pondělí 30. prosince 2019

Výtečné Champagne a voňavý Burgenland

O Štědrém dnu jsem otevřel a vypil dost bublin, samé dobré kousky. Ale dneska se chci zmínit o Champagne J-M Sélèque Le Quintette Extra Brut. Tenhle mladý vinař letí kvalitativně neuvěřitelně nahoru a jeho vína mne obecně dost baví, vlastně čím dám víc. Zde se jednalo o starší verzi tohoto vína – ročník 2011, 46 měsíců na kalech a odstřel v lednu 2016. Takže dost prostoru se rozvinout v lahvi. Jako u dalších jeho vín hudební jméno tentokrát vychází z faktu, že původ hroznů je z pěti vinic v pěti obcích – Vertus, Dizy, Epernay, Mardeuil a Pierry, každá poloha zpracována samostatně, polovina vína v nerezu a s malolaktikou a druhá staré sudy a bez malolaktiky, bez filtrace a čiření. Ve všech případech jde o spíše starší keře a čistě odrůdu Chardonnay. A teď jsem si uvědomil, že nedávno jsem o tom psal detailněji v případě mladšího ročníku :-) Víno po odstřelu dozáž jen tři gramy. Tmavší nazlátlá barva, krásné vytrvalé perlení s menšími bublinkami. Poměrně intenzivní, stále svěží a slinosbíhavá aromatika, již nazrálejší mixující citrusy s toastovými tóny, výraznou minerální linku, něco krémovosti a máslových sušenek. Suché, s pořádnou citrusovou kyselinou, šťavnaté, ovocité, perfektně pitelné, s živostí a řízností jíž doplněnou hloubkou ze zrání. Fakt moc pěkný kousek! Vinaře dováží Miloš Danihelka alias Terroirchampagne.cz. Snad už brzy budou mít takový web, na kterém bude vidět reálný aktuální sortiment.

Zobraz celý článek...

pátek 27. prosince 2019

Sváteční diskusní témata

Vánoce jsou úspěšně za námi, trošku si orazíme a přijde čas oslavit příchod nového roku. Pokoušel jsem se, s návštěvami i jen s manželkou, dělat si poznámky ke „svátečním“ lahvím, ale upřímně… příliš úspěšný jsem v tom nebyl. Sice jsem otevíral věci, které si pozornost a sepsat si k nim něco zaslouží, a pár slov ke každé lahvi samozřejmě mám, ale žádné vážné rozbory. Vlastně jsem v tomhle směru obecně dost polevil, na degustacích a u vín v klidu doma jsem obvykle velmi pečlivý, ale jinak se spíš nechám unášet dojmy. Ale poznámky jsou jinak třeba a důležité! Každopádně, než se dostanu k těm pár zajímavým vínům, tak několik diskusních témat…

Zobraz celý článek...

pátek 20. prosince 2019

PF 2020 od Jižního svahu

Pohled na Prahu zahalenou mlhou / smogem a předpověď počasí pro následující dny pravda není příliš vánoční, ale tím si radost kazit nebudeme! Přeji Vám příjemné strávení svátečních dní a ostatně též úspěšné strávení všeho co pojíte a vypijete :-) A také vše nejlepší do nového a doufejme klidného a úspěšného roku. Věřím, že se alespoň jeho malou část rozhodně věnovat i zápiskům na Jižním svahu. A já slibuji, že nějaké snad zajímavé sepíšu. Možná něco stihnu i mezi svátky :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 19. prosince 2019

Vánoční atmosféra se zvonkohrou z Angélusu

K vysilující přípravě kalendáře s fotkami dětí pro příbuzenstvo jsem hledal nějaký rozumný vinný doprovod. Tohle mělo na vinětě zvonečky a přišlo mi, že se vyloženě hodí k předvánoční atmosféře. Le Carillon de l´Angélus 2006 ze slavného Château Angélus (web), jednoho z nejvíce ceněných vinařství bordeauxské apelace Saint-Émilion, dnes držitele tamního top zatřídění Premier Grand Cru Classé "A" a vinařství, které především od osmdesátých let pod vedením Huberta de Boüard de Laforest vyletělo kvalitativně hodně nahoru. A jedou dál, v posledních deseti letech najeli na optické třídící stoly, při sklizni zaměstnávají obludné množství lidí na ruční odstopkování hroznů a od loňského roku jsou v přechodném režimu na bio produkci. Carillon de l’Angélus vznikl v roce 1987 a dlouhodobě šlo o klasické druhé víno vinařství, dnes je to ovšem vlastně samostatná značka, která vzniká především z 12 hektarů neklasifikovaných vinic Angélusu.

Zobraz celý článek...

středa 18. prosince 2019

3x Beaujolais s Juliénas, Fleurie a Brouilly

Otevřel jsem zase několik lahví cru Beaujolais, posledních pár měsíců na ně mám nějak chuť. Začneme lahví, za kterou stojí Valentin Montanet (s rodiči Jeanem a Catherine) z vinařství La Cadette z obce Saint-Père v burgundské apelaci Vézelay. Ale připravují i nějaké to Beaujolais, například Juliénas 2016. Vinařství jede na svých 22 hektarech už od roku 1999 v organice a i ve sklepě slušně. V roce 2016, po katastrofických ztrátách ve vinicích, začali pod jménem La Sœur Cadette i malý negocé byznys, díky kterému se dostali k surovině z Beaujolais. I nákup jsou ovšem jen bio/biodynamické hrozny. Juliénas jsou výsadby 30-45 let staré na žule, fermentace v nerezu, vše spontánně, nic přidáno a nic odebráno. Zrání do deseti měsíců v burgundských 228l sudech, bez filtrace, decentní zasíření. Moc se mi líbí viněta. Burgundská láhev, kovová záklopka, aglomerovaný korek. Nijak tmavá barva, „pinotovější“ rubínová, lehce nazrálé. Příjemně voňavé, hezká svěží ovocnost, kamenitá linka. Suché, čisté, fajn kyseliny, šťavnaté, lehkost a snadná pitelnost, ovocnost, opět minerální linka. Příjemné, nekomplikované víno, které jsem pil s chutí. Jen… za nějakých šest stovek (dováží AdVivum) jsem prostě očekával trochu víc, obzvláště v kontextu dalších Beaujolais která mají.

Zobraz celý článek...

úterý 17. prosince 2019

Španělská ryzlinkovina a divoké „prosecco“

Na první pohled to vypadá jako víno z Německa. Nebo možná ještě spíš z Alsaska. Konzultantem u jeho vzniku byl navíc legendární Klaus Peter Keller. Ale Ossian Verdling trocken 2016 ve skutečnosti pochází z malé obce Nieva ve španělské provincii Segovia, sto kiláků na severozápad od Madridu, a ač jsou všechny výsadby v rámci apelace Rueda je zatříděno jako prosté Vino de la Tierra Castilla y León. Verdling je drobnou jazykovou hříčkou, spojením odrůdy Verdejo, ze které víno stoprocentně pochází, a Riesling, v jehož suchém stylu z Rheinhessen vzniká. Nemalá nadmořská výška okolo devíti set metrů, velmi staré samostatně stojící keříkové předfyloxerové pravokořenné výsadby na výrazně písčité půdě. Certifikované bio. Hodně nízký výnos, studená macerace, lisování celých hroznů, spontánní fermentace a zrání v nerezu za kontrolované nižší teploty. Lahvováno po roce, v září 2017.

