Nat'Cool, Reset a El Pino Granate

Je to pár týdnů co jsem se zde rozepisoval o naturál litrovce od portugalského vinařství Niepoort, v článku je vše důležité o projektu. Teď jsem konečně otevřel i bílou variantu, Nat'Cool DrinkMe Branco 2019. Zde jsme v regionu kde vzniká Vinho Verde, v podoblastech Amarante a Lousada, a víno je odkazem k původnímu stylu tamních vín. Lahvovaných s trochou cukru a dokvašených v lahvi, kalných. Ručně sbírané hrozny odrůd Azal, Arinto, Avesso, Trajadura a Loureiro. Připraveno čistě v nerezu. Vinařství doporučuje s lahví trochu poválet a promíchat kaly před servisem. Světlejší kalná žlutá barva. Na úvod trochu reduktivně funky a svědčí tomu rozdýchání. Citrusové, divočejší, z vůně evokuje lehkost a šťavnatost. A v chuti takové je, suché a šťavnaté a lehčí až středně plné, florální a citrusové, s jemnoi perličkou a živostí a dotykem muškátových tónů, slušně dlouhé s decentní slaností. Zábavná, výborně pitelná letní záležitost.

Kami No Shizuku, původ nedůležitý, VVT, Rioja a Corpinnat

Už je to fakt strašně dávno, dvanáct let, co jsem tu měl článek na téma Kami No Shizuku aka The Drops of God. Tahle extrémně populární japonská manga s vinnou tematikou vyšla v překladech po celém světě, včetně Francie. Už jsem se tu zmiňoval, jak jsem zakoupil anglické vydání, že existuje televizní zpracování a také o tom, co způsobilo pro Château Le Puy. V angličtině knižně vyšlo ve čtyřech svazcích osm dílů z celkových 44 a následně kompilát částí týkajících se amerického vinařství. A pak konec. Přiznám se, že mne to docela bavilo, a stopka ve vydávání mrzela. Sice tam věčně pijí hlavně velká a prakticky nedostupná vína, ale je to zábavné a trochu návykové. A v mnoha ohledech poučné, třeba takové párování Chablis s ústřicemi a proč levnější víno udělá lepší službu než François Raveneau ;-) Témata jako vína coby spojení terroir, počasí a člověka a důležitost jednotlivých složek myslím budou rezonovat i u pokročilejších vínomilců. A navíc prostě chcete vědět, kterých 12 (resp. 13) vín slavný kritik Yutaka Kanzaki zvolil coby zásadní a proč :-) Nakladatelství Kodansha se nakonec do projektu opřelo a po desetileté práci je manga kompletně k dispozici v angličtině! Pravda ne na papíře ale u Amazonu, pro Kindle a na platformě comiXology. Ta má i členství s měsíčním poplatkem (a prvním měsícem na zkoušku zdarma, což by na tohle mohlo stačit) a není třeba kupovat každý díl zvlášť, bohužel v ČR je s registrací trochu problém. Každopádně překlad je hotový, všechny díly k dispozici a jistě se objeví i na alternativních zdrojích. Už jsem v druhé třetině série a je to napínavé! :-)

Perricone a Catarratto od Tasca d´Almerita

Dnes tak trochu navážeme na včerejší článek, ale místo lehce obskurní italské apelace to tentokrát bude „okrajová“ odrůda :-) Jmenuje se Perricone a pokud mne poznámky neklamou, tak v čisté podobě a coby klasické tiché nefortifikované víno jsem ji měl teprve podruhé (poprvé to bylo výtečné červené od Marco de Bartoli). Jde o původní a dříve docela oblíbenou Sicilskou odrůdu, hlavně v oblasti Trapani a u Palerma. Bohužel odrůda padla za oběť fyloxeře, prostě byla po devastaci vinic nahrazena produktivnějšími a odolnějšími odrůdami, a dnes je jí na celém ostrově jen pár set hektarů. Většina končí ve směsích s Nero d’Avola nebo v Rubino Marsale, díky tříslovinám je oblíbená při přípravě koncentrovaného moštu. Má dlouhé protáhlé hrozny se středně velkými tmavými hrozny, ale vína vyloženě temná nebývají. Vyznačuje se dost nestabilními výnosy, které létají rok od roku. Dozrává později než většina dalších sicilských odrůd, ale je náchylná k rapidnímu poklesu kyselin a je třeba ji sebrat včas.

