Na oslavu nového osobáku na 10 km z nedělních Běchovic jsem si otevřel Juhfark 2011 od Istvána Spiegelberga, jedné ze současných hvězd maďarské oblasti Somló. Sice student Bély Fekete, ale se stylově dost odlišnými víny. Čistě na vinicích, spontánní fermentace, školení v pětistovkách sudech. Jeho vína mají na Somló nezvyklou lehkost a eleganci, byť umí připravit i „tradičnější“ velmi plná koncentrovaná ohnivá. Po pravdě je dobré si ohlídat šarže a tak, z jednoho ročníku může mít vícero variant. Tenhle konkrétní kousek je No. 1152, vyrobeno 1330 lahví (hnědá pistole uzavřená celokorkem). Původem ve viniční trati Szent Ilona. Pěkná citronová žlutá barva. Jemnější, elegantní vůně. Kombinace florální linky a žlutého ovoce, dotyk oříšku. Suché, středně plné ale má to váhu, vyvážené, pěkná kyselina, decentní slanost v delším dozvuku. Vybalancované, charakterní bílé. Až budete mít cestu přes Maďarsko, zkuste se u vinaře zastavit, stojí to za odbočku.
středa 27. září 2017
Juhfark, klasické Champagne a španělský ryzlink
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bio(dynamika), bublinky, recenze, víno
úterý 26. září 2017
Rodina Palacios v červené a bílé
Koupil jsem naslepo pár lahví z produkce španělské rodiny Palacios, kde nejznámějším jménem je dnes asi Alvaro Palacios a jeho legendární l’Ermita. Bodegas Palacios Remondo v Alfaro v oblasti Rioja Baja je původním rodinným majetkem, který právě Alvaro nakopl k vyšší kvalitě (se kterou souvisel výrazně nižší objem produkce). Střední třídou jejich tamní produkce je pravidelně skvěle hondocená crianza La Montesa, kterou jsem otevíral v ročníku 2014. Pokud dáváte rovnítko mezi Rioju a Tempranillo tak tady je to jinak, dvě třetina vína tvoří Garnacha a zbytek Tempranillo a malá část je i Mazuelo (Carignan). Vše z výsadeb v jedné z nejvyšších poloh v oblasti, v bio režimu, vedeno na hlavu a bez zavlažování. Školení v půl napůl nových a použitých sudech, především francouzských ale pár procent bývá i amerických. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Pěkná mladistvá rubínová barva. Čerstvá výrazně ovocná vůně, jahody, tmavší peckoviny, granátové jablko, dotyk kořenitosti. V chuti středně plné, s dobrou kyselinou, měkčí a uhlazené, sladší ovocnost, jahody, vyvážené, slušně postavené, fajn pitelnost. Tenhle ročník nevzniklo vyšší víno Propiedad a hrozno na něj určené skončilo v Montese, vzniklo jí dost přes půl milionu lahví. Za 10€ to není špatné pití, jen… to ve mně nevzbudilo prakticky žádné emoce. Běžně dostává přes devadesát bodů, tenhle ročník 92 od Parkera a 91 od Sucklinga a Peñínu. A to bych čekal o něco komplexnější zážitek.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
pondělí 25. září 2017
Myší bobky ve víně nechceme!
