Loni v prosinci jsem tu psal o zajímavé degustaci, kde bylo cílem naslepo seřadit vína v cenových kategoriích od stovky po pět tisíc. V předchozím článku najdete všechny detaily o konceptu a můžeme se vrhnout rovnou na popis druhého kola, který se minulý týden odehrál opět ve vinotéce Flavours. Tentokrát byl počet vzorků nastaven na šest v cenových kategoriích 100, 200, 500, 1000, 2500 a 5000 Kč (tj. „pouhých“ 720 možných kombinací pořadí) a úspěšnost byla, ovšem jen nižšímu počtu vzorků bych to nepřičítal, výrazně vyšší. Víno, které jsem použil do titulky, mne dost možná připravilo o cenu pro vítěze – Château Pétrus 1979. Poslal jsem ho do stovkové kategorie, ono vůbec mělo nejnižší průměrnou odhadovanou cenu. Ostatní jsem zařadil se štěstím správně. A ač byl sice nejblíže, tak i ostatní se pohybovali hodně blízko.
Vidět je to především na tom, že tentokrát docházelo k chybám a prohazování vín spíše v rámci skupin 100-200-500 a 1000-2500-5000, než že by nejdražší víno končilo jako nejlevnější a naopak, což byl běžný případ minule. Viz tabulka níže.
Malé občerstvení po degustačním výkonu…
| Skutečná cenová kategorie | Průměrný odhad ceny |
|---|---|
| 100 Kč | 343 Kč |
| 200 Kč | 428 Kč |
| 500 Kč | 229 Kč |
| 1 000 Kč | 2 643 Kč |
| 2 500 Kč | 2 657 Kč |
| 5 000 Kč | 3 000 Kč |
Baricci Rosso di Montalcino 2012
Výraznější jižní lehce džemová ovocnost, něco peckovin, jahody, přímá, trošku „uměle plastová“, jednodušší vůně. Suché, ovocné, slušné tříslo, trocha dřeva, solidní délka s mírně neharmonickým vyšším alkoholem. Trošku se vzpírá zkoumání, jen tak k pití v pohodě, ale jakmile to člověk začne detailně rozebírat, tak dost padá. Na úvod si znamenám kategorii 100 či 200 Kč a vzhledem k ostatním vzorkům se pak přikloním ke stovce, skutečná kategorie je pětistovková. Chyba, no. Víno dopadlo skvěle na soutěžích, má vysoké body všude možně a i původem hroznů je považováno za „malé Brunello“, dle dovozce se láhev na téhle akce projevovalo jednodušeji než je zvykem. Tak jsem o den později koupil jednu na doma. Nijak temná rudá fajn barva. Sladší ovocná vůně, jahody, trochu koření, poměrně teplý přezrálý styl, koktejlové třešně. Sladce ovocné až pocitově lehce zbytkový cukr, slušné tříslo, výrazný alkohol, hutné, delší, líbivé. Stovkové víno to asi není, ale stylově jde furt mimo mne.
Cosecheros y Criadores Candidato Tempranillo Barrique 2012
Nijak tmavá, až pinotová, již lehce nazrálá barva. Pěkná efektní peckovinová ovocná vůně, znatelné pocitově drahé dřevo, poměrně mladistvé, na úvod složitější ve vůni. Lehce těká alkohol, teplejší jižnější styl, štiplavé. Hebké ale s fajn kyselinou, dobré tříslo, uhlazenější a poměrně elegantní projev, dobrá délka a struktura, jemnost, velmi solidní. První dojem byl kategorie 500-1000 Kč, ale s časem a vzduchem se to víno začalo strašně rychle rozpadat do herbálních a zeleninových tónů v kombinaci se dřevem, hodně zjednodušovat. Otevřít a pít, žádné hrátky s dekantací! :-) Poslal jsem do pětistovky, ve skutečnosti stovková kategorie.
