čtvrtek 14. listopadu 2019

380 voltů a pokušení s Beaujolais

Přemýšlím, jestli jsem něco takového vlastně už dříve nepsal, ale nechce se mi hledat. Zase jednou jsem vyzkoušel Danger 380 Volts od Milana Nestarce, tentokrát ročník 2018. Naposledy jsem měl předchozí ročník, loni, na terase v Brooklynu. Sledoval jsem západ slunce, skyline Manhattanu a lidi tohle víno nadšeně konzumující, a tak nějak si říkal, že přesně tam už dneska patří. Teď v nově otevírané restauraci v Holešovicích ale fungovalo taky :-) Vůbec se mi nechce psát co přesně to je, jaké odrůdy v tom jsou, kolik má alkoholu, že je citrusové a trochu mýdlově mullerovo-muškátově voňavé. Vím, že k tomu svádí viněta a bez ní bych určitě použil jiná přirovnání, ale je to víno s intenzivní ostřejší kyselinou, jemně perlící a tak zvláštně elektrizující, energizující. Eklatantní úspěch, jak by řekl klasik. Po každém doušku je to trochu jako olíznout 9V baterku :-) Prostě mne to baví velmi.

Zobraz celý článek...

středa 13. listopadu 2019

Vinařství za čtyři kila

Baví mne vína (ale ostatně i destiláty) s přesahem nad rámec pouhého chutného pití. Čímž teda zrovna nemyslím, že je to zároveň investiční nástroj, aktuální hodně trendy téma. Ale třeba takový projekt Gallinas y Focas vinařství 4 Kilos (web) z Mallorky. Samotné vinařství založil v roce 2006 Francesc Grimalt, dříve sklepmistr v Ánima Negra, s hudebníkem a režisérem Sergiem Caballero. U nás, pokud jde o peníze a řeknete „čtyři kila“, tak se tím myslí čtyři stovky. Ve Španělsku je kilo hovorový termín pro něčeho strašně moc, případně milion. A právě čtyři miliony peset, v eurech by to bylo asi 24 tisíc, byla úvodní investice do vinařství :-) Postupně se vypracovali z garáže a užití starých nerezových nádrží na mléko k dost fajn vinařství pracujícímu poctivě a čistě na vinicích i ve sklepě a zaměřujícímu se hlavně na původní místní odrůdy (Callet, Fogoneu a další), čím dál více i v cuvée převládají, z jílovitých půd bohatých na železo zvaných podle barvy vermell.

Zobraz celý článek...

úterý 12. listopadu 2019

Výtečné bílé monopolní Marsannay

Vlastně po docela dlouhé době jsem doma otevřel bílé Burgundsko. Postarala se o něj Domaine René Bouvier a ve sklence navíc skončilo víno z jejich původní domovské apelace, Marsannay „Le Clos“ Monopole 2016. Bernard Bouvier hospodaří v certifikovaném bio režimu a čistě i ve sklepě, ale na tom není nic neobvyklého. Doména dneska pracuje na nějakých 18 hektarech v 20 různých apelacích, včetně bezva 1er Cru Les Fuées v Chambolle-Musigny a Les Fontenys v Gevrey-Chambertin a Grand Cru Echézeaux, Clos de Vougeot a Charmes-Chambertin, ale zásadní jsou pro ně stále polohy v Marsannay, kde je Bouvier ostatně i prezidentem místního sdružení pěstitelů. Le Clos je jejich hlavní bílé v jinak dominantně červeném portfoliu, z poměrně velké tříhektarové monopolní vinice u obce Couchey, kterou vlastní od roku 1998, s keři ve věku zhruba 40 let na jílu a vápenci s trochou slínu. Víno připravuje v 600l demi-muids, zhruba třetina je nových a poleží si v nich rok. Před lahvováním je víno, po smíšení jednotlivých sudů, dalšího nejméně půl roku v tanku.

Zobraz celý článek...

