Projekt Kombucha

Nevím jak vy, ale já mám na kombuchu mnoho vzpomínek. V dávných dobách, kdy jsem objížděl různé fantazácké akce, byla celkem populární. Živě si vzpomínám na PET lahve plné podezřelého nápoje, ve kterém se převalovalo mimozemské cosi, oproti čemu dnešní různá kalná vína působí jako vrchol čistoty. To cosi bylo pečlivě kultivováno a opečováváno, každý měl k té své „houbě“ vztah téměř láskyplný (a nepřekvapilo mne, jak o pár let začala spousta lidí prožívat vztah se svým chlebovým kváskem). Pohled na život v lahvi mi vždy připomněl scénu ze seriálu Červený trpaslík:

LISTER: Ale kde je všechno? Kam zmizel ten můj hrnek s plísní?
KRYTON: Vyhodil jsem ho.
LISTER: Já si tu plíseň pěstoval. Jmenovala se Amáta a chtěl jsem, aby vyrostla půl metru.
KRYTON: Ale proč?
LISTER: No, protože z toho Rimmer šílí! A vidět ho šílet mě drží při životě.

Páteční zahřívací naturální večírek v Táboře

Páteční večer a sobotu jsem strávil na naturální vinné vlně v Táboře. O sobotní přehlídce se rozepíšu v samostatném článku, zaslouží si to, dneska ve zkratce k páteční přípravě. Střihnul jsem si, a chvílema to byla docela makačka ve slušném tempu, ochutnávku v baru Thir. Navezl vína ze svých zásob, poměrně pestrou přehlídku svých současných i dřívějších oblíbenců, v mnoha případech posledních lahví co mám. Vína naturální, ať už oficiálně bio(dynamická) nebo prostě jen čistě ve vinici a ideálně i ve sklepě. Původně jsme plánovali, že dražší věci otevřeme až když se na ně domluví nějaká skupinka (či někdo vezme celou láhev) a levnější pojedeme po sklence, ale nakonec nebyl problém otevřít rovnou komplet nabídku a vše se bez problémů rozlilo po degustačních dávkách. Bylo to náročnější na zvládnutí (vzhledem k tomu, že každý jel v jiném tempu a také jindy začal), ale určitě lepší a zajímavější varianta, takže díky za hojnou účast a chuť do toho jít!

Čína, body z roku 1976, požár, královské bubliny…

Tradiční sada zpráv a zpráviček ze světa vína a souvisejících oborů :-) Čínská restaurační skupina si pořídila château v Bordeaux. A v UK řetězec Sainsbury’s naopak zařadil do sortimentu čínské víno, konkrétně Changyu Noble Dragon Red, směsku Carmenère a cabernetů. Nejstarší čínský producent vína Changyu už je ostatně v nabídce Berry Bros & Rudd, což jej myslím řadí do kategorie „hodné pozornosti“ a přítomnost na tradičním evropském trhu legitimizuje :-) Fakt mne dost zajímá, jak bude vypadat trh s víny v nejnižším cenovém spektru za 10-15 let… Mimochodem v roce 2016 bylo na naší planetě teplo. Dost nadprůměrně teplo…

Opět Favereau a bezva veltlín

Je tu zase leden a Kupmeto rozdává bonusovou paletu Château Bois de Favereau Bordeaux Supérieur „Cuvée Jean-Jules“ v aktuálním ročníku 2014. Jako obvykle jsem zakoupil (viz zápisky k 2013 nebo s asi nejvíce detaily k 2012), tohle víno je velkým oblíbence návštěv, běžně ho tahám na různé chaty s kamarády a tak. Způsobuje někdy až nadšení a přitom mne ekonomicky nezruinuje, poměr cena/kvalita je obvykle velmi dobrý. A s potěšením mohu oznámit, že v případě tohoto ročníku přímo skvělý. Odrůdově 60 % Merlot, 35 % Cabernet Sauvignon a 5 % Cabernet Franc, v barrique sudech jeden rok (po třetinách nové, jednou a dvakrát použité). Tmavá barva, fialový tón, ve sklence trochu hutnější projev. Docela výrazná vůně, zralejší teplejší spíše tmavě ovocná, švestka, černý rybíz, decentně kořenité tóny, badyán, něco kouře a toastovaného dřeva. Suché, mladé, středně plné až plnější, docela výrazné ale sladší třísloviny, tmavá ovocnost, dobrá stavba a délka. Velmi dobře udělané vyvážené červené, které lze pít už teď ale prospěje mu pobyt v lahvi a v klidu vydrží 5+ let. Běžně stojí 260 za flašku a vlastně mi to nepřijde moc, ale v akci 1+1 se dostanete na 130 Kč. A to se vyplatí, proto teď v předsíni zakopávám o několik kartonů :-)

