středa 31. března 2010

Mých deset pravd vinného nadšence

sklenka Dva včerejší články mne, hlavně tedy počtem upravovaných fotek, dost vyčerpaly, takže dneska to bude jan taková oddychovka. Nekopl mne k ní odkaz v diskusi u článku „Co víno dalo a vzalo“ a pak taky text o „vývoji poznávání vína“ v jednom nedávném zápisku od P.J., vtipná a pravdivá záležitost. Prostě jsem sepsal prvních deset „pravd“ ze světa vinného nadšence, které mi přišly na mysl. Je to samozřejmě jen můj subjektivní pohled, v něčem se třeba nenajdete a s jiným bodem vyloženě nebudete souhlasit, ale to už je život :o) A tak nějak doufám, že mou desítku v komentářích doplníte o své vlastní zásadní postřehy a zkušenosti.

1. Je lepší pít obyčejné víno s fajn lidmi, než špičkové s bandou pitomců.

2. Čím více toho o víně víte a jak stoupají vaše degustační zkušenosti, nároky a schopnost odhalovat vady a technologické nedostatky, tím větší pravděpodobnost, že při návštěvách pohostinských zařízení zvýšíte spotřebu piva a minerálky na úkor vína.

3. Víno podporuje přezásobení rozličným podivným sklem s málo univerzálním využitím. Zároveň též platí, že čím dražší sklenka, tím spíše ji brzy rozmlátíte. Jinak též tzv. Riedelovo pravidlo.

4. Čím častěji chutnáte naslepo a snažíte ze sebe dostat maximum, tím méně vaše ego trpí naprosto scestnými tipy. Však i jeden Master of Wine zpečetil svůj titul tím, že si spletl Burgundsko s Bordeaux, a jeden špičkový vinař nepoznal své vlastní víno.

5. Čím více vín doma či ve sklepě máte, tím větší pravděpodobnost, že si nedokážete vybrat co otevřít a začnete plánovat dokoupení dalších lahví. Víno má tendenci se hromadit!

6. Víno má leccos společného s křesťanstvím jakožto misijním náboženstvím, krom jasného vlivu církve na leckterá slavná místa pěstování révy má i spousta jeho konzumentů pocit, že musí šířit slávu svých oblíbených odrůd a pravdu o tom, které je to jediné správné víno, kde to jen jde. Pamatujte, že ne všichni vaše nadšení do vína sdílí a pokud se budete příliš důrazně snažit ostatní přesvědčovat, že pijí supermarketové patoky a měli by se nad sebou zamyslet, výsledek se nedostaví a jen budete za pitomce, snoba a osobu, kterou se na večírky zvát nevyplatí. Decentně postrkovat otevíráním zajímavých vín funguje lépe.

7. Víno má hodně společného i s povodněmi, ročník století totiž přichází nejméně jednou za deset let. A v Bordeaux i dvakrát tak často. A taky se pravidelně budou objevovat zprávy, že Chardonnay je na ústupu a Ryzlink vrací na výsluní. Je lepší věřit svým vlastním chuťovým buňkám a nepodléhat módním trendům.

8. Že má víno hodně bodů z prestižního časopisu či několik zlatých medailí ze soutěží ještě neznamená, že vám bude chutnat.

9. Příběhy a případný osobní kontakt s vinařem a místem původu hroznů jsou u vína mnohem důležitější, než technická fakta, odrůdy, použité sudy či nálepka bio.

10. Snoubení vína s jídlem (u nás nejdeme tak daleko jako ve Francii, tam tomu říkají rovnou sňatek) může přinést úžasné zážitky, ale když se to přehání a zbytečně komplikuje, ztrácí se požitek z jednoho i druhého. Stále je to jen jídlo a zkvašené hrozny, jen výjimečně se můžeme bavit o nějakých uměleckých dílech.

Tak co, přidáte čísla 11, 12, 13… ? :o)

Zobraz celý článek...

úterý 30. března 2010

(Foto)deníček z průletu částí Burgundska II.