Na láhev La Llopetera 2014 jsem se opravdu moc těšil. Pochází z katalánské apelace Conca de Barberà, od biodynamického a jinak úplně naturálního (nejen) vinařství Escoda Sanahuja. Vyšší nadmořská výška okolo šesti set metrů, školení v malých francouzských dubových sudech. Jo a čistý Pinot Noir. Za vinařství v těhle místech „mohou“ cisterciáčtí mniši, tak proč ne :-) Měl jsem Llopeteru ve starším ročníku a byl velmi překvapen až nadšen, jak zajímavý pinot může ze Španělska pocházet. Takže teď zkusmo naslepo investoval 20€ do nového ročníku. Těžší burgundská láhev, silná kovová záklopka, celokorek. Tmavší granátová barva. Pomě výrazná vůně, lehce divočejší čerstvě peckovinově ovocná, něco živočišnosti a zemitá linka. Suché, šťavnaté, bezva kyseliny, dobrá struktura, peckovinová ovocnost, pikantost. Ze začátku fajn pití s ne úplně zábavnou zemitostí a obavou, že se překlopí ještě horším směrem. Což se také stalo, po delším vlivu vzduchu se rozjela tak odporná myšina, že víno šlo do výlevky.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: recenze, víno, zamyšlení o světě vína
pátek 22. září 2017
Burgundsko a Cava mají nové apelace
Furt se něco děje. Například milovníci vín z Burgundska se musí dovzdělat ve znalostech apelací, do ne úplně krátkého seznamu totiž po letech debat přibude nová – Bourgogne Côte-d'Or. INAO už ji schválilo a když vše půjde dobře, tak ji budou vinaři moct využít již pro letošní ročník. Platí pro bílá i červená z potenciálně až tisíce hektarů, týká se několika desítek obcí v Côte de Beaune a Côte de Nuits a zasahuje až do Maranges v Saône-et-Loire. Jde tedy o drobátko vyšší a plošně omezenější „ušlechtilejší“ variantu základního Bourgogne (které v podstatě zasahuje až do Beaujolais a pod touto apelací lze najít leccos), ale krom geografického vymezení jsou tu i další požadavky. Vína musí být stoprocentní odrůdová Chardonnay či Pinot Noir, tedy žádné míchání třeba s Gamay. Je vyžadována výrazně vyšší hustota výsadby, nejméně 9000 keřů na hektar (oproti současnému minimu 5000 pro Bourgogne), a zároveň o něco nižší výnosy (66 hl/ha pro bílé a 58 hl/ha pro červené). A také o něco vyšší alkohol, 11 % pro bílá a 10.5 % pro červená. Ale upřímně – kdo v poslední době viděl burgundská pod jedenáct alkoholu :-) A abyste to neměli úplně jednoduché, tak v Burgundsku, konkrétně v jižní části Yonne, ještě vzniká apelace Vézelay. Bavíme se o asi 90 hektarech u obcí Asquins, Saint Père, Tharoiseau a Vézelay, do této doby šlo pouze o subzónu apelace Bourgogne. Nyní budou mít, pro bílá čistě z odrůdy Chardonnay, apelaci vlastní.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bublinky, Burgundsko, víno, zprávy
čtvrtek 21. září 2017
Německý ryzlink & bílá burgunda
Dneska dvojice bílých, která mne v posledních pár dnech hodně potěšila. Třeba ryzlink. Německý. Základní Drache Riesling 2016 z Weingut von Winning z Pfalzu, původem z různých vinic v okolí Forstu. O vinařství už jsem tu psal v minulosti opakovaně a dost mne bavil v té době jejich základ Win Win Riesling. Dráček stojí o chlup pod ním, nezvykle na jejich vína nefermentuje ve dřevě ale jde čistě o nerezovku. Klasická protáhlá láhev, moc pěkná viněta a šroubový uzávěr. Světlá žlutá barva se zelenkavými odlesky. Čerstvá, svěží, slinosbíhavá energická aromatika. Limetková, zelené jablko, lehce herbální. Suché, čisté, svěží, lehkost ale důraz, parádní kyseliny, minerální linka, citrusová ovocnost. Nic složitého, spíše přímé zábavné pití, ale rozhodně ne nudné. Přesně takový ten typ vína, kterého při posezení vypijete flašku ani nevíte jak. Bezmyšlenkovitě, bez hledání nějakých nuancí, prostě to klopíte a najednou už nemáte co nalévat. Pro mne navíc naprosto perfektní sklenička na osvěžení v průběhu večera, prostě vás to nakopne. Za požadované zhruba tři stovky (prodává WineGeek) asi umím koupit komplexnější ryzlinky, ale tohle mne baví moc.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bio(dynamika), recenze, víno
