Etna, burgery a nemocniční strava

Nejdřív něco k pití. Tenuta delle Terre Nere Etna Rosso 2011 (web) je základní červené skvělého producenta, bude o něm řeč ještě později, z jedné nejzajímavějších vinařských lokalit v Evropě, severních svahů sopky Etny. Vinařství má k dispozici velmi staré výsadby, některé dokonce předfyloxerové, jedna parcela dosahuje věku 130-140 let. Tohle jejich víno pochází ale i z novějších mladých výsadeb, odrůdově je to Nerello Mascalese s trochou Nerello Cappuccio, školeno zhruba rok ve dřevě. Nijak temná, rubínová barva. Poměrně intenzivní expresivní vůně, sladší ovocná, peckovinová, trochu výrazněji se projevuje alkohol, efektní „marihuana“ linka (kterou jsem nejčastěji zaregistroval u Pinotu Noir z Chile či Nového Zélandu a po pravdě i u některých hodně mladých Vosne-Romanée). Suché, plnější, slušná kyselina, docela dost třísla, dobrá délka, zajímavé. Čerstvé červené peckoviny, fajn struktura, delší. Povedený kousek, který by ještě potřeboval zrát, ale ke kusu masa posloužil dobře.

Povedená bio(dynamická) vína ze Španělska

Den před svátkem Svatého Václava, tedy uplynulá sobota, byl již druhým rokem označen coby Den českého piva. Vzhledem k tomu, že v neděli jsem běžel svůj první závod v životě (Běchovice-Praha, 10 km s nezábavným stoupáním na závěr, údajně nejstarší nepřerušený běžecký závod v Evropě), nechtěl jsem riskovat, že propadnu euforii, strávím den putováním po pražských pivnicích a pivovarech, a v neděli potom nevstanu. A tak si dal jen jedno dobré pěnivé k obědu :-) A pak vyrazil na degustaci především bio(dynamických) španělských vín do vinotéky U Lachtana, před závody by člověk prý neměl nějak měnit zaběhlé stravovací a další návyky, že jo… :-) Udělal jsem dobře. Cíl doběhnout pod padesát minut jsem si splnil, byť osobní rekord na 10 km nepadl, a vína byla fajn.

Otevírání staré lahve nádherného červeného

Když jsem se ve středu vracel domů z podvečera plného především burgundských degustačních radostí, dovolil jsem si na sociálních sítích tento příspěvek: „Burgundsko! Nebejt vína k***a drahá, tak nic jinýho nepiju. Drunk příspěvek, sorry...“. Podroušená (a bez hvězdiček) upřímnost nadevše. O ochutnaných burgundách, která za výrokem stojí, se samozřejmě zmíním i podrobněji. Když jsem o výroku ale víc přemýšlel, vyprovokován i následnou diskusí, dospěl jsem k závěru, že bych na pustý ostrov a s neomezeným rozpočtem zvolil spíše Champagne než Burgundsko :-) Jako na potvoru ale dost možná nejlepší ochutnané víno toho dne bylo z oblasti, která mne v posledních měsících a vlastně i letech nechávala, až na čestné výjimky, spíše chladnou. Jasně, Bordeaux. Když je povedené a dostatečně zralé, tak jde furt o jedna z nejlepších vín světa, což říkám jako pinotofil srdcem i duší :-)

Degustace vín z Jury od Labeta

V úterý jsem si nemohl nechat ujít degustaci Domaine Labet, kterou si ve sklepení vinného baru Veltlín připravil dovozce Antonín Suchánek aka Champagnier. Společně s Bogdanem Trojakem promluvili o regionu Jura, co je na něm tak specifického, přidali pár historek a zajímavostí. Hlavní ovšem byla vína, celkem devět vzorků různých stylů. Vína nebyla ani tak vybrána, ale spíše „co vinař pustil“. Jura je maličká, Labet čím dál populárnější (ostatně to tamní biodynamici a jim příbuzní obecně, trend ve špičkových světových restauracích a vinných barech je nepřehlédnutelný) a dovozce zdaleka nebyl schopen nakoupit vše, co by si třeba přál. O oblasti Jura jsem tu psal opakovaně, pokud o ní nevíte vůbec nic, můžete začít třeba článkem Kdopak by se Jury bál. Popisoval jsem i vinařství Juliana Labeta, takže dnes se mohu vrhnout rovnou na vzorky. Chutnané, jak je v Juře ale leckdy i Burgundsku normální, od červených po bílá a ne naopak. Bylo to fajn!

