Roter Veltliner s Hansem Czerným

Do Prahy dorazil Hans Czerny, jehož Demeter certifikované biodynamické Weingut Wimmer-Czerny (web, dováží Veltlín) z Fels am Wagram patří mezi stálice na našem trhu a asi není třeba je moc představovat, už tu o nich a jejich vínech píšu dobrých šestnáct let. Tentokrát vína prezentoval v krásném prostředí Zahrady 65 hned vedle populárního podniku Vila 63. Za ty roky se stylistika vín moc nezměnila, i když v průměru teplejší ročníky a lehké „ztučnění“ je prostě znát. Byť třeba zrovna ročník 2025 je taková ta klasika jak ji mám rád. Užil jsem si čistý nekomplikovaný hruškový svěží pet-nat Sunbeam z veltlínu i oba veltlíny tiché. Grüner Veltliner Wagramterrrassen 2024 je suchý, čistý, jablíčkový a lehce kořenitý, s fajn kyselinou, skvěle pitelný a slušně dlouhý. Grüner Veltliner Fumberg 2024 coby selekce z různých sprašových poloh působil o něco krémovějším, žlutěji ovocným dojmem a i v chuti byl o trochu krémovější a kulatější, ale stále s fajn kyselinou a pitelností. Sauvignon Blanc Mitterweg 2025 byl na úvod trochu reduktivně zaprděný, později se více rozvoněl angreštovým a lehce zelenějším směrem, v chuti suché, čisté, s moc pěknou kyselinou, strukturované a docela dlouhé. Potřebuje trochu času, ale povedený kousek. A Riesling Weelfel 2022 nabídl již nazrálejší projev, s lehce medovo-toastovou linkou nad meruňkami. Suché, čisté, trochu plnější a důraznější, slušná kyselina a délka, vyvážené. Fajn ryzlink! Ale dneska jsem chtěl psát hlavně o jiném jejich víně, respektive odrůdě…

Zobraz celý článek →

Prosečko z Lidlu, sovoš s jalapeños, propad cen vinic, vinné maratony…

Co nového ve světě vína, tedy krom zdrcujících zpráv o prodejích ze všech koutů světa a o tom, že Gen-Z víno nepije (respektive se vinařskému průmyslu naprosto nedaří ji oslovit, ale to je na jindy…)? Inu i pár dalších zpráv by se našlo. Opakovaně jsem se zmiňoval, že kdybych chtěl vyšší návštěvnost blogu, tak tu budu místo o sherry a novinkách v Juře pravidelně vydávat články „5 nejlepších vín z Lidlu na grilovačku“ a podobně, úspěch zaručen. Podobnou návštěvnost by mělo třeba i „Nejlepší Prosecco z Alberta, Penny a Billy“, na podobné články prostě chodí i davy mimo mou běžnou bublinu. A o tahle témata je zájem, jen mne příliš nebaví ta vína za vlastní peníze nakupovat a hodnotit :-) Vlastně to zmiňuju hlavně proto, že novou tváří vinné nabídky Lidlu se stal jeden z našich nejznámějších a soutěžně nejúspěšnějších someliérů, Jakub Přibyl. Vinná bublina si s pobavením přeposílá video, na kterém mluví o nejslavnějším šumivém víně světa ze země, která je královstvím šumivých vín. S lahví jednoho průmyslového nasládlého veskrze přímočarého Prosecca v ruce. Je to samozřejmě tuplem zábavné vzhledem k tomu, že v minulosti se právě o Proseccu vyjadřoval opakovaně… inu ne zrovna přívětivě :-) Ale jak říká Nick Naylor nad lahví Château Margaux 1982 v Děkujeme, že kouříte: „Každý má hypotéku, kterou musí splácet.“ :-) Jinak v Lidlu je za podobné prachy jako to Prosecco suchý velkoprodukční crémant z Loiry a další z Alsaska, kdyžtak. Anebo ještě lépe sáhněte po dobrých domácích bublinách. Pokud to nebude Chateau Radyně Extra Brut nebo Prestige Brut od bohémky (oboje veskrze v pohodě), tak vás to asi bude stát o pár korun víc a nepůjde přihodit společně s jogurtem a rohlíky v supermarketu, ale uděláte tím něco pro sebe i vinařské podnikání v ČR…