středa 20. září 2017
Bezva „naturální“ Chablis
Včera jsem využil příležitosti k rychlé přechutnávce čtyř vín od Château De Béru, hodně zajímavého producenta ze Chablis. Zdejší zámek je v majetku rodiny Béru pěkná čtyři století a historicky to bylo právě víno, co zámek živilo. Tedy až do fyloxerové epidemie, která v tomto směru znamenala úpadek a vyklučení vinic. Restart přišel v roce 1987, kdy hrabě Éric de Béru nechal vinice, včetně jejich monopolního Clos Béru, znovu osázet. Od roku 2004 je vinařství v rukou jeho dcery Athénaïs, které se postupně postarala o konverzi na bio a následně i na Demeter certifikovanou biodynamiku (i toho koně ve vinici mají ;-)). Pracují se (staršími) burgundskými sudy, nerezem a experimentálně i amforami. Fermentují spontánně, vínům obvykle poskytují poměrně dlouhé školení a lahvují bez čiření a filtrace a s hodně omezeným sířením (výsledná celková bývá 20 až 25 mg/l). V nabídce mají základní Chablis, Orangerie z „výsadeb na zahradě“, Côte aux Prêtres, 1er Cru Vaucoupin a ač nejde o 1er ani Grand Cru vinici tak top Clos Béru Monopole, ze zdí obehnané pětihektarové vinice přímo v Béru. K tomu vznikl i negocé byznys pod značkou Athénaïs, kde najdete jak klasická vína z Chablis a okolních apelací tak právě i ty „divočejší“ naturální kousky z amfor a experimenty.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bio(dynamika), degustace, vinařství a vinice, víno
úterý 19. září 2017
Parádní Chianti z Fattoria Selvapiana
Pod názvem Chianti se lze setkat s širokým rozptylem kvality, od obludného množství naprosto základních jednoduchých vín po opravdu velká červená. Dnes se budeme pohybovat spíše na lepší části spektra, půjde o už trochu slavnější kousek vyhlášeného vinařství. Ve sklence je Fattoria Selvapiana, konkrétně Chianti Rùfina Riserva 2012 Vigneto Bucerchiale. Ve středověku byla Selvapiana jednou z hlídkových věží u řeky Sieve a měla chránit Florencii, dnes chrání spíše dobré jméno Chianti. Tohle víno je vlajkovou lodí producenta (byť třebas za supertoskánce Fornace si účtují více), v některých ročnících vůbec nevzniká (od prvního ročníku 1979 do současnosti se to stalo osmkrát, naposledy v roce 2008). Pochází z jediné špičkové suché kamenité vinice na jílu a vápenci s jihozápadní expozicí, z mixu výsadeb z let 1968 a 1992. Jde o čisté Sangiovese z pozdního sběru, fermentované spontánně v nerezu a vyzrávané „moderně“ v malých francouzských barrique sudech rok a čtvrt.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
pondělí 18. září 2017
Dvakrát cava od Parés Baltà