Toto je pokračování deníkového zápisku z krátké výpravy do Burgundska, už jste četli první část?

comtes_lafon tonnellerie_damydomaine_lafargehuber_verdereaucharles_taylor

Cesta pokračuje do závodu na výrobu sudů (Tonnellerie Damy), kde se prezentuje Volnay za červená a Meursault v bílých. Právě pro tradičně silně sudem ovlivněné Meursaulty mi to přišlo jako stylové místo, ale ukázalo se, že v ročníku 2008 se dřevem docela šetřilo, možná za to mohou až nezvykle vysoké kyseliny a křupavá minerální svěžest vín, kterou by bylo škoda takhle přeplácávat. I když kdo ví. I až vulgárně vanilkově dřevěná vína jsem našel, ale bylo jich velmi málo. Legendární Domaine des Comtes Lafon prezentovala (obležena davy strkající netrpělivě sklenky přes hlavy ostatních, jinak to ale fungovalo spíše slušně a v klidu) svá vína vedle často snad i zajímavějších a méně známých producentů, které byla radost objevit. Biodynamici vedle těch „normálních“, vína modernějšího superčistého střihu o sud vedle těch selsky domáckých. Pohoda. Na téhle zastávce jsem se hodně věnoval spíše červeným, Volnay mám rád a nezklamalo, v kontextu jinak dost „komplikovaných“ (= velký ročník to rozhodně není) červených nulaosmiček vína z téhle apelace docela vynikala. Jo a taky tam Charles Tyler MW podepisoval novou knihu o velkých doménách Burgundska.

chateau_pommard_vchod_zahrapommard_kuchynepommard_ochutnavkapommard_horizontala_1999pommard_les_grands_epenots

Třetí zastávka míří na Château de Pommard, kde se v exkluzivních prostorách zámku (ve stejném stylu zajištěno i občerstvení, jinde bylo z fajn burgundských chuťovek, ale zde opravdu luxusní a výborné) chutnají opravdu jen vína z tradičně silného a tříslovinného Pommardu a v jejich mladičké podobě to není žádná sranda. Po pár vzorcích prchám do skrytých prostor podle všeho kuchyně, kde je na pozvánku slepé srovnání různých terroir Pommardu z ročníku 1999. Rozděleno na village a 1er cru ze severu a z jihu, lahve (z většiny magnum) pouze s čísly a na závěr odtajnění. Přechutnávám poctivě většinu z 29 vzorků, snažím se nalézat shodné znaky a odlišnosti, ale jen málokteré z vín mne nějak víc zaujme. Ale jo, jako ukázka, jak se možná budou vyvíjet ti mlaďoši v sálech vedle, je to fajn. Po odtajnění zjišťuji, která že tři vína mne nadchla, ale je mi to stejně „k prdu“, protože se tak jako tak nedají prakticky koupit a kdyby ano, byla by odporně drahá. Někdy v tuhle dobu začínám nenávidět jak Pinot Noir tak Chardonnay a toužit po sklence Ryzlinku :o)

u_cortonuPernand-Vergelessespernand_smer_degupernand_sklepcorton_lahvezrcadlo_pernand

Jenže pak přijde poslední zastávka. Přijíždíme do Pernand-Vergelesses, kde se zkoumají různé terroiry přilehlého kopce Corton, a já jsem pohlcen a zamilovávám se. Ani ne tak do vín, jako spíš do pitoreskní vesničky s neuvěřitelně silnou atmosférou a francouzského smyslu pro humor, když jsou často v lehce „garážovém“ prostředí servírována vína z legendárních míst původu, bez pompy a zdůrazňování jejich vzácnosti. Žádné château, žádné naleštěné propagační prostory a složité reklamní materiály. Láhev vína a tím to hasne. A bez šance dát si od producenta základní víno, tady byla v podstatě jen Grand Cru z Cortonu (a šla pít lépe, než leckterá běžnější vína jiných apelací, což mi tedy u Cortonu přišlo už dříve a nabourává to takové ty zevšeobecňující archivační poučky pro Grand Cru vína). Naprosto mne zdrtí milá dáma, která mi po přistoupení k jejímu stolečku (resp. sudu) položí typický dotaz z českých hospod: „červené nebo bílé?“ Dá mi hodně práce se nerozesmát, nabízí totiž Corton-Charlemagne a Corton Marechaudes.

chateau_clos_de_vougeotchambertin_damoybonnes_mares_vogueleje_autozapeceni_snecispecialitka