Nové DOCG Tullum a vína od Vigneti Radica

Itálie je pokladnicí odrůd, neustále je tam co objevovat! A i pokud jde o odrůdy slavné a známé, nabídne vám zase přehršel apelací a méně slavných oblastí, ze kterých je můžete vyzkoušet. Vigneti Radica (Azienda Agricola Giacomo Radica, web) sídlí v Tollo v Chieti, kousíček od Jaderského moře uprostřed pobřeží Abruzza, a většinu vín mají pod IGT Terre di Chieti a najdete u nich i Montepulciano D'Abruzzo a Trebbiano D'Abruzzo. Ale ta nejlepší vína mají pod jménem Tullum (alias Terre Tollesi). Apelace je to relativně nová a nachází se právě okolo obce Tollo. Coby DOC existuje od roku 2008 a jako DOCG, pětasedmdesáté v Itálii a druhé v rámci Abruzza (prvním je Colline Teramane DOCG), povýšeno teprve v polovině roku 2019 (s tím, že označení mohou nést i vína 2017-2018 splňující podmínky), po osmi letech kdy se žádná oblast skoku nahoru nedočkala. V červené je vyžadováno Montepulciano (nejméně 95 %), v bílé Passerina nebo Pecorino (alespoň 90 %). Celá apelace má jen 19 hektarů a zatím ji pořádně využívají jen dva producenti, oba zastoupení na našem trhu. Je to Feudo Antico a dnešní Vigneti Radica.

Výtečný nesířený tokajský Furmint

Už dlouho jsem tu neměl žádný Furmint a takové opomenutí je třeba napravit! V tom dnešním je pravda asi pětina Hárslevelű, Lipoviny, ale to nám radost nezkazí. Tímea Éless se narodila v Tokaji a od malička pohybovala u prarodičů mezi vinohrady. Po studiích před dvanácti lety převzala malou vinici svého dědečka a vyzkoušela si u nich i výrobu vína. Pro vinaření se nadchla, střihla si vinařskou školu a společně s manželem vybudovali vinařství SZÓLÓ (web). Zrekonstruovali starý kamenný dům se sklepem, podařilo se jim získat další menší vinice (stejně jako první především u obce Tállya, která je přeci jen ještě trošku mimo hlavní zájem, a něco vedle v Mádu) starých výsadeb a postupně je uvést do lepšího stavu, dnes už jsou na nemalých deseti hektarech. Od začátku jeli ekologicky, od 2019 certifikovaně a od 2020 biodynamicky. Pracují s nerezy, dubovými sudy a pro radost taky 675 litrovým keramickým vajíčkem. Vína kvasí spontánně a krom nějakého toho zasíření s nimi nedělají žádné kraviny. Mají v běhu a někdy i prodeji různé experimenty (szamorodni pod flórem, různé varianty sudu, pet nat etc.) a budují nové modernější vinařství (soláry, tepelná čerpadla, recyklace vody a jímky na dešťovou…).

Přísná bio Franciacorta

Udělal jsem si radost a nedávno otevřel Franciacorta Naturae Edizione 2015 od Barone Pizzini (web). Vinařství je to tradiční a zároveň veskrze moderní. Pracují na 54 ha vinic v 29 různých polohách, všechno v certifikovaném bio (tímhle směrem šli od 1998). I samotná moderní budova vinařství je postavená tak, aby byla maximálně ekologická. Gravitační vinařství s většinou v podzemí, hlavně kámen a dřevo, z velké části přirozená kontrola teploty a použití tepelných čerpadel, recyklace vody, fotovoltaika zásobující něco okolo třetiny celkové spotřeby elektřiny. Jsou certifikováni či členy všech možných organizací pokud jde o uhlíkovou stopu, biodiverzitu a kdo ví co dalšího. Připravují především šumivá vína pod apelací Franciacorta a nějaká ta tichá bílá (coby Curtefranca DOC, Sebino IGT a Montenetto di Brescia IGT). Už je to nějaký pátek, co mne v restauraci hodně zaujalo jejich klasické Animante postavené na ročníku 2016, na stylově trochu odlišné Naturae se mrkneme dnes.