Tři postarší vína z Francie

Dneska při troše štěstí vyrazím na degustaci několika archivních vzorků u Rare Wine, což mi připomnělo, že bych se mohl zmínit o třech postarších lahvích, které jsem v poslední době chutnal. Nejsem na podobná vína žádný odborník, jsou pro mne spíše sváteční záležitostí, a mnohdy v nich krásu spatřenou jinými prostě nedokážu objevit. Ale jiná dokáží nadchnout dost nekriticky, holt to chce chutnat :-) Taky psát o nich je trochu složitější, protože (snad s výjimkou Bordeaux) koupit stejné víno jde jen komplikovaně a navíc je dost pravděpodobné, že lahve se mezi sebou budou již poměrně výrazně lišit. Ale co už. Na nedávné slepé ochutnávce se na závěr vyskytla láhev Château Beychevelle 1986, slavného producenta s lodičkou na vinětě z Bordeaux, Saint-Julienu. Jde o zajímavé vinařství s bohatou historií, momentálně ve vlastnictví japonské skupiny Suntory a francouzské vinné a pivní korporace Castel, ale vína jsou fajn. A navíc se snaží o bio ve vinicích, to je v Bordeaux vždycky malý svátek :-)

Osičkovic kalné Chardonnay a dobroty od Hagera

První podzimní den! Dneska se mrkneme do Rakouska a taky do Velkých Bílovic. Vína biodynamika Matthiase Hagera (web) z Kamptalu, ač jde o jednu z rakouských hvězd mého oblíbeného Veltlínu, nesleduji úplně systematicky, mám tam trochu jiné favority (Hans Czerny, Herbert Zillinger a Sepp Moser především na bílá, Franz Weninger na červená). Ale mnohá jeho vína jsou dost fajn a navíc je to neuvěřitelně sympatický člověk. Před degustací saké jsem si jako aperitiv dal jeho Riesling Terrassen Kamptal DAC 2013 ze základní modré řady, trošku jako připomenutí nedávné degustace na kterou se z časových důvodů nedostal, a chutnal mi tedy moc. Čerstvá, mladistvá ovocná vůně, žluté ovoce, meruňka, mineralita. Suché jen s jemným dotykem cukru a výraznou kyselinou, živé šťavnaté bílé, delší, dokonale pitelné. Mňam. Ryzí a přirozené, poctivě fajn.

Nádherná mladá frankovka od Wetzera

Sice jsem si říkal, že je na tohle víno asi moc brzo, ale prostě neodolal. O víkendu padl Spern Steiner 2011, klasická nefiltrovaná ve dřevě školená frankovka vinařství Peter Wetzer. O tomhle týpkovi jsem se zmiňoval už dříve, jde o vycházející hvězdu rakousko-maďarského pomezí sídlící v městě Sopron. Čistě (výluhy, síra a trochu mědi) ve vinicích a stejně tak ve sklepě. Produkce jednotlivých vín se počítá spíše ve stovkách než v tisících lahví, vyloženě butiková záležitost, což bude brzy trochu komplikace – prodávají ho už docela ve světě a nebude snadné se k jeho vínům dostat. Což by byla škoda.