Pomalu ale jistě pokračuji v odpíjení velkého nákupu cavy a poctivě si dělám poznámky. Úplnou novinkou pro mne byla produkce Bodegas Parés Baltà z Pacs del Penedès. Jde o středně velkého rodinného producenta se slušnou historií, vinařská rozhodnutí jsou nyní v rukou dvou žen, manželek vnuků zakladatele vinařství (pokud je řeč o moderní historii, jinak tam prý mají kořeny už v roce 1790) :-) Vlastní vinice v různých nadmořských výškách, dost široký rozptyl od placek v 170 metrech po staré terasy v osmi stech a jen deset kilometrů od moře, na odlišných půdách. Vedou je v certifikovaném bio a biodynamice a i ve sklepě čistě. Pracují se dřevem, nerezem i amforami (z jílu z jejich vlastních pozemků) a tak, normálka.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bio(dynamika), bublinky, recenze, Španělsko, víno
pátek 15. září 2017
Legenda Palo Cortado s lahví Bodegas Tradición
Palo Cortado. Mytický a raritní styl sherry. V kontextu někdy až překvapivě nízkých cen sherry obvykle výrazně dražší a hůře dostupný, sotva půl procenta celé produkce zabírá. A i když se oprostíme od nánosu legend styl nejednoznačný, komplikovaněji uchopitelný, stojící někde na pomezí plnosti a bohatosti chuťového projevu kategorie Oloroso a delikátní rafinovanější aromatiky Amontillado, víno s opravdovou finesou a komplexitou. A v podstatě je takto vágně definováno v oficiálních apelačních pravidlech, čistě subjektivně senzoricky, bez konkrétních požadavků, popisů technologie výroby či měřitelných parametrů. Tradičně by totiž Palo Cortado mělo vznikat samovolně a ne nějakým cíleným postupem. Jde vlastně o Fino u kterého z nějakých důvodů (viz vsuvka pro úplné nadšence v závěru) začala vrstva flóru nečekaně brzo odumírat a které se projevovalo výraznějším tělem. Když se na to konečně přišlo, bylo takové víno fortifikováno na 17-18 % alkoholu a sud, ve kterém se vyskytovalo, přesunut do solery obdobně „ujetých“ vín pro oxidativní zrání. A značka pro Fino na tomto sudu, vertikální čára, horizontálně přeškrtnuta. Odtud jméno vína (a také výrazy Dos Cortados, Tres Cortados či Cuatro Cortados, kdy je přeškrtnutí více a mohou značit další postupné fortifikace v průběhu času). Oproti stylu Amontillado tak bylo biologické zrání jen krátké a zároveň vstupní víno jemnější a delikátnější (samotok) zvolené původně právě pro Fino, zatímco pro oxidativní zrání kategorie Oloroso se spíše vybírají plnější a „hrubší“ vína (s lisováním pod větším tlakem).
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
čtvrtek 14. září 2017
Čínské elitní červené, Víno nás spojuje, NSA, mladé vinařky a tak…
Italským úřadům se podařilo zablokovat potenciální prodej až 30 milionů plechovek falešného prosecca na e-commerce platformě Alibaba. Čína prostě jede ve velkém, když už jde o padělky a podvody :-) Myšlenkový oblouk mne přivádí ke kabelkám Louis Vuitton a zdánlivě nesouvisejícím zařazením horského (2,200 až 2,600 m n. m.) čínského vína Ao Yun 2013 do článku o top světových bordeaux směskách v Decanteru. Svým způsobem trochu smutné, pokud mohu soudit, protože je tam v konkurenci klasiky typu Sassicaia, Ridge Monte Bello či Cheval des Andes. Netvrdím, že při slepém srovnání by to víno nedopadlo podobně dobře. Jen zde jde o vína, která si za dobu své mnohaleté existence vysloužila respekt a prokázala kvality zráním, zatímco tenhle Číňan je vůbec první ročník a rovnou s cenou napálenou na tři sta dolarů. A pro mne špička není rovna bodovému výsledku jedné konkrétní lahve. Jenže znáte to… za vínem stojí bordeauxský odborník Maxence Dulou a na celý projekt pro majitele dohlíží Jean-Guillaume Prats (dříve Château Cos-d'Estournel). No a majitelem je skupina LVMH (Moët Hennessy Louis Vuitton). A ti tak nějak vědí, jak pracovat s luxusním zbožím, marketing je jejich hlavní zbraní a dokáží za tyhle ceny snadno prodávat. A píší tak novou kapitolu čínského vinařství…
