pondělí 31. března 2008

Nepříjemná pravda o Bordeaux 2007?

Začínají se objevovat úvodní větší komentáře k ročníku 2007 v Bordeaux založené na ochutnávce stovek sudových vzorků. Stejně jako loni je jedním z prvních komentujících James Suckling z Wine Spectatoru. Jeho hodnocení nejlépe vystihuje spojení „lehká jednoduchá červená“. A jestli ceny spadnou jen o 5 až 15 procent oproti těm loňským, v zásadě nemá velkého smyslu nakupovat en primeur na investice, maximálně tak pár kousků různých oblíbenců. Ročník 2007 bude „na pití, ne spekulace“.

Další popisy (přímo od Sucklinga či různých vinařů) obsahují větičky jako „bylo to těsně, od vín nemůžeme čekat mnoho“, „na ročník 2007 se nebude vzpomínat jako na dobrý“, „vína budou rychle vypita a zapomenuta“. Vína prý sice nejsou „zelená“, z nedozrálých hroznů, ale především v Médocu často hodně řídká, prázdná, krátká. Jeden z mála kladů, který Suckling na ročníku vidí, je skutečnost, že přes všechny nástrahy počasí se některým château podařilo vyrobit výborná vína. Což tedy není mnoho. Zároveň ale říká, že (asi i díky technologiím a financím na masivní třídění) sudové vzorky nejsou takové zklamaní, jako třeba ročník 2002. Obecně se prý výrazně více dařilo na pravém břehu, v St.-Emilionu a obzvláště v Pomerolu lze nalézt dost povedená vína. Ale jinak je to „bída“. Jediným světlým bodem, a to doslova, jsou hodně povedená bílá vína. Dařilo se nejen sladkým v Sauternes a Barsacu, ale velmi dobrá jsou údajně i vína suchá.

Pokud se budeme bavit o bodech a levém břehu (z pravého ještě čísla nejsou), pak špičková vína jen lehce překračují hranici devadesáti bodů, ale je jich málo. Nejlépe Suckling hodnotí Château Mouton-Rotschild (90-93), další i velká jména se svorně pohybují v kategorii 89-92. Jde o Château Ducru-Beaucaillou, Château Lafite Rothschild, Château Latour, Château Léoville Las Cases či Château Margaux. Tedy obecně špičky a nejdražší vína v oblasti. Pár dalších špiček se objevuje v rozmezí 88-91, kupříkladu Château Palmer, Château Léoville Barton, Château Rauzan-Ségla či Château Cos-d’Estournel. Na vrcholu tabulky se podle všeho objeví ještě téměř jistě Château Haut-Brion a pak hvězdy pravého břehu – Lafleur, Pétrus, Le Pin, La Conseillante, Lafleur-Pétrus, Vieux-Château-Certan, Hosanna či Trotanoy. Uvidíme. Ale ročník na náhodné nákupy i obvykle obyčejných vín prakticky od kohokoliv (jako to bylo po ročníku 2005) se určitě nejedná. Jestli se na tomto názoru shodnou i ostatní (a především jestli tento pocit získám i z testování sudových vzorků na vlastní smysly), tak letos asi dost ušetřím :o)

Další články k En Primeur 2007: Začíná kampaň En Primeur 2007 | Drastická selekce aneb sázka na Bordeaux 2007 | Katastrofický ročník 2007 v Bordeaux?

Zobraz celý článek...

Ryzlink Rýnský 2004 od Hrdiny

Zahájil jsem takové malé vyklízení vinných zásob, projíždím seznam a vyhledávám vína, která se mi doma objevila různými způsoby, nikdy jsem je nepil a vlastně netuším, jak na tom v současné době mohou být. Před pár dny padl los na Ryzlink Rýnský v pozdní sběru ročníku 2004, víno z produkce Jaroslava Hrdiny. Láhev se mi doma objevila jako dárek zhruba před rokem a o vinařství Hrdina vím vlastně jen to, co jsem se dočetl v článku o výběrovém ryzlinku ročníku 2003 na O Víně.

Láhev nemá vinětu, hezkým rukopisem je zde pouze uvedena odrůda, jakost a ročník. Ono to možná i stačí, ale třeba takové přesné místo původu hroznů bych dost ocenil. Každopádně otevírám láhev a nalévám. Barva je vyšší, krásně zlatavá, jiskrně pableskující. Hodně pěkná. Vůně se čerstvě po otevření projevuje jako kompaktní vyzrálejší medovo-květinové potěšení, jak je ryzlink prostě umí. Později se objevují další složky, především lehce citrusové a trochu exotického ovoce. Vůně je překvapivě solidní, dost mne baví. Nemá údernost Alsaska či Mosely, v domácích vínech je to ovšem silný nadprůměr. Víno je středního těla, v chuti s pěknou ale harmonicky zakomponovanou kyselinkou, slušně dlouhé, s lehkým medovým dozníváním. Chuť bych nenazval úplně jednoduchou, ale možná spíše přímočarou, dobře udělanou. Báječné jako doprovod k jídlu, ale trochu mi chybí něco navíc pro vychutnávání jen tak. Po dost fajn vůni jsem čekal drobátko víc.

Bohužel neznám cenu, ale mám obavu z částek někde na hranice dvou stovek. Ale do debaty na téma ceny vín z Moravy a konkurence (u ryzlinků dost tvrdá) okolních zemí se dneska pouštět nehodlám, řečeno toho už bylo až dost.

Zobraz celý článek...

pátek 28. března 2008

Výsledky ankety „Z modrých odrůd nejčastěji popíjím...“

Další anketa je u konce, tentokrát poprvé hlasovalo přes sto čtenářů tohoto blogu. Díky! Souboj mnoha modrých odrůd dopadl poměrně hodně dle očekávání. Skoro si říkám, zda na tomhle webu většina návštěvníků neskončila po vyhledávání „rulandské modré“ někde na Seznamu či Googlu :o) A vzhledem k výsledku ankety o tom, z jakých lokalit vína nejčastěji pijete, se dal očekávat i tuhý boj místních oblíbenců s mezinárodními odrůdami. Pojďme tedy na výsledky.

Rulandské modré nebo lépe Pinot Noir (či jak chcete tuhle odrůdu nazývat) zvítězil se slušným náskokem, hlasovalo pro něj 46 z celkových 115 účastníků ankety. Tahle odrůda je tedy oblíbena u 40% hlasujících. Nebudu zastírat, že jsem výsledkem velmi potěšen. Ve světovém měřítku by na prvních třech pozicích byl nejspíš právě Pinot Noir, ve společnosti Merlotu (zde 25 hlasů, 21%) a Cabernetu Sauvignon (30 hlasů, 26%). Na domácí půdě ovšem obě tyto odrůdy následují až za Zweigeltrebe (34 hlasů, 29%) a Modrým Portugalem (32 hlasů, 27%). Další ještě slušné příčky obsazují se shodně 21 hlasy (18%) Frankovka a Svatovavřinecké, nerozlučný pár i v sortimentu hospod a restaurací všeho druhu (a odrůdy neprávem podceňované, kolikrát jsem jen slyšel na degustacích vín třeba z Francie, že se to nedá srovnat s „nějakou kyselou frankovkou z Moravy“) . Ostatní nominované odrůdy odcházejí spíše s jednotkami hlasů, snad ještě Syrah s 15 (13%) a André se 14 (12%) jsou trochu výraznější, ale takové Sangiovese s pěti dopadlo mnohem hůře, než bych býval očekával.

Další anketka se týká destilátů, tak vesele hlasujte! A do konce víkendu ještě můžete posílat fotky do soutěže.

Odkazy: Výsledky předchozích anket

Zobraz celý článek...

