Dnešní článek je bohužel tradičně tak dlouhý, že ho cílová skupina číst nebude. Takže preventivně TL;DR shrnutí na úvod – pijte víno a raději pravidelně v menších dávkách než jednou za čas dvě flašky. Nebojte se, že se otevřená láhev hned zkazí. Nestresujte se složitým párováním s jídlem či kvalitou konkrétních ročníků. Nebojte se šroubových uzávěrů. Raději víno podchlaďte, než abyste ho pili teplé. Klidně si udělejte vinný střik. Nechte si poradit ve vinotéce. Drahé víno, co jste dostali jako dárek, nesyslete na zvláštní příležitost. Riskujte neznámé odrůdy. A pokud v lahvi necítíte angrešt, jak říká popis, tak je to úplně jedno.
Mám pocit, že víno mnoho lidí tak nějak zbytečně … stresuje. Vyvolává dojem, že je k němu potřeba přistupovat výrazně sofistikovaněji a s dostatkem znalostí, což je problém, který ani všemožná craftová piva nebo třeba roztodivné rumy nemají. V kontextu klesající spotřeby vína jsem si řekl, že bych k tomu měl něco málo sepsat, pokusit se nějaké ty bariéry alespoň trochu nabourat. Následující řádky nejsou určeny profesionálům v oboru, sběratelům starých ročníků s encyklopedickými znalostmi klimatických podmínek v jednotlivých apelacích Bordeaux za posledních sto let či vinným nadšencům, kteří zkoumáním tajemných zákoutí tohoto krásného nápoje tráví kvanta času. Ačkoliv se obávám, že právě ti si je přečtou a začnou mne za některé názory lynčovat :-) Nejsou určeny ani těm, pro které je víno jen jedním z mnoha způsobů, jak do sebe dostat alkohol. A je jim v zásadě jedno, co a proč pijí. Zbývající skupina tzv. „běžných spotřebitelů“ či případně „poučených konzumentů“, jakkoli rozmanitá a jen těžko přesně uchopitelná, si v článku možná něco užitečného najde.
„My to nevypijeme celé a zkazí se.“
Slýchám to fakt často jako argument, proč si sklenku vína někdo nedá častěji, i když by rád. A doplněno o „druhý den už nebude bublat“ jako argument, proč si nedat víno šumivé. Já naopak otevírám vícero lahví, aby se právě nedopilo a vývoj vína bylo možno zkoumat i další dny, ale chápu, že většina to má jinak. Takže to vůbec neřešte! Solidní víno, v lahvi jen pořádně ucpané korkem či zašroubované, se do druhého dne nezkazí. Některá vás možná i překvapí tím, že budou chutnat lépe. Neřešte odsávačky vzduchu ani nic podobného, prostě jen zavřít láhev a do ledničky s ní. Víno bude v pořádku jak druhý den, tak třetí a s největší pravděpodobností stále v kondici a pitelné i dny následující. Jen si budete muset trochu ohlídat teplotu, ale ani to není takové drama, viz později. Na bubliny si pořiďte tlakový špunt, stojí pár korun. Pokud fakt láhev dobrého šumivého vína nedopijete, tak druhý den bude stále v pořádku a bez problémů perlit. A ty špatné tak či onak nemá smysl pít ani s bublinami. A když vám zbude sklenka či dvě třeba z pátku, tak takové bubliny k víkendové snídani, třeba k vajíčkům… to se pomějete! Každopádně o víně se víc dozvíte a víc si ho užijete, když si dáte pravidelně dvě sklenky toho či onoho, než když se občas na nějaké oslavě setnete dvěma lahvemi.