pondělí 11. listopadu 2019

Dvakrát svěží červené Španělsko

V rámci průzkumu méně známého Španělsko jsem otevřel také láhev Marañones Darío 2016. Jsme v oblasti Sierra de Gredos (tj. nedaleko Madridu), odkud v poslední době přichází stále více báječných vín, „chladnějších“ než je u Španělska obvyklé a tím pádem mi dost vyhovují, zdejší Garnacha dává unikátních projev a baví mne tak jak z málokterých jiných míst. Za Bodega Marañones (web) stojí Fernando García, jeden ze zakladatelů Comando G, a přístup k vinaření je klasika pro menší zajímavé projekty. Využití starých keřů vy vyšších nadmořských výškách, na svazích o které se nikdo nechtěl starat. Ruční práce, v bio a biodynamickém režimu, regulované výnosy, spontánní fermentace, nemanipulované ve sklepě. Základ je samozřejmě Garnacha a v bílé Albillo, ovšem tohle víno vzniká ze staré a málo viděné odrůdy Morate alias Morenillo. Z jedné vinice, Angorrita, na zvětralé žule ve skoro osmi set metrech nad mořem. Fermentace a macerace bez odstopkování, zrání ve starších 500l francouzských dubových sudech zhruba rok. Světlá rubínová barva. Lehce kořenitá, červeně ovocitá vůně, trocha jahody, fajn florální a bylinková linka, čerstvé, trochu vlhce kamenité, dost fajn. Suché, čisté, s bezva kyselinami, snadná pitelnost, delší, červeně ovocné. Na první dobrou nic složitého, ale tak zvláštně milé, i přes přístupnost a chuť to prostě chlastat ve větším s jistou finesou a ledasčím navíc. Zaujalo a musím zkusit i jejich výše postavenou Garnachu.

Zobraz celý článek...

pátek 8. listopadu 2019

Pár statistik co (ne)potřebujete znát

Víno mám jen jako koníček a k nějaké pořádné odborné studii se tedy dostanu spíše výjimečně, hlavně pokud je o některém z témat, kterým jsem více propadl. Ale i tak si plním hlavu všemožnými vinnými zbytečnostmi, aby hlava nezakrněla. Pro pravidelnou dávku zajímavých faktů a statistik ze světa vína tak třeba sleduji na FB stránku American Association of Wine Economists AAWE. Něco je tam hodně zajímavé, něco méně, něco pobaví a jiné informace překvapí. A tak jsem si říkal, že dneska bych pár takových informací (do které skupiny spadají už si musíte rozmyslet sami) předal zase vám. Tak kupříkladu tahle statistika spotřeby vína a piva v Itálii podle věkových skupin. Je to zajímavé? Je! Je nám to k něčemu? Není! Nebo?

Zobraz celý článek...

čtvrtek 7. listopadu 2019

Netradiční povedené španělské bílé

Už opakovaně tu padlo jméno Celler del Roure, výtečného producenta charakterních vín z vinic nedaleko Valencie. Ale už ne Javier Revert, který pro toto vinařství mnoho let pracuje a podílel se významně na jeho rozvoji a řešení veškerých problémů, do kterých se se svými plány dostali. Javier pochází z vinařské a vinohradnické rodiny a na práci v Celler del Roure navázal před pěti lety vlastním projektem v podobném duchu, kdy se ujal staré vinice po pradědečkovi u La Font de la Figuera. Poloha v nadmořské výšce něco přes 700 metrů se jmenuje Pla del Micalet, je zterasovaná, obklopená křovisky a lesem, s chudými písečnými a vápenitými půdami. A osázená je stále starými keři, původním mixem odrůd jako Tortosí, Malvasía, Merseguera, Trepadell či Verdil. Přidal další vinice v blízkém okolí, opět na sever orientované a staré výsadby, s odrůdami Garnacha Tintorera, Monastrell a Arcos. A zároveň i něco nového vysadil. Celkem už má zhruba 6 hektarů, obhospodařováno ručně v (necertifikované) organice. Ve vinařství samozřejmě spontánní fermentace a krom trochy síření žádná aditiva, coby nádoby staré použité francouzské sudy, amfory ale i trocha nerezu a pro minišarže demižony. Zatím dost experimentuje, jak s tím co dokáží jednotlivé odrůdy, tak i s potenciálem konkrétních vinice. První ročník jeho vín byl 2016, dnes už jsou některé kousky k dispozici i v 2017 a 2018.

Zobraz celý článek...

středa 6. listopadu 2019

Obludná Garnacha a výborně pitelné Bordeaux

O víkendu jsem s přáteli otevřel pár fajn červených – Rioju Remelluri 2010, Margaux Clos Margalaine 2006, Château Le Conseiller 2008 od Janoueixe a také Alto Moncayo Veraton 2015. A mezi těmihle víny působilo jako pěst na oko. Ač ani jedno ze tří výše uvedených vín není vyloženě uměřené, žádné decentní jemné věci jen s dotykem sudů a tak. Veraton je čistá Garnacha z oblasti Campo de Borja, starší keře, 16 měsíců sudy především nové Francouzské a Americké. Více o vinařství už jsem tu psal dříve. Výrazná, sladká intenzivní aromatika, třešňový džem, čokoláda, kouř, kořenitost, všeho v notných dávkách. Intenzivně ovocné v chuti, působí nasládle jak ovocem tak teplem vyššího alkoholu, plné, koncentrované, hutnější, slušně dlouhé s kořenitým doznívám. Parker tomu stylu říkal „hedonistický“, pokud se nepletu, a fanoušky tohohle směru určitě nadchne. Mně se z toho točila hlava a víc než skleničku jsem nedal :-)

Zobraz celý článek...

