Vinařství po 35 letech: Jak chutná budoucnost?

Jak asi víte, sem tam napíšu něco i mimo tenhle blog, dokonce i do tisku se mé vinné zápisky sem tam dostanou :-) Nedávno jsem takto kývl na možnost napsat k 17. listopadu větší „zúčtování“ s porevolučním vývojem vinařství v našich končinách do Orientace Lidových novin, přílohy nyní vycházející coby součást sobotní Mladé fronty Dnes. Téma se mi líbilo a tuplem díky docela velkému rozsahu, žádný sloupek ale pořádné čtení to mohlo být. Text jsem spáchal, ale úplně jsme se v jeho první polovině s redaktorem nesešli – dumání nad hektary vinic v bio režimu a podílu integrované produkce či téma hledání apelací a rozvoje VOC očividně nebylo to, co pro své čtenáře hledali. Článek jsem tedy výrazně překopal a nakonec tuto sobotu opravdu vyšel, rovnou jako úvodní text přílohy (a v placené sekci na webu tady, včetně tradičně podnětné komentářové sekce) a s dramatickým titulkem. Slušný rozsah mi samozřejmě nezabránil to stejně napsat ještě o třetinu delší, takže muselo dojít ke krácení. Za své vzala třeba většina závěru, obzvláště výzvy do budoucna. Dovolím se zde tedy původní zakončení článku v celém nekráceném znění :-)

Zobraz celý článek →

Weingut Hirsch a fantastické ryzlinky a veltlíny

Do Prahy dorazil zástupce špičkového producenta z obce Kammern v Kamptalu, Weingut Hirsch (web), odprezentovat ve vinotéce VINO WEIN přístup a styl vinařství především na čerstvém ročníku 2022. A to včetně následovníka (dle Falstaffu) stobodového ryzlinku ze Zöbinger Heiligenstein-Rotfels. Středně velké (zhruba 170 tisíc lahví ročně z přibližně 30 hektarů) rodinné vinařství s historií od roku 1878 (ale hospodařící na statku ze 16. století) se na konci devadesátých let, dost proti trendu, rozhodlo úplně zapomenout na červená vína a věnovat čistě dvěma zásadním odrůdám oblasti a jen suchým vínům. Ze sedmdesáti procent je to Veltlínské zelené a ze třiceti Ryzlink rýnský. Navíc vinice už od sedmdesátých let jeli čistěji, od 2010 je to pak certifikovaně bio a v biodynamice, už přes deset let stříhané dle Simonit & Sirch. Snaží se dělat vína seriózní ale relativně lehčí s nižším alkoholem, nakolik je to stále komplikovanější. Hrozny lisují celé, mošt kvasí spontánně v nerezu a vína zrají v nerezu nebo u vyšších řad z přibližně poloviny ve velkých dubových či akátových sudech. Vše lahvují už přes dvacet let čistě pod šroubový uzávěr, včetně nejlepších vín, a na žádné změny se nechystají.

Zobraz celý článek →

Furmint a potenciál i budoucnost Maďarska

Strýček Béla, velký stařec z hory Somló. Pokud vím (doufám, že mi něco neuniklo…), tak i ve svých 95 letech se stále sem tam prochází mezi révou, byť poslední ročník, který ve svém vinařství udělal, byl v roce 2013. Psal jsem o něm a jeho vínech opakovaně, naposledy před třemi lety sepsal samostatný článek o Juhfarku stejného ročníku jako je dnešní víno. Fekete Pince Furmint 2009 (Aranyhegy-dűlő) má tmavší, výraznější matně zlatou barvu, a už je i zřetelně nazrálé. S efektním mixem klasického minerálního lehce funky projevu somlóského ze starosvětského stylu produkce, s medovostí a florální linkou, s výraznější kyselinou ale zároveň trochu teplejší a poměrně plnou chutí, byť ne tak mohutnou jako v jiných letech a trochu odlehčenou, slušně dlouhé, bohatší, stále v kondici a moc zajímavé. Vína ve vinařství před lety stála snad až zbytečně málo, říkal jsem si, v kontextu toho o jak charakterní a zajímavé a dlouho pečlivě školené kousky šlo.