čtvrtek 27. března 2008

Začíná kampaň En Primeur 2007

… a pravila vědma, že nebude špatných ročníků. Tak už je to zase tady. Začíná nám kampaň en primeur. Po špičkovém ročníku 2005, spíše průměrnějším (ale cenově tomu neodpovídajícím) ročníku 2006 přichází další problematický, opět „srpnem a zářím“ zachráněný rok. A zachráněný možná nejen počasím, ale i kupou moderních technologií, které úplné fiasko v kvalitě pomalu ale jistě eliminují. Opět bude co zajímavého pít. Ale množí se komentáře, že raději než kupovat en primeur 2006 a 2007, je lepší vyhledávat podceněné ročníky 2001 a 2004. Degustace v Bordeaux začnou za pár dní, následovat je budou lokální ochutnávky dovezených sudových vzorků. Již nyní, jako by v lehkém stresu a obavách z reakce trhu, se objevují první ceny (o trošku nižší než v loňském roce). Očividně to zase bude švanda…

Na internetu lze nalézt kupu zajímavých komentářů, začínají blogovat samotní vinaři (již dlouho Ch. Palmer a nedávno začal třeba pravobřežní „garážista“ Jean-Luc Thunevin), píše opakovaně Jancis Robinson i Wine Spectator, o ročníku informují domácí specialisté (Tomáš Dominec a Adolf Kalina ve Víno & Styl). První degustace pro obchodníky a další specialisty z Bordeaux již probíhají a začínají se vylupovat úvodní jména „zaručených úspěchů“ (za všechny třeba La Conseillante, což byla naprostá bomba i jako úplně mladičké a ještě nedokončené víno i v ročníku 2006). Vypadá to, jako by tlak na snahu tenhle ročník prodat sílil. Že by kampaň 2006 nebyla zas takový úspěch? Do čísel nevidím, Asie nakupuje co se dá, ale třeba ve Státech zájem určitě hodně opadl a to nejen kvůli kurzu dolaru. Různí nadšenci jsou finančně vyčerpaní, čekají na své již dnes legendární nulapětky a plnit sklepy „průměrem“ se nechystají.

Každopádně hodlám sledovat komentáře kapacit v oboru a postupně přeložit a případně trochu okomentovat degustační poznámky a názory. Bude to nabitých několik týdnů, ale těším se. A co vy? Plánujete kupovat nulasedmičky v předstihu, nebo si počkáte, jak se to celé vyvine?

Odkazy: Drastická selekce aneb sázka na Bordeaux 2007 | Katastrofický ročník 2007 v Bordeaux? | Kampaň 2006 (můj report na O Víně)

Zobraz celý článek...

středa 26. března 2008

Marktree 2005 – horká Austrálie

Je první pracovní den po návratu z dovolené, jsem totální jet-lagovaná mrtvola. Večer jsem dostal chuť na něco nekomplikovaného, ke studené míse s nějakým tím salámem a sýry. Los padl na supermarketové víno z Austrálie, konkrétně směs Cabernet Sauvignon, Shiraz a Merlot ročníku 2005, víno na vysokých 14%, za 139,- Kč v supermarketu Albert. Konzumuji jej tak, jak je pro něj (dle ceny a cílové skupiny v obchodech) zamýšleno – otočím screw-cap uzávěrem a rovnou nalévám do sklenky (pravda, objemné na směsi typu Bordeaux). Žádné složité hrátky s dekantací, vydýcháváním a podobně.

Barva je vysoká rubínovka, ale nic obludně temného, znatelně nazrálá na okrajích. Vůně je výrazná, ovocitá, se znatelnými jahodami a obecně sladším ovocem, trochou kořenitosti a bylinek, ale bohužel i výrazným „umělým“ štychem společným vínům tohoto typu (dováženy v tanku a lahvovány kdo ví kde, v tomto případě konkrétně uvedena Francie, do Evropy tuhle značku dováží Boutinot). V chuti kyseleji ovocité, poněkud málo harmonické, s decentním tříslem a teplou dochutí díky vyššímu alkoholu. Jako bonus dotykem hořké čokolády v úplném závěru. Technicky v pohodě, slušně pitelné, k tomu jídlu vlastně fajn. Možná by si zasloužilo lepší zacházení, zkoumání v průběhu dní, karafu… ale kolik těch, co si jej zakoupí, s ním něco podobného provede?

Chtěl jsem něco nenáročného a v tomhle smyslu víno účel splnilo, ale nějak se nemohu zbavit pocitu, že ve skutečnosti jsem vůbec nechtěl něco „nenáročného“, ale jen si nalít sklenku vína. Takového, kde se u poznámek nebudu trápit. Takového, abych jen něco pil. A to se mi vůbec nelíbí. Ale na tohle téma jsem tu už páchal něco dříve…

Recenze na jiné ročníky na O Víně: 2002 | 2004

Zobraz celý článek...

úterý 25. března 2008

Chybí a chybět nebude z Japonska

Jsem zhruba v polovině letu z Tokia a čeká mne dalších šest hodin. Cesta do Japonska a zpět je jedna z mála věcí, které mi z téhle úžasné země chybět nebudou. Pravda, něco bych tam postrádal, pár „drobností“ naopak přebývalo. Ale celkově šlo o více než zajímavou zkušenost, navíc v mnoha ohledech i v souvislosti s tématem tohoto blogu. Na úvod přihodím pár fotek a v bodech, co mi z Japonska bude asi nejvíc chybět a co bych si tam naopak klidně odpustil.

Co mi určitě chybět nebude:

  • Popotahování v metru, restauracích a vlacích … pořádně se vysmrkat je základ :o) To už i to srkání polévek je snesitelnější.
  • Davy a fronty… čekat hodinu a půl ve frontě na vstup do podniku s výborným suši jim přijde normální. Nechápu a nezvládám, to bych dřív někoho zabil.
  • Občasné na pohled nechutné věci na talíři, ale na to by stačilo trochu času a lehké porozumění jazyku (= vědět co objednávám)
  • Těžký nedostatek nesladkého pečiva typu klasické bagety či chleba. Doma si podobné pečivo nějak často nedávám, v Japonsku jsem dostal skoro absťák. To, co mělo chlebu nejblíž, obsahovalo alespoň rozinky a pár oříšků. Asi bych si musel péct sám.
  • Hovězí maso obludně drahé, dát si obyčejný steak by stálo majlant. A to maso ani nemusí pocházet z legendárních výkrmen v Kóbe.
  • Stejný problém se sýry, sortiment i v jinak špičkově zásobených samoobsluhách minimální a vše (včetně nejzákladnějšího brie) nesmyslně drahé.
  • Neustále děkování, klanění a tak podobně.
  • Krásné japonky v krátkých skládaných sukních, co odvádějí pozornost od důležitých věcí a člověk by pak skoro spadl pod vlak.

  • Obludné balení každé drobnosti do několika vrstev.
  • Japonská obliba betonu, i v národních parcích mají betonová zábradlí odlitá a nabarvená tak, aby vypadala jako dřevo. Je to divné :o)

Co mi chybět bude a to hodně:

  • Čerstvé, dokonalé a cenově krásně dostupné ryby. Na jazyku se rozplývající losos, tučný tuňák, krab…

  • Vlaky, Šinkanseny především. Čisté, pohodlné, jezdící absolutně přesně dle jízdního řádů a navíc často.
  • Záchody skoro na každém rohu, čisté, zdarma.
  • Vending machines. Automaty s nápoji, opět všude a bezvadně fungující. Navíc s nápoji nejen studenými, ale i teplými. A ke všemu i dobrými. Zelený čaj, Oolong (obecně různé dobré čaje a další nesladké nápoje, které chutnají jinak než jako oslazený aromatizovaný odpad z chemičky), hromady druhů zajímavé kávy, piva, chu-hi.
  • Na každé větší vlakové stanici či jiném důležitějším místě kupy různých obchodů, kaváren, výroben čerstvých lokálních specialit (i několik na jednom nádraží, se stroji a davem japonců připravujících dortíky a tak podobně), pekáren, …
  • Neuvěřitelně levná whisky :o) A dostupnost vína, saké i destilátů v lahvích všemožných velikostí, naprosto ideálně i různých malých jen tak na ochutnání nebo na střídání u jednotlivých chodů jídla.
  • Skvělý sortiment vína nejen v každé alkoholové speciálce, ale i ve všech větších obchoďácích (pro Matesolu: i Anakenu tam mají).
  • Onsen… tradiční horká lázeň, ideálně s přírodním pramenem a venku. Fotky bohužel nemám, absolvuje se nahá :o)
  • Čerstvé rybu už jsem říkal, ale ještě jednou je zopakuji jako suši. To prostě nemá chybu. Ani nejmenší.
  • Trojúhelníčky lepivé rýže plněné vším možným (losos, tuňák, jikry atd.) obalené řasou nori, sofistikovaně zabalené tak, aby se řasa nenavlhčila. Na tomhle výrobku jsem se stal závislým. Stál od 15 do 20 korun za kus a je to dokonalý snack. Asi je začnu v ČR vyrábět.