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
středa 13. září 2017
Degustace Gourmet Clubu ve ŠMIKu
Před pár dny jsem tu naznačoval, u hodnocení nabušeného červeného z Chile, že se ještě pověnuji večeři na které ho pil. A sliby se mají plnit. Víno jsem pil na prvním setkání Gourmet Clubu šéfkuchaře Miroslava Šimka v restauraci ŠMIK. Dříve se scházel ve Vision Restaurantu na dostihovém závodišti v Chuchli, ale to mám trochu z ruky a nikdy jsem se neúčastnil. ŠMIK je v prostorách Nové budovy Národního muzea, což je přeci jen praktičtější. V Gourmet Clubu má hlavní role připadnout vínu, které je následně podpořeno vhodně napárovaným jídlem. Berte to jako vinnou ochutnávku doplněnou o degustačním menu, v nějakém komornějším počtu lidí. První setkání na novém místě jsem si užil, jen tedy pod doprovodem k vínu jsem si nepředstavoval plné porce každého jídla. Zmáknout všech pět chodů a užít si i dezert vyžadovalo dost sil (First World Problems, já vím…) :-) Každopádně šlo o fajn večer a jsem rád, že jsem si konečně ochutnal i co umí restaurace předvést na talíři, do té doby jsem tam chodil jen na běžné vinné ochutnávky.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bublinky, Burgundsko, degustace, restaurace, víno
úterý 12. září 2017
Dvakrát cava od Llopart
Dnes zase tip na bubliny. Postupně jsem zvládl tři ročníkové báze Llopart Cava Rosé Brut Reserva, nejprve jsem tu psal o 2013 a následně nedávno o 2014 (odstřelené letos) a teď přišel na čas na ročník 2015 s odstřelem kalů vyloženě čerstvě, v červnu 2017. Samotné vinařství se chlubí záznamem o vinařské historii v místě, kde dodnes pracují, již z roku 1385. Z roku 1887 pak mají první podložené lahve šumivých vín. Ale dlouhá nepřerušená vinařská historie, či rodinný slogan „Ex Vite Vita“ (život přichází z révy), jsou jedna věc, současný obsah lahví druhá. Llopart není žádný megaproducent, ze svých vinic v lehce dramatičtější krajině v okolí Subirats vedených v bio režimu (různá místa, ze kterých hrozny pochází, mají coby malé mapky přímo vzadu na vinětách) dělají ročně asi 500 tisíc lahví bublin a tichých vín. Moderní historie se v podstatě píše až od padesátých let minulého století. Sběr ruční, zrání na kalech nejméně rok a půl pro základy (jako toto rosé) až po více než pět let po špičková vína. O něco vyšší ceny, začínají někde na deseti euro, ovšem zase ty základy vyšší kvalita. A neujíždějí u top vín, i ty nejdražší se pohybují okolo 35€, některá top cava jména už si dovolí atakovat stoeurovou hranici a sem tam ji někdo už i překročí.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bio(dynamika), bublinky, recenze, Španělsko, víno
pondělí 11. září 2017
Výtečná Ultreia Saint Jacques
Dnes to bude červené Španělsko, víno které mne opravdu potěšilo. Šlo o Ultreia Saint Jacques 2014, kousek který ve španělské oblasti Bierzo připravuje Raúl Pérez. Už jsem se tu u jeho vínech zmiňoval, s nějakými detaily o koho jde třeba zde. Řada Ultreia nese stejné jméno jako francouzská „hymna“ poutníků do Santiago de Compostela (kde tzv. Svatojakubská cesta vede právě přes Bierzo a okolo tamních vinic, odtud jméno tohoto konkrétního vína) a původní pozdrav poutníků (z kombinace latiny a francouzštiny, přeložit by šlo volně jako „pokračujme kupředu“ nebo tak nějak). Saint Jacques je odrůda Mencía (s možností decentního přídavku Garnacha Tintorera a také Bastardo alias Trousseau), z velmi starých výsadeb (nejstarší má vinařství z roku 1889, z téhle polohy jde ale většina do top vína, zde jde o rozpětí 1900 až 1940) v různých polohách okolo Valtuille de Abajo vedených, ruční sklizeň, fermentace typicky ve velkých sudech a z většiny celé hrozny, macerace ještě následné dva měsíce po vykvašení, následně zrání typicky v 1500l sudech, lahvováno bez čiření a filtrace.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