Zobraz celý článek →

Dumání na naturálnem s lahví exotického veltlínu

Dovozce Kupmeto, nakolik má v sortimentu pár biodynamických producentů a vín z exotičtějších lokalit jako Japonsko, není zrovna jméno, které bych si spojoval s naturálními víny a různými ulítlostmi. Na jejich včerejší galadegustaci sortimentu jsem ale nečekaně narazil na víno, u kterého si můžete nakrásně odškrtávat jednotlivé kolonky v tabulce „je to správné naturální víno“. Spontánně kvašené „oranžové“, tedy bílé macerované a to rovnou sto dní. V amforách! A tam i dále vyzrávané. Lahvováno nefiltrované resp. kalné a samozřejmě nesířené, do čiré lahve a pod obligátní korunkový uzávěr. A vzniká toho jen pár stovek lahví. Je z odrůdy Grüner Veltliner, z Demeter certifikovaných biodynamických vinic. Prostě klasické „ortodoxnější“ naturálno. Ale tady je navíc zajímavý i původ ve (samozřejmě!) vyšší nadmořské výšce skoro kilometr. A to konkrétně v Ugarteche, v oblasti Luján de Cuyo na jihu provincie Mendoza v Argentině. No, kolik argentinských veltlínů už jste měli? Alpamanta (web) Breva Grüner Veltliner 2022, jejich teprve druhá sklizeň této klasické středoevropské odrůdy, byl pro mne úplně první :-) O jejich vínech jsem tu už psal, nová enoložka Victoria Brond navíc přidává takhle natur provedení. A odrůda, dnes opravdu populární, vzhledem k rakouskému (no dobře, půl napůl Rakousko a Dánsko a navíc s ukrajinskými kořeny…) původu jednoho ze zakladatelů vinařství vlastně zas až takové překvapení není.

Zobraz celý článek →

Víno v plechovce je…

Čas strávený s vínem je plný rituálů, očekávání a zdánlivě neměnných tradic. Typické „plop“ při vytažení zátky z lahve z nepochopitelného důvodu neprovází kroucení hlavou nad tím, že ještě v 21. století a se vším technologickým pokrokem stále používáme kus kůry ze stromu. S jistým trápením jsme přijali zaskřípění šroubového uzávěru a vzali ho na milost i u seriózních a drahých vín. U nás hlavně pod tlakem oblíbených svěžích rakouských veltlínů či německých ryzlinků a samozřejmě všude dostupné australské produkce. Lupnutí otevírané plechovky ovšem stále nedokážeme vydýchat. Pro mnohé je natolik vzdálené představě vhodného obalu pro víno coby kulturního nápoje, že by snad dali přednost starobylé řecké amfoře…

Zobraz celý článek →

Dumání nad restauračními vinnými lístky

Chystám se za nějakou dobu znovu podívat do Skotska a v rámci plánování samozřejmě obhlížím i restaurace. A samozřejmě se nikdy neubráním pohledu do vinného lístku, i když bych měl asi spíš dát přednost místní pramenité vodě… a pivu a whisky. V jednom lákavém podniku v Edinburghu jsem narazil na víc naturálních šumivých i tichých vín z Moravy než ve většině domácích restaurací, o tunách pěstitelských šampaňských a spoustě dalších lákavých vín ani nemluvě. A po letech mne to zas přivedlo k přemýšlení o tom, co vlastně hledám v „ideálním vinném lístku“. Samozřejmě je to téma, o kterém jsem se tu už opakovaně rozepisoval. A to jak o obsahu lístku a tedy nabídce restaurace, tak poměrně obsáhle i o formátu nebo cenových excesech. Článek o formátu vzbudil „tenkrát“ celkem diskusi a pamatuji si, že jsem nějakou dobu poté narazil v jedné restauraci na lístek rozřazený přesně dle mých představ a someliér se mi svěřil, že se tenkrát inspiroval. A že… to moc nefunguje :-) Přesto jsem se k problému rozhodl trochu vrátit. A vlastně hlavně z důvodu, že bych chtěl slyšet od Vás, jaký je Váš ideál vinného lístku. Pište tady v komentářích nebo na Facebooku či u příspěvku Instagramu. Bavíme se samozřejmě o podnicích, které mají nějaké ambice s vínem víc pracovat, ne o běžných hospodách „občas někdo z nepochopitelného důvodu nechce pivo“ či restauracích „distributor mi tu něco sestavil a natiskl a stejně se z toho pije jen Prosecco, Pinot Grigio a Primitivo“ :-)

Zobraz celý článek →

Co si představíte, když se řekne Bordeaux?

