úterý 17. září 2019

Špičkové Chardonnay od Emmanuela Brocheta

O vinařství Emmanuel Brochet už jsem tu něco psal, jde o jednu z rychle stoupajících hvězd poctivých pěstitelských Champagne. Jeho „základ“ Le Mont Benoit jsem měl tu radost od roku 2015 chutnat (a naštěstí i pít) hned několikrát a pokaždé byl velmi spokojen, je to výtečné seriózní víno „burgundského“ střihu. Vůbec Brochet je producent, u kterého mám konzistentně v podstatě jen pozitivní poznámky. A u jednoho jeho vína jsem si už dvakrát, s odstupem roku, zapsal v závěru poznámek hned několik vykřičníků. Naposledy jich bylo deset, tedy tak o devět víc než v případech, kdy mne víno fakt baví, a byl jsem nekriticky nadšen :-) Tím vínem je Les Hauts Chardonnay 2008 Extra Brut.

S čímž že tedy máme čest? Stále jsme na jediné parcele, kterou Brochet obhospodařuje, Le Mont Benoit ve Villers-aux-Nœuds. Konkrétně v její vrchní části s výsadbami v roce 1962, vůbec prvními v obci od dob, kdy vše zničila fyloxera. Od roku 2005 kompletně ekologicky, dnes již i certifikováno. Čistě Chardonnay z redukované (ale zase ne přehnaně, 45 hl/ha při 6000 keřích na hektar) sklizně, víno kvasí v burgundských sudech a tam si poleží až do ledna na hrubých kalech, následně je stočeno a dále leží v sudech, celkem rok. Bez filtrace a čiření, minimální síření, druhotná fermentace a ležení v lahvi na kalech nemalých osm let. Dozáž 2 g/l. Celková roční produkce okolo tisíce lahví, v tomto ročníku 933. Ročník 2008 patří mezi dva nejlepší v minulé dekádě, jde o vyloženě klasickou záležitost s parádními kyselinami. Což se krásně ukazuje i v tomto víně. Je nádherně čerstvé, energické ve vůni, spojuje hlavně kandované citrusy, výraznou vlhce kamenitou mineralitu a kouřovost. V chuti suché, lehce pikantní, šťavnaté, špičkové kyseliny a přísnost projevu ale zároveň vyváženost, elegance, perfektní struktura, délka… všechno. Seriózní, precizní, na Champagne trochu plnější a evokující velké bílé burgundské. Fenomenální záležitost. Pravda, levný zážitek to není, kdo by to jen čekal…

Víno jsem chutnal na nedávné degustaci top vín ze sortimentu PMP Exclusive, časem se určitě budu věnovat i dalším lahvím, ale tohle jsem prostě chtěl samostatně. Už proto, že bych víno bez váhání zařadil do svého žebříčku top bublin.

Zobraz celý článek...

pondělí 16. září 2019

Sada moravských červených a bezva milerka

O víkendu jsme se doma sešli na večírku „kdo co dobrého přinese“ a popili nemálo fajn vína. Doneseno bylo hned několik moravských červených, moje bublina vinných nadšenců v tomto ohledu rozhodně předsudky netrpí. Asi největší ambice z nich má, i kdyby jen soudě dle běžné ceníkové ceny, Tomáš Springer (web) Pinot Noir Čtvrtě 2016. Bořetická vinice s burgundským klonem 115, v bio režimu, školeno rok v barrique sudech. Chutnal jsem už několikrát v různých fázích vývoje a i teď je to zatím teprve na začátku cesty. V barvě nic super temného, ale vyloženě světlý pinot to také není. Jde o koncentrovanějšího, nabušenějšího představitele odrůdy, s expresivní aromatikou směrem červené ovoce, peckoviny jako třešně, s květinovou a lehce herbální marihuanovou linkou, s výrazným trochu syrovým projevem dřeva. V chuti plnější, silné, se sladšími tříslovinami i červenou ovocností. Delší, výrazné, s dobrou strukturou a potenciálem. Preferuji delikátnější styl (a ten ostatně nabízí i jiných viničních tratí), ovšem věřím, že za pár let tohle bude výtečné.

Zobraz celý článek...

pátek 13. září 2019

Bollinger sází staré odrůdy, na Slovensku kaly ne a krása moderní mechanizace

bollinger_special_cuveeV Evropě se otepluje a platí to samozřejmě i pro Champagne. Někteří producenti vám budou tvrdit, že to zatím bylo hlavně ku prospěchu, dnes už fakt hrozny problém dozrát nemají. Další již mají vrásky na čele, alespoň pokud jde o obsah kyselin v případě pokračování současného trendu. Legendární šampaňský producent Bollinger již přistoupil k výsadbě původních v oblasti tradičních odrůd, krom dnes nejslavnější trojice Pinot Noir, Meunier a Chardonnay dodávají do vinic zpět Fromenteau (aka Pinot Gris), Blanc Vrai (Pinot Blanc), Arbane a Petit Meslier. Především u dvou posledních vsázejí na jejich přirozeně vyšší kyseliny. Za pár (desítek) let možná bude zatím neotřesitelně vypadající odrůdově složení tradičních regionů úplně jinak. Mimochodem v Champagne se rozjíždí sklizeň, i tentokrát hodně brzy, a očekává se menší výnos než je i limit stanovený INAO. Na vině jsou, krom veder, také jarní mrazy, krupobití a další klasické vinařské pohromy.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 12. září 2019

Výtečné Sémillony z Hunter Valley

Na úvod malé opáčko. Hunter Valley je oblast nějakých 160 kilometrů na sever od Sydney, nijak velká (aktuálně je tam využíváno nějakých dva a půl tisíce hektarů vinic) a zaměřující se spíše na kvalitnější vína než velkoprodukci. Je tam dost vedro (souhrn teplot ve vegetačním období je tu 2.5x těch v Champagne), ale zároveň i leje (500mm ročně, zhruba jako v Praze a o něco méně než třeba v Remeši) a není výjimkou, že letní lijáky a krupobití úrodu zmasakrují. Sem tam cyklón a tak, ideál pro klid v duši zemědělce. Pěstují tam vícero odrůd, ale jejich ikonickou je Sémillon. Ten dobře znáte z Francie, kde je obvykle spojován se Sauvignonem v top sladkých vínech a také, výrazně nadubovaný, ve výtečných suchých. Je po světě oblíbený i ve směsích znovu se Sauvignonem či Chardonnay, tak nějak proto aby šlo na vinětu napsat onu slavnější odrůdu a zakulacený Sémillon s nižší kyselinou tvořil zbytek hmoty. Jenže ve specifických podmínkách Hunter Valley ho dělají úplně unikátně. Pěstují ho hlavně na písku a náplavách v nižší nadmořské výšce. Sklidí ho hodně brzo, s potenciálním alkoholem někde mezi 10-12 %, i u špičkových vín není třeba deset a půl výjimkou. Vykvasí za nízkých teplot a bez malolaktiky či jakéhokoliv dalšího zrání ho přefiltrují a rovnou narvou do flašek, dnes vždy pod šroubový uzávěr. Sud to nevidí ani omylem. A tím je hotovo. Chutná to jak decentně minerální limetková voda s herbálním tónem, má hodně výrazné kyseliny (v klidu o 2-3 g/l více než Sémillon ve Francii) a je to přísné ovšem osvěžující pití. Pak uteče deset let a víno není na vylití, ale záhadným způsobem nabude na těle, získá hloubku, mineralita se zdůrazní, aromaticky se posune směrem k připečenému toastu až toastovaným dubovým sudům, i vanilka se často objeví, a naslepo to klidně pošlete do seriózní v sudech školené šardonky. Svět vína je magický :-)

Zobraz celý článek...

středa 11. září 2019

Pinot od Sůkala a tradice z Jury

Jedním z moravských vinařství, u kterých i náročnější „pinotofilové“ uznávají, že umí opravdu chutná vína, je Milan Sůkal z Nového Poddvorova. Pinotu Noir si váží a že fakt umí si vinař uvědomuje, ta vína už právem nejsou levná. Já nedávno sáhl po lahvi Pinot Noir 2016 Terroir Kukvička (výběr z hroznů, obec Josefov a viniční trať Kukvička). Víno je školeno 20 měsíců ve francouzských dubových sudech a teď je teprve na začátku své cesty, ale neodolal jsem. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Po otevření poměrně přímočaře červeně ovocné a dřevěné a nutně potřebovalo rozdýchat, nakonec jsem odpíjel postupně několik dní (s lahví jen zašpuntovanou) a víno se krásně drželo. Ve vůni stále dominuje ovocnost do červených plodů, zralé třešně, jahody, až lehce do marmeládova, se sladší dřevěnou linkou, dotyk koření. V chuti plnější, poměrně silné, opět červená ovocnost, výraznější, s měkkými tříslovinami, vyvážené, teplejší zakulacené, delší, velmi solidní. Povedený kousek a chutný pinot, o něco lepší struktura v chuti (možná ve znatelně dražší Reserve variantě?) a bylo by to opravdu skvělé. Na Reservu mne každopádně nalákalo. Prodávají leckde, já ulovil v Global Wines za 399 Kč.