Autentická saké, brett piva a trochu čaje

Včera se v báječném čajovém obchodě Tea Mountain uskutečnil dýchánek věnovaný saké. Primárně jsme se sešli nad produkcí sakévarny Terada Honke (寺田本家, web), podniku založeného v roce 1673, který se v posledních letech vrátil ke kořenům a tradičním technikám a jde o takového japonského saké autentistu :-) Vzorky dovezli dva nadšenci z návštěvy Japonska a něco se, při troše štěstí, nakonec objeví právě v sortimentu Tea Mountain. Ale jak už to u podobných setkání bývá, tak se objevilo i pár dalších vzorků odjinud, ochutnali jsme speciální čaj, na závěr se věnovali pivu a celkově to byla dobrá párty. Mrkneme se hlavně na vzorky od Terada Honke, tam dává největší smysl si k nim říct něco víc, když třeba budou i k dispozici…

Dva pinoty & sous-vide řepa

Na jedné bezva degustaci toto úterý, určitě se ještě zmíním časem, jsem si projížděl i sérii burgundských pinotů a leckteré si opravdu užíval, ale… nesměl jsem se dívat na ceny. Je to děs. I běžnější apelace od slušných vinařů se začínají dostávat na úroveň, kterou prostě nejsem ochoten zaplatit, a vina mnohdy není na straně dovozců. Levnější běžnější burgundy mohou být opravdu příjemná červená, typická, skvěle pitelná, nádherná do gastronomie a vůbec, ale vyloženě za srdce mne chytí spíše málokdy a poměr ceny a zážitku je tam dost komplikovaný. Ale on ostatně jakýkoliv ambiciózní pinot odjinud ze světa má cenu napálenou, konzument si zvykl za odrůdu připlácet. Dneska se mrkneme na dva pinoty, které jsem doma v poslední době popíjel. Zda jde i o tip na nákup posuďte sami.

Průvodní doklady, sklizeň v Itálii & kufřík na stobodové sklenky

Pokud sledujete problematiku boje proti pančovaným vínům, tak jedním z opravdu zavedených kroků (a nejen keců okolo) jsou průvodní doklady. Leckdo o nich možná ani neví a jak se ukazuje, je zrovna tento krok poněkud… komplikovaný. Zajímavý text k němu sepsal Jiří Maděřič (a na webu najdete i online petici), kompletní si ho můžete stáhnout zde. Cituji: „Důsledky postihující obchodníky a samozřejmě i všechny obyvatele naší země, kteří si víno kupují, vozí na chatu nebo třeba nakupují vánoční dárky do firem. Vždyť každý převoz vína nad 100 litrů musí mít průvodní doklad. Každý obchodník, který rozváží zboží a na dodávce veze více jak 100 litrů musí mít průvodní doklady na všechno zboží sebou a v pořádku. Každý vinotékař musí mít průvodní doklady na všechno víno v místě uskladnění, byť se jedná o stará nebo raritní vína. Klidně to můžou být vína z celé zeměkoule i více jak 10 let stará, přesto musí doklady mít v místě prodeje. Inspekce neumožnila žádnou časovou čáru a vyžaduje průvodní doklady i zpětně. Velkoobchody držící skladem 2000 položek při svých rozvozech musí mít na dokladech taky všechny náležitosti a nikoho nezajímá, že to můžou být stovky tisíc znaků „nacvakaných“ v účetních programech. Důsledkem je, že drtivá část obchodníků doklady v pořádku nemá a tím ani jejich odběratelé.“

Jak na mušky?

Octomilky alias vinné mušky. Oblíbený to obyvatel vinařských provozů nejen v době vinobraní a kvašení vína. Netušíte, proč jich máme plný byt? Jo, už asi vím. Stačí nechat na lince pár dopitých nevymytých lahví a použitých skleniček, což u nás skutečně není zrovna neobvyklé, a už se jich tam hemží davy. Nemám s hmyzem nějak zásadní problém, ale jen v případě, že nechá na pokoji plné sklenky na stole! Je to otrava. Pravidelně se mi ty potvory ve víně topí, častěji v červeném. Vypadá to nepěkně, je otravné a navíc leckdy víte, že tam muška je, jen když zvednete skleničku k nosu. Když máte smůlu a muška zrovna dorazila od nějaké starší lahve, tak stačí chvilka a původní vůni vína doplňuje nepříjemný naoctělý tón. Jak já ty mrchy nesnáším!