Po intenzivním týdenním pobytu v jedné z asi vůbec nejznámějších vinařských oblastí světa budu klást otázky. A kdo ví, třeba v nadcházejících článcích i poskytnu nějaké odpovědi, byť i z následujících řádků bude myslím ledasco patrné. Co si představíte, když se řekne Bordeaux? Château Pétrus, superslavná Grands crus classés a vína za stovky euro, nebo spíš těch 97 % produkce co se prodává pod méně než 15€ za láhev? Vycizelovaná a na vinařství lahvovaná vína slavných jmen, nebo ta prodávaná velkoobchodně ve velkém i hodně pod euro za litr a lahvovaná pod tisícovkami různých jmen obchodníky? Načinčaná château s efektními moderními provozy za miliardy v budovách navržených Normanem Fosterem, nebo staré ošuntělé sklepy v obyčejných domech? Je Bordeaux místem, kde to má každý na háku a vlastnit vinařství je záruka bezproblémového vyžití, nebo oblast, kde budou právě dotovat vyklučení devíti tisíc nerentabilních hektarů? Napadnou vás oprýskané vesnice a městečka, která by se mohla stydět před prakticky každou moravskou vinařskou obcí, nebo je něco takového v jedněch z nejslavnějších ze světových apelacích nemožné?

Zobraz celý článek →

Dumání nad Beaujolais s červeným Bourgogne

Minulý týden jsem si střihnul, jak jsem vás upozorňoval předem a zval, degustaci zase jednou z pozice osoby rozlévající a moudra předávající, uvolil jsem se postarat o stolek s Beaujolais na degustaci burgundský vín, především kousků z portfolia vinařství Louis Jadot. Dík všem, co se u zastavili a věnovali svůj čas i Beaujolais, i pro mne samotného by to v konkurenci třeba dvou z Jadotových monopolních poloh (Chassagne-Montrachet 1er Cru Morgeot „Clos de la Chapelle“ a Beaune 1er Cru „Clos des Ursules“) vyžadovalo spoustu silné vůle! :-) Dnes nebudu psát ani tak o konkrétních lahvích, byť něco trochu málo se zmíním, ale spíše shrnu pár svých poznámek k regionu a poznatků na základě reakcí a komentářů různých návštěvníků degustace.

Zobraz celý článek →

Je čas odlehčit vinnému archivu…

Webové verze časopisů se aktuálně plní články na téma „jak správně dávat víno jako dárek“ (sám jsem takový kdysi sepsal…) „jaká vína otevřít na svátky“ (mnohokrát pro různé časopisy) či „co za láhev vzít na vánoční večeři“ (vinen…), nic z tipů už povětšinou stejně nestihnete koupit. Těsně před Silvestrem to zase budou tipy na výtečná šumivá vína (vinen, dopustil jsem se přečinu opakovaně), která… opět nestihnete koupit! Spousta přehledů se jmenuje něco jako „Deset nejlepších červených pod xxx Kč/$/€“ a oproti jiným obdobím roku je částka výrazně vyšší! Některé texty jsou lepší než jiné, třeba tohle od páru Masters of Wine v Decanteru mne hned na několika místech pobavilo: „Nikdy jsme si nepotrpěli na skleničku na Štědrý den ráno. Je to dost náročné i tak, s rozostřeným zrakem, snažit se nezakopávat o děti – dokonce i úspěšně nalít čaj do hrnku se může ukázat jako výzva. Nebo je to možná snahou nabudit očekávání na obědový aperitiv. Přesto vzdáváme hold těm z vás, kteří se slavnostní atmosféry chopí hned od začátku, a máme pro vás několik báječných návrhů.“ Netajím se tím, že na Štědrý den toho obvykle vypijeme více než je zdrávo, ale psát do článku tipy co otevřít hned jak vylezete z postele by mne asi nenapadlo. Na druhou stranu… sklenka dobrého sherry už u lehké snídaně by možná trochu stresu z příprav ubrala!