Zobraz celý článek...

úterý 10. září 2019

Dvě bílá v novém winebaru AdVivum

Dovozce vín nejen z Francie a prodejce vinného skla Riedel, AdVivum, před nedávném kompletně „překopal“ svůj obchod ve Slovanském domě, rozšířil jej o přilehlé prostory a doplnil o funkci vinného baru. Stále jde samozřejmě o prosvětlený showroom se špičkovým sklem, vinotéku (vzhledem ke změně majitele s výraznou propagací vody Krondorf), ale nově si zde můžete dát i nějaké ty delikatesy a zapít je dobrým vínem kdykoliv v otevírací době, nejen v průběhu pravidelných řízených degustací. Alespoň osm vín je připraveno po sklence, disponují i systémem Coravin a samozřejmě též nabídnou cokoliv po celé lahvi. Krom jejich obvyklého sortimentu, který zahrnuje především Francii a mnohá její hvězdná jména, doplnili i pár dalších producentů, především moravských. Přeci jen jich v nabídce jinak nemají moc a zahraničních turistů v těchto místech bude nemálo. Nelze než popřát hodně štěstí. Každé slušné místo, kam lze ve městě zaskočit na kvalitní víno, se počítá!

Zobraz celý článek...

pondělí 9. září 2019

3x Jura od Domaine Pêcheur

Rodiný podnik Domaine Pêcheur z obce Darbonnay, v mé milované svérázné francouzské oblasti Jura, vznikl v roce 1976, po restrukturalizaci vinic u vedlejší obce Passenans. Ale opravdový rozmach začal někdy od roku 1992, kdy se do práce naplno vrhl Christian Pêcheur po dokončení vinařských studií v Beaune. Postupně se mu podařilo expandovat ze dvou až na dnešních zhruba osm hektarů, včetně malého kousku vinic u Château-Chalon, ale gros stále tvoří polohy na různých podložích na svazích u Darbonnay a Passenans osázené především odrůdami Chardonnay a Savagnin a na 2 ha mixem odrůd červených. Vinice vedli dlouhodobě v „udržitelném režimu“ a postupně přešli směrem k ekologickému zemědělství, ale certifikování nejsou a otevřená vrátka pro případ krize si nechávají. Ročně připraví nějakých 40-45 tisíc lahví, čtvrtina z toho jsou bubliny. Nedávno se jim konečně podařilo nedaleko původního vinařství vybudovat nové, větší, do kterého se snáze vejdou a už se nemusí protahovat mezi sudy v několika různých sklepech. Jejich jméno docela jde nahoru, hlavně pokud jde o vína připravená pod flórem a dobré reakce měli na Château-Chalon, které dělají teprve od roku 2006. Každopádně je to takový menší nepodbízivý tradiční podnik, většinu prodají ve Francii, žádná hvězda na zahraničních trzích a s víny hodnocenými mezinárodními kritiky. Nakoupil jsem průřez produkci a dnes se mrkneme na první tři vína, hezky zástupce různých kategorií.

Zobraz celý článek...

pátek 6. září 2019

MBP od Kuby Nováka a jeden Ganevat

V poslední době, kterou teda vlastně myslím už několik let, mne opakovaně nadchla různá znojemská vína od Kuby Nováka. Naposledy to asi byl MBP 2016, což je zkratka pro modrobílý pinot, směs Pinot Blanc a Pinot Noir. Bavilo mne to už v mladé nehotové podobě, ale teď je prostě fantastické. Tmavá žlutá barva. Na úvod trochu zasmrádlá divočinka a potřebuje odvětrat, postupně se otevírá do poměrně koncentrované zrale žlutě ovocné vůně s výraznější „jursky“ pikantní linkou. Je to úplně suché, živé a energické, i v chuti se žlutou ovocností, s výraznou kyselinou, plnější a docela důrazné, pikantní, minerální, pěkně dlouhé a krásně postavené. Parádní víno, v nabídce má Winegeek.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 5. září 2019

Mencía, směs z Languedocu a Vidličky s noži

Dneska to budou tři „lehčí“ červená, ve smyslu trochu přímočařejší ovocnosti a přístupnosti, spíš než vína na velké přemýšlení. Jednou ze stálic v mé domácí vinotéce se stalo El Castro de Valtuille Mencía Joven (DO Bierzo) z Bodegas y Viñedos Castro Ventosa, o víně i vinařství jako takovém už jsem tu psal opakovaně. Nerezová šestieurovka v poslední dekádě hodnocená obvykle RP 90+ (i proto se vždycky děsně bavím, když někdo podobná hodnocení u velmi drahých vín bere jako něco zásadního a důvod proč si připlatit). Čerstvý ročník 2018 má tmavší barvu, tón do fialové, nic hutného ale. Mladá, čerstvě ovocná, svěží vůně na pomezí červených a tmavých plodů, peckoviny, květinový fialkový tón, něco kořenitosti a kamenité minerality. Suché, šťavnaté, s bezva kyselinou a nerušivou tříslovinou, snadno pitelné, mladistvé, přímočaré ale skvěle udělané a pitelné. To mohu!

Zobraz celý článek...

středa 4. září 2019

Jak se v burgundských vinicích oteplilo

Před několika dny byla publikována velmi zajímavá studie týkající se jednoho z historicky nejvýznamnějších a nejtradičnějších vinařských regionů, (skoro) všemi milovaného Burgundska. Zabývá se vývojem teploty na základě termínů sklizní a oproti dříve známému „Dijonskému“ souboru dat, ve kterém viděli několik různých problémů (hlavně nekritické přebírání chybami zatížených souhrnů z 19. století místo přímých archivních podkladů a navíc změna ve zdrojových vinicích v důsledku postupující urbanizace u Dijonu), přichází s úplně novou sadu postavenou na vinicích z okolí Beaune. Veškeré údaje pocházejí ze všemožných a různě propojených archivních záznamů jdoucích zpět až do roku 1354. Spojují informace z knih městské rady, kde se uvádělo datum počátku dohodnuté mezi pěstiteli a administrativou Beaune, z novinových článků, výplatních listin sběračům hroznů i církevních dokumentů. Teplota byla následně kalibrována podle měření v Paříži, kde existuje souvislý záznam od roku 1659, a také srovnána s dalšími podobnými soubory teplot (mimo jiné i tím z českých zemí z let 1499 až 2015 postaveným taktéž na údajích o sklizni hroznů). Výsledkem je, a není to překvapení, že oteplení posledních třech dekád je v celém 664 let dlouhém přehledu bezprecedentní.

Zobraz celý článek...

