čtvrtek 28. prosince 2017

Autentikfest v Praze

sevcik-ctvrteMožná ne úplně ideálně v předvánočním shonu a záplavě firemních večírků dorazil do Prahy vinařský spolek Autentista Moravia Magna, aby zde uspořádal výjezdní zmenšenou verzi boleradického Autentikfestu. Ota Ševčík, Petr Koráb, Zdeněk Vykoukal, Tomáš Čačík, Petra Brédová, Richard Stávek a „čekatel na členství“ Jaroslav Tesařík z vinařství Dlúhé Grefty představili v sále Slovanského domu průřez svou aktuální produkcí. Poctivě jsem si projel myslím všechna představená vína, spočítal jsem to na 59 vzorků. A pokusím se dnes shrnout své celkové dojmy a vypíchnout pár vín, která mne na akci zaujala nejvíce.

korab-three-vintagesU Petra Korába s radostí sleduji, jak letí kvalita nahoru. Z toho, co jsem chutnal, bych neměl problém s vůbec ničím. Těší mne i to, že dost času věnuje rozvoji šumivých vín. Ať už trochu divočejším byť zábavným kouskům (Pét Nat 2017 z Pinot Noir či dost netradiční ale velmi fajn macerovaný Ryzlink rýnský 2013 znovu rozkvašený pomocí Chardonnay 2015) tak klasice (Future sekt 2015, solidní voňavější dobře postavené bubliny). Hodně mne bavil výraznější, hutnější, plnější, temný Neronet 2016. A asi vůbec nejvíce Karmazín Three Vintages, frankovka rovným dílem z ročníků 2014 (zrání tři roky v sudu), 2015 (dva roky v sudu) a 2016 (rok v sudu). Voňavá, peckovinová, suchá, šťavnatá vyvážená záležitost, s bezva kyselinami, vybalancovaná, zajímavá a vrstevnatá, s báječnou lehkostí a pitelností. Výborné charakterní víno! Korábova vína si musím systematicky hlídat, aby mi něco zásadního neuniklo. A tříročníkovou frankovku nakoupit domů.

cacik-muskat-moravskyTomáš Čačík teprve v posledních pár letech doplnil sortiment „klasických“ suchých příjemných bílých a červených i o různé macerované kousky, na slupkách či s celými bobulemi, či o vína s výraznějším vlivem i novějšího dřeva. Ne všechno mi sedí, ale postupně to dává čím dál větší smysl. Stejně si ale nemohu pomoct a stále mne od něj tak nějak nejvíc baví starý dobrý Cabernet Moravia 2016 s čerstvou pikantnější ovocností, kořenitostí a šťavnatým čerstvým projevem. Kolik já ho vypil ve starších ročnících, společně s jeho Frankovkou (a v menší míře Modrým portugalem a Svatovavřineckým). Z červených byl hodně zajímavý také Modrý portugal 2016, překvapivě hutnější a temnější v projevu než si pamatuji, svíravější, pevnější, moc pěkně postavený. Z bílých mne velmi zaujal, a u téhle odrůdy je to dost nečekané, Muškát moravský 2016. Čerstvé, květinové, lehce mýdlové v aromatice, suché, čisté, trochu krémové, krásně postavené a překvapivě seriózní a strukturované víno. Třítýdenní macerace části bobulí sehrála v projevu jistě své. Každopádně tohle víno rozhodně doporučuji i vaší pozornosti.

sevcik-orange-2016Desítka vín ročníku 2016 u Oty Ševčíka vykazovala tradiční velmi vysokou úroveň, jeho vína obecně řadím mezi domácí špičku (viz report ze zářijové degustace téhož) a ta představená, ač ještě nehotová, dojem jen potvrzovala. Kdybych sestavoval top deset vín akce, tak ta jeho by okupovala podstatnou část žebříčku, tak raději žádný sestavovat nebudu :-) Koncentrované, výrazné plnější bílé Grefty, seriózní silnější Neuburger, se dřevem se již srovnávající efektní koncentrované Chardonnay, perfektní dokonale vybalancované „wow efekt“ Orange… Naprosto mne ale nadchly Čtvrtě 2016 (Rulandské šedé), čerstvé pikantnější minerální parádně postavené bílé, s dobře zakomponovaným dřevem, komplexní, delší, špičkové víno. Z červených pak docela nekriticky bavila Frankovka, čerstvá šťavnatá strukturovaná ovocná záležitost, i Pinot Noir. Který, krom výrazné ovocnosti, mladé čerstvosti, tříslovin a povedené struktury, šel aromaticky překvapivě hodně do podhoubí (někdo hlásil lanýže).

