Tomáš Čačík

Vím, že dnešek bývá spíše dnem oslav a bujarého veselí, ale zasáhla mne jedna velmi smutná zpráva. Zemřel otec dvou dětí a výtečný vinař z Kobylí Tomáš Čačík. Souboj se zákeřnou nemocí prohrál autor báječných lehkonohých frankovek, tvůrce jednoho z nejlepších neuburských co jsem kdy pil a člověk, který mi ukázal, že i Cabernetu Moravia se vyplatí věnovat pozornost. Už ani nevím, kolik lahví z Tomášovy produkce jsem v životě vypil, ale existuje maximálně jedno či dvě vinařství od kterých to bylo více. Vytahuji ze sklepa nějaké starší lahve a přemýšlím, co k tomu víc říct. Tohle jsem nikdy neuměl. Hodně sil rodině a upřímnou soustrast…

Pinot Noir od Kočaříka a Lisy Bunn

O svátcích a okolo nich jsme otevřeli nemálo zajímavých lahví, a na další nejspíš ještě přijde řada ve dnech následujících. Dnes si dovolím poznámky ke dvěma kouskům z odrůdy Pinot Noir. A začneme na Moravě, u Petra Kočaříka, který (alespoň podle mne, samozřejmě) zvládá červenou burgundu jako jeden z vůbec nejlepších u nás a tvoří seriózní vína s potenciálem zrát. Jeho novou vlajkovou lodí je Pinot Noir Novosady, zatím ještě z mladých výsadeb tří klasických francouzských klonů pinotu (115, 777 a 828), ale už teď velký příslib věcí příštích (byť mám zatím stále tendenci preferovat původní variantu vína). Mladý ročník 2016 má moc pěknou rubínovou barvu. Vůně je čistá, čerstvá, krásně červeně peckovinová, lehce kořenitá, přístupnější „milý“ voňavější projev. Suché, čisté, šťavnaté v chuti s bezva kyselinami, červené peckoviny, trochu plnější ale 14 % alkoholu parádně zapadá do vyváženého projevu, skvěle pitelné. Výborný pinot v jeho trochu veselejší podobě, už teď přístupný ale má potenciál dál zrát. Vidíte je, mladé keře :-) Mimochodem víno jsem měl v restauraci Výčep, novince na Vinohradech specializované na pivo z Dalešic a moderní (a dost chutné) pojetí kuchyně „české, moravské a valašské“. Chutnalo mi tam dost a když jsem spatřil láhev tohohle pinotu, tak přes fajn pivo neodolal :-)

Dvě nesířená družstevní červená z Rhôny

Dneska se mrkneme na dvě červená bez přidané síry, ale nebude to u malého biodynamika v okrajovém regionu. Camille Cayran (Cave de Cairanne) je družstvo z jihu Rhôny s tradicí od roku 1929, momentálně sdružují na 65 pěstitelů nejen z Cairanne ale i z oblastí okolo. Ročně vystřelí nějakých 10 milionů lahví, od základních Vin de Pays du Vaucluse po Châteauneuf-du-Pape, zvládají i nadprůměrně chutné kousky. V sortimentu mají i bioprodukci a nyní, asi i díky příchodu nového sklepmistra, vína kompletně bez přidané síry. V kontextu velikosti celého družstva jde o malé šarže, jednotky tisíc lahví, ale i to se počítá. A je na tom myslím hezky vidět, že i podobní hráči hledají nové cesty (nebo alespoň nové zákazníky, když bych odhodil bloggerskou naivitu). Ale dost řečí, jak to teda chutná?

