čtvrtek 29. září 2022

Výtečný Riesling z Ratíškovic od B\V

Na soutěže a body nedám, však víte, ale… ech… V červnu jsem tu psal o jednom ze mnoha soutěžních úspěchů B\V vinařství (web) a následně rovnou zainvestoval do několika jejich lahví, včetně top Frankovky a Rulandského modrého (za osm stovek, takže očekávání rozhodně nemohou být malá). A koupil jsem si i malý degustační set ryzlinku. Výsledek domácích degustování dám asi nějak souhrnně v jednom článku, ale dnes si dovolím jednu láhev samostatně, Ryzlink rýnský Reserva 2017 pozdní sběr č.š. 1709. Původ v obci Ratíškovice a viniční trati Hrubé pole, školeno rok na jemných kalech ve velkém sudu od Seguin Moreau. Láhev burgundská, záklopka kovová a celokorek.

Zobraz celý článek...

úterý 27. září 2022

Německo, Riesling a pár zajímavých statistik

Položil jsem v článku k vinařství Steintal, a také porůznu na sociálních sítích dotaz, zda si čtenáři dokáží tipnout/ví, ve kterých německých oblastech má dominantní odrůda více než polovinu celkových výsadeb a o jaké páry oblast-odrůda jde. A bylo to náročné, spojení Franky+Sylvánské třeba padlo opakovaně, stejně jako třeba Pfalz+Riesling. Ani jedno neplatí. Rozuzlení jsem dával do pondělního newsletteru (pokud neodebíráte, přihlaste se!), ale rozhodl se nakonec uveřejnit i tady. V tabulce níže najdete jednotlivé oblasti Německa seřazené podle toho, kolik procent jejich plochy zabírá tamní nejobvyklejší odrůda. Jak vidno, tak největšími specialisty jsou Rheingau, Ahr, Mittelrhein a Mosela. A abyste se nenudili, připravil jsem si rovnou pár dalších otázek na téma Německo & Riesling, odpověď je vždy skryta a zobrazí se až po kliknutí na odpovídající místo.

Zobraz celý článek...

pondělí 26. září 2022

Bodega Las Calzadas a óda na staré amfory

Měl jsem možnost, díky dovozci BioSueňo, po lahvích ochutnat čtveřici víc z Bodega Las Calzadas (web), menšího rodinného ekologického vinařství z obce Pozoamargo v provincii Cuenca, v Castile-La Mancha. Lokalitou jsme ve vnitrozemí a někde na půli cesty mezi Madridem a Murciou a 170 kilometrů na západ od Valencie, apelačně jako Ribera del Júcar a tedy jednom z nejmladších DOP ve Španělsku. Ostatně samotné vinařství funguje teprve někdy od roku 2015/2016. Vína povětšinou mají pod názvem Tinácula, tedy latinským názvem španělské tinaja a amfora po našem, což dost napovídá, jak vína vznikají. Je to klasický příběh mladého nadšeného vystudovaného vinaře, Daniel Sevilla se jmenuje, který se po studiu na univerzitě a praxi různě po světě definitivně vrátil do ospalé malé domovské obce. Už při škole si trochu hrál v garáži a pár stovek lahví udělal, ale postupně to vše dostává komerčnější ráz. Samotné vinařství je postavené ne přímo jako replika ale určitě coby odkaz k původním budovám než venkov zasáhla industrializace a exodus do měst. A celý projekt jde proti tomuhle trendu.

Zobraz celý článek...

pátek 23. září 2022

Gigondas v bílé, šampaňský boj o šířku řádků, muzeum vína v Číně a nejdražší lahve