úterý 3. září 2019

Parádní šumivá oranžáda

Na včerejším Družstvu, ze kterého se ještě trochu vzpamatovávám, se pilo a dost mne nadchlo Campedello 2017 vinařství Massimiliano Croci. Jsme v Itálii, Emilia Romagna, u dobře známé postavy tamní naturální scény. Na polovině ze svých 16 ha pěstuje révu, na druhéobilí a ledasco dalšího, pasou se tam krávy a tak. Zaměřuje se hlavně na v oblasti tradiční šumivky, v jeho případě rozkvašené v lahvi a nefiltrované, neodstřelené. Ročně toho udělá tak 25 tisíc lahví. V minulosti mne dost zaujalo jejich červené Gutturnio a zmiňoval jsem se tu o víně Lubigo. Campedello je dominantně Malvasia di Candia Aromatica a k tomu Ortrugo a nějaké to Trebbiano (a malým dílem třeba ještě Sauvignon a Marsanne). Fermentace samozřejmě spontánní, je tam zhruba týden až deset dní macerace slupek, a pak nějakou dobu leží víno na kalech než jde do lahví (s malým zasířením), kde se na jaře znovu rozjede. Dalších zhruba 10 měsíců nechávají lahve pracovat než víno začnou prodávat, s korunkou a neodstřelené.

Víno je to v barvě do měděné, opalizující a jasně perlí. Voní dost výrazně, efektně, macerace je okamžitě jasná. Sušené ovoce a bylinky, seno, trochu mandarinky, lehce zemité, divočejší, zábavné. V chuti krásně čerstvé, perlivé, energické, výraznější, úplně suché a s docela výraznou linkou tříslovin, bezvadná délka a pitelnost. Rustikálnější ale vybalancované extrémně zábavné pití. Výtečná čistá oranžáda navíc s přidaným bonusem svěžesti a pitelnosti díky bublinám. Vozí Via del Vino a baví mne to fakt hodně. V podstatě mi k tomu chybělo jen kus špeku nebo nějakého hodně mastného salámu, příště :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 2. září 2019

Hudební cava od Jané Ventura

V uplynulých dvou letech jsem popil několik lahví bílé i růžové cavy Reserva de la Música z vinařství Jané Ventura, nakupuji je ve Španělsku pravidelně. Vlastně mne překvapuje, že jsem o nich nic nepsal, jde o pěkně udělané vyvážené příjemné veskrze chutné pití, jako bonus s docela efektní vinětou, na kalech dva a půl roku nebo déle. Viděl jsem je i v ČR, na lístku je měla třeba oblíbená restaurace Medité Tapas v Mariánských Lázních, dováží je Petrus. Rodinný podnik má už téměř stoletou historii a u žezla je nyní čtvrtá generace, Gerard Jané. Sami pracují asi na 20 hektarech, které vedou v ekologickém režimu, ale zároveň mají hrozny od několika spolupracujících vinohradníků v různých částech Penedès. Preferují starší keře a vyšší nadmořské výšky. Dělají i dost zajímavá tichá vína. Vinětami a názvy odkazují k další vášni rodiny, hudbě, jsou poctou violoncellistu Pablu Casalsovi (Pau Casals Defilló), který pocházel z El Vendrell kde vinařství sídlí.

Zobraz celý článek...

pátek 30. srpna 2019

Družstvo u vody

Dneska to bude jenom ve zkratce pozvánka na pondělí. Po delší době zase pácháme Družstvo večírek, tentokrát na „pláži“ a uvnitř odstavené lodi v Holešovicích. Původně to vypadalo hlavně na lehčí svěží letní vína a nenáročné pití, ale nakonec se ve výběru objevilo nemalé množství specialit i pár vín, která se sem zatím běžně nedovážejí. Takže vás čekají nejen evropská naturální vína, ale třeba i ko-ferment od Christiana Binnera z Alsaska nebo různé varianty březové vody z Euforie. Bude tam lehké efektní červené z jihofrancouzské vinařské legendy Matassa, Gemischter Satz z Burgenlandu od Anderta, parádní amforové bílé cuvée od Valenice z Celler del Roure, ale i seriózní bubliny od Marady či oranžový italský pet nat vinařství Massimiliano Croci. Takže se rozhodně nudit nebudeme. Po počtem účastníků hodně limitované a na nás trochu netypické akci ve Vile Tugendhat to bude zase klasika se vším všudy. Přijďte!

Zobraz celý článek...

čtvrtek 29. srpna 2019

Sympatické Verdejo a fajn Riesling

Není to tak dlouho, co jsem v jednom článku pro Forbes psal: „Jestli nemáte čas a potřebujete víno nachladit rychle, rozhodně ho nedávejte do mrazáku. Ne že by nefungoval (vychlazení z pokojové na požadovanou teplotu zabere zhruba půl hodiny), ale riziko, že v něm lahev zapomenete, je příliš velké.“ Platí to obzvláště při ochutnávkách či vinných večírcích s přáteli, kdy donesené lahve nemají ideální teplotu či ve víru noci vytáhnete ze zásob něco, s čím jste původně nepočítali. Takhle jsem chtěl nedávno s ostatními ochutnat Sapientia Rueda Verdejo 2018 z mladého vinařství El Lagar de Moha a výsledkem byla prasklá láhev a vinný sorbet. Část jsme rozmrazili a ochutnali, ale na poctivé hodnocení to rozhodně nebylo. Včera jsem ovšem zkusil náhradní láhev :-) Je to spontánně kvašené bílé z certifikované bio produkce, na zterasovaných vinicích ve vyšší nadmořské výšce jedou převážně různé výluhy, zrálo nějakou dobu na kalech v nerezu ale je lahvováno čerstvé, už na počátku nového roku. Burgundská láhev, kovová záklopka, aglomerovaný DIAM korek. Citronová barva. Čistá, čerstvá, trochu sladší žlutě-ovocně-krémová vůně se pojí s herbálním „sauvignonovým“ projevem, trocha bylinek, fenyklu. Suché, čisté, vyvážené, středně plně s fajn kyselinou, opět ono kombo ovocnosti a herbálnosti, lehká nahořklost v závěru. Povedené Verdejo, u nás po lahvi za tři stovky u BioSueño. Mimochodem pro zajímavost poznámky z rozmražené varianty nejsou nakonec o moc odlišné, pouze výrazněji akcentují onu (pro odrůdu vlastně docela typickou) nahořklost, samotná „zmrzlina“ taková byla fakt hodně :-) Takže… pít jen nachlazené!

Zobraz celý článek...

středa 28. srpna 2019

Efektní Riesling a košer Rulandské modré

Na tohle víno by bývalo asi lepší ještě počkat, ale… znáte to. A fajn zážitek vlastně poskytlo už teď. Weingut Toni Jost Hahnenhof (aka „kohoutí dvůr“) 2017 Bacharacher Hahn Riesling trocken. Jsme v oblasti Mittelrhein, obci Bacharach, a ve skvělé viniční trati obdělávané monopolně právě tímto vinařstvím. Jsou členy VDP a Hahn mohou produkovat i coby Grosses Gewächs vína. Tenhle kousek je v klasické protáhlé lahvi, uzávěr šroub. Barva tmavší, do zlaté. Expresivní, výraznější aromatika, efektní ovocnost až do tropických plodů, medová linka a mineralita, koncentrované. V chuti šťavnaté, s jasným nějakým tím zbytkem cukru, opět dost koncentrované i přes alkohol 12.5 % působí docela mohutně. Mladistvé, ovocné, v pozitivním smyslu líbivé. Preferuji trochu uměřenější ryzlinky, ale tohle je teda taky výborné. „Bohužel“ taky šampion Prague Wine Trophy a rychle se vyprodalo. Nedávno jsem psal o dalším jejich mlaďochovi, St. Jost 2017, ten mne bavil myslím ještě víc a zatím je k dispozici. Josta vozí Vinonaut.

Zobraz celý článek...