Druhé nejlevnější víno, alkohol nezdravý, Terry Theise, osobní preference a profi hodnocení

Pamatujete na výborné video „druhé nejlevnější víno“? Pobavilo i po letech. Jistá teorie tvrdí, že marže na druhém nejlevnějším víně v lístku restaurace či baru je nejvyšší a jde o špatnou volbu. Spousta zákazníků chce prostě nějaké víno a zároveň neutratit moc, ale zároveň nechtějí vypadat blbě a dát si to nejlevnější v nabídce. A tak zvolí „druhé nejlevnější“. Podniky o tom vědí a těží z toho, k tématu jsem tu ostatně měl před 5 lety zápisek včetně seznamu druhých nejlevnějších vín v několika pražských restauracích (a namátkový pohled do lístku pár z nich naznačuje, že dnes bude leckde nutné nějakou tu stovku přitlačit). Nedávno uveřejněná studie od American Association of Wine Economists z roku 2015 podrobila testu lístky 249 londýnských restaurací a ve zkratce jde říct, že u druhého nejlevnějšího vína žádné speciální vlastnosti nenašla :-) Procentuální marže byla nižší u levnějších vín, postupně stoupala a někde uprostřed zase začala klesat. Mimochodem přirážka oproti běžné maloobchodní ceně jim vyšla v průměru na 303 %, což je… dost. A najdete tam i pár dalších zajímavých čísel.

Tři bio(dynamická) Bordeaux, dokonce z amfor

Před dvaceti lety bylo ve Francii v bio režimu nebo v konverzi na bio necelých 15 tisíc hektarů, tedy 1.4 % tehdejších tamních vinic (a 1.55 % producentů), a něco málo přes tisíc hektarů v Demeter certifikované biodynamice. V roce 2005 už je to přes 16 tisíc hektarů, 2010 pak 50 tisíc. Dnes jsme úspěšně nad sto tisíci hektary a 13 % všech vinohradů, v biodynamice je přes 6 tisíc hektarů. V regionu z nejslavnějších a nejdůležitějších, Bordeaux, byl tenhle podíl vždy menší než průměr, ale i tam se pořádně rozjelo a dnes zaostávají jen málo. Jakou roli v tom hrál prostý vývoj trhu a nálad konzumentů, jakou série protestních akcí a několika docela sledovaných žalob a soudních sporů kvůli poškození zdraví postřiky a jak se odrazil zákaz některých prostředků na úrovni celých oblastí těžko říct. Zásadní vliv mělo určitě i to, že i pár slavných producentů (Latour, Margaux, Angélus, Pontet-Canet, Palmer, Guiraud, d’Yquem, Climens, Haut-Bages-Libéral, Smith Haut-Lafitte…) se odhodlalo jít biodynamickým směrem.

Vinařství Brohl a ryzlink z více než stoletých keřů

Dnes zastávka na střední Mosele, v obci Pünderich. Weingut Frank Brohl (resp. Frank a Jutta, web) mne poprvé nadchlo před mnoha lety na degustaci v Praze a pak jsem na ně nějak pozapomněl, nechápu jak se stalo. Frank převzal vinařství v roce 1983 a převedl z producenta sudovky na výtečný zdroj vín lahvovaných a navíc (dnes Ecovin certifikovanou) bio produkci. Frank je jedním ze zakladatelů uskupení OINOS, ve kterém se od roku 1984 sdružují moselští biovinaři (jako např. Clemens Busch, Rudolf & Rita Trossen a další). Na tamních strmých břidlicových svazích jedou dominantně Riesling, ale najde se u nich i pár dalších odrůd jako Rivaner (aka Müller Thurgau) a v menší míře Pinot Blanc, Pinot Noir a Dornfelder. Mezi jejich top viniční trati rozhodně patří špičkový Pündericher Marienburg, ale určitě je třeba zmínit i Pündericher Nonnengarten a Reiler Goldlay. Ručně sbírané hrozny, jak taky na těch svazích jinak, pomalu kvasí spontánně ve starých větších dřevěných sudech. Všechna vína jsou „veganská“, žádné živočišné čiřící prostředky. Sířena rozumně, mají i „naturál“ nesířené kousky sem tam ale vyloženě se na to nespecializují, to už spíš mošty nebo pálenky :-)

