Nový ročník Favereau a špičkové Beaujolais

Jako každý rok jsem ve slevové akci 6+6 lahví (na Kupmeto to vypadá ještě furt běží) zakoupil zásobu Château Bois de Favereau Bordeaux Supérieur „Cuvée Jean Jules“, v aktuálně nabízeném ročníku 2020. Psal jsem tu o 2019 a nejvíce k 2016. Vinice se Sauvignonem blanc už má producent v certifikovaném bio, ty s modrými odrůdami se tam snad také výhledově přesunou. Tohohle cuvée specielně pro négocianta J.J. Mortier & Cie dělají nějaký 50 tisíc lahví. Směs tradičně zhruba 60 % Merlot, 30 % Cabernet Sauvignon a 10 % Cabernet Franc. Tmavá, intenzivní barva. Slušně výrazná, tmavě ovocná vůně, švestky a směrem lesní ovoce, linka dřeva, kořenitosti a kouře, uzené maso. Suché, čisté, středně plné, dobré kyseliny, tmavá ovocnost, třísloviny jemnozrnné a nijak výrazné, solidní délka. Dobře udělané, přístupné a nijak komplikované ale zdaleka ne přímočaré. Jako za ty prachy jsem vždycky rád, že mám zásobu.

Papež a nejen víno, inventura v La Tour d’Argent, Evropa pije méně, kokain v bag-in-boxech

Vyposlechl jsem si nedávno výbornou přednášku prof. Pavla Hoška nazvanou „Symbolika vinice a vína v Tóře a Novém zákoně“ a bylo to rozhodně velmi podnětné, kdyby se někde objevil záznam či přednáška v psané formě, určitě na ni odkážu. Každopádně jsem si na ni vzpomněl při čtení zprávy o audienci více než stovky italských vinařů u papeže Františka ve Vatikánu. Při něm mimo jiné prohlásil, že „Víno, půda, zemědělské dovednosti a podnikatelské úsilí jsou dary od Boha. To vše nám Stvořitel svěřil, naši vnímavosti a upřímnosti, abychom je, jak říká Písmo, proměnili v opravdový zdroj radosti pro srdce člověka a každého člověka, nejen toho, kdo má více příležitostí.“ Mluvil i o vlivu rozsáhlého vinařského podnikání na zaměstnanost v Itálii a o dalších tématech, třeba že „Pouhá aplikace průmyslových postupů a obchodní logiky nestačí k zajištění kvalitních výrobků. Půda, vinice, pěstování, kvašení a zrání vyžadují důslednost, pozornost a trpělivost.“ A to my víme! Každopádně vinaři si papeže musí předcházet, aby jim v nějakém kázání davům nenarušil podnikání. Velmi mne pobavilo, že před pár lety byl z dokumentu o jedné kněžské škole zcenzurován papežův výrok, který pronesl při přebírání single malt whisky jako daru od studentů. Podle všeho je fanouškem tohoto nápoje, láhev pozvedl a pronesl „Questa e la vera acqua santa“, tedy „Toto je skutečná svěcená voda.“ A pak se tomu všichni zasmáli a atmosféra byla fajn, ale… do televize se nehodilo! :-)

Trojboj: Pinot, Chardonnay bubliny a Riesling

Při revizi zásob jsem narazil na láhev Pinot Noir 2018 od domácího specialisty na tuto odrůdu z největších, čejkovického vinařství Petra Kočaříka (web). V posledních letech poutají pozornost hlavně jejich „single vineyard“ Novosady a nově též Helezný díl, ale byl to právě tenhle hlavní vesnický pinot, byť jde též vlastně jen o jednu trať Niva Hrbatá, na kterém si v odrůdě udělali jméno. Psal jsem o tomhle víně a vinařství v roce 2020 a znovu na počátku roku 2022. Čas na revizi po dalších dvou letech! Nazrávající rubínová barva. Ve vůni se věk již začíná projevovat, stále tmavší červené peckoviny, trochu sušené brusinky, kořenitost, něco kmínu a vlhké podzimní listí, působí o něco hutněji než si pamatuji. Suché, čisté, výraznější kyseliny, šťavnaté a vyvážené, stále ovocné, uhlazenější tříslo, dobrá délka a stavba. A skvělá pitelnost, láká k dalším a dalším douškům, moc příjemné. Ještě mám láhev, tak třeba za dva roky…