Obě vína vznikají podobně, s nějakou tou studenou macerací před fermentací za řízené teploty, školení probíhá v betonu. Uložena jsou v burgundské lahvi, v případě Cairanne s logem podniku přímo ve skle, s kovovou záklopkou a celokorkem. Obě měla nemalých 14.5 % alkoholu, ale skrývala to skvěle. Côtes du Rhône Sans soufre ajouté 2017 je směs odrůd Grenache a Carignan z vinic v Cairanne a okolí. Tmavá, hlubší barva, fialový tón. Čerstvá, pěkná svěží „betonová“* ovocnost, na pomezí červených peckovin a tmavšího ovoce, černý rybíz, dotyk černého čaje. Středně plné až plnější, suché, šťavnaté, ovocnost do višní, bezva pitelnost, něco třísla a svíravosti, fajn délka. Zábavné, nic to nepředstírá a prostě se skvěle pije. Potenciál zrání asi nebude velký (druhý den se v otevřené lahvi** objevilo polévkové koření, znatelnější oxidace a projev trochu zhrubl), ale vzhledem k tomu, jak dobré je právě teď, to nijak zvlášť nevadí. A je tam zlatá medaile z Mâconu! :-)

Cairanne Sans soufre ajouté 2017 je odrůdově Grenache, Syrah a Mourvèdre, čistě jen z Cairanne a trochu starších výsadeb. Tmavá, hlubší barva, tón do fialové. Výrazná, čerstvě efektně ryze ovocná vůně, tmavší peckoviny, kořenitá linka. Energické, i druhý den v lahvi si udržovalo čerstvost a naprostou čistotu. Suché, středné plné až plnější, bezvadné kyseliny, šťavnatá ovocnost, decentně minerální linka, dobrá délka. Parádně udělané víno, nic složitého ale zároveň si s tím jde hrát. Opět už teď krásně pitelné, vinařství tomu dává dva roky při skladováni v chladu a s tím bych i souhlasil, k pití teď.

Cairanne bylo o něco zajímavější a lépe drželo v otevřené lahvi, ale rozdíl oproti Côtes du Rhône nebyl zas tak zásadní, obě jsem pil s chutí. Cena 250 Kč u CdR a 315 Kč u Cairanne. Dovezl Dr. Ivan Tomek alias rhona.cz. Bohužel jsem nezvládl žádnou z jejich degustací v poslední době a vína si ochutnal až doma, takže Cairanne už je vyprodané. Pro příště si je ohlídám.

* Rozhodl jsem se postupně vybudovat výkladový slovník mých degustačních obratů, mám obavu že ne vždy odpovídají zažité degustátorské praxi či pravidlům WSET ;-) Možná si to jen sugeruji, ale „betonová ovocnost“ mi přijde ne tak chladná a reduktivní jako nerez a zároveň bez otevřenosti a vlivu dřeva. Ovšem už jsem měl beton i v poznámkách u nerezů i velkých starých dřevěných sudů, takže…

** Otevřenou lahví myšleno s vínem upitým a jen zastrčeným korkem, bez nějakého odsávání vzduchu nebo hrátek s konzervačním plynem. Otevřená bílá (krom nějakých oblud výrazně se dřevem či macerovaných kousků) do dalších dní skladuji na stojáka při 4˚C, červená taktéž stojící v chladničce nastavené na 12˚C.

12x Champagne od pěstitelů i velkých domů

Minulý týden uspořádal dovozce Jiří Hron ve spolupráci s Vinotékou u Lachtana ochutnávku Champagne. Teď před svátky se jich vždycky vynoří spousta, pro bublinofily ideální období poznat nové věci. Tématem byla především vína od pěstitelů a rodinných producentů, ale k nim šlo na srovnání i několik klasických domů, došlo i na dvě vína z magnumky. Ochutnávka krásně předvedla hned několik pravd. Velké domy nejsou samozřejmě jen marketing, umí udělat výborné víno. Menší producenti fakt nejsou jen nějaká „poznámka pod čarou“ a kvalita jejich vín může být špičková. Stejně jako produkují i vína nezajímavá, kde s lahví z velkého domu uděláte lépe. Champagne připravené výraznějí v sudech může být parádní pití, stylově často budou vyhovovat těm, co jinak preferují spíše tichá bílá. Champagne připravené výraznější v sudech může být i dost o ničem, kvašení a zrání v dřevě dokáže víno totálně přejet a ne každý je prostě Anselme Selosse nebo Olivier Collin, že jo. Bubliny jsou prostě super, jejich spotřeba už čtvrt století právem neustále roste. A je prostě fajn je pít jen tak, nejen o zvláštních příležitostech. Uznávám, že v případě Champagne je tak trochu limitujícím faktorem cena… :-)