O nealko vínech s lahví bublinek

Jsem celkem pravidelným konzumentem nealkoholických piv, mám je rád obzvláště na osvěžení po delším běhu, ale vlastně i jen tak. Našel jsem si pár takových, které považuji za svébytný produkt a nejen náhražku piva alkoholického, dokonce mi i docela chutnají. Pokud jde o nealko vína, tak těm jsem naopak na chuť nepřišel, respektive nenašel důvody proč je pít. V posledních letech jsem ochutnal hned několik smysluplných kousků (kupříkladu domácí Revine od Michlovského je praktickou ukázkou, jak se kvalita nealko vína posunula kupředu, a směle se může postavit světové konkurenci), jen pro ně neměl příliš využití. Ale u jiných důvod pro nákup samozřejmě existuje a tuplem to platí pro nealkoholická vína šumivá. Různé zásadní oslavy, na kterých někdo nemůže pít a přitom součástí by měl být slavností přípitek, kupříkladu. Všelijaké „zdravé“ restaurace a podobná místa. Nejen na tuhle skupinu cílí nová značka, pod kterou se trochu nečekaně podepsal jeden slavný odborník na Champagne a v rodném Švédsku až trochu celebrita (kdysi jsem s ním dělal docela dlouhý rozhovor pro přílohu Hospodářských novin Proč ne?!). Dnes tedy se sklenkou Richard Juhlin Cuvée Premium Sparkling Blanc de Blancs. Vypadá to jako šampaňské, ale… není :-)

Kvíz na téma saké a nabídka degustace

V posledních týdnech jsem se trochu více věnoval saké, ve čtvrtek a pátek pak opravdu intenzivně na kurzu coby přednášející. A také s velkou chutí ochutnávající, přeci jen dostupnost opravdu dobrých kousků je u nás zatím dost komplikovaná a každá příležitost projet si několik různých ginjo či specialitu z nově vyšlechtěné rýže se cení. Pro dnešek jsem si pro vás připravil takový malý kvíz věnovaný právě saké. Na většinu otázek myslím lze najít odpověď v článcích, které jsem tu v minulosti o saké a Japonsku psal (byť dnes bych v nich už dělal nějaké změny, to je holt vývoj a nabírání nových znalostí a zkušeností). A zároveň jsem udělal i malý dotazník a registrační formulář určený těm z vás, kteří se chcete o saké dozvědět více. Samozřejmě pokud v následujícím kvízu odpovíte na většinu otázek správně, asi pro vás teoretická část případné ochutnávky už nebude zajímavá ;-)

2x Ferdinando Principiano a pozvánka do Tábora

Nabídka vína na domácím trhu narůstá každým dnem, zajímavých producentů je tu už nepřeberně. Jednou z novinek je v nabídce VinoDoc piemontský vinař Ferdinando Principiano z Monforte d'Alba, fandům naturální produkce možná známý z přehlídek jako RAW nebo VinNatur (ale ostatně bývá i na ProWein a Vinitaly). Rodinný podnik z padesátých let převzal před již téměř před čtvrt stoletím a přes deset let jedou vinice i sklep čistě. Pracuje hlavně s velkými (20-40 hl) sudy ze slavonského dubu a trochou menších čtyřstovek, sem tam něco čistě nerez. Dost se vyhýbá při vinifikaci i síře, ale úplně NSA ta vína spíše nebývají. Odrůdově je to celkem klasika – Barbera (i v šumivé podobě), Dolcetto, Freisa a Nebbiolo a docela svérázné pojetí muškátu. Celkem připraví, dle ročníku, okolo 70 tisíc lahví.

