Moc fajn Priorat a korektní Bordeaux

Vylovil jsem zapomenutou láhev Álvaro Palacios Les Terrasses 2005, kupoval jsem ji v roce 2007 u dovozce AdVivum za zhruba tisícovku (aktuální ročníky v zahraničí dnes stojí okolo 30€), nadšen po ochutnávce, a takhle dlouhou archivaci vůbec neplánoval. Ale ročník 2005 byl v oblasti špičkový a víno se s věkem popralo více než dobře! Jsme v Prioratu (viz jeden tematický článek), na ručně obdělávaných vulkanických terasách, složení 60 % Cariňena se 30 % odrůdy Garnacha a 10 % Cabernet Sauvignon, školeno přes rok v barikových sudech (70 % francouzský a 30 % americký dub). Vyšší bordó láhev, silná kovová záklopka, kvalitní celokorek. Tmavá barva, překvapivě málo nazrálá. Výrazná, spíš tmavě ovocná sladší vůně, tmavé peckoviny, lehce pikantní, dotyk živočišnosti, pěkně zapracované dřevo, tabák a trocha kamenitosti. Seriózní, moc pěkné, pocitově trochu „tepleji bordeauxské“ :-) Suché, čisté, šťavnaté, plnější, se sladší tmavou ovocností a již dost ohlazeným tříslem, dobrá délka. Starosvětské, krásné červené, delší, co ještě v klidu nějaký pátek v kondici vydrží ale moc dlouho už by taky ležet nemělo. Tak akorát :-) Příjemné překvapení.

Mirabella, Falkenstein a I Stefanini

Minulý týden se konala další galadegustace dovozce VinoDoc za účasti zástupců vinařství. Bohužel jsem na ni měl mnohem méně času, než bych si býval přál. Dnes odhrnu poznámky ke třem producentů a snad se časem dostanu k dalším. Znovu jsem si třeba projel nabídku vinařství Mirabella, tedy šumivá z oblasti Franciacorta. Už je to dva roky, co jsem tu měl detailní článek z degustace. Od těch dob podnik přistoupil ke změně vizuální komunikace, včetně vinět, tak trochu ke čtyřicátému výročí vzniku. Dost se mi líbila Edea Brut, tedy jejich základ, Blanc de Blancs postavený na Chardonnay z 80 % a k tomu Pinot Bianco. Zde se jednalo o bázi 2015, dozáž 5 gramů, na kalech nějaké tři roky. Čerstvá, lehce kouřová a minerální vůně, fajn ovocnost směrem tropiko, intenzivní ale tak akorát. Suché, čisté, šťavnaté, bezva kyseliny, výborně udělané, vyvážené, klasické bubliny. Jiný styl je Demetra Extra Brut Millesimato 2012 (Chardonnay 70 %, Pinot Nero 20 %, Pinot Bianco 10 %, jedna vinice s nižším výnosem, většina kvasí v betonu ale část Chardonnay v barrique sudech, zrání na kalech v lahvi k pěti letům) je víno zralejší, hlubší, se žlutou ovocností a krémovostí a dotykem toastu, suché s bezva kyselinou, vyvážené, uhlazenější ale živé a energické. Povedený kousek.

Bio Bergerac z Lidlu, skvělé sherry a trochu Grenache

Potřebovali jsme o víkendu naložit králíka do červeného vína a bylo mi líto použít cokoliv z dovezených lahví (škoda, že jsem neotevřel tu Grenache viz dále, co naděláte), takže jsem využil nedaleký Lidl. A za 99 Kč tam ulovil Château le Maridat Bergerac 2018. Dobrovolně přiznávám, že mne zlákala bio certifikace, v tomhle ohledu se nechám snadno ovlivnit (a je mi až stydno, že jsem zároveň odešel s Becherovkou, které mám doma fakt dostatek, jen kvůli retro edici viněty… mám vysoce vyvinutou slabou vůli). Jde o dominantně Cabernet Franc s asi třetinou Merlotu. Fajn tmavší ovocnost, černé třešně, nic hutného. Dotyk kořenitosti, pepř a trocha dřeva. Suché, čisté, vyvážené, ovocné, s dobrou kyselinou a ovocností, dobře pitelné. Nic složitého, ale vlastně překvapivě fajn (za kilo tuplem) příjemné pití bez takového toho „průmyslového“ štychu. Králíka jsme nakonec utopili v něčem jiném a tohle se vypilo.