Nedávno jsem se tu zmiňoval, že údolí Rhôny se snaží výrazně posílit v bílých vínech, v objemu produkce i jménu, jaká mají. Aktuální novinkou je, že po jedenáctiletém procesu bude jedna z prestižních apelací jižní Rhôny, Gigondas, o bílá rozšířena od ročníku 2023. Bílá se v oblasti samozřejmě i dnes připravují, ale mohou nést „pouze“ označení Côtes du Rhône. Nově, pokud splní předepsané podmínky, si budou na vinětu smět napsat i Gigondas :-) A ty podmínky? Základem musí být Clairette Blanche, minimálně 70 %. Může být úplně samostatně nebo ve směsi s tradičními odrůdami z oblasti – Bourboulenc, Clairette rose, Grenache blanc, Marsanne, Piquepoul či Roussanne. Maximálně do 5 % podílu odrůdy lze použít i Viognier a Ugni blanc. Mimochodem z jihu přišla další zajímavá zpráva a to zákaz Vermentina. Tedy používání tohoto názvu v Languedocu, kde je odrůda stále populárnější, což ostatně platí obecně. Je zde nazývána tradičně též Rolle, ale Vermentino má prostě lepší zvuk. A Italům se „parazitování“ na jejich úspěchu, přestože Francie odrůdy dělá podobný objem a nejde o žádnou novinku, nelíbilo. A dokázali si prosadit své.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 22. září 2022

Vinařství Steintal a tak trochu jiné Franky

Franky = Silvaner. A samozřejmě taky pár dalších odrůd, ono možná trochu překvapivě na plochu výsadeb sylvánské nedominuje úplně, má přesně čtvrtinu výsadeb a druhý v pořadí, Müller-Thurgau, 23.7 %. Převažují samozřejmě odrůdy bílé, v poměru 82:18, ale z těch modrých se tam pěstuje ledasco. Pět procent výsadeb je Domina, najdete tam Modrý portugal či Schwarzriesling (aka Meunier), ovšem obzvláště zajímavých výsledků dosahuje Pinot Noir. A to tuplem v jedné hodně specifické části Frank, Churfranken, kde červená vína obecně převažují. Je to oblast se strmými zterasovanými svahy okolo toku Mohanu, i svahy bez teras u řeky Erf, s červeným pískovcem a sprašemi. Čímž se dostáváme k hlavnímu tématu dnešního článku, Weingut Steintal (web) z Klingenberg am Main, špičkovému jedenáctihektarovému bio vinařství, členu VDP a podniku, který má modré odrůdy (povětšinou Pinot Noir) na všech plochách a patří v nich k úplné špičce oblasti.

Zobraz celý článek...

středa 21. září 2022

Muscadet Granite a Naše od Nestarce

Na víkendovém Zažít město jinak jsem si na stánku dovozce a vinotéky Fajnšmekr ochutnal pár dost fajn vín, mimo jiné i Muscadet Sèvre et Maine „Granite“ 2020 z Domaine de l'Ecu (web). Tedy nový ročník vína, o kterém jsem tu psal opakovaně, poprvé u srovnávačky téhož ze tří různých podloží. Vinař Fred Niger se, společně s manželkou Claire, za ty roky docela posunul, v nabídce má kvanta hodně zajímavých/ulítlých věcí, ale tohle zůstává takovou klasikou. Jen s novou, za mne o dost lepší, vinětou. Každopádně je to čistý Melon de Bourgogne (ne muškát, ač uslyšíte často…) z jihozápadně orientovaných starších výsadeb (45-55 let) na kamenité půdě s žulovým podložím, samozřejmě Demeter certifikovaná biodynamika, viz starší text, dělají to takhle už fakt dlouho. Ruční sběr, po lisování spontánní fermentace neodkaleného moštu a zrání v podzemních betonových nádržích na hrubých kalech, vše hezky gravitačně bez přečerpávání. Do lahví šlo až v březnu letošního roku. Není to jejich úplný základ, ale tohohle dělají asi nejvíc, každoročně přes dvacet tisíc sedmiček a pár set magnumek. A je to víno dost fajn mladé, které ale umí pěkně zrát v lahvi. V aktuální podobě se projevuje moc fajn aromatikou kombinující citrusy, žluté ovoce, trochu krémovosti a minerální kamenitou linku. V chuti krémovější a docela zakulacené, působí o něco plněji než by napovídalo 12 % alkoholu, taková… vysportovaná štíhlá postava. Moc fajn kyseliny, vyváženost, bezva slaná linka, lehká svíravost a decentní citrusová slupka nahořklost v závěru, co ale spíš podporuje chuť na další doušek. Baví mne velmi.

Zobraz celý článek...

