Johannes Trapl a mladá řízná růžovka

Pomalu začínám chutnat/pít i vína z mladičkého ročníku 2021 a vypadá to, že od nás a z okolních zemí by to zase jednou mohlo být něco pro příznivce… říznějších kyselin. Jinak řečeno já se budu určitě dobře bavit! Vezměte si třeba takové Rosé 2021 od vinařství Johannes Trapl (web) ze Stixneusiedlu, tedy rakouské oblasti Carnuntum. Vína od tohoto, dnes již Demeter certifikovaného, biodynamika chutnám už hezkých pár let, i celou průřezovku jsem si absolvoval, ale vlastně o něm nikdy pořádně nepsal. Johannes byl na stáži v Kalifornii a už si tam plánoval vinařskou kariéru, ale nakonec se vrátil do domovského Rakouska. Nejdříve hospodařil na malé půlhektarové vinici vysázené dědečkem, kde si mohl dělat co chtěl a experimentovat. Velmi záhy se vrhnul do (v té době ještě lehce alternativního, dnes už je to v Rakousku téměř samo sebou) ekologického hospodaření, jen s tradičními lokálními odrůdami, a dnes už pracuje na nějakých 15 ha obvykle starších výsadeb (Veltlín, Rulandské bílé, Ryzlink vlašský, Svatovavřinecké, Frankovka a Zweigelt), především na těžších jílovitých a sprašových půdách, s nějakým tím pískem a občas žulou. Spontánní fermentace, sudy, i nějaká ta amfora se najde, se sloganem #NoAddedNonsense a spoustou fajn vín a sem tam něčím trochu víc funky :-)

Ganevat a ruské potíže, nové staré keře a podrážky z korku

V listopadu loňského roku jsem zde psal o tom, že kultovní jurský vinař Jean-François Ganevat svůj podnik prodal, ač v něm zatím stále zůstává a vinařskou část řídí. Kupcem byl Alexander Pumpyanskiy, mimo jiné majitel hotelu Westend v Mariánských Lázních a syn ruského oligarchy z užšího kruhu Putinových „obchodních společníků“. Byl i jedním z šestatřiceti kapitánů průmyslu, kteří byli pozváni na zasedání prezidenta s byznysmeny hned poté, co Ruská armáda začala vraždit za hranicemi Ukrajiny a dalo se očekávat, že tato „speciální operace“ dokonce bude mít na ruský obchod nějaký ten marginální vliv. Pumpyanskiy a jeho rodina jsou plným právem jedněmi z těch, na které dopadla vlna sankcí. Upřímně jsem z celého toho spojení měl… divný pocit. Velké château v Bordeaux nebo maison v Champagne, tam je to tak nějak jedno, ty ať si vlastní kdo chce, pokud zaplatí schopný vinařský tým a nechají ho dělat to pořádně. Ale rodinné naturálno v Juře? Možná jen předsudky, že jo, ale nepovažuji se za nějakého rusofoba a dost podobný pocit bych nejspíš měl, pokud si podnik do portfolia pořídil François Pinault nebo Bernard Arnault.

Nádherný Savagnin od Stéphana Tissota

Udělal jsem si radost a nejdříve na pití jen tak a druhý den k hezkému kuřátku si nalil Arbois Savagnin 2016 z Domaine Bénédicte et Stéphane Tissot z Jury, od dnes již poměrně legendárního biodynamického producenta s naprosto poctivým přístupem ve vinohradu i sklepě. O vinařství a jejich vínech jsem tu psal už mnohokrát, nejvíce asi v reportu z návštěvy před pár lety. V článku bych neměnil příliš, snad jen že je mi od té doby trochu líto, jak u pár červených už jel dost „na hraně“ a i myšinu jsem zaregistroval, narazil jsem i na jedno bílé trochu nečisté. Drtivá většina produkce je stále naprosto skvělá, ale přeci jen pro mne byl Stéphane Tissot dlouhodobě zárukou čistoty a preciznosti a sázka na jistotu v Juře, což už teď u červených prostě úplně neplatí (aniž bych měl zároveň pocit, že ta červená, která jsou úplně v pořádku, jsou zároveň nějak lepší než bývala dřív a risk by tudíž dával větší smysl). Ale tím se teď trápit nemusím. Otevřená láhev patřila mezi ty ukázkově špičkové a tak si o ní povíme trochu víc.

