Gavi, Riesling a Veltlín

Dnes začneme v Itálii u biodynamického Giordano Lombardo Vigne di San Martino Gavi di Gavi 2017. Naposledy jsem tu psal o šestnáctce a technicky se nic nezměnilo, mohu se rovnou vrhnout na poznámky k obsahu lahve (zelená bordeauxská, kovová záklopka a DIAM aglomerovaný korek). Tmavší, nazlátlá žlutá barva. Pěkná, výraznější aromatika, žluté ovoce až trochu dotyk tropických plodů, svědčí tomu vzduch kdy začne nabízet znatelně více. Lehce mandlovina, minerální kouřovost. Suché, čisté, středně plné, velmi fajn kyseliny a žlutá ovocnost, čistě udělané, seriózní stavba, minerální slanost v delším závěru. Povedený kousek. Zítra začíná tradiční slevová akce u dovozce Kupmeto, chystám se naházet do košíku pár svých oblíbených vín a tohle bude mezi nimi.

Slušná Cariñena se scestným hodnocením

Dnes se mrkneme na Solà Fred Negre 2017 z Celler Masroig, jsme ve španělské apelaci Montsant a u odrůdy Samsó alias Cariñena/Carignan. Družstevní podnik s více než stoletou historií (založeno 1917) není žádný drobeček, pracují na 500 hektarech vinic, olivovníků a mandloní a v oblasti jde o jednoho z nejvýznamnějších hráčů. Hodně sází právě na Carignan, výrazně pracují karbonickou a semi-karbonickou macerací a víny na rychlejší vypití. Ale v posledních letech se snaží trochu přitlačit na kvalitu a dodávat nejen solidní konzumní vína, ale i serióznější kousky. Červené Solà Fred patří ovšem k jejich základu, po nějaké té studené maceraci kvasí za nižších teplot v nerezu a čistě v nerezu také chvilku zraje. Uloženo v bordó lahvi, s kovovou záklopkou a celokorkem. Mladá, tmavá barva, tónem do fialové. Čerstvé, voňavé, zralé sladší ovoce, mix červených a tmavých plodů, sušená švestka, decentně kořenitá a bylinková linka. Suché, čisté, středně plné až plnější, něco třísla ale spíše měkčí, sladce přímočaře fajn ovocné, ovšem dobrá kyselina a balanc. Dostatečně výrazné, pěkně ovocné, snadno pitelné víno a pěkně udělaná nerezovka (mimochodem na běžnou „nenaturální“ produkci s celkovou sírou jen 51 mg/l). Stojí to pod 6€ a za tyhle peníze proč ne, pokud máte rádi podobný styl.

Someliéři doporučují #2

Před dvěma týdny jsem zde uveřejnil první ze série příspěvků someliérů především z výborných restaurací, bister a barů na téma „co pít v roce 2019“, bližší informace o celém nápadu najdete v úvodu. Článek měl dobrou odezvu a dnes tedy pokračujeme snad neméně zajímavou částí druhou. Věřím, že tento výlet mimo mou názorovou bublinu a deviantní vinný vkus dává dostatečný smysl ;-) Pár textů mám totiž ještě přislíbeno a něco v zásobě, takže vás ještě čeká část třetí. Takže bez zbytečného protahování pojďme na to…

Ráspiho Frankovka 2017 a H2 z Mátry

Po výpadku ročníku 2016 je tu opět má oblíbená základní frankovka z obce Fertőrákos, maďarské oblasti Sopron, vinářství Ráspi. Kékfrankos 2017 je překvapivě přístupná a pitelná už teď, byť trocha vzduchu tomu rozhodně neuškodí, a i stylově se od dřívějška trochu odlišuje. A možná víc sedne těm, pro které byla patnáctka (a tuplem třináctka) moc tenká :-) Pochází ze starších (50 let) výsadeb v trati Újhegy, fermentace spontánní, školena 14 měsíců v 255l a 5hl dubových sudech. A má nemalých 14 % alkoholu. Bordeaux láhev, silnější kovová záklopka a slušný celokorek. Nový styl viněty, takový který dříve Ráspi používal na (nej)dražší řady vín. Tmavá, výraznější barva, tónem trochu do fialové, zřetelně bez filtrace. Aromaticky poměrně výrazné, mladé, trochu divočejší s nějakou tou živočišností a zemitostí, jasný vliv dřeva, zároveň krásně čerstvé peckovinově ovocné, spíše tmavší plody, efektní. Pocitově „naturálnější“ než dřív, přijde mi se sířením osekaným na minimum. Suché, šťavnaté, peckovinové expresivně ovocné v chuti, tříslo jemnozrnné a vlastně nijak zvlášť výrazné, vše z vůně i v chuti. Pitelnost, zábavnost, bezvadný kousek. Cenově to šlo oproti dřívějšku nahoru, u Vinorum po lahvi za 320 Kč. Ale upřímně je to blíž výběrové (válogatás) variantě, takže odpovídá.

