Dnes se vrátíme do Somló, první dojmy z víkendového výletu už jsem tu psal, teď je na čase začít s poznámkami k navštíveným vinařstvím a ochutnaným lahvím. A začneme u Fekete Pince (web), které i v 87 letech věku zatím v rukou pevně drží Béla Fekete alias „strýček Béla“. Nepochází z vinařské rodiny, ale kopci propadl již před mnoha desítkami let a stal se jednou z jeho legendárních postav. Sbíral zkušenosti ze staré literatury i od místních vinařů a postupně dospěl k postupům a vínům, která mu dokázala získat i mezinárodní uznání. Bohužel během naší návštěvy zrovna předváděl svá vína mimo Somló a postaral se o nás jeho syn, který také přiznal, že pokračovat ve vinaření se mu příliš nechce a vinařství se vším všudy je na prodej.
Fekete hospodaří na necelých čtyřech hektarech v jižní části kopce a pracuje s pěti odrůdami – Juhfark, Furmint, Olaszrizling, Hárslevelű a trochou Chardonnay. Vína kvasí spontánně a jsou zpracovávána především ve větších starých dřevěných sudech a na jemných kalech, kde si někdy poleží i 3+ roky a dále vyzrávají v lahvi, nic se zde neuspěchává. U sudových vzorků loňského ročníku nešlo přehlédnout výraznou somlóskou kyselinu a poměrně rustikální projev, někdy šlo o docela „náročné“ kousky (Lipovina asi nejpřístupnější, Juhfark velmi tvrdý ale výtečně strukturovaný), která se ovšem po letech umí překlopit do až nečekané bohatosti a někdy i elegance, byť stále jde o vína poměrně hutná a důrazná. Upřímně by mne hodně zajímalo, jak bude vypadat za 3+ roky jejich Chardonnay, mladé se sudu bylo více než funky a za hranicí přístupnosti i pro mne jakožto lehce vinného „devianta“. Ale nechme sudovky a pojďme na lahve co jsou již v prodeji. Degustace proběhla u sklepa, pod pergolou mezi hrozny, s výhledem do krajiny a přicházejícím soumrakem.
Juhfark 2009 je víno bohaté, intenzivní, se svéráznou mineralitou Somló, trochu nervózní, tvrdší v chuti s hodně výraznou kyselinou, přísné, již trochu naleželé ale s potenciálem (a potřebou) ještě zrát, klasické, dlouhé. Takový monolit, nalahvovaný kus terroir.
Hárslevelű 2008 víno voňavější, trochu medové a podzimně ovocité, ale zásadní part opět hraje hora a její železitá mineralita. Suché, intenzivní, parádní kyseliny, strukturované, dlouhé, výtečné.
Furmint 2007 je víno zlaté barvy a již aromaticky naleželé, medové, bylinkové, kořenitost ale i podzimní ovoce a k tomu všemu minerální otisk hory, vrstevnaté, nabízí výrazné hlavní téma a kupa bezva odboček. Plné, intenzivní, minerální, suché s bezva kyselinou, bohaté, koncentrované, uleželé… trochu evokuje některé špičkové vyzrálé pálavské vlašáky, po pravdě, ale je to přeci jen jiné. Špičková záležitost, velké bílé víno. Furmint byl, alespoň pro mne, u Feketeho hlavní hvězdou odpoledne.
Furmint 2006 je víno znatelně naleželé, trochu divočejší a složitější, ale zároveň ve všech ohledech o něco lehčí a méně důrazné než mladší bratr, byť komplexitou si s ním v ničem nezadá. Tvrdší, precizní s parádní kyselinou, dlouhé, nazrálé a vyžadující pozornost, víno na samostatné domácí studium. Ročník 2007 mi přišel jako povedený Hollywoodský blockbuster (hodil by se třeba Iron Man trojka), ročník 2006 je trochu artovější záležitost :o)
U Olaszrizling 2009 (Ryzlink vlašský) se zlatou medailí z Balkans International Wine Competition nám bylo trochu omluvně sděleno, že ten jako je trochu dražší, o dvacet korun zhruba… Zlatá barva, medová a kořenitá vůně s výrazným minerálním vlivem hory, intenzivní hutné koncentrované bílé, ale s parádní kyselinou která tomu všemu dává švih a víno tak není utahané, skvělá délka. Nabušené, výrazné bílé, chce se říct moderní, ale s nezaměnitelným charakterem. Já sice tak nějak preferuji jemnější, elegantnější vína (bílá i červená), ale tahle Somló mi dost sedí, i přes jakoby hlasitost vytočenou do maxima se jednotlivé složky nepřehlušují a tak nějak vše funguje.
Ochutnali jsme i Chardonnay 2011, trochu divočejší zemitější záležitost s výraznějším vlivem dřeva, mladou a trochu neuspořádanou, vše se opakovalo i v suché slušné chuti. Ale upřímně na něj omylem přišla řada až po furmintech a vlašáku a to vínu prakticky nemělo šanci se předvést.
Běžná cena za lahve výše, tj. vyzrálé ročníky 4-7 let staré, je v Somló zhruba 270 – 290 korun. Což, vzhledem ke kvalitě, považuji poněkud za úlet. Při trochu větším nákupu jako součást ochutnávky šli s cenou ještě výrazně níže. Je to vlastně až smutné, když srovnáme třeba s tím, kolik chce za již nějaký ten pátek lahvovaný nerezový vlašák loňského ročníku nejmenovaný pálavský producent. Ale… asi není dost zákazníků, většina dá raději stejné prachy za mladičký „výběr z hroznů“, taková je doba :-)
K vinařství jsme přišli z kopce odshora…
