čtvrtek 14. listopadu 2019

380 voltů a pokušení s Beaujolais

Přemýšlím, jestli jsem něco takového vlastně už dříve nepsal, ale nechce se mi hledat. Zase jednou jsem vyzkoušel Danger 380 Volts od Milana Nestarce, tentokrát ročník 2018. Naposledy jsem měl předchozí ročník, loni, na terase v Brooklynu. Sledoval jsem západ slunce, skyline Manhattanu a lidi tohle víno nadšeně konzumující, a tak nějak si říkal, že přesně tam už dneska patří. Teď v nově otevírané restauraci v Holešovicích ale fungovalo taky :-) Vůbec se mi nechce psát co přesně to je, jaké odrůdy v tom jsou, kolik má alkoholu, že je citrusové a trochu mýdlově mullerovo-muškátově voňavé. Vím, že k tomu svádí viněta a bez ní bych určitě použil jiná přirovnání, ale je to víno s intenzivní ostřejší kyselinou, jemně perlící a tak zvláštně elektrizující, energizující. Eklatantní úspěch, jak by řekl klasik. Po každém doušku je to trochu jako olíznout 9V baterku :-) Prostě mne to baví velmi.

Zobraz celý článek...

středa 13. listopadu 2019

Vinařství za čtyři kila

Baví mne vína (ale ostatně i destiláty) s přesahem nad rámec pouhého chutného pití. Čímž teda zrovna nemyslím, že je to zároveň investiční nástroj, aktuální hodně trendy téma. Ale třeba takový projekt Gallinas y Focas vinařství 4 Kilos (web) z Mallorky. Samotné vinařství založil v roce 2006 Francesc Grimalt, dříve sklepmistr v Ánima Negra, s hudebníkem a režisérem Sergiem Caballero. U nás, pokud jde o peníze a řeknete „čtyři kila“, tak se tím myslí čtyři stovky. Ve Španělsku je kilo hovorový termín pro něčeho strašně moc, případně milion. A právě čtyři miliony peset, v eurech by to bylo asi 24 tisíc, byla úvodní investice do vinařství :-) Postupně se vypracovali z garáže a užití starých nerezových nádrží na mléko k dost fajn vinařství pracujícímu poctivě a čistě na vinicích i ve sklepě a zaměřujícímu se hlavně na původní místní odrůdy (Callet, Fogoneu a další), čím dál více i v cuvée převládají, z jílovitých půd bohatých na železo zvaných podle barvy vermell.

Zobraz celý článek...

úterý 12. listopadu 2019

Výtečné bílé monopolní Marsannay

Vlastně po docela dlouhé době jsem doma otevřel bílé Burgundsko. Postarala se o něj Domaine René Bouvier a ve sklence navíc skončilo víno z jejich původní domovské apelace, Marsannay „Le Clos“ Monopole 2016. Bernard Bouvier hospodaří v certifikovaném bio režimu a čistě i ve sklepě, ale na tom není nic neobvyklého. Doména dneska pracuje na nějakých 18 hektarech v 20 různých apelacích, včetně bezva 1er Cru Les Fuées v Chambolle-Musigny a Les Fontenys v Gevrey-Chambertin a Grand Cru Echézeaux, Clos de Vougeot a Charmes-Chambertin, ale zásadní jsou pro ně stále polohy v Marsannay, kde je Bouvier ostatně i prezidentem místního sdružení pěstitelů. Le Clos je jejich hlavní bílé v jinak dominantně červeném portfoliu, z poměrně velké tříhektarové monopolní vinice u obce Couchey, kterou vlastní od roku 1998, s keři ve věku zhruba 40 let na jílu a vápenci s trochou slínu. Víno připravuje v 600l demi-muids, zhruba třetina je nových a poleží si v nich rok. Před lahvováním je víno, po smíšení jednotlivých sudů, dalšího nejméně půl roku v tanku.

Zobraz celý článek...

pondělí 11. listopadu 2019

Dvakrát svěží červené Španělsko

V rámci průzkumu méně známého Španělsko jsem otevřel také láhev Marañones Darío 2016. Jsme v oblasti Sierra de Gredos (tj. nedaleko Madridu), odkud v poslední době přichází stále více báječných vín, „chladnějších“ než je u Španělska obvyklé a tím pádem mi dost vyhovují, zdejší Garnacha dává unikátních projev a baví mne tak jak z málokterých jiných míst. Za Bodega Marañones (web) stojí Fernando García, jeden ze zakladatelů Comando G, a přístup k vinaření je klasika pro menší zajímavé projekty. Využití starých keřů vy vyšších nadmořských výškách, na svazích o které se nikdo nechtěl starat. Ruční práce, v bio a biodynamickém režimu, regulované výnosy, spontánní fermentace, nemanipulované ve sklepě. Základ je samozřejmě Garnacha a v bílé Albillo, ovšem tohle víno vzniká ze staré a málo viděné odrůdy Morate alias Morenillo. Z jedné vinice, Angorrita, na zvětralé žule ve skoro osmi set metrech nad mořem. Fermentace a macerace bez odstopkování, zrání ve starších 500l francouzských dubových sudech zhruba rok. Světlá rubínová barva. Lehce kořenitá, červeně ovocitá vůně, trocha jahody, fajn florální a bylinková linka, čerstvé, trochu vlhce kamenité, dost fajn. Suché, čisté, s bezva kyselinami, snadná pitelnost, delší, červeně ovocné. Na první dobrou nic složitého, ale tak zvláštně milé, i přes přístupnost a chuť to prostě chlastat ve větším s jistou finesou a ledasčím navíc. Zaujalo a musím zkusit i jejich výše postavenou Garnachu.

Zobraz celý článek...

pátek 8. listopadu 2019

Pár statistik co (ne)potřebujete znát

Víno mám jen jako koníček a k nějaké pořádné odborné studii se tedy dostanu spíše výjimečně, hlavně pokud je o některém z témat, kterým jsem více propadl. Ale i tak si plním hlavu všemožnými vinnými zbytečnostmi, aby hlava nezakrněla. Pro pravidelnou dávku zajímavých faktů a statistik ze světa vína tak třeba sleduji na FB stránku American Association of Wine Economists AAWE. Něco je tam hodně zajímavé, něco méně, něco pobaví a jiné informace překvapí. A tak jsem si říkal, že dneska bych pár takových informací (do které skupiny spadají už si musíte rozmyslet sami) předal zase vám. Tak kupříkladu tahle statistika spotřeby vína a piva v Itálii podle věkových skupin. Je to zajímavé? Je! Je nám to k něčemu? Není! Nebo?

Zobraz celý článek...

čtvrtek 7. listopadu 2019

Netradiční povedené španělské bílé

Už opakovaně tu padlo jméno Celler del Roure, výtečného producenta charakterních vín z vinic nedaleko Valencie. Ale už ne Javier Revert, který pro toto vinařství mnoho let pracuje a podílel se významně na jeho rozvoji a řešení veškerých problémů, do kterých se se svými plány dostali. Javier pochází z vinařské a vinohradnické rodiny a na práci v Celler del Roure navázal před pěti lety vlastním projektem v podobném duchu, kdy se ujal staré vinice po pradědečkovi u La Font de la Figuera. Poloha v nadmořské výšce něco přes 700 metrů se jmenuje Pla del Micalet, je zterasovaná, obklopená křovisky a lesem, s chudými písečnými a vápenitými půdami. A osázená je stále starými keři, původním mixem odrůd jako Tortosí, Malvasía, Merseguera, Trepadell či Verdil. Přidal další vinice v blízkém okolí, opět na sever orientované a staré výsadby, s odrůdami Garnacha Tintorera, Monastrell a Arcos. A zároveň i něco nového vysadil. Celkem už má zhruba 6 hektarů, obhospodařováno ručně v (necertifikované) organice. Ve vinařství samozřejmě spontánní fermentace a krom trochy síření žádná aditiva, coby nádoby staré použité francouzské sudy, amfory ale i trocha nerezu a pro minišarže demižony. Zatím dost experimentuje, jak s tím co dokáží jednotlivé odrůdy, tak i s potenciálem konkrétních vinice. První ročník jeho vín byl 2016, dnes už jsou některé kousky k dispozici i v 2017 a 2018.