Champagne, Riesling, UMAMI a Furmint

Nahromadila se mi spousta degustačních poznámek, které se mi nějak nedaří odhrnout. Část z nich je součástí setu a ještě potřebuji otevřít něco dalšího než sepíšu najednou, ale další ne. A tak pár z nich zkusím dát dneska ven v trochu zrychleném režimu, třeba i bez detailů a omáčky okolo bude mít pro někoho smysl a lepší než si je nechat jen pro sebe :-) Tak jedeme! Otevřel jsem Champagne Cuvée de Reserve Grand Cru Blanc de Blancs Brut od slavného vinařství Pierre Péters. Čisté Chardonnay z Côte des Blancs, dle QR kódu báze 2016 a k tomu rezervy mix až nějakých dvacet ročníků, odstřel 23.7.2019 a dozáž 6-7 g/l. Citronová barva, solidní perlení. Čerstvá klasika, pocitově spíš „kvalitní barák“ než ten styl pěstitelů co vyhledávám, ale pěkné. Trochu hlubší, citronová tartaletka, lehce oříškové. Suché, čisté, šťavnaté, vyvážené, citrusové, minerální a dobře udělané. S časem a dalšími sklenkami jsem začal dozáž, ač nijak vysokou, vnímat víc a klidně bych ji snesl o chlup nižší. Každopádně fajn věc, běžně to tu stojí třináct stovek, v nějaké akci loni jsem kupoval o hodně levněji. Ale… nižší ceny nás u podobných vín se obávám už moc často nečekají %-)

Dvě hodně odlišná španělské bio červená

Dostal se mi do rukou nový ročník Saltamartí 2020 Ull de Llebre od Els Vinyerons. Už jsem se tu zmiňoval o vinařství i předchozích ročnících. Vše dříve řečené platí. Čistě vypěstované hrozny ze starších keřů, sběr ruční, fermentace spontánní, žádná síra v celém procesu a lahvování bez filtrace. Složení je tentokrát 90 % ročník 2020 odrůdy Ull de Llebre (což je lokální název pro dobře známé Tempranillo) v nerezu a zbylá desetina stejná odrůda ale z ročníku 2019 a rok ve francouzských dubových sudech. Mám moc rád jejich vinětu s vytlačeným vzorem. Víno pokračujeme v cestě nastoupené už předchozím ročníkem. Dost světlá rubínová barva. Svěží, červeně ovocné, do peckovin, decentní kořenitost. V chuti suché, čisté, červeně ovocné, s nepříliš výraznou tříslovinou. Štíhlejší až tenčí styl s dost výraznou kyselinou, lehkonohé, osvěžující a lepší trochu nachlazené, nekomplikovaně zábavně chlastací. Vozí Bio Sueño, stejně jako dnešní druhé víno.