Château Thieuley Réserve Francis Courselle 2010
Spíše temnější a mladší barva. Toastované dřevo, tmavší bohatší efektní ovocitost, tér, poměrně komplexní mladá vůně s potenciálem. Suché, dobrá kyselina a slušná stavba, solidní Bordeaux. S časem šlo trochu dolů, ale stále bezva pití. Tipuji dobře udělané víno mimo slavná château a zbývá mi na něj správně dvoustovková kategorie. Váhal bych možná mezi 500/200 u vzorků dva a tři, ale dvojka mi na úvod přišla tak skvělá, že to muselo prostě být dražší víno, co už nějak odchází. U Thieuley si navíc jsem skoro jist, že zde došlo k drobné záměně, protože v dvoustovkové kategorii se pohybuje jejich základní červené, tohle je jejich „prestižka“, má o dost víc dřeva a tak, a stojí spíše mezi 300-400, do dvoustovkové kategorie by se dostala snad jedině v En Primeur či bez daně :-)
Gaja Sperss 2008 (Langhe Nebbiolo, ale vinice Barolo, ovšem nedeklarováno)
Pěkná rubínová barva, nic temného ale hlubší, již trochu terakota na okraj, píšu si Pinot či Nebbiolo. Výraznější, efektní vůně, krásná složitější peckovinová ovocnost, již trochu nazrálé, lehce moruše a mírná živočišnost, lékořice, vrstevnaté. Suché, výborné kyseliny, trochu svíravost, dobrá délka, složitější, delší, s parádní tříslovinou, jasná špičková Itálie. Efektní bohatší věc, působí na první napití hodně draze, nádherná struktura a potenciál, velké červené. Postupem času šlo dál a ukazovalo bezchybnou stavbu a sofistikovaný projev. Ze začátku jsem měl napsáno 2500 s tím, že to ale může být i něco fakt geniálního levnějšího. Po srovnání s ostatními vzorky dal správně cenovku pět tisíc. Gaja je drahý, odporně drahý, a pět bych za tohle víno nedal. Ale je skvělé…
Giulia Negri Barolo La Tartufaia 2006
Nijak hluboká již lehce nazrálá rubínová barva. Divočejší ovocnost, nazrálé, lehce živočišné tóny a mírně těkavky. S časem se rozvíjí a mění, přidává na bohatosti a eleganci. Suché, ovocné, silné v chuti, výraznější práce se dřevem, dobré třísloviny a struktura, fajn pitelnost, sladší ovocnost. Složitější kousek, jak víno samo o sobě tak pro zařazení. Rozhodně je to hodně nadprůměrná věc, ale zároveň z toho vyloženě odvázaný nejsem, v kontextu ostatních vín nakonec správně posílám do tisícovky.
Le Clarence de Haut-Brion 2007
Poměrně dost tmavá barva, ale nic vyloženě neprůhledného. První láhev, společně s ostatními víny dekantovaná, měla jemný korek. I přes něj bylo ovšem v chuti poznat, že nepůjde o žádné ořezávátko. Jelikož by ale korek celý pokus o řazení nenávratně zhatil, tak David Kuchař, organizátor celého setkání, sáhl do chladničky pro další láhev (a po degustaci nám nalil naslepo další zajímavá vína, za což velmi děkuji, o některých bude dost možná ještě řeč). Poměrně mladistvá sevřenější vůně, tmavě ovocná, parádně zapracované dřevo, mineralita. Suché, ovocné, tvrdší strukturované červené, delší, poměrně bohaté a dlouhé, krásně udělané. S časem se zjemňuje, přidává na eleganci, opravdu skvělé víno (i přes debilní ročník). Tipuji dva a půl tisíce, správně.
Hodně zajímavý byl u vín první dojem a nástřel ceny a následné přeskládávání s ohledem na kontext ostatních vín a především vývoj v čase. A celkově mne tenhle typ degustace (další kolo proběhne 25. září), když to člověk bere spíš pro zábavu a jako bezva posezení s dalšími nadšenci, hodně baví. Je potřeba se na ta vína soustředit, zkoušet je nějak rozumně zařadit a zároveň mít pokud možno nějaké znalosti a zkušenosti, kde se různý typ vín vyskytuje cenově. Což je možná jeden z důvodů, proč v předobraze této degustace z univerzity UC Davis zatím žádný student neuspěl. V USA je totiž legální konzumovat alkohol až od 21 let, což vám (oficiálně…) moc prostoru pro studium do zkoušek nedává. Ale mělo by se to změnit, studenti vinařství či pivovarnictví by měli nově v rámci školy možnost alkohol ochutnávat, tedy samozřejmě s následným pliváním! Věštím zvýšený zájem o tyto obory! :-)