Zobraz celý článek...

pondělí 16. prosince 2019

Becherovka Unfiltered

Na úvod předvánočního týdne jeden odskok od vína. Kdo mne sleduje na sociálních sítích nebo zná osobně, tak ví, že jsem docela velký fanoušek Becherovky (web). Jako fakt fanda, úplně nekritický a má láska s lety neuvadá, i na různé limitované edice vinět se nechám ukecat. Považuji ji za jednu z nejlepších věcí, kterou naše země současné civilizaci přinesla (a příběh o tom, kde se vlastně recept vzal, s klidným svědomím ignoruji) a vytrvale přináší, piju ji rád a pravidelně. A nestydím se za to :-) Takže mne samozřejmě nenechala klidným nová ještě „naturálnější“ verze tohoto nápoje, Becherovka Unfiltered. Už Original verze je bez chemických konzervantů, barviv (proč taky!) a jiných sraček, tady je v podstatě jen vynechán filtrační proces. Nefiltr je také v tmavší lahvi a s odlišnou a za mne dost povedenou vinětou. Dělají toho samozřejmě řádově méně, lahvují se menší samostatné šarže, a v první vlně toho šlo asi jen šedesát tisíc lahví (v kontextu celé produkce fakt málo, ale chápu, že třeba pro menší likérku je to násobek roční produkce). Je ale nefiltr lepší než klasika?

Zobraz celý článek...

pátek 13. prosince 2019

Nádherná Châteauneuf z Domaine Usseglio

Před čtyřmi lety jsem chutnal dvě potenciálně skvělé Châteauneuf du Pape ročníku 2013 z Domaine Usseglio Raymond & fils (web), report z celé výborné ochutnávky tu byl. A nyní měl možnost si stejná vína projet znovu a posoudit, zda se skutečně pozitivně vyvinula. I tentokrát byla součástí předvánoční ochutnávky ve Vinném sklepě Újezd, kde vino-chateauneuf.cz prezentovalo ne nové přírůstky v sortimentu, ale naopak spíše stálice v jejich již uleželejší podobě. Asi se budu časem věnovat i ostatním vzorkům, ale dnes to bude o jediném vinařstvím a jeho La Part des Anges a Cuvée Impériale.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 12. prosince 2019

Dvě „prémiová“ vína v plechovce

Tak trochu nečekaně mi doma skončila dvě vína od české firmy ViWine (resp. Great Expectations s.r.o., web), která sází v propagaci především na obal, 200ml „designovou“ plechovku. Prý je to praktické, lehké, skladné, fajn množství na vypití, hliník se dobře recykluje (jejich plechovky ovšem mají po celé ploše plastový potah, docela by mne zajímalo, jak tohle pak funguje technologicky při zpracování) a na těch Instagramech s hashtagem #vinovplechovce či #nebudkonzerva s tím prý uděláte velké haló. Na téma „alternativních“ obalů na víno, které v některých případech (bag-in-box především) už hrají na trhu dost zásadní roli, jsem tu měl článek před devíti lety. A nad plechovkami se rozohnil dokonce před dvanácti, jak to jen utíká a kde jsou tehdejší radikální názory, dnes už se musím jen pousmát :-) K plechovkovým vínům jsem přistupoval s hlavou otevřenou a těšil se, co nabídnou.

Zobraz celý článek...

středa 11. prosince 2019

Čtyři výtečné šampaňské „single vineyards“

Víno z jediné specifické vinice. Nic neobvyklého, vlastně úplně obyčejná a typická věc. Ne tak v Champagne, kde jsou vína často směsí nejen více odrůd, ale především mnoha (někdy, v případě velkých domů, desítek) míst původu a cílem je spíše určitý neměnný styl než projev konkrétní polohy. Trend „single vineyard“ šampaňských najel hlavně s menšími pěstiteli a to ještě především těmi vyznávajícími „burgundský“ terroirový přístup. Ne že by nešlo jednotlivé vinice najít i u větších producentů, především v podobě různých „clos“ a monopolně vlastněných špičkových podob (Krug a jeho Clos du Mesnil a Clos d'Ambonnay budiž zářným příkladem, podobně jako třeba Clos Saint-Hilaire u Billecart-Salmon či Clos des Goisses od Philipponnat, ale téma clos nás ještě do konce roku čeká…). A ne že by se popularita některých unikátních pěstitelských Champagne nezačala masivně odrážet právě i u velkých baráků, které najednou přicházejí se všemožnými speciálními kousky. Ale gros stále zůstává u pěstitelů a jejich produkce :-) Pár nadšenců do šampaňského se před několika týdny sešlo v l’Fleur, aby ochutnalo sadu právě báječných kousků z konkrétních deklarovaných poloh, vín z nabídky Terroir Champagne vybraných chodící šampaňskou encyklopedií, Milošem Danihelkou.

Zobraz celý článek...

úterý 10. prosince 2019

Trochu nečekané červené z…

Intenzivní, až jižně tmavě ovocně hutnější ve vůni, s výraznějšími kořenitými tóny evokujícími kmín, teplejší, se zřetelnou linkou alkoholu a tak trochu likérovým projevem. V chuti suché a s fajn kyselinou, ale troška cukru a také sladkost zralého ovoce a alkoholu tam je nesporně, hutné, extraktivní, poměrně intenzivní, teplejší, delší, vlastně už teď přístupné a s měkkými tříslovinami. Onen až likérový projev je i v chuti, ale překvapivě dobře a snadno se to celé pije. Tak trochu bych nečekal, že podobný popis budu psát zrovna u…

Zobraz celý článek...

pondělí 9. prosince 2019

Krátké dojmy z naturální Vídně

Uplynulých několik dní bylo degustačně nabitých. V pátek velký průřez s báječnými burgenlandskými vinaři Marií a Alexem Koppitsch, částečně seriózní degustace a (více) párty s bezva lidmi. To se tak sejde Fin, Švéd, Kanaďan a Čech ve Vídni a ... tématem je hokej, o kterém vím prd :-) Dva různí Finové jsou naprosto nadšení z vín Oty Ševčíka a mé srdce patriota plesá, že ho znám osobně je pro ně zásadní a vyptávají se. Všichni mluví o „Nestarek“ (aka Milan Nestarec) a člověk si tak nějak uvědomí, že jsou v téhle zemi lidé, kteří nám ve světě dělají fakt dobré jméno. V sobotu nářez v podobě vídeňské přehlídky Karakterre, již osmého a velmi intenzivního ročníku. No a v neděli, už zase v Praze, proběhla párty s magnum lahvemi. Co kdo donese to se vypije, taky náročné :-) Především Karakterre mi zase v plné síle ukázalo, co mám na víně tak rád a na tom „naturálním“ (pro nedostatek lepších termínů…) obzvláště. Ta neuvěřitelná diverzita projevů, chutí a vůní, spousta úžasných lidí a emocí. Často odcházím z degustací „klasických“ špičkových vín nadšený. Málokdy ale tak nabitý energií a dobrou náladou jako z podobných přehlídek. I když je třeba trochu chaotická, děsně hlučná a občas fakt davovka.

Zobraz celý článek...

pátek 6. prosince 2019

Klasika v podobě Gramona Imperial 2014

Když jsem ve středu potřeboval ilustrační foto k článku, místo abych vytáhl něco z archivu, tak jsem raději nafotil nový ročník Gramona Imperial, aktuálně je na trhu 2014. A když už byla flaška z ledničky venku… :-) O vinařství jsem se tu rozepisoval, stejně jako o několika jejich vínech včetně ročníku 2010 a také 2011 Imperialu. Co se od minula změnilo? Tak především už to není Cava Brut Gran Reserva. Gramona (web) je jedním z nejprominentnějších producentů, kteří z apelace utekli, nově spadá pod Corpinnat. Víno je z bio certifikované produkce (od roku 2010 s biodynamickým přístupem, z přípravky z jejich vlastních pozemků, kompostu z vlastní farmy a tak), už i uvedeno na lahvi. Na vinětě také mají detaily jako přesné číslo šarže, odstřel kalů (květen 2019), odrůdové složení (40 % Xarel·lo, 40 % Macabeu, 15 % Chardonnay a 5 % Parellada) či dobu ležení na kalech (48 měsíců). Ruční sběr, lisování celých hroznů, použití jen prvního lisování a jemnější frakce moštu. Jako dozáž stále používají likér z více než sto let staré solery a je nižší než bývala, jen 6 g/l.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 5. prosince 2019