Zobraz celý článek...

středa 6. listopadu 2019

Obludná Garnacha a výborně pitelné Bordeaux

O víkendu jsem s přáteli otevřel pár fajn červených – Rioju Remelluri 2010, Margaux Clos Margalaine 2006, Château Le Conseiller 2008 od Janoueixe a také Alto Moncayo Veraton 2015. A mezi těmihle víny působilo jako pěst na oko. Ač ani jedno ze tří výše uvedených vín není vyloženě uměřené, žádné decentní jemné věci jen s dotykem sudů a tak. Veraton je čistá Garnacha z oblasti Campo de Borja, starší keře, 16 měsíců sudy především nové Francouzské a Americké. Více o vinařství už jsem tu psal dříve. Výrazná, sladká intenzivní aromatika, třešňový džem, čokoláda, kouř, kořenitost, všeho v notných dávkách. Intenzivně ovocné v chuti, působí nasládle jak ovocem tak teplem vyššího alkoholu, plné, koncentrované, hutnější, slušně dlouhé s kořenitým doznívám. Parker tomu stylu říkal „hedonistický“, pokud se nepletu, a fanoušky tohohle směru určitě nadchne. Mně se z toho točila hlava a víc než skleničku jsem nedal :-)

Zobraz celý článek...

úterý 5. listopadu 2019

8x výtečný Malbec z Château Haut-Monplaisir

Do Prahy dorazila, na pozvání dovozce Alifea, Mylène Lonjaret z uskupení Accents & Terroirs, které sdružuje zajímavá francouzská rodinná vinařství (a producenty pálenek) a zajišťuje jim především společnou propagaci při exportu. Její úkolem bylo představit Château Haut-Monplaisir (web) z Cahors, vinařství s 30 ha v zóně T3 (viz níže), které se logicky specializuje především na Malbec, byť mají i trochu dalších odrůd (Chardonnay, Viognier, Loin-de-l'oeil a Petit Manseng pro suché a sladké bílé, Cabernet Franc a Merlot na růžové). Vinařství vzniklo v roce 1998 pod taktovkou Cathy a Daniela Fournié. 15 hektarů vinic původně patřilo rodičům Cathy, vypěstované hrozno šlo do družstvo. Daniel coby vinohradník ovšem viděl ve vinicích velký potenciál. Za pomoci Pascala Verhaeghe (ze známého Château du Cèdre) se jim podařilo rozjet vlastní podnik, krom výpomoci ve sklepě upravili i péči ve vinohradech. Už od roku 2000 jeli v podstatě v bio režimu, od roku 2012 jsou plně certifikování. Vlastně jsem tu už o nich psal v souvislosti s víny z ročníku 2000 a 2001, nádherně zrála a opravdu hodně mne bavila, dvoutisícovky jsem měl doma hezkých pár lahví a užíval si ji pravidelně.

Zobraz celý článek...

pondělí 4. listopadu 2019

Bohémka Prestige 36, Freixenet Cordon Negro

Dnes vás zase ještě trochu potrápím bublinami, navíc žádné naturální podpultovky to nebudou, ale slibuji, že zítra tu víno šumět nebude. Už je to dva roky, co jsem tu psal o Bohemia Sekt Prestige 36 Brut, když s tím vyšli na trh jednalo se o ročník 2013. Při aktuálním testovacím nákupu to byla nová šarže z ročníku 2014. Výrazná barva, až do zlaté, s velmi pěkným vytrvalým perlením. Ve vůni kombinaci čerstvosti a ovocnosti do jablka s nazrálejšími tóny, s toastovou linkou, zřetelná mineralita. I v chuti velmi pěkně kombinuje živost a svěžest s hlubšími zralejšími projevy, je to minerální, žlutě ovocné, vyvážené, poměrně dlouhé a vyvážené. Upřímně… výborné serióznější bubliny. Trochu plnější styl ale ne za hranou kdy už mne u bublin nebaví, s fajn citrusovou kyselinou ale zároveň nic ostrého, dozáž to uhlazuje ale není nijak velká. Přijde mi to ještě lepší než 2013tka. Bohemia Sekt používá v oficiálním popisu senzoriky „Díky tomu, si tento klenot mezi sekty vychutná každý, ale jen znalec ho dokáže ocenit“, která mne z nějakého důvodu dost vytáčí. Ale vlastně to chápu, tohle bude pochopitelné každému, kdo už vyrostl z demíčka, ale i pokročilý konzument by měl být ochoten uznat objektivní kvality (pokud se oprostí od toho, že je to „jen bohémka“).

Zobraz celý článek...

pátek 1. listopadu 2019

Novozélandské a německé bubliny

Při nedávné návštěvu M&S jsem neodolal a, i přes několik zklamání v poslední době, odešel i s lahví. Konkrétně neročníkovými v lahvi kvašenými bublinami Mount Bluff Brut. Původ je Gisborne, tedy Nový Zéland, a odrůdy šumivá klasika: Chardonnay & Pinot Noir. Podle všeho je pro M&S připravuje oblíbený velkoproducent Lindauer. Tmavší citronová barva, pěkné perlení malých bublinek. Výraznější, rozvinutá a již znatelně nazrálá vůně, kde citrusová ovocnost a jablko přenechává místo opražené rýži, toastovým tónům a máslové briošce. Suché, dozáž znát ale nijak výrazná, pěkné kyseliny, opět ona pražená linka, dobrá délka, vyvážené, velmi solidní se „šampaňským“ štychem. Osobně bych si tipnul, jako už v minulosti opakovaně, že jde o doprodej starší šarže ze zahraničí. Ale v tomhle případě uzrálo dost pěkně. Cena tři stovky adekvátní.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 31. října 2019

Moc fajn Priorat a korektní Bordeaux

Vylovil jsem zapomenutou láhev Álvaro Palacios Les Terrasses 2005, kupoval jsem ji v roce 2007 u dovozce AdVivum za zhruba tisícovku (aktuální ročníky v zahraničí dnes stojí okolo 30€), nadšen po ochutnávce, a takhle dlouhou archivaci vůbec neplánoval. Ale ročník 2005 byl v oblasti špičkový a víno se s věkem popralo více než dobře! Jsme v Prioratu (viz jeden tematický článek), na ručně obdělávaných vulkanických terasách, složení 60 % Cariňena se 30 % odrůdy Garnacha a 10 % Cabernet Sauvignon, školeno přes rok v barikových sudech (70 % francouzský a 30 % americký dub). Vyšší bordó láhev, silná kovová záklopka, kvalitní celokorek. Tmavá barva, překvapivě málo nazrálá. Výrazná, spíš tmavě ovocná sladší vůně, tmavé peckoviny, lehce pikantní, dotyk živočišnosti, pěkně zapracované dřevo, tabák a trocha kamenitosti. Seriózní, moc pěkné, pocitově trochu „tepleji bordeauxské“ :-) Suché, čisté, šťavnaté, plnější, se sladší tmavou ovocností a již dost ohlazeným tříslem, dobrá délka. Starosvětské, krásné červené, delší, co ještě v klidu nějaký pátek v kondici vydrží ale moc dlouho už by taky ležet nemělo. Tak akorát :-) Příjemné překvapení.

Zobraz celý článek...

středa 30. října 2019

Mirabella, Falkenstein a I Stefanini

Minulý týden se konala další galadegustace dovozce VinoDoc za účasti zástupců vinařství. Bohužel jsem na ni měl mnohem méně času, než bych si býval přál. Dnes odhrnu poznámky ke třem producentů a snad se časem dostanu k dalším. Znovu jsem si třeba projel nabídku vinařství Mirabella, tedy šumivá z oblasti Franciacorta. Už je to dva roky, co jsem tu měl detailní článek z degustace. Od těch dob podnik přistoupil ke změně vizuální komunikace, včetně vinět, tak trochu ke čtyřicátému výročí vzniku. Dost se mi líbila Edea Brut, tedy jejich základ, Blanc de Blancs postavený na Chardonnay z 80 % a k tomu Pinot Bianco. Zde se jednalo o bázi 2015, dozáž 5 gramů, na kalech nějaké tři roky. Čerstvá, lehce kouřová a minerální vůně, fajn ovocnost směrem tropiko, intenzivní ale tak akorát. Suché, čisté, šťavnaté, bezva kyseliny, výborně udělané, vyvážené, klasické bubliny. Jiný styl je Demetra Extra Brut Millesimato 2012 (Chardonnay 70 %, Pinot Nero 20 %, Pinot Bianco 10 %, jedna vinice s nižším výnosem, většina kvasí v betonu ale část Chardonnay v barrique sudech, zrání na kalech v lahvi k pěti letům) je víno zralejší, hlubší, se žlutou ovocností a krémovostí a dotykem toastu, suché s bezva kyselinou, vyvážené, uhlazenější ale živé a energické. Povedený kousek.