Famózní Chardonnay a proč nestíhám

Často se tu rozplývám nad víny, která u nás nejsou k dostání, nadšeně vám předhazuji superlativy o vínech dávno vyprodaných a jen těžko k sehnání. Dnes to bude výjimečně jinak, tohle víno se JEŠTĚ neprodává a přijde na trh tak za půl roku :-) Chutnal jsem ho v různých vývojových fázích a přišlo mi fantastické. Teď jsem pil testovací vzorek z lahvování loni v březnu, ale oficiálně šlo do lahví až v srpnu a teď se srovnává a čeká na prodej. Jaroslav Osička Chardonnay 2013. Vlastně nevím, jaká je/bude ta úplně definitivní verze, takže je to vlastně něco jako en primeur vzorky v Bordeaux :-) Ale věřím, že k horšímu se neposunulo. Lehce opalizující výrazná žlutá barva. Parádní slinosbíhavá vůně, čerstvost a energie, citrusové ovoce, lehce syrovější dřevo, krémovost, minerální linka. Suché, šťavnaté, výrazná kyselina až řízné, ale zároveň vyvážené, krémové, žluté ovoce, něco minerality, velmi dobrá stavba, strukturované delší seriózní víno které se zároveň úplně samo pije. Pro mne víno světových kvalit, byť asi nebude (hlavně tou kyselinou a absencí perfektní čirosti) vyhovovat každému. Pokud si pamatujete jejich ročník 2011, tak tohle je asi lepší a s o něco větším potenciálem zrání. Osobně si rezervuji a hned jak půjde na trh odebírám několik kartonů, protože ho prostě chci mít doma následujících několik let.

Několik novinek ze světa vína

Začátek rok je vždy obdobím zásadních (a záhy porušených) předsevzetí, obvykle se vyrojí hromady článků na téma diet, prodejci sportovního vybavení si užijí trochu větší zájem a ano, i o výhodách abstinence se píše. Třeba v článku Co vás čeká, když přestanete pít alkohol. Zhubnete a budete lépe spát. Potvrzuji, že když večer nic nepiju, tak asi o něco lépe spím. A ta pleť, to je taky jasný. Předpokládám, že nejpozději v únoru či březnu se ale zase objeví články jako Pijte alkohol denně, ochrání vám to játra a prodlouží život, radí odborníci. Ať si každý vybere, že jo. Alespoň rozhodně máme co pít a ceny se tu hodně lepší. Kdo ví, jak to bude mít jeden z vůbec nejdůležitějších vinných trhů, UK. Jo a pamatujete si na úspěšné modré víno (i následnou aféru, že jedno z nich rozhodně nebylo barveno přírodně)? Tak Španělsko už mu zakázalo značení coby víno :-) Ale nebojte, o diversitu na trhu nikdo nepřijde, neustále se objevují nové více či méně zajímavé produkty. Třeba teď dochází k oživení italského likéru Rosolio, které trochu upadl v zapomnění po výrazném nástupu vermutů. Furt se něco děje!

Milá Pesecká leánka a dvakrát „bohémka“

Mám čím dál větší pocit, že se svět nějak vrací do temnějších a nesnášenlivějších časů. Doma ve sklenkách se snažíme dávat prostor širokému spektru míst původu, odrůd, stylů zpracování a tak. Typický vinný „sluníčkář“ a „vítač“, prostě :-) Pivnica Čajkov Pesecká leánka 2015 z vinohradu Debertcha & Kruhe je další z vulkanických slovenských vín, které se u mne objevilo na přechutnání. Kvašeno spontánně, šest měsíců na kalech, lahvováno pod aglomerovaný korek do protáhlé čiré lahve. Nijak tmavá, matnější žlutá do slámové. Čistá vůně, květinovo-ovocná, s poměrně netradiční linkou připomínající jahody, respektive jahodový bonbón (měl to i předchozí ročník, jako by to bylo štrejchnuté nějakým hybridem). Suché, čisté, poměrně lehkonohé v chuti, projev dost kopíruje vůni, fajn kyselina, snadná pitelnost. Dost jednoduchá stavba, ale je to takové zvláštně mile pohodové. Vinařství má Pesecké leánce věnovanou na webu celou stránku, čte se to pěkně. Chutnal jsem odrůdy na Praha pije víno několik variant od různých vinařů zpod Sitna a ač to určitě nebyla nejlepší vína tam, šlo o velmi sympatický zážitek, který mi silně utkvěl v paměti. Ta chuť se podělit, předvést rozdíly, předat energii a nadšení. No musím k nim někdy vyrazit.