úterý 20. září 2022

Skvělý Grünspitz s pozvánkou na Družstvo

Na desátého října organizujeme další Družstvo párty – Buď laska: Družstvo wine pop-up & Planeta Za for Ukraine. Výtěžek poputuje na Help Kharkiv – humanitární unii zajišťující léky, jídlo a další potřebnou pomoc obyvatelům ukrajinského Charkova a okolí. A víny bychom se rádi pohybovali především směrem na východ, ale čeká vás toho víc, informace postupně odtajníme. Tak se zastavte popít a sklenkou něčeho zajímavého přispět na dobrou věc! Za sebe bych tam moc rád měl něco od vinařství Edgar Brutler (web, zmiňoval jsem se o něm už dříve) z rumunské župy Satu Mare. A to nejen proto, že z vinic to mají na Ukrajinu nějakých čtyřicet kiláků, ale protože dělají skvělá zábavná vína. Líbil by se mi tam třeba Grünspitz 2020! Grünspitz je okrajová rumunská odrůda, která byla v minulosti celkem běžná ve směsných výsadbách, ale dneska už téměř vymizela a je (potvrzeně) snad na jediné další vinici. Edgarův dědeček ji ovšem zachoval a dnes mají celých… 0.8 hektaru! :-) Navíc tedy v certifikovaném bio režimu.

Zobraz celý článek...

pondělí 19. září 2022

Jülg a krásný německo-francouzský pinot

Dneska se mrkneme ve zkratce na Weingut Jülg (web), zajímavé čtyřiadvacetihektarové rodinné vinařství z obce Schweigen-Rechtenbach v oblasti Pfalz, od roku 2021 nováčka ve sdružení VDP a podniku, soudě dle hodnocení v německých magazínech, zřetelně letícího kvalitativně nahoru. Jde o další z vinařství, podobně jako jsem nedávno psal o Friedrichu Beckerovi, sídlící na současných hranicích s Francií a vinice mají v obou zemích. Vzhledem k lokalitě nepřekvapí odrůdové složení, kde důležitou roli hraje Riesling, ale možná ještě větší Spät/Weiß/Grauburgunder společně s Chardonnay. Aktuální nejmladší generace vinařství, Johannes Jülg, sbíral zkušenosti v top podnicích Německa ve všemožných oblastech. Top myšleno u legend jako Klaus-Peter Keller, Clemens Busch či Alexander Stodden. A zavítal i do Burgundska, mentoroval ho Thierry Brouin na praxi u Domaine de Lambrays, aby se domů vrátil s vizí dělat špičkový Pinot Noir / Spätburgunder. Který ostatně v Německu teď letí obecně kvalitativně velmi nahoru a Johannesova cesta je chováním ve vinici, novými klony a zahuštěním výsadeb i přístupem ve sklepě. Vinice – Grosse Lage Güldenwingert (ta ovšem leží na francouzské straně a jméno používat nesmí, systém je trochu debilní) a Sonnenberg a Erste Lage Pfarrwingert a Springberg – obhospodařují čistě a v současnosti už jsou v přechodném období na bio. Ve sklepě od nerezu přes větší po malé barrique sudy, dle typu vína a záměru. Čím dál vyhlášenější jsou také jejich sekty / crémanty, musím vyzkoušet!

Zobraz celý článek...

pátek 16. září 2022

Výtečný Moulin-á-Vent a Vavřinec z Burgenlandu

Mám to rozpracované reporty z hned několika degustací a větších ochutnávkových akcí, ale nějak nestíhám, tak pro dnešek zase „odhrnu“ alespoň dvě jednotlivé lahve. A začneme v Beaujolais, lahví od Château des Jacques (web) z Romanèche-Thorins, producenta především klasický seriózních červených z apelací Moulin-à-Vent, ale dělají i skvělý Morgon a v menší míře i vína z dalších míst. Ostatně jsem se tu o nich rozepisoval dost detailně a o vínech se zmiňoval opakovaně. Otevíral jsem Moulin-á-Vent „Clos de Rochegrés“ 2019, i o této specifické poloze jsou v článku informace, což je samozřejmě tak trochu vraždění neviňátek. Vzhledem k tomu, že jsem chutnal i verzi 50 let starou a furt byla při životě :-) Víno je školením klasika, po ručním sběru a třídění jsou hrozny obvykle úplně nebo téměř úplně odstopkovány, macerace probíhá tři až čtyři týdny za pravidelného potápění či skrápění matolinového klobouku (s četností dle ročníku a fáze zpracování). Ve sklepě školeno 10+ měsíců v kombinaci nových a použitých menších sudů různých francouzských původů. O ročníku 2019 v Beaujolais jsem se zmiňoval už dříve, i přes veškeré komplikace z něj vznikla spousta špičkových vín. Tohle je v burgundské lahvi, s kovovou záklopkou a celokorkem. Výtečná aromatika, ve které se spojuje červené ovoce, hlavně peckoviny, s florální linkou, pěknou kořenitou a spoustou jemnějších tónů. Dřevo perfektně zakomponované a vyšší alkohol také. Suché, čisté, středně plné až trochu plnější, s krásnou výraznější ovocností, měkčími tříslovinami a velmi fajn délkou. Strukturované, výtečné Beaujolais, se kterým se jde hrát už teď, ale pár let (upřímně 5+ alespoň) mu prospěje. Vozí Kupmeto. Mám doma nakoupeno z vinařství kupu vín, různé polohy Moulin-á-Vent v jednom ročníku i vertikály, někdy by z toho mohla být dost zajímavá degustace…