Zobraz celý článek...

úterý 29. října 2019

Bio Bergerac z Lidlu, skvělé sherry a trochu Grenache

Potřebovali jsme o víkendu naložit králíka do červeného vína a bylo mi líto použít cokoliv z dovezených lahví (škoda, že jsem neotevřel tu Grenache viz dále, co naděláte), takže jsem využil nedaleký Lidl. A za 99 Kč tam ulovil Château le Maridat Bergerac 2018. Dobrovolně přiznávám, že mne zlákala bio certifikace, v tomhle ohledu se nechám snadno ovlivnit (a je mi až stydno, že jsem zároveň odešel s Becherovkou, které mám doma fakt dostatek, jen kvůli retro edici viněty… mám vysoce vyvinutou slabou vůli). Jde o dominantně Cabernet Franc s asi třetinou Merlotu. Fajn tmavší ovocnost, černé třešně, nic hutného. Dotyk kořenitosti, pepř a trocha dřeva. Suché, čisté, vyvážené, ovocné, s dobrou kyselinou a ovocností, dobře pitelné. Nic složitého, ale vlastně překvapivě fajn (za kilo tuplem) příjemné pití bez takového toho „průmyslového“ štychu. Králíka jsme nakonec utopili v něčem jiném a tohle se vypilo.

Zobraz celý článek...

pátek 25. října 2019

Sommelier roku, Svatomartinské, nejdražší láhev

Ve dvaadvacátém ročníku sommeliérské soutěže BOHEMIA SEKT Trophée zvítězil vinař Kamil Prokeš a obhájil tak titul z roku 2017. I na druhém místě najdete vinaře, tedy spíš vinařku, stříbro získala Libuše Vrbová. Třetí byl Matouš Forman, nejznámější coby dovozce kalifornských vín. Na aktuálním žebříčku je asi nejzajímavější to, že dva nejvyšší posty patří nadšencům do sabráže sektů (což je zábava, kterou prostě asi nikdy nepochopím a u běžných degoržovaných bublin bez kalů a se standartním korkem považuji za riskantní zbytečnost, jejíž propagace může vést tak akorát ke zraněním opilých lidí a plýtvání dobrým vínem) ale především členům uskupení Mladí vinaři. A také že vlastně nikoho z trojice bych neoznačil za typického sommeliéra (pokud jsou ovšem mé informace správné), tedy alespoň ne v tom duchu, jak si povolání představuji – coby někoho, kdo se reálně stará o vinný program v restauraci a taktéž o servis na place. Což jim samozřejmě nic neubírá na předvedených znalostech, které jsou nemalé. O ostatně se i vyplatí ochutnat vína od Vrbů, mají pár dost povedených kousků, stejně jako nejen bubliny od Prokeše. O nabídce Californian Wines nemluvě, mají hned několik špičkových producentů a fantastických vín :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 24. října 2019

Corpinnat od Sabaté i Coca aneb výborné bubliny

Na začátku roku jsem zde měl obsáhlejší text Limity apelace aneb případ Cava, který popisoval současnou situaci se šumivými víny Španělska. Mimo jiné jsem v něm psal i o příchodu nového jména na trh – Corpinnat (složenina Cor Pinna Nat, zrozeno v srdci Penedès). Pod kterým se rozhodlo své bubliny značit hned několik špičkových producentů, za poměrně přísných podmínek které musí vína splňovat, a úplně opustit apelaci cava. Jedním z těchto vinařství je i Finca Sabaté i Coca (web), jejichž několik vín jsem si přechutnal na nedávné galadegustaci dovozce Foltýn Wine. Rodinné vinařství, momentálně jde o čtvrtou generaci vinohradníků, sídlí asi 50 km od Barcelony, v údolí Bitlles v oblasti Alt Penedès. Pyšní se 40 hektary ekologicky vedených vinic na 66 různých samostatných polohách a 18 více či méně odlišných půdních složeních.

Zobraz celý článek...

středa 23. října 2019

Krásná Mencía a dvě zábavné bílé směsky

Vinařku z Bierza jménem Verónica Ortega už jsem tu představoval na třech různých vínech. Poprvé u Versión Original 2015, následně u základního ale skvělého Quite 2017 a naposledy s hodně zajímavým červeným Cobrana 2016. Stále jsem se ještě nedokopal k jejímu top vínu, ale v rámci příprav otevřel alespoň Versión Original Mencía 2016. Pro opáčko je to čistá Mencía z organicky pěstovaných hroznů ze starých (80+) vinic na vápenci a písku u obce Valtuille de Abajo. Spontánní fermentace celých hroznů, zrání ve 2400l dubovém sudu 14 měsíců. U druhého ročníku tedy došlo ke změně a amforu nahradilo dřevo. Celkem šlo na trh 3500 lahví, burgundského tvaru s kvalitním celokorkem pod zavoskovaným hrdlem. Tmavší, hlubší barva. Ve vůni parádní, hodně tomu svědčí vzduch a postupně otevírá různé zábavné odbočky. Kombinace tmavších peckovin, s dotyky koření a florální linkou, výrazná kamenitost. V chuti suché, šťavnatě peckovinově tmavě ovocné, bezva kyseliny, jemnozrnné třísloviny, svíravost, šutrovité, delší. Strukturované, charakterní červené na počátku své cesty, působí štíhlejším dojmem než by napovídalo 13.5 % alkoholu. Bavilo velmi. Bohužel už taky přišlo na skoro 23€. RP 94, pokud na to hrajete.

Zobraz celý článek...

úterý 22. října 2019

Výtečné Smith Haut Lafitte 2004

V posledních týdnech otevírám docela dost Bordeaux a ne že bych se u nich nudil, ale málokdy mne vyloženě nadchnou. Jsou samozřejmě i výjimky. Hodně se mi líbilo Château Smith Haut Lafitte (web) Grand Cru Classé de Graves 2004. Tedy Pessac-Léognan a jedna z bordeauxských klasik ze štěrkových půd, bohužel hvězdné jméno a tedy žádný objev :-) Dominantně Cabernet Sauvignon s dílem Merlotu a jen trochou Cabernet Franc a Petit Verdot. Od devadesátých let, s novým majitelem, začali vinice obhospodařovávat čím dál více ekologicky a postupně odstranili veškerou chemii, jedou především výluhy z místních rostlin a lokální kompost, navíc rozjeli program na zvýšení biodiverzity ve vinicích a tak různě. Neměli potřebu se nechat certifikovat, ale v poslední době pracují na více než polovině ploch biodynamicky a do příštího roku takto chtějí mít veškeré vinice, tentokrát už je certifikace na pořadu dne. Jedou systém zachytávání dešťové vody a recyklace odpadní, taktéž zachytávají a zpracovávají CO2 z fermentace, mají hromadu solárních panelů a tak. Vinice mapují a kontrolují satelitním systémem Oenoview, aktuálně i testují další systém dohledu nad dozráváním a stavem ve vinicích (mají jich 78 hektarů) pomocí dronů, bobule třídí i pomocí optického systému Vistalys. Takže biodynamika v kombinaci s high-tech :-) Ve sklepě aktuálně (ale pro hodnocený ročník ještě neplatilo) čistě gravitačně, s dostatkem menších dřevěných tanků pro jednotlivé polohy, a vertikální lisy pro červená.

Zobraz celý článek...

pondělí 21. října 2019

Parádní bubliny s dotykem sherry

Ideální víno? Vzhledem k mým specifickým úchylkám by to mělo být klasické bubliny, v lahvi kvašené a pokud možno z ekologického vinohradnictví, nějakým způsobem kombinované se sherry :-) Teoreticky by se něco podobného, bubliny s vlivem zrání pod flórem / kvasinkovým závojem, mohlo najít mezi crémanty z Jury. Ale já nakonec objevil ještě něco lepšího! Colet Navazos Extra Brut Reserva 2014. Colet je tradiční katalánský výrobce bublin. Není to žádná velká firma, ale rodinný podnik pracující čistě na vlastních vinicích v bio režimu, ročně připraví nějakých 120 tisíc lahví. A to pod přísnější apelací Clàssic Penedès, jsou jedni z těch, co zanevřeli na označení Cava. Equipo Navazos je úžasný v podstatě négociant, který se na začátku zaměřoval především na speciální unikátní lahvování sherry, ostatně u jednoho takového jsem se o nich rozepisoval, ale postupně přidal další moc zajímavá vína a kooperace s různými vinaři (psal jsem tu třeba o super nefortifikovaném bílém z Jerezu).