Alsaský ryzlink jen suchý a další apelační novinky

Snah, jak nějakým srozumitelným a jasným způsobem komunikovat úroveň sladkosti u ryzlinků – odrůdy skvěle fungující a vyskytující se ve všech podobách od naprosto suchých a někdy pěkně tvrdých vín po kousky se stovkami gramů zbytkového cukru – je ve světě spousta. Mnoho vinařů v různých německých oblastech, Alsasku, ale ostatně i třeba ve státě Washington či Austrálii, přijalo za své různé formy grafické stupnice na zadní vinětě. Ale pokud tam tohle není a nebo zadní vinětu nezkoumáte, tak prostě na první pohled furt úplně nevíte, pokud se ve víně dobře neorientujete. Tuplem to platí pro přívlastky v Německu, kde je vždy bezpečnější očekávat sladší víno, není-li explicitně řečeno jinak. V Alsasku se na to teď rozhodli jít jinak a trochu vše „zjednodušit“, vinaři si dvoutřetinovou většinou odhlasovali, že nově všechny ryzlinky krom pozdních sběrů (Vendange tardive) prostě musí být suché. Suché myšleno opravdu suché dle běžných EU předpisů, tj. maximálně 4 g/l zbytkového cukru. Nebo až 9 g/l, pokud zároveň úroveň kyselin není méně než o 2 g/l nižší než obsah cukru. Tj. víno může mít třeba 7 g/l cukru pokud má 5+ g/l kyselin, což se u dobrého (dle mých kritérií…) ryzlinku tak nějak rozumí samo sebou.

Furmint od Kreinbachera

Po delší době jsem zase zkusil něco od Kreinbacher birtok (web) z mého oblíbeného maďarského vulkánu Somló. Podnik dneska jede na 60 hektarech v bio režimu a z dalších zhruba 30 ha hrozny vykupuje, v rámci kopce jde o zásadního hráče. Navíc s designovým moderním vinařstvím, pěkným hotelem a dalším komplet servisem. Mám raději menší „rukodělné“ podniky, a Kreinbacher má teď navíc máslo na hlavě kvůli tomu, že (přes petici a tlak lidí z kopce i nadšenců do oblasti) nechávají chátrat jeden z nejhezčích původních domů a sklepů na svahu co je v jejich majetku, ale to s vínem tak úplně nesouvisí a navíc se v tomhle ohledu něco snad konečně pohnulo. Ale vína prostě umí, hlavně tedy bubliny, které považuji za jedny z nejpovedenějších v Maďarsku (a bude mne zajímat produkce od Sausky, ze začátku mne nepřesvědčila, ale nově tam konzultoval legendární Régis Camus; který mimochodem aktuálně „odešel do důchodu“ a opouští Champagne Rare) a vypil jsem jich už… nemálo. Bohužel je tady běžně nekoupíte, bude to chtít výlet. Stejně se mi po Somló stýska, tuplem když jsem si přečetl jeden svůj starší report z návštěvy :-) U Kreinbachera dělají ale i povedená klasická tichá bílá a dokonce, mírný úlet, červený Syrah. A díky jeho úspěchům i další červenisko, směs postavenou na Kékfrankos a doplněnou odrůdami Merlot, Cabernet Franc a Syrah. Tomu taky musím dát šanci, teď jsem ale otevřel jejich klasickou bělobu.

Egerský pinot a Áldás býčí krev od St. Andrea

Po delší době se mi dostalo do rukou několik vín od populárního a už docela profláklého maďarského podniku St. Andrea (Szőlőbirtok és Pincészet, web) z Egeru, jednu dobu jsem je popíjel celkem často. György Lőrincz dnes provozuje nejen farmu a skoro padesátihektarové vinařství a bistro v Egeru, ale i výbornou restauraci a také vinný bar v Budapešti. Od vinařství jsem měl rád i jejich základní kousky a na tři z nich se teď znovu mrknul v nových ročnících. Csakegyszóval Egri Pinot Noir 2020 (naposledy jsem tu psal o 2016) je čistý Pinot z různých poloh a výsadeb blížících se dvaceti letům věku, především na jílu a tufu. Kvašeno v otevřených kádích a školeno 7 měsíců ve spíše starších dubových sudech. Rubínová barva. Čerstvé, čisté, červeně peckovinově ovocné, lehce kořenité a decentní zemitá linka. Suché, středně plné, s dobrou kyselinou, opět hlavně červená peckovinové ovocnost, svíravost a něco relativně měkkých tříslovin, slušně postavené, delší teplejší dochuť prozrazující vyšší alkohol. Povedený, rozpoznatelný pinot co se i přes čtrnáct voltů hezky pije. Tohle mne bavilo.