Zobraz celý článek...

čtvrtek 15. září 2022

Pinot z Krásné hory v tiché i šumivé podobě

Vinařství Krásná hora si nadělilo úplně nové webové stránky a společně s nimi také výrazné nové viněty některých lahví. A mají kupu vín, která jsem ještě nechutnal. Testování jsem začal dvěma verzemi odrůdy Pinot Noir, jejich srdcovky a odrůdy zásadní. Začneme bublinami. Blanc de Noir Sekt 2020 je nejnovější verze jejich dost úspěšných (po sklence je měla třeba mišelinská tříhvězda a jedna z top světových restaurací, Maaemo; pokud takovéhle věci berete jako měřítko úspěchu ;-)) suchých bublin. Původ hroznů ve viniční trati Nivky v Kobylí, jde o čistý Pinot Noir, lisovány celé hrozny, 30 % kvasilo v 500l starších sudech a 70 % je nerez, síření minimální. Druhotná fermentace v lahvi a na kalech lehce přes rok, po odstřelu (letos v červenci) bez dozáže a jako Brut Nature. Tmavší žlutá barva, fajn vytrvalé perlení menších až středních bublinek. Na první přivonění překvapivě seriózní a „pokročilá“ vůně, určitě bych tipoval víno vyzrávané znatelně delší dobu, hlubší, trochu navinulé do malvic a podzimního sadu, lehce kouřovo-minerální, velmi slušné. Suché, čisté, středně plné, výraznější, bezva kyseliny a šťavnatost a ovocnost, fajn délka a stavba. Možná mírně hrubší v závěru a z vůně jsem čekal snad ještě o kus víc, ale dost povedené bubliny. Stylově pro mne víc na pití samostatně a hrát si s nimi a nebo párovat s jídlem, spíš než jen jako nějaký přípitek :-)

Zobraz celý článek...

středa 14. září 2022

Fred Franzia, Louis Latour

Na dotaz, jak může Bronco Wine Company prodávat víno levněji než láhev vody, vinař pověstně odvětil: „Vodu předražují. Copak to nechápete?“ Ve věku 79 let zemřel Fred Franzia, šéf jedné z největších amerických vinařských společností, kterou založil na vánoce roku 1973 společně se svým bratrem a bratrancem. Mezi vinnými nadšenci a hledači velkých vinných zážitků určitě neměl tak velké jméno jako jiní zásadní američtí vinaři, přesto mezi ně bezesporu patřil. Franzia si zakládal na důležitosti vín v segmentu „hodnota za peníze“ a byl přesvědčen, že většina vinařského odvětví se až příliš upíná k vysokým cenám, kultu jména a prestiži. Chtěl „demokratický“ trh a méně snobismu. Bronco Wine Company asi nejvíce proslavilo obnovení staré značky z údolí Napa, Charles Shaw, kterou koupili roce 2002. Výsledná vína ale byla známější jako „Two Buck Chuck“, prodávala se výhradně v síti Trader Joe's za pouhých $1.99 za láhev a k dispozici byla z odrůd jako Cabernet Sauvignon, White Zin, Merlot, Chardonnay, Sauvignon Blanc či Shiraz. První rok dokázali otočit 2 miliony beden (po 12 lahvích, tj. 24 milionu lahví), o rok později už to bylo 5 milionů beden. Vínům se dostalo docela pozitivních hodnocení i od kritiky. A za roky od uvedení dokázal tenhle archetyp spotřebních vín získat i mnohá ocenění, jejich šardonka si třeba z jedné soutěže odnesla dvojitou zlatou medaili a 98 bodů ;-) Dnešní cena je spíš už $2.99 (a mimo Kalifornii $3.99), jen občas spadne na legendární původní částku v rámci propagačních akcí. A když si připlatíte dolar, dostanete některá vína i z bio hroznů! Vzhledem k mnohé konkurenci se ale už ročně prodává „jen“ zhruba milion beden.