úterý 27. srpna 2019

Mladičký Bobal a charakterní bílé od Ponce

O odrůdě Bobal i Bodegas y Viñedos Ponce už jsem tu měl samostatný článek a s jejich víny byl více než spokojen. I proto si teď pořídil a při čekání na zralost dalších vín otevřel mladičké základní Clos Lojen 2018 (D.O. Manchuela). Informace ke staršímu ročníku platí, jen bych snad upřesnil spontánní kvašení celých hroznů a zrání šest měsíců v dubových sudech o kapacitě 10 a 15 tisíc litrů, minimální síření (do 40 mg/l celkové). Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavá rubínová barva. Ve vůni na pomezí tmavého a červeného ovoce, višně, něco lesních plodů, s kamenitě minerální linkou, svěží, voňavé, přístupné ale má to i hloubku. V chuti středně plné, s bezva kyselinou a šťavnatostí, tmavě ovocné, tříslo spíše uhlazené, lehce svíravé, kamenité, slušně dlouhé. Vybalancované, skvěle pitelné, docela strukturované zábavné pití trochu evokující dobré cru Beaujolais. K nám Ponce vozí BioSueño (byť ne nutně tohle jejich víno, ale třeba časem), já kupoval v zahraničí. Každopádně poměr cena/kvalita skvělý. Kritikům se taky líbí, Suckling 92, RP 91, Peñín 92.

Zobraz celý článek...

pondělí 26. srpna 2019

Z nákupů v sámošce

Minulý týden zde byl bez příspěvků (byť tedy příběhy na Instagramu jsem občas něčím zásobil), protože jsem jako už tradičně vyrazil tábořit na Šumavu. A krom vlastních zásob vhodných vín se i tentokrát jal prozkoumat nabídku místní sámošky a otestoval především moravská vína okolo stovky. S potěšením lze říct, že jsou v pohodě. Na zadek jsem si z nich nesedl, ale šlo o technicky čistě udělané věci bez problémů, vlastně slušně pitelné kousky. Samoobsluha nabídla i nečekanou vertikálu, opět mne naštvala praktika jednoho našeho jinak dost fajn vinařství a otestoval jsem supermarketovou podobu mé oblíbené Španělské odrůdy…

Zobraz celý článek...

pátek 16. srpna 2019

Biodynamický Cabernet od burgundské legendy

Hned několik významných burgundských vinařů si rozjelo bokem projekt i na jihu Francie, vinice jsou tam výrazně levnější a potenciál velký. Hodně známá (a výborná!) jsou třeba Minervois vína od Anne Gros. Ovšem zásadním jménem je další žena, Anne-Claude Leflaive (bohužel nedávno zemřela, nečekaně a v pouhých 59 let). Do té doby ale vedla Domaine Leflaive, jednu z absolutních špiček v burgundských bílých vínech. Doménu převedla do biodynamiky a byla velkou advokátkou tohoto přístupu k hospodaření, mimo jiné se svým manželem založila společnost, jejímž cílem bylo pomáhat francouzským biodynamickým vinařstvím prosadit se na trhu za užití zavedených distribučních kanálů její vlastní domény. To ji přivedlo i ke Clau de Nell (pojmenováno po původních majitelích taktéž z Burgundska, Claudovi a Nelly Pichard), vinařství z Ambillou-Château v Anjou a v biodynamice od roku 2000, ale s velkými finančními i dalšími problémy. Ve výsledku tři roky nepřipravilo žádné víno, o vinice nebylo postaráno a tak se v roce 2008 Anne s manželem rozhodli, že vinařství zakoupí.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 15. srpna 2019

Chardonnay a Veltlín v Esce

Nedávno jsem si s manželkou absolvoval moc pěkný průřez aktuálním menu v restauraci Eska a byl nadšen, za pozornost stojí nejen klasika v podobě brambor v popelu, ale pecka je květákové rizoto, polévka ze zelí, všechny jejich chleby a vůbec. V lístku je navíc spousta bezvadných vín z naturální/autentické/bio scény a ta chodí i k párování, ke každému z chodů jsme tak testovali dvě různé someliérem zvolené varianty a řešili, co nám sedí víc. Ne vždy jsme se shodli, prostě klasická zábava „foodies“ :-) Ač jsem v poslední době na večeřích a při posezeních s přáteli na poznámky k vínu rezignoval, tak tentokrát jsem si je psal poctivě a určitě se budu ještě pár lahvím věnovat. Dnes alespoň dvě…

Zobraz celý článek...

středa 14. srpna 2019

Champagne, cava, prosecco

Trocha bublin ještě nikomu neublížila, tak dnes opět pár kousků z uplynulých dní. A začneme zostra šampaňským, s lahví Champagne JM Séléque Quintette Extra Brut (dováží Terroir Champagne). Jedná se o stoprocentní Chardonnay z pěti vinic v pěti různých obcích – Vertus (La Justice, výsadba 1950), Epernay (Les Frileux, 1959), Pierry (Les Tertières-Porgeons, 1985), Dizy (Moque-bouteille, 1985) a Mardeuil (Les Basses Ronces, 1982). Obhospodařováno ekologicky, každá poloha zpracována separátně, polovina vína v nerezu a druhá staré sudy, bez čiření a filtrace. Zde se jednalo o ročníkovou bázi 2014 s 20 % rezervních vín ze solery, na kalech v lahvi tři roky, degorzáž únor 2018 a tedy již mělo prostor srovnat se v lahvi (vinařství doporučuje alespoň půl roku), dozáž jen 2 g/l. Citronová barva, výrazné perlení menších bublinek. Čerstvá, energická, „přísnější“ vůně jasně napovídající, že o kyseliny nouze nebude. Minerální, zelené jablko, citron a citrusová kůra. Velmi suché, řízné, pikantnější, kyseliny tu skutečně hrají významnou roli. Šťavnaté, citrusově ovocné, pěkně postavené, zábavné, slušně dlouhé. Pro milovníky přísných bublin, ideální láhev na osvěžení v průběhu náročného večera ;-)

Zobraz celý článek...

úterý 13. srpna 2019

Biodynamická Schiava a chutná čerstvá Mencía

Dnes začneme v Jižním Tyrolsku, ve vinařství Alois Lageder. Docela slavný producent, vinaří pátá generace, obhospodařují padesát hektarů v Demeter certifikované biodynamice. A rovnou v jejich „masterpieces“ řadě, u top vín z nejlepších poloh. Römigberg Schiava (Vernatsch) 2017 (web) pochází z révy pěstované tradičně na pergolách, na svahu u severozápadní části jezera Caldaro. Fermentuje ve dřevu a maceruje docela dlouho, ale jak už je u odrůdy obvyklé tmavé víno nečekejte, je to spíš světle červené, některá rosé bývají i tmavší. Zraje ve velkých starých sudech a nerezu. Uloženo je v bordeaux lahvi, s kovovou záklopkou a celokorkem. Na úvod dost zasmrádlé a potřebuje odvětrat, postupně se otevírá do pikantnější červené ovocnosti, čerstvé, s florální a minerální linkou, se svéráznou trochu divočejší elegancí. Suché, čisté, s bezva kyselinou, lehkonohé, červeně ovocné, s dobrou délkou, přirozené, pěkně pitelné zajímavé víno. V mnoha ohledech mi to chuťově připomínalo roséčko od Tschidy, po pravdě. Dovezeno z vinařství za 12.5€, u nás má vinařství v sortimentu Vino e Cuore ale tohle konkrétní víno ne. Každopádně se těším od Lagedera na Pinot Noir, už se temperuje…

Zobraz celý článek...

pondělí 12. srpna 2019

Kdy v restauraci vrátit víno?

Vlastně mne dost překvapuje, že se zde tohle důležité téma, alespoň ne coby samostatný zápisek, za celých dvanáct let ještě neobjevilo. Kdy je v restauraci na místě vrátit přinesené víno? Následující pohled je samozřejmě ze strany „poučeného konzumenta“ a ne someliéra, profíka pracujícího na place. Byť pravda i já jsem už pár tisíc lahví lidem nalil :-) Věřím ale, že i se someliéry a lidmi z dobrých restaurací bych se ve většině shodnul. A pokud ne, je zde samozřejmě prostor k vyjádření v komentářích přímo u článku a na sociálních sítích. Tak jdeme na věc!