Vertikály Porta Bohemica

Minulý týden dorazil do vršovického Fajnšmekru Aleš Svatoš z vinařství Porta Bohemica (web) a na báječné ochutnávce představil svou produkci, odkud kam se vyvíjela a proč a kam se chtějí ubírat dál, promluvil o (ne)naturálnu a mnoha dalších tématech. Uvolněná vysoce přátelská atmosféra, který je ve Fajnšmekru obvyklá a neopakovatelná, k jeho vínům vyloženě sedí. O mnohých lahvích jsem se tu už zmiňoval, ostatně jako o vinařství jako takovém, ale opakování je matkou moudrosti, se říká. Navíc už mají za sebou další zrání v lahvích a doznávají změn. Degustace nebyla vyloženě průřezová, úplně chybělo třeba mé milované Svatovavřinecké a nevěnovali jsem se ani oblíbené směsi Charpin, ale zato dost unikátně nabídla vertikální srovnání dalších vín, takže jsme se více než poměli :-)

Zobraz celý článek...

středa 4. prosince 2019

Cava kvalitnější, Cristal biodynamický, šampion Salonu vín, fyloxera ve Washingtonu, padělatelé z Kambodži…

Nejznámějším španělským bublinám, apelaci Cava, teče do bot. Ti nejlepší producenti se nedokáží smířit s „levnou“ pověstí, kterou cava má, a vytváření různá vlastní sdružení a označení. Prchá jich stále víc. Už jsem o tom tady psal několikrát, vlastně spíš mnohokrát. Samotná Cava DO se tím pádem musí snažit. Od marketingových kampaní přes pokusy reálně zvýšit kvalitu vín a také vína zřetelněji geograficky rozlišit. Zvýšení minimální doby ležení na kalech v lahvi u kategorie Reserva z 15 na 18 měsíců beru spíš jako kosmetickou změnu, zajímavější je požadavek na nejméně desetileté vinice a ještě zajímavější požadavek na Reserva a Grand reserva kategorie aby pocházela z vymezených jasně registrovaných poloh. Uvidíme…

Zobraz celý článek...

úterý 3. prosince 2019

Sepp Moser a uhlazená biodynamická bílá

Po vlastně docela dlouhé době, už je to šest let co jsem byl na průřezové ochutnávce a poslední dva či tři roky je nechutnal ani na vinných festivalech, jsem si zase projel produkci vinařství Sepp Moser. Základní informace najdete v onom starším článku, zas tolik se nezměnilo. Do prahy vína tentokrát přijela prezentovat Kathi Moser, ve vinařství již plně aktivní dcera Nikolause Mosera, který má podnik teď po palcem. Niky Moser je v mnoha ohledech trochu skeptický k některým „naturálním“ postupům a rád si věci sám nejdřív ohmatává, vinařství je samozřejmě biodynamické a Demeter certifikované, postupným experimentováním a ověřováním co funguje a co ne se jim postupně daří vinice jak v Kremstalu tak u Neziderského jezera posouvat do ještě udržitelnějšího režimu. Už roky třeba dále omezují i měď a jsou na méně než půl kilogramu na hektar ročně.

Zobraz celý článek...

pondělí 2. prosince 2019

Výtečné „základní“ šampaňské bez pesticidů

Po nedávné ochutnávce vinařství Porta Bohemica ve Fajnšmekru jsme v podniku ještě „chvilku“ s vinařem poseděli a něco málo popili, mimo jiné láhev základního neročníkového Champagne Henri Giraud Esprit Nature Brut. Jde o úvod do jejich vín, ale rozhodně nevzniká úplně obyčejně. Tenhle barák z Aÿ jej logicky staví hlavně na odrůdě Pinot Noir, ze zhruba 80 %, dalších 20 % tvoří Chardonnay. Vinice mají certifikované v režimu HVE (Haute Valeur Environnementale) a část už i v plném bio, na vinětách se zaručují za vína bez reziduí pesticidů a herbicidů a rovnou dodávají QR kód, přes který si můžete stáhnout PDFko s kompletní analýzou. A to je dost fér. Aktuální ročník tvoří ve směsi něco přes polovinu a doplňuje jej rezerva deseti ročníků zpátky. Pracují se zráním napůl v dubových sudech (vyrobených ze dřeva nedalekého Argonského lesa) a toskánských terakotových „amforách“ / vajíčkách, tohle víno už je poslem „doby beznerezové“ ve vinařství. Následné zrání na kalech v lahvi před odstřelem je do tří let.

Zobraz celý článek...

pátek 29. listopadu 2019

Frankovka od Ševčíka a habánský pinot

Na nedávném pražském Autentikfestu jsem projel úplně všechno a jako obvykle si více než užil vína Oty Ševčíka (web). Grefty 2018 jsou naprosto fantastické expresivní bílé, výtečný je Ryzlink rýnský 2018 a i Chardonnay 2018 doporučuju zkusit, Pinot Noir 2018 je pak miláčkem davů (a jedno z vín, které jsme s Družstvem zařadili na „naturální“ lístek v Big Smokers, kam doporučuji zaskočit na kus masa a dobré pití). Ale mne zase nejvíc dostala Frankovka 2018. Viniční trať Čtvrtě, tři sběry v rozptylu měsíce a půl, mix větších a malých dubových sudů. Čerstvé, od vůně s výraznější kyselinou, lehce tmavěji peckovinově ovocné, pikantnější, s krásnou kořenitou linkou. Suché, šťavnaté, s parádní kyselinou a ovocností, vyvážené, dlouhé, charakterní červené. Taková ta frankovka, která okamžitě vyloudí úsměv na tváři. Překvapivě přístupné a pitelné už teď, ale bude to výborně zrát. Tohle je fakt paráda, nenechte si utéct!

Zobraz celý článek...

čtvrtek 28. listopadu 2019

Španělské bubliny a německé Svatovavřinecké

O tomhle víně tu píšu pravidelně, už několik ročníků, takže se omlouvám za opáčko. Naposledy jsem se zmiňoval o ročníku 2016, tentokrát se mrkneme na aktuální nejmladší variantu, Raventós i Blanc Blanc de Blancs 2017 Brut. Odrůdově tentokrát 40 % Xarel·lo, 32 % Macabeu a 28 % Parellada, vše v certifikované bio produkci a často ze starších výsadeb (nejstarší 1969, nejmladší 2000), moje šarže odstřel kalů 3/6/2019. Sice značeno jako brut, ale bez dozáže. Čerstvá, krásně svěží trochu výraznější vůně, sušeně květinové, jasmín, minerální a lehce oříšková linka. Úplně suché, čisté, s výtečnou kyselinou a svěžestí, výraznější vytrvalé perlení, mladistvé, energické, skvěle pitelné, vzletné, lehounce grepově nahořklé v dochuti lákající k dalšímu napití. Jo, to mne baví.

Zobraz celý článek...

středa 27. listopadu 2019

(Ne)tradiční veltlín a Chenin od Balatonu

Dnes začneme trošku netradičním vínem. Florian Schuhman, biodynamik z Weinviertelu aka věčně experimentální a dost zajímavé kousky produkující Quantum Winery (web). A jeho projekt Sonntag.geschossen 2011. Stoprocentní poctivý Grüner Veltliner vyzrávaný sedm let v sudech. Dle jeho pohledu „stará rakouská škola“. Burgundská láhev, DIAM korek, bez záklopky. Výraznější citronová lehce nazlátlá barva. Hlubší, krémovější zralá vůně, až směrem do tropika, ananasu, jemný dotyk medu, zároveň stále čerstvost a energie. Suché, velmi pěkně kyseliny, lehce zakulacené, fajn struktura a délka, vyvážené, intenzivní, delší, perfektně čisté, seriózní bílé. Tipnul bych si správně co to je? Asi ne. Užij jsem si? Dost! K nám Quantum vozí Black Print Wines, kdo jede tak produkce bude k ochutnání i na letošním Karakterre 8: The Third Man Loves Wine ve Vídni. S kým se potkám, vlastně?

Zobraz celý článek...

úterý 26. listopadu 2019

Když Teroldego tak… Foradori!