Zobraz celý článek...

pátek 18. října 2019

Bratři v triku, TOP vinařský cíl, suché devatenáctky, vinařský kalendář a spoty o pití

Narazil jsem na zajímavý článek týkající se mimo jiné cisternového dovozu vín pochybného původu ze zahraničí. Pokud jsou informace v něm pravdivé, pak by se tím ledasco vysvětlovalo a vrhalo na tento segment „vinařského“ podnikání nové světlo. Cisterny měnící se za hranicemi na domácí víno, obrovské daňové úniky, uplacení celníci a policisté, přístup do záznamů celní správy, zametení oznámených podvodů pod stůl či alespoň včasné varování před kontrolami. Námět na román, skoro. Bohužel i tohle, nejen báječná vína o kterých jsem psal v předchozích dnech, bylo a částečně ještě stále je domácí vinařství.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 17. října 2019

Parádní vlašák a velký sladký rýňák

Pokračujeme v týdnu věnovanému Moravě, když už se to takhle pěkně sešlo tak nemá smysl přerušovat :-) Tentokrát to bude Ryzlink vlašský Hermes 2018, nejnovější mladá inkarnace top bílé řady z Gala Vinařství (web) z Bavor. Hermes patří mezi ten typ vín, které mi přijdou jako skvělé vzorky při představování moravského vinařství cizincům, případně domácím s odporem k „podřadným“ vínům z Moravy. Na stole to navíc vypadá skvěle :-) Školeno v použitých dubových sudech na jemných kalech za občasného promíchávání. Burgundská láhev, kovová záklopka, kvalitní celokorek. Barva pěkná, výraznější žlutá. Na úvod docela výrazná aromatika, s kombinací zralého až lehce exotického ovoce, s krémovou linkou, vzácné dřevo, dotyk medu a citrusové svěžesti, vlhká vápenitá zeď. Skvěle si drželo formu po tři dny kdy bylo otevřeno, postupně získávala trochu hlubší, hutnější nádech. V chuti suché, čisté, s parádní kyselinou, se žlutou ovocností a krémovostí, slušně plné, intenzivní, hezky dlouhé. Mladičké a s potenciálem zrát, ale už teď dost zábavné pití. Je to ten typ vína, které hraje na vycizelovaný, precizní styl. Srdce mne samozřejmě táhne víc třebas k projevu úterního kalného šeďáku, ale dovedu si představit spoustu příležitostí, kdy bych potřeboval naopak přesně tohle. Třeba když jsem teď řešil výběr top domácích vín pro Forbes. Ale i tam se zadařilo „propašovat“ nějaké to divočejší naturálno ;-) Jinak tohle víno, jakož i další od Galy, prodává třeba Vino e Cuore. Teď stojí čtyři stovky.

Zobraz celý článek...

středa 16. října 2019

Supermarketový bio Hibernal, VOC Veltlín a chlastací Merlot

Po dvou značně omezeně dostupných vínech dnes zůstaneme na Moravě, ale začneme vínem ze supermarketu. Neodolal jsem cenovce 119.90 Kč a v Bille zakoupil Hibernal pozdní sběr 2017 Bio z Vinselektu Michlovský (web). Ze stejné viniční trati, Přítlucká hora, byl v obchodě k dispozici i ročník 2018, kdyby chtěl někdo provádět vertikální degustaci. Dle viněty bylo vinifikováno ve velkém sudu z francouzského dubu. Láhev vyšší bordó, plastová záklopka, plastový špunt. Fajn žlutá barva. Expresivní aromatika, nejvýrazněji angrešt doplněný „sauvignonovým“ mixem bezu a rybízu, lehce bylinná linka, koncentrovanější a zřetelně vyzrálé. Suché, čisté, s bezva kyselinou, plnější projev se znatelným teplem vyššího alkoholu a náznakem zbytkového cukru, zakulacené, s decentní kořenitostí v poměrně dlouhé dochuti. Efektní, moc pěkně udělané aromatičtější bílé. Navíc z certifikované bio produkce. Za tyhle peníze se rozhodně nemá za co stydět!

Zobraz celý článek...

úterý 15. října 2019

Rulandské šedé tak trochu jinak… K.O.

Víno, které mi fakt sedne, se pozná mimo jiné tak, že ho vypiju několik flašek ještě než o něm poprvé někam napíšu. A že si preventivně předem udělám zásoby. Ne že bych měl přehnané představy o vlivu tohohle blogu a ostatně i článků v různých magazínech, často se efekt limitně blíží nule. O to více pak překvapí, když se poštěstí a nějaké doporučení zafunguje víc než dobře. Dnes je tématem Jaroslav Osička (web) Pinot Gris K.O. 2017. Co znamená K.O. už jsem tu popisoval, tohle je myslím krásná ukázka. Obecně dnes tak populární „pídží“ nevyhledávám, vlastně ani to od Osičků, ale zde vzniklo výjimečně povedené víno. Ve kterém se navíc podařilo dokonale zachytit kouzlo ochutnávaní přímo u nich ve sklepě, které se lahvováním obvykle významně ztrácí. Prostě žádná ordinérní šedá (ordinérní šeďák?).

Zobraz celý článek...

pondělí 14. října 2019

Opravdu limitovaná edice bohémky

Domácí bublinový gigant Bohemia Sekt se v poslední době čím dál víc snaží zaměřit na další segment trhu a rozšiřuje nabídku vín kvašených v lahvi o serióznější kousky typu Prestige 36. Úplnou novinkou je pak Prestige Limited Edition Brut, kde „limitovaná edice“ neznamená to co u podobných hráčů obvykle, ale na jejich poměry skutečně směšně nízkých 578 číslovaných lahvích. I dříve bylo možné ochutnat různé speciální a výtečné šarže, sklepmistr Josef Švéda umí připravit špičkové bubliny a rád se o ně podělí, ale na běžný trh se tohle moc nedostávalo. Výjimkou bylo snad 700 lahví výtečného Pinot Blanc Karel IV. 700 let, za mne stále jedna z top věcí od nich. Aktuální limitka je šarže 2049B, pochází taktéž čistě z ročníku 2011, do lahve na druhotnou fermentaci šla v březnu 2012 a odstřel kalů proběhl v říjnu 2018. Máme tu tedy bohémku šest a půl roku na kalech, což je na domácí bublinové poměry docela unikát a v zásadě neobvykle dlouhá doba (když nepočítáme prestižní Champagne) zrání i ve světovém měřítku. Odrůdově 51 % Chardonnay, 34 % Rulandské bílé a 15 % Rulandské modré z různých vinic na Moravě. Dozáž 8 g/l, mnou zakoupená láhev měla číslo 362 a na jejich e-shopu jsem za ni dal nemalých 599 Kč. Teď už mi zůstala jen pěkná dárková krabice :-)

Zobraz celý článek...

pátek 11. října 2019

Betonový Sauvignon s Pálavou a výtečný Tramín

Viněty u vína jsou obvykle… nepříliš nápadité. Výjimku nemalá část naturální scény, kde je zřetelná inspirace divokostí vinět craft piva a objevuje se spousta velmi zábavných kousků. Ale o tom už jsem určitě psal. V poslední době se každopádně občas najde něco překvapivě nového a odvážnějšího i u producentů, u kterých všichni jejich běžnou vinětu znají zpaměti a viděli už stokrát. Malý vinař (alias Vinařství Hana Mádlová alias „Franta Mádl“, web) si nedávno pořídil několik krásných tulipánových betonových tanků (viz loňský zápisek), část z nich najdete v nové řadě BETON a viněta se opravdu povedla. A ač to bude znít zrovna u mne snad až nepravděpodobně, tak jsem si dost užil polosuchou směs Sauvignon & Pálava 2017. Sauvignon je tam z 85 %, v betonu se „nadechlo“ čtyři měsíce. Je to čerstvé, voňavé, s fajn mixem svěží ovocnosti, lehce herbální linky a květin. Čisté, středně plné, s trochou cukru ale fajn kyselinou, docela dlouhé, expresivní, s minerální linkou a veskrze zábavné. A navíc nestojí moc, má třeba Kupmeto (na jejich galadegustaci jsem ostatně chutnal) za nějakých sto šede.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 10. října 2019

Jean-Bernard Delmas, Ribera del Duero v bílé, USA si za víno připlatí

Ve věku 83 let zemřel slavný bordeauxský vinař Jean-Bernard Delmas. Narodil se v roce 1935 přímo na Château Haut-Brion (ve stejném roce vinařství zakoupil americký finančník Clarence Dillon). Na Haut-Brion pracoval od roku 1961 do 2003. Špičková vína připravoval i pro La Mission Haut-Brion, které má od roku 1983 stejného majitele. A v důchodu si ještě odskočil na pozici technického ředitele Château Montrose, kde dohlížel na renovaci, nové výsadby a podobně. Coby konzultant zde působil ještě nedávno, než jej začalo zrazovat zdraví.