Sommelier roku, Svatomartinské, nejdražší láhev

Ve dvaadvacátém ročníku sommeliérské soutěže BOHEMIA SEKT Trophée zvítězil vinař Kamil Prokeš a obhájil tak titul z roku 2017. I na druhém místě najdete vinaře, tedy spíš vinařku, stříbro získala Libuše Vrbová. Třetí byl Matouš Forman, nejznámější coby dovozce kalifornských vín. Na aktuálním žebříčku je asi nejzajímavější to, že dva nejvyšší posty patří nadšencům do sabráže sektů (což je zábava, kterou prostě asi nikdy nepochopím a u běžných degoržovaných bublin bez kalů a se standartním korkem považuji za riskantní zbytečnost, jejíž propagace může vést tak akorát ke zraněním opilých lidí a plýtvání dobrým vínem) ale především členům uskupení Mladí vinaři. A také že vlastně nikoho z trojice bych neoznačil za typického sommeliéra (pokud jsou ovšem mé informace správné), tedy alespoň ne v tom duchu, jak si povolání představuji – coby někoho, kdo se reálně stará o vinný program v restauraci a taktéž o servis na place. Což jim samozřejmě nic neubírá na předvedených znalostech, které jsou nemalé. O ostatně se i vyplatí ochutnat vína od Vrbů, mají pár dost povedených kousků, stejně jako nejen bubliny od Prokeše. O nabídce Californian Wines nemluvě, mají hned několik špičkových producentů a fantastických vín :-)

Corpinnat od Sabaté i Coca aneb výborné bubliny

Na začátku roku jsem zde měl obsáhlejší text Limity apelace aneb případ Cava, který popisoval současnou situaci se šumivými víny Španělska. Mimo jiné jsem v něm psal i o příchodu nového jména na trh – Corpinnat (složenina Cor Pinna Nat, zrozeno v srdci Penedès). Pod kterým se rozhodlo své bubliny značit hned několik špičkových producentů, za poměrně přísných podmínek které musí vína splňovat, a úplně opustit apelaci cava. Jedním z těchto vinařství je i Finca Sabaté i Coca (web), jejichž několik vín jsem si přechutnal na nedávné galadegustaci dovozce Foltýn Wine. Rodinné vinařství, momentálně jde o čtvrtou generaci vinohradníků, sídlí asi 50 km od Barcelony, v údolí Bitlles v oblasti Alt Penedès. Pyšní se 40 hektary ekologicky vedených vinic na 66 různých samostatných polohách a 18 více či méně odlišných půdních složeních.

Krásná Mencía a dvě zábavné bílé směsky

Vinařku z Bierza jménem Verónica Ortega už jsem tu představoval na třech různých vínech. Poprvé u Versión Original 2015, následně u základního ale skvělého Quite 2017 a naposledy s hodně zajímavým červeným Cobrana 2016. Stále jsem se ještě nedokopal k jejímu top vínu, ale v rámci příprav otevřel alespoň Versión Original Mencía 2016. Pro opáčko je to čistá Mencía z organicky pěstovaných hroznů ze starých (80+) vinic na vápenci a písku u obce Valtuille de Abajo. Spontánní fermentace celých hroznů, zrání ve 2400l dubovém sudu 14 měsíců. U druhého ročníku tedy došlo ke změně a amforu nahradilo dřevo. Celkem šlo na trh 3500 lahví, burgundského tvaru s kvalitním celokorkem pod zavoskovaným hrdlem. Tmavší, hlubší barva. Ve vůni parádní, hodně tomu svědčí vzduch a postupně otevírá různé zábavné odbočky. Kombinace tmavších peckovin, s dotyky koření a florální linkou, výrazná kamenitost. V chuti suché, šťavnatě peckovinově tmavě ovocné, bezva kyseliny, jemnozrnné třísloviny, svíravost, šutrovité, delší. Strukturované, charakterní červené na počátku své cesty, působí štíhlejším dojmem než by napovídalo 13.5 % alkoholu. Bavilo velmi. Bohužel už taky přišlo na skoro 23€. RP 94, pokud na to hrajete.