Pokračujeme v lahvích, které si zaslouží samostatný zápisek. Už v minulosti jsem se tu svěřil, že jedním z mých určitě zásadních vinných setkání byla opakovaně vína i osobnost Elisabetty Foradori. Okouzlení jsem ve svých zápiscích (bohužel nedokončených do podoby, se kterou bych byl alespoň z poloviny spokojen) asi dokázal předat jen částečně. Jiní se určitě snaží o něco úspěšněji, ale co už. Dneska se mrkneme na víno, které mne nadchlo opakovaně v různých ročnících. Teroldego Morei 2014 je stoprocentní představitel odrůdy, ve které je Foradori nekorunovanou královnou. Název vinice vychází ze slova Moro, v dialektu Trentina to znamená „tmavý“. Dva a půl hektarů na náplavách a šutrech, původní dno řeky, v oblasti Campo Rotaliano v Dolomitech, hezky v biodynamickém režimu. Víno spontánně kvasí a zraje ve volně stojících 400l amforách (španělských tinajas) se slupkami ale bez třapin asi osm měsíců a další zhruba tři měsíce vylisované bez třapin v sudu. Lahvováno bez nepotřebných zásahů do burgundské lahve s kvalitním celokorkem zalitým ještě voskem.

Zobraz celý článek...

pondělí 25. listopadu 2019

Mladé Beaujolais a příslib výborného ročníku

Minulý týden se opět otevírala mladá Beaujolais. V Praze bylo hned několik různých tematických ochutnávek, včetně pár s opravdu špičkovými víny oblasti. A dorazil osobně Jean-Etienne Chermette z Domaines Chermette (Domaine du Vissoux), představil rodinnou produkci a po půlnoci otevřel 6l láhev mladého vína. Bohužel o párty jsem si pouze četl a neúčastnil se, ale jako každý rok alespoň jejich mladé víno zakoupil a přes víkend vypil. Ročník 2019 byl poznamenám jarními mrazy, suchem, krupobitím a výsledky v různých apelacích se výrazně liší. V nejlepších případech půjde o poměrně koncentrovaná vína, zralá ale s dobrou kyselinou, s o něco vyšším alkoholem. A bude jich výrazně méně, polovina oproti bohatému loňskému ročníku a o čtvrtinu méně než je průměr předchozích pěti let. Každopádně pokračuje trend několika minulých let a stále stoupají exporty, především obliba kvalitních cru letí naprosto právem nahoru.

Zobraz celý článek...

pátek 22. listopadu 2019

Výborný set vín z Vinařství Vykoukal

Ve středu se v Praze uskutečnil další Autentikfest, menší verze oblíbeného moravského festivalu poctivých vín, na kterém svou produkci představilo sedm vinařství ze spolku Autentista Moravia Magna. Postupně se dostanu k vícero vínům, dnes bych se ale rád podíval na nabídku Vinařství Vykoukal (web). U Zdeňka Vykoukala mi přišla asi největší změna, ve smyslu větší vyrovnanosti celé produkce, tak nějak klidnější, s kvalitou všech vín směrem nahoru. U bílých se překvapivě dobře vyrovnává s poněkud nižšími kyselinami a vína neztrácejí balanc, červená pak nabízí parádní pitelnost a energii.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 21. listopadu 2019

Gallo nakupuje, Morava vítězná, Barolo nesází a nebojte se kocovin

E. & J. Gallo, největší vinařská firma v USA, si do portfolia pořídila jméno Pahlmeyer, jedno z ikonických amerických vinařství. Kdyby nic jiného, tak jejich Chardonnay můžete znát z legendární scény ve filmu Skandální odhalení (tohle si z filmu teda pamatuji já, trochu smutný…). Samotný Pahlmeyer vlastně vinařství tak úplně nemá, jejich vína vznikají v jednom z „custom crush“ zařízení, které shodou okolností vlastní také Gallo. Ale mají nějaké ty pěkné starší vinice. Ty ovšem nejsou součástí prodeje, byť jejich hrozno budou moct ze začátku ještě využít. Gallo opravdu kupuje jen brand, který dokázal sesbírat i nějaká ta stobodová hodnocení od Parkera. A vína bude ve výsledku dělat z úplně jiných hroznů. Má totiž nově přebytek kvalitních z prestižní polohy, viz hodně zajímavá analýza celé situace, ale žádnou dostatečně slavnou značku, kde by je mohl uplatnit. I takhle vypadá pozadí světa slavných vín. Trochu smutné. Terroir, kontinuita původu a tak… proč se s tím trápit.

Zobraz celý článek...

středa 20. listopadu 2019

Bollinger La Grande Année 2008

Některé lahve si zaslouží samostatný zápisek. Champagne Bollinger La Grande Année 2008. O vinařství jsem tu psal opakovaně, o Grande Année různých taky. Sice si ujíždím především na pěstitelských Champagne, ale jsou baráky, ke kterým prostě moc výhrad mít nejde. A Bollinger je jedním z nich. Až bude někdy chuť a čas, tak aktualizuji profil o informace o nových sudech z jejich vlastního dřeva, příklonech k ekologické produkci, vysazování dalších odrůd mimo třech nejobvyklejších a tak. Každopádně teď na úvod nějaké ty technikálie, ať je máme z krku. 71 % Pinot Noir a 29 % Chardonnay, mix osmnácti různých cru s dominancí Aÿ a Verzenay pro Pinot a Le Mesnil-sur-Oger a Cramant pro Chardonnay. Fermentace a zrání ve starých dubových sudech. Druhotná v lahvi a delší zrání na kalech (odstřel až v červnu roku 2018, je ale i šarže odstřelená až v listopadu a magnumky zatím furt leží) pod korkem a ne korunkou. Setřásání a odstřel kalů ručně, dozáž „uměřených“ 8 g/l. Jde o první Grande Année vyzrávané v nové lahvi s dlouhým štíhlým krkem vzor rok 1846, od které si slibují (krom toho, že vypadá fantasticky) o něco pomalejší zrání vína. Kombinace bohatšího „hutnějšího“ (ale i finesu a eleganci to postrádá málokdy) stylu Bollingeru postaveného na pinotu a mikrooxidaci ve dřevě s ročníkem bohatým na kyseliny by měla fungovat úplně ideálně.

Zobraz celý článek...

úterý 19. listopadu 2019

Franz Keller se skvělým Pinot Noir

Oblíbený winebar Bokovka má v nabídce i několik producentů, které si sami dovážejí. Jedním z nich je Franz Keller, slavné bádenské vinařství dnes už neoddělitelně spjaté s restaurací a starosvětskou „gastronomickou institucí“ Schwarzer Adler. Region Kaiserstuhl, obec Oberbergen, dominantně vulkanické půdy (bazalt a čediče se spraší na vrchu, sem tam vápenec), 60 hektarů včetně vinic ve špičkových Grosse Lage (ve VDP jsou, po jistém váhání, od roku 2014) vedených udržitelnějším způsobem na úzkých terasách, redukované sklizně, menší výnosy, před několika lety dokončené moderní gravitační ve svazích zapuštěné vinařství a 400 tisíc lahví ročně. Výraznější použití dřeva (velké, 350l i burgundské 228l sudy, primárně německé a rakouské dřevo), naprostá většina vín navíc prokvašených do sucha a produkce ubírající se spíše než k nejobvyklejším německým odrůdám, ryzlinku především, odrůdově i stylově směrem k Burgundsku a s významnou váhou na červené. „In Pinot we trust“, prostě :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 18. listopadu 2019

G.D.Vajra a nejen skvělé Nebbiolo

Už je to nějaký ten pátek, co do Prahy dorazil zástupce piemontského vinařství G.D.Vajra (web) Matteo Villano a na vůbec první ochutnávce dovozce Albarelo skvěle představil jak vinařství tak průřez sortimentem. Dnes zhruba padesátihektarové vinařství, z toho 40 ha v Barolu, vzniklo na počátku sedmdesátých let ve Vergne. Stavělo na vinicích předků, jako jedni z vůbec prvních v oblasti jeli bio a rovnou i certifikovaně, v tomhle režimu mají vinice už padesát let. Později certifikaci tak trochu z „byrokratických důvodů“ opustili, ale nedávno padlo rozhodnutí ji obnovit a od ročníku 2019 by měla být zpět. Vajra se intenzivně věnoval obnově klasických klonů především odrůdy Nebbiolo, jejich top vinice Bricco delle Viole byla a je dosazována primárně namnoženými starými keři Nebbiolo Lampia a Michet, dnes je tam i trochu Nebbiolo Picotener a také bledého kultivaru Rosé. Čisté vinice ve vyšší nadmořské výšce, spontánní fermentace, pro Barolo delší macerace (s tradičním potápěním a přidržením matolinového klobouku za pomoci dubových prken), zrání především ve velkých sudech ze slavonského dubu… nic složitého, kvalitní klasika :-)