Šťavnatá Frankovka od Vrbů

I dnes zůstaneme na Moravě, ve Vinařství U Vrbů (web) z Hustopečí. Asi není moc domácích vinařství, která najdete i na TikToku a s tamním obsahem přeneseně i na Instagramu, sestry Vrbovy sledují současné trendy a TikTok výzvy a je svým způsobem osvěžující najít je coby součást vinařského marketingu. Jen jsem to napsal a přečetl si po sobě, tak se (minimálně v kontextu těch videí) cítím strašně staře :-D Už roky jsem žádné jejich víno neměl a za tu dobu se očividně ledasco změnilo, budu muset prozkoumat systematičtěji! Teď jsem každopádně ve vinotéce sáhl po lahvi červeného, konkrétně to byla Frankovka 2018 pozdní sběr z viniční trati Kolberk(g) u Němčiček, tedy polohy kde se odrůdě daří. Certifikovaná bio produkce, spontánně kvašeno, zrání rok ve 400l starších dubových sudech, nefiltrováno, celkový oxid siřičitý jen 24 mg/l. Tedy parametry bezpečně v zóně i pro ty, kteří se pídí po naturálnější produkci :-)

Fajn Ryzlink z Liščího vrchu

Sepisoval jsem teď do jednoho magazínu článek o nejlepších viničních tratích u nás, ve výsledku je z toho tak trochu téma „jak je těžké soudit bez spojení s konkrétní odrůdou, styly vína a přístupu vinaře a proč historické žebříčky nemusí dávat smysl“, možná mi to editor hodí na hlavu, ještě to asi nečetl :-) Logicky jsem se ale hodně obracel k Pálavě, kde je hned několik tratí nesmazatelně zapsáno do srdcí vínomilců. Ať už jsou „objektivně“ nejlepší nebo ne, prostě u názvů jako Goldhammer či Železná (a spojení s vlašákem) se spoustě lidem rozbuší srdce hlasitěji. Což je v kontextu domácího vinařství spíše výjimečný stav, většinou se lidé pídí za víny konkrétního vinaře, přívlastky nějaké odrůdy, ve výjimečných případech víny z konkrétní podoblasti či obce. Ale že by systematicky chtěli „vína z trati x“, to už musí být něco. S nedávno odeslaným ale stále ještě promýšleným článkem v hlavě jsem náhodně zapadl do vinotéky (prakticky už nedělám, dřív jsem v nich bloumal pravidelně) a nedalo mi to a naslepo jsem sáhl po lahvi z další ze slavných tratí, Liščí vrch.

Agrovoltaika, Laurent Vaillé, podcast Svazu vinařů ČR

U nás máme jaderný vinohrad (a znovu mi to připomnělo jednu starou vinětu), ve Francii zase solární panely přímo nad révou alias agrovoltaiku! Mrkněte na sunagri.fr pro detaily, jsou tam i videa. Projekt testují na různých plodinách a ve francouzském Vaucluse také ve vinicích. „Žaluzie“ se solárními panely mají dynamicky reagovat na potřeby rostliny – bránit teplotním špičkám a připálení a vypomoct i proti jarním mrazům, zároveň systém pracuje s vláhou a sleduje co se ve vinici děje. Jo a k tomu generuje elektřinu. Budeme se brzy bavit místo o „terroir“ a specifických kvalitách vinohradů spíše jen o hektarovém výnosu v kilogramech hroznů a kW elektřiny? Asi ještě hned tak ne, ale pro nějaké velké pláně určené pro průmyslovou výrobu vína… asi proč ne. Jen teda mám pocit, že podobné konstrukce trochu zkomplikují práci s běžnou vinohradnickou mechanizací :-) Pošleme tam kompaktní roboty! A drony!