pátek 8. září 2017
Ota Ševčík 2016
Po delší době dorazil do pražského Fajnšmekru bořetický vinař Ota Ševčík, tentokrát s přehlídkou vín ročníku 2016. Projeli jsme si deset kousků mladých vín a jedno starší na srovnání jako bonus. Pokud jde o vinařství, tak tam žádné změny – stále bio byť na lahve logo nedává, celkem zhruba 2 hektary výsadeb (a poslední tři roky vinaření už coby hlavní zaměstnání) a přemýšlí o drobném růstu, roční produkce 12 až 13 tisíc lahví. Ve sklepě také žádné veletoče... kvašení spontánně ve dřevě, otevřené kádě, jak bílá tak červená. U bílých tak den macerace. Síření většinou až po několika měsících a celková ve vínech vždycky spíše nízká, zrání na kompletních kalech (s batonáží dle ročníku, ale spíše ne moc) v sudech z dubu nebo akátu, malolaktika u všeho, bez čiření a filtrace. Ročník 2016 se mu líbí, všechna vína jsou naprosto suchá a kyseliny slušné, mnohá mají velký potenciál zrání. U všech spíše trochu vyšší alkohol, pohybovalo se to mezi 13 a 14 %, ale vína byla díky tomu spíše tučnější než že by nějak lezl ven. Každopádně jsou v lahvích sotva měsíc a půl a bylo to chvílemi dost znát, rozhodně jim prospěje čas.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bio(dynamika), degustace, oblíbené a vybrané, vinařství a vinice, víno
čtvrtek 7. září 2017
Zábavný energický veltlín
Na pondělní družstevní párty (pro zájemce fotogalerie, byla to celkem zábava) se jako jedno z vín rozléval i Grüner Veltliner Federspiel trocken 2015 vinařství Jakob Buchinger. V tempu servisu jsem úplně neměl čas ho detailně zkoumat, ale na první dojem mne dost bavil, a tak si jednu láhev odnesl domů a s velkou chutí vypil další den. A říkal si, proč vlastně nepiju dobré veltlíny častěji. Z Wachau, odkud pochází i Jakob Buchinger, až na čestné výjimky úplně nevyhledávám takové ty nabušené koncentrované smaragdy, ale v téhle podobě je to bezva. Vinař, člen sdružení Junge Wilde Winzer, krom přírodního vinaření pěstuje i zeleninu a ovoce (takže má marmelády, mošty a taky pálenku z meruněk) a takové ty věci, prostě zemědělec jak se patří.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bio(dynamika), recenze, víno
středa 6. září 2017
Oslava s Gosset Grand Millésime 2004
Polozapomenuté desetileté výročí blogu jsem se nakonec rozhodl doslavit fajn večeří s lahví něčeho dobrého. Jak taky jinak :-) Nakonec to byl výtečný ročník od tradičního bublinového producenta – Champagne Gosset Grand Millésime 2004 Brut. Dům se chlubí tím, že je asi vůbec nejstarší v regionu, jejich zakladatel v Aÿ vinařil už v roce 1584. Ale v té době šlo samozřejmě o tichá vína a titul nejstaršího producenta bublin jim tak nepřipadá. Alespoň ale používají pro vína repliku lahve z 18. století, kdy začali i šumět, vypadá to pěkně. Až do roku 1994 šlo o rodinný podnik, poté se stali součástí Cointreau (což vedlo i k přesunu většiny produkce do Épernay, kde skupina pro vinařství pořídila pár budov a nějaké ty sklepy a tak) a mírně vyrostli. Ale pokud jde o Grande Marques, tak jsou stále spíše z těch menších, produkce se postupně vyšplhala a drží okolo milionu a čtvrt lahví ročně. Úplně mne nebere jejich základní Brut Excellence, nesedí mi vyšší dozáž a lehká nasládlost, ale všechno nad tím už je dost fajn :-)