„Je to pod šroubem, to je asi dost obyčejné víno.“
Tvar lahve či typ uzávěru dneska, až na naprosté výjimky, kterými se netřeba úplně trápit, prakticky vůbec nevypovídají o potenciální kvalitě vína. Pod korkem můžete najít „průmyslový odpad“, pod šroubem velká vína schopná zrát mnoho let. Na tohle se v rozhodování moc neohlížejte a neřešte to. Jo, jsou tu taky plechovky, dokonce i s fajn víny na běžné pití. Není jich, alespoň u nás, zrovna mnoho. Ale najít se dají. A celkem slušně to řeší stres z nedopití lahve… je to většinou výrazně menší formát, třeba dvě deci :-) Na opačné straně stojí bag-in-box (nebo dnes už i pevnější bagy bez boxu). Velké balení s pytlem, co se postupně smrskává, jak odtáčíte víno. Další řešení problému „nevypiju celou láhev“.
„Netuším, co se k tomu jídlu hodí za víno.“
Párování vína s jídlem je vůbec samostatná kapitola. Když v dobré (spíš teda špičkové) restauraci dostanete jídlo, které se s napárovaným vínem snoubí dokonale, a nějakou magií díky němu rozkvete oboje… je to obrovský zážitek. Existuje spousta základních a jednoduchých kombinací, které fungují skvěle a snadno jich dosáhnete i doma. Ale netrapte se perfektním párováním a nedělejte si hlavu z toho, že máte chuť na sklenku a to „ideální“ k večeři, co zrovna tvoříte, doma není. Pokud se to vyloženě nepere – a třeba některé mořské plody nebo taková syrová salátová okurka dokáží udělat z chuti vína nepěkný zážitek – a spojení vám vyhovuje… zvesela kombinujte! Bubliny ke kusu červeného masa? I to může být v pohodě :-) Ale přiznejme si, že někdy je lepším snoubením poctivé pivo. Nebo sklenka vody.
„Jak mám udržet správnou teplotu, aby víno chutnalo, jak má?“
Netrapte se tím, teploměr vám večer zpříjemní málokdy. Každý typ vín má nějaký rozsah teplot, při kterých „funguje“ nejlépe, a v jeho rámci se jednotlivé lahve taky liší. Rozsahy najdete v každé encyklopedii a průvodci. Ale v zásadě i červené víno by nemělo být v tzv. pokojové teplotě, ale je mnohem lepší ho podle typu nachladit na 14 až 18 °C. Mladá a lehčí červená jsou obvykle lepší v nižší části rozsahu, vína starší, plnější a vyzrálejší vyniknou blíže osmnácti. Běžné suché bílé by naopak nemělo mít 4 až 6 °C z ledničky, ale spíš 9 až 14 °C. Opět platí: mladší a lehčí spíš chladnější, plnější kousky a věci třeba s výraznějším zráním v sudech určitě teplejší. Budete to pečlivě hlídat a měřit? Nebudete. Pokud nemáte vinnou chladničku s přesnými zónami, tak prostě bílé vyndejte z lednice nějakou dobu před konzumací. Červené tam naopak strčte trochu přichladit. Dvacet minut by mělo stačit v obou případech. Ono to nějak půjde! Osobně mám bílé i červené raději chladnější a nechávám je teplat ve sklence, opačným směrem to jde blbě…
„Vůbec nevím, který ročník byl dobrý a který ne a co koupit spíš.“
Nemusíte nutně shánět víno s nejvíc body a zkoumat weby, jestli je někde ročník 2019 lepší než 2020, pokud zrovna nekupujete nějakou exkluzivní láhev pro zásadní příležitost. Samozřejmě ročník není jedno, víno není Coca-Cola lišící se jen číslem šarže, ale u kvalitních producentů půjde spíše než o víno „dobré“ a „špatné“ o vína dvou trochu odlišných charakterů. A paradoxně vám může více sedět víno z ročníku vnímaného jako slabší. Osobně se mi u vín na běžné pití stává, že mi více vyhovují lehčí varianty z chladnějších let. A tohle jsou přesně ty věci, které si časem pro sebe vypozorujete a není třeba je cpát jako součást složité nákupní rovnice hned od začátku.