Zobraz celý článek...

středa 9. října 2019

Zajímavý alsaský crémant a revoluce od Doyarda

Vinařství Clément & Mathieu Weck (web, moc mne baví nové domény 1. řádu jako zde .alsace) z Alsaska se pomalu ale jistě pouští do „specialit“, z jejich pohledu netradičních směsí či netypických školení. V minulosti mne oslovilo ledasco z jejich klasiky, hlavně parádní sylván a muškát. „Netypické“ věci nejsou žádné divočiny, ale třeba kombinace ryzlinku a rulandského šedého přestřelená barrique sudy, amfory zatím nečekejte :-) V  řadě „cuvées confidentielles“ mají i Crémant „L’Ivresse des sens“ Brut Nature 2014, asi hlavně kvůli malé produkci pouhých 1200 lahví, protože jinak je „úplně normální“. Čistý Pinot Noir připravený v nerezu, druhotná fermentace v lahvi a zde na kalech téměř pět let, odstřeleno nedávno. Tmavší žlutá, nazlátlá barva, jemnější perlení. Ve vůni delší zrání znatelné, pěkný mix podzimního ovoce, medu, minerální linka a lehce pražená rýže. V chuti suché, čisté, na bubliny trochu plnější, slušně postavené, zakulacené a krémovější, dobrá délka. Inu proč ne. Upřímně od alsaského crémantu asi čekám trochu živější energičtější projev a nejsem si úplně jist, zda výrazně delší ležení oproti jejich normálním bublinám přineslo něco zásadního navíc. Ale proč ne, rozhodně to je odlišné a pro příznivce uhlazenějších věcí doporučeníhodné.

Zobraz celý článek...

úterý 8. října 2019

Naturální Beaujolais a klasika z Bordeaux

Dnes začneme v naturálnu, kdo by to byl čekal, u Domaine J. Chamonard Morgon „Le Clos de Lys“ 2016. Jsme v Beaujolais a ač Joseph Chamonard nepatřil ke „gangu čtyř“, legendární partě která tak trochu celé tohle hnutí naturálních vín nastartovala, měl k nim hodně blízko. Bohužel Joseph zemřel v roce 1990 a od té doby se vinic i sklepa ujala jeho dcera Genevieve s manželem, Jean-Claudem Chanudetem. V přístupu k pěstování révy i přípravě vína ale nastoupenou cestu neopustili. Tohle je jejich hlavní víno, pochází ze zhruba čtyřhektarové vinice se starými keři, okolo šedesáti let, u Corcelette. Naležení za nižší teploty a pak kombinace klasické spontánní fermentace a karbonické macerace, se zráním až rok ve velkých starých sudech. Lahvováno s minimálním zasířením, do 15 mg/l. Poměrně tmavá barva a zřetelně nefiltrované. Na úvod divočejší, „bezsirně funky“, hodně tomu prospívá se rozdýchat. Postupně pěkná hlubší tmavá ovocnost, s květinovou linkou a kořenitými tóny, pepř, dost výrazná železitost, rez. Suché, středně plné, pěkně postavené, s fajn tmavší ovocnost, svíravější, delší, hodně zajímavé. Již znatelně nazrálé, trochu překvapivě, čekal bych o něco mladistvější projev. Charakterní červené, jsem rád že jsem vyzkoušel. Z Beaujolais mám teď doma větší selekci, tak budu otravovat častěji, do podzimních čvachtanic a spadaného listí mi tak nějak sedí :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 7. října 2019

Moravia Agria aneb kyselé ze Španělska

Ve světě vína najdete dostatek jistot, třebas takový německý Riesling od dobrého producenta zklame málokdy, ale držet se jen osvědčených vín by byla nuda. Takže… co vám říká odrůda Moravia Agria? Nic? Tak to nejste sami, i encyklopedie ji označují za obskurního zástupce odrůd španělské oblasti Castilla-La Mancha. Jméno v překladu znamená „kyselá Moravia“ (prý aby se odlišila od Moravia Dulce, což je místní synonymum pro ne tak bezvýznamné a i v Portugalsku oblíbené Marufo, jehož nejdůležitější zásluhou je ale stejně spíš rodičovství slavné odrůdy Touriga Franca), ve vinicích jsou s ní trable, trpí na houbové choroby a tak. A dává světlá, tenká a kyselá vína s výraznější tříslovinou (což může upomínat k chybnému pohledu mnohých na červené z ČR, ovšem španělská Moravia fakt nemá s tou „naší“ nic společného). Takový popis zní dost nanic, než si uvědomíte, že takto se Moravia Agria chová v suchých a horkých podmínkách. A že tedy může být vítaným přídavkem k jiným odrůdám, dávajícím spíš dost plná, alkoholická a leckdy na dostatek kyseliny trpící vína, a nakopnout v nich svěžest i strukturu. Tradičně tedy mizela právě takhle anonymně v různých směsích a to se vlastně nezměnilo. Úspěšnou výjimkou je dnes hodnocený kousek :-)

Zobraz celý článek...

pátek 4. října 2019

Von Winning – Riesling a nějaký ten Sauvignon

Do Prahy na pozvání dovozce WineGeek.cz opět dorazil Andreas Hütwohl, aby zde představil průřez nabídkou vinařství Von Winning (web). Už jsem tu psal o dvou degustacích, tentokrát se omezím především na rychlé poznámky k jednotlivým lahvím a celkové dojmy. Mám produkci tohohle vinařství rád, od základních řad po výběr z nejlepších vinic Pfalze opravdu umí. Navíc pracují ve vinicích čistě, ve sklepě jedou především dřevo (na můj vkus je občas znát víc než bych si přál) a spontánní fermentaci, zaměřují se na suchá vína s alkoholem obvykle někde okolo 12-12.5 %, především Riesling ale i další odrůdy se u nich najdou. Právem patří mezi špičku v oblasti.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 3. října 2019

Barbera a skvělé Nebbiolo od La Ca'Növa

Měl jsem teď možnost podílet se na tvorbě vinného lístku pro novou zajímavou restauraci a jestli vše dopadne jak má, tak se tam objeví i něco od La Ca'Növa, vinařství které jsem si docela oblíbil a už o něm pár řádků napsal. V rámci výběru jsem znovu ochutnal jejich Barbera d’Alba 2016, jak to vypadá oproti stavu před pár měsíci. Výraznější, tmavě ovocná vůně, zralejší a trochu džemová, lesní plody, živočišná linka a na úvod trochu funky divočejší, svědčí tomu vzduch. Plnější, tmavě ovocné, uhlazenější třísloviny, tmavá ovocnost, zrale teplejší a zároveň výborné kyseliny, koncentrace a přes patnáct voltů dobrá pitelnost. Stále baví. Hodně nadprůměrná Barbera. O trochu vín mne ale oslovilo druhé víno…

Zobraz celý článek...

středa 2. října 2019

Le Dôme, Mumm má sklepmistra, nákupy v Burgundsku, domácí medaile…

Patrik Tkáč, krom vlastního nového sídla s vinicí a hodně zajímavým vinařstvím Zlatý roh, investuje i do dalších projektů s vínem spojeným skrze J&T Wine Holding (u nás vlastní Kolby či Reisten). Třeba do nového vinařství a degustačních prostor pro Le Dôme v St. Emilionu, jednom z podniků Jonathana Maltuse (viz též dřívější poznámky k Château Teyssier). Celý projekt přijde na nějakých 11 milionů Euro a bude z něj výhled do vinic a na nedaleké Château Angélus a Canon. Za architektonickým řešením stojí kancelář Foster & Partners a prvotní návrhy prý kreslil Lord Norman Foster osobně.