Somló a Balaton na dvou povedených bílých

Jsem rád za každý nový zdroj maďarských vín, to už jsem tu psal v minulosti. Třeba teď na Náměstí Jiřího z Poděbrad otevřel podnik Maďarské lahůdky U Zsoltiho, kde krom toho, že mi vnutili mnohem větší kus uzené krkovičky než jsem chtěl („to vám vydrží tři měsíce, nemá smysl krájet“), mají i docela dost fajn lahví s překvapivě silným zastoupením mého oblíbeného Somló. Jména jako Fekete, Barcza nebo Kőfejtő jsou super. Já odešel s lahví Barcza Pincészet (web) Nagy-Somlói Juhfark (szűretlen) 2019, jedné z 996 vyprodukovaných lahví. O návštěvě vinařství jsem tu psal před pár lety. Vidět láhev na našem trhu, navíc s novou povedenou vinětou s mapou Somló (tenkrát jsem domů kupoval lahve jen popsané fixem), mne vyloženě potěšilo. Jde o hrozny ze severozápadního svahu Somló, vybrané top sudy ve kterých leželo osm měsíců. Čistý Juhfark, víno svatebních nocí :-) Lahvováno je bez filtrace a jen minimálně sířené do burgundské lahve se zavoskovaným hrdlem. Původ vína je tady znát dost silně a buď vám sedí nebo ne. Florální linka, trochu zaprděné a mírně stárnoucí kozí sýr, výrazně minerální, železité. Suché, čisté, středně plné, na extrémně horký ročník poměrně výrazná kyselina, opět ona železitost a mineralita, květinová linka, mírně pecičkové, delší. Charakterní, zajímavé víno.

Biodynamika s Alter Ego de Palmer 2015

Už jsem to určitě psal dříve, ale máme doma trochu „hlubší vztah“ k Alter Ego de Palmer, skvělému Margaux od Château Palmer (web). Ne že bychom ho pili nějak často, ale při různých významnějších příležitostech ho vylovíme, bylo to jedno z první „důležitých“ Bordeaux co nás nadchlo. Jde sice o druhé víno tohohle slavného producenta, ale vždy výtečné. A při označení „druhé víno“ by sklepmistr vyskočil z kůže, už nějakou dobu ho berou spíš jako víno jiné, s vlastní identitou, nejde už ani tak o nějaký výběr po sklizni či části školení „tohle půjde do prvního, tohle do druhého“ jako o specifické polohy a přístupy, které směřují k tomuto vínu. Navíc se kritika celkem shoduje, že s aktuálními podmínkami a selekcí je dnešní Alter Ego lepší než podstatná část ročníků prvního vína až do půlky devadesátých let, což tedy nejsem schopen objektivně posoudit. Ale teda… taky stojí o dost jinak než dříve :-) Už je to nějaký ten pátek, co byl v Praze David Sichel z rodiny majitelů a mluvil jak o Palmeru tak o dalších vínech v jejich portfoliu (v poměru cena/kvalita vždy zábavné Gaskoňsko Pellehaut, příjemné dobře pitelné Bordeaux Château d'Argadens, lehce experimentální ale neustále se zlepšující Saint-Emilion Château Fonplegade či klasické povedené Margaux Château d'Angludet) a bylo to skvělá ochutnávka narvaná informacemi, překvapuje mne že jsem z toho nesepsal nějaký dlouhý článek. Chutnal jsem tam Alter Ego 2014, Palmer 2014 a Palmer 99 a… dovedl bych si představit pít je častěji :-) Doma teď na oslavu narozenin ale otevřel mladší Alter Ego de Palmer 2015 a byl veskrze spokojen.