Ohnivý Juhfark a nabušená Barbera

Jelikož trochu nestíhám, tak dneska zase „jen“ odhrnu poznámky ke dvěma lahvím otevřeným v posledních dnech. Neodolal jsem a sáhl do svých zásob staré školy ze Somló, vína od Bély Fekete (viz návštěva vinařství + něco o současných změnách). A rovnou s odrůdou pro region unikátní, Juhfark 2011 původem v trati Aranyhegy. Tmavá žlutá barva. Výrazná vůně, zřetelně hodně vyzrálé hrozny. Koncentrovaná, žluté ovoce, podzim, klasická mineralita hory, železitý minerální pramen, lehce funky. Suché, plné, koncentrované, 14.5 % alkoholu je rozhodně znát. Projev krásně kopíruje vůni, s železitou minerální vodou a podzimním ovocem, krásná minerální struktura, délka, teplo. Lehce svérázné (ovšem díky terroir), charakterní víno. Žádné lehké osvěžení, tohle má váhu a je docela ohnivé, s třeskutými mrazy a sněžením za oknem ideál. Nějakou láhev by snad mělo mít v zásobě ještě Vinorum, chtějí za to 375 Kč.

Jurský korál, Riesling, Moschofilero

Minulý týden jsem zase po nějaké době otevřel láhev korálu. O starším ročníku, stejně jako o vinařství jako takovém, už jsem se tu rozepisoval. Château d'Arlay (web) Corail 2011 byl lahvován až v roce 2016, což je na lehčí směs červených i bílých hroznů dost dlouhé zrání ve dřevě, ale očividně mu to nijak neublížilo. Nijak temná, rubínová pinotová barva, ale že by v tom byl nějak větší podíl bílých hroznů tento ročník spíše nenapovídá :-) Je jich tam tentokrát taky asi „jen“ deset procent. I aromaticky nejvíce připomíná jejich pinot, staré výsadby odrůdy se nejspíš dost prosazují. Červená peckovinová ovocnost, lehce sušené plody a kořenitost, staré dřevo, jemnější a sympatické. Suché, příjemná kyselina a peckovinová ovocnost, vyvážené, krásně pitelné, zajímavě postavené a docela slušně strukturované, s fajn dochutí s decentním dotykem kávy. Bezva nyní, ale nebál bych se to nechat nějaký rok ležet, v klidu zvládne. Chlastací kousek s charakterem. Což mi připomíná, že dovozce Jiří Matějka nedávno psal, že jede do Jury na lednové Pressée du vin de paille a doveze další zásoby Château d'Arlay, viz nabídka. Uzávěrka objednávek je ale dneska %-)

Tabulka ročníků, Josef Abrle, naturálno a oranžády…

Kupmeto zkompilovalo různé světové zdroje a vlastní hodnocení a za pomoci Richarda Süsse připravilo tabulku kvality ročníků. Jak mám problém s redukcí jedné lahve na body tak u celé oblasti a roku je to ještě větší pakárna, ale coby obecné vodítko může samozřejmě posloužit. Třeba když někde v restauraci či obchodě mají za podobné peníze dva ročníky staršího vína a jeden ročník je značen jako výjimečný a další coby podprůměrný, tak vám to rozhodování usnadní :o) Byť v reálu může být to papírově horší víno chutnější, že jo. A lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se nikdy těmito souhrny neřídil. Tabulka obsahuje i body pro Jižní Moravu, rozděleno na bílá a červená. Předpokládám, že právě tato čísla mohou být zdrojem největší polemiky :o) Jinak pro zájemce klasická tabulka Roberta Parkera či hodnocení Wine Spectator, Decanter, Berry Bros. & Rudd, Wine Enthusiast, Jancis Robinson, The Wine Society nebo James Halliday detailně pro Austrálii. Je krásně vidět, jak se (leckdy opravdu hodně) v názorech rozcházejí.