Zobraz celý článek...

pátek 15. listopadu 2019

WS Top 100, Terroir Squad, Kiwi Grange…

Wine Spectator právě vyhlašuje každoroční stovku nejlepších vín světa, v době psaní článku je známo prvních devět míst a čeká se na absolutního vítěze. Ta vína nejsou tím absolutně nejlepším, co můžete na světě pít, ale v žebříčku je obvykle spousta výtečných lahví. Rád bych dodal též „z mnoha různých míst původu a výrazně odlišných stylů“, ale to by prostě byla lež. Jedou stále dokola to své a vína, ač samozřejmě dost odlišná, reprezentuji velmi omezené spektrum. Čímž nemyslím, že mi v TOP 10 chybí nesířené Brancellao z Rías Baixas připravené v amforách, třeba Châteauneuf-du-Pape z Château de Beaucastel, Château Pichon Baron či Viña Almaviva Puente Alto jsou samozřejmě super pití. Ale že jsou to v červené všechno furt spíš mohutná a masivně nadubovaná vína je… obsolentní :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 14. listopadu 2019

380 voltů a pokušení s Beaujolais

Přemýšlím, jestli jsem něco takového vlastně už dříve nepsal, ale nechce se mi hledat. Zase jednou jsem vyzkoušel Danger 380 Volts od Milana Nestarce, tentokrát ročník 2018. Naposledy jsem měl předchozí ročník, loni, na terase v Brooklynu. Sledoval jsem západ slunce, skyline Manhattanu a lidi tohle víno nadšeně konzumující, a tak nějak si říkal, že přesně tam už dneska patří. Teď v nově otevírané restauraci v Holešovicích ale fungovalo taky :-) Vůbec se mi nechce psát co přesně to je, jaké odrůdy v tom jsou, kolik má alkoholu, že je citrusové a trochu mýdlově mullerovo-muškátově voňavé. Vím, že k tomu svádí viněta a bez ní bych určitě použil jiná přirovnání, ale je to víno s intenzivní ostřejší kyselinou, jemně perlící a tak zvláštně elektrizující, energizující. Eklatantní úspěch, jak by řekl klasik. Po každém doušku je to trochu jako olíznout 9V baterku :-) Prostě mne to baví velmi.

Zobraz celý článek...

středa 13. listopadu 2019

Vinařství za čtyři kila

Baví mne vína (ale ostatně i destiláty) s přesahem nad rámec pouhého chutného pití. Čímž teda zrovna nemyslím, že je to zároveň investiční nástroj, aktuální hodně trendy téma. Ale třeba takový projekt Gallinas y Focas vinařství 4 Kilos (web) z Mallorky. Samotné vinařství založil v roce 2006 Francesc Grimalt, dříve sklepmistr v Ánima Negra, s hudebníkem a režisérem Sergiem Caballero. U nás, pokud jde o peníze a řeknete „čtyři kila“, tak se tím myslí čtyři stovky. Ve Španělsku je kilo hovorový termín pro něčeho strašně moc, případně milion. A právě čtyři miliony peset, v eurech by to bylo asi 24 tisíc, byla úvodní investice do vinařství :-) Postupně se vypracovali z garáže a užití starých nerezových nádrží na mléko k dost fajn vinařství pracujícímu poctivě a čistě na vinicích i ve sklepě a zaměřujícímu se hlavně na původní místní odrůdy (Callet, Fogoneu a další), čím dál více i v cuvée převládají, z jílovitých půd bohatých na železo zvaných podle barvy vermell.

Zobraz celý článek...

úterý 12. listopadu 2019

Výtečné bílé monopolní Marsannay

Vlastně po docela dlouhé době jsem doma otevřel bílé Burgundsko. Postarala se o něj Domaine René Bouvier a ve sklence navíc skončilo víno z jejich původní domovské apelace, Marsannay „Le Clos“ Monopole 2016. Bernard Bouvier hospodaří v certifikovaném bio režimu a čistě i ve sklepě, ale na tom není nic neobvyklého. Doména dneska pracuje na nějakých 18 hektarech v 20 různých apelacích, včetně bezva 1er Cru Les Fuées v Chambolle-Musigny a Les Fontenys v Gevrey-Chambertin a Grand Cru Echézeaux, Clos de Vougeot a Charmes-Chambertin, ale zásadní jsou pro ně stále polohy v Marsannay, kde je Bouvier ostatně i prezidentem místního sdružení pěstitelů. Le Clos je jejich hlavní bílé v jinak dominantně červeném portfoliu, z poměrně velké tříhektarové monopolní vinice u obce Couchey, kterou vlastní od roku 1998, s keři ve věku zhruba 40 let na jílu a vápenci s trochou slínu. Víno připravuje v 600l demi-muids, zhruba třetina je nových a poleží si v nich rok. Před lahvováním je víno, po smíšení jednotlivých sudů, dalšího nejméně půl roku v tanku.

Zobraz celý článek...

pondělí 11. listopadu 2019

Dvakrát svěží červené Španělsko

V rámci průzkumu méně známého Španělsko jsem otevřel také láhev Marañones Darío 2016. Jsme v oblasti Sierra de Gredos (tj. nedaleko Madridu), odkud v poslední době přichází stále více báječných vín, „chladnějších“ než je u Španělska obvyklé a tím pádem mi dost vyhovují, zdejší Garnacha dává unikátních projev a baví mne tak jak z málokterých jiných míst. Za Bodega Marañones (web) stojí Fernando García, jeden ze zakladatelů Comando G, a přístup k vinaření je klasika pro menší zajímavé projekty. Využití starých keřů vy vyšších nadmořských výškách, na svazích o které se nikdo nechtěl starat. Ruční práce, v bio a biodynamickém režimu, regulované výnosy, spontánní fermentace, nemanipulované ve sklepě. Základ je samozřejmě Garnacha a v bílé Albillo, ovšem tohle víno vzniká ze staré a málo viděné odrůdy Morate alias Morenillo. Z jedné vinice, Angorrita, na zvětralé žule ve skoro osmi set metrech nad mořem. Fermentace a macerace bez odstopkování, zrání ve starších 500l francouzských dubových sudech zhruba rok. Světlá rubínová barva. Lehce kořenitá, červeně ovocitá vůně, trocha jahody, fajn florální a bylinková linka, čerstvé, trochu vlhce kamenité, dost fajn. Suché, čisté, s bezva kyselinami, snadná pitelnost, delší, červeně ovocné. Na první dobrou nic složitého, ale tak zvláštně milé, i přes přístupnost a chuť to prostě chlastat ve větším s jistou finesou a ledasčím navíc. Zaujalo a musím zkusit i jejich výše postavenou Garnachu.

Zobraz celý článek...

pátek 8. listopadu 2019

Pár statistik co (ne)potřebujete znát

Víno mám jen jako koníček a k nějaké pořádné odborné studii se tedy dostanu spíše výjimečně, hlavně pokud je o některém z témat, kterým jsem více propadl. Ale i tak si plním hlavu všemožnými vinnými zbytečnostmi, aby hlava nezakrněla. Pro pravidelnou dávku zajímavých faktů a statistik ze světa vína tak třeba sleduji na FB stránku American Association of Wine Economists AAWE. Něco je tam hodně zajímavé, něco méně, něco pobaví a jiné informace překvapí. A tak jsem si říkal, že dneska bych pár takových informací (do které skupiny spadají už si musíte rozmyslet sami) předal zase vám. Tak kupříkladu tahle statistika spotřeby vína a piva v Itálii podle věkových skupin. Je to zajímavé? Je! Je nám to k něčemu? Není! Nebo?