Výtečné Smith Haut Lafitte 2004

V posledních týdnech otevírám docela dost Bordeaux a ne že bych se u nich nudil, ale málokdy mne vyloženě nadchnou. Jsou samozřejmě i výjimky. Hodně se mi líbilo Château Smith Haut Lafitte (web) Grand Cru Classé de Graves 2004. Tedy Pessac-Léognan a jedna z bordeauxských klasik ze štěrkových půd, bohužel hvězdné jméno a tedy žádný objev :-) Dominantně Cabernet Sauvignon s dílem Merlotu a jen trochou Cabernet Franc a Petit Verdot. Od devadesátých let, s novým majitelem, začali vinice obhospodařovávat čím dál více ekologicky a postupně odstranili veškerou chemii, jedou především výluhy z místních rostlin a lokální kompost, navíc rozjeli program na zvýšení biodiverzity ve vinicích a tak různě. Neměli potřebu se nechat certifikovat, ale v poslední době pracují na více než polovině ploch biodynamicky a do příštího roku takto chtějí mít veškeré vinice, tentokrát už je certifikace na pořadu dne. Jedou systém zachytávání dešťové vody a recyklace odpadní, taktéž zachytávají a zpracovávají CO2 z fermentace, mají hromadu solárních panelů a tak. Vinice mapují a kontrolují satelitním systémem Oenoview, aktuálně i testují další systém dohledu nad dozráváním a stavem ve vinicích (mají jich 78 hektarů) pomocí dronů, bobule třídí i pomocí optického systému Vistalys. Takže biodynamika v kombinaci s high-tech :-) Ve sklepě aktuálně (ale pro hodnocený ročník ještě neplatilo) čistě gravitačně, s dostatkem menších dřevěných tanků pro jednotlivé polohy, a vertikální lisy pro červená.

Parádní bubliny s dotykem sherry

Ideální víno? Vzhledem k mým specifickým úchylkám by to mělo být klasické bubliny, v lahvi kvašené a pokud možno z ekologického vinohradnictví, nějakým způsobem kombinované se sherry :-) Teoreticky by se něco podobného, bubliny s vlivem zrání pod flórem / kvasinkovým závojem, mohlo najít mezi crémanty z Jury. Ale já nakonec objevil ještě něco lepšího! Colet Navazos Extra Brut Reserva 2014. Colet je tradiční katalánský výrobce bublin. Není to žádná velká firma, ale rodinný podnik pracující čistě na vlastních vinicích v bio režimu, ročně připraví nějakých 120 tisíc lahví. A to pod přísnější apelací Clàssic Penedès, jsou jedni z těch, co zanevřeli na označení Cava. Equipo Navazos je úžasný v podstatě négociant, který se na začátku zaměřoval především na speciální unikátní lahvování sherry, ostatně u jednoho takového jsem se o nich rozepisoval, ale postupně přidal další moc zajímavá vína a kooperace s různými vinaři (psal jsem tu třeba o super nefortifikovaném bílém z Jerezu).

Bratři v triku, TOP vinařský cíl, suché devatenáctky, vinařský kalendář a spoty o pití

Narazil jsem na zajímavý článek týkající se mimo jiné cisternového dovozu vín pochybného původu ze zahraničí. Pokud jsou informace v něm pravdivé, pak by se tím ledasco vysvětlovalo a vrhalo na tento segment „vinařského“ podnikání nové světlo. Cisterny měnící se za hranicemi na domácí víno, obrovské daňové úniky, uplacení celníci a policisté, přístup do záznamů celní správy, zametení oznámených podvodů pod stůl či alespoň včasné varování před kontrolami. Námět na román, skoro. Bohužel i tohle, nejen báječná vína o kterých jsem psal v předchozích dnech, bylo a částečně ještě stále je domácí vinařství.