Podvečerní zkoumání baru s whisky a ginem

Včera jsem vyrazil na večírek časopisu BarLife, abych konečně osobně potkal šéfredaktorku a další spolupracovníky redakce, když už pro ně teda něco píšu. Kdo by to byl čekal, že mají v rámci svého školícího střediska dost slušně zásobený bar! :-) S chutí jsem si projel sérii nikdy dříve nechutnaných ginů, nějakou tu whisky i další destiláty. Zaujala mne v pěkné lahvi čirá pálenka z matolin (vlašák, furmint a lipovina) ze Somló, od tamního bublinového specialisty Kreinbacher. Výborně udělaný, čisťounký voňavý kousek. Z ginů jsem moc nepochopil anglický Whitley Neill Quince Gin, aromaticky hodně ovocný (kdoule, hrušky) a sympatický, ale v chuti tak strašně sladký že jsem nevěděl co s ním (jejich běžný small batch byl ale úplně v pohodě, byť za mne nic zásadního). Zajímavý byl francouzský Audemus Pink Pepper, krom obligátního jalovce hodně sladce voňavý (evokuje pekárnu ač cukrárnu, sladké pečivo a dortíky) a výraznou linkou červeného pepře, dost zakulacený a lehce nasládlý (na můj vkus až moc), ale s velkým potenciálem. Ovšem nekriticky mne nadchnul finský HelsinGin, krásně suchá voňavá klasika, perfektně vybalancovaný kousek. Tak nějak ničeho moc a všeho tak akorát, nevtíravě precizní. Ten bych do domácího baru zařadil s chutí a za dlouhou dobu asi nejlepší gin co jsem měl, z těch nových (jinak samozřejmě osobní žebříček vede Monkey 47, tam mám pocit už moc nejde zlepšit, a nedám dopustit na OMG od Žufánka).

Dva moselské ryzlinky a slavný supertoskánec

O vinařství Heymann-Löwenstein jsem se tu rozepisoval nedávno v takovém zasněném vzpomínkovém článku a od té doby otevřel další lahve. Konkrétně dvě z vinice Uhlen, ale jak je vinařovým zvykem se specifikací konkrétní části vinice. Riesling Uhlen L 2012 „Terroir Laubach“ GG má tmavší žlutou barvu do zlaté. Krásná efektní vůně, hodně zralý styl s ovocností až lehce do tropika, květový med, sladší, bohaté. V chuti spíše suché ale dotyk cukru tam je, s krásnou výraznou kyselinou, hodně zralé a koncentrované, s bezva mineralitou, trochu medovo-karamelové v delším doznívání, hodně dobré.

Seriózní crémant a nabušené Chianti

Včera jsem zase otevřel Crémant BBF Extra Brut, což je zkratka Blanc de Blanc élevé en Fût. Biodynamické vinařství Bénedicte & Stéphane Tissot z Jury (viz zápisek z návštěvy), stoprocentní Chardonnay z mixu různých terroirů, jak jíl (obvykle mírná převaha) tak vápenec, většina školena více než rok v malých 228l dubových sudech a poté 52 měsíců druhotná fermentace a ležení v lahvi, finalizováno odstřelem kalů ale bez dozáže. Kupoval jsem to v různých letech a po pravdě, jelikož mám v zásobách vína děsivý (děsivý!) bordel, tak moc netuším kdy přesně zrovna tuhle láhev. Nevýhoda neročníkovek, na kterou nadávám už roky. Od vína s bází ročníku 2009 Tissot změnil přístup a na zadní vinětu dává informaci o datu degoržování, což je velký pokrok a děkuji za to. Ale tohle je víno starší, matně tuším báze 2006. Jinak základní víno je ruční sběr, spontánní fermentace a tak, druhotná fermentace v lahvi je ale startována šampaňskými kvasinkami a cukrem, pro stoprocentní naturál je třeba obrátit se na Crémant Indigéne kde je téhož dosaženo přídavkem slámovky z vlastní produkce :-) Tissot nejede klasickým systémem většina báze + rezerva staršího ročníku, víno je naopak tvořeno zhruba ze tří čtvrtin vínem rok starým ze sudu, která je doplněno čtvrtinou čerstvého aktuálního ročníku jen z tanku.