Průzkum prosecca na českém trhu – sada #2

Od první části zkoumání prosecca na našem trhu už uběhlo skoro půl roku, čas podělit se o nové šumivé zážitky. Nejedná se o žádné systematické zkupování všeho, co v našich obchodech jde najít, na to nemám čas, chuť ani peníze (ale pokud chcete coby dovozce něco na zhodnocení něco dodat, klidně se ozvěte), spíše si trochu vybírám a chutnám slušnější věci. „Koupil bych znovu“ u jednotlivých vín je ve zkratce zda odpovídá očekávání na kvalitní prosecco/víno, nejčastěji je vzhledem k výše uvedenému odpověď ano. U většiny bych neměl problém láhev koupit a pít znovu, ale opravdu to udělám spíše u minima z nich. A ty samozřejmě v textu dále vypíchnu a navíc u nich dávám hvězdičku před název :-)

Víno připomínající sójovku

Při nedávném nákupu pár zásadních asijských surovin jsem neodolal a do košíku přihodil i… no říkejme tomu víno, když je tam láhev označena. Konkrétně šlo o čínské Black Glutinous Rice Wine firmy Qian Hu, nápoj vyrobený ze sladké černé lepivé rýže. Miluju dobré saké a u tohoto produktu jsem neměl velká očekávání, přesto mohu rovnou na úvod říct, že jeho užití je v podstatě jen do kuchyně, na marinování masa a podobně, spíše než na pití. Hodí se tam, kde pracujete s mirinem a sójovkou, což obvykle není obsah sklenky pro večerní posezení :-)

Vína promlouvající o svém původu s lahví pinotu

Není nic těžkého zvolit do slepé degustace takové víno, které nikdo nepozná, dokonce ani přibližně nezařadí geograficky či odrůdově. Následné hádání a hledání správné odpovědi je stále výtečným mentálním cvičením a zkouškou vinných znalostí a zkušeností – snaha rozebrat způsob výroby, pomocí charakteru víno ho zařadit alespoň zhruba do jižnějších či severnějších oblastí, zúžit odrůdový výběr na menší počet, najít nějaký drobný detail, který by identitu prozradil. I přes výsledný neúspěch je samotná cesta důležitá a v některých soutěžích či zkouškách nemusí špatný výsledný tip hrát tak velkou roli, pokud popis vlastností a úvaha, kterou jste k výsledku došli, odpovídá. Baví mne to, a podobně tajemná mohou být i opravdu špičková vína, ale stejně mám raději, když vše probíhá poněkud jinak. Přivoníte ke sklence, usmějete se a víte. Region původu, dost často rovnou ve spojení s odrůdou, k vám promlouvá naprosto zřetelně a je jasné, že tohle víno nemůže být odjinud. A pokud ano, tak někdo odvedl sakra dobrou práci ve snaze ho napodobit.

Pět Sangiovese za stovku i třináct set…

Dokončoval jsem teď článek o Sangiovese pro hospodářky a aby mi to šlo lépe od ruky, jako inspiraci a tak vůbec, si nakoupil, otevřel a nechal manželkou naslepo nalít pár lahví, kde odrůda hraje hlavní roli. V článku se mimo jiné zmiňuji, že praktiky falšování Sangiovese už nejsou v Itálii tak časté a „Brunellogate“ za námi… No a vidíte, zase je tu 200 tisíc lahví Brunella a Rossa, které obsahují kdo ví co. Italům se, na rozdíl od stavu v České Republice, daří tyhle masové podvody trestat a berou je vážně. Tady je lahvování kdo ví čeho a šmelení s obsahem lahví už téměř národní sport. Mimochodem pěkně se tématem nyní začal zaobírat jeden z autorů na O víně, doporučuji především text Čtyřikrát stejně, pokaždé jinak a Daj-li mi medaili a nebo nedaj-li (ono vítězné Zweigeltrebe správné šarže jsem nedávno doma měl a jak považuji základní víno této odrůdy od Habánů za dobrý poměr ceny a kvality, tak tomhle mne o jakékoliv výjimečnosti ani omylem nepřesvědčilo), ovšem i Podobnost kozy domácí a prakozy pralesní stojí za pozornost. Ale zpět k Sangiovese…