Opus Eximium a Blaufränkisch Bärnreiser

Dnes se ještě vrátím ke krátkému pobytu v Rakousku, tentokrát dvěma lahvemi trochu vyšší třídy. Před pár dny jsem se tu zmiňoval o „základní“ Frankovce od Weingut Gesellmann (web) a poslední večer před odjezdem otevřel pro radost ještě Opus Eximium No. 31, tedy jednatřicátou inkarnaci jejich emblematického cuvée, se kterým přišli poprvé v roce 1988. Cílem bylo tenkrát vytvořit výjimečné rakouské červené světové úrovně a to se jim povedlo. Ač si kvalitu drží dodnes, tak konkurence už je přeci výrazně větší a víno nevybočuje tolik. Tvoří jej tradiční odrůdy Blaufränkisch, Zweigelt a St. Laurent, v tomto ročníku 2018 v poměru 60:30:10. Do roku 2000 používali ve směsi i mezinárodní Cabernet Sauvignon a Pinot Noir. Bio vinice ve věku 29 až 69 let, ruční sběr, fermentace spontánní v nerezu, zrání v malých dubových sudech a do lahví v září 2020. Mimochodem u tohohle vína nabízí vše od poloviční 0.375l lahve až po obludný 18l Melchior. Tmavší rubínová, lehce do fialové. Poměrně intenzivní aromatika, spíše do tmavšího až lesního ovoce, zralého a směrem džemů ale nijak přestřelené a stále svěží a energické, kořenitost, exotické dřevo. Suché, šťavnaté, středně plné, s živější spíše červeně ovocnou chutí, dobře zapracované dřevo, výraznější ale jemnozrnné třísloviny, delší. Seriózní, klasické červené na počátku své cesty, ale už teď veskrze zábavné. Koupeno v rakouské vinotéce za 24€, za stejné prachy má i vinný koutek v jejich Sparu, trochu jim závidím :-) U nás je vinařství v sortimentu Vino Vino Vino.

Graillot, Corpinnat, Oscaři a nejlepší Chardonnay

Dnes ve zkratce pár novinek ze světa vína. A začneme smutnou zprávou. Ve věku 77 let zemřel na infarkt Alain Graillot, hvězda severní Rhôny a muž, který opustil kariéru v oboru zemědělské chemie aby se začal věnovat vinaření. Byl jedním z prvních, kdo ukázal potenciál Crozes Hermitage a nádhernými víny k apelaci upoutal pozornost. Apelace, která do té doby (i přes přívlastek legendárního Hermitage ve jméně) byla spíše trochu obskurní, se i díky jeho aktivitám vyšvihla do nových výšin. Každé setkání s jeho produkcí, i když jich bylo bohužel méně než bych si přál, se neslo ve znamení nadšení. O doménu a sklep se již od roku 2008 staral především jeho syn Maxime. Společně s druhým bratrem, Antoinem, mají i další zajímavé vinařské projekty třeba v Beaujolais.

Klasický starosvětský Riesling od Merkelbachů

Ve včerejším zápisku jsem sliboval, že se dnes budu věnovat ryzlinku trochu vyšší třídy. Konkrétně to bude „Urglück“ 2016er Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese z  Weingut Alfred Merkelbach (web). A začneme vinařstvím. Sourozenci Alfred a Rolf Merkelbachovi, věkem někde k osmdesáti letům, dělají už přes půl století dokolečka dokola to samé a od padesátých let minulého století se v jejich sklepě moc nezměnilo. Na necelých dvou hektarech v tratích Ürziger Würzgarten, Erdener Treppchen a polohách nad Kinheimem pěstují jen a pouze Riesling a stříkají jen „nezbytně nutně“. Během pozemkových úprav a přepisování hranic vinohradů navíc jejich polohy unikly přesazování, většina je pravokořenná. A přístupem se jim stále docela daří unikat trendu „přezrálých“ vín vybočujících z kategorií, i přes boj s klimatickými změnami. Mošt pak spontánně kvasí a víno zraje hlavně v klasických 1200l foudres, každá poloha vždy samostatně. Úplně se vykašlali na suchá vína, udělají spíš výjimečně když si to zrovna nějak sedne, ale jejich síla je ve sladších Spätlese a Auslese.