Nejlepší vína ČR s degustací třinácti z nich

Vyrazil jsem na tiskovku a degustaci k uvedení průvodce Nejlepší vína České republiky 2023-2024, již desátého ročníku této publikace. U nás jde o celkem unikátní počin, kdy se nejedná o běžnou soutěž, ale hodnocení zaslaných vín komisí prověřených a velmi zkušených degustátorů s mezinárodním rozhledem (Michal Šetka, Ivo Dvořák, Jakub Přibyl, Roman Novotný a Richard Süss), s možností se k vínům vracet, věnovat jim specifickou péči pokud to vinař vyžaduje (nebo si to dle jejich názoru víno žádá) a podobně. Aktuálně je v průvodci 203 vinařů a vinařských firem a 1228 hodnocených vín, s celkem fajn sadou doplňujících informací (jakou formou viz ukázky na webu) suplujících leckdy ne úplně aktuální a informačně bohaté webové stránky vinařů :-) Někteří známí a zásadní vinaři v průvodci nejsou a jde samozřejmě o jejich legitimní volbu, ať jsou jejich důvody jakékoliv, ale v rámci „celkového obrazu domácí scény“ je to trochu škoda. Naopak jsem tam narazil na pár jmen, o kterých se mé povědomí blíží nule či jsem vůbec netušil, že existují :-)

Přichází Pavillon Blanc Second Vin

Legendární Château Margaux – a výhled na zámek z příjezdové cesty je určitě jedním z ikonických v rámci Bordeaux – nedávno vybudovalo nejen velmi efektní podzemní Vinothèque (a při bagrování překopalo jednu jejich vinici, která už je sice zase osazena, ale už kvůli tomu nemůže nést apelaci Margaux), která vypadá tak trochu jako skladiště těch největších státních tajemství a detailů o mimozemšťanech ze špiónského thrilleru, ale také novou vinařskou budovu dedikovanou především bílému a také laboratoři a výzkumu, efektní záležitost dle návrh kanceláře Foster + Partners. Vývoj a změny se dějí u všech jejich vín, ale u bílého je teď asi nejzajímavější. To produkují již od 18. století, nejprve pod jménem Château Margaux Vin Blanc de Sauvignon a od roku 1920 jako Pavillon Blanc du Château Margaux.

4x Somló od Kolonics a litrovka ryzlinku z Frank

V rámci nedávné degustace vulkanických vín – už jsem tu reportoval o krásném Morgonu a fantastická suché Tokaji a později o jednom postarším Furmintu – padla i jedno meziročníkové srovnání Furmintu od Kolonics pincészet (web, nedávný článek o nich zde na blogu) a doma jsem otevřel ještě mladý vlašák a také jejich bublinky. Furmint 2021 (sud Atilla) je krásně čisté, florální a pecičkově malvicové a minerální bílé, suché, středně plné, čisté, se fajn kyselinami a pitelnosti, s minerální a lehce železitou linkou, se slušnou délkou a dost fajn. Bavilo velmi. Furmint 2020 (sud Atilla) je znatelně nazrálejší, medovější, se slušnou kyselinou, působí trochu starším dojmem než rozdíl pouhého roku. Stále ale povedené.