Rekapitulace ročníku 2016 na Jižním svahu

Pravidelně na přelomu roku tu mám jakýsi přehled „co se událo předchozí ročník“. Letos jsem vlastně začal už ke konci prosince článkem Běhání, psaní o víně a parádní ryzlink, kde tak nějak shrnul své loňské psavé aktivity a běhání, dva největší časožrouty. Samozřejmě když nepočítám obligátní zaměstnání, víno mne (naštěstí) neživí, a samozřejmě aktivity nejdůležitější, tedy vše co se týká rodiny :-) Děti jsou radost! Ale jelikož jsem s nimi docela často doma sám, manželka pracuje na plný úvazek, tak docela chápu, proč je žena na mateřské tak silně ohrožena alkoholismem :-) No nic. Z loňských aktivit byl určitě důležitý vznik Družstva, na jehož akcích se podílím. Formát párty s hudbou a dobrým poctivým vínem mi přijde smysluplný, návštěvníkům snad taky. Vyzkoušeli jsme si různá místa v Praze a jednu akci dokonce ve Vídni, letos nás čeká krom pražských večírků konečně i Brno :-) Nedělal jsem žádnou veřejnou ochutnávku (a ostatně jich stihl méně i coby účastník), pokud si dobře vzpomínám, krom různých posezení s pár přáteli. Letos musím změnit! Loni jsem se zase trochu více věnoval saké a zúročilo se to (rozuměj další věc, co pozře čas), budu se podílet na aktivitách japonské vládní agentury na podporu obchodu a investic, která zde chce jejich tradiční nápoj trochu více zpropagovat. Být oficiálním ambasadorem saké v ČR, to by se mi líbilo! Na učení se japonsky ale asi nemám dost silnou vůli.

Výtečná šumivá modrá velryba

S víny Azienda Agricola Cesconi (web) ze severoitalské oblasti Trentino jsem se překvapivě poprvé setkal vlastně až na festivalu Praha pije víno. Překvapivě proto, že jsou členy uskupení I Dolomitici, ve společnosti ověřených skvělých vinařů jako Elisabetta Foradori, Eugenio Rosi či Elisabetta Dalzocchio, takže jsem si je měl přechutnat už dříve :-) Rodinný podnik s dvaceti hektary (na dvou značně odlišných místech, v kopcích Pressano nebo v údolí Sarca, kousek od jezera Garda) vše v bio s prvky biodynamiky. Ročně připraví asi 125 tisíc lahví vína a k tomu nějaký olivový olej, jablečný mošt a tak. Krom velmi povedených tichých vín, dost fajn pití jsou i základy a vyšší terroirové kousky stojí za pozornost bezesporu, mají také výtečné bubliny. Cesconi bylo mimochodem jedno z vinařství, které si hlasitě stěžovalo, že pravidla šumivého Trento DOC jsou příliš mírná, především pokud jde o nesmyslně vysoké povolené hektarové výnosy. Ovšem oni minimální požadavky apelace překračují v mnoha dalších parametrech :-)

Burgundské změny, úmrtí a kořenové dny

V Burgundsku začíná nový rok změnami hned u dvou slavných producentů. Vinařství Bonneau de Martray, po staletí rodinné a patřičně na to pyšné, špička pokud jde o vína z Cortonu, si pořídil Stanley Kroenke. Tenhle Američan vlastní už několik vinařství v USA, korunním klenotem je určitě legendární Screaming Eagle. K tomu má také pár basketbalových týmů a majoritu ve fotbalovém klubu Arsenal. Do vinařství podle všeho dosadí své lidi. Jak se to celé projeví na vínech zjistíme za pár let, ale mezi burgundskými nadšenci z prodeje optimistická nálada nepřevládá. Prodejů rodinných vinařství ale uvidíme čím dál více, důvodem je buď obligátní „není komu předat“, ale mnohem častěji likvidační dědická daň ve Francii. Druhá změna je spíše pozitivní. Pierre Vincent, sklepmistr u Domaine de la Vougeraie velmi úspěšně zodpovědný hlavně za bílá vína, na tomto postu skončil a přechází do Domaine Leflaive. Tam to bylo v poslední době s hlavním sklepmistrem dost komplikované a vinařství si prošlo i složitým obdobím s vyšším výskytem premoxu (a dokonce rozhodle přejít na DIAM korky), zrovna tohle jméno na pozici sklepmistra by mohlo pomoct. Tak uvidíme. Teda ne že bych se k vínům kteréhokoliv ze tří jmenovaných vinařství dostával jakkoliv často…