Zobraz celý článek...

úterý 13. září 2022

Eugenio Bocchino a Raìca

Už je vlastně pár měsíců, co jsem měl možnost přechutnat si několik vín od Azienda Agricola Eugenio Bocchino (web) z La Morra, tedy jedné ze zásadních obcí produkujících Barolo. Nějak jsem se nedostal k článku, ale teď si všiml (když jedno jejich víno získalo 95 bodů a platinovou medaili na Prague Wine Trophy, tak to k něčemu přeci jen je :-D), že dovozce Víno pro Vás podnik zařadil do sortimentu, takže dobrá příležitost se zmínit. Manželé Eugenio Bocchino a Cinzia Pelazza (mimochodem bioložka s odborným zájmem o houby v půdě a jejich interakci s révou) se dostali od jednoho sudu a 250 lahví připravených v garáží před pětadvaceti lety na dnešních 20-25 tisíc lahví z pěti hektarů vinic, ze sedmi parcel u obcí La Morra, Verduno, Alba a Roddi. Odrůdově samozřejmě především Nebbiolo a trocha Barbery. Od konvence rychle přešli k ekologickému hospodaření, bio certifikaci a následně též biodynamice, jsou i členy uskupení Renaissance des Appellations Nicolase Jolyho. Ve sklepě vína kvasí spontánně v nerezu a macerují, dle potřeby různě dlouho, s ponořeným matolinovým kloboukem (spíše než s jeho potápěním nebo skrápěním). Nepracují s novým dřevem jen staršími a typicky většími sudy, hodně omezují přetáčejí, nečiří a pokud filtrují tak jen velmi hrubě a i síření minimální. Cílem je spíše (ovšem velmi relativní) lehkost a elegance než výrazná váha a síla.

Zobraz celý článek...

pondělí 12. září 2022

Dva povedené ryzlinky z Rheinhessen

V minulosti jsem se tu krátce zmiňoval o jejich Scheurebe a bílé burgundě, ale vlastně ne o ryzlincích. Přitom jsem vypil docela dost základního (když pominu litrovky) gutswein a asi ještě víc, hlavně za poslední rok v ročníku 2020, vesnického Bechtheimer Riesling -S- trocken. Jsme tedy v Rheinhessen, ve vinařství Geil (web, celým jménem Weingut Oekonomierat Johann Geil I. Erben, pojmenováno po synovi zakladatele, který byl též mnoho let starostou Bechtheimu a také spoluzakládal Raiffeisenbank), rodinném podniku s pětatřiceti hektary vinic, z nichž si nejvíce považují tratě Geyersberg, Hasensprung a Rosengarten. Tohle jejich víno stojí o úroveň níže než traťovky (pochází z top vinic ale mladších výsadeb), ale je to skvěle udělané spätlese-styl nerezové suché bílé, které za nimi kvalitativně moc nezaostává a cena přívětivější. Aktuálně je už v prodeji ročník 2021 a já neodolal. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Citronová žlutá barva. Čerstvá, energická, slinosbíhavá vůně. Lehce pikantní, kombinace ovocnosti až směrem do tropika (ananas, citrusy) se zralým jablkem. Suché, šťavnaté, jen velmi decentní dotyk cukru, osvěžující, s fajn ovocností do broskve a citrusů, slušná délka. Baví! Dobrovolně přiznávám, že mám ryzlinky v téhle mladistvé říznější podobě rád, ať si o tom myslí kdo chce co chce a nejraději by je ještě pár let archivoval. Což tohle klidně může, ono se bude pozitivně pár let vyvíjet. Beru u Kupmeto, kartonové počty :-)

Zobraz celý článek...