  • Vyhrazené a dodržované boxy a oblasti pro kuřáky na ulicích, nástupištích a podobně. Bohužel v mnoha restauracích se může kouřit úplně normálně.
  • Třídění odpadu jak to jen jde (však ho také tím úchylným balením spoustu vytvoří)
  • Maličké podniky specializované na jeden typ jídla, případně pouze na jeden pokrm (jedna konkrétní polévka, maximálně možnost rozhodnout o velikosti porce) s úžasnou atmosférou.
  • A kupa dalších drobností…

V následujících týdnech se pokusím sepsat články věnované pití v Japonsku, následně i jídlu a pak méně tematicky i vlakové dopravě, která je prostě neuvěřitelná. No a mezitím snad bude i pár normálních zápisků. A doufám i degustačních poznámek k vínům z Japonska. Přímo na místě jsem si toho moc nenapsal, byť tedy dost vín a saké ochutnal. Ale pár vzorků vezu. Tedy zatím v to doufám, stále ještě letíme a kdo ví, co se s lahvemi v zavazadlech stane. Alespoň whisky z nejstarší palírny v Japonsku a Pinot Noir z vinic poblíž Kjóta snad přežijí…

Doplněno již doma: Skok do Evropy byl tvrdý, začalo to už v Kodani na letišti. Zoufalé hledání balené vody a její nalezení za nesmyslně vysokou cenu (v Japonsku je v automatech voda i čaj za stejné peníze všude, na vesnici i letišti), záchody půl kilometru daleko a malé a nijak zvlášť čisté, místo usměvavého a milého úředníka na celní kontrole nějaký zachmuřený, mlčenlivý a nepříjemný zoufalec.… člověk si strašně snadno zvyká na příjemné věci. Ale všechny lahve se nám podařilo dopravit v pořádku, k mému velkému překvapení, když jsem viděl co se zavazadlům na letišti dělo.

Zobraz celý článek...

pondělí 24. března 2008

Nejen VOC za dobu mé nepřítomnosti…

Za dobu mé nepřítomnosti se ve světě domácího (nejen) vína semlelo hned několik zajímavostí. Za tu nejdůležitější považuji určitě uveřejnění výrazně konkrétnějšího návrhu apelačního systému, či spíše jakýchsi stupňů VOC klasifikace, od výborného vinaře Radomíra Nepraše v časopise Vinařský obzor, rozšíření čistě technického popisu (parametry, které musí víno splňovat) z čísla lednového, od pánů prof. Krause a Ing. Michlovského. Kompletní text návrhu a komentář P.J. (plus zajímavou diskusi) si můžete přečíst na O Víně.

O tématu VOC jsem se zmiňoval v různých článcích dříve, třeba v Svatomartinská vína – trénink na apelační systém? či Jak má vonět Frankovka? Návrh pana Nepraše je zajímavý minimálně v tom, že definuje kompletní hierarchii a navíc zavádí postup „získávání Cru“, tedy nepřipouští, že by se nějakou rychlokvašenou metodou rovnou vytvořilo „Grand Cru Liščí vrch“ či „Cru Šobes“, tento proces má trvat mnoho let, během kterých bude nutné doložit typičnost vín z tohoto konkrétního terroir na základě vzorků z mnoha po sobě jdoucích ročníků.

Nejsem si jist, zda je tato země připravena na Grand Cru v názvu vína, ani zda tento návrh je tím úplně nejlepším. Přesto považuji všechno kroky k postupnému nahrazení systému s množstvím cukru ve víně za dokladované místo původu jako smysluplné. Nepřipravenost země na Grand Cru vidím ani ne tak v nedostatečně kvalitních vínech, jako spíše v tom, že rok od roku a vinař od vinaře se vína i z jednotlivých mikroterroir liší příliš. Systém je možná až zbytečně komplexní a cesta třeba směrem Rakouska by mohla být lepší. Možná ale právě nutnost ukázat původ hroznů pro získání certifikace povede k ustálení technologických postupů a výraznějšímu zachování jedné konkrétní linie dle místa původu (naivní, jako u mne tradičně). Kdo ví. Každopádně je to celé zatím jen návrh, zuří a ještě zuřit budou velké bitvy. Válka o VOC je teprve na začátku a svá vojska budou vysílat obrovská vinařská družstva a podniky, malovinaři, nadšenci i stát. Jedna z bitev se uskutečnila 20.3. a skončila předčasným ukončením Valné hromady SVČR, více informací ZDE.

Druhou zásadní událostí je udělení první hvězdičky Michelin pro Českou republiku. Ale to už určitě všichni víte, stala se z toho velká mediální událost. Hvězdičku získala restaurace Allegro v hotelu Four Seasons. Již dříve „hvězdičkový“ kuchař Andrea Accordi navázal na Vita Mollicu a dovedl Allegro k jednomu z vysněných cílů asi každého restauratéra tohoto typu. Na Allegro jsem vsázel docela hodně, ale po pravdě doufal i v hvězdičku pro kupříkladu Le Terroir či La Dégustation Bohême Bourgeoise. No třeba příště, teď už se sem komisaři bát nebudou :o)

V pořadu Na plovárně vystoupil prof. Vilém Kraus a rozhovor s Markem Ebenem rozhodně stojí za shlédnutí. Bez zajímavosti nejsou ani další rozhovory s tímto nestorem našeho vinařství na rádiu Dyje. Pořad Vinařský magazín s prof. Krausem je ke stažení ZDE (1. část) a ZDE (2. část). Setkání s prof. Krausem a jeho vyprávění při jedné akci v Bořeticích pro mne bylo velmi silným zážitkem, rozhovor v televizi příjemným zavzpomínáním.

Jsou známy výsledky Jarovín Rosé, partička mládeže degustovala krabicová vína no a oficiálně je otevřen osmý ročník Salonu vín České republiky, o kterém jsem tu už také něco páchal. Tak už jen vyrazit na Moravu :o)

Zobraz celý článek...

pátek 21. března 2008

Vínem proti prostorové orientaci

Tak snadno se píše o příjemných účincích vína, třeba jako ve starším článku o kladném vlivu na orgasmus. Ale dneska zvážníme. Nová studie ukazuje, že „hippocampus, což je část mozku, kde je mimo jiné centrum paměti a prostorové orientace, byl u lidí, kteří pili víno, o více než deset procent menší než u těch, kteří dlouhodobě dávali přednost pivu“. Tak já vám nevím…

Možná je to jako s čokoládou, mlékem či software. Studie dopadají přesně podle toho, kdo je zrovna platí. Nebo Vám podobné výzkumy dělají těžkou hlavu? Kdybych si měl dávat pozor na všechno jen trochu nebezpečné a případně škodlivé, tak pravděpodobně zoufale chcípnu hlady. Teď se jen rozhodnout, jestli je víc potřeba kvalitní erekce, nebo paměť a prostorová orientace :o)

Unavený a nevážný příspěvek stále ještě z dalekého Japonska, s jedním dezorientovaným kaprem jako bonusem. Už se těším domů, dost mi tu chybí obyčejný chleba a kus hovězího. Včera jsem si dokonce v supermarketu koupil párek, když vedle byl levněji kus báječného syrového lososa. No jo. I víno už padlo nějaké osvědčené, z Francie. Při životě nás drží už jen skvělé kafe na každém rohu, saké a whisky.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 20. března 2008

Degustace Champagne Drappier

Bublinky já rád. A protože pravá šampaňská si jen tak běžně kupovat opravdu nemohu, vždy uvítám možnost ochutnat nějaká na degustaci. A pokud je to průřez sortimentem známého šampaňského domu za účasti majitele, očekávání jsou vždy velká. Nedávno v Praze prezentoval svá vína Michel Drappier, představitel osmé generace rodu, který dorazil společně s generací devátou, tedy svou dcerou. V Champagne Baru Ungelt nabídl k ochutnání celkem pět vzorků, od vína základního po prestižní cuvée Grande Sendrée. Co očekávat od šampaňského domu, který letos oslaví dvousetleté výročí? Jaká vyrábějí vína a jak jejich šumivky chutnají? To vše se pokusím přiblížit v článku.