Zobraz celý článek →

Nejen Pinot Noir od Petra Kočaříka

Rozhodl jsem se udělat si radost a otevřít k večeři dvě vína od Petra Kočaříka (web, psal jsem tu vícekrát a nejvíce asi tu), někdo ten propad prodejů a konzumace vína v ČR dohnat musí :-) A při té příležitosti rovnou i podělit o poznámky z nedávné přechutnávky jeho vín v Almě. Petrova vína se snažím ochutnat každý rok a vždy něco do zásob doplnit, je to jedna z mých moravských jistot a producent, po kterém mohu bezpečně sáhnout kdykoliv mám chuť na něco dobrého a/nebo chci ukázat návštěvě, ať už domácí či zahraniční, že Morava smysl rozhodně dává a to dokonce v červené :-) Petr Kočařík aktuálně v Čejkovicích připravuje 12-15 tisíc lahví dle ročníku (a stále si ještě drží i zaměstnání coby konstruktér pekařských pecí), na současných 2.5 hektaru a smysluplně velkou produkci pomaličku postupně vyrostl z deseti arů jen díky postupném výdělkům z vína. Ve fázi „budou dárky k vánocům nebo raději nový sud“ už věřím nejsou :-) Také mi přijde, že už trochu méně slyším (parafrázuji) „na jaře už nezaseju / lidí mi nerozumí“, ale častěji se debata obrací k myšlenkám na to, jak většina výsadeb teprve ukáže svůj potenciál, a vlastně se plně projeví i generační zkušenosti vinařů s nimi, až za pár desítek let :-) Prostě že to, co dělá teď on, je z nemalé části nastavení směru pro generace následující. V čemž je známka optimismu! Možná se trochu projevil i fakt, že nejstarší syn, který jinak vystudoval práva, si okolo pandemie Covidu střihnul i vinařinu a napsal diplomku k jejich stěžejní odrůdě, Pinotu :-)

Zobraz celý článek →

Pinotová soutěž a ryzlinková přednáška

Udělal jsem si výlet do Kutné Hory na hodnocení soutěže Pohár Karla IV., která se specializuje na odrůdy Rulandské modré a Ryzlink rýnský. Takové pozvání jsem odmítnout nemohl :-) Skončil jsem v komisi, která hodnotila červená (+ pár klaretů a růžových), a docela si to užil, našlo se několik opravdu výborných vín! Ne vždycky jsem se s komisí shodoval a kdyby mne náhodou někdy někdo zas chtěl na hodnocení pozvat, tak vězte, že jsem byl obecně nejdál od průměru a také nejčastěji hodnotitelem, jehož bodování bylo jako nejvyšší či nejnižší (o něco častěji) v průměrování zahozeno :-) To už je můj osud, jak by řekl Adrian Mole. O dva dny později, na výročí 710. let od narození Karla IV., bylo možnost přihlášené vzorky ochutnat v Praze, dozvědět se vítěze a také se zúčastnit menší tematické konference. Na té jsem se ujal, společně s národní sommelierkou Klárou Kollárovou, tématu Ryzlinku rýnského a současných vinařských trendů. Bylo to věřím pro účastníky zábavné :-)

Zobraz celý článek →

Jura od Touraize, Beaujolais od Lapierra

Je to takové trochu klišé, že vinní hipsteři a geekové mají ve sklence hlavně Juru a Beaujolais, ale… inu občas se to tak přihodí, jako třeba dneska u mne :-) Taky prý nepijí Bordeaux a vůbec se ofrňují nad vším prestižním a tedy „snobským“, samozřejmě s čestnou výjimkou Champagne (tam i druhotnou fermentaci, co obvykle opravdu není bez přidaných kvasinek, vezmou na milost…) a Burgundsko samozřejmě taky nikdy neodmítnout, to se rozumí! ;-) Sleduji různé zábavné vzájemné útoky všemožných táborů (dnes už pravda o dost méně časté něž tomu bylo před pár lety), ať už se týkají smyslu apelací či zakalených vín nebo přemíry síry a podobných zásadních témata, a pokouším se do debat nezapojovat. Doma se mi střídají vína nesířená a kalná, nerezové vyfiltrované německé ryzlinky se s celkovou sírou určitě 100 mg/l, sherry, lehounká červená s vysokými kyselinami z amfor i nabušená červená s vysokým alkoholem a prohnaná novým dřevem… Něco víc, něco méně. A tak nějak si dokážu ve správný moment užít všechno z toho. Ale… Jura! Beujolais! :-) Jak tomu nadšení rozumím…

Zobraz celý článek →