Paul Achs a nejen skvělá Frankovka

V polovině dubna se koná DERWE WEINFEST 2025, přehlídka německých a rakouských vín jednoho z mých oblíbených dovozců. Objevit by se měla i relativní novinka v jejich sortimentu, vinařství Paul Achs (web). Biodynamické vinařství, certifikované od roku 2006, z burgenlandského Golsu se specializuje na červená vína, bílá (suchá, sladká i macerovaná, pokud ochutnat jedno jejich bílé pak určitě Chardonnay ze starých keřů) u nich tvoří asi desetinu produkce. Ještě v roce 1991, kdy Paul do rodinného vinařství nastoupil, přitom dominovala vína bílá. Jejich hlavní síla je nyní ale v odrůdě Frankovka, ta z vinice Altenberg patří pravidelně k nejlépe hodnoceným rakouským, a potažmo Pinot Noir, nakolik dělají i výtečný Zweigelt. Aktuálně pracují na 27 hektarech roztříštěných do 40+ jednotlivých poloh. Typicky na jílu, s větším či menším podílem mušlového vápence. Hrozny sběr jen ruční a selekce ve vinici a následně i ve vinařství. Kvasí samozřejmě spontánně a obvykle v nerezu, školení probíhá nejčastěji v klasických 225l barrique sudech různých stáří, ale i sudech většího objemu (až po nějakých 3400 litrů). Žádná exotika. Stylistika je (v kontextu červených z Burgenlandu) spíše „lehčí a elegantnější“ než nějak vyloženě nabušené efektní kousky, byť i takové se sem tam najdou.

Bubliny a fajn bílá od Nibiru z Kamptalu

Zaskočil jsem na ochutnávku novinek v sortimentu dovozce/distributora Alma Wines, jejich kousky už jsou docela dobře etablované nejen v domovské restauraci (a dalších podnicích ze skupiny Kro), ale i na mnoha dalších místech. Zaujalo mne toho vícero, časem se třeba ještě o něčem zmíním. Dnes to budou kousky od NIBIRU (web) ze severní části Kamptalu. Na zhruba patnácti hektarech vinic především se sprašemi a nějakou tou rulou a amfibolitem pracují Josef Schenter a Julia Nather v bio režimu a dnes již i Demeter certifikované biodynamice. Původně šlo tak trochu o přírodní řadu z Weingut Schenter, ale už pár let je kompletní produkce rodinného podniku pod vedením Josefa a s jeho přístupem. Okolo vinic mají často lesy nebo volnou krajinu, žádné kolegy co by jim tam stříkali kde čím, což se hodí. Fermentace spontánní, filtrace pokud vůbec tak hrubá, síření minimální. Je to trochu jiná podoba Kamptalu, ale veskrze zajímavá. Charakterní a čisté naturálno, žádný velký punk a od vyšších řad poměrně seriózní :-) Jinak řečeno mně to baví, chutnám je nějakých šest let a furt dobrý.

Sumoll či nesumoll? Šumíme v Penedès

U klasických bublin z Penedès, ať už je to cava nebo některá z dalších apelací či spolků, v lahvi najdete nejčastěji odrůdy Xarel·lo, Macabeu (aka Viura) a Parellada. Pro rosé je to pak z lokálních Trepat. Samozřejmě se objevují i odrůdy mezinárodní jako Chardonnay, Pinot Noir, Garnacha či Monastrell. Před epidemií fyloxery se ale v Katalánsku pěstovalo odrůd mnohem více, nejméně 150, a některé z nich zažívají určitou renesanci. Je to rozhodně Xarel·lo Vermell, narůžovělá mutace odrůdy se silnější slupkou, pozdně dozrávající a udržující si vyšší kyseliny. A to se teď dost hodí. Druhou odrůdou, na kterou někteří vinaři začínají sázet, je Sumoll…

Friedrich Becker, Cru Bourgeois 2025, bio nealko, Aldi bez záklopek

Dnešní přehled novinek ze světa vína zahájím další smutnou zprávou. Na konci února zemřel Friedrich „Fritz“ Becker ze stejnojmenného falckého vinařství, jeden z pionýrů seriózních červených vín v Německu a autor především charakterních špičkových představitelů odrůdy Pinot Noir. Když v roce 1973 převzal rodinný podnik, okamžitě opustil místní družstvo a začal pracovat na vlastních kvalitních vínech, postupně vinařství posunul mezi nejlépe hodnocené v zemi. Od prvního ročníku má na vinětě lišku, symbol vytrval dodnes. Vinařství už několik let vede jeho syn Friedrich Wilhelm Becker a kontinuita je zachována. Asi vytáhnu nějaký jejich pinot ze sklepa…

Zpět z Francie & André Drappier

Zpět po intenzivním týdnu ve Francii. Zadařilo se mi zaběhat si ve vinicích, ale přeci jen to bylo více o degustování a debatách s vinaři. Tentokrát nás cesta zavedla – po krátké zastávce u hodně svérázného vinařství v Alsasku – do Chablis a okolních obcí, abychom následně přejeli do Champagne. Nejdříve do „detašovaného pracoviště“ Côte des Blancs v podobě malé unikátní obce Montgueux nedaleko Troyes a poté za vinařstvími v Côte des Bar. Tahle oblast měla minulý ročník opravdu náročný, u mnohých vinařů byla sklizeň nejmenší co pamatují a pohybovala se klidně někde v oblasti 0-15 hl/ha. Při deseti tisících keřích na hektar je to masakr. Objížděli jsme menší a/nebo bio vinaře, ale tentokrát to sundalo úplně všechny. Na vinice byl pro letošek docela smutný pohled, po loňsku se rozhodla herbicidem stříknout i spousta vinařů co jinak nechává trochu zazeleněno a těch pár zelených kousků bylo vždy místo, ve kterém jsme stáli s producenty oddanými čistšímu přístupu. Mám pár záběrů z dronu, něco jsem dával už na Instagram a postupně přihodím příspěvky i o dalších navštívených producentech, o něčem se určitě ale rozepíšu i tady.