Světový den ryzlinku s Kamptalem ze Sparu

Včera, 13. března, byl světový den odrůdy Riesling. Níže můžete vidět jednu z první psaných zmínek o odrůdě pod tímto jménem ve veřejně dostupné literatuře, v podstatě herbáři. O odrůdě Rißling psal německý botanista Hieronymus Bock v knize Kreütterbůch, nejprve vyšla v roce 1552 v latině a na obrázku vydání z roku 1580 v němčině. Vůbec první zmínky jsou ale starší, Rüssling byl poprvé zmíněn v roce 1407 v materiálech města Worms a také, coby Rüßling, na obchodním dokladu z Rüsselsheimu v roce 1435 o prodeji několika hlav révy. Právě tento záznam, ze 13. března, byl zvolen jako datum oslavy odrůdy. Ne že bych k otevírání ryzlinků potřeboval speciální příležitost! Každopádně jsem se ale věnoval hned dvěma a abych navázal na minulý týden, tak dneska se zmíním o rakouském kousku.

Bezva Frankovka, Donauriesling a fajn Riesling

Pokračuji v popíjení Rakouska, tentokrát třeba s lahví Blaufränkisch Vom Lehm 2018 od slavného burgenlandského producenta Weingut Gesellmann (web). Před nějakou dobou jsem tu psal něco k jejich frankovce postavené o něco výše, tohle je v rámci odrůdy jejich základ, a zmiňoval se i o dalších vínech. Jak už název napovídá, tak je to víno z těžších jílovitých půd. Samozřejmě certifikované bio, z výsadeb 21 až 63 let starých. Fermentace a macerace v nerezu za pravidelného potápění matolinového klobouku, následně zrání 11 měsíců ve větších dubových sudech. Burgundská láhev, šroubový uzávěr. Tmavší rubínová barva. Poměrně výrazná vůně, trochu tmavší ovocnost, tmavé peckoviny, kořenitá linka, dotyk lékořice. Suché, středně plné, šťavnaté s výraznější kyselinou, peckovinové ovocnost, překvapivě velmi dlouhá kořenitější dochuť doznívající třešňovou peckou a lákající znovu si chuť vína osvěžit. Baví! Ve vinotéce i u vinaře lehce přes 13€ je v kontextu jména a kvality v pohodě.

Gober & Freinbichler a tři červená z Burgenlandu

Abych nepsal jen o supermarketovkách… v místní vinotéce jsem pořídil třeba tři červená z vinařství Gober & Freinbichler, v podtitulku mají Weine von Hand. Vinařství Dominika Gobera a Geralda Freinbichlera najdete v Mittelburgenlandu a i když dělají i bílý gemischter satz a trochu Zweigeltu a ve směsce i Merlotu, tak hlavní zaměření je Frankovka, z vinici v okolí Neckenmarktu a také Horitschonu, kde i sídlí. Poměrně rychle se o nich začalo mluvit a není divu, pro start vlastního „frankovkového“ vinařství měli dobrý základ. Oba totiž nabírali zkušenosti dlouhodobě hlavně u Franze Weningera, Dominik s vinařskou školou coby sklepmistr a odborník na cestovní ruch a sommelier Gerald měl na starosti prodej. Aktuálně jedou na pěti hektarech, celkem logicky v bio, dvě chutnaná vína zatím v přechodném období na certifikaci a jednu už se štemplem, od ročníku 2020 by mělo být certifikováno vše.