Vitovska a Teran z Krasu od Renčela

Jak je mým dobrým zvykem, tak jednu ze zásadních vinařských akcí roku, táborské Bottled Alive, jsem opět nenavštívil. Ani nevím, kolika lidem jsem za poslední měsíce na „uvidíme se na Bottled Alive“ smutně odpovídal, že bohužel ne. Prostě jen úplně nevhodný termín, už přes dvacet let pořádám touhle dobou TolkienCon. Jednou jsem měl i tematickou vinnou přednášku. Ale snad vyjde příští rok! Na „živá vína“ jsem tedy nezanevřel a stále se v mé vinné dietě vyskytují! :-) Nedávno jsem třeba otevřel dvě vína ze Slovinska, z Krasu na pomezí s Itálií. Od menšího rukodělného a v souladu s biodynamickými principy hospodařícího vinařství Renčel (web), které na místní železité půdě (právem zvané „terra rossa“) pěstuje hlavně tradiční odrůdy Teran (aka Refošk) a Vitovska Grganja, ale ve vinicích mají i Pinot Noir, Merlot, Cabernet Sauvignon, Chardonnay, Sauvignon a trochu té Malvasie.

Jakob Jung a trojice chutných suchých ryzlinků

Na vínech od Weingut Jakob Jung (web, dováží Der Weinschmecker) z oblasti Rheingau nejprve zaujmou netradiční a hodně nápadité viněty od berlínského studia Ruska, Martín, Associates. Ty evokují pokerové karty a jednotlivé obrázky jsou vizualizací některých slavných pojmenování míst v regionu a vinic. V roce 2017 za ně mimochodem dostali ocenění Red Dot. Pokud vám na vinětách nesejde a zajímá vás především (mnohem důležitější) obsah lahví, pak i ten stojí za pozornost :-) Vinařství s historií od roku 1799, který jeden svůj historický sklep používá na zrání sýrů, se samozřejmě specializuje na Riesling, ale asi 15 % tvoří Spätburgunder, Weissburgunder a Chardonnay a najde se u nich trochu Sauvignonu blanc a Merlotu. Aktuálně pracují na zhruba 20 ha vinic převážně v okolí dvé domovské obce Erbach a směrem na Kiedrich, včetně dvou Grosse Lage – Hohenrain a Siegelsberg. A hospodaří i na dvou Erste Lage, Steinmorgen a Michelmark. Ve vinicích jedou s trvalým zatravněním, bez herbicidů a ekologičtěji, ale bio nejsou. Ročně vyšvihnout něco přes sto tisíc lahví. Od roku 1997 jsou členy VPD a vína připravují i coby členové sdružení Charta Rheingau.

Který obal na víno je za vás nejhorší?

Dnešní zápisek bude vlastně jen otázka, respektive více otázek. A týkat se budou obalů na vína. Když byste mohli jmenovat jeden jediný – nezávisle na kategorii vína – který za vás určitě ne, co byste zvolili? A jaké proto máte důvody? Co je podle vás nejvhodnější obal pro víno na běžnou spotřebu, u kterého se nepředpokládá delší zrání? Pro nekomplikované víno na běžné rozlévání po sklence, na párty či jinou velkou akci? Furt a jenom skleněné lahve? Dobrovolně přiznávám, že mne vlastně víc než třeba plechovky (statisticky nejčastější odpověď na dotaz, jaký obal na víno je nejvíc mimo) nebo Tetrapak uráží nechutně těžké „aby vypadalo efektně a draze“ skleněné lahve u obyč vín co se vypijí do roka a do dne (a vlastně ve výsledku nejen u nich). Za hranicí jsou pro mne vína balená do PET lahví (čímž nemyslím variantu, kdy si do PETky necháte stočit něco pro konzumaci ten večer), ovšem v těch stejně nejde najít cokoliv poživatelného :-) Jak to máte vy? Podělte se!