Zobraz celý článek...

čtvrtek 7. listopadu 2019

Netradiční povedené španělské bílé

Už opakovaně tu padlo jméno Celler del Roure, výtečného producenta charakterních vín z vinic nedaleko Valencie. Ale už ne Javier Revert, který pro toto vinařství mnoho let pracuje a podílel se významně na jeho rozvoji a řešení veškerých problémů, do kterých se se svými plány dostali. Javier pochází z vinařské a vinohradnické rodiny a na práci v Celler del Roure navázal před pěti lety vlastním projektem v podobném duchu, kdy se ujal staré vinice po pradědečkovi u La Font de la Figuera. Poloha v nadmořské výšce něco přes 700 metrů se jmenuje Pla del Micalet, je zterasovaná, obklopená křovisky a lesem, s chudými písečnými a vápenitými půdami. A osázená je stále starými keři, původním mixem odrůd jako Tortosí, Malvasía, Merseguera, Trepadell či Verdil. Přidal další vinice v blízkém okolí, opět na sever orientované a staré výsadby, s odrůdami Garnacha Tintorera, Monastrell a Arcos. A zároveň i něco nového vysadil. Celkem už má zhruba 6 hektarů, obhospodařováno ručně v (necertifikované) organice. Ve vinařství samozřejmě spontánní fermentace a krom trochy síření žádná aditiva, coby nádoby staré použité francouzské sudy, amfory ale i trocha nerezu a pro minišarže demižony. Zatím dost experimentuje, jak s tím co dokáží jednotlivé odrůdy, tak i s potenciálem konkrétních vinice. První ročník jeho vín byl 2016, dnes už jsou některé kousky k dispozici i v 2017 a 2018.

Zobraz celý článek...

středa 6. listopadu 2019

Obludná Garnacha a výborně pitelné Bordeaux

O víkendu jsem s přáteli otevřel pár fajn červených – Rioju Remelluri 2010, Margaux Clos Margalaine 2006, Château Le Conseiller 2008 od Janoueixe a také Alto Moncayo Veraton 2015. A mezi těmihle víny působilo jako pěst na oko. Ač ani jedno ze tří výše uvedených vín není vyloženě uměřené, žádné decentní jemné věci jen s dotykem sudů a tak. Veraton je čistá Garnacha z oblasti Campo de Borja, starší keře, 16 měsíců sudy především nové Francouzské a Americké. Více o vinařství už jsem tu psal dříve. Výrazná, sladká intenzivní aromatika, třešňový džem, čokoláda, kouř, kořenitost, všeho v notných dávkách. Intenzivně ovocné v chuti, působí nasládle jak ovocem tak teplem vyššího alkoholu, plné, koncentrované, hutnější, slušně dlouhé s kořenitým doznívám. Parker tomu stylu říkal „hedonistický“, pokud se nepletu, a fanoušky tohohle směru určitě nadchne. Mně se z toho točila hlava a víc než skleničku jsem nedal :-)

Zobraz celý článek...

úterý 5. listopadu 2019

8x výtečný Malbec z Château Haut-Monplaisir

Do Prahy dorazila, na pozvání dovozce Alifea, Mylène Lonjaret z uskupení Accents & Terroirs, které sdružuje zajímavá francouzská rodinná vinařství (a producenty pálenek) a zajišťuje jim především společnou propagaci při exportu. Její úkolem bylo představit Château Haut-Monplaisir (web) z Cahors, vinařství s 30 ha v zóně T3 (viz níže), které se logicky specializuje především na Malbec, byť mají i trochu dalších odrůd (Chardonnay, Viognier, Loin-de-l'oeil a Petit Manseng pro suché a sladké bílé, Cabernet Franc a Merlot na růžové). Vinařství vzniklo v roce 1998 pod taktovkou Cathy a Daniela Fournié. 15 hektarů vinic původně patřilo rodičům Cathy, vypěstované hrozno šlo do družstvo. Daniel coby vinohradník ovšem viděl ve vinicích velký potenciál. Za pomoci Pascala Verhaeghe (ze známého Château du Cèdre) se jim podařilo rozjet vlastní podnik, krom výpomoci ve sklepě upravili i péči ve vinohradech. Už od roku 2000 jeli v podstatě v bio režimu, od roku 2012 jsou plně certifikování. Vlastně jsem tu už o nich psal v souvislosti s víny z ročníku 2000 a 2001, nádherně zrála a opravdu hodně mne bavila, dvoutisícovky jsem měl doma hezkých pár lahví a užíval si ji pravidelně.

Zobraz celý článek...

pondělí 4. listopadu 2019

Bohémka Prestige 36, Freixenet Cordon Negro

Dnes vás zase ještě trochu potrápím bublinami, navíc žádné naturální podpultovky to nebudou, ale slibuji, že zítra tu víno šumět nebude. Už je to dva roky, co jsem tu psal o Bohemia Sekt Prestige 36 Brut, když s tím vyšli na trh jednalo se o ročník 2013. Při aktuálním testovacím nákupu to byla nová šarže z ročníku 2014. Výrazná barva, až do zlaté, s velmi pěkným vytrvalým perlením. Ve vůni kombinaci čerstvosti a ovocnosti do jablka s nazrálejšími tóny, s toastovou linkou, zřetelná mineralita. I v chuti velmi pěkně kombinuje živost a svěžest s hlubšími zralejšími projevy, je to minerální, žlutě ovocné, vyvážené, poměrně dlouhé a vyvážené. Upřímně… výborné serióznější bubliny. Trochu plnější styl ale ne za hranou kdy už mne u bublin nebaví, s fajn citrusovou kyselinou ale zároveň nic ostrého, dozáž to uhlazuje ale není nijak velká. Přijde mi to ještě lepší než 2013tka. Bohemia Sekt používá v oficiálním popisu senzoriky „Díky tomu, si tento klenot mezi sekty vychutná každý, ale jen znalec ho dokáže ocenit“, která mne z nějakého důvodu dost vytáčí. Ale vlastně to chápu, tohle bude pochopitelné každému, kdo už vyrostl z demíčka, ale i pokročilý konzument by měl být ochoten uznat objektivní kvality (pokud se oprostí od toho, že je to „jen bohémka“).

Zobraz celý článek...

pátek 1. listopadu 2019

Novozélandské a německé bubliny

Při nedávné návštěvu M&S jsem neodolal a, i přes několik zklamání v poslední době, odešel i s lahví. Konkrétně neročníkovými v lahvi kvašenými bublinami Mount Bluff Brut. Původ je Gisborne, tedy Nový Zéland, a odrůdy šumivá klasika: Chardonnay & Pinot Noir. Podle všeho je pro M&S připravuje oblíbený velkoproducent Lindauer. Tmavší citronová barva, pěkné perlení malých bublinek. Výraznější, rozvinutá a již znatelně nazrálá vůně, kde citrusová ovocnost a jablko přenechává místo opražené rýži, toastovým tónům a máslové briošce. Suché, dozáž znát ale nijak výrazná, pěkné kyseliny, opět ona pražená linka, dobrá délka, vyvážené, velmi solidní se „šampaňským“ štychem. Osobně bych si tipnul, jako už v minulosti opakovaně, že jde o doprodej starší šarže ze zahraničí. Ale v tomhle případě uzrálo dost pěkně. Cena tři stovky adekvátní.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 31. října 2019

Moc fajn Priorat a korektní Bordeaux

Vylovil jsem zapomenutou láhev Álvaro Palacios Les Terrasses 2005, kupoval jsem ji v roce 2007 u dovozce AdVivum za zhruba tisícovku (aktuální ročníky v zahraničí dnes stojí okolo 30€), nadšen po ochutnávce, a takhle dlouhou archivaci vůbec neplánoval. Ale ročník 2005 byl v oblasti špičkový a víno se s věkem popralo více než dobře! Jsme v Prioratu (viz jeden tematický článek), na ručně obdělávaných vulkanických terasách, složení 60 % Cariňena se 30 % odrůdy Garnacha a 10 % Cabernet Sauvignon, školeno přes rok v barikových sudech (70 % francouzský a 30 % americký dub). Vyšší bordó láhev, silná kovová záklopka, kvalitní celokorek. Tmavá barva, překvapivě málo nazrálá. Výrazná, spíš tmavě ovocná sladší vůně, tmavé peckoviny, lehce pikantní, dotyk živočišnosti, pěkně zapracované dřevo, tabák a trocha kamenitosti. Seriózní, moc pěkné, pocitově trochu „tepleji bordeauxské“ :-) Suché, čisté, šťavnaté, plnější, se sladší tmavou ovocností a již dost ohlazeným tříslem, dobrá délka. Starosvětské, krásné červené, delší, co ještě v klidu nějaký pátek v kondici vydrží ale moc dlouho už by taky ležet nemělo. Tak akorát :-) Příjemné překvapení.