Původně jsem se chystal překládat informace o vinařství z webu a zkompilovat poznatky z encyklopedií, ale na webu dovozce Domaine R&W je tohle všechno docela pěkně zpracováno, takže pouze celý text doporučím k přečtení. Zde pouze vypíchnu několik zajímavostí. Hned úvodní informace na ochutnávce mne potěšila, Drappier má většinu vín postavenu na odrůdě Pinot Noir. Krom bio/organického přístupu k vinicím a nefiltrování výsledných vín je také důležité naprosto minimální používání síry (částečně úplně sobecky proto, že dva členové rodiny na ni mají alergii), jedno jejich cuvée je dokonce pokusně úplně bez síry. Jako dozážní likér dávkují několik kapek „esence“, která zraje mnoho let v baricích a následně se koncentruje dalších asi deset let v demižonech. Netypický je i způsob přípravy velkých formátů lahví (až do třicetilitrové Melchizedec), kdy jako jedni z mála kvasí víno přímo v těchto velkých lahvích, obvykle se nechává kvasit v magnumkách a následně do velkoformátů přelévá. Na lahvích najdete i rok a měsíc degoržování (minimálně tedy u ročníkových cuvée) a tím pádem je vidět, jak dlouho víno zrálo ve sklepích a na kvasnicích.

Hodně zajímavá je také informace, že krom třech nejprofláklejších a základních odrůd v Champagne (Pinot Noir, Pinot Meunier a Chardonnay) se zde vyskytují (a jsou podle všeho povoleny) ještě tři další bílé odrůdy – Pinot Blanc, Petit Meslier a Arbane. Momentálně je do některých směsí trochu používají, na cestě je i „Blanc de Blancs“ ze všech čtyřech bílých odrůd. Důvody jsou, krom nesporné marketingové zajímavosti takového kroku, i zjistit, jak se vlastně tyhle odrůdy ve směsích přesně projevují a chovají (prý takto experimentují i vzhledem ke globálnímu oteplování, ale zda tyhle odrůdy dozrávají třeba nějak výrazně později jsem nezkoumal). Uvidíme, co z toho vyleze :o) Jsou téměř jediní, kdo si s těmito odrůdami hraje, mezi další patří Moutard Pere & Fils, ti dělají ‚Cuvée des 6 Cépages', tedy směs všech povolených odrůd (a navíc nechávají mošt kvasit v sudech původně použitých v Meursaultu, tohle víno bych dost chtěl ochutnat). Ale to by na úvod stačilo, teď už k degustovaným vzorkům…

Carte d’Or je základ produkce, neročníkové brut šampaňské. Víno je postaveno na odrůdě Pinot Noir z celých 80%, Chardonnay tvoří 15% a zbylých pět pak Pinot Meunier. Ovšem toto platí pro chutnaný vzorek, v jednotlivých letech se složení může lišit, každopádně pinot bude vždy drtivě převažovat. Víno má vyšší barvu a jemné, velmi pěkné, perlení. Vůně je úžasně svěží, dominuje jablečná slupka, najdete tam kdoule, je to spíše jednodušší ale moc příjemné. Chuť je překvapivě plnější, čistá a hodně řízná. Objevují se další jablečné tóny (kyselejší, mladá), trocha peciček (ne přímo hořčina, ale takový trpčí dojem), je to živé a moc dobře pitelné, láhev doma bych si bez problému dovedl představit. Při přechutnávání po degustaci mi přišla kyselina až moc výrazná, ale prvním dojem takový nebyl, samostatně tenhle „základ“ obstojí více než dobře, při přímém srovnání s vypiplaným ročníkovým cuvée logicky působí poněkud jednoduše.

Rosé Val des Demoiselles je stoprocentní Pinot Noir z jedné vinice (Val des Demoiselles), navíc připravený klasickou metodou krvácení (Saignée) hroznů. Takhle se dělá asi jen deset procent rosé šampaňských, drtivá většina je vyráběna jednodušeji jako směs vína bílého a červeného. Barva je povedená malinovka, víno perlí mnohem výrazněji než předchozí vzorek, navíc při nalití dělá opravdu výraznou pěnu. Vůně byla poněkud sevřenější, velmi jemně ovocná s především tóny jahod. V chuti opět krásně svěží, jemné, spíše lehčí, velmi příjemné pití, ale nějak jsem čekal o něco víc. Na Michelu Drappierovi jsem viděl, že zrovna tohohle vína si obzvláště cení, mně přišlo z chutnaných vzorků nejslabší.

Blanc de Blancs je tvořen převážně z Chardonnay, s lehkou příměsí Pinot Blanc „na zakulacení“. Barva je fajn, ale nic zásadního, zato perlení je opravdu povedené a tvoří krásné řetízky. Vůně je zatím nejvýraznější z prezentovaných vzorků, silně jsou cítit kvasnice, ovocné vůně – jablečné pyré, bělomasé broskve a citrusy. V ústech víno silně pění (až trochu moc, na můj vkus), chuť je tradičně velmi svěží, ovocná, s výraznou citrusovou kyselinou a dost dlouhá. Chuť je spíše ostřejší, řízná. Povedené, v létě bych si dovedl láhev na zahradě jen tak k válení představit :o) A u představ asi jen zůstane.

Cuvée Charles de Gaulle 2000 je prvním z „premiérových“ vín, původně připravované právě na počest osoby ve jméně vína, která si šampaňská Drappier velmi oblíbila. De Gaulle je prý nechával servírovat i při oficiálních příležitostech v Elysejském paláci, byť dle protokolu se mělo podávat víno jiné. V té době šlo o čistý Pinot Noir, dnešní podoba, kterou kupují de Gaullovi vnukové, je „zjemněna“ asi 20% Chardonnay. Víno je bez filtrace a téměř bez síry, údajně jí má nejméně ze všech běžně prodávaných šampaňských (což jen těžko ověřím). Barva je vysoká a velmi pěkná, víno hodně pění a perlení je krásné, řetízkující. Vůně je pak výrazná, fantastická a velmi komplexní. Jablka, opečená krusta jablkového koláče, nazrálé tóny. Víno působí již na přičichnutí silně, mocně. To potvrzuje i mohutnější chuť, ovocitá a svěží, s krásnou říznou linkou kyselin táhnoucí se od začátku do dlouhé dochuti. Opět se objevují i pečené tóny, sladší koláč. Hodně dobré! V této cenové relaci výjimečně povedené. Zde se plně projevil „X-faktor“, tohle víno mi sedlo.

Grande Sendrée 1999 je elitní cuvée, špička vinařství, překvapivě směs 55% Pinot Noir a 45% Chardonnay (čekal bych dominanci Pinotu). Hrozny pocházejí z vinice vysázené na místě, kde při velkém požáru shořel les. Víno se připravuje jen v povedených ročnících, na kvasnicích si pak v lahvi poleží okolo 7 let. Barva je vyšší, pěkná, perlení taktéž slušné. Vůně pak komplexní, krom ovoce se objevují minerální tóny (křísnutí kamenem či mé oblíbené škrtátko od sirek), vůně je hutnější a zajímavá, působí až kouřovým či barikovým dojmem. Chuť pak doslova exploduje v ústech, je hodně citrusově svěží, opět se projevují kvasnice. Příjemné a exkluzivní pití, velmi povedené. Ale de Gaulle mne tak nějak zaujal více.