Sklizeň v Champagne a další Masters of Wine

V Champagne včera začala sklizeň, oficiální tabulka uvádí povolené začátky vinobraní pro různé obce, datum zvolený díky agregaci dat od mnoha vinohradníků ze všech obcí, kteří CIVC (Comité Interprofessionnel du vin de Champagne) reportují pokroky v dozrávání a další informace. Nemusíte nutně začít v první povolený den, ale dřív za normálních okolností nesmíte. Na fotce vlevo pak vidíte sklizeň Chardonnay v legendární vinici Clos du Mesnil, jako obvykle začíná dříve než jiné vinice v okolí a v době, kdy se jinak sklízí spíš pinoty na jihu, v Aube. Krug u Clos du Mesnil opakovaně dostává výjimku a může sklízet dříve, holt má tahle obezděná vinice přímo v obci specifický terroir a klimatické podmínky, určitě i okolní výstavbou ovlivněné, a dozrává dříve :-)

Řazení vín od 100 do 5000 Kč podruhé

Loni v prosinci jsem tu psal o zajímavé degustaci, kde bylo cílem naslepo seřadit vína v cenových kategoriích od stovky po pět tisíc. V předchozím článku najdete všechny detaily o konceptu a můžeme se vrhnout rovnou na popis druhého kola, který se minulý týden odehrál opět ve vinotéce Flavours. Tentokrát byl počet vzorků nastaven na šest v cenových kategoriích 100, 200, 500, 1000, 2500 a 5000 Kč (tj. „pouhých“ 720 možných kombinací pořadí) a úspěšnost byla, ovšem jen nižšímu počtu vzorků bych to nepřičítal, výrazně vyšší. Víno, které jsem použil do titulky, mne dost možná připravilo o cenu pro vítěze – Château Pétrus 1979. Poslal jsem ho do stovkové kategorie, ono vůbec mělo nejnižší průměrnou odhadovanou cenu. Ostatní jsem zařadil se štěstím správně. A ač byl sice nejblíže, tak i ostatní se pohybovali hodně blízko.

Optimální bílé z Mosely

Asi už jsem to psal v minulosti, ale když dorazí tchán na návštěvu, tak se obvykle snaží přinést nějaké zajímavé víno, takové co nejspíš nebudu znát. Takže místo toho, aby z cyklovýletu po Mosele přivezl jako logickou volbu nějaký pěkný ryzlink, skončila mi ve sklence odrůda Optima, navíc z bioprodukce. Tenhle německý kříženec ze třicátých let, do běžných výsadeb schválený v roce 1971, je spojením Riesling x Silvaner s Müller-Thurgau. Je to odrůda „optimální“ v tom směru, že dozrává i na debilních polohách a žene do velmi vysokých cukrů, takže pokud vám ji nesežerou vosy, dá se dobře použít k doslazování směsek. A tak i používána byla, ale o podobné aktivity už není tolik zájem a plocha výsadeb v Německu tak spadla jen někam k šedesáti hektarům. Dalších pár najdete ve Velké Británii a trošku v Kanadě. Takže vlastně poměrně unikátní záležitost.

Ryzlinková pomáda

K odkorkování lahve ryzlinku zrovna dvakrát pobízet nepotřebuji, ale v poslední době jsem jich otevíral nějak méně a s hrůzou taky zjistil, že ani domácí zásoby teď pitelných kousků zrovna bohaté nejsou. Vyměním Bordeaux za pořádné ryzlinky! Každopádně tentokrát bylo důvodem po otevření dvou lahví vyvedené hudební video věnované právě ryzlinku. Není to žádné velké umění, ovšem bavil jsem se u něj královsky, pozitivní atmosféra letní ryzlinkové lásky z toho přímo čiší! ;-)