Zobraz celý článek...

středa 30. října 2019

Mirabella, Falkenstein a I Stefanini

Minulý týden se konala další galadegustace dovozce VinoDoc za účasti zástupců vinařství. Bohužel jsem na ni měl mnohem méně času, než bych si býval přál. Dnes odhrnu poznámky ke třem producentů a snad se časem dostanu k dalším. Znovu jsem si třeba projel nabídku vinařství Mirabella, tedy šumivá z oblasti Franciacorta. Už je to dva roky, co jsem tu měl detailní článek z degustace. Od těch dob podnik přistoupil ke změně vizuální komunikace, včetně vinět, tak trochu ke čtyřicátému výročí vzniku. Dost se mi líbila Edea Brut, tedy jejich základ, Blanc de Blancs postavený na Chardonnay z 80 % a k tomu Pinot Bianco. Zde se jednalo o bázi 2015, dozáž 5 gramů, na kalech nějaké tři roky. Čerstvá, lehce kouřová a minerální vůně, fajn ovocnost směrem tropiko, intenzivní ale tak akorát. Suché, čisté, šťavnaté, bezva kyseliny, výborně udělané, vyvážené, klasické bubliny. Jiný styl je Demetra Extra Brut Millesimato 2012 (Chardonnay 70 %, Pinot Nero 20 %, Pinot Bianco 10 %, jedna vinice s nižším výnosem, většina kvasí v betonu ale část Chardonnay v barrique sudech, zrání na kalech v lahvi k pěti letům) je víno zralejší, hlubší, se žlutou ovocností a krémovostí a dotykem toastu, suché s bezva kyselinou, vyvážené, uhlazenější ale živé a energické. Povedený kousek.

Zobraz celý článek...

úterý 29. října 2019

Bio Bergerac z Lidlu, skvělé sherry a trochu Grenache

Potřebovali jsme o víkendu naložit králíka do červeného vína a bylo mi líto použít cokoliv z dovezených lahví (škoda, že jsem neotevřel tu Grenache viz dále, co naděláte), takže jsem využil nedaleký Lidl. A za 99 Kč tam ulovil Château le Maridat Bergerac 2018. Dobrovolně přiznávám, že mne zlákala bio certifikace, v tomhle ohledu se nechám snadno ovlivnit (a je mi až stydno, že jsem zároveň odešel s Becherovkou, které mám doma fakt dostatek, jen kvůli retro edici viněty… mám vysoce vyvinutou slabou vůli). Jde o dominantně Cabernet Franc s asi třetinou Merlotu. Fajn tmavší ovocnost, černé třešně, nic hutného. Dotyk kořenitosti, pepř a trocha dřeva. Suché, čisté, vyvážené, ovocné, s dobrou kyselinou a ovocností, dobře pitelné. Nic složitého, ale vlastně překvapivě fajn (za kilo tuplem) příjemné pití bez takového toho „průmyslového“ štychu. Králíka jsme nakonec utopili v něčem jiném a tohle se vypilo.

Zobraz celý článek...

pátek 25. října 2019

Sommelier roku, Svatomartinské, nejdražší láhev

Ve dvaadvacátém ročníku sommeliérské soutěže BOHEMIA SEKT Trophée zvítězil vinař Kamil Prokeš a obhájil tak titul z roku 2017. I na druhém místě najdete vinaře, tedy spíš vinařku, stříbro získala Libuše Vrbová. Třetí byl Matouš Forman, nejznámější coby dovozce kalifornských vín. Na aktuálním žebříčku je asi nejzajímavější to, že dva nejvyšší posty patří nadšencům do sabráže sektů (což je zábava, kterou prostě asi nikdy nepochopím a u běžných degoržovaných bublin bez kalů a se standartním korkem považuji za riskantní zbytečnost, jejíž propagace může vést tak akorát ke zraněním opilých lidí a plýtvání dobrým vínem) ale především členům uskupení Mladí vinaři. A také že vlastně nikoho z trojice bych neoznačil za typického sommeliéra (pokud jsou ovšem mé informace správné), tedy alespoň ne v tom duchu, jak si povolání představuji – coby někoho, kdo se reálně stará o vinný program v restauraci a taktéž o servis na place. Což jim samozřejmě nic neubírá na předvedených znalostech, které jsou nemalé. O ostatně se i vyplatí ochutnat vína od Vrbů, mají pár dost povedených kousků, stejně jako nejen bubliny od Prokeše. O nabídce Californian Wines nemluvě, mají hned několik špičkových producentů a fantastických vín :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 24. října 2019

Corpinnat od Sabaté i Coca aneb výborné bubliny

Na začátku roku jsem zde měl obsáhlejší text Limity apelace aneb případ Cava, který popisoval současnou situaci se šumivými víny Španělska. Mimo jiné jsem v něm psal i o příchodu nového jména na trh – Corpinnat (složenina Cor Pinna Nat, zrozeno v srdci Penedès). Pod kterým se rozhodlo své bubliny značit hned několik špičkových producentů, za poměrně přísných podmínek které musí vína splňovat, a úplně opustit apelaci cava. Jedním z těchto vinařství je i Finca Sabaté i Coca (web), jejichž několik vín jsem si přechutnal na nedávné galadegustaci dovozce Foltýn Wine. Rodinné vinařství, momentálně jde o čtvrtou generaci vinohradníků, sídlí asi 50 km od Barcelony, v údolí Bitlles v oblasti Alt Penedès. Pyšní se 40 hektary ekologicky vedených vinic na 66 různých samostatných polohách a 18 více či méně odlišných půdních složeních.

Zobraz celý článek...

středa 23. října 2019

Krásná Mencía a dvě zábavné bílé směsky

Vinařku z Bierza jménem Verónica Ortega už jsem tu představoval na třech různých vínech. Poprvé u Versión Original 2015, následně u základního ale skvělého Quite 2017 a naposledy s hodně zajímavým červeným Cobrana 2016. Stále jsem se ještě nedokopal k jejímu top vínu, ale v rámci příprav otevřel alespoň Versión Original Mencía 2016. Pro opáčko je to čistá Mencía z organicky pěstovaných hroznů ze starých (80+) vinic na vápenci a písku u obce Valtuille de Abajo. Spontánní fermentace celých hroznů, zrání ve 2400l dubovém sudu 14 měsíců. U druhého ročníku tedy došlo ke změně a amforu nahradilo dřevo. Celkem šlo na trh 3500 lahví, burgundského tvaru s kvalitním celokorkem pod zavoskovaným hrdlem. Tmavší, hlubší barva. Ve vůni parádní, hodně tomu svědčí vzduch a postupně otevírá různé zábavné odbočky. Kombinace tmavších peckovin, s dotyky koření a florální linkou, výrazná kamenitost. V chuti suché, šťavnatě peckovinově tmavě ovocné, bezva kyseliny, jemnozrnné třísloviny, svíravost, šutrovité, delší. Strukturované, charakterní červené na počátku své cesty, působí štíhlejším dojmem než by napovídalo 13.5 % alkoholu. Bavilo velmi. Bohužel už taky přišlo na skoro 23€. RP 94, pokud na to hrajete.

Zobraz celý článek...