Zobraz celý článek...

pátek 9. srpna 2019

Parádní nefortifikované bílé z Jerezu

O zajímavém projektu Equipo Navazos už jsem se tu rozepisoval. Jméno Niepoort pak patří k nejvýznamnějším producentům Portugalska a navíc mají spoustu zajímavých projektů a kolaborací po celé Evropě. Navazos Niepoort 2016 je bílé z Jerezu, stoprocentní Palomino z tamních bílých půd ze skvělé polohy Macharnudo Alto, ale připravené jinak než dnes čekáme u sherry. Ještě v osmnáctém století bylo podle dostupných zdrojů běžné, že víno na obyčejné pití se nefortifikovalo. Tohle Vino Blanco spontánně kvasí v klasických 600l sudech a zde i na kalech 8 měsíců zraje. Sud je naplněn jen z pěti šestin a na povrchu vína se spontánně vytvoří vrstva flóru. A pak už jen do lahví a na trh.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 8. srpna 2019

Výborná Rioja a skvělé i špatné naturální bubliny

Lindes de Remelluri Viñedos de Labastida 2014 je sourozencem vína, o kterém jsem zde již obšírně psal. Pochází z výše položených vinic u Labastida (Rioja Alavesa), z 21 poloh osmi různých pěstitelů, z keřů 25 až 80 let starých opečovávaných ekologicky. Odrůdově je to 90 % Tempranillo a k tomu Garnacha a Graciano, kvasí spontánně a zraje rok ve francouzských barrique sudech. Bordó láhev, kovová záklopka, celokorek. Hodně tmavá, výrazná barva, mladistvě do fialové. Ve vůni, a platí to záhy po otevření i po 24 hodinách z napůl odpité lahve, velmi čerstvé. Tmavá ale ne sladká trochu chladnější ovocnost, peckoviny a lesní plody, kořenitá linka do lékořice, kamenitost. V chuti suché, čisté, svíravé, tmavě ovocné, se stále výraznými tříslovinami a teprve na cestě. Koncentrované, s výbornou kyselinou, s kamenito-minerální strukturou, delší. Seriózní, parádní poctivá energická Rioja, která ovšem potřebuje ještě tak 2-3 roky. Bezva kousek, tuplem za 12€ ve Španělsku. Parker 93, Suckling 95, Jižní svah „pijte!“.

Zobraz celý článek...

středa 7. srpna 2019

Lehkonohé seriózní horské Nebbiolo

Při nedávné návštěvě restaurace Aromi jsem neodolal lahvi ArPePe Valtellina Superiore Grumello „Rocca de Piro“ 2012. O vinařství už jsem tu psal a jejich vína mám moc rád. K velkému překvapení jsem zjistil, že tu dosud nemám reportáž z loňské výborné průřezové degustace narvané informacemi a skvělými víny, setkání přímo s vinařkou Isabellou Pelizzati Perego. No možná se ještě časem vzmůžu a vše to hodím na papír :-) Každopádně tohle víno pochází ze dvou různých vinic v oblasti Grumello, obou přímo v majetku Ar.Pe.Pe. a vlastně hned nad budovou vinařství, v nadmořské výšce 350 až 500 metrů. Odrůdově je to samozřejmě stoprocentní Chiavennasca alias Nebbiolo, různých klonů, z keřů 50+ let starých. Kvasí a maceruje skoro dva měsíce v 50 hl dřevěných tancích a zraje dva roky především v 55 hl starších a netoastovaných sudech (pracují s tradičním kaštanem, ten dnes pořizují především, dubem a akátem) a následně ještě v lahvi, na trh šlo až březnu 2017.

Zobraz celý článek...

úterý 6. srpna 2019

Čtyři výtečná Champagne nejen na léto

Už je to znatelně přes měsíc, hezky na začátku léta, co se uskutečnila další z ochutnávek PMP Exclusive. O ledasčem z jejich nabídky už jsem se tu zmiňoval, zaměřují se totiž na hodně suchá především pěstitelská Champagne, z podstatné části navíc z bio(dynamické) a naturální produkce, takže přesně moje zájmová bublina :-) Zakladatelé firmy Dr. Petr Pečený (alias Doctor P.P.) a Tomáš „Magor“ Doležal (baskytarista a kapelník Tří sester) mají specifický vinný vkus, který nemusí rozhodně vyhovovat každému, a i jejich degustace oplývají osobitou atmosférou a velmi originálním složením hostů. Jinak řečeno se na ně vyplatí dorazit, protože obvykle popijete nemálo parádních bublin a o zážitky a zábavu nebude nouze. Tématem červnové akce bylo „grilování se Champagne“ a řekněme přístupnější (cenově teda úplně ne…) kousky na léto. Než nás vyhnal přívalový déšť, tak jsme na zahradě vily kousek od Barrandova ochutnali deset kousků různých stylů a kategorií a měli se dobře. Rád bych se z různých důvodů zmínil především o čtyřech vzorcích.

Zobraz celý článek...

pondělí 5. srpna 2019

Třikrát Mencía od Bodegas Pittacum

Po týdnu s Itálií dnes začneme ve Španělsku. Měl jsem možnost projet si několik červených od Bodegas Pittacum z Bierza. Spadají pod Terras Gauda, ale jedou si docela samostatně. Révu pěstují na zhruba 200 samostatných polohách v různých částech oblasti, většinu samozřejmě tvoří odrůda Mencía ale je tam i nějaká Garnacha Tintorera a Godello, často se jedná o velmi staré výsadby atakující sto let. Jsou v „udržitelném“ režimu, ale bio ne. Nejde o žádného drobečka a vína připravovaná na koleni, od vzniku v roce 1999 vybudovali moderní vinařství a ročně připraví nějakých 300-350 tisíc lahví.

Zobraz celý článek...

pátek 2. srpna 2019

Vyzrálý italský Riesling Falkenstein

Tenhle týden jsem se věnoval převážně italským vínům, takže stejné téma ponecháme i v pátek. Už jsme tu měli fantastický Syrah tak proč ne Riesling? Navíc jeden z těch patřících mezi italskou špičku, což pravda u této odrůdu nemá takový zvuk jako kdyby šlo třeba o Sangiovese nebo Nebbiolo, ale i ryzlinková konkurence je už dnes docela velká :-) Jsme v Jižním Tyrolsku, ve Val Venosta, a vinařství Falkenstein (web, pobavila web na národní doméně Belize). Ač usedlost patřila rodině Pratzner přes 400 let byl to až Franz Pratzner s manželkou Bernadette kdo se v roce 1989 rozhodl věnovat místo jablečných sadů révě. Tu pěstují, hlavně bílé odrůdy a trochu Pinot Noir, v nadmořské výšce 590 až 900 metrů, se slušnou hustotou výsadby 9 až 13 tisíc keřů na hektar. Obejdou se hlavně se sírou a mědí. Jejich Riesling pomalu za nižší teploty kvasí a zraje na kalech 10 měsíců ve velkých (10 až 40 hl) akátových sudech. Dnes hodnocený Riesling Private Reserve 2012 pak oproti svému „běžnému“ bráškovi ale nejde na trh po dalším roce ležení v lahvi, ale zraje takto ve vinařství hned pět let!

Zobraz celý článek...

čtvrtek 1. srpna 2019

Stará škola Prosecca

Dnes mne čeká podvečer s bublinami s obzvláštním zřetelem na Prosecco, tak se mentálně připravím poznámkami k jedné zajímavé lahvi. Azienda Vinicola Luigi Gregoletto (web, dováží Prosekárna) je tradiční producent šumivých vín v oblasti, kterou dnes označujeme coby apelaci Prosecco. Existují záznamy, že rodina Gregoletto zde pěstovala révu už v pozdním 16. století / na počátku 17. století, což z nich dělá jednoho z vůbec nejpůvodnějších producentů. Dnes produkují celou řadu Prosecca, ale jejich specialitou jsou i tichá z odrůdy Verdiso a také tradiční sui lieviti/col fondo bubliny. Jedou prakticky úplně rukodělně, mají 11 ha vedených bez herbicidů, každá parcela je vinifikována separátně. Prosecco DOC Treviso Sui Lieviti pochází z vinic v rámci DOCG Conegliano-Valdobbiadene, ale kvůli použití korunkového uzávěru (který považují za ideál pro tento typ vín kvasících v lahvi) je deklasováno. Primární fermentace je spontánně v nerezu a tam i nějakou dobu zraje na kalech, poté jde víno s malou dávkou likéru (z jejich hroznů) do lahve kde na jaře znovu rozkvasí. Prodáváno tak jak je, s kaly a vším, každá láhev bude trochu unikát.