Zobraz celý článek...

úterý 1. října 2019

Šardonka z Trenta a výtečný šampaňský Meunier

Už je to nějaký pátek, co jsem tu psal o Riserva variantě modré velryby, o víkendu si pak v restauraci dal aktuální šarži verze „základní“. Cesconi Blauwal Extra Brut už je zatříděno coby Trento DOC, z certifikovaně bio vinic, zhruba 30 let starých keřů Chardonnay vedených na pergolách. Fermentace v nerezu, plná malolaktika, zrání 8 měsíců na kalech v nerezu a v dubových sudech. Poté přídavek předchozích ročníků a následně druhotná v lahvích a tam hezkých 40 měsíců. Tahle konkrétní láhev byla odstřel 4/2019. Citronová žlutá barva. Vytrvalé perlení malých bublinek. Příjemná vyvážená aromatika, čistá, pěkně ovocná, především žluté plody. Ovocné i v chuti, tak akorát kyseliny a svěžest, trochu plnější, delší, krásně udělané. Vyvážené, na šardonkový Blanc de Blancs docela krémové a uhlazené, pije se to ovšem výborně. Bavilo. Cena bohužel už není zrovna nízká a atakuje šampaňská.

Zobraz celý článek...

pondělí 30. září 2019

Šťára a divoké růžové z Fitou

Na příštím Družstvu (už v pondělí, 7. října) pojedeme vzhledem k tématu vína (a nejen vína…) z ČR, Slovenska a Maďarska, ale v „tuzexové“ části se objeví i trocha západního zboží. Třeba Domaine Mamaruta Razzia sur la Fitou 2018, což je hodně zajímavé červené z nejstarší apelace v Languedocu, Fitou. Vinař Marc Castan hospodaří v okolí La Palme, s biodynamickými postupy (certifikovaně pak bio), ve vinicích jedou čistě jen s bylinnými výluhy a trochou síry, preparáty si připravují vlastní a stejně tak i kompost. Za tímhle účelem chovají několik nádherných exemplářů především skotského náhorního skotu, zrovna tohle původní a dost samostatné plemeno se myslím k natur vinaři hodí asi nejvíc :-) Mají hlavně staré výsadby, vinice jsou dost blízko moře, obvykle sbírají dříve než je obvyklé a snaží se o trochu lehčí, svěžejší vína. „Šťára“ je u vinaře pak celkem novinka z odrůd Carignan, Cinsault, Grenache a Syrah z několika různých vinic (Planète, Tamaris, Combe de l’Aval, le Moulas) na jílu a vápenci. Macerace sedm dní, jen samotok, kvašeno spontánně ve velkých sudech, nefiltrované, nesířené, vyzrávaná ve starších barrique sudech pět měsíců.

Zobraz celý článek...

pátek 27. září 2019

Zahajuji Bordeaux večery s Château de Fonbel

Měli jsme teď výročí svatby, jedenácté. Marně jsem doma pátral po lahvích z ročníku 2008 a krom Champagne (nakupovaných vlastně nedávno, top vína tohohle ročníku šla ven až teď) nic neměl. A pak si vzpomněl na archivní sklep z dávného (alespoň mi to tak připadá, doba před dětmi jako by byl úplně jiný věk) postižení Bordeaux, který kdysi s kolegou z práce, v době předhypotékové, naplnil vším možným z En Primeur nákupů. A záhy poté jsem Bordeaux téměř přestal pít a od té doby se moc nezměnilo. Měl jsem dojem, že jsem s nákupy seknul už u 2007, ale ne! Dlí tam nemálo flašek z ročníků 2004 až 2008. Inu vzmužil jsem se vyrazil jich pár nabalit na nadcházející podzimní podvečery. Vlastně je celý ten sklep další dobrou skládačkou do textu o archivaci, „vrcholu vína“, pozdě a příliš brzo otevřených lahvích, který už nějakou dobu páchám a snad brzy dopáchám. A jsem svým způsobem rád, že jsem tam ty láhev takhle nechal. Část základek už možná nebude v ideální kondici, ale snad toho nebude moc úplně mimo a ty lepší vína zase jednou nebudu pít zbytečně mladá. Vidím to na pár večírku s kamarády, kteří nejsou „ortodoxně naturální“… :-) A v následujících měsících budu otravovat s Bordeaux o chlup častěji.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 26. září 2019

Podzimní Meunier z Vrigny

Stále zkoumám nová zajímavá zákoutí pěstitelského šampaňského, naposledy to bylo s Champagne Lelarge Pugeot (web) z Vrigny a jejich Les Meuniers de Clémence Extra Brut. Spojení Vrigny a Meunier už mají mnozí zafixované díky výtečnému vínu od hvězdného producenta Egly-Ouriet, očividně tu funguje skvěle, na vinicích Lelarge Pugeot zabírá znatelně nad polovinu. Les Meuniers de Clémence je čistý představitel odrůdy a této Premier Cru obce. Hrozny jsou z keřů okolo 40 let starých a z přechodného období na bio, dnes už má vinař všech téměř devět hektarů (rozdělených na více než čtyři desítky poloh) s certifikací, pár let už i s Demeter biodynamickou. Hrozny tam pěstují od roku 1789, víno začali dělat ale až výrazně později. Ročně vystřelí nějakých 70 tisíc flašek (tohoto vína do deseti tisíc), aktuálně vinařství vede sedmá a osmá generace rodiny.

Zobraz celý článek...

středa 25. září 2019

Povedená vulkanická vína z Chile

O novosvětských vínech tu píšu určitě méně často než si zaslouží, ale důvod je velmi prostý. Chutnám i piju je vlastně dost málo. Dnes se tedy výjimečně podíváme mimo Evropu, do Chile. Bodega Volcanes de Chile (web, spadají pod Grupo Vinos del Pacifico, stejně jako známý velkoproducent Undurraga) je zajímavý a relativně nový projekt, vznikl teprve v roce 2009, sestávající ze čtyř usedlostí a vinic v různých oblastech Chile, cílem je připravovat charakterní vína z vulkanických půd (ostatně v Chile mají na 3000 sopek a tým vinařství sestává i z geologa), nepřestřelená dřevem a odrážející potenciál různých oblastí. Z nějakých sto hektarů enoložka María del Pilar Díaz ročně připraví zhruba 360 tisíc lahví v několika řadách. Krom klasických a v Chile dobře známých odrůd se věnují i středomořským klasikám Carignan, Grenache a Mourvèdre, ale mají i Petite Sirah. Do ČR je dováží Alifea, v nabídce na e-shopu nemají vše co jsou schopni nabídnout.

Zobraz celý článek...

úterý 24. září 2019

Potřebuju víno z bílého rybízu

Narazil jsem včera na Facebooku, v komentářích k článku o naturálních vínech, na tuhle perlu: „Zdenika Novotná: dělala jsem víno podle starých receptů mnoho let, stačilo mi k tomu ovoce, kvasnice a voda, v případě hodně kyselého ovoce cukr - a všechny várky z jednoho druhu ovoce byly chuťově stejné, tak že to, že každá láhev má jinou chuť považuji za ptákovinu a nejlepší víno není z hroznů, ale z bílého rybízu - a existuje jen víno a sračkovíno - všechny ostatní ,,moderní,, označení jsou jen výmysl blbců.“ A jelikož v nejbližší době stejně nemám šanci napsat cokoliv lepšího, rozhodně ne kvalitnější ukázku toho v jaké bublině coby vínomilci a nadšenci do „lepších“ věcí žijeme, so dnes dovolím jen pár doplňujících poznámek.

Zobraz celý článek...

pondělí 23. září 2019

Začátek podzimu s nesířeným Beaujolais

Dnes oficiálně začal podzim. Ač tak nějak piju to na co mám zrovna chuť, tak samozřejmě v létě je nějak víc ryzlinků & spol. a při chladnějších večerech to víc svádí k červeným. Lezavý, vlhký, chladný podzim ve mně dost probouzí chuť na červená burgundská, nejen pinoty z Côte-d'Or, ale i poctivá kvalitní Beaujolais. A jelikož teď trochu nestíhám, tak se mrkneme alespoň na jedno, příště se pochlapím víc. Alespoň bude teda naturál (kdo neví, co to znamená, tak se sklízí takhle ;-). Château de Bel Avenir (Maison des Vins PUR, Florian Looze & Cyril Alonso) sídlí v La Chapelle de Guinchay. Dvanáct hektarů pozemků Bel Avenir jedou čistě (navíc jsou tam krom révy i ovocné stromy, úly, hmyzí domečky a tak), tohle víno je ještě z přechodného období na bio certifikaci. Naprostá většina vín také vzniká, krom samozřejmé spontánní fermentace a zpracování bez enzymů, výživ a dalších doplňků, i bez síření.