Zobraz celý článek →

O žebříčcích s frankovkou od Mádla

James Suckling uveřejnil svůj (resp. svého rozsáhlého týmu) žebříček top sto vín pro letošní rok a přiznám se, že se u něj bavím o trochu více než u toho z Wine Spectatoru. Možná to je větším zastoupení německých ryzlinků! Nebo alsaským Pinotem Noir se sto body. Nebo téměř absolutním hodnocením pro Amontillado sherry od Lustau :-) Každopádně jsem žebříček projížděl při dokončování výběru dvanácti domácích vín pro Forbes. A přemýšlel u toho, jak vlastně tolik neřeším nějakou absolutní kvalitu v jednom určitém bodě. Bubliny/červené/ryzlink/etc., které dostanou nejvíc bodů v rámci dostatečně širokého hodnocení, jsou „nejlepší“ víno dle určité skupiny hodnotitelů v jeden moment. A je to důležitý výsledek a má smysl. Jen je důležitější, že vinař XYZ dělá každý rok jedno z top vín v nějaké kategorii. A někdy (často) je jiné víno v hodnocení lepší než jeho, ale na jeho se jde spolehnout, že ročník od ročníku prostě doručí přesně to, co od něj očekáváš. Bude se lišit, ročník se musí projevit, někdy bude naprosto úžasné a jindy jen moc dobré a nějaký rok se vinař rozhodne ho raději neudělat, ale vždy „to“ tam bude. Možná už jsem starej, ale prostě ona konzistence a předvídatelnost jsou pro mne tak nějak čím dál důležitější, než výstřelky „na jednu noc“, náhlá zjevení a nečekaně úžasné zážitky, co se ale pak už moc neopakují. Což teda nemění nic na tom, že (alespoň ve víně, teda) furt hledám, experimentuji a různé nečekané úlety si fakt užívám! No nic. Berte to jako omluvu, pokud vám to TOP 12 v časopise pak přijde nějak divné či vás přímo urazí ;-)

Zobraz celý článek →

Na vrchol s lahví starého pinotu od Judith Beck

Mám rád příjemná vinná překvapení. Ostatně kdo, krom nudných patronů, co chtějí mít vše vždy nalinkované a vědět najisto, ne? Byl jsem včera na pikniku s kamarády a objevila se tam dost nečekaná láhev. Blauburgunder od Judith Beck. O vinařství jsem tu psal několikrát, více třeba zde, a měl tu články k mnoha jejich jednotlivým vínům. A manžel Judith teď dělá i pivo :-) Vinařství jsem „objevil“ při cestě do Burgenlandu v listopadu 2011 a nejstarší vína, která od nich tenkrát ochutnal, byla z vyšších řad ročníku 2007. A působila mladě a s velkým potenciálem dalšího zrání. Včerejší Rulandské modré bylo ovšem z ročníku 2002! Šlo o první či druhý ročník, který Judith dělala poté, co od otce vinařství převzala, a také zahájila přechod vinic na bio a biodynamiku. Ve sklepě vznikalo asi ještě s otcovou pomocí, naplno to měla v rukou od roku 2004, ale přesto jde již o její víno. Na lahvi nejsou žádné detaily k tomu, jak víno vzniklo, ale předpokládám (soudě dle pozdějších pinotů) původ z většiny v trati Schafleiten. A zároveň, oproti pozdějším a současným inkarnacím vína, trošku větší podíl nových malých sudů. Však to nebylo dlouho poté, co se vrátila z praxe ve vinařstvích jako Cos d'Estournel v Bordeaux, Braida v Piemontu či Errazuriz v Chile :-)

Zobraz celý článek →

Oliváč s 99 body, hodnocení a srovnávání

Připravuji pro jeden časopis článek o bodech, jak fungují soutěže a co (ne)znamenají medaile na lahvích. Vlastně jsem si u toho uvědomil, že je občas odsuzuji asi trochu povýšeně, aniž bych dostatečně viděl, jak pro někoho (i z řad zákazníků, nejen producentů ;-)) mohou být reálně užitečné. Mám prostě jiné požadavky, jsem ochoten investovat čas do průzkumu a ve víně se orientuji dost na to, abych si pro sebe uměl najít odpovídající flašku bez nutnosti nápisu 94/100 či medaile. Ač nepopírám, že na názor několika málo kritiků, jejich popisů a expertízy, dost dám a důvěřuji jim. Nebo už u nich alespoň dokážu lépe odhadnout, jak přibližně se jejich popis a hodnocení transponuje do mého vlastního zážitku z obsahu lahve. Vlastně tohle píšu proto, že na dovolené v Itálii jsem na hlavním trhu v Livornu koupil ve specializovaném stánku láhev s 99/100 jako ten úplně běžný zákazník, co se nechal prostě zlákat body. Jenže… obchodník mi dal navíc ochutnat! A v lahvi nebylo víno, ale podle hodnocení tradičního průvodce Flos Olei nejlepší extrapanenský olivový olej světa pro rok 2022.