úterý 22. října 2019

Výtečné Smith Haut Lafitte 2004

V posledních týdnech otevírám docela dost Bordeaux a ne že bych se u nich nudil, ale málokdy mne vyloženě nadchnou. Jsou samozřejmě i výjimky. Hodně se mi líbilo Château Smith Haut Lafitte (web) Grand Cru Classé de Graves 2004. Tedy Pessac-Léognan a jedna z bordeauxských klasik ze štěrkových půd, bohužel hvězdné jméno a tedy žádný objev :-) Dominantně Cabernet Sauvignon s dílem Merlotu a jen trochou Cabernet Franc a Petit Verdot. Od devadesátých let, s novým majitelem, začali vinice obhospodařovávat čím dál více ekologicky a postupně odstranili veškerou chemii, jedou především výluhy z místních rostlin a lokální kompost, navíc rozjeli program na zvýšení biodiverzity ve vinicích a tak různě. Neměli potřebu se nechat certifikovat, ale v poslední době pracují na více než polovině ploch biodynamicky a do příštího roku takto chtějí mít veškeré vinice, tentokrát už je certifikace na pořadu dne. Jedou systém zachytávání dešťové vody a recyklace odpadní, taktéž zachytávají a zpracovávají CO2 z fermentace, mají hromadu solárních panelů a tak. Vinice mapují a kontrolují satelitním systémem Oenoview, aktuálně i testují další systém dohledu nad dozráváním a stavem ve vinicích (mají jich 78 hektarů) pomocí dronů, bobule třídí i pomocí optického systému Vistalys. Takže biodynamika v kombinaci s high-tech :-) Ve sklepě aktuálně (ale pro hodnocený ročník ještě neplatilo) čistě gravitačně, s dostatkem menších dřevěných tanků pro jednotlivé polohy, a vertikální lisy pro červená.

Zobraz celý článek...

pondělí 21. října 2019

Parádní bubliny s dotykem sherry

Ideální víno? Vzhledem k mým specifickým úchylkám by to mělo být klasické bubliny, v lahvi kvašené a pokud možno z ekologického vinohradnictví, nějakým způsobem kombinované se sherry :-) Teoreticky by se něco podobného, bubliny s vlivem zrání pod flórem / kvasinkovým závojem, mohlo najít mezi crémanty z Jury. Ale já nakonec objevil ještě něco lepšího! Colet Navazos Extra Brut Reserva 2014. Colet je tradiční katalánský výrobce bublin. Není to žádná velká firma, ale rodinný podnik pracující čistě na vlastních vinicích v bio režimu, ročně připraví nějakých 120 tisíc lahví. A to pod přísnější apelací Clàssic Penedès, jsou jedni z těch, co zanevřeli na označení Cava. Equipo Navazos je úžasný v podstatě négociant, který se na začátku zaměřoval především na speciální unikátní lahvování sherry, ostatně u jednoho takového jsem se o nich rozepisoval, ale postupně přidal další moc zajímavá vína a kooperace s různými vinaři (psal jsem tu třeba o super nefortifikovaném bílém z Jerezu).

Zobraz celý článek...

pátek 18. října 2019

Bratři v triku, TOP vinařský cíl, suché devatenáctky, vinařský kalendář a spoty o pití

Narazil jsem na zajímavý článek týkající se mimo jiné cisternového dovozu vín pochybného původu ze zahraničí. Pokud jsou informace v něm pravdivé, pak by se tím ledasco vysvětlovalo a vrhalo na tento segment „vinařského“ podnikání nové světlo. Cisterny měnící se za hranicemi na domácí víno, obrovské daňové úniky, uplacení celníci a policisté, přístup do záznamů celní správy, zametení oznámených podvodů pod stůl či alespoň včasné varování před kontrolami. Námět na román, skoro. Bohužel i tohle, nejen báječná vína o kterých jsem psal v předchozích dnech, bylo a částečně ještě stále je domácí vinařství.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 17. října 2019

Parádní vlašák a velký sladký rýňák

Pokračujeme v týdnu věnovanému Moravě, když už se to takhle pěkně sešlo tak nemá smysl přerušovat :-) Tentokrát to bude Ryzlink vlašský Hermes 2018, nejnovější mladá inkarnace top bílé řady z Gala Vinařství (web) z Bavor. Hermes patří mezi ten typ vín, které mi přijdou jako skvělé vzorky při představování moravského vinařství cizincům, případně domácím s odporem k „podřadným“ vínům z Moravy. Na stole to navíc vypadá skvěle :-) Školeno v použitých dubových sudech na jemných kalech za občasného promíchávání. Burgundská láhev, kovová záklopka, kvalitní celokorek. Barva pěkná, výraznější žlutá. Na úvod docela výrazná aromatika, s kombinací zralého až lehce exotického ovoce, s krémovou linkou, vzácné dřevo, dotyk medu a citrusové svěžesti, vlhká vápenitá zeď. Skvěle si drželo formu po tři dny kdy bylo otevřeno, postupně získávala trochu hlubší, hutnější nádech. V chuti suché, čisté, s parádní kyselinou, se žlutou ovocností a krémovostí, slušně plné, intenzivní, hezky dlouhé. Mladičké a s potenciálem zrát, ale už teď dost zábavné pití. Je to ten typ vína, které hraje na vycizelovaný, precizní styl. Srdce mne samozřejmě táhne víc třebas k projevu úterního kalného šeďáku, ale dovedu si představit spoustu příležitostí, kdy bych potřeboval naopak přesně tohle. Třeba když jsem teď řešil výběr top domácích vín pro Forbes. Ale i tam se zadařilo „propašovat“ nějaké to divočejší naturálno ;-) Jinak tohle víno, jakož i další od Galy, prodává třeba Vino e Cuore. Teď stojí čtyři stovky.

Zobraz celý článek...

středa 16. října 2019

Supermarketový bio Hibernal, VOC Veltlín a chlastací Merlot

Po dvou značně omezeně dostupných vínech dnes zůstaneme na Moravě, ale začneme vínem ze supermarketu. Neodolal jsem cenovce 119.90 Kč a v Bille zakoupil Hibernal pozdní sběr 2017 Bio z Vinselektu Michlovský (web). Ze stejné viniční trati, Přítlucká hora, byl v obchodě k dispozici i ročník 2018, kdyby chtěl někdo provádět vertikální degustaci. Dle viněty bylo vinifikováno ve velkém sudu z francouzského dubu. Láhev vyšší bordó, plastová záklopka, plastový špunt. Fajn žlutá barva. Expresivní aromatika, nejvýrazněji angrešt doplněný „sauvignonovým“ mixem bezu a rybízu, lehce bylinná linka, koncentrovanější a zřetelně vyzrálé. Suché, čisté, s bezva kyselinou, plnější projev se znatelným teplem vyššího alkoholu a náznakem zbytkového cukru, zakulacené, s decentní kořenitostí v poměrně dlouhé dochuti. Efektní, moc pěkně udělané aromatičtější bílé. Navíc z certifikované bio produkce. Za tyhle peníze se rozhodně nemá za co stydět!

Zobraz celý článek...

úterý 15. října 2019

Rulandské šedé tak trochu jinak… K.O.

Víno, které mi fakt sedne, se pozná mimo jiné tak, že ho vypiju několik flašek ještě než o něm poprvé někam napíšu. A že si preventivně předem udělám zásoby. Ne že bych měl přehnané představy o vlivu tohohle blogu a ostatně i článků v různých magazínech, často se efekt limitně blíží nule. O to více pak překvapí, když se poštěstí a nějaké doporučení zafunguje víc než dobře. Dnes je tématem Jaroslav Osička (web) Pinot Gris K.O. 2017. Co znamená K.O. už jsem tu popisoval, tohle je myslím krásná ukázka. Obecně dnes tak populární „pídží“ nevyhledávám, vlastně ani to od Osičků, ale zde vzniklo výjimečně povedené víno. Ve kterém se navíc podařilo dokonale zachytit kouzlo ochutnávaní přímo u nich ve sklepě, které se lahvováním obvykle významně ztrácí. Prostě žádná ordinérní šedá (ordinérní šeďák?).

Zobraz celý článek...