Ceny v Champagne letí nahoru, poptávka je dost velká. Stoupají nejen ceny prodávaných vín, ale především výkupní ceny hroznů. Velké firmy jako Veuve Clicquot Ponsardin či Moët & Chandon skupují co se dá. Na druhou stranu je ale spousta špičkových bublinek stále ještě „dobrý nákup“, alespoň pro mne již některá tato vína spadají do kategorie „velkých“, ale jejich ceny zatím jen zdaleka pokukují třeba po Burgundsku (byť tedy nákup skvělých ryzlinků z Alsaska je stále zdaleka nejvýhodnější). Ochutnávka Champagne Philipponnat před několika měsíci, taktéž za účasti majitele vinařství, mne zasáhla sice mnohem více než tentokrát Drappier, přesto jsem si pochutnal :o) Výborný ročníkový de Gaulle se cenově pohybuje lehce nad dvanácti stovkami, takže se jedná rozhodně o lepší nákup (pokud tedy chcete skvělé bublinky a jste ochotni podobnou částku vydat), než dát v supermarketu tisícovku za základní víno třeba jednoho z výše jmenovaných megavýrobců. Otázkou pouze zůstává, zda si podobně nepochutnáte na crémantu z Alsaska, Burgundska či skvělé španělské cavě. A za třetinu ceny… ale to si každý musí rozhodnout sám :o)

Citát na závěr: „Ale to vám asi říkají všichni. Každé šampaňské je samozřejmě nejlepší… obzvláště Drappier.“

Další šumivky tady na blogu:
- Americká odpověď na šampaňské
- Od Rossijskoe po Champagne…
- Crémant de Vinselekt 1996
- Dvacet zašumění – velký den šampaňského

Zobraz celý článek...

úterý 18. března 2008

Švestka, slanina, burgundské, švestka…

Když máte od vína jen jednu láhev, pak se vystavujete spoustě rizik a celkově to má vlastně jen nevýhody (krom varianty, kdy je víno fakt špatné). Mimo jiné se vám jen velmi výjimečně povede spojit víno s jídlem úplně dokonale. Jistě, k čemu dát chardonnku z Burgundska či mladý Veltlín jde odhadnout a tak nějak to fungovat bude, ale opravdová snoubení fungují až u vín a jídel, jejichž chuť a vůni znáte. Před pár týdny jsem měl jedno docela příjemné víno, které přímo křičelo o sušených švestkách a slivovici. Druhá láhev byla tedy spojena s jedním naším oblíbeným předkrmem.

Nejdříve ten předkrm, jednoduchý ale efektní a velmi chutný. Do sušené švestky zastrčte mandli, celé to obalte slaninou (či sušenou šunkou, dle libosti) a osmahněte na pánvi. Sofistikovanější varianta počítá s naložením švestiček na den do slivovice (pozor! Při delší době a silnější slivovici se ty švestky skoro rozpustí na takový velmi chutný blivajz, každopádně plnit pak nejdou) a případně lehkým zalitím slivovicí ještě na pánvi. Tentokrát jsem ji i zapálil a šunčičku trochu ožehl, bohužel na fotce nejsou kvůli blesku plameny vidět.

Předkrm doplnilo Bourgogne Pinot Noir 2004 „Vielles Vignes“ od Domaine Jacques Girardin, základní červené burgundské z náročnějšího ročníku, které je nyní tak akorát připraveno k pití. Vinařství sídlí úplně na jihu Côte d’Or a vína produkuje ze zhruba 8 hektarů vinic od konce sedmdesátých let. Většina pochází ze Santenay či Savigny, ale v sortimentu najdete i Pommard. Právě směs vinic ze Santenay by měla být v dnes hodnoceném víně. Ambaláž nepřekvapí – klasická láhev, kovová záklopka, velmi slušný plný korek a spíše nevkusná viněta, tak se víno projevuje navenek. Barva vína je rozumně vysoká, na okrajích již lehce nazrálá, ale odrůdu nezapře. Vůně je, jak jsem již předeslal, především silně švestková v různých jejích podobá, od sušené až po tu slivovici. Objevuje si i trocha animálních tónů, višní, ale jako celek je to spíš přímočaré a jednodušší, ale fajn. Takový ten příjemný pocit a úsměv na obličeji „ach, báječný pinot!“ se však tentokrát nedostavil. V chuti středně plné, velmi suché až lehce trpčí v úvodu, se znatelným (byť již částečně vyhlazeným) tříslem v závěru. Pěkně ovocné, opět švestka, trocha brusinka, lehce kůže, výrazněji borůvka. Příjemně dlouhé. Jednodušší, hezky pitelné a k tomu jídlu více než „funkční“.

Slušné základní Bourgogne (= víno odpovídá kvalitativní kategorii), které se dá bez nějakých výčitek a velkého přemýšlení popíjet jen tak k povídání a k jídlu zapadne taktéž. Dovozce, z jehož degustace tu již byl reportek, za něj chce tři stovky. No budiž, vína z této lokality jsou u nás prostě drahá. Dovedl bych si představit i cenu znatelně nižší, ale tak je to skoro vždy, věčný boj dovozců a spotřebitelů :o) Dříve či později si ten výlet do Burgundska udělám a zásoby nakoupím, možná bych se měl rovnou zásobit eurem, než koruna zase spadne. Jen nevím, kam ty lahve budu potom dávat %-)

Zobraz celý článek...

neděle 16. března 2008

Projídáme se Japonskem

Tak dovolená už je, k naší velké lítostí, v polovině. Každopádně Japonsko je úžasná (a trochu divná) země ve všech směrech, co se jídla a vlastně i pití týče tak určitě. Naším mottem se stalo „nevím co to je, ale stejně to sním.“ U spousty jídel prostě netušíme, co do úst vkládáme. Někdy je očekávání vystřídáno osvobozujícím „jé, to je…“, často však ani po konzumaci prostě nevíme. Naštěstí je většina těch chodů buď přímo velmi dobrá, nebo alespoň hodně zajímavá. Pravda, podařilo se nám narazit i na několik podivností, ale o tom všem asi někdy později. Teď jen pár fotek a pak zase hurá objevovat, ochutnávat a tak. Co třeba rybí trh v Tokiu? :o)

Tak tohle ještě známe, naprosto čerstvé masité ústřice. Konzumovány na ostrůvku Myjadžima, kousek od neblaze proslulého města Hirošima.

Anglicky psaný jídelní lístek není standardem a ve znacích se skutečně moc nezvládáme orientovat. Nejvíc pomáhá obrázkový jídelák, „window pointó“ pokud mají ve výloze plastové modely a případně fráze „dám si to samé, co tamten pán“. Takhle se nám podařilo získat i tuhle báječnou věc, kousek mastného sýra obalený slaninou a hezky ogrilovaný.

A tohle je jídelní lístek (pravda, u těchto setů šlo zakoupit i podle obrázku) a následně objednaný výsledek, naše úplně první suši v Japonsku. Ale v té době nám ještě hodně pomáhal domestikovaný kamarád, který jazyk a znaky zvládá. Později, odkázáni sami na sebe, končilo na talíři mnohem více „neidentifikovatelných“ věcí. Každopádně tohle jídlo, v malém a vlastně dost levném podniku (tenhle set byl tuším za 230,- Kč v přepočtu), předvedlo syrové ryby a mořské plody v plné kráse. Losos se v ústech rozplývá jak krémový dort, neuvěřitelné.

No a malá hádanka na závěr. Co si tak myslíte, že je na fotce výše? Rozměry lze odhadnout podle žebříku a domečku celkem dobře.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 13. března 2008

Burgundský lišák s bažantem

Po degustaci Leroy a další ochutnávce červených z Burgundska o den později jsem zase propadl touze vypít všechna vína odrůdy Pinot Noir, která mám doma. Naštěstí se mi daří tyhle návaly kontrolovat, jedna láhev přesto padla. Tak troch jako ověření, co se děje s výborným ročníkem 2005 na lahvi. Mladičký „lišák“ – Bourgogne Pinot Noir „Le Renard“ 2005 – z Domaine Devillard, základní a přesto výtečné víno…

O ambaláži není třeba se moc rozepisovat, láhev je naprosto klasická burgundská, vinětu vidíte na fotce (osobně se mi moc líbí), záklopka je kvalitní kovová a i korek je velmi slušný, plný. Ušetřím si práci i s informacemi o vinařství, protože jsem o něm již psal, v souvislosti s dost povedenou degustací. Takže hurá na vlastní víno!