stavek-odmeryRichard Stávek si našel svůj specifický styl naturálních divočejších červených, specialit typu Medový muškát a především macerovaných bílých, se kterými slaví úspěchy i na světové scéně. A tohoto stylu se drží a už mnoho let jej cizeluje, specializace se u něj prostě ukazuje jako dobrá cesta. I přes argument mnohých jiných vinařů, že tak nějak musí mít od všeho trochu, aby dokázali uspokojit širokou škálu zákazníků. Některá jeho vína mi stále přijdou jako trochu moc, ale jiná si užívám velmi. Z těch představených bych vyzdvihl hlavně Odměry 2015, krásně čistou výraznější strukturovanou oranžádu, bohatou, perfektně vyváženou, delší, bezchybně udělanou ukázku stylu v její vysoce nadprůměrné podobě.

bredova-veltlinske-isperkyPetra Brédová je na vinařské scéně nováčkem a i ona si zvolila hodně úzkou „specializaci“ v podobě macerovaných bílých. U prvních vín, která připravila, jsem oceňoval především to nadšení a nasazení, s obsahem lahví bych si celý večer ale spíš představit nedovedl. Časy se však mění a technické provedení vín a jejich kvalita zřetelně letí nahoru. A to až tak, že některá vína mi přišla vyloženě skvělá. Líbila se mi „dejte mi k tomu kus bůčku“ Kraví hora 2016 (vetlín, ryzlink, tramín), svíravá, koncentrovaná, aromaticky divočejší ale čistá a s překvapivě strukturovanou, seriózní chutí, silnou, dlouhou. Fajn byla i směs Veselý 2015, voňavá koncentrovanější a výrazná, zajímavý. Ale nejvíce mne bavilo Veltlínské zelené Išperky 2016, voňavé, poměrně výrazné, vrstevnaté, vyvážené, strukturované, delší a tak nějak zvláštně „mňam“, pil bych s velkou chutí.

dluhe-grefty-alba-terra-2016Jaroslav Tesařík z vinařství Dlúhé Grefty, o jehož vínech ročníku 2015 jsem tu psal nadšeně letos v únoru a stále je s chutí doma otevírám, představil především nový ročník 2016. Jeho vína jsou tak nějak… upřímná. Na nic si nehrají, dobře se pijí a mají něco navíc. Bavila mne čerstvá, voňavá Alba Tilia 2016, směs Sauvignonu a Ryzlinku rýnského, s bezva kyselinami, balancem, zábavností a pitelností. Ale nejvíce mne oslovila Alba Terra 2016, Neuburské ze starého vinohradu, čerstvé trochu macerované bílé, strukturované, jemnější, zábavné, moc pěkně postavené, skvěle pitelné. Další adept na nákup.

vykoukal-veltlinské-zelené-2016U Zdeňka Vykoukala to mám, alespoň z ochutnávek v posledních pár letech, tak trochu jako na houpačce. Některá vína mi dost chutnají, jiná zase z toho či onoho důvodu moc nebaví, vyložené nadšení se dostavilo málokdy. Konstelace ve Slovanském době byla asi dobrá, takže tentokrát jsem si vína užil a musel i uznat pozitivní vývoj některých kousků v čase. Jméno Vykoukal jsem měl a mám spojeno nejvíce s Veltlínským zeleným. A právě Veltlínské zelené 2016, mladičké a vyžadující rozdýchání, čerstvé, silné, strukturované, delší, komplexní a velmi pěkně postavené, mne u něj zaujalo nejvíce i tentokrát. Za pozornost rozhodně stál i Resch 2015, taktéž veltlínské ale s macerací, složitější, pěkně postavené, seriózní víno. Hodně dobré bylo i Neuburské 2016, komplexní pikantnější suchý strukturovaný kousek, delší, s dobře zakomponovaným dřevem, seriózní, výborný. Dobře se mi pila i červená, jak solidní pěkně ovocný vybalancovaný trochu kmínový Pinot Noir 2015, tak i divočejší, koncentrovanější, dlouhé Svatovavřinecké 2016 a také kabernetový, plnější, ovocný, krásně pitelný šťavnatý Cabernet Moravia 2016.

Akce to byla moc fajn, byť si vinaři možná představovali o něco větší účast. Z pozice návštěvníka byl servis bez front a s prostorem se ptát samozřejmě výrazně komfortnější než davová degustace. I přes to, že jsem na závěr málem přišel o kabát (nakonec ho šatnářská služba úspěšně dohledala u jiného hosta a druhý den pro něj zajela do Benešova), jsem si Autentikfest dost užil. Ač ho tedy pojal spíš „pracovně“. Na zábavu bude čas s víny, která jsem si díky tomu vybral, hezky doma :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails