Propíjím se teď aktuálními víny od Judith Beck, jednoho z mých oblíbených bio(dynamických) vinařství z Burgenlandu, viz třeba některé starší zápisky. A, jak to dobrá vína umí, mne to přivedlo ke zkoumání něčeho, nad čím sem se v minulosti vlastně vůbec nezamyslel. V mé rodné podkrkonošské obci se totiž jedné části říká Japonsko a další Mandžusko. Na mapách, krom jedné staré na náměstí, tyhle názvy ovšem nenajdete. Položil jsem dotaz, kde se tohle označení vzalo, a prý vzniklo kvůli tomu, že hlavní výstavba tam probíhala v době Rusko-japonské války na počátku 20. století. Určitě by to celé stálo za bližší prozkoumání. Vzpomněl jsem si na názvy s lahví Koreaa 2017, což je nefiltrované (a snad i nesířené, ač mi to tak nepřipadá) bílé a zde je původ názvu přeci jen jasnější. Vinice, svah nad Neziderským jezerem, se sice jmenuje Seewinkelschotter, ale říká se jí tam právě Korea. Její tvar totiž korejský poloostrov dost připomíná. Víno je „gemischter satz“, trochu divoká viniční směs odrůd Sämling 88, Grüner Veltliner, Weissburgunder, Welschriesling, Zweigelt, Muskat Ottonel, Scheurebe a tak všelijak, fermentace a zrání šest měsíců na kalech v 900l sudech. Burgundská láhev, kovová záklopka a DIAM korek, velmi snadno zapamatovatelná viněta. Výraznější, matnější slámově žlutá barva. Ve vůni čisté, především florální, trochu krémovosti, dotyk muškátového tónu, jemně kořenitost, bílá broskev… spíše jemnější sympatický projev. Suché, čisté, pěkná kyselina, lehce krémové a dotyk dřeva, slušná délka, balanc a pitelnost. Nic složitého, ale veskrze sympatické nevlezlé bílé, které je radost pít a má něco navíc.