Fascinující klasické bílé z Jerezu

Před pár týdny jsem se ti obšírně rozepisoval o problematice nefortifikovaného sherry a dnes se mrkneme na další víno z regionu, které nebylo destilátem posíleno. Bodegas Luis Pérez „La Escribana“ Macharnudo 2019 Vino de Pasto. Pro začátek si osvětlíme různé zajímavé nápisy na vinětě. Vino de Pasto si můžeme volně přeložit jako „víno na pastvu“, v Jerezu se používá pro základní místní lehká stolní vína na obyčejné popíjení, vína nesplňující běžné apelační předpisy pro to co je sherry. A zde takto výrazně hned na přední vinětě je uvedeno téměř jistě proto, aby vzbudilo pozornost, že víno podobné úrovně nemůže být zatříděno nijak výše. Dále, větším písmem než jméno vinařství, na vinětě najdete nápis Tosca de Barajuela. To je jeden z typů tamní bílé půdy zvané Albariza, který obsahuje určitě největší podíl usazenin rozsivky a z poloviny křídu, to vše částečně spojeno s vrstvami jílu a oxidů železa do jakýchsi viničních „lasagní“. Réva na téhle půdě má tendenci plodit méně a hrozny mají silnější slupku, mošt bývá koncentrovanější, silnější a zemitější.

Old Fashioned od Nestarce

Upřímně oceňuji úplnou otevřenost v informacích o víně. U toho dnešního, propagované coby sofistikovanější variace na „druhák“, se dočtete: „… jemně jsem vylisoval Chardonnay, takže matoliny zůstaly krásně šťavnaté. Místo vody jsem je zalil přímo lisovaným Pinotem Noir, jehož hrozny byly napíchnuté muškou Drosophilla Suzuki (roztahuje se tu čím dál tím víc), takže jsme nemohli nechat ležet mošt na slupkách.“ Navíc i další vývoj vína nebyl původně plánovaným směrem: „během zrání víno chytlo lehce flor, tak jsem přestal dolívat (když to chce, tak ať to má), a výsledkem je lehce oxidativní charakter, což je pro mě jako milovníka sherry další vítaná neplánovanost.“ Vinař, a jsme u Milana Nestarce, se tady netají, že víno nevzniklo úplně plánovaně a coby výsledek nějaké zásadní vize, ale jako improvizace vzhledem k okolnostem. Jedná se o jednu z jeho limitek v pár kusech (zde 303 sedmiček), ne víno v běžné nabídce u dovozců, povedených kousků co se dříve spíš ani moc nedostávali ven z vinařství. Konkrétně jde o Old Fashioned „Blanc de noirs de blancs“ :-) Na webu jsou k tomu další informace, včetně těch o výborné vinětě od Honzy Klimeše. Doporučuji vaší pozornosti. A jaké že je víno z hroznů napadených asijskou octomilkou, které jako bonus navíc chytlo „flór“? Inu…

A vítězem je bio s lehkým bílým a cavou

Před nějakou dobou jsem zde měl velmi povedené Xarel·lo od Celler Credo (web), v článku najdete i něco o vinařství. Před pár dny pak otevřel And the Winner is… 2019, jejich úplně základní bílé. Odrůdově Xarel·lo, Macabeu, Parellada a Monastrell z Penedès, z nezavlažovaných vinic vedených v biodynamickém režimu (a bio certifikováno). Spontánně kvašeno a vyzráváno jen v nerezu, alkohol nevysokých 11 %, úplně suché a přisířeno na 38 mg/l celkové. Lehčí burgundská láhev, korek z drti s pevnou dvojploškou. Světlejší slámová barva. Čistá, svěží, lehce florální a jen decentně citrusově ovocná vůně, lehce pecičková. Suché, čisté, lehce krémové, jemnější, s decentní minerální linkou. Takové „neutrální bílé“ co se dobře pije, není na něm nic špatně, je udělané naprosto poctivě a z typických lokálních odrůd a stojí okolo dvou stovek. Ale po zkušenosti s dalšími jejich víny, a především bublinami z mateřského vinařství Recaredo, jsem asi čekal víc :-)