pátek 9. září 2022

Rozloučení s lahví Bollingeru

Přemýšlel jsem včera večer co otevřít, u zpráv. Padla sklenička ginu, ale měl jsem tu jen kanadský (a japonský) a pokračovat v něm mi přišlo nevhodné. Na její korunovaci se pil trochu nečekaně Traminac 1947, ročník svatby s Filipem, z Iločki podrumi (Ilok Cellars), ale žádné obdobné chorvatské víno jsem tu neměl. A tak nakonec sáhl po jedné klasice, nic lepšího na uctění její památky jsem nenašel. James Bond a tak, však víte. Navíc má vinařství Royal Warrant, hezky „By appointment to Her Majesty the Queen Elizabeth II.“. Nebyla to moje královna, že jo, a vlastně mne překvapuje, jak mne docela vzalo. Ale byla nedílnou součástí moderní historie Evropy po sedm dekád a zároveň připomínkou její bohaté minulosti. Jako klasické velké víno z tradičního regionu :-) S její smrtí tak trochu definitivně skončilo dvacáté století. A to víno? Báječné, lepší než před třemi lety. Třeba sepíšu víc časem.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 8. září 2022

Nové generace, velké frankovky a jiné problémy

Včera jsem vyrazil do observatoře na Žižkovském vysílači na degustaci šesti rakouských producentů, zastoupených přímo vinaři, kterou pořádal dovozce Umění vína. K tématu, respektive některým z vinařství, tu budu mít časem samostatný článek. Dnes jen dvě lahve a z toho jedna vlastně bez větších degustačních poznámek. Jen dva takové dojmy, co mám potřebu teď odvalit. Ale vydržte to se mnou, občas mám snad i smysluplné texty :-) Začneme ve Weingut Anita und Hans Nittnaus (web), u burgenlandské biodynamické klasiky, ale s víny v podstatě tradičního střihu. A teď přichází nová generace, synové Martin a Andi a jejich sestřenice Lydia. A do zažitých tónů přinášejí trochu toho punku. Z části za to určitě může právě Lydia, která je dcerou protestanské pastorky a, aby to bylo netradiční ještě trochu víc, tak její otec pochází ze severovýchodní provincie Papuy-Nové Guineje, Nového Irska.

Zobraz celý článek...

středa 7. září 2022

Dva základní Rieslingy od Weingut Schloss Lieser

Jedním ze zásadních prestižních jmen na střední Mosele, a v podobě efektního neorenesančního zámku i jednou z nejvýraznějších budov oblasti, je určitě Weingut Schloss Lieser (web) z Lieseru, člen VDP, podnik s maximálním hodnocením ve všech důležitých německých časopisech a vinařství s 25 hektary často velmi starých vinic na 185+ různých parcelách v nejslavnějších tratích od Piesportu po Zeltingen. Ještě na začátku devadesátých let minulého století nebyl podnik ve zrovna dobrém stavu, postupně několikrát změnil majitele, z původních téměř 45 ha vinic se propadl na 6 ha v podstatě už jen v Lieser Niederberg Helden a kvalita vín také významně utrpěla. Až s Thomasem Haagem (který své ostruhy a zkušenosti získal v další z moselských legend, rodinném podniku Weingut Fritz Haag) a jeho manželkou Ute, nejdříve z pozic sklepmistrovských a ředitelských a o pět let později už jako majitelů celého vinařství, se začala psát moderní historie podniku a jeho vzestup k metám nejvyšším.

Zobraz celý článek...