Pivo na poště, USA bez státní správy, Michelin ve Francii, Vinařství roku a Salon vín

Nevím, jaký je váš vztah a zkušenost se servisem České pošty, ale já v Praze si rozhodně nemohu… vymyslet dostatek vulgárních slov. Spíš než o konkrétních lidech, občas je vidět že se vlastně dost snaží, je to systémový problém. Ale co už. Možná by se pošta mohla inspirovat v Rusku, ostatně to je i třicet let po pádu komunismu stále vzorem mnohým našim politickým špičkám, a krom losů, pojištění a omalovánek začít prodávat alkohol. Věřím, že se sklenkou vína by se fronta na legendárních pobočkách jako ta ve Sportovní snášela o dost lépe. Ruská pošta začala alkohol, konkrétně pivo, zařazovat ze dvou různých důvodů. Ten první odhadnete snadno, je jím vydělat nějaké peníze navíc. Druhý motiv je zajímavější a důležitější. Postupně chtějí nabídku rozšířit až na 3200 poboček a to především na venkově, kde se každý rok otráví zhruba 1200 lidí nekvalitním a všemožně padělaným alkoholem. Pošta tak spěchá na pomoc nabídkou alkoholu kvalitního, legálního a bezpečného. Pravda, čekal bych že to bude spíš vodka než pivo. Vlastně to dává smysl. Maličká pošta někde na vesnici je neekonomická, každá další aktivita má šanci udržet ji funkční. Jestli by nebylo snazší rovnou pořešit poskytování základních poštovních služeb hospodami a bary. Vyřešil by se tím i problém s otevírací dobou :-)

Starosvětská Rioja a koncentrovaná Barbera

Po delší době jsem doma zase jednou otevřel opravdovou španělskou červenou klasiku. Bodegas R. Lopez de Heredia (web) a jejich hlavní víno, Viña Tondonia Reserva Tinto 2006, aktuálně nejmladší ročník na trhu. O vinařství jsem se rozepisoval už dříve, dnes tedy jen konkrétní víno. Bordó láhev obalená drátěnou síťkou, kovová záklopka, kvalitní celokorek. Viněta, která dost jasně dává najevo starosvětský přístup k obsahu lahve. 70 % Tempranillo, 20 % Garnacha, 5 % Graciano a 5 % Mazuelo, šest let v použitých amerických sudech, co rok to dvě přetáčky. Lahvována celá šarže naráz v průběhu dvanácti dnů v květnu 2014. Rubínová, již nazrálejší barva. Na úvod je víno docela sevřené a celkem tvrdé, prospěje mu několik hodin v karafě (nebo lehce odpitá láhev otevřená do dalšího dne, případně nějaký ten rok zrání ještě). Aromatika mix tmavších (výrazněji) a červených plodů, sušené peckoviny, pikantnější a slinosbíhavé, přes nemalý věk čerstvé a energické. Postupně uzené tóny, hlubší projev, jakoby hutnější. V chuti čisté, suché, středně plné, pevné, tvrdší a výraznou kyselinou, stále dost třísla, mladistvé a svíravé. S výbornou strukturou a chutí na další doušek. Chce to ale dát pozor na teplotu, svědčí tomu spíš 18˚C a víc, při nižších má takovou trochu hadrovitou dochuť :-) Starosvětské, specifické, zajímavé červené. Nějakou dobu bylo tohle vinařství v nabídce 1er Wines, ale už není. Kupoval jsem ve Španělsku za 25€.

Champagne Billecart-Salmon

Skončila nám doma jako dárek láhev Champagne Billecart-Salmon Brut Réserve, základního (rozuměj nejdůležitějšího a tvořícího největší podíl produkce, byť kvanta dělají také roséčka) vína tohoto populárního producenta, který loni oslavil kulaté dvě stovky let od vzniku. I vzhledem k tomu, že šlo o jedno z prvních Champagne, které jsem chutnal nejen díky zařazovaní coby aperitiv na degustacích dovozce AdVivum pravidelně, měl jsem pro něj trochu slabost. Byl tu o nich delší článek před lety a psal jsem i o jednotlivých vínech. Ale přišlo mi, že bylo ne úplně krátké období, kdy to víno působilo… o dost jednodušším dojmem než dříve, snad s kratším zráním a menším podílem rezerv, nevím. Poslední tři setkání už byla zase pozitivní. Brut Réserve nyní zraje na kalech v lahvi už tři a půl roku a chystají se posunout na čtyři (momentálně mají veškerých lahví ve sklepě asi osm milionů, celková ročník produkce je dva miliony a výš jít nechtějí), celkově se tam dějí významné změny – speciální místnost pro zrání ve dřevě, od malých sudů po 8000l rakouské, posun k bio ošetřování vinic a tak. Chce se mi říct, že jde o další klasický dům, na kterém se podepisuje úspěch menších pěstitelských Champagne, ale podobné závěry mi nepřísluší :-)