Parádní vlašák a velký sladký rýňák

Pokračujeme v týdnu věnovanému Moravě, když už se to takhle pěkně sešlo tak nemá smysl přerušovat :-) Tentokrát to bude Ryzlink vlašský Hermes 2018, nejnovější mladá inkarnace top bílé řady z Gala Vinařství (web) z Bavor. Hermes patří mezi ten typ vín, které mi přijdou jako skvělé vzorky při představování moravského vinařství cizincům, případně domácím s odporem k „podřadným“ vínům z Moravy. Na stole to navíc vypadá skvěle :-) Školeno v použitých dubových sudech na jemných kalech za občasného promíchávání. Burgundská láhev, kovová záklopka, kvalitní celokorek. Barva pěkná, výraznější žlutá. Na úvod docela výrazná aromatika, s kombinací zralého až lehce exotického ovoce, s krémovou linkou, vzácné dřevo, dotyk medu a citrusové svěžesti, vlhká vápenitá zeď. Skvěle si drželo formu po tři dny kdy bylo otevřeno, postupně získávala trochu hlubší, hutnější nádech. V chuti suché, čisté, s parádní kyselinou, se žlutou ovocností a krémovostí, slušně plné, intenzivní, hezky dlouhé. Mladičké a s potenciálem zrát, ale už teď dost zábavné pití. Je to ten typ vína, které hraje na vycizelovaný, precizní styl. Srdce mne samozřejmě táhne víc třebas k projevu úterního kalného šeďáku, ale dovedu si představit spoustu příležitostí, kdy bych potřeboval naopak přesně tohle. Třeba když jsem teď řešil výběr top domácích vín pro Forbes. Ale i tam se zadařilo „propašovat“ nějaké to divočejší naturálno ;-) Jinak tohle víno, jakož i další od Galy, prodává třeba Vino e Cuore. Teď stojí čtyři stovky.

Supermarketový bio Hibernal, VOC Veltlín a chlastací Merlot

Po dvou značně omezeně dostupných vínech dnes zůstaneme na Moravě, ale začneme vínem ze supermarketu. Neodolal jsem cenovce 119.90 Kč a v Bille zakoupil Hibernal pozdní sběr 2017 Bio z Vinselektu Michlovský (web). Ze stejné viniční trati, Přítlucká hora, byl v obchodě k dispozici i ročník 2018, kdyby chtěl někdo provádět vertikální degustaci. Dle viněty bylo vinifikováno ve velkém sudu z francouzského dubu. Láhev vyšší bordó, plastová záklopka, plastový špunt. Fajn žlutá barva. Expresivní aromatika, nejvýrazněji angrešt doplněný „sauvignonovým“ mixem bezu a rybízu, lehce bylinná linka, koncentrovanější a zřetelně vyzrálé. Suché, čisté, s bezva kyselinou, plnější projev se znatelným teplem vyššího alkoholu a náznakem zbytkového cukru, zakulacené, s decentní kořenitostí v poměrně dlouhé dochuti. Efektní, moc pěkně udělané aromatičtější bílé. Navíc z certifikované bio produkce. Za tyhle peníze se rozhodně nemá za co stydět!

Rulandské šedé tak trochu jinak… K.O.

Víno, které mi fakt sedne, se pozná mimo jiné tak, že ho vypiju několik flašek ještě než o něm poprvé někam napíšu. A že si preventivně předem udělám zásoby. Ne že bych měl přehnané představy o vlivu tohohle blogu a ostatně i článků v různých magazínech, často se efekt limitně blíží nule. O to více pak překvapí, když se poštěstí a nějaké doporučení zafunguje víc než dobře. Dnes je tématem Jaroslav Osička (web) Pinot Gris K.O. 2017. Co znamená K.O. už jsem tu popisoval, tohle je myslím krásná ukázka. Obecně dnes tak populární „pídží“ nevyhledávám, vlastně ani to od Osičků, ale zde vzniklo výjimečně povedené víno. Ve kterém se navíc podařilo dokonale zachytit kouzlo ochutnávaní přímo u nich ve sklepě, které se lahvováním obvykle významně ztrácí. Prostě žádná ordinérní šedá (ordinérní šeďák?).

