O J&T Wine Holding, který nyní vlastní vinařství Kolby a odnedávna též Reisten, už jsem se tu zmiňoval. Nyní se skupina spojila s vinařem z Bordeaux (ovšem proslaveným i projektem v Austrálii a dalším v Kalifornii), Jonathanem Maltusem. Ten je nyní členem představenstva holdingu, bližší informace o jeho dalším angažmá zatím nejsou. Od JCP Maltus, resp. jejich Château Teyssier, jsem nedávno chutnal několik vín a nějak se zapomněl podělit, tak ve zkratce nyní. Pezat 2015 (červené Bordeaux Supérieur) je mladé, přístupné nekomplikované víno, se sladší výraznější ovocností a lehce pepřovou kořenitostí, nic zásadního ale proč ne. Hlavní víno Château Teyssier Saint-Émilion Grand Cru 2013 výraznější, sladší tmavě ovocné, s lékárenskou linkou ve vůni, suché, čisté, dobře postavené, fajn kyseliny, slušně plné, pepřově kořenité, svíravější, s dobrou délkou. Vinařství produkuje také sérii „super-cuvée“, ze specifických terroir a v hodně limitované produkci obvykle nižších jednotek tisíc lahví. Château Saint-Émilion Grand Cru Laforge 2013 vzniká podobně, ale je směsí více top poloh a je toho i okolo dvaceti tisíc lahví. Efektní sladší bohatší vůně, teplejší, koncentrovaná. Suché, strukturované, s bezva kyselinou, delší, čistě udělané, seriózní „moderní“ nabušené červené. Le Carré Saint-Émilion Grand Cru 2008 pochází z jediné polohy původně patřící Château Canon. Hodně tmavé v barvě i aromatice, již nazrálejší, tmavá ovocnosti a živočišnost, suché, čisté, stále především tmavě ovocné, dobře postavené, delší, opět s výraznou živočišnou linkou. Dobrovolně přiznávám, že jsem s víny neměl žádný problém, ale zároveň mne nic nezasáhlo jakkoliv hlouběji.
I když je globální oteplení dost průser, tak některým okrajovým vinařským oblastem výrazně pomohlo. Třeba Velká Británie jede nahoru jak kvalitou tak kvantitou, jen za letošek zde vysázeli tři miliony hlav! Což znamená nárůst osázené plochy o čtvrtinu oproti loňsku, na nějakých 3500 hektarů.
Z letošního ročníku Decanter World Wine Awards si nejlepší hodnocení přivezl Ryzlink Rýnský „Terroir Moravia“ pozdní sběr ze Zámeckého vinařství Bzenec (původ Mikulov, Za Cihelnou). Deklarován je i přes téměř 8 gramů cukru jako suchý, má totiž podobné množství kyselin, ale v UK soutěžil v kategorii polosuchých. A je to, pokud mne poznámky neklamou, docela chutné pití. Jako, po pravdě, mnohé jejich další ryzlinky. Víno si na soutěži odneslo zlatou medaili a 96 bodů. Působí to jako extrémní úspěch, ale v posledním roce jsem měl vícero vín z DWWA v téhle bodové zóně a přijde mi jako… inu… brutálně přestřelená. Osobně bych většinu poslal do průměrných až vyšších osmdesátek, viz třeba Solà Fred. Ono se stačí podívat na jejich oficiální tabulku, prostě to nejde brát jako klasickou stobodovku.
Povedený rozhovor s Bogdanem Trojakem na všemožná, nejen (ale především) vinná, témata. A v souvislosti s festivalem Praha pije víno vyšel i rozhovor s dalším z jeho pořadatelů, Antonínem Suchánkem, v něm byla tématem hlavně Champagne. A do třetice „naturální“ rozhovor… „Sázíme to minimálně na 100 let, tak to dělejte pořádně“. Ten je rovnou dvojitý, na stejné otázky odpovídají Zdeněk Vykoukal a Petr Kočařík.
A něco pro zájemce o archivní vína… Na nadcházející aukci budou k dispozici dvě lahve se „silným červeným vínem“ naplněné někdy mezi roky 1670 a 1690. Vína ležela až do roku 2010 na dně moře ve vraku lodi, do prodeje jdou ve speciální vodou napuštěné nádrži. A ne, degustovat je se nedoporučuje…