Champagne a Sauvignon ze Sparu

Jsem teď pár dní v Rakousku a, ač tu mám po ruce i vinotéky, určitě zase projedu něco z nabídky místních supermarketů, poblíž je Spar a Billa. Přesněji řečeno už jsem začal :-) Prostě jsem neodolal vyzkoušet Champagne Gruet Sélection Brut, klasickou směs s převahou Pinot Noir doplněnou Chardonnay a Meunier, od baráku z Buxeuil o kterém už jsem se tu zmiňoval. Důvodem byla cenovka 13.49€, tedy na pravé šampaňské velmi nízká. Barva tmavší, lehce nazlátlá, pěkné perlení menších bublinek. Ve vůni sladší ovocnost, zralé jablko, lehce tropiko. V chuti čisté, slušné perlení, sladší jablko, slušné kyseliny a zároveň poměrně velká dozáž a decentní nasládlost, lehce toastové. Korektní, přímočaré, jednoduché a obyčejné, ale že je to Champagne jde poznat. Ovšem v přímém srovnání s tím, jak dobrý crémant nebo cavu za tyhle peníze můžete koupit, se jen kvůli nápisu Champagne z mého pohledu investice úplně nevyplatí. A to nemluvím o tom, že běžně se prodává i za skoro třicet a u nás koupíte okolo osmi stovek. Ale to je můj vkus a přístup k bublinám. Jinak nedávno proběhla na sociálkách debata o Champagne, které pro Tesco a jejich řadu Finest dělá Union Champagne z Avizé. To teď střílí v akci za nějakých 350 Kč a ač aktuální šarži jsem nepil (bylo vyprodáno!), tak tam mi charakter přišel znatelně vyšší. Ale stejně…

Riesling a Zweigelt v rakouském vlaku

Včera jsem nějak vůbec neměl energii ani chuť na blog psát. Takže výjimečně výpadek, mimo dovolené se to tu moc nestává :-) Každopádně na podvečerní ochutnávce ukrajinských vín a kousků z mého archivu se na dobrovolných příspěvcích vybralo 17 tisíc, vše už jsem poslal na pomoc válečným uprchlíkům. Sám teď sedím ve vlaku do Rakouska a „místo místenky utratím pár euro v jídelním voze“ popíjím něco z lokální produkce. Už jsem psal dříve, že jejich nabídka se mi líbí. Aktuálně ve sklence mladičký Riesling Federspiel Terrasen 2021 od Domäne Wachau (web). Tohle družstvo umí, už jsem taky psal opakovaně, navíc v současném rakouském duchu postupně převádějí všechny vinice (a že je to podstatná část Wachau!) do ekologičtějšího režimu, bez pesticidů a herbicidů, či přímo bio. Je to taková jejich klasika, z mixu vinic, v nerezu pár měsíců na jemných kalech. Světlá barva. Svěží ovocná aromatika, zelené jablko a trochu meruňka, mírně bonbónové ale to ze zkušenosti za pár měsíců odvane. Suché, šťavnaté, s výraznou svěží kyselinou a prakticky bez zbytkového cukru, trochu říznější osvěžující styl, slušná délka. Pije se skvěle!

Zastavte se ochutnat Ukrajinu

Zakoupil jsem pár lahví vín z Ukrajiny a k tomu i trochu jejich brandy. Není toho nějak mnoho, tak přihodím ještě něco zajímavého / méně známého / netradičního / naturálního / exotického ze svých zásob a vše otevřu toto pondělí, 7. března, mezi 17-20 v obchodě u WineGeeka (Řezáčovo náměstí 2, Praha 7). Vstupné bude naprosto dobrovolné (prosím buď hotovost nebo Vám vygeneruji QR kód pro platbu převodem, karty ne), po degustaci všechno rovnou pošlu některé z organizací, které se starají o uprchlíky z Ukrajiny či přímo pomáhají na místě. Na zakousnutí ke vzorkům se budou podávat pravé bubliky od skupiny sociálních podniků Etincelle, na jejichž výrobě se podílejí lidé s hendikepem zaměstnaní v pekárně na Kladně. Přijďte pomoct Ukrajině a zároveň rozšířit své vinné obzory!