Třikrát Riesling vždy s komplikací při skladování

Vytáhl jsem takhle včera víno z kartonu a zjistil, že sice nebylo v mojí „olej všude kam se podíváš“ chladničce, ale taky je zprzněné! Jak je to možné nevím, ale z jedné láhve – a to mají šroubový uzávěr a vypadal docela neporušeně – uteklo asi deci. A stát se muselo už před hezkými pár týdny. Nachladil jsem, otevřel očekávaje nějakou tu oxidaci a… dostal úplně parádní víno :-) Weingut Kruger-Rumpf Riesling Quarzit trocken 2021 (VDP.Gutswein) je z jejich základní řady, k tomuhle kousku z vinic s křemencem mají ještě Devonschiefer a Phyllit a aktuálně už prodávají ročník 2023. O jejich produkci už jsem se tu zmiňoval. Tohle má světlejší citronovou barvu. Vůně je čerstvá, čistá, trochu „přísnější“ minerální, se zeleným jablkem a limetkou. V chuti středně plné, štíhlejší, s výraznou citrusovou kyselinou a skvělou pitelností, minerální, slušně dlouhé. Moc fajn klasika. Kupoval jsem to ve speciální slevové akci 4+2 zdarma, čímž se česká cena dostala na tu běžnou maloobchodní v zahraničí :-) A jsem rád, že mám pár dalších uloženo.

Novinky, novely, salon vín a další zajímavosti

Vinaři se postupně adaptují na povinnost uvádět na vinětách některé nové údaje, často za pomoci QR kódů a se speciálními stránkami na webu. Taky se musí popasovat s novelou vyhlášky, která upravuje použití některých velmi oblíbených termínů, jako třeba oranžové či nefiltrované víno nebo pét nat. V téhle vyhlášce mne ale obzvláště zaujal nový odstavec 11 v § 7, který zní „V označení produktu v obalu určeném pro spotřebitele lze uvést vyobrazení nebo obrazové připomenutí místa nebo objektu nacházejícího se na území České republiky nebo symbolu, znaku, erbu nebo obdobného prvku vážícího se k území České republiky, pokud je a) produkt vyroben z hroznů sklizených na území České republiky a b) jeho výroba proběhla na území České republiky v místě majícím blízký geografický nebo historický vztah k vyobrazenému nebo připomenutému místu, objektu nebo prvku nebo jeho výrobce má blízký geografický nebo historický vztah k vyobrazenému nebo připomenutému místu, objektu nebo prvku.“. To to trvalo! A co taková jména vinařství, která obsahují zásadní vinařskou obec, ale v lahvích běžně střílí produkty jiných zemí? :-) Na fotce v titulce různé lahve jednotlivých vinařství hezky vedle sebe, ale na první dobrou fakt těžko říct, co z toho je Morava a co ne. Ke všem těmto zábavnostem se rozjíždí využití grantu na zkoumání, nejprve na Pálavě a okolí a u Žernosek, jak bychom tak mohli pokročit v románském značení vín alias apelačním systému. Furt se děje něco nového! Ale jsou tu i nějaké neměnné jistoty…

Tři úrovně ryzlinku od Trimbacha

Udělal jsem si radost a otevřel vedle sebe tři úrovně ryzlinku od jedné z největších hvězd Alsaska, již po třináct generací vinařícího Maison Trimbach (web). Není to vinařství malé, z vlastních vinic a vinic pětatřiceti dlouhodobých pěstitelských partnerů ročně vyšvihnout přes milion lahví (a k tomu ještě ovocné likéry a pálenky). Jenže už od sedmdesátých let jedou ve vinících ekologičtěji, v jejich vlastních vinicích a u vyšších řad je to bio (někde od 2008) a už se rozhodli ho mít i certifikovaně, u partnerů jde nejméně o HVE3 a také v procesu na bio certifikaci. Starší keře (průměr mají někde ke 45 letům, nové výsadby jsou už dekády selekce řízků z jejich vlastních vinic), vždy ruční sběr a pečlivé delší školení. Bílá prakticky vždy bez malolaktiky, ale s pár měsíci na jemných kalech. Sice se vyhýbají dřevu, s výjimkou občas velkých starých sudů, ale jejich vína mají obrovský potenciál zrání a často mnoho let, než ukáží pravý potenciál, i potřebují. Zároveň je ale na trh pouští (s jistou rezervou, dle vkusu) už vlastně připravená k pití, i u základů někdy až po 2-3 letech a u vyšších řad to může být 5-9 let. Jejich Riesling Clos Sainte Hune, ze specifické malé monopolní polohy uprostřed svahu Grand Cru Rosacker, je dlouhodobě řazen mezi a hodnocen jako jeden z nejlepších ryzlinků – a bílých vín obecně – na světě.