úterý 5. listopadu 2019

8x výtečný Malbec z Château Haut-Monplaisir

Do Prahy dorazila, na pozvání dovozce Alifea, Mylène Lonjaret z uskupení Accents & Terroirs, které sdružuje zajímavá francouzská rodinná vinařství (a producenty pálenek) a zajišťuje jim především společnou propagaci při exportu. Její úkolem bylo představit Château Haut-Monplaisir (web) z Cahors, vinařství s 30 ha v zóně T3 (viz níže), které se logicky specializuje především na Malbec, byť mají i trochu dalších odrůd (Chardonnay, Viognier, Loin-de-l'oeil a Petit Manseng pro suché a sladké bílé, Cabernet Franc a Merlot na růžové). Vinařství vzniklo v roce 1998 pod taktovkou Cathy a Daniela Fournié. 15 hektarů vinic původně patřilo rodičům Cathy, vypěstované hrozno šlo do družstvo. Daniel coby vinohradník ovšem viděl ve vinicích velký potenciál. Za pomoci Pascala Verhaeghe (ze známého Château du Cèdre) se jim podařilo rozjet vlastní podnik, krom výpomoci ve sklepě upravili i péči ve vinohradech. Už od roku 2000 jeli v podstatě v bio režimu, od roku 2012 jsou plně certifikování. Vlastně jsem tu už o nich psal v souvislosti s víny z ročníku 2000 a 2001, nádherně zrála a opravdu hodně mne bavila, dvoutisícovky jsem měl doma hezkých pár lahví a užíval si ji pravidelně.

Zobraz celý článek...

pondělí 4. listopadu 2019

Bohémka Prestige 36, Freixenet Cordon Negro

Dnes vás zase ještě trochu potrápím bublinami, navíc žádné naturální podpultovky to nebudou, ale slibuji, že zítra tu víno šumět nebude. Už je to dva roky, co jsem tu psal o Bohemia Sekt Prestige 36 Brut, když s tím vyšli na trh jednalo se o ročník 2013. Při aktuálním testovacím nákupu to byla nová šarže z ročníku 2014. Výrazná barva, až do zlaté, s velmi pěkným vytrvalým perlením. Ve vůni kombinaci čerstvosti a ovocnosti do jablka s nazrálejšími tóny, s toastovou linkou, zřetelná mineralita. I v chuti velmi pěkně kombinuje živost a svěžest s hlubšími zralejšími projevy, je to minerální, žlutě ovocné, vyvážené, poměrně dlouhé a vyvážené. Upřímně… výborné serióznější bubliny. Trochu plnější styl ale ne za hranou kdy už mne u bublin nebaví, s fajn citrusovou kyselinou ale zároveň nic ostrého, dozáž to uhlazuje ale není nijak velká. Přijde mi to ještě lepší než 2013tka. Bohemia Sekt používá v oficiálním popisu senzoriky „Díky tomu, si tento klenot mezi sekty vychutná každý, ale jen znalec ho dokáže ocenit“, která mne z nějakého důvodu dost vytáčí. Ale vlastně to chápu, tohle bude pochopitelné každému, kdo už vyrostl z demíčka, ale i pokročilý konzument by měl být ochoten uznat objektivní kvality (pokud se oprostí od toho, že je to „jen bohémka“).

Zobraz celý článek...

pátek 1. listopadu 2019

Novozélandské a německé bubliny

Při nedávné návštěvu M&S jsem neodolal a, i přes několik zklamání v poslední době, odešel i s lahví. Konkrétně neročníkovými v lahvi kvašenými bublinami Mount Bluff Brut. Původ je Gisborne, tedy Nový Zéland, a odrůdy šumivá klasika: Chardonnay & Pinot Noir. Podle všeho je pro M&S připravuje oblíbený velkoproducent Lindauer. Tmavší citronová barva, pěkné perlení malých bublinek. Výraznější, rozvinutá a již znatelně nazrálá vůně, kde citrusová ovocnost a jablko přenechává místo opražené rýži, toastovým tónům a máslové briošce. Suché, dozáž znát ale nijak výrazná, pěkné kyseliny, opět ona pražená linka, dobrá délka, vyvážené, velmi solidní se „šampaňským“ štychem. Osobně bych si tipnul, jako už v minulosti opakovaně, že jde o doprodej starší šarže ze zahraničí. Ale v tomhle případě uzrálo dost pěkně. Cena tři stovky adekvátní.

Zobraz celý článek...