Mladí vinaři a něco o pohledu na pančování

Jedním ze zásadních důvodů, proč s takovou chutí píšu hlavně na vlastní web, je kontrola nad výsledkem. Vím, co jsem spáchal v textovém editoru, jak si to v publikačním programu poskládal a co přesně se objeví na webu. Nemusím ráno spěchat do trafiky s nervózním očekáváním finální verze článku, se kterou už nepůjde hnout, jako jsem dneska běžel pro Hospodářské noviny s tématem Mladí vinaři, o jehož přípravách se tu rozepisoval už dříve. Z titulní stránky novin i vlastního magazínu na mne koukal titulek „Ambiciózní generace nahrazuje bodré strýce“, což si od někoho nejspíš slíznu, ale já to fakt nevymyslel! :-) Téma, s velkými fotkami vinařů a inzercí, nakonec nemělo úplně ten rozsah, který jsem očekával (ale možná bude pokračování), přesto snad nějaký obrázek pro běžného čtenáře poskytuje a je čtivé. Sám jsem díky tomu nasbíral kupu zajímavého materiálu, něco dorazilo až po uzávěrce a další ještě posbírám, strašně moc se toho nevešlo ani ve zkratce a půjde použít alespoň zde na blogu. Pro dnešek, jako rozšíření tématu v novinách, přináším pár otázek a odpovědí na téma mladých vinařů od jedné z legend moravského vinařství, vinaře a šlechtitele Doc. Ing. Miloše Michlovského, DrSc, jehož provozem pravidelně mladí lidé na praxi procházejí. A pak odpověď jedenácti mladých vinařů na jedno zásadní současné téma.

Sada různorodých Chablis

V Sýrárně na Jiřáku se v posledních týdnech chutnala též bílá burgundská. Mimo jiné došlo i na Chablis nejprve v kategorii základní, byť leckdy ze zajímavějších terroirů či způsobů zpracování, a o měsíc později i 1er Cru a nějaké to Grand Cru a „archiv“. Opět šlo o vína, která buď Jiří Hron přímo vozí, nebo (častěji) měl jako vzorky pro budoucí možnou spolupráci, někteří producenti jsou zde již zastoupeni jinými dovozci. Rozhodně jsem si to hodně užil, ač ne každé víno zaujalo a občas to bylo jak na houpačce skvělé/mimo, a sem tam i nový objev učinil. Opravdu hodně zaujalo Domaine de L'Abbaye Petit Chablis Sur Le Clos 2011, ale o vinařství i tomto víně jsem se rozepsal samostatně. Dneska souhrnně poměrně dost lahví, letem světem hrubé dojmy & tipy co bych doporučil vyzkoušet, něčemu se budu věnovat detailněji ještě časem.

Seriál Vinaři aneb možná přijde i enolog

Hodně jsem přemýšlel, co pozitivního o nejnovějším domácím seriálovém počinu po prvním díle napsat, chtěl jsem začít recenzi při pondělku optimisticky. A nakonec pár věcí našel. V obou případech jde nečekaně o marketingové aktivity k projektu přidružené. Seriál Vinaři se, oproti mnoha papundeklovým studiovkám, odehrává skutečně na Moravě, je plný lákavých záběrů na vinorodou krajinu („Není to nádhera? Ne není, to seš jen nalitá, mami. Všichni Moraváci si myslej, že je Morava krásná, protože sou furt na plech.“) a scén ze sklepů a sklípků. Však je to také částečně z veřejných peněz, na dosud nejdražší produkci televize Prima přispěl i Jihomoravský kraj. Za druhé pozitivum pak považuji, že doprovodným tématem prvního dílu byla opomíjená odrůda Sylvánské zelené. Tedy tématem… prostě se tam o ní mluvilo trochu častěji a pozitivně, žádné hlubší informace nad rámec „sylvánské si vinař nechává pro sebe a je bezva, že se s námi podělil“ přímo v ději nečekejte, ale objevují se alespoň následně na webu. Medailonky odrůd jsou zase součástí marketingové spolupráce s Vinařským fondem, v každém díle se takto „představí“ jedna odrůda a ta pak bude celý týden nějak více tlačena v supermarketech. Potud vlastně dobrý. Ale vezměme to od začátku…