Vybouchla mi vinná chladnička. Potřebuji novou!

Zašel jsem takhle včera k vinné chladničce vybrat pár lahví na odpoledne s návštěvou a hned mne trochu zarazilo… úplné ticho. Otevřel jsem dveře a vyvalil se na mne zápach spáleniny a oleje. Po pořádném vyvětrání zůstala příjemná intenzivní olejová vůně nástrojařské dílny, která je ovšem ve „vinném sklípku“ trochu nevhodná. Do té doby spolehlivá chladnička (v Rakousku vyrobený Liebherr, krom tří stěhování bez přerušení běželo 16+ let) se rozhodla rozloučit poměrně spektakulárně a rozstříkat olej z kompresoru (alespoň předpokládám) do vnitřních prostor. Takže jako bonus jsou lahve mastné a kluzké a čeká mne hromada umývání. U mnohých lahví jsou promaštěné samozřejmě i viněty. Na problém jsem naštěstí přišel asi jen pár hodin potom, co k němu došlo, vína byla ještě chladná a v smradlavém uzavřeném prostoru nezůstala dlouho. Olej se mi zažírá do rukou a cítím ho teď už všude, obzvlášť když vezmu do ruky sklenku a chci se napít vína. Asi teď budu muset jet jen starší ryzlinky a doufat v co nejvýraznější petrolejové tóny %-) No co už, ještě jsme třeba taky mohli vyhořet.

Pierre Paillard a dvakrát XIX Champagne

S novým rokem je tu čas odhrnout poznámky k pár lahvím ze svátečního období. Na Silvestra jsem s přáteli otevřel, v poklidu dlouho před půlnocí „v Japonsku už nový rok stejně je“, Champagne Pierre Paillard „Les Parcelles XIX“ Bouzy Grand Cru Extra Brut. Z vinařství (web) je to vlastně základ a víno, kterého produkují nejvíce (52 tisíc sedmiček a 2300 magnumek), ale jinak mají parametry běžným základům docela daleko. Už teda láhev vypadá na stole tak nějak „pokročileji“ a „burgundsky“, viněta se mi dost líbí. Odrůdově je to 80% Pinot Noir a 20 % Chardonnay z 20+ různých poloh čistě u Grand Cru obce Bouzy, kde i vinařství sídlí. Postaveno na ročníku 2019 s dvaceti procenty rezervních vín. Kvasilo v použitých sudech a na kalech v lahvi bylo okolo tří let (odstřel březen 2023), dozáž žádná. O samotném vinařství už jsem tu psal detailně (a pak znovu celkem nadšeně o rosé a z jedné srovnávací degustace i o ročníkovce), od té doby se změnilo především to, že i základy jedou ve dřevě, ještě více šlapou do biodynamiky ve vinicích a krom Bouzy přidali také moc zajímavé vinice se starými výsadbami v dalších obcích (Grand Cru Ambonnay, Verzy a Verzenay a 1er Cru Taissy a Ludes), z některých už vína jsou na trhu a s dalších to ještě pár let potrvá.

TOP 10 vinných setkání v roce 2023

Rok 2023 pro mne nebyl z těch nejjednodušších, ale přinesl i nemálo podnětných vinných setkání. A to ať už s báječnými víny ve sklence tak – a to především – se zajímavými vinaři a lidmi z vinařského řemesla. V dnešním zápisku se pokusím vypíchnout desítku těch pro mne asi nejvýraznějších setkání/vinných zážitků s pár řádky k tomu. O některých už jsem psal, o jiných zatím bohužel ne a můžete to brát jako upoutávku na věci budoucí, pokud najdu dost sil zpracovat detailněji. Pořadí v dnešním zápisku nijak nevypovídá o síle zážitku a jdu prostě od začátku roku k jeho závěru :-)