Opravdu limitovaná edice bohémky

Domácí bublinový gigant Bohemia Sekt se v poslední době čím dál víc snaží zaměřit na další segment trhu a rozšiřuje nabídku vín kvašených v lahvi o serióznější kousky typu Prestige 36. Úplnou novinkou je pak Prestige Limited Edition Brut, kde „limitovaná edice“ neznamená to co u podobných hráčů obvykle, ale na jejich poměry skutečně směšně nízkých 578 číslovaných lahvích. I dříve bylo možné ochutnat různé speciální a výtečné šarže, sklepmistr Josef Švéda umí připravit špičkové bubliny a rád se o ně podělí, ale na běžný trh se tohle moc nedostávalo. Výjimkou bylo snad 700 lahví výtečného Pinot Blanc Karel IV. 700 let, za mne stále jedna z top věcí od nich. Aktuální limitka je šarže 2049B, pochází taktéž čistě z ročníku 2011, do lahve na druhotnou fermentaci šla v březnu 2012 a odstřel kalů proběhl v říjnu 2018. Máme tu tedy bohémku šest a půl roku na kalech, což je na domácí bublinové poměry docela unikát a v zásadě neobvykle dlouhá doba (když nepočítáme prestižní Champagne) zrání i ve světovém měřítku. Odrůdově 51 % Chardonnay, 34 % Rulandské bílé a 15 % Rulandské modré z různých vinic na Moravě. Dozáž 8 g/l, mnou zakoupená láhev měla číslo 362 a na jejich e-shopu jsem za ni dal nemalých 599 Kč. Teď už mi zůstala jen pěkná dárková krabice :-)

Betonový Sauvignon s Pálavou a výtečný Tramín

Viněty u vína jsou obvykle… nepříliš nápadité. Výjimku nemalá část naturální scény, kde je zřetelná inspirace divokostí vinět craft piva a objevuje se spousta velmi zábavných kousků. Ale o tom už jsem určitě psal. V poslední době se každopádně občas najde něco překvapivě nového a odvážnějšího i u producentů, u kterých všichni jejich běžnou vinětu znají zpaměti a viděli už stokrát. Malý vinař (alias Vinařství Hana Mádlová alias „Franta Mádl“, web) si nedávno pořídil několik krásných tulipánových betonových tanků (viz loňský zápisek), část z nich najdete v nové řadě BETON a viněta se opravdu povedla. A ač to bude znít zrovna u mne snad až nepravděpodobně, tak jsem si dost užil polosuchou směs Sauvignon & Pálava 2017. Sauvignon je tam z 85 %, v betonu se „nadechlo“ čtyři měsíce. Je to čerstvé, voňavé, s fajn mixem svěží ovocnosti, lehce herbální linky a květin. Čisté, středně plné, s trochou cukru ale fajn kyselinou, docela dlouhé, expresivní, s minerální linkou a veskrze zábavné. A navíc nestojí moc, má třeba Kupmeto (na jejich galadegustaci jsem ostatně chutnal) za nějakých sto šede.

Jean-Bernard Delmas, Ribera del Duero v bílé, USA si za víno připlatí

Ve věku 83 let zemřel slavný bordeauxský vinař Jean-Bernard Delmas. Narodil se v roce 1935 přímo na Château Haut-Brion (ve stejném roce vinařství zakoupil americký finančník Clarence Dillon). Na Haut-Brion pracoval od roku 1961 do 2003. Špičková vína připravoval i pro La Mission Haut-Brion, které má od roku 1983 stejného majitele. A v důchodu si ještě odskočil na pozici technického ředitele Château Montrose, kde dohlížel na renovaci, nové výsadby a podobně. Coby konzultant zde působil ještě nedávno, než jej začalo zrazovat zdraví.