PF 2019 od Jižního svahu

Svátky se nezadržitelně blíží, zítra nás čeká první zimní den a venku sněží. Přeji Vám do nového roku vše nejlepší, zdravím počínaje a mnoha skvělými zážitky s vínem spojenými konče. Věřím, že i v roce 2019 zachováte Jižnímu svahu svou přízeň. A já se pokusím Vás stále zásobovat doufám zajímavými články a vinnými tipy, nějaké chystám ještě letos :-)

7 Řádků / 7 Riadkov a Zlatý roh

Je to necelý rok, co jsem tu měl reportáž z ochutnávky vinařského projektu 7 Řádků / 7 Riadkov, který se mi k mé velké radost daří sledovat prakticky od počátků. Za tu dobu nedošlo k žádným zásadním změnám, na rozdíl od skoku mezi ročníky 2015 a 2016, a mohu se tedy vrhnout rovnou na vína. Rosé Pet Nat 2018 postavené na Cabernetu Moravia a André zatím ještě neperlí, takže je to intenzivně růžová, čerstvá, ovocná limonádka s bezva kyselinou, až se rozjede tak mne bude zajímat víno ochutnat znovu. Moravské Bílé Cuvée 2017 je trochu divočejší mix sedmi odrůd, květinovější v projevu, suchý, čistý, s velmi fajn kyselinou ale zároveň krémovou zakulaceností, lehkonohý, živý, pěkně pitelný. Slovenské Dark Ages 2017 je oxidativně postavená (nedolitý sud) směs veltlínu a ryzlinku, matnější tmavší a opalizující v barvě, podzimní ovocná aromatika, suché, čisté, bezva kyseliny a efektní živost v chuti, zábavné, delší, skvěle pitelné. Tohle se bude „deviantní“ skupině vínomilců velmi líbit a mně teda baví dost :-)

Náckovský Zweigelt, LVMH při chuti, Agent 007 alkoholik, Mouton 2016 …

Co nového ve světě velkých (i těch o něco menších…) vín? Kupříkladu v Rakousku uvažují o přejmenování odrůdy Zweigelt, dokonce už i v našich novinách se o tom psalo. Friedrich Zweigelt, který odrůdu na počátku dvacátých let minulého století v Klosterneuburgu vyšlechtil (a sám ji nazval Rotburger), totiž podle všeho sympatizoval s nacisty. Ankety mezi lidmi i vinaři zatím dopadají ve prospěch ponechání zavedeného názvu, ale kdo ví.

Tři francouzská bílá v Bruxxu

Dobrovolně přiznávám, že už se těším na „klid“ Vánoc, večírky a různá setkání jim předcházející už mne začínají vyčerpávat a vybírat si svou daň. Ale alespoň strohé degustační poznámky si zvládám psát i do pozdních nočních hodin :-) Pravda, nebývají už dvakrát rozsáhlé, ale základní dojem z nich člověk získá. Dnes bych rád odhrnul pár lahví z posezení v Bruxxu (kam rádi chodíme s přáteli na oběd, vaří obvykle výborně a dětský koutek je tam skvělý) jsem postupně pil tři bílá a ve všechny případech byl docela spokojen. Trimbach Riesling je sázka na jistotu, i tento jejich základ (primárně z hroznů od dlouhodobých partnerů, čímž myšleno i několik generací, a ne jejich vlastních vinic) je výtečně udělaný alsaský ryzlink, zde ho mají v ročníku 2015 což se projevuje výrazně koncentrovanějším a nabušenějším projevem než v letech „klasičtějších“, má to dost alkoholu ale zároveň až překvapivě parádní výrazné kyseliny a není tedy utahané, z ovoce jako meruňky to už nazrává směrem k vosku a petrolejovým tónům. Když si vezmu, že toho dělají někde mezi 300 a 400 tisíci lahvemi tak, klobouk dolů. K nám vozí Global Wines a za flašku chtějí zhruba čtyři stovky, akorát na webu se mám dojem úplně netrápí mít správně aktuálně prodávané ročníky a konkrétní je třeba ověřit.