Seriózní Vermentino… oranžové…

Doufám, že na mne tento týden nezanevřete, ale dneska… Vermentino :-) Už jsem se o téhle odrůdě několikrát psal, naposledy s trochu více vzorky z dovolené na toskánském pobřeží. Krom několika fajn kousků v Toskánsku dává zajímavější výsledky hlavně na Sardinii. Měl jsem pár pěkných vín, skvěle pitelných a zábavných, ale něco vyloženě nezapomenutelného ne. Když v úterý dorazil popít kamarád, donesl mimo jiné i Vermentino. S tím, že mu bylo doporučeno, sám ho nezná a mělo by prý jít o opravdu seriózní pití a ukázku toho, kam odrůda může dojít. Takže jsem se těšil, samozřejmě. Po otevření se dostavilo, tedy hlavně u hosta, mírné zklamání. Byla to totiž oranžáda a ty sice rád ochutná, ale podobnou radost jako jiní v nich nenalézá :-)

Assyrtiko ze stoletých keřů

Dnešním zápiskem tak trochu navazuji na závěr včerejšího. Opět se jedná o láhev, která u nás asi není dostupná. Z odrůdy, co tu rozhodně zatím nedosahuje velké popularity. Berte to jako další novoroční inspiraci a postrčení k troše experimentace a objevování. Ryzlink a Pinot Noir jsou samozřejmě nejvíc, na tom se nic nemění, ale sem tam je dobré zkusit i něco dalšího ;-) Takže dnes to bude Assyrtiko! Odrůda, o které jsem se krátce zmiňoval už dříve, a která nyní ve světě docela letí. Konkrétně zabrousíme do mladého nijak velkého vinařství Hatzidakis (web, Haridimos Hatzidakis pracoval jako sklepmistr známého velkého producenta Boutari, ale ve vlastním podniku to pojal trochu jinak) z ostrova Santorini, k lahvi Assyrtiko de Mylos Vieilles Vignes 2015. Pochází ze stoletých pravokořenných výsadeb jediné vinice, opečovávané organicky a bez umělého zavlažování, vlhký vítr od moře musí stačit. Réva je vedena nízko u země ve zvláštním tvaru „ptačího hnízda“. Ručně sbírané a vytříděné hodně vyzrálé hrozny asi půl dne macerují, kvašení spontánní za kontrolované teploty, zrání osm měsíců na kalech v nerezu, lahvováno bez filtrace.

Nádherné Ciliegiolo

Dnešním vínem bude stoprocentní Ciliegiolo, jménem v překladu „třešinka“ odkazující ke snadno rozpoznatelné třešňové vůni hroznů i vína. Tahle stará a moc zajímavá odrůda, dle legendy přinesená poutníky z cesty do Santiaga de Compostela, byla ve svém domovské Itálii neprávem podceňována. A vlastně stále je, i když se stav především v Toskánsku lepší a budoucnost vypadá nadějně. Z pouti nejspíš Ciliegiolo přivezeno nebylo, ale ani moderní analýzy DNA zatím neodhalily přesný původ. Jasný je příbuzenský vztah se Sangiovese, ovšem hned několik studií se liší v tom, o jaké křížení se vlastně jedná, a dokonce i v tom, kdo je rodičem (pravděpodobnějším se dnes jeví Sangiovese) a kdo potomkem :-) Jisté je ovšem to, že Ciliegiolo bylo pravidelně se Sangiovese (a po pravdě i dalšími odrůdami, kupříkladu Aglianico) zaměňováno, je sice běžnou minoritní součástí slavného Chianti ale nejspíše a neúmyslně složkou i mnoha údajně čistých Sangiovese. Samostatně, i když je součástí hned několika apelací, se vlastně objevuje spíše výjimečně a hlavně jako „chlastací“ lehčí základní vína, dokonce i mladé novello záležitosti za účasti karbonické macerace. Ale v Toskánsku lze objevit i pár serióznějších variant, ze všechny určitě San Lorenzo od Sassotondo, Vallerana Alta od Antonio Camillo (paralelně pracoval pro slavné vinařství Poggio Argentiera) či víno od Cantina La Selva nebo Rascioni & Cecconello. Pomalu ale jistě se však objevují další.