Zajímavý alsaský crémant a revoluce od Doyarda

Vinařství Clément & Mathieu Weck (web, moc mne baví nové domény 1. řádu jako zde .alsace) z Alsaska se pomalu ale jistě pouští do „specialit“, z jejich pohledu netradičních směsí či netypických školení. V minulosti mne oslovilo ledasco z jejich klasiky, hlavně parádní sylván a muškát. „Netypické“ věci nejsou žádné divočiny, ale třeba kombinace ryzlinku a rulandského šedého přestřelená barrique sudy, amfory zatím nečekejte :-) V  řadě „cuvées confidentielles“ mají i Crémant „L’Ivresse des sens“ Brut Nature 2014, asi hlavně kvůli malé produkci pouhých 1200 lahví, protože jinak je „úplně normální“. Čistý Pinot Noir připravený v nerezu, druhotná fermentace v lahvi a zde na kalech téměř pět let, odstřeleno nedávno. Tmavší žlutá, nazlátlá barva, jemnější perlení. Ve vůni delší zrání znatelné, pěkný mix podzimního ovoce, medu, minerální linka a lehce pražená rýže. V chuti suché, čisté, na bubliny trochu plnější, slušně postavené, zakulacené a krémovější, dobrá délka. Inu proč ne. Upřímně od alsaského crémantu asi čekám trochu živější energičtější projev a nejsem si úplně jist, zda výrazně delší ležení oproti jejich normálním bublinám přineslo něco zásadního navíc. Ale proč ne, rozhodně to je odlišné a pro příznivce uhlazenějších věcí doporučeníhodné.

Naturální Beaujolais a klasika z Bordeaux

Dnes začneme v naturálnu, kdo by to byl čekal, u Domaine J. Chamonard Morgon „Le Clos de Lys“ 2016. Jsme v Beaujolais a ač Joseph Chamonard nepatřil ke „gangu čtyř“, legendární partě která tak trochu celé tohle hnutí naturálních vín nastartovala, měl k nim hodně blízko. Bohužel Joseph zemřel v roce 1990 a od té doby se vinic i sklepa ujala jeho dcera Genevieve s manželem, Jean-Claudem Chanudetem. V přístupu k pěstování révy i přípravě vína ale nastoupenou cestu neopustili. Tohle je jejich hlavní víno, pochází ze zhruba čtyřhektarové vinice se starými keři, okolo šedesáti let, u Corcelette. Naležení za nižší teploty a pak kombinace klasické spontánní fermentace a karbonické macerace, se zráním až rok ve velkých starých sudech. Lahvováno s minimálním zasířením, do 15 mg/l. Poměrně tmavá barva a zřetelně nefiltrované. Na úvod divočejší, „bezsirně funky“, hodně tomu prospívá se rozdýchat. Postupně pěkná hlubší tmavá ovocnost, s květinovou linkou a kořenitými tóny, pepř, dost výrazná železitost, rez. Suché, středně plné, pěkně postavené, s fajn tmavší ovocnost, svíravější, delší, hodně zajímavé. Již znatelně nazrálé, trochu překvapivě, čekal bych o něco mladistvější projev. Charakterní červené, jsem rád že jsem vyzkoušel. Z Beaujolais mám teď doma větší selekci, tak budu otravovat častěji, do podzimních čvachtanic a spadaného listí mi tak nějak sedí :-)

Moravia Agria aneb kyselé ze Španělska

Ve světě vína najdete dostatek jistot, třebas takový německý Riesling od dobrého producenta zklame málokdy, ale držet se jen osvědčených vín by byla nuda. Takže… co vám říká odrůda Moravia Agria? Nic? Tak to nejste sami, i encyklopedie ji označují za obskurního zástupce odrůd španělské oblasti Castilla-La Mancha. Jméno v překladu znamená „kyselá Moravia“ (prý aby se odlišila od Moravia Dulce, což je místní synonymum pro ne tak bezvýznamné a i v Portugalsku oblíbené Marufo, jehož nejdůležitější zásluhou je ale stejně spíš rodičovství slavné odrůdy Touriga Franca), ve vinicích jsou s ní trable, trpí na houbové choroby a tak. A dává světlá, tenká a kyselá vína s výraznější tříslovinou (což může upomínat k chybnému pohledu mnohých na červené z ČR, ovšem španělská Moravia fakt nemá s tou „naší“ nic společného). Takový popis zní dost nanic, než si uvědomíte, že takto se Moravia Agria chová v suchých a horkých podmínkách. A že tedy může být vítaným přídavkem k jiným odrůdám, dávajícím spíš dost plná, alkoholická a leckdy na dostatek kyseliny trpící vína, a nakopnout v nich svěžest i strukturu. Tradičně tedy mizela právě takhle anonymně v různých směsích a to se vlastně nezměnilo. Úspěšnou výjimkou je dnes hodnocený kousek :-)