Tříčtvrtinová Frankovka z Bořetic

Na Moravě a v omezené míře i v Čechách se neustále objevují nová menší vinařství (i ambiciózní větší projekty), do konce roku bych se tu rád zmínil o dvou nebo třech. Dnes to bude Rodinné vinařství Tři čtvrtě z Bořetic. Narazil jsem na ně tak dva a půl roku zpátky a na fotkách mne hned zaujala viněta, víc lahví vedle sebe působilo jako periodická tabulka odrůd. Poprvé jsem je ochutnal loni v létě, nečekaně při výpravě do maďarského Somló, které se účastnila i vinařka. A hodně mne zaujala jejich Frankovka. Tu jsem teď otevřel konečně i doma (ano, více než roční rozestupy to jsou, žádný spěch…) v novém ročníku a byl více než spokojen. Další vína mne na ochutnání ještě čekají, ale nějak mám chuť se o dojem podělit už teď.

Trocha španělského naturálna

Ať hledám jak hledám, nemohu zde najít žádný článek o vinařství Alfredo Maestro, krom fotky jeho oblíbených „marťanů“, což mne trochu překvapuje. Přeci jen jsem ho něco vypil a měl i na Družstvu. Inu což, napravím alespoň trochu dnes. Jsme v regionu Castilla y León a u většiny vín v oblasti Ribera del Duero, ale nečekejte tamní typický styl nabušených a výrazně nasudovaných vín. Samotný Alfredo začal dělat vína někdy v roce 1998, od začátku z bio hroznů ale ve sklepě jel podle příruček (enologii nikdy nestudoval) a cpal do nich všechno možné. Po pár letech mu ale přišlo divné, že má sice zdravé eko hrozny, ale potom s nimi dělá podobné psí kusy, tak přešel na čisté postupy i ve sklepě. Včetně toho, že prakticky nesíří. Má to štěstí, že může pracovat s několika hodně starými zajímavými parcelami, ze kterých produkuje momentálně asi 16 různých vín. Marťani (El Marciano) a dnes chutnané El Rey Del Glam 2017 patří mezi dostupnější kousky, u nás s doporučenou maloobchodní cenou po lahvi nějakých 370 Kč (vozí BIO Sueño). I vinětou jasně naznačuje, že jde o pití pro radost a nic vyloženě vážného :-)

Nádherný ryzlink z Kurdějova od Galy

Když jsem se před šesti lety bavil s Jaromírem Galou na jedné degustaci, tak nadšeně rozprávěl o obnově vinic na místech kde tradičně bývaly a novém projektu se specializací na ryzlink. Nějak jsem to pak vypustil z hlavy a vlastně teprve nedávno si uvědomil, že vše úspěšně proběhlo a vinařství Gurdau (web), podle původního německého názvu Kurdějova, od ročníku 2015 produkuje víno. První révu na kurdějovských vápenitých spraších vysadili v roce 2012 a postupně dosazovali v další letech, na různých místech u obce, až na současných finálních 8 ha. Pro ryzlink namíchali osm kvalitních klonů z Alsaska, Wachau, Rheingau a Pfalze (a do budoucna nás určitě čekají různé speciální šarže, tedy alespoň doufám) a mají i trochu veltlínu a odrůdy Pinot Blanc. Ale rýňák dominuje a především s ním bude asi jméno vinařství spojeno nejsilněji. Na teprve druhý ročník a mladičké výsadby je výsledek každopádně velmi působivý.