Naturální Garnacha a netypické Bordeaux

Loni v březnu jsem tu psal o dvou základních nesířených vínech z Finca Casa Balaguer (web) z Alicante a dnes se mrkneme na jejich trochu výše postavený kousek, Rambla del Peligrés Garnacha 2020. To už je „vino de parcela“, z jedné konkrétní polohy po které nese jméno, jejich pohled na středomořskou Garnachu. Čistě vypěstované ručně sbírané hrozny jdou do betonového tanku, půlka celých i s třapinou a druhá odstopkována ale nepomleta. Kvasí spontánně, následně je lehce vylisováno a víno zůstane další necelý půlrok v betonovém tanku. V celém procesu není sířeno a lahvováno je bez čiření a filtrace do burgundské lahve s celokorkem a zavoskovaným hrdlem. Tmavší rubínová barva, ale ne vyloženě hluboké. Čerstvá, trochu divočejší zrale červeně ovocná aromatika, lehce balzamikový tón, florální a herbální linka. Zábavné, docela veselé. Suché, čisté, šťavnaté, s bezva kyselinou a živostí a sladší červenou ovocností, něco svíravosti a tříslovin ale dost jemných a uhlazených, slušná délka, skvělá pitelnost. Příjemné, vyvážené, chlastací ale s něčím navíc co baví zkoumat. Hodně fajn věc. V nabídce BIO Sueño, společně s dalšími novinkami o kterých se snad rozepíšu časem.

Víno, pivo, vodka, Ukrajina…

Provádím „doomscrolling“ válečnými zprávami a vůbec nemám chuť psát o víně. Ale mohl bych alespoň zpracovat pár statistik a tematických střípků informací v kontextu alkoholických nápojů, třeba pro někoho zajímavých, byť v kontextu umírajících lidí všechna ta ekonomická témata působí podružně. Pokud na odpor proti válce přestáváte pít či v baru servírovat ruskou vodku (sáhnout místo ní můžete třeba po ukrajinské Nemiroff nebo Dima’s Vodka a připít si s hlasitým búďmo), tak vězte, že symbolicky to určitě smysl má, ale větší efekt asi bude mít stáhnout termostat plynového topení o pár stupňů a tepleji se obléct. Rusko ročně vyexportuje destilátů za nějakých 200 milionů dolarů (největší část do UK a Německa), na celosvětovém obchodu má podíl jen něco přes půl procenta, a vodka se podílí asi 150 miliony. Z ekonomiky země to dělá pod 0.0001%. Tohle je tolik nezabolí. Mimochodem celosvětově jsou exportně trojka, za podobně vyveze Polsko, Francie vodky střelí za více než dvojnásobek. O Švédsku nemluvě. Teda pokud se bavíme o utržených penězích, na objem Rusko vede, jenže prodávají téměř nejlevněji (jen Běloruska a Ukrajina za méně).

Dva více než zajímavé německé ryzlinky

Snad nejen pokud jde o víno jsem docela mysl otevřená, ale přiznám se, že v případě ryzlinků z Německa se občas projevuji řekněme trochu konzervativně. Samozřejmě rád piju dobré naturální kousky, nesířeným vínům se nebráním a oranžádu z Mosely taky rád vyzkouším, ale… Už jsem to tu psal dříve, že mne fascinuje, jak dobrý moselský Riesling vždycky voní tak nějak „správně“ jako dobrý moselský Riesling, je tak krásně zařaditelný a řešíte spíše jen nuance, vždy je tam ono jádro hrdě křičící „jsem Mosela“ :-) A když něco výrazně vybočuje – i kdyby to bylo nakrásně víno „nemanipulované“ a teoreticky lépe odráželo terroir – neužívám si ho obvykle tolik. V jiných tradičních regionech a odrůdách se mi tohle tolik neděje. Výrazně také bojuji s projevem dřeva. Tradiční ryzlinky pomalu kvašené a školené ve velkých starých sudech jsou samozřejmě paráda, ale jak se tam začnou míchat sudy menší a novější… nějak to mému ryzlinkovému vkusu jen málokdy konvenuje :-) Ale najdou se výjimky.