4x Cru Beaujolais od Château des Jacques

Mám rád dobré Beaujolais a oblíbil jsem si, krom vícero menších/naturálnějších/etc. o kterých se tu též pravidelně zmiňuji, produkci Château des Jacques (web) z Romanèche-Thorins. Měl jsem tu o nich obsáhlý článek i hodnocení několika jednotlivých vín. U příspěvků na Instagramu jsem pak odvážně napsal, že jsou možná tím nejlepším, co jejich majitel Louis Jadot nabízí :-) Myšleno v poměru ceny a kvality to ale bez nadsázky může platit, leckterá jejich vína strčí do kapsy výrazně dražší červené Burgundsko a přitom stylově vlastně nemusí být tolik odlišná. Ale toť můj názor a můj vkus, který nikomu necpu (vlastně cpu, furt dokola tady v článcích, ale nijak agresivně ;-). V uplynulých týdnech jsem zase pár jejich lahví otevřel, vše nákupy u dovozce Kupmeto, a byl veskrze spokojen. Vezměme to od nejstaršího k nejmladšímu…

Mladý živý Riesling a naturální Mencía

Občas zasvítí sluníčko a vyvolá chuť na osvěžení mladým ryzlinkem. Nedávno jsem se pustil do Weingut Prinz (web) Rheingau Riesling 2020 trocken, základu od výtečného bio(dynamického) vinařství o kterém jsem tu psal před pár měsíci, z nabídky CCVino za 279 Kč. VDP.Gutswein, z vinic se spraší a jílem a křemičitými písky. Sběr od poloviny do konce září, pomalejší fermentace jednotlivých poloh v nerezu a zrání do ledna na jemných kalech a pak do lahví. Pistole, šroubový uzávěr. Citronová barva, výraznější zbytek oxidu uhličitého a bubliny na skle. Čerstvé, živé, citrusově-florální a výrazně minerální. Suché, šťavnaté, lehčí až středně plné, alkohol 12.5 % ale příjemně štíhlé a “citrusově minerálkově” působící, šťavnaté. Kyseliny, živost, pitelnost, zábavnost. Tohle na dobrém mladém ryzlinku mám fakt rád. A jasně, vyzrálý „velký“ Riesling je naprosto skvělá záležitost, ale tuhle mladou energickou variantu bych teda vůbec nezatracoval.

Fajn sprašový veltlín a něco k cenám

Chtěl bych tvrdit, že nepodléhám slevovým akcím, jsem úplně imunní vůči bodům světových kritiků a pozitivním hodnocení v prestižních magazínech a nákupy dělám vždy jen na základě osobního posouzení kvality vína a zda cenově dává smysl. Ale byla by to samozřejmě lež. Takže když mi v mailu přistála nabídka na Niederösterreich Grüner Veltliner Lössterrassen 2019 od Weingut Josef & Philipp Bründlmayer (web) z Grunddorfu na kraji Kamptalu (ale zásadní vinice mají vedle v Kremstalu) v akci 6+6 zdarma… inu… nevydržel jsem to a naslepo pořídil :-) Kvalitní slušně hodnocené rodinné vinařství, bez herbicidů a pesticidů ve vinicích, ruční sběr. A jejich základní sprašový veltlín z mixu různých terasových vinic, připravený čistě v nerezu a školený nějakou dobu na kalech. Láhev pistole se šroubovým uzávěrem, líbí se mi viněta. Citrónová světlejší barva. Čisté, svěží ve vůni, aromaticky směrem zralé jablko, decentně krémové a příjemná kořenitost do bílého pepře. Úplně suché, lehčí až středně plné, fajn osvěžující kyseliny ale trochu zakulacené a nic ostrého, opět ovocitost do jablka, přímočařejší, běžně dlouhé ale ne nudné dobře udělané snadno pitelné bílé. Na léto a posezení s přáteli, jestli už to bude legální, se pár dobře vychlazených lahví rozhodně užije a budou mizet s chutí.