Krásná Barbera a fajn Amontillado

Vyzkoušel jsem pár další lahví odrůdy Barbera a naprosto zřetelně z nich vybočila Barbera d’Alba 2016 vinařství La Ca' Növa. Psal jsem o nich v souvislosti s Barberescem a jejich styl mi sedí, což se projevilo i zde. Tahle Barbera, původem z jedné vápencové a pískovcové vinice, kvasí a maceruje v nerezu dva až tři týdny dle ročníku za pravidelného potápění matolinového klobouku, poté zraje rok v 30 hl sudech z rakouského dubu. Láhev Albeisa, kovová záklopka a celokorek. Tmavší rubínová barva, fialové odlesky. Výrazná, trochu divočejší starosvětská vůně, zřetelná výraznější zralost hroznů až do marmeládových tónů ale zároveň jasně kyseliny, ovocnost až do lesních plodů v kombinaci s živočišností, energické, zajímavé. Suché, středně plné až plnější, s výbornou kyselinou, zralejší tmavá ovocnost, tříslo vlastně docela uhlazené, delší. Šťavnaté, poctivé, zábavné a výborně pitelné (přes 15 % alkoholu, který krom dlouhé teplejší dochuti krásně skrývá) a přitom hodně zajímavé a na zkoumání celý večer. Oslovilo velmi. Cena 335 Kč po lahvi u Víno pro Vás je fajn.

Ročník 2017 od Nepraše

Součástí narozeninové oslavy vinného baru Bokovka byla i volná ochutnávka pavlovského Vinařství NEPRAŠ & Co. (web) za osobní účasti Radomíra Nepraše a sklepmistra Ondřeje Veselého. O vinařství už jsem se tu párkrát zmiňoval, nadšený jsem byl z Rosé Gravettien 2015 a dost si užil vlašák, oslovilo mne i Chardonnay a nebyl úplně odvařený z Ryzlinku rýnského (2014 kabinet, 2015 pozdní sběr Altenberg). Nestíhám toho ochutnat tolik kolik bych chtěl (dostanu se na méně degustací než dříve a doma toho prostě nejde pozotvírat po lahvích tolik, nejen z důvodů čistě ekonomických), takže za nečekanou možnost projet si průřez ročníkem 2017 jsem byl velmi rád.

Má oblíbená šardonka a seriózní „ženská“ cava

Jsou vína, ke kterým se vracím strašně rád. A pokaždé lituji, že jsem při jejich nákupu škudlil a vzal jich málo :-) Takovým je i Chardonnay Patchwork 2015 od Domaine André et Mireille Tissot. Detaily si můžete přečíst v článku z doby, kdy úplně čerstvé víno dorazilo. Teď už nějaký pátek zraje. Citronová výraznější žlutá barva. Poměrně intenzivní, krásná klasická aromatika, „jursky pikantnější“ byť jde o víno z dolévaných sudů a ne školené pod kvasinkovým závojem, s krásnou citrusovou linkou, výtečně zapracovaným dřevem, kouřovostí, intenzivní mineralitou. Suché, koncentrované, středně plné až plnější a trochu opulentnější styl, ale s výraznou osvěžující kyselinou, dost dlouhé. Krásné, seriózní „cháčko na béčku“, jak s oblibou říkají někteří naši vinaři a dovozci. A to je přitom opravdu jejich základ. Nechápu. Bylo to pro mne poměrem ceny a kvality jedno z nejlepších vín co jsem znal. Teď už poněkud podražilo, nový ročník stojí u 1er Wines přes sedm stovek, tohle jsem kupoval v ČR od Matějky za 370 a pamatuji dobu, kdy jsem za láhev v obchodě u vinaře platil nějakých deset euro. No jo, co naděláte…