Lišák má nádhernou barvu, vyšší jiskřivě rubínovou, mladičkou, ve sklence se převaluje docela líně a působí hutným dojmem. Vůně je ukázková, čistě ovocná s perfektní třešní, trochou švestek a v závěru drobným likérovým (barikový sud?) záchvěvem lehce animálnějšími tóny. Ve sklence se příjemně rozvíjí a proměňuje. Chuť je středně plná, opět krásně ovocná, čistá, elegantní a velmi slušně dlouhá. Objevují se višně v čokoládě a dobrá griotka, trocha malin, lehce kouř, moc pěkné! Víno má pevnou a říznou kyselinku, ale perfektně zakomponovanou do zbytku těla, prostě tak akorát. Když tak koukám na předchozí degustační poznámky, tak minimálně v chuti vidím posun kupředu. Na „základní Bourgogne“ hodně dobré víno. Investice těch asi 460,- Kč nelituji ani náhodou.

Víno padlo ve společnosti kusu bažanta s bramborovými čipsy. Úprava masa už o moc jednodušší být nemůže. Prostě ha prošpikujete slaninou, trochu okořeníte (surově a bez větších komplikací směs Divočina od Vitany) a upečete. Brambory taktéž velice snadné, tenké plátky potřené olejem s kořením (sůl, oregáno, majoránka, česnek) a nacpané na plechu do trouby patro pod bažantem. Taky je fajn společně s bramborami upéct pár neoloupaných stroužků česneku, to je ňamka :o) Nejsem si jist, jestli párování tohoto jídla s vínem vyšlo úplně na jedničku, vhodnější volba by bylo nějaké přeci jen usedlejší pití, přesto jako celek to večer zpříjemnilo :o)

Zobraz celý článek...

úterý 11. března 2008

23x Rulandské modré 2003

Že byl ročník 2003 v celé Evropě poněkud netypický, o tom není jistě pochyb. Tropické počasí předvedlo, jak by mohla vypadat vína (pokud tedy globální oteplování opravdu existuje :o) Starého světa za pár desítek let úplně běžně. Upřímně doufám, že k tomu nedojde. V případě třeba mnohé Francie šlo o úplné„zklokanovatění“ (málo elegantní, přezrálý, nabušený styl Austrálie a dalších zemí), což mi moc nevyhovuje. Navíc kupa nulatrojek se v archivech hroutí neuvěřitelně rychle, přičemž jejich „zralá“ fáze vůbec nebyla tak zajímavá, jak může u stejných vín být v běžném ročníku. Ale to už je o vkusu. Každopádně neuvěřitelně vysoké teploty pomohly vytvořit zajímavá červená vína i v zemích, kde je to obvykle mnohem náročnější. Třeba v Čechách a na Moravě. Před pár dny proběhla ochutnávka, která zkoumala vývoj a podobu hned 23 vín odrůdy Rulandské modré z tohoto horkého ročníku. A že to bylo zajímavé porovnání!

Hned na úvod musím přiznat, že s ochutnávkou bylo něco špatně. Možná po několika nepříliš zářných vzorcích začala panovat „blbá nálada“ ve směru k vínům, možná jsem předem očekával vína spíše zlomená a taková viděl, při každém náznaku těkavek polevil v pozornosti. Prostě celková bilance se až nepříjemně blížila verdiktu „všechny nulatrojky vypít a už tak je pozdě“. Že bylo něco špatně a část vín si odsudek nezasloužila usuzuji z několika věcí. Nejméně tři vzorky jsem pil relativně nedávno a byl s nimi mnohem spokojenější, těch pár měsíců je nemohlo podobně odstřelit. A P.J., který ochutnávku organizoval a taktéž zajistil většinu vzorků, měl možnost lahve přechutnávat následujících několik dní a jeho verdikt bude myslím výrazně optimističtější. Článek se snad objeví časem na O Víně.

Každopádně o ročníku 2003 a Rulandském modrém přeci jen ochutnávka napověděla dost. Narozdíl od Frankovek o týden dříve bylo z každého vína prakticky jasné, o jakou odrůdu se jedná, což je nutno ocenit. Velmi zajímavý byl velmi častý výskyt „kmínového chleba“ a „přezrálých višní až griotky“ ve vůni. Vína též nebyla tak hustá, jak by se dalo snad z ročníku usuzovat. V několika případech, v jednom velmi silně, panovalo podezření na více než lehké dobarvení vína něčím jako Dornfelderem (mimochodem cuvée Pinot Noir + Dornfelder z Německa mám právě v chladničce, takže brzy ověřím, jak to vlastně voní a chutná). Vína měla dost často ještě neohlazené tříslo, ale zároveň jsem z nich měl pocit, že aromaticky a celkovým projevem už se sypou. Takže další zrání možná tříslo ohladí, ale za cenu rizika rozpadu vína jako takového. Ovšem právě tuhle teorii podle všeho vyvrátí to několikadenní pozorování P.J. Tady právě vzniká spor, co vlastně od archivace očekáváte a jaké víno za „archivní“ označit. Rád si počkám na příchod aromat z lahvového zrání, zabít víno v jeho mladičké fází jen s tou hlavní ovocnou aromatikou je obrovská škoda. Ale zároveň se raději vyrovnám s nějakou tou tříslovinou, než riskovat, že vrchol vína přestřelím.

To je ovšem problém stavu, kdy máte od každého vína jednu či dvě lahve. Chce to alespoň čtyři a více kousků. Jedno vypít brzy po lahvování, užít si jeho mladický stav, tu ovocitost, živost. A odhadnout, jaký je potenciál pro další zrání. Druhou láhev otevřít později, v době, kdy už by víno mělo nastupovat cestu ke své vyzrálé podobě. Možná se trefíte do „hloupé“ fáze, takové té zavřené podoby, ale nic se neděje, protože máte další lahve. Třetí určitě vypijete v té z nejlepších vývojových etap, čtvrté a další snad taktéž. Bohužel tohle je náročné cenově i kapacitně. Ale konec úvah, hurá na degustovaná vína.

Z těch 23 vzorků musím vyzdvihnout především výběr z hroznů z trati Krásná hora v Novém Podvorově, víno z produkce Milana Sůkala (sdružení Bonus Eventus). Víno vysoké barvy, výrazné až mohutné vůně, ale sofistikované a vrstevnaté, krásně ovocné a podtržené sudem. V chuti taktéž plnější, delší s ještě neohlazenou tříslovinou, opět pěkně ovocné, trochu líbivěji nasládlé, každopádně ještě s potenciálem dalšího vývoje a zrání.

Velmi zajímavé srovnání poskytla vína z Vinných sklepů Valtice, konkrétně pozdní sběr z trati Dunajovský kopec (Dolní Dunajovice) a výběr z hroznů z trati Za božími mukami (Novosedly). Dunajovský kopec jsem kupoval nedávno, přímo ve vinařství na základě ochutnávky, to víno mne velmi příjemně překvapilo. Na současné ochutnávce působilo zlomeně, nudně. Boží muka pak naopak nadchla. Výraznější, ale již znatelně nazrálá, barva. Ovocité až do takových přezrálých, lehce peprmintových tónů, švestky, nazrálé tóny, trocha něčeho jako „čerstvých pilin“. V chuti velmi hezké, nazrálé ale stále hodně ovocité, harmonické a příjemně dlouhé, dost pěkné pití a rozhodně povedený Pinot.

Zajímavé bylo víno od Vladimíra Tetura, barikovaný výběr z hroznů trati Haňby (Velké Bílovice). Vysoká fialková barva, výrazná ovocitá vůně, ale poněkud netypická. I v chuti koncentrovaně ovocité, masivně se projevují především švestky. Mám podezření na lehký zbytkový cukr, které to celé malinko otupuje a ohlazuje, trochu víc kyseliny by neškodilo. Každopádně zaujalo. Ostatně ty sladší tóny se vyskytují ve více vínech, za všechny třeba taktéž výběr z hroznů trati Ovčáry (Slaný) ze Zámeckého vinařství Roudnice. Zde alespoň barva byla více pinotová (byť stále hodně vysoká), vůně pěkně vyzrálá a zajímavá, elegantní a ušlechtilá, bohužel zároveň s trochou těkavek a pocitem „láme se“. V chuti plnější, ovocité, trochu zvláštní a rozhodně ne úplně typické, výše zmíněná sladkost, trocha třísla… dříve mi přišlo lepší.