Zobraz celý článek...

středa 31. července 2019

Svěží bílá a krásné zralé červené od I Campi

Minulý týden jsem měl možnost ochutnat a pít tři vína od vinařství I Campi (web) z Benátska, vlastního podnik známého enologa a konzultanta Flavia Prà. Základ jejich produkce tvoří Soave a Valpolicella, resp. Amarone, mají zhruba 12 ha vedených bez herbicidů a pesticidů ze kterých připraví 60 tisíc lahví ročně. Lugana „Campo Argilla“ 2018 je Turbiana (alias Trebbiano di Lugana) z jihu jezera Garda připravená čistě v nerezu s půl rokem zrání na kalech. Svěží, čisté bílé, ve vůni spojující bílé ovoce a trochu florálních tónů, s dobrou pitelností a lehce nahořklým závěrem, snadno přístupné a osvěžující. Soave Classico „Campo Vulcano“ 2017 (Garganega 85 %, Trebbiano di Soave 15 %) vzniká technicky prakticky stejně, v projevu je víno o něco nazrálejší a bohatší, s fajn kombinací citrusových a pikantnějších tónů, nijak plné ale docela důrazné, s bezva kyselinou, pěkně postavené. Více než slušná klasika.

Zobraz celý článek...

úterý 30. července 2019

Nádherný klasický Syrah z… Itálie

Už je to nějaký pátek, co jsem se zde rozepisoval o vinaři jménem Stefano Amerighi, který se specializuje na odrůdu Syrah a připravuje ji v rámci apelace Cortona. Před pár dny jsem pak pil jeho Syrah 2015 (DOC Cortona) a byl nadšen. Vše řečené dříve platí i v tomto mladším ročníku, včetně certifikované biodynamické produkce a minimálního síření. Část hroznů je odstopkována, část ponechána celá a další díl je pošlapán, fermentace spontánní v menších betonových nádržích bez řízené teploty, zrání v mixu betonu a dřevěných sudů 14 měsíců. Stefano si získává stále lepší jméno, kupříkladu byl vyhlášen vinařem roku 2018 v Gambero Rosso a jeho čtrnáctkový i tento patnáctkový Syrah mají v průvodci plné Tre Bicchieri. Takže zřetelně chutná i jiným než jen nám, nadšencům do naturálna :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 29. července 2019

Amorim a Vinolok, Vinař roku, Trump, …

Amorim, největší světový producent korkových zátek, získal poloviční podíl ve skleněných uzávěrech Vinolok, za kterými stojí česká sklářská skupina Preciosa. Pokud jim díky své distribuční síti a kontaktům otevřou další trhy, nejspíše se s Vinoloky budeme potkávat častěji. Zároveň Amorim rozšířil svou řadu NDtech korků (každý prochází testovacím procesem a garantují u nich nedetekovatelnou hladinu TCA a tedy korkové vady) i na korky pro bubliny. NDTech korky pro běžná tichá vína se cenově pohybují o něco výše než ty úplně nejlepší čistě přírodní neupravované korky a někde na trojnásobku ceny DIAM 5 korků (které teď zažívají boom a zároveň čím dál větší odpor ze strany některých vinných nadšenců, z několika různých důvodů, ale o tom zase někdy příště). Nejlevněji dneska vyjde, když tedy nepočítám ty vůbec nejhorší plastové špunty nebo nejhorší korky z drti, šroubový uzávěr. Osobně preferuji, pro fresh věci na kratší běh, právě šrouby. A pro vína s potenciálem zrát klasický celokorek. Teda až do chvíle, než je víno vadné…

Zobraz celý článek...

pátek 26. července 2019

Ryzlink aneb chlazení skvělou Moselou

Včera dával Olivier Krug na Instagram fotku s teplotami ve vinicích a vtipkoval, že bohužel nejde o obvyklá bodová hodnocení jejich vín. Přepočteno na °C šlo o více než 37. Po osmé večer. Když jsem včera v zatemněném bytě otevíral Markus Molitor Riesling Ürziger Würzgarten Spätlese 2016 ukazoval teploměr na balkóně 44°C a teplota stále šplhala nahoru. Brrr. Víno poskytlo skvělé osvěžení, jen jsem se musel velmi krotit, abych ho nevypil jako minerálku během pár minut. Na lahvi nenajdete nápis trocken, ale je z řady s bílou záklopkou a dle vinařství nabízí „dry character“. Jako jejich další vína kvasí spontánně a je zpracován ve velkých starých dřevěných sudech. Žádné překvapení se nekoná ani u ambaláže, klasická moselská protáhlá láhev, kovová záklopka a kvalitní celokorek. A čistá jasná viněta.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 25. července 2019

Třikrát Martin Muthenthaler

I když mi občas vína z nějaké vinařské oblasti úplně nesedí, obvykle jsem schopen u tamních špičkových producentů ocenit, o čem že to celé vlastně je. Výjimku tak trochu tvoří jedna z nejprestižnějších světových oblastí a nejslavnější část Rakouska, Wachau. I v tamních smaragdech „blue chip“ vinařů mnohdy úplně nedokážu vidět tu krásu co ostatní a příliš mne neláká je doma pít :-) Což se vyplatí! Samozřejmě ale stále chutnám a zkouším, co kdyby se něco změnilo… :-) Nedávno jsem vyrazil na zajímavou ochutnávku dovozce Vino Vino Vino pojmenovanou Wachau Out of Codex, představení tří vinařství, která nejsou členy sdružení Vinea Wachau a nemusí řídit jejich kodexem. Pro označení vín ale proto také nesmí používat již zažitá označení Steinfeder, Federspiel a Smaragd, která si dnes většina s Wachau spojí úplně automaticky a jejich nepřítomnost je tudíž až trochu podezřelá :-) Ze vše tří vinařství to byl především Martin Muthenthaler (web), který mne oslovil opravdu hodně a dnes se budu věnovat právě jemu.

Zobraz celý článek...

středa 24. července 2019

3000 s lahví Aligoté od Leroy

Původně jsem se dneska chtěl věnovat něčemu jinému, ale… už 3000 :-) Včerejší článek na Jižním svahu se pyšní právě tímto pořadovým číslem. Kvantita jistě není vše, ale přesto je myslím co slavit. Těch bez pár dnů dvanáct let, po které pro vás své dojmy z vína a věcí okolo sepisuji právě sem, docela uteklo. A zatím mne to ještě furt baví! Psaní pro vlastní stránky, naprosto svobodně, s úplnou volností témat, rozsahu a způsobu zpracování, má prostě něco do sebe. Za onu více než dekádu jsem začal a přestal spolupracovat s několika magazíny či novinami, pro další píšu pravidelně i dnes, s jinými spolupráci odmítl (shodou okolností dnes již podruhé s Lidovkami, tentokrát šlo dokonce o možnost mít každý týden sloupek ve víkendové příloze; sice by se mi to moc líbilo, ovšem majitele nejsem schopen akceptovat), ale texty sem páchám stejně nejraději. Tedy musím přiznat, že mám zálusk na dva časopisy, ve kterých bych jednou chtěl článek mít, ale zatím se nepodařilo. Ovšem kdo ví… třeba se na mne usměje štěstí :-) A pak už jen vinný pořad na Netflixu a zasloužený odpočinek ;-)

Zobraz celý článek...

úterý 23. července 2019

Fascinující Abélard, Héloisa snad příště…

Včera jsem měl poprvé možnost ochutnat a pít červené z vinařství Chêne Bleu (Domaine de La Verrière). Jméno nese podle starého stromu poničeného bouřkou, který následně jeden umělec namaloval na modro bordeauxskou jíchou. Původně odloučené středověké převorství a dnes luxusní usedlost a vinařství poblíž Gigondas v horách Dentelles de Montmirail produkuje skvěle hodnocená červená i bílá vína, v rámci „prostých“ zemských IGP Vaucluse jde bohužel taky o jedna z vůbec nejdražších a cenově se řadí po bok prestižních vín slavných apelací jižní Rhôny. Jejich vinice, obvykle severozápadní expozice, jílovo-vápenité a kamenité na výrazně bazaltovém vulkanickém podloží, jsou hodně izolované od okolí. Mají jich zhruba třicet hektarů, na oblast hodně netypicky ve vyšší nadmořské výšce okolo 550 metrů a vedených v bio(dynamice), odrůdově dominuje Grenache a Syrah, ale mají i trochu Mourvèdre a z bílých klasickou sadu Rhôny Roussanne, Marsanne, Viognier a Clairette.