Zobraz celý článek →

Výborná Frankovka od Mádla a drahá domácí vína

Měl jsem včera sraz s kamarádem žijícím v Japonsku, který je teď na pár týdnů zpět v ČR. Je to velký milovník a znalec vína, a představil mi spoustu skvělých a u nás (v té době, ale u některých platí i dnes) těžkou dostupných kousků. Teď obcházel vinotéky a fascinovaně mi psal zprávy na téma „to myslí vážně?“ týkající se cen některých domácích vín. A nešlo o ceny za víno jako takové, je zvyklý utratit hodně peněz za špičkové záležitosti, spíš se snažil ujistit, že obsah lahve se alespoň přibližně blíží úrovni, které by od podobně naceněného vína čekal v zahraničí. Na téma drahých domácích flašek (a proč mi v případě, že je obsah opravdu dobrý, vlastně nevadí) už jsem tu psal, trochu u Reneissance od Romana Fabiga a mnohem víc u Cuvée 1+1 od Michlovského a Mádla. Kamarád se nakonec nechal dvěma lahvemi, bílým i červeným, zlákat a v obou případech byl z poměru ceny a kvality… slabě řečeno zklamán. A mám obavu, že bez ochutnání hned tak do podobných kousků z Čech a Moravy už nepůjde. Vzhledem k tomu, že domácí vína, která ho zaujmou, pravidelně vozí a chutná s přáteli (včetně distributorů vín) v Japonsku i různě po světě a snaží se jim ukázat, že to tu umíme, nejde o zrovna ideální výsledek. Pravděpodobně kdyby koupil víc lahví po třech stovkách, tak by nakonec uspěl víc. Co naděláte. Rozhodl jsem se vzít na návštěvu i dvě domácí vína, která snad pachuť třebas sudem přestřeleného „prestižního“ červeného za dvanáct stovek dokázala smýt…

Zobraz celý článek →

Ryzlinkáři pijí světle praženou Keňu! Možná…

Sice jsem sliboval, že aktuální kávový koníček budu držet od blogu stranou, a zůstanu se tu věnovat jen vínu, o kterém toho vím přeci jen násobně víc, ale prostě mi to nedá. Kafe totiž vyneslo na světlo zajímavý problém senzorických popisů! Zatímco u především červených vín, a obecně vín školených ve vypálených dubových sudech a těch z až přezrálých hroznů, se leckdy objevují aromata kávy, tak některé zajímavé kávy naopak prodejci popisují jako s tóny červeného vína! Zacyklili jsme se. Ani v jednom z případů samozřejmě nejdou příliš do specifik, káva je prostě káva a červené víno červené víno. I když předpokládám (k tématu obskurních degustačních poznámek už jsem tu něco psal), že někde určitě existují i vinné popisy, které mluví o tónech světle pražených zrnek naturálně zpracované odrůdy Catuai z nadmořské výšky 2300 metrů v Etiopii, někdo takový se vždycky najde. Stejně jako u anaerobního zpracování odrůdy Typica ze Západní Jávy, středně pražené a připravené ve V60 filtru, zase někdo použije přirovnání k Pinot Noir z Aloxe-Corton, tak to prostě je. Aktuálně jsem převzal zajímavou kávu z Etiopie, kterou pražírna popsala slovy „mango, Champagne, limetka“. Úplně jsem se začal těšit na nějaký zajímavý Blanc de Blancs profil, ale bohužel to po prvním experimentu vypadá, že mé ekonomické problémy tato káva neřeší. I nadále bude šetřit na drahé lahve bublinek, to už je můj osud. I vyzkoušeno ze správné sklenice na šampaňské mi to úplně stejný požitek neposkytuje, no… ;-)