Niepoort Nat’Cool DrinkMe v červené

Rodina Niepoort je známá především coby producent výtečných fortifikovaných portských vín, ale postupem let začali nabízet i výtečná klasická tichá suchá červená i bílá vína i z jiných oblastí než jen údolí řeky Douro, mají bubliny a také spolupracují s vinaři mimo Portugalsko jako takové. Připravují skvělé věci společně s Equipo Navazos ve Španělsku, rodina zasekla drápky v rakouské oblasti Carnuntum a páchají zábavná vína společně s Philippem Ketternem na Mosele. Už několik let mají v nabídce chlastací kousky v řadě „Nat’Cool“, ze začátku to propagovali jako „novou kategorii vín“, která má za cíl nabízet snadno přístupná (projevem i cenově) ale čistě udělaná šťavnatá nízkointervenční „bez kravin a jen tak fajn“ vína nepřestřelená dřevem a odrážející místo původu. Prostě něco, co Niepoort potřeboval do svého byznysu vinného distributora :-)

Mythopia Shining aneb Pinot v podobě extrémní

Soundtrack ke článku zde. Mám rád extrémy. Teda alespoň pokud jde o víno, jinak jsem dost přízemní :-) Ne že bych je nutně potřeboval na každodenní pití a byl nadšen z každého úletu, co se mi dostane do sklenky, jen pro jeho odlišnost. Vždyť už mne znáte a víte, jak se stále vracím k „encyklopedickým“ německým ryzlinkům, klasickým bublinám, dobře udělanému Beaujolais… Ale je vždy zábavné zkoušet, kam až lze konkrétní odrůdu, oblast, styl a víno jako takové posunout. Jednou z nejextrémnějších podob mého milovaného Pinot Noir, jakou jsem měl to štěstí kdy pít, byl nedávno shining 2009, „heroic Alpine wine“ od slavného naturálního producenta z Valais, Mythopia (web). Vinař Hans Peter-Schmidt popisuje své švýcarské vinařství jako „projekt zkoumající vliv biodiverzity na produkci vína“ a obsah jeho lahví je tvořen pouze „hrozny a okolním vzduchem“ :-) Inu proč ne. Název vína odkazuje ke slavnému filmu Osvícení Stanleyho Kubricka, který myslím v mnohých (mně nevyjímaje) zanechal hluboké stopy a leckteré ze scén natrvalo vryl do paměti.

Weingut Meier a povedené přísnější ryzlinky

Udělal jsem si před nějakou dobou radost a nadělil si horizontálu čtyř ryzlinků od Weingut Meier (web) z obce Weyher (in der Pfalz). Rodinného vinařství s již téměř 20 ha na kterých pěstují 15+ odrůd, ale dominuje právě Riesling a odrůdy burgundské. Vinice jsou obhospodařované už nějakou dobu čistě a aktuálně v přechodném období na bio (a ve sklepě se vyskytnou i mírně netradiční záležitosti jako ryzlink připravený na slupkách). Za vína je zodpovědný mladý Georg Meier, vystudovaný vinař který se cvičil u Bernharda Kocha, Siegrista a Christmanna, a v poslední letech se o něm začíná trochu víc mluvit a jméno vinařství jde nahoru. Všechna chutnaná vína kvasila pomalu a dlouho v nerezu a tam i nějakou dobu ležela na kalech. Jsou v klasické protáhlé láhvi, z ročníku 2018, na 13 % alkoholu a suchá. Ale ze čtyřech více či méně odlišných podloží – buntsandstein (pískovec), rotliegendes (především červené pískovce), granit (žuly) a schiefer (břidlice).