Pernand-Vergelesses opouštím jen nerad, ale je čas. Opět kroužíme po vinicích, zkoumáme Corton zblízka a projíždíme dalšími obcemi, míjíme Château du Clos de Vougeot, zastavujeme v moc pěkném Morey-Saint-Denis (s nákupem v místní vinotéce) a poněkud mrazivě (ale možná za to může narůstající šero, mraky a déšť) působícím Aloxe-Cortonu. Za tmy a brutálního slejváku se vracíme do Meursaultu. V podniku stylového jména Le Bouchon si dáváme večeři. Servírka se dobře baví tím, že spolustolovníkovi beru vyjedené šneky a vylévám z nich báječné česnekové máslo na bagetu, a od té chvíle si ze mne dělá srandu po zbytek večeře a všemožně vtipkuje/flirtuje („francouzský číšník“ je vůbec terminus technicus a celkově dost exotický tvor). Naštěstí jí prakticky vůbec nerozumím. Objednávám si jednu specialitku a moc mi chutná, ostatní ji sledují spíše nedůvěřivě. Na fotce to, pravda, vypadá dost obludně…

tonnellerie_claude_gilletoslicivolnayvolnay_zidka

I v sobotu leje, po krátké návštěvě Saint-Romainu (se zastávkou u místní sudárny, někde poblíž prý bydlí Lalou Bize-Leroy), setkání s neuvěřitelně hlasitě hýkajícími oslíky a několika koňmi (stejně si myslím, že si půlka Burgundska pronajímá jednoho či dva reklamní na fotky z vinic pro časopisy a ve skutečnosti je nepoužívájí) a krátkém zkoumání vinic ve Volnay pomalu vyrážíme domů, čeká nás totiž ještě zastávka v Alsasku. Bylo to náročné, krátké, ale moc fajn. Merci beaucoup, frantíci, rád se zase někdy ukážu.

francouzska_vlajka
A to je vše. O některých degustacích, konkrétních vinařích a jejich vínech a tak různě se určitě ještě rozepíšu později, stejně jako přihodím kupu dalších fotek (ty jsou, samozřejmě, i v tomto zápisku rozklikávací do větší verze). Až bude čas, chuť a vhodné téma. Dneska to byl opravdu jen zrychlený deníkový zápisek, snad vás tenhle formát nenudil příliš :o)

Zobraz celý článek...

(Foto)deníček z průletu částí Burgundska I.

clos_de_reas Čtvrtek, 25. března. Vstáváme zhruba ve čtyři ráno, teplota a rosný bod pro výpravu ideální, cestou bereme palivo a za pár hodin, uteklo to rychleji než jsem čekal, nás vítá department Côte d’Or. Sice si cestou říkám, proč se táhnout až do Burgundska, když už kus za hranicemi Německa se vynoří nádherné svahy s vinicemi, ale což… :o) Burgundsko nás vítá docela slušným počasím, což se dny další rozhodně nebude opakovat. Kocháme se výhledem na vinice, které se táhnout všude okolo, a míříme do slavné vesničky Vosne-Romanée. Zde cvakám první záběry, mimo jiné vchod do Clos de Réas, v této době monopolní vinice patřící jednomu z rodu Grosových. O pár minut později už se převlékáme u auta a vyrážíme na naši první degustaci z pásma letošních Grands Jours de Bourgogne. Jmenuje se „Exception Elles – Femmes et vins de Bourgogne“, koná v prostorách vinařství Anne Gros a, jak je z názvu patrné, tématem jsou ženy Burgundska a jejich vína.

alexandrine_roy vinarstvi_anne_gross

Ženy jsou hezky oblečené, barevně sladěné a usměvavé, na mou snahu alespoň trochu mluvit francouzsky reagují nabídkou přejít do angličtiny :o) Což se opakuje i později jinde, až na čestné výjimky tu prakticky všichni úplně základní konverzaci v angličtině zvládají a netváří se při ní nějak kysele, což mi život dost usnadňuje. Ale o vzorky stejně žádám francouzsky a snažím se nechat si opakovat názvy apelací, vinic a tak, abych se je naučil říkat správně. Pravda, leckdy se dozvím tři stejné výslovnosti jednoho názvu, ale nevadí, nějak to zprůměruji. Na první ochutnávce se také ukazuje, že Grands Jours okupují velké davy, ale dá se to přežít. Různé „specialitky“ (typicky starší ročníky) otevřené po jedné lahvi mizí rychle, ovšem vína z běžné nabídky vinařů jsou pravidelně doplňována a nedocházejí. A na stolcích je vše, od základních Bourgogne Blanc / Rouge až po slavná Grand Cru. Prezentuje se především aktuální ročník 2008 a občas 2007. Jak mi nulaosmička přišla se pokusím rozepsat někdy příště, s pár příklady vín, co zaujala nejvíc.

smerovkytransofrmator_la_tache

Na degustaci se nezdržíme dlouho (nechat tam všechna ta krásná vína bez ochutnání mi trhá srdce, ale což…) a vyrážíme na obhlídku místních vinic, právě jejich zkoumání, focení a vůbec nasávání atmosféry je zásadním bodem programu, v podstatě na stejné úrovni, jako degustace. Polohy okolo Vosne-Romanée jsou samozřejmě jedny z těch vůbec neslavnějších a Romanée-Conti tam hledá každý. Mně ale nejvíc uchvátila divočejší část u 1er Cru „Les Rouges du Dessus“, ten výhled v okolí je prostě dokonalý.