Von Winning – Riesling a nějaký ten Sauvignon

Do Prahy na pozvání dovozce WineGeek.cz opět dorazil Andreas Hütwohl, aby zde představil průřez nabídkou vinařství Von Winning (web). Už jsem tu psal o dvou degustacích, tentokrát se omezím především na rychlé poznámky k jednotlivým lahvím a celkové dojmy. Mám produkci tohohle vinařství rád, od základních řad po výběr z nejlepších vinic Pfalze opravdu umí. Navíc pracují ve vinicích čistě, ve sklepě jedou především dřevo (na můj vkus je občas znát víc než bych si přál) a spontánní fermentaci, zaměřují se na suchá vína s alkoholem obvykle někde okolo 12-12.5 %, především Riesling ale i další odrůdy se u nich najdou. Právem patří mezi špičku v oblasti.

Barbera a skvělé Nebbiolo od La Ca'Növa

Měl jsem teď možnost podílet se na tvorbě vinného lístku pro novou zajímavou restauraci a jestli vše dopadne jak má, tak se tam objeví i něco od La Ca'Növa, vinařství které jsem si docela oblíbil a už o něm pár řádků napsal. V rámci výběru jsem znovu ochutnal jejich Barbera d’Alba 2016, jak to vypadá oproti stavu před pár měsíci. Výraznější, tmavě ovocná vůně, zralejší a trochu džemová, lesní plody, živočišná linka a na úvod trochu funky divočejší, svědčí tomu vzduch. Plnější, tmavě ovocné, uhlazenější třísloviny, tmavá ovocnost, zrale teplejší a zároveň výborné kyseliny, koncentrace a přes patnáct voltů dobrá pitelnost. Stále baví. Hodně nadprůměrná Barbera. O trochu vín mne ale oslovilo druhé víno…

Le Dôme, Mumm má sklepmistra, nákupy v Burgundsku, domácí medaile…

Patrik Tkáč, krom vlastního nového sídla s vinicí a hodně zajímavým vinařstvím Zlatý roh, investuje i do dalších projektů s vínem spojeným skrze J&T Wine Holding (u nás vlastní Kolby či Reisten). Třeba do nového vinařství a degustačních prostor pro Le Dôme v St. Emilionu, jednom z podniků Jonathana Maltuse (viz též dřívější poznámky k Château Teyssier). Celý projekt přijde na nějakých 11 milionů Euro a bude z něj výhled do vinic a na nedaleké Château Angélus a Canon. Za architektonickým řešením stojí kancelář Foster & Partners a prvotní návrhy prý kreslil Lord Norman Foster osobně.

Šardonka z Trenta a výtečný šampaňský Meunier

Už je to nějaký pátek, co jsem tu psal o Riserva variantě modré velryby, o víkendu si pak v restauraci dal aktuální šarži verze „základní“. Cesconi Blauwal Extra Brut už je zatříděno coby Trento DOC, z certifikovaně bio vinic, zhruba 30 let starých keřů Chardonnay vedených na pergolách. Fermentace v nerezu, plná malolaktika, zrání 8 měsíců na kalech v nerezu a v dubových sudech. Poté přídavek předchozích ročníků a následně druhotná v lahvích a tam hezkých 40 měsíců. Tahle konkrétní láhev byla odstřel 4/2019. Citronová žlutá barva. Vytrvalé perlení malých bublinek. Příjemná vyvážená aromatika, čistá, pěkně ovocná, především žluté plody. Ovocné i v chuti, tak akorát kyseliny a svěžest, trochu plnější, delší, krásně udělané. Vyvážené, na šardonkový Blanc de Blancs docela krémové a uhlazené, pije se to ovšem výborně. Bavilo. Cena bohužel už není zrovna nízká a atakuje šampaňská.