„Těch odrůd a názvů míst je děsně moc, to nebudu riskovat a dám si raději vlašák.“
Nic proti vlašáku, ba naopak! Ale těch neznámých názvů a „podivných“ odrůd se nebojte. Na dovolené určitě zkoumáte a kupujete místní věci a necháváte se překvapit. Proč ne i doma? Budete občas zklamáni? Problémem bude spíše konkrétní víno než samotná odrůda či místo původu, ale občas budete. Třebas i hodně. Sáhnout po chytrých knihách či webech (nebo – co si budeme nalhávat – zkonzultovat s AI) a mrknout na obvyklý projev toho či onoho vám neublíží. Budete občas překvapeni velmi příjemně? Určitě! Objevovat je skvělá zábava, neochuzujte se o ni neustálým opakováním téhož. Pokud vás ovšem nějaká láhev nadchne, doporučuju jich koupit rovnou víc. Ono je zajímavé sledovat i ten vývoj v čase, teda pokud je neuložíte do stojanu vedle ledničky či televize…
„Nemám sklípek ani vinnou chladničku, tak víno beru jen s nákupem v supermarketu a vypiju ještě ten den.“
Což je úplně normální a dělá to tak naprostá většina lidí. V supermarketech jde dneska najít i velmi solidní vína, ale faktem je, že se tím o široké spektrum produkce ochuzujete. Zkuste někdy zapadnout do libovolné malé vinotéky a prohodit pár slov s obsluhou. Je dost možné, že narazíte na nadšence s posláním šířit slávu vín, kterým sám propadl. Řekněte mu, co vám chutná, a nechte si něco doporučit. Klidně vezměte i víc různých lahví, pokud jde o skladování pár dnů/týdnů či dokonce nějaký ten měsíc, tak se nezkazí. Jen je prostě neukládejte vyloženě vedle zdroje tepla nebo někde na světle na sluníčku. Nějaké tmavší, trochu chladnější místo bez větších výkyvů teploty doma snad najdete. A na nějakou dobu je upřímně úplně v pohodě i běžná lednička. Nebo je prostě otevřete najednou ve větší společnosti a udělejte si ochutnávku!
„Tohle víno si šetřím pro zvláštní příležitost.“
A tou příležitostí by mohl být třeba příjemný, klidný sobotní večer. Ano, výše radím víno klidně uložit, teď přesný opak. Svět vína je názorově bohatý a plný rozporů! Pokud nevíte, co a proč máte uloženo, a nemáte to uloženo v kvalitních podmínkách, je zbytečné nechávat víno ležet mnoho let, než ho otevřete. Naprostá většina současné produkce je určena k okamžité spotřebě a i velká špičková vína dnes vznikají s ohledem na to, že jsou otevírána velmi brzo, a i v mladé podobě nabízí spoustu zábavy. Ochudíte se o projev ideálně vyzrálého vína, pokud dárek či spontánní drahý nákup někde na dovolené otevřete už za pár dní místo za 5–10 let? Možná. Znáte specifika 10–15+ let starých vín a víte, že vám takto vyhovují? Máte pro tu láhev chladné místo se stabilní teplotou a vlhkostí? Bude vám strašit několik let v ledničce a družit se se zeleninou a šunkou? Neskladujte, pijte. Vyzrálá vína si radši vyrazte ochutnat na degustaci. Pokud tomu propadnete, tenhle článek a rady už stejně nebudou pro vás.
„Já v tom ten angrešt prostě necítím a vůbec neumím víno popsat.“
A taky to umět ani chtít nemusíte. Všechny ty minerality, vlhké břidlice, crème de cassis… tohle je „tajný jazyk“ profesionálů a nadšenců. Nikdo vás nenutí cítit tam stejné věci, nebo je dokonce hledat. A být zklamaní, pokud je nenajdete. Mimochodem, tyhle popisy se leckdy dost liší třeba mezi hodnotiteli z Francie a z Vietnamu (byť to různé standardizované certifikace už dost stírají) – od dětství žijí s výrazně jinými vůněmi a chutěmi a logicky k nim pak i přirovnávají projevy vína. Za co bych fakt hlasoval, je si někam poznamenat, pokud vám něco vyloženě sedne nebo naopak ne, ideálně s pár slovy navíc nad rámec „chutná / nechutná“. Až pak přijdete znovu do stejné vinotéky, můžete navigovat zase o něco přesněji. „Tohle na mne bylo moc kyselé, z tohodle jsem až moc cítil alkohol…“ :-) K tématu obsáhlejší starší zápisek. Co každopádně skvěle funguje na další nákupy a rozvoj vinného sebevědomí, a je to navíc dost velká zábava, je dát si vedle sebe dvě související lahve, třeba stejnou odrůdu dvou vinařů a podobně, a zkoumat, zda je v tom rozdíl a jaký.