prace_ve_vinici prace_ve_vinici_2vosne_kriz vosne_romanee reva_2

Na vinicích se pracuje, nůžky cvakají, sem tam stoupá kouř, po ulicích pojíždějí roztomilé úzké traktůrky a v obchodech jdou na odbyt holínky. Na zkoumání vinic je ideální období, protože jsou ještě bez listí a je krásně vidět jednotlivé parcely, ohraničené terroiry, barvu půdy, styly vedení révy a vůbec. Jaro přichází, ale ještě se plně nerozjelo. A je to fajn.

meursaultska_kockaznacka_auxeyulicka_auxeykostel_auxeymesic

Bloumáme po krajině, pomalu se šeří a míříme směrem k jednomu z center velkých bílých vín, Meursaltu, kde bydlíme. Kolega P.J. vyráží na Château du Clos de Vougeot, kam je pozván na degustaci a večeři, já s manželkou obouvám pohodlné boty a vydáváme se na pěší výlet do Auxey-Duresses. Stmívá se, fouká, okolo podivná opuštěná stavení a zkroucené staré keře révy. Během cesty, ale jsou to sotva dva kilometry, nás to inspiruje ke krvavému detektivnímu románu, jednou se jím proslavíme (až ho teda opravdu napíšeme). Asi jediná restaurace v téhle vesničce je zavřená, procházíme skrze tmavé uličky, navštívíme (jen zvenku) sídlo Maison Leroy a vydáváme se na cestu zpět. Bočními cestami, vinicí, nočním tichem.

restaurace_les_artskachnicka

A v Meursaultu zapadneme do první otevřené restaurace. I takhle večer tam sedí jediný host (ale někdy po deváté dorazí další) a když nám servírka nese lístek, velmi zřetelně poznamená „Do you speak English?“, jasně tak naznačuje větu, kterou od nás nyní očekává. Neuděláme mu radost a snažíme se francouzsky. Lámaně, ale jde to. Očividně se dobře baví, stejně jako ta servírka. Ale což. Přemýšlíme, co za víno, a nakonec skončíme u sklenky crémantu a půllitrové karafy základního červeného Bourgogne. O fenoménu „obyčejných vín“ k jídlu se taky ještě rozepíšu. Jídlo je fajn, nic zásadního, ale zasytí a potěší. Na pokoji ještě vzepřu zbytky sil a hodím pár fotek na Facebook, takhle na „mikroblogování“ je to docela užitečná platforma.

hnusne_lejechevalier_montrachetrevatrny_prsichateau_chassagnechassagne_sklepylahve_st_aubin

Vstáváme brzo, rychlá snídaně a hurá do práce. Pátek je ve znamení degustací a zkoumání vinic, bohužel podstatnou část dne hnusně leje, ale občas i vysvitne sluníčko. První zastávkou je Château de Chassagne-Montrachet, kde se představují vína od Maranges po Montrachet s odbočkou k Santenay a St. Aubinu. Přes sedmdesát vystavujících, více než tisícovka vín, dvě patra včetně úžasného podzemí. Nevím, kam dřív skočit. Davy. Až listováním v perfektním degustačním karnetu doma zjišťuji, co všechno jsem minul. Ale to by člověk musel mít na každou zastávku několik dní. A nás čekají zastávky hned čtyři během dne jednoho! Ověřuji si, že mi moc sedí bílé St. Aubiny.

alex_gambal capuano_ferreri_lahve

V podzemí jsem si popovídal s Alexem Gambalem, zde nebyla jazyková bariéra ani v nejmenším a navíc mne jeho vína dost bavila. Objevujeme vinařství s podezřele italským názvem Capuano-Ferreri a s vinařem křestním jménem John (rodiče oba Italové, v Burgundsku už sídlí třicet let), hrozny jsou ale prý komplet francouzské :o) Později narazíme na další podezřelá jména, třeba Bohrmann (rodiče vinařky z Německa a Belgie). A domestikovanou Češku jako zástupkyni jednoho ze známější větších producentů. Vinaři se nás často ptají, odkud jsme. Leckteří znají alespoň Prahu a hned nám sdělí, jak krásná jim při návštěvě přišla. Jejich vína nám chutnají nejvíc ;-)

Pokračování zápisku…

Zobraz celý článek...