Zobraz celý článek →

Filtrujeme depot aneb neberme se tak vážně

V určitých kruzích je populární udržet teplotu bílého vína či prosecca ve sklence tak, že do ní přihodíte pár zmrzlých hroznů. Nebo, nedej bože, dokonce kostku ledu! Někdo nemá problém s tím příliš chladné víno zahřát na pár vteřin v mikrovlnce. A je to tak deset let zpátky, co Nathan Myhrvold způsobil malé pozdvižení „hyperdekantováním“ vína za pomoci mixéru. Vzpomněl jsem si na to včera, když jsem si nalil do sklenky zbytek lahve naturálního červeného a byla v něm fakt spousta depotu. Jo, nenalévám opatrně, neprovádím dekantace před svíčkou a podobné věci. Obvykle to neřeším a prostě odpíjím opatrně a zbyde mi ve sklence něco různorodého bordelu. Poslední doušek může… trochu zaskřípat mezi zuby. Soudíte mne? Ale tentokrát jsem, nově vybaven díky propadnutí kávě, udělal malý pokus. Prostě jsem zbytek vína nalil do Aeropressu a pod tlakem prohnal papírovým filtrem. Výsledkem byla sklenka s prakticky úplně čistým vínem a lepší, než to co tam bylo předtím. Trošku jsem se za to ale styděl. A pak si řekl, že je to přesně to, co je na světě vína špatně. Bereme se občas ku*va příliš vážně.

Zobraz celý článek →

O spirále a chuti poznávat

Koukám na kuchyňskou linku, kde se skví odměrné kádinky, filtry či váha s přesností na desetinu gramu a časovačem. A taky zbrusu nový mlýnek se snadným nastavením hrubosti mletí, s plochými mlecími kameny místo kónických a dávající velmi uniformní výsledný produkt. Ano, propadl jsem experimentům s kávou a snaze vytáhnout z pražených zrnek co nejvíce a nejblíže mému vkusu. Stále více i zkoumám terroir původu kávových třešní, rozdíly v technikách jejich zpracování ještě než se vůbec dostane něco do pražírny a další drobnosti. Dost se to zhoršilo během lockdownů, dlouhodobým pobytem doma místo kanceláře, ale měl jsem k tomu sklony už dříve. Stálo to nějaké peníze, ale ve výsledku nebylo zas tak tragické, ne ve srovnání s množstvím investovaného času. I když aktuální pohled na chemické složení vody z kohoutku a co by se s ním dalo dělat, odhad jak se asi projeví na obsahu odměrek a zda má smysl řešit, možná ještě výši investic ovlivní… inu uvidíme. Ale o tom jsem vlastně psát nechtěl, mělo to být o víně. A bude!

Zobraz celý článek →

Spotřební daň na tichá vína

Na přetřes se opět dostala problematika spotřební daně na tichá vína. Aktuálně je nulová a ozývají se hlasy, že by se mělo změnit. A možná, i při započtení veškeré administrativy, a samozřejmě pokud by bylo aplikováno celoevropsky a nekompenzováno v zahraničí nějakými dotacemi, by o ní uvažovat dávalo smysl. Riskuji, že teď naštvu spoustu vinařů (a také dovozců tichých vín a mnoho dalších) i z řad těch, co mne zatím tolerují, ale upřímně… vlastně mi přijde trochu nefér, že na tichá vína žádná spotřebka není. Hodně vysoká je na destiláty, je i na pivo, na fortifikáty, na vína šumivá. Jen tichá mají výjimku a je dost sporné, zda se zdravotní přínos/ztráta z dvojky červeného versus malé sklenky dobré slivovice nějak liší. Úplně nejspravedlivější by mi samozřejmě přišel systém, pokud se tedy stále bavíme o argumentovaných cílech jako „snížení společenských nákladů na veřejné zdravotnictví“ či „řešení kriminality a dopravních nehod“ a podobně, a pokud zatím nebudeme řešit technické komplikace, aby byla spotřební daň stanovena dle obsahu alkoholu a naprosto nezávisle na typu nápoje a zjednodušena administrativa výběru. A pak se bavme o výši daně, počínaje nulou dál. Ovšem pokud by se jako základ vzala spotřebka na destiláty, protože tam ji vůle snížit bude naprosto nulová, a stejně aplikovala na pivo, tak by tu nejspíš došlo k celonárodnímu povstání :-)