Zobraz celý článek...

pátek 20. září 2019

Vinobraní, čínský „Lafite“, udržitelně s Roundupem, jednorožec zvracející Champagne…

Vinobraní je v plném proudu v celé Evropě a samozřejmě i na našich vinicích. Tím samozřejmě myslím sběr hroznů, ne burčákové slavnosti na náměstích po celé republice, i mimo vinařské oblasti :-) Spousta vinařství, včetně mnoha mých oblíbenců, ráda využije na sběr brigádníky. Sledujte i vy „své“ vinaře na sociálních sítích a když budete mít volný den či víkend, můžete si výměnou za pár lahví trochu umazat ruce. Při troše štěstí neskončíte v lisu :-) A třeba najdete brigádu i někde s výhledem na Pálavu. Ta se teď objevila na obálce nové francouzské knihy o víně, což považuji (podobně jako naše vína na lístcích top restaurací) jako zajímavější reklamu než medaile ze zahraničních soutěží :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 19. září 2019

Červené z Mallorky a biodynamický Riesling

Červené ÁN/2 2017 z vinařství Ànima Negra je lákavé hned z několika důvodů. Původně tak trochu nadšenecký projekt na Mallorce, který přestavěl bývalou mlékárnu na vinařství a postupně se rozrostl na jedno z hodně známých jmen španělských ostrovních vín. A jak často máte vína z Mallorcy, Tenerife a podobných míst, že jo. Zaměření především na lokální odrůdy, v tomto případě je základem Callet a k němu Fogoneu, Manto negro a trocha Syrahu z mladších výsadeb. Hodně nízké výnosy na keři, vinice výrazně ovívané větrem od nedalekého moře. No a nebudu zastírat, že pozornost vzbudí i nepřehlédnutelná a snadno zapamatovatelná viněta. Víno kvasí v nerezu a betonu a poté zraje rok v především francouzských dubových sudech, ale jsou tam přimíchané i nějaké středoevropské a americké. Tak po třetinách jsou to sudy nové, jednou a dvakrát použité. Tmavší rubínová barva. Mladě ovocná vůně, na pomezí červeného (výrazněji) a tmavého ovoce, s dotykem kořenitosti a lehce květinových tónů, mléčná karamelka a docela výrazný projev dřeva. V chuti suché, čisté, s dobrými kyselinami, červeně ovocné, s jemnozrnnými sladšími tříslovinami, slušně dlouhé, opět s docela výrazným projevem dřeva. Není to špatné, bez problémů to někde v magazínech dostane 90+, ale tak nějak… jsem čekal něco „unikátnějšího“, tohle je vlastně relativně snadno zaměnitelné s ledasčím z celého světa. Při ceně přes 15€ ve Španělsku (má ale i dovozce, po lahvi 659 Kč) umím nakoupit lépe.

Zobraz celý článek...

středa 18. září 2019

Parádní starosvětský jurský Savagnin

Nedávno jsem tu měl tři vína z Domaine Pêcheur, včetně informací co jsou vlastně zač, a byl velmi spokojen. Teď otevřel další jejich kousek v podobě Savagnin 2014 Côtes du Jura. Což je klasika největší a hlavní důvod, proč jsem oblasti Jura a jejím vínům propadl. Místní tradiční odrůda je školena hned tři roky v sudech „sous voile“, pod závojem, a pak šup do tradiční lahve, pod korek a kovou záklopku. Hned po otevření a nalití se místností rozlije nádherná typická vůně, která trochu evokuje na pánvi se zahřívající směs kari koření. Barva lehce tmavší, nazlátlá. Ve vůni, krom výše uvedeného, parádní starosvětská klasika, kde decentní ovocnost do jablka a citrusů (v poznámkách mám teda uzený citron v benzínu) dává výraznější slovo starému vlakovému vagonu, soleným praženým mandlím a bezva mineralitě. V chuti suché, středně plné, poměrně intenzivní, s fajn kyselinou ale již celkem uhlazené, je tam minerální slanost, pěkná struktura a délka, výtečná pitelnost. Seriózní, charakterní bílé.

Zobraz celý článek...

úterý 17. září 2019

Špičkové Chardonnay od Emmanuela Brocheta

O vinařství Emmanuel Brochet už jsem tu něco psal, jde o jednu z rychle stoupajících hvězd poctivých pěstitelských Champagne. Jeho „základ“ Le Mont Benoit jsem měl tu radost od roku 2015 chutnat (a naštěstí i pít) hned několikrát a pokaždé byl velmi spokojen, je to výtečné seriózní víno „burgundského“ střihu. Vůbec Brochet je producent, u kterého mám konzistentně v podstatě jen pozitivní poznámky. A u jednoho jeho vína jsem si už dvakrát, s odstupem roku, zapsal v závěru poznámek hned několik vykřičníků. Naposledy jich bylo deset, tedy tak o devět víc než v případech, kdy mne víno fakt baví, a byl jsem nekriticky nadšen :-) Tím vínem je Les Hauts Chardonnay 2008 Extra Brut.

Zobraz celý článek...

pondělí 16. září 2019

Sada moravských červených a bezva milerka

O víkendu jsme se doma sešli na večírku „kdo co dobrého přinese“ a popili nemálo fajn vína. Doneseno bylo hned několik moravských červených, moje bublina vinných nadšenců v tomto ohledu rozhodně předsudky netrpí. Asi největší ambice z nich má, i kdyby jen soudě dle běžné ceníkové ceny, Tomáš Springer (web) Pinot Noir Čtvrtě 2016. Bořetická vinice s burgundským klonem 115, v bio režimu, školeno rok v barrique sudech. Chutnal jsem už několikrát v různých fázích vývoje a i teď je to zatím teprve na začátku cesty. V barvě nic super temného, ale vyloženě světlý pinot to také není. Jde o koncentrovanějšího, nabušenějšího představitele odrůdy, s expresivní aromatikou směrem červené ovoce, peckoviny jako třešně, s květinovou a lehce herbální marihuanovou linkou, s výrazným trochu syrovým projevem dřeva. V chuti plnější, silné, se sladšími tříslovinami i červenou ovocností. Delší, výrazné, s dobrou strukturou a potenciálem. Preferuji delikátnější styl (a ten ostatně nabízí i jiných viničních tratí), ovšem věřím, že za pár let tohle bude výtečné.

Zobraz celý článek...

pátek 13. září 2019

Bollinger sází staré odrůdy, na Slovensku kaly ne a krása moderní mechanizace

bollinger_special_cuveeV Evropě se otepluje a platí to samozřejmě i pro Champagne. Někteří producenti vám budou tvrdit, že to zatím bylo hlavně ku prospěchu, dnes už fakt hrozny problém dozrát nemají. Další již mají vrásky na čele, alespoň pokud jde o obsah kyselin v případě pokračování současného trendu. Legendární šampaňský producent Bollinger již přistoupil k výsadbě původních v oblasti tradičních odrůd, krom dnes nejslavnější trojice Pinot Noir, Meunier a Chardonnay dodávají do vinic zpět Fromenteau (aka Pinot Gris), Blanc Vrai (Pinot Blanc), Arbane a Petit Meslier. Především u dvou posledních vsázejí na jejich přirozeně vyšší kyseliny. Za pár (desítek) let možná bude zatím neotřesitelně vypadající odrůdově složení tradičních regionů úplně jinak. Mimochodem v Champagne se rozjíždí sklizeň, i tentokrát hodně brzy, a očekává se menší výnos než je i limit stanovený INAO. Na vině jsou, krom veder, také jarní mrazy, krupobití a další klasické vinařské pohromy.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 12. září 2019