Zajímavé bylo srovnání dvou výběrů z hroznů trati Růžová hora (Novosedly). Ten od Kovacse měl vysokou (ale ne nepřirozeně) barvu, opravdu silně nazrálou. V chuti dominoval kmínový chleba, těkavky, nějaké to ovoce a vše se opakovalo i v chuti, podivně nalomené to bylo. Výběr od Marcinčáka měl nepřirozenou, velmi vysokou fialkovou barvu a voněl jako borůvkový mošt. V chuti plnější, nasládlé, opět borůvky a nějaké to tříslo, ale spíše zvláštní než nějak zásadně dobré. U obou těchto vín jsem měl divný pocit, že rozhodně nejsou v kondici a není to jen ročníkem.

Pěkné srovnání se událo mezi výběrem z hroznů a jakostkou z trati U kamenů (Strachotice) od Znovínu. Výběr se chová v lahvi dost zvláštně, tahle konkrétní láhev byla z těch „podivnějších“, zato jakostka voněla klasicky, hutně ovocně se selskými a zemitými tóny, dost povedeně. V chuti bylo to víno možná trochu řidší, než bych býval čekal, ale na osmdesátikorunovou láhev hodně příjemné pití, které si kdykoliv rád zopakuji.

Chutnala se kupa dalších vín z různých koutů Čech a Moravy, ale blíže o nich napíše snad někdo jiný, časem doplním odkazy. Dalším hodnocením se raději vyhnu, prostě netuším, co se při té ochutnávce stalo. Statisticky bych čekal, že hodně těch vín bude za zenitem, ale ten večer mi spíš připomínal přehlídku zlomených vín a vad (korky jen dva, bohužel jeden z nich u velkého favorita na skvělé víno, Cuvée Barrique z trati Čtvrtě od Springerů). Možná jsem podlehl a následně i podpořil deklasování mnohých z chutnaných vín, byla to škoda. Docela závidím P.J., že měl dost času a klidu na to, aby si ta vína mohlo pořádně znovu přechutnat v čase a udělat pořádných názor, bez vlivu lidí okolo.

Ale i tom to je. Schopnost nepodlehnout náladě a okolní atmosféře, hodnotit bez předsudků. Někdy cítím, že jsem neobjektivní a hodnocení s poznámkami nemají valného smyslu. V kolika případech mi přišlo, že je všechno v pořádku a hodnotím objektivně, ale přesto jsem nějaká vína neprávem zkritizoval, to se asi nikdy nedozvím.

Doplněno: Na O Víně je již reportáž od organizátora ochutnávky

Zobraz celý článek...

pátek 7. března 2008

Odjíždím, neplačte…

Témata posledních dní se točila okolo suši, vzpomínek na dovolenou před dvěma lety, pohodičky s bublinkami. Asi jsem se pomalu připravoval k odjezdu. Ano, opustím vás, nejméně na dva týdny zmizím. Hodlám si, po docela dlouhé době, pořádně užít dovolenou. A načerpat nové zkušenosti i v oblasti vína :o) Pravda, žádná vinařská velmoc to není a zatím jsem z téhle země chutnal jen dvě lahve, ale těším se na další zážitky. Hurá do Japonska :o)

Nepředpokládám, že přímo z dovolené pošlu nějaký článek :o) Žádná živá reportáž z noční ochutnávky syrových ryb a saké se tedy konat nebude. Asi se tu objeví něco málo, co jsem naplánoval do kalendáře, ale každodenní příspěvky určitě ne. Ty ostatně asi opustím i po návratu, žere to nějak moc času. Neumím psát stručně :o) Po dobu dovolené maximálně v noci zkontroluji komentáře, prý se v některých internetových „kavárnách“ dá levně přespat, ušetřil bych za ubytování :o)

Tak tu po dobu mé nepřítomnosti nezlobte a vůbec se mějte fajn. Jo a nezapomeňte posílat příspěvky do fotosoutěže, zatím je účastníků jen pár a šance na vítězství tedy velké! No a v případě zájmu proklikejte archivy, je tam pár myslím zajímavých článků, které jsem publikoval v předchozích měsících, ale snad stále stojí za pozornost.

Pár soukromých tipů z méně navštívených textů:

- Moulin d’Issan 2004 – Není třetí víno moc?
- Bordeaux, ryzlink, roastbeef, kozí těstoviny a pohodová sobota
- Dvacet zašumění – velký den šampaňského
- Degustace Châteauneuf-du-Pape, Bandol & spol
- Zajímavá vína, speciality a koňaky na Jánském vršku
- Téměř dokonale slepá degustace
- Osm pochoutek z údolí Rhôny – Châteauneuf-du-Pape
- California Dreamin' – Cabernet kam se podíváš
- Drastická selekce aneb sázka na Bordeaux 2007
- Salon Vín 2006 / 2007 a tak okolo…
- Riesling Wineck-Schlossberg Grand Cru 2000 – Pierre Sparr (Alsasko)
- Degustace velkých bílých vín Francie
- Před zídkou za zídkou nikdo nesmí… vinifikovat terroir
- Francis Ford Coppola a degustace filmových vín

Zobraz celý článek...

čtvrtek 6. března 2008

Výsledky ankety „Z bílých odrůd nejčastěji popíjím...“

V anketě o bílých odrůdách hlasovalo docela rychle poměrně hodně lidí, proto jsem se rozhodl ji ukončit a nahradit anketou o červených. V tomto zápisku se podíváme na bílé výsledky a doufejme zde vznikne i malá diskuse, proč to asi dopadlo právě takhle. Pojďme na čísla…

Celkem hlasovalo 82 návštěvníků stránek, každý měl možnost vybrat více odpovědí. S poměrně slušným náskokem zvítězil Ryzlink rýnský, který je jednou z nejčastějších odrůd u 40% hlasujících. Moc pěkné a gratuluji svému favoritovi k vítězství. Proč právě ryzlink? Pro mne je důvodem to, že je skvělý mladý, úžasně vyzrává do krásy, výborné ryzlinky se produkují i v Čechách a na Moravě a i ty opravdu špičkové, nádherná velká vína, se dají sehnat za ještě celkem snesitelné peníze. Proč zvítězil u vás?

Druhé místo (31%) patří, pro mne trochu překvapivě, Veltlínu. Ale proč ne, ty domácí jsou často výborné a hned za hranicemi, v Rakousku, dělají veltlíny opravdu skvělé. Navíc cenově vycházejí v poslední době (stoupající ceny domácích vín + posilující koruna a kurze Eura) stále výhodněji. Na třetí příčce se s 26% umístilo Rulandské šedé, odrůda dávající krásná suchá i sladká vína, možná (u mne určitě) někdy trochu neprávem opomíjená. Býval bych čekal, že třetí bude Ryzlink vlašský, kterému tato pozice o fous unikla a je čtvrtý. Další místo patří Chardonnay, následuje Sauvignon Blanc společně s Tramínem, a poté další odrůdy. Třináct procent hlasovalo pro „úplně jiné“, docela by mne zajímalo, o které odrůdy jde. Přihlásíte se?