úterý 6. září 2022

Ryzlinky! Žernosecký a VOCčko ze Sonberku

Ryzlinky! Nakoupil jsem teď zase jednu fajn degustační sadu z Německa a navíc, narychlo na nečekané posezení s přáteli, ulovil i něco domácího. Tak vás zas mohu oblažovat poznámkami :-) Třeba k Riesling 2017 VOC ze Sonberku (web), který svého času posbíral kvanta zlatých medailí a špičkových hodnocení, třeba 95 bodů na Decanter World Wine Awards nebo Premium Gold na Prague Wine Trophy 2018 a 2019. Já ho naposledy chutnal v říjnu 2019 a to mi přišel, vzhledem k věku určitě, až překvapivě přístupný a nazrálejší, ale opravdu výborný, šťavnatý a prostě skvěle udělaná klasika. Aktuálně zakoupená láhev má výraznější, tmavší žlutou nazlátlou barvou. Původní meruňková ovocnost už je spíše pryč a zůstává něco sušeného ovoce a bylinek, hodně výrazná toastovost a nazrálost. Suché, čisté, s výraznější kyselinou, minerální linka, pečené ovoce a toast, dobrá délka… stále má co nabídnout, ale na mne působí už trochu unaveně. Po těch letech ale nelze garantovat, při nákupu z regálu běžné vinotéky, že bylo dlouhodobě ideálně skladováno a třeba z chladného sklepa nebude živější. To je obecně riziko a zábava u starších vín. A taky otázka vkusu, někomu by tenhle projev přesně vyhovoval a určitě existuje skupina, která by horovala pro dalších pět let ležení :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 5. září 2022

Krupobití, národní sommelier ČR, ISBN pro vína

V Evropě zuří sklizeň hroznů, vzhledem k suchu a vlně brutálních veder začala v některých regionech (třeba španělská Rueda) historicky vůbec nejdříve a v mnoha dalších jde pak o jednu z nejčasnějších vůbec. Což je něco, co v poslední dekádě slyšíte každé (v lepším případě) druhé vinobraní, takže žádná novinka, vlastně. V části Katalánska za vinaře sklízelo, a bohužel mělo i oběti na životech, krátké ale intenzivní krupobití, v některých místech s kroupami až deseticentimetrovými. Na video ho zachytil třeba jeden z mých oblíbených producentů bublin, Celler Mas Candí. Kruté. Další regiony a vinaři snad budou mít více štěstí. Na jednom z míst na Krétě sklizeň ale ani nezačala, požár zde zničil přes sto hektarů starobylých unikátních předfyloxerových vinic a také staleté olivovníky.

Zobraz celý článek...

pátek 2. září 2022

3/4 Cabernet Moravia a fajn Blaufränkisch

Jsou vína, která vzniknou tak trochu omylem. U dnešního kousku je to poznat už z viněty, písmenko F na ní očividně původně být nemělo! V ročníku 2020 vinařství Tři čtvrtě (web) nevycházel Cabernet Moravia na celý sud a naopak zbylo trochu Frankovky. A tak vznikla tahle směs, CmF 2020, přídavku mé odrůdy z jejich portfolia nejoblíbenější je tam zhruba do pětiny. Obě odrůdy jsou z ještě relativně mladých výsadeb, z roku 2004. Morávka je sbírána na výročí vzniku Československa, Frankovka o týden dřív, obě odrůdy macerace po dobu fermentace a sud francouzský dubový. Korek byl proteklý a na venkovní straně už se usadila plíseň, ale na víně se nijak nepodepsalo :-) Pěkná rubínová barva. Čerstvá, zábavná ovocná poměrně expresivní aromatika. Florální a červené ovoce, kořenitost lehce „studený svařák“, makový závin. Středně plné ale lehkonohé, šťavnaté, čisté, příjemné kyseliny a červená ovocnost, slušná délka, takové… milé. Moc pěkně se to pije, není to složité ale zároveň je zábavné a láká k dalším douškům a zkoumání. Tohle červená od ¾ umí a je to jeden z důvodů, proč je tak rád piju.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 1. září 2022

Valpolicella od Scriani

S odstupem zhruba jednoho roku jsem měl možnost projet si několik úrovní Valpolicelly (a také Luganu a další bílá, ale o tom třeba někdy příště) od vinařství Scriani (web). Vinařství rodiny Cottini, produkci má nyní pod palcem především třetí generace v podobně Stefana Cottini, sídlí v městečku Fumane, nějaký patnáct kilometrů na sever od Verony a podobně daleko to je ke břehu Lago di Garda. Osmihektarový podnik jede na vinicích v udržitelnějším režimu ale bio nejsou, disponují mladými výsadbami i vinicemi přes padesát let starými, povětšinou na zterasovaných svazích. Ve sklepě pracují s nerezem, velkými sudy ze slavonského dubu i menšími a barrique sudy. Jádro produkce tvoří právě Valpolicella v různých úrovních – Classico, Classico Superiore, Ripasso i vrcholné Amarone a Amarone Riserva. A samozřejmě i sladké Recioto. Ale my se dneska mrkneme na suchá červená.

Zobraz celý článek...