Výtečné Sémillony z Hunter Valley

Na úvod malé opáčko. Hunter Valley je oblast nějakých 160 kilometrů na sever od Sydney, nijak velká (aktuálně je tam využíváno nějakých dva a půl tisíce hektarů vinic) a zaměřující se spíše na kvalitnější vína než velkoprodukci. Je tam dost vedro (souhrn teplot ve vegetačním období je tu 2.5x těch v Champagne), ale zároveň i leje (500mm ročně, zhruba jako v Praze a o něco méně než třeba v Remeši) a není výjimkou, že letní lijáky a krupobití úrodu zmasakrují. Sem tam cyklón a tak, ideál pro klid v duši zemědělce. Pěstují tam vícero odrůd, ale jejich ikonickou je Sémillon. Ten dobře znáte z Francie, kde je obvykle spojován se Sauvignonem v top sladkých vínech a také, výrazně nadubovaný, ve výtečných suchých. Je po světě oblíbený i ve směsích znovu se Sauvignonem či Chardonnay, tak nějak proto aby šlo na vinětu napsat onu slavnější odrůdu a zakulacený Sémillon s nižší kyselinou tvořil zbytek hmoty. Jenže ve specifických podmínkách Hunter Valley ho dělají úplně unikátně. Pěstují ho hlavně na písku a náplavách v nižší nadmořské výšce. Sklidí ho hodně brzo, s potenciálním alkoholem někde mezi 10-12 %, i u špičkových vín není třeba deset a půl výjimkou. Vykvasí za nízkých teplot a bez malolaktiky či jakéhokoliv dalšího zrání ho přefiltrují a rovnou narvou do flašek, dnes vždy pod šroubový uzávěr. Sud to nevidí ani omylem. A tím je hotovo. Chutná to jak decentně minerální limetková voda s herbálním tónem, má hodně výrazné kyseliny (v klidu o 2-3 g/l více než Sémillon ve Francii) a je to přísné ovšem osvěžující pití. Pak uteče deset let a víno není na vylití, ale záhadným způsobem nabude na těle, získá hloubku, mineralita se zdůrazní, aromaticky se posune směrem k připečenému toastu až toastovaným dubovým sudům, i vanilka se často objeví, a naslepo to klidně pošlete do seriózní v sudech školené šardonky. Svět vína je magický :-)

Zobraz celý článek...

středa 11. září 2019

Pinot od Sůkala a tradice z Jury

Jedním z moravských vinařství, u kterých i náročnější „pinotofilové“ uznávají, že umí opravdu chutná vína, je Milan Sůkal z Nového Poddvorova. Pinotu Noir si váží a že fakt umí si vinař uvědomuje, ta vína už právem nejsou levná. Já nedávno sáhl po lahvi Pinot Noir 2016 Terroir Kukvička (výběr z hroznů, obec Josefov a viniční trať Kukvička). Víno je školeno 20 měsíců ve francouzských dubových sudech a teď je teprve na začátku své cesty, ale neodolal jsem. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Po otevření poměrně přímočaře červeně ovocné a dřevěné a nutně potřebovalo rozdýchat, nakonec jsem odpíjel postupně několik dní (s lahví jen zašpuntovanou) a víno se krásně drželo. Ve vůni stále dominuje ovocnost do červených plodů, zralé třešně, jahody, až lehce do marmeládova, se sladší dřevěnou linkou, dotyk koření. V chuti plnější, poměrně silné, opět červená ovocnost, výraznější, s měkkými tříslovinami, vyvážené, teplejší zakulacené, delší, velmi solidní. Povedený kousek a chutný pinot, o něco lepší struktura v chuti (možná ve znatelně dražší Reserve variantě?) a bylo by to opravdu skvělé. Na Reservu mne každopádně nalákalo. Prodávají leckde, já ulovil v Global Wines za 399 Kč.

Zobraz celý článek...

úterý 10. září 2019

Dvě bílá v novém winebaru AdVivum

Dovozce vín nejen z Francie a prodejce vinného skla Riedel, AdVivum, před nedávném kompletně „překopal“ svůj obchod ve Slovanském domě, rozšířil jej o přilehlé prostory a doplnil o funkci vinného baru. Stále jde samozřejmě o prosvětlený showroom se špičkovým sklem, vinotéku (vzhledem ke změně majitele s výraznou propagací vody Krondorf), ale nově si zde můžete dát i nějaké ty delikatesy a zapít je dobrým vínem kdykoliv v otevírací době, nejen v průběhu pravidelných řízených degustací. Alespoň osm vín je připraveno po sklence, disponují i systémem Coravin a samozřejmě též nabídnou cokoliv po celé lahvi. Krom jejich obvyklého sortimentu, který zahrnuje především Francii a mnohá její hvězdná jména, doplnili i pár dalších producentů, především moravských. Přeci jen jich v nabídce jinak nemají moc a zahraničních turistů v těchto místech bude nemálo. Nelze než popřát hodně štěstí. Každé slušné místo, kam lze ve městě zaskočit na kvalitní víno, se počítá!

Zobraz celý článek...

pondělí 9. září 2019

3x Jura od Domaine Pêcheur

Rodiný podnik Domaine Pêcheur z obce Darbonnay, v mé milované svérázné francouzské oblasti Jura, vznikl v roce 1976, po restrukturalizaci vinic u vedlejší obce Passenans. Ale opravdový rozmach začal někdy od roku 1992, kdy se do práce naplno vrhl Christian Pêcheur po dokončení vinařských studií v Beaune. Postupně se mu podařilo expandovat ze dvou až na dnešních zhruba osm hektarů, včetně malého kousku vinic u Château-Chalon, ale gros stále tvoří polohy na různých podložích na svazích u Darbonnay a Passenans osázené především odrůdami Chardonnay a Savagnin a na 2 ha mixem odrůd červených. Vinice vedli dlouhodobě v „udržitelném režimu“ a postupně přešli směrem k ekologickému zemědělství, ale certifikování nejsou a otevřená vrátka pro případ krize si nechávají. Ročně připraví nějakých 40-45 tisíc lahví, čtvrtina z toho jsou bubliny. Nedávno se jim konečně podařilo nedaleko původního vinařství vybudovat nové, větší, do kterého se snáze vejdou a už se nemusí protahovat mezi sudy v několika různých sklepech. Jejich jméno docela jde nahoru, hlavně pokud jde o vína připravená pod flórem a dobré reakce měli na Château-Chalon, které dělají teprve od roku 2006. Každopádně je to takový menší nepodbízivý tradiční podnik, většinu prodají ve Francii, žádná hvězda na zahraničních trzích a s víny hodnocenými mezinárodními kritiky. Nakoupil jsem průřez produkci a dnes se mrkneme na první tři vína, hezky zástupce různých kategorií.

Zobraz celý článek...

pátek 6. září 2019

MBP od Kuby Nováka a jeden Ganevat

V poslední době, kterou teda vlastně myslím už několik let, mne opakovaně nadchla různá znojemská vína od Kuby Nováka. Naposledy to asi byl MBP 2016, což je zkratka pro modrobílý pinot, směs Pinot Blanc a Pinot Noir. Bavilo mne to už v mladé nehotové podobě, ale teď je prostě fantastické. Tmavá žlutá barva. Na úvod trochu zasmrádlá divočinka a potřebuje odvětrat, postupně se otevírá do poměrně koncentrované zrale žlutě ovocné vůně s výraznější „jursky“ pikantní linkou. Je to úplně suché, živé a energické, i v chuti se žlutou ovocností, s výraznou kyselinou, plnější a docela důrazné, pikantní, minerální, pěkně dlouhé a krásně postavené. Parádní víno, v nabídce má Winegeek.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 5. září 2019

Mencía, směs z Languedocu a Vidličky s noži

Dneska to budou tři „lehčí“ červená, ve smyslu trochu přímočařejší ovocnosti a přístupnosti, spíš než vína na velké přemýšlení. Jednou ze stálic v mé domácí vinotéce se stalo El Castro de Valtuille Mencía Joven (DO Bierzo) z Bodegas y Viñedos Castro Ventosa, o víně i vinařství jako takovém už jsem tu psal opakovaně. Nerezová šestieurovka v poslední dekádě hodnocená obvykle RP 90+ (i proto se vždycky děsně bavím, když někdo podobná hodnocení u velmi drahých vín bere jako něco zásadního a důvod proč si připlatit). Čerstvý ročník 2018 má tmavší barvu, tón do fialové, nic hutného ale. Mladá, čerstvě ovocná, svěží vůně na pomezí červených a tmavých plodů, peckoviny, květinový fialkový tón, něco kořenitosti a kamenité minerality. Suché, šťavnaté, s bezva kyselinou a nerušivou tříslovinou, snadno pitelné, mladistvé, přímočaré ale skvěle udělané a pitelné. To mohu!

Zobraz celý článek...