V rámci „kontroly“ rakouských supermarketů jsem v Intersparu ulovil i Weingut Heinrich (Gernot & Heike, web) Blaufrankisch Reserve Sonnenberg 2022. Psal jsem tu o tomhle vinařství z Burgenlandu už dříve. Členové Pannobile, Respekt, Demeter a tak, certifikovaná biodynamika a nemalá produkce široké škály vín. Tady jsme lokalitou v oblasti Leithaberg a na docela vysoko položené vinici s břidlicí a vápencem a podle všeho jde o víno, které má Spar komplet pro sebe. Uzavřeno pod šroubem. Tmavší, tón trochu do fialové, ale ne nějaké vyloženě hluboké. Expresivnější, zralé tmavší ovoce, linka dřeva, tabák, něco kořenitosti a zároveň od vůně jasně vyšší kyseliny. Suché, čisté, šťavnaté, s výraznou kyselinou (tohle fakt není pro příznivce měkčích sladších červenisek), tmavě ovocné, dobrá struktura a délka, už uhlazující se ale stále patrné tříslo. Docela seriózní, stylově tvrdší, dost povedený kousek. Dal jsem za to 12€ a to je, v kontextu kvality a řekněme „bonusu“ v podobě biodynamiky a věcí okolo, více než fér cena.
Původně jsem chtěl pokračovat poznámkami k dalším vínům, ale pak jsem se rozhodl jinak. Je stejně zajímavé, jak se stav u nás a v Rakousku liší. Zatímco tam pravidelně bojuji s touhou vyzkoušet ještě nějakou další láhev a pocitem, že „tohle tam přeci nemůžu nechat“, tak u nás – nakolik se stav za uplynulé dvě dekády přeci jen zlepšil – spíš přemýšlím, co mne ve vinném regálu nasere tentokrát. Ještě stále můžete hrát hru „Morava nebo ne“, kdy v lahvích jednoho domácího vinařství může být jedna odrůda z Maďarska, druhá ze Slovenska a třetí… inu třeba právě z Moravy. „Opravdu Moravská“ dnes bývají o něco lépe odlišena, ale u některých řad od obvyklých podezřelých (Ludwig, Templářské sklepy, Vinařství Mutěnice ale bohužel třeba i řada Cellarium Bonum od Zámeckého vinařství Bzenec…) je to před pohledem na zadní vinětu stále tipovačka. Jako chápu, že každý se musí uživit jak může. I kdyby to měl být bag-in-box (nebo bag bez boxu) s hotovým vínem z Afriky pod vlastním jménem. Přemýšlím, nakolik na původu zákazníkům těchto značek/producentů vlastně záleží. Možná vůbec. A možná jim stačí rudý kříž jako nějaký garant kvality, ať už je to dovezeno v cisterně odkudkoliv.
Vlastně by mi to mohlo být jedno. Jen jsem teďka strávil dva víkendy na Moravě, hodnocením série podniků (a návštěvou pár dalších fajn + několika vinařů mimo oficiální „pracovní“ program) pro jednoho průvodce a zanechalo to ve mně převážně pozitivní pocity. Jak se úroveň zvedla, kolik zajímavých míst funguje (nebo přinejmenším existuje a je k dispozici), jak se kupa lidí fakt snaží posunout gastro/víno/kafe kulturu dál. Ne vždycky se musím stoprocentně sejít s konkrétním stylem nabízených vín, tuplem pokud jde o podnik jednoho vinařství, ale fakt sakra hodně byla vidět snaha dělat to pořádně. O to víc mne pak zamrzí ty věci viz výše…
