, s větším či menším podílem mušlového vápence. Hrozny sběr jen ruční a selekce ve vinici a následně i ve vinařství. Kvasí samozřejmě spontánně a obvykle v nerezu, školení probíhá nejčastěji v klasických 225l barrique sudech různých stáří, ale i sudech většího objemu (až po nějakých 3400 litrů). Žádná exotika. Stylistika je (v kontextu červených z Burgenlandu) spíše „lehčí a elegantnější“ než nějak vyloženě nabušené efektní kousky, byť i takové se sem tam najdou.

Zobraz celý článek →

Vinory a expresivní Nizza a Roero Arneis

Přiznám se, že první pohled na viněty – kombinace názvu podniku a vzhledu – ve mně vzbudila trochu dojem „to je nějaké průmyslové družstvo s miliony lahví“. Ale první sklenka spíše už nakopla zkoumat trochu víc a nakonec jsem si vína vypil s chutí a potěšila mne. Řeč je o Vinory (web, dováží Víno pro Vás) z Nizza Monferrato, jsme tedy v Piemontu nedaleko Asti a oblasti, která si už nějaký pátek buduje jméno jako zdroj špičkové Barbery. Každopádně téma apelace Nizza je na samostatný článek, třeba k němu vzepřu síly. Dnes to bude o vinařství Vinory. Stojí za ním parta přátel a obchodních partnerů z Norska, kteří nejdříve založili vinnou dovozní firmu a následně i bar a poté si udělali radost i vlastním italským vinařstvím. Andre Sperre se z Norska do Itálie přestěhoval a podnik řídí na plný úvazek, ostatní spolupracují přímo na místě spíše jen občasně (rozuměj sem tam zaskočí na dovču a třebas posbírat hrozny). Začali koupí vinařství s 3.5 ha a první sklizní v roce 2017, dnes pracují na hektarech čtrnácti a to v ekologičtějším režimu. Na webu mají dost dobře zpracované info k jednotlivým cru, dokonce do Google map zakreslené a tak.

Zobraz celý článek →

Výborné bublinky od Parigot & Richard

Jedním z vinařství, které jsem měl letos možnost navštívit, byl podnik jménem Parigot & Richard (web, dováží Domaine R&B) sídlící v Savigny-lès-Beaune. Jsme tedy v jádru Burgundska, ale u vinařství trochu specifického, dělají totiž čistě bubliny. Primárně tedy Crémant d’Bourgogne, klasickou šampaňskou metodou druhotného kvašení v lahvi, a v jeho rámci určitě patří mezi to nejlepší v oblasti. Ročně vyšvihnou nějakých 150-200 tisíc lahví, produkce docela lítá a teď bylo pár výpadků, u některých vín to způsobilo zkrácení zrání aby bylo vůbec co prodávat. Obvykle jsou to ročníkovky, i když tak třeba neoznačeny. Připravují si vlastní tirážní i expediční likér (z vlastního vína a třtinového cukru), vína jsou bez čiření a filtrace ale samozřejmě po zrání s odstřelenými kaly. Dozáž je u nich obecně nízká, obvykle někde v zóně 2-4/gl, byť se vyskytnou i vína co mají trošku víc.

Zobraz celý článek →