Zobraz celý článek →

Evropské červené upomínající na pěstitele fazolí

Jsem nevěrný svým oblíbeným vinařům s novými objevy ze Španělska a dalších míst, ale včera jsem si zase jednou dal červené od Franze Weningera (web), jehož (především) frankovky jsou vždy výtečné pití a vůbec nechápu, že je neotvírám častěji. Dnešní víno je ale z odrůd Zweigelt a Pinot Noir s trochou Cabernetu Franc. Jmenuje se Ponzichter (ročník oficiálně neuveden, ale MMXIX každý samozřejmě rozluští jako 2019) a je to „Europäischer Wein“. Weninger hospodaří jak v Rakousku tak v Maďarsku, ale vinice jsou od sebe jen pár kilometrů a leckteří vinaři to mají do svých poloh ze sklepa dál než oni přes hranice, a toto víno je spojením hroznů z Horitschonu (rakouský Mittelburgenland) a Balfu (maďarský Sopron), z vinic certifikovaně bio a biodynamicky vedených, na spraších a rule. Sběr ruční, fermentace spontánní, jedna část pomleté a druhá celé hrozny. Zrání rok a půl ve starých, čtyřicetiletých, dubových sudech. Lahvováno bez čiření a filtrace ale s decentním přídavkem síry, 10 mg/l.

Zobraz celý článek →

Fajn sprašový veltlín a něco k cenám

Chtěl bych tvrdit, že nepodléhám slevovým akcím, jsem úplně imunní vůči bodům světových kritiků a pozitivním hodnocení v prestižních magazínech a nákupy dělám vždy jen na základě osobního posouzení kvality vína a zda cenově dává smysl. Ale byla by to samozřejmě lež. Takže když mi v mailu přistála nabídka na Niederösterreich Grüner Veltliner Lössterrassen 2019 od Weingut Josef & Philipp Bründlmayer (web) z Grunddorfu na kraji Kamptalu (ale zásadní vinice mají vedle v Kremstalu) v akci 6+6 zdarma… inu… nevydržel jsem to a naslepo pořídil :-) Kvalitní slušně hodnocené rodinné vinařství, bez herbicidů a pesticidů ve vinicích, ruční sběr. A jejich základní sprašový veltlín z mixu různých terasových vinic, připravený čistě v nerezu a školený nějakou dobu na kalech. Láhev pistole se šroubovým uzávěrem, líbí se mi viněta. Citrónová světlejší barva. Čisté, svěží ve vůni, aromaticky směrem zralé jablko, decentně krémové a příjemná kořenitost do bílého pepře. Úplně suché, lehčí až středně plné, fajn osvěžující kyseliny ale trochu zakulacené a nic ostrého, opět ovocitost do jablka, přímočařejší, běžně dlouhé ale ne nudné dobře udělané snadno pitelné bílé. Na léto a posezení s přáteli, jestli už to bude legální, se pár dobře vychlazených lahví rozhodně užije a budou mizet s chutí.

Zobraz celý článek →

O nefortifikovaném sherry s UBE Miraflores

V Andalusii se dějí věci. Teda jako ve všech zajímavých regionech, samozřejmě. Rozjíždí se tam naturálno a objevují noví pozoruhodní producenti. Pokud jde o mé milovanou sherry, tak tam je vývoj přeci jen pozvolnější, ale rozhodně to v oblasti neustrnulo. Opakovaně jsem psal o en rama lahvováních (bez filtrace „přímo ze sudu“), objevují se různé speciální selekce typu ročníkového fino, stále častěji se mluví nejen o způsobu vzniku vína ale i o místě původu hroznů, pozornost se obrací k původním prakticky zapomenutým odrůdám (ještě na začátku 19. století je jich v Andalusii zdokumentováno 119 a v samotném okolí Cádizu 40, nejen vlivem fyloxery nakonec zůstalo prakticky jen Palomino a Pedro Ximenez, ale dnes opět padají jména jako Beba, Cañocazo, Castellano, Mantúo, Melonera, Perruño, Uva Rey či Vigiriega) a v oblasti začínají investovat některé těžké váhy, třeba Peter Sisseck z Dominio de Pingus. Ale hlavně se objevuje čím dál větší množství nefortifikovaných bílých, ať už s decentním vlivem flóru nebo i úplně bez něj, což v kontextu terroirového přístupu ostatně dává více než velký smysl. Ale sherry přeci znamená dolihování a jiný přístup zní trochu jako hereze a popírání tradice…

Zobraz celý článek →