Zobraz celý článek...

pondělí 22. července 2019

Večerka a Pinot od Vinařství Porta Bohemica

O víkendu jsem opět po roce vyrazil do Velkých Žernosek navštívit Aleše a Simonu Svatošovi alias Vinařství Porta Bohemica (web). O minulé návštěvě jsem se tu rozepisoval a i tentokrát to bylo báječně strávené pohodové odpoledne u viničního domku s krásným výhledem do kraje a nějakou dobu též ve sklepě. Především s víny hostitele, ale otevřeno bylo i pár dalších lahví „pro zajímavost“, například jedno moje oblíbené Španělsko nebo uzrálý kousek od Kuby Nováka. Všechna vína z Porta Bohemica byla fajn a vlastně žádné bych neměl nejmenší problém otevřít si a vypít láhev doma, ale samozřejmě jsem si našel nějaké favority.

Zobraz celý článek...

pátek 19. července 2019

Třikrát poctivá (naturální) Itálie

V průběhu italské dovolené jsem ulovil i pár kousků ze scény mimo mainstream, snažil jsem se otestovat hlavně věci co neznám. Ale při jedné večeři sáhl i po osvědčené klasice v podobě vinařství Ampeleia (web), o kterém jsem zde již v minulosti psal a s chutí jejich vína pil opakovaně. Konkrétně to bylo Bianco di Ampeleia 2018 (Costa Toscana Bianco IGT) z Demeter certifikovaně biodynamicky vypěstovaných hroznů odrůdy Trebbiano s trochou Malvasia bianca a Ansonica, ze starých výsadeb u vinařství na které naroubovali právě tyhle tři odrůdy. Víno kvasí spontánně, je tam týdenní macerace na slupkách, zraje půl roku čistě v betonových tancích a je lahvováno bez filtrace. Víno je to v barvě lehce do oranžové, trochu opalizující. Čisté, především florální ve vůni, s projevem macerace docela výrazným. V chuti suché, s bezva kyselinou, vyvážené, lehkonohé a velmi snadno pitelné ale i s důrazem, nějakými těmi tříslovinami a fajn strukturou. Sympatické, nekomplikované, poctivě zábavné pití.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 18. července 2019

Statistiky ročníku 2018, Montrachet 2016 sedmi vinařů, australské Prosecco…

V rámci 21. století byl ročník 2017 celosvětově tím vůbec nejhubenějších, celková produkce vína dosáhla jen 251 milionů hektolitrů. Ročník 2018 se naopak vyšvihl nahoru, aktuální statistika OIV uvádí produkci ve výši 292 milionů hektolitrů (a tedy druhou nejvyšší po rekordním roce 2004 s 295 miliony hl). Pokud jde o objem produkce tak na pomyslné bedně stále stojí tři evropské vinařské velmoci – Itálie, Francie a Španělsko. Tyto tři země dohromady jsou zodpovědné za více než polovinu celosvětové produkce, první místo pak uhájila Itálie (54.8 milionů hl). Pozitivem je, že se zastavil trend poklesu osázených ploch v Evropě. Mezinárodní obchod s vínem dosáhl částky 31 miliard Euro, pomalu se blížíme trojnásobku hodnoty na přelomu tisíciletí ač objem nedosahuje ani dvojnásobku. Největším exportérem je Španělsko s 21.1 milionů hl, druhá Itálie s 19.7 mhl a třetí Francie s 14.1 mhl. Pokud to ovšem poskládáme podle obratu je situace hned poněkud odlišná a Francie s 9.3 miliardami EUR dominuje, Následuje ji Itálie s 6.1 miliardami a poté teprve Španělsko s 2.9 miliardami. Jinak řečeno Španělsko sice vyveze výrazně více vína, ale „přepočteno na sedmičku“ za jednu utrží jen něco málo přes 1€. Zatímco Francie si přijde na téměř 5€.

Zobraz celý článek...

středa 17. července 2019

Družstevní Grenache a tasmánský Pinot Noir

Když jsem nedávno vedl ochutnávku Grenache, tak jsem se zmiňoval, že jedny z v současnosti hodně zajímavých kousků s dobrým poměrem ceny a kvality pocházejí ze španělské oblasti Sierra de Gredos. Tam dříve dominovala vinařská družstva (a také po staletí produkce skleněných oken z místního písku), dnes vzhledem k rozrůstajícímu-se Madridu podstatnou část výsadeb nahradila víkendová sídla a výstavba obecně. Ale stále je tam spousta původních vinic, krásných poloh s velmi starými keři odrůdy Garnacha, a nových vinařství, které je dokáží využít. Agrícola de Cadalso je ovšem původní družstvo, které přišlo o většinu vinic a celkově na tom bylo nedobře. Vedení si ovšem všimlo, že jiným se docela daří, a tak vznikla zajímavá spolupráce s lidmi za projektem Comando G. Fernando García a Daniel Gómez Jiménez-Landi měli nelehký úkol pozvednout jak sklepní práce (byť tam se tolik nezměnilo, stále jedou především ve velkých betonových tancích a jen byla lépe pořešena kontrola teploty) tak hlavně vinohradnické a tak nějak zajistit, že sdruženým pěstitelům se zatím vyplatí v práci pokračovat místo aby své pozemky prodali developerům. Na oplátku získali přístup k hromadě skvělých vinic ve vyšších nadmořských výškách, různých věků, odlišných podloží… prostě super zdroj pro experimentování. Já jsem zakoupil a otevřel láhev Garnacha 2015, vlastně vůbec první ročník a víno vzniklé z téhle spolupráce.

Zobraz celý článek...

úterý 16. července 2019

P.A.N a Oranž od Jaroslava Osičky

O víkendu mne moc potěšila dvě velkobílovická vína od vinařství Jaroslav Osička (web), v obou případech šlo o kousky řekněme „základní“, oproti nedávno hodnoceným šardonkám, ale furt výborné. V červené to byl P.A.N 2018, kde zkratka znamená hned dvě různé věci. Zaprvé jde o směs Pinot a André, zadruhé původ ve skvělé viniční trati Panské (která je po sloučení součástí výrazně heterogennější Přední hory), dost vhodné právě pro modré odrůdy,. Jde o lehčí víno z mladých výsadeb, částečně ze sudu ale větší podíl jen z tanku. Vinař doufá, že André z téhle polohy, až budou mít keře pár let věku navíc, bude skvělé. Takže ač část André zraje samostatně v malém sudu, tak se pod odrůdou asi na trhu neobjeví a „vypijí si sami“ :-) PAN je burgundské lahvi, s kovovou záklopkou a korkem z drti s pevnou dvojploškou. Barva nijak tmavá, lehce tón do fialové. Svěží, ryze čerstvě ovocně voňavé, peckoviny, třešně, pár drobných zajímavějších odboček k tomu. Suché, šťavnaté, lehkonohé, červeně ovocné, lehce pikantní, s dobrou délkou a slušně postavené, ale především poctivé nekomplikované skvěle chlastací zábavné červené z ekologicky vypěstovaných hroznů a čistě i ve vinařství. Pohoda.