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
úterý 5. září 2017
Vinařské statistiky, ošklivé viněty, +14 MW, malé sklizně a příliš levné bubliny
Italská vinařská asociace, Unione Italiani Vini, již od roku 1928 více či méně pravidelně publikuje dokument Il Corriere Vinicolo, Wine by numbers. Pokud jste fanoušci statistiky, a nebo obecně chcete mít přehled co se děje v byznysu s vínem, tak tohle je přesně něco pro vás. Kdo kupuje a kdo prodává? Jaké jsou trendy pokud jde o obrat bublin, tichých vín v lahvi a vín prodávaných ve velkém v tanku? Jak se vyvíjí průměrné ceny? Co jsou aktuální největší trendy, v čem vývoj výrazně překonává tržní průměry (raději to ani nechtějte slyšet, ale nejen v USA jde o sladké červené směsky…). To vše se specifiky různých zemí a trhů. Tentokrát jsou data doplněna i nějakými těmi analýzami a zajímavými články. Co je na tom všem nejzajímavější je to, že dokument obsahuje docela dost reklam (relevantních, na vinařské technologie a tak), ale jinak je úplně zdarma
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: doporučené weby, víno, zprávy
pondělí 4. září 2017
Třikrát biodynamický crémant od Zusslina
V uplynulých dnech jsem postupně otevřel tři různé crémanty z tradičního biodynamického alsaského vinařství Valentin Zusslin, od základu po absolutní špičku, od „klasického“ brutu po nesířený kousek úplně bez dozáže. Mé oblíbené vinařství, psal jsem o nich ostatně znovu nedávno, vždy mělo crémant jako důležitou část sortiment a poměrně seriózní víno, dobu jsem ujížděl na jejich Prestige Brut v magnum lahvi. Od těch dob jejich crémant trochu podražil (startuje na 340 Kč u Jiřího Matějky), jako mnoho dalšího, ale možná jsem byl jen zmlsaný dřívější cenou příliš nízkou. A přišlo mi, že také drobátko zdivočel, naštěstí aniž by obětoval čistotu a charakter. Tak se na něj vrhněme, hezky od začátku.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bio(dynamika), bublinky, recenze, víno
pátek 1. září 2017
Etna Roso, ikona z Chile a levná Garnacha
O vinaři a „létajícím enologovi“ jménem Antonio Sasa jsem se tu už zmiňoval. A před pár dny otevřel jeho Etna Rosso 2014. Jde o jedno z vín, pro které právě dělá konzultační práce a pak lahvuje pod svoji značkou. Odrůdově postaveno celkem očekávaně na Nerello Mascalese, zrání rok ve francouzských barrique sudech (ale ne nových). Burgundská láhev, kovová záklopka, aglomerovaný korek. Víno je to mladé a po otevření dává dost najevo, rozhodně se vyplatí nechat ho nějakou tu hodinu odvětrat a nebát se ani karafy. Postupně se otevírá do poměrně výrazné až chvílemi parfémové aromatiky sladšího ovoce na pomezí červených a tmavších plodů, až trochu džemová, jasná linka dřeva, sladší kořenitá linka. Suché v chuti, poměrně plné ale ne těžké, zrale sladce ovocné, lehce svíravé, třísloviny spíše měkčí a nijak výrazné, dotyk minerality. Pěkně postavené, sladce ovocné, efektní, zajímavé víno. Vozí Víno pro Vás. Po pravdě mám Etnu spojenu s červenými víny trochu tvrdšího charakteru a s m, tohle mne trochu překvapilo, ale tohle očividně kritiky obecně dost baví. Starší ročník posbíral všemožné medaile a tuhle čtrnáctku zařadil James Suckling do svého Top 100 Itálie pro rok 2016.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře