„Není to blbý, ale furt nějak nevím, proč bych měl pít červený s bublinama…“ Takto pravil kamarád potom, co jsem ho o víkendu potrápil lahví Surlìe! z vinařství Mirco Mariotti (a pak mu zlepšil náladu skvělými ryzlinky). A vlastně ho docela chápu, má rád klasické crémanty a šampaňské a prostě červené v šumivé podobě, ale především víno s výraznými tříslovinami a k tomu bublinami, ze zažité podoby hodně vybočuje. Já už se zde v minulosti k faktu, že mám rád poctivé klasické Lambrusco, přiznal opakovaně. A moc si užívám i naturální kousky od Mariottiho. Domů jsem si teď pořídil, krom právě pár jeho vín, také dva kousky z vinařství Paltrinieri (web, Soc. Agr. Paltrinieri Gianfranco), podniku s téměř stoletou historií sídlícímu v obci Sorbara kousek od Modeny. Tohle vinařství jde považovat za zásadního a svým způsobem referenčního producenta apelace Lambrusco di Sorbara, nakolik to pro milovníky slavné velké Itálie asi nebude pozice s nějak velkou prestiží :-)
Paltrinieri založil místní lékárník v roce 1926, aktuálně se v něm angažuje již čtvrtá generace. Pracují na zhruba 17 hektarech v zásadním cru Cristo di Sorbara. Ve většině ročníků jedou v podstatě v bio režimu, v jiných mají nad limitem měď (v poslední dekádě konkrétně dva), takže certifikováni nejsou. Jejich hlavní vína jsou téměř vždy čistá odrůda Lambrusco di Sorbara, která bývá lehčí a florálnější než hutnější ovocnější Lambrusco di Grasparossa. Má ale velmi často problémy s opylováním, není spolehlivě samosprašná, a apelační předpisy proto přikazují vinice prokládat též odrůdou Lambrusco Salamino (a až 40 % jí může být ve vínech), tmavší a obvykle přímočařeji ovocnou. Sorbaru připravují v celém spektru odstínů, od žluté po temně rudou, v různých úrovních macerace a dalšího školení. Dělají jak druhotnou fermentaci v tanku tak dokvášejí v lahvi (tam směřují teď víc), mají vína úplně bez přidané síry ale obvykle trochu síří (celková do 50 mg/l).
Dvě vína, která jsem si na doma zakoupil, tak trochu vybočují z jejich nejtypičtější nabídky. Piria 2024 (Lambrusco di Sorbara DOC secco frizzante) je 70 % Lambrusco di Sorbara a 30 % Lambrusco Salamino, tedy směs a jakýsi úplný úvod do nabídky (ještě mají „Bianco“ kde je díl odrůdy Trebbiano). Sběr ruční, fermentace spontánní. Připraveno v nerezu, druhotná fermentace v tanku. Piria je termín pro trychtýř vyráběný za starých malých sudů a stále ve vinařství používaný. Barva růžová, fajn perlení. Voňavé, jahodové, červené jablko, lehce herbální. Naprosto suché, čisté, šťavnaté, poměrně výrazné, drobné červené ovoce, fajn délka, pitelnost a balanc. Trochu slané, lákající k dalším douškům. Hodně sympatické.
Solco 2024 (Lambruso dell’Emilia IGT vino rosso frizzante semisecco) nespadá pod apelaci, protože jde o stoprocentní Lambrusco Salamino. Název by šlo přeložit jako brázda, zanechání stopy poté, co přispělo něčím pozitivním. Jinak řečeno do svých zásadních vín Salamino úplně nechtějí, ale odrůdu ve vinicích potřebují a za odvedenou práci ji dají prostor v samostatném víně. Dva dny macerace, opět připraveno v nerezu s druhotnou fermentací v tanku. Tmavší rubínová barva, výrazná pěna a perlení. Čerstvá, svěží energická vůně, hodně expresivně a přímočaře ovocná aniž by to bylo primitivní. Černý rybíz, ostružiny, likérové třešně a višně. Svíravé s jasným tříslem, lehkonohé ale intenzivní, s výraznou kyselinu, přes cukr (a je ho v tomto ročníku nemalých 18 g/l) působí vlastně až překvapivě „suše“, čisté, příjemné, skvěle pitelné a zábavné. Volá po salámcích a pizze %-)
Paltrinieri mne bavilo velmi a mám v úmyslu odlovit jejich další a vlastně „typičtější“ vína. Každopádně další krásná ukázka, že nápisu Lambrusco se není nutné vždy obávat, ne vždy je to nevyváženě sladké průmyslové pití :-)