Čtyři podoby Barbery od Agostino Pavia e Figli

Asi už jsem se zmiňoval v minulosti, že František Šamla (Víno pro Vás) je velkým nadšencem do odrůdy Barbera, ve svém sortimentu jich shromáždil na třicítku. O mnohých jsem psal, o dalších se třeba zmíním, samotného mne tahle odrůda dost baví. Jasně, slávu Piemontu dělá především Barolo a Barbaresco (a pro „běžné konzumenty“, ať už se vám to líbí nebo ne, odtamtud kraluje Moscato d'Asti), ale Barbera umí parádní vína v různých stylech a v rukou nadaných vinařů je to charakterní pití. Jako bonus obvykle dříve přístupná než to Barolo :-) Vinařství Agostino Pavia e Figli (di Giuseppe e Mauro Pavia, abych byl úplný, detaily viz web) sídlí v Agliano Terme a tam, s výjimkou trochy v Montegrosso, mají i vinice. Jsou tedy v oblasti Asti (a nedaleko Monferrato), kde Barbera kraluje a specializují se právě na ni, další věci dělají jen okrajově. Mají přibližně deset hektarů vinic, které obdělávají bez chemie, certifikováni bio ale nejsou.

Skvělé Blanc de Blancs Champagne s pozvánkou

Minulý týden jsem u Terroir Champagne ochutnal sérii báječných Champagne a opravdu hodně silný dojem ve mně zanechala aktuální podoba Champagne André Jacquart Vertus Expérience Extra Brut Blanc de Blancs 1er Cru. Možná i proto, že jsme jej chutnali „na zavínění“ před hlavním programem a ono přesto dost strhlo pozornost, alespoň tu moji určitě. Je tedy fakt, že na základ vinařství jsou parametry dost výjimečné. Jde o stoprocentní Chardonnay z obcí pro něj zaslíbených, Vertus a Le Mesnil sur Oger, z vinic vedených blízko organice a připraveno v použitých burgundských sudech. Před druhotnou fermentací alespoň půl roku leží na kalech. Neročníkový brut tvoří aktuální ročník jen z poloviny a druhou pak rezervy z pěti předchozích let. V lahvi poté zraje zhruba pět let, dozáž jen 4 g/l. Tohle jsou parametry spíš na úrovni prestižních cuvée.

Parádní Mosela v podání Immich-Batterieberg

Mám teď zase takové trochu ryzlinkovější období, takže mne moc potěšila neformální volná degustace moselské Weingut Immich-Batterieberg (web) ze sortimentu Marka Jeliče aka WineGeek v pražském vinném baru Bokovka. Jsme na střední Mosele, v obci Enkirch. Historii vinařství lze vystopovat až k jeho klášterním kořenům a roku 911 (některé zdroje uvádějí 908, sklepy dokonce do roku 870), rodina Immich jej pak koupila v roce 1495 a prodala krátce před pětistým výročím v roce 1989. Nový majitel přešel z velmi tradiční produkce na ovocnější, moderněji připravená vína, nerezy, kvasinky, sterilní filtrace. Jménu vinařství dvakrát nepomohl a v roce 2007 zkrachoval. Současná historie se tak začíná psát až v roce 2009, kdy společně s několika investory podnik od banky zakoupil vinař Gernot Kollmann. Původní jméno, jako odkaz na dávnou minulost a také kvůli touze používat historické viněty, ovšem ponechal.

Karakterre 7

Sobota se nesla ve znamení naturálně vinných radovánek na vídeňském festivalu Karakterre, již sedmém ročníku téhle báječné (a stále lehce punkové, byť méně než dříve) přehlídky především středo- a východoevropských vín s logickou dominancí Rakouska a také Slovinska, ale i silným obsazením od nás a ze Slovenska, dost jmény z Itálie a solidní sbírkou především bublin z Francie. Maďarska méně než bych čekal. Letošní ročník zase lehce zpřísnil podmínky, nově se vinař svým jménem zaručuje, že ve vinici i sklepě praktikuje bio(dynamické) postupy, kvasí jen spontánně (výjimkou je druhotná u Champagne), v prezentovaných vínech má maximálně 50 mg/l celkové síry, jde o rodinný malý podnik (proč ne, ale zde bych fakt přísný nebyl) a vinařství snažící se propagovat lokální specifika, původní místní odrůdy a tak podobně. Na stovku producentů a nepočítaně vín, prostory a atmosféra MUMOK, i přes obří davy to mělo dost fajn energii. Pojal jsem to sice intenzivně, ale už bez dřívější snahy „ochutnat všechno“, spíš si to fakt užíval.