„Sladké víno má moc kalorií, to raději pít nebudu.“
Na téma sladkých vín jsem se trochu nevážně rozepisoval nedávno a článek o kaloriích tu měl taky. Lehčí sladká vína, teď opravdu nemyslím láhev šestiputnového tokajského nebo Sauternes, mají často stejně kalorií jako suchá, protože mají méně alkoholu. Pokud na sladké máte chuť, jděte do něj! A obecně se tím, kolik má víno kalorií, zas tolik netrapte. Pokud jedete tvrdou dietu, tak pravděpodobně vyřazujete mnoho dalších věcí a alkohol obecně je něco, co mezi ně bude patřit. Pokud ne a stejně vás ten příjem navíc trápí, tak to berte tak, že dvojka běžného vína má +/- stejně kalorií jako hrst smažených brambůrků, arašídových křupek nebo kopeček smetanové zmrzliny. To není tak hrozný! Přece si neodepřete všechny radosti. Dejte si tu skleničku a pak se prostě zkuste trochu víc hejbat. U vína si kalorie moc nehlídám, ale svěřím vám jednu svoji jinou guilty pleasure. Snažím se vyhýbat nanukům a podobným věcem, ale po nějakém náročnějším běhu si pravidelně kupuju a hned u obchodu sním Míšu… :) Kaloricky odpovídá zhruba dvojce lehounkého bílého…
„Stydím se, ale v létě si dělám střik a někdy do vína dám i led.“
No a co. Lehké bílé víno s výraznější kyselinou je s perlivou vodou bezva. Je stejně zajímavé, jak silné emoce představa míchání vína s něčím jiným u mnohých vyvolává, přičemž nad ušlechtilými destiláty do koktejlů se nikdo nepozastavuje. Možná u bublin je to častější, ty jsou v mnoha koktejlech jako Kir Royal, Mimosa, Bellini, Old Cuban… A ostatně nemalou součástí současného úspěchu Prosecca je i všudypřítomný Aperol spritz. Víno je každopádně hlavně k pití a pokud vám v létě sedí jako vinný střik alias spritz, spritzer, špricer, fröccs či gemišt, tak směle do toho! Ve Španělsku je velmi populární „letní červené“, Tinto de verano, ve kterém na kostkách ledu míchají stejným dílem suché červené víno s citronovou/limetkovou limonádou, běžně se používá i 7Up nebo Sprite. Hereze horší než naše houba aka červené s colou! Což ale vůbec není jen naše (nebo slovenská, tam jako bambus) specialita, v Chile tomu říkají jote a ve Španělsku, sem tam ještě zastříknuté citronovou šťávou, calimocho (kalimotxo v Baskicku) či Rioja Libre :-)
Vím, že to opakuju až únavně často, ale nakonec je stejně skoro nejdůležitější, s kým to víno pijete. Zažil jsem velká vína ve společnosti, která… z nich udělala vína, jež jsem si prakticky nezapamatoval, a atmosférou je v podstatě pohřbila. A úplně běžné kousky ve skvělé společnosti, vína, ke kterým se díky tomu opakovaně vracím a která mají díky vzpomínkám pokaždé něco navíc nad rámec obsahu lahve…
P. S. Prosím vás… ale přes všechno řečené… nepijte to víno z hnusných sklenic a pořiďte si pár kvalitních, netřeba sadu na každou odrůdu, ale dva fajn kousky určitě užijete! ;-) Viz jeden starší článek v podobném duchu – Za co okolo vína utrácím a za co už ne.