Favereau 2015 a mělnický Saint Laurent 2015

Již tradiční lednová akce dovozce Kupmeto je opět v plném proudu a já naskladnil pár kartonů Château Bois de Favereau Bordeaux Supérieur „Cuvée Jean Jules“ 2015. O co jde a proč viz zápisek k předchozímu ročníku. Patnáctka (i následující šestnáctka) jsou v Bordeaux dost povedené ročníky, takže jsem se samozřejmě těšil a hned se na jednu láhev mrknul. 60 % Merlot, 30 % Cabernet Sauvignon a 10 % Cabernet Franc, rok zrání v dubových sudech (po třetinách nové, rok staré a dva roky staré). Bordó láhev, kovová záklopka, aglomerovaný korek. Tmavší barva, tón do fialové, ale nic vyloženě hutného. Čisté, tmavě ovocné ve vůni, švestka a černý rybíz, na úvod lehce živočišná linka, později při rozdýchání spíše dotyky kořenitosti (lékořice) a kouře. Suché, fajn výraznější kyseliny, mix tmavého a čerstvějšího červeného ovoce, středně plné, nic hustého ale spíše osvěžující dobře pitelné, něco svíravosti, třísloviny to má ale celkově už měkčí, dobře zakomponované dřevo. Bezvadně přístupné už teď, ale bude v klidu pár let zrát. Nic složitého, za 130 Kč (běžně po lahvi 260 Kč, nízká cena v akci 1+1 karton zdarma) fajn nákup.

Táborské Bottled Alive potřetí

Co se stane, když přijdou na festival živých vín vystavovat své vzorky i chemik a muzeolog? Inu skončí to tak, že mají úplně jiný přístup k vhodnému počtu šarží v nabídce :-) Jeden preferuje různá vína spojit v jednu ideální směs (i když ve sklepě vás nechá ochutnat je zvlášť), druhý naopak oštítkovává každé vyprodukované víno, i kdyby ho byl jen demižon, hezky zvlášť. U obou lze ovšem nalézt parádní kousky a dozvědět se kupu zajímavých informací. I takový byl festival Bottled Alive v Táboře, již třetí ročník setkání producentů živých/naturálních/etc. vín, který si postupně získává stále větší popularitu a láká čím dál početnější skupiny návštěvníků ze zahraničí (kteří, alespoň soudě dle sociálních sítí, nešetří nadšenými reakcemi). Organizátor, Honza Čulík z táborského bistra Thir, je kamarád a společně s ním pořádám párty uskupení Družstvo, což asi většina z vás ví. Věřím ale, že mne to v posouzení celé akce nijak významně neovlivňuje. V současné podobě považuji Bottled Alive za vůbec nejlepší možnost, jak se seznámit s vývojem vinného naturálna v České Republice a na Slovensku, na přehlídce chyběl málokdo. A zároveň způsob, jak si domácí vína srovnat s několika zajímavými jmény z Rakouska, Maďarska, Slovinska, Srbska i odjinud. Výtečná uvolněná atmosféra a dobrá nálada zážitku jen přidávají.

Gerard Basset, víno z Dorne, rok travky a měď

Vinný svět zasáhla smutná zpráva. Přes chemoterapii a radikální operaci nakonec na rakovinu jícne zemřel Gerard Basset, světově jeden z vůbec největších znalců vína a someliérů. Držitel Řádu britského impéria, Decanter Man of the Year 2013, čestný prezident WSET… za svůj život posbíral kvanta titulů. Mimo jiné byl unikátně jak Master of Wine tak i Master Sommelier. Původně se učil na kuchaře, ale přešel do světa vína a dobře udělal. V roce 2010 zvítězil na World Sommelier Championship a stal se nejlepším someliérem světa. Byl učitelem a inspirací spousty dalších výrazných osobností v oboru, měl i obrovský vliv na mnohé vinaře. V průběhu neúspěšného léčení sepsal své memoáry, který budou doufejme vydány díky crowdfunding kampani.

Dva ryzlinky od Corvers Kauter

I v novém roce je třeba dostatečně doplňovat zásoby kyselin díky ryzlinkům :-) A začneme lahví Weingut Dr. Corvers Kauter 2015 Rüdesheimer Berg Roseneck Riesling Kabinett trocken. Takže jsme v Rheingau, s vinicemi v bio a v tomto případě fakt výtečnou polohou, se suchou podobou ryzlinku. Láhev klasika pistole, šroubový uzávěr. Citronová žlutá barva. Stále čerstvá, živá vůně, s linkou citrusů a citronové kůry ale výrazněji o jiných věcech než jen ovocnost, s mineralitou a decentním dotykem petroleje, velmi sympatická. Suché, štíhlejší v chuti ale má to jistou váhu a koncentraci, na úvod až přísné s výraznou kyselinou, ale postupně nahrazené opět citrusovostí, mineralitou, jen jemným dotykem sladkosti