Zobraz celý článek...

pondělí 15. července 2019

Stávek archivní – Špigle a Bočky 2009

Nebudu tvrdit, že šlo o úmyslnou experimentální archivaci, ale prostě se mi neustálým čekáním na vhodnou příležitost / návštěvu / srovnávací degustaci stalo, že mi doma zbylo několik lahví starších vín od Richarda Stávka (web), našeho z naturálních vinařů nejpůvodnějších. Mimo jiné jsem vylovil i desetileté bílé Špigle 2009 a červené Špigle-Bočky 2009 a s napjatým očekáváním (však se říká, že naturální vína přece archivaci nedávají a ty s minimální nebo žádnou sírou už vůbec ne) je zbavil korku. Obě vína byla v bordó lahvi bez záklopky, bílé mělo korek lepený z drti s pevnou dvoploškou, červené spíše kratší celokorek. Viněta je dnes už dobré retro, aktuální podoba myslím charakteru obsahu sedí více :-)

Zobraz celý článek...

pátek 12. července 2019

Velmi zajímavá amfora z M&S

Tohle je na produkci pro obchoďák opravdu hodně zajímavý (a nebýt to primárně pro UK, tak bych řekl až odvážný) počin. Fresquito Vino Nuevo de Tinaja produkuje španělské vinařství Perez Barquero S.A. a je v nabídce řetězce Marks and Spencer. Jde o mladé čerstvé bílé z apelace Montilla-Moriles (konkrétně původ hroznů Sierra de Montilla a Moriles Alto), odkud proudí většina odrůdy Pedro Ximénez pro produkci sladké sherry. I tohle víno je PX, ovšem z nesušených hroznů, nefortifikované a prokvašené běžným způsobem do sucha v nerezu, následně vyzrávané několik měsíců v tinajas, v oblasti tradičních kameninových amforách. Navíc pod lehkým příkrovem flóru jako u fino sherry. Lahvováno do burgundské lahve se šroubovým uzávěrem a zamýšleno ke konzumaci nachlazené a v čerstvé podobě, i přes trochu vyšší alkohol ideální na léto, k různým tapas a tak.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 11. července 2019

Washingtonský Riesling a mexické Nebbiolo

Při krátkém šumavském pobytu jsem zbavil korku láhev Chateau Ste. Michelle 2016 Dry Riesling z Columbia Valley ve státě Washington. Protože je třeba dát šanci i ryzlinkům mimo tradiční evropské regiony, že jo. Tohle vinařství stojí i za populárním ryzlinkem Eroica připravovaným ve spolupráci s Ernstem Loosenem z Mosely. Ale jenom v Columbia Valley má Chateau Ste. Michelle přes 1400 hektarů, všechny keře jsou na vlastních podnožích, takže to fakt není žádný drobeček. Vína dělají kvanta a je docela dobře dostupné, v USA jde o u tohoto ryzlinku o desetidolarovou záležitost a u nás stojí tři stovky. Připraveno čistě v nerezu za kontrolovaných nižších teplot. Láhev čirá pistole, kovová záklopka a aglomerovaný korek. Citronová barva. Sympatická již nazrávající aromatika, spíše do květinových tónů s lehkým dotykem citrusů a petroleje, vlastně docela evokuje Alsasko. V chuti suché, čisté, s velmi pěknou kyselinou a celkem příjemným dotykem cukru, vyvážené. Dovozce tvrdí, že jde o „netradiční víno pro USA (evropský styl) má zbytkový cukr nižší, než 1 g/l“, ale tomu bych nevěřil, realita bude spíš v zóně 6-8 gramů. Slušně dlouhé a dobře postavené, nekomplikovaně snadno pitelné, odrůdově zařaditelné. Inu proč ne, vlastně, ale za tři stovky si snadno koupím Německo či Čechy, kde se zabavím znatelně více :-) Ovšem dobrý adept do nějaké slepé ryzlinkové ochutnávky.

Zobraz celý článek...

středa 10. července 2019

Škatulata v Champagne, nejdražší Bordeaux, flexibilnější skotská, víno Leonarda da Vinci

Významná škatulata na pozicích sklepmistrů v nejslavnějších z velkých šampaňských domů. Veuve Clicquot nečekaně (protože tohle je práce, ze které se obvykle neprchá) opouští Dominique Demarville. Nejprve uvedl jen „osobní důvody“ a že vztah s vedením je fajn, teď už je ale jasné, že se přesune do Laurent-Perrier, tamní sklepmistr Michel Fauconnet odchází do důchodu. Pro skupinu LVMH je to docela rána (navíc záhy po odchodu Richarda Geoffroy z Dom Pérignon do důchodu), Demarville byl na vrcholu sil, měl obrovské renomé a jeho vliv na vína byl značný a pozitivní. Volnou pozici v klikotce zaplní Didier Mariotti, který nedávno odešel z Mummu (předtím pracoval v dalších velkých značkách, Moët & Chandon a Nicolas Feuillatte). I Demarville do klikotky přišel po kariéře v G.H. Mumm (a také Perrier-Jouët), na kontě tak bude mít dost unikátní vedení takto zásadních značek. Kdo převezme sklep v Mummu zatím není, alespoň pokud vím, oficiálně známé.

Zobraz celý článek...

úterý 9. července 2019

Milerka a pěstitelské Champagne

Müller Thurgau 2017 jakostní z Žernoseckého vinařství. Sedmnáctkové milerky udělali více šarží, mám obavu že i u jakostky, tohle je každopádně č. 1417 a spontánní nákup v novém obchodě Global Wines na Náměstí Míru, kam jsem šel pro dárkovou krabici na pár lahví :-) Stála 145 Kč a předpokládám, že půjde sehnat i levněji. Zelená štíhlá láhev, plastová záklopka, korek lepený z drti s pevnou dvojploškou. Světlá barva. Čistá svěží vůně, lehce muškátová až do mýdlova, jemně kořenitá, spíše florální, decentně kopřiva. Suché, čisté, výraznější kyselina, svěží, lehkonohé, mírně zemité, snadno pitelné, sympatické a poctivě působící pití. Nic z čeho polezete po zdi, ale užil jsem si a pil s chutí.

Zobraz celý článek...

pondělí 8. července 2019

4x italské bubliny včetně skvělé Sicílie

Zpět po týdenním výpadku, přismahnutý z toskánského pobřeží. Tentokrát jsem se rozhodl, že dovolenou absolvuji v režimu „jídlo, víno a knihy“, bez psaní na blog, bez zapínání počítače kvůli práci (musel jsem porušit jen jednou, zázrak). V klidu s rodinou. Pravda, stále jsem zásoboval příspěvky příběhy na Instagramu, takže kdo mne sleduje tam, tak o záplavu lahví nepřišel :-) Teď jsem vedro vyměnil na dva dny za chladivou Šumavu, z aktuální „home office“ koukám na ovce, večer na srnky a celkově do uklidňující zeleně a na nařezané hromady palivového dříví. Ideál. A se sklenkou fajn červeného sepisuji tyto řádky.

Zobraz celý článek...

pátek 28. června 2019

Růžová šampaňská na léto

Léto, prázdniny na krku. Na jakou poslední degustaci před dovolenou vyrazit než na růžová :-) Je to takové letní klišé, ale v podání Terroir Champagne aka Miloše Danihelky to mělo docela úroveň. Šlo o selekci „lehčích“ růžových převážně pěstitelských Champagne od vinařů pracujících na vinicích čistě, často v bio(dynamickém) režimu, vín připravených častěji coby směs bílého s trochou červeného než macerací (Rosé de Saignée). Ovšem zhusta vín s již trochu starší ročníkovou bází, vyzrálejších a zajímavějších než takové to typické bazénové pití :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 27. června 2019

Osičkovo Chardonnay 2015, 2013 a K.O. verze

Že mám rád Chardonnay z produkce Jaroslava Osičky (web) už jsem tu samozřejmě psal opakovaně, konkrétně s ročníkem 2011 a následně 2013 otravoval stále dokola. Hodně mne oslovují i další jejich vína, ale právě Chardonnay nadchne asi nejčastěji, ať už při degustaci v dnes již legendami opředeném „šardonkovém sklepě“ nebo v lahvi. Baví mne u nich skvěle zapracované dřevo, patrné a plnící svou roli ale nepřehlušující ostatní složky, obvykle bezva struktura a kyseliny. Organicky pěstované hrozny z velkobílovické trati Zadní hora, fermentace spontánní, i přes lehce „netradiční“ postupy jako macerace s celými bobulemi to nejsou punková vína, ale seriózní záležitosti s potenciálem zrát.

Zobraz celý článek...