Současná anketa se týká odrůd červených. Samozřejmě opět jich mnoho chybí, ale snažil jsem se obsáhnout nejčastější odrůdy domácí i světové. Možná chybí odrůdy tradiční ve směskách na Rhôně, ale v tom případě můžete hlasovat pro „Syrah“ a „jiné“ :o) Další odrůdy jsou zase profláklejší spíše pod jménem oblasti, kde se nejčastěji produkují. Každopádně milovník Barola jistě svou oblíbenou odrůdu v seznamu pozná. V případě, že jste propadli vínům z Bordeaux, prostě zaškrtněte Cabernet Sauvignon i Merlot. Ti, kteří milují Burgundsko, to mají snazší :o)

Odkazy: Přehled výsledků všech anket

Zobraz celý článek...

středa 5. března 2008

Cabernetem z vinoték do zelinářství

Nedávno jsem nakupoval zeleninu v jednom z mnoha vietnamských obchůdků v okolí a na polici uviděl víno, které mne velmi zaujalo. Mezi lahvemi od Jagoše, litrovkami různých podivností a všemožnými „klokany“ se usmíval odrůdový Cabernet Sauvignon a taktéž Merlot od vinařství Misiones de Rengo, velmi kvalitního producenta z Chile, jehož vína snadno poznáte podle kovově vypadající viněty do kříže. Barikované Carmenére tohoto vinařství mne hned v několika ročnících naprosto nadchlo, kupoval jsem ho pravidelně. I další vína pak potěšila, rozhodně nešlo o nějaké průmyslové, nudné spotřební záležitosti. Láhev mezi zeleninou mne tedy dost překvapila, obzvláště za 89,- Kč. Vzhledem k tomu, že před lety jsem za Reservy platil okolo 400,- Kč, a za tyto nebarikované varianty pak přes dvě stovky. Cena působila podezřele i proto, že viněta mluví o lahvování přímo ve vinařství, v téhle cenové kategorii se obvykle víno vozí v tancích a lahvuje všude možně. Samozřejmě jsem alespoň ten kabernet koupil, ze zvědavosti. A hnán touhou mít výborné víno v obchůdku za rohem, navíc v takhle skvělé ceně. Radost dlouho nevydržela…

Cabernet Sauvignon 2006 z Misiones de Rengo má klasickou zelenou bordó láhev, pod plastovou záklopkou je lisovaný korek s pevnou dvojploškou. Viněta se mi opravdu líbí, levnější řada je stříbrná a reservy jsou pak zlaté (hezčí). Barva vína je vysoká, mladičká fialka. Vůně výrazná, slušně ovocitá, s trochou kořenitých tónů, lehce uměle nabušená, prostě jednoduchý mladičký cabernet. Chuť středně plná, ovocitá s hromadou tříslovin, pálivým špatně zakomponovaným alkoholem (14%). Víno ke kusu grilovaných žeber či jinému opálenému masu při nějakém posezení na zahradě, samostatně spíše likvidační pití. Jinak řečeno – běžný, spotřební cabernet, jaké se dnes v cenách okolo 100,- Kč prodávají všude. Takže je to vlastně v pořádku, zázrak se nekonal. Zda se jejich základní vína zhoršila, nebo já za ty roky, co jsem je pil naposledy, z tohohle typu pití vyrostl, to už nevím. Ale nějakou reservu Carmenére zase zkusím sehnat a srovnat ji se svými posledními poznámkami z roku 2005, uvidíme.

Vzpomínám si, že před lety tohle Chile dovážela firma Coextra CZ ze Zlína, která jinak s vínem neměla vůbec nic společného. Vozila sem různé řady vín od Misiones de Rengo, své produkty dokonce jednou osobně přijela prezentovat zástupkyně vinařství. Pak bylo nějakou dobu ticho po pěšině a v posledních době lahve dováží Buda-Mont s.r.o., ale na svých stránkách nepropaguje. Navíc jsem nikde nenarazil na reserva řady, jen tyhle základní „stříbrné“.

Odkazy: http://www.misionesderengo.cl

Zobraz celý článek...

úterý 4. března 2008

Rudý jezdec – „Cheval Franc“

Nedávno se nám podařilo zajímavým způsobem oživit vzpomínky na Maltu a příjemnou dovolenou před dvěma lety, večeří v asijské restauraci Rickshaw. Zní to trochu divně, pravda. Ale Rickshaw je součástí hotelové sítě Corinthia, která si velmi zakládá na svém maltském původu. K jídlu padla láhev maltského Chardonnay, o kterém jsem (společně s obsáhlým textem o restauraci jako takové) psal něco málo na PragueOut.cz. Celé mne to tak trochu nakoplo sáhnout do archivu a vylovit z ní ještě jeden z původních dovolenkových úlovků, téměř čistě odrůdový Cabernet Franc od Marsovinu.

O vinařství Marsovin jsem se poměrně dost rozepsal v článku na O Víně, tenkrát jsem byl z vinařství na Maltě v takové malé euforii, přišli mi úžasné, jak se opravdu snaží a baví je to. Produkují pár litrů a chtějí expandovat do světa, vinice mají rozlohu spíše jednotky hektarů a přitom mezi sebou vinařství vedou žabomyší války… vše tam bylo takové koncentrované na malé ploše, extrémně rychle se rozvíjelo. Jestli mne pak nějaké víno opravdu zasáhlo, byl to Cheval Franc. Zde si dovolím zkopírovat starší text: „Vinice Cheval Franc leží na kopcích nad St Paul’s Bay a těží z těsné blízkosti moře a chladných nočních větrů. Je osázena Cabernetem Franc a Syrahem a pochází z ní jediné víno, Cheval Franc. V číslovaných lahvích nepřehlédnutelného tvaru se nachází čistý Cabernet Franc, ač od ročníku 2005 experimentálně s lehkým přídavkem Syrahu. Aktuálně prodávaný ročník 2004 je velmi pikantní, s výraznou vůni černého rybízu a rybízového listí a se zelenou paprikou a pepřem v chuti, ideální k výrazným jídlům. Ročník 2002 stejného vína je mnohem jemnější, delikátnější a osobitější. Pokud chcete vyzkoušet pravé maltské víno, pak na úvod rozhodně volte právě Cheval Franc ročníku 2004. Na Maltě se dá pořídit za zhruba 4,50 Lm (300,- Kč). „ Vinařství tvrdí, že víno získalo své jméno spojením odrůdy a vášně zakladatele vinařství pro koně. Spíš mi přijde, že jde o takový drobný vtípek odkazující k jednomu z nejslavnějších vín Francie, Cheval Blanc, které je pravidelně postaveno na Cabernetu Franc se zhruba třetinovou příměsí Merlotu.

Jak už je zřejmé z textu výše, víno se skrývá v těžké, buclaté lahvi, s celkem elegantní vinětou. Tam najdete mimo jiné mapku s přesnou polohou vinice, každá láhev má navíc své pořadové číslo (tohle je zrovna 12.491 z celkových 19.180). Barva vína je docela vysoká fialková s nazrálejším okrajem. Ve vůni dominuje džemovité ovoce, projevuje se apatyka, spousta zelených tónů (listí rybízu), nějaká ta zelenina, čerstvá hlína, trocha namletého pepře. Chuť je středně plná, ovoce a zelenina s bylinkami, tříslo uhlazené a kyselinka nevýrazná, působí to poněkud ploše a jednoduše. Pije se celkem dobře, k jídlu určitě není problém, ale rozhodně nic úžasného.

Přímo na Maltě mne Cheval Franc dostal a naprosto nadchl, další láhev na ochutnávce v Praze taktéž a i vzoreček otevřený k jedné důležité večeři (ano, opět jsem hledal nějakou zajímavou a netypickou láhev „s příběhem“ pro návštěvu) se opět setkal s více než vřelým přijetím. Poslední dovezená láhev ročníku 2004 již působila unaveněji, čekali jsme moc dlouho. Byť tedy na Maltě jsem chutnal stejně dlouho skladovaný ročník a vše bylo více než v pořádku. Každopádně o důvod víc hnedka vypít ročník 2005! :)

Kořenitá a bylinková vína, různé tóny apatyky a to vše zmixované s ovocem, takovýhle projev vína mne prostě baví. A Cabernet Franc ho umí. Je jen škoda, že získat ho v co nejčistší podobě, tedy ve směsi dominantní či úplně odrůdové, není zrovna snadné. Vína z jihofrancouzského Chinonu tu moc neseženete, ta ze Saint-Emilionu s dominantním Cabernetem Franc nejsou z nejlevnějších. Takže jestli o nějakém víně tohohle typu víte, rozhodně uvítám vaše tipy :o)

Mimochodem na Maltě jdou věci očividně snadněji i ve státní správě. Před necelými dvěma lety jsem se s majitelem vinařství Marsovin bavil mimo jiné o „garancích původu“ (místní vinařství hodně hroznů nakupují v Itálii) a dozvěděl se, že právě zahajují jednání o formě a fungování nějakého apelačního a certifikačního systému. Ke konci roku 2007 již byla první vína s označením D.O.K. vypuštěna, při slavnostní ceremonii s ministrem zemědělství, na trh. Na „V.O.C. mikulovský vlašák“ si asi ještě nějakou dobu počkáme. Třeba dorazí společně s Eurem :o)

Odkazy: Maltská kulinářská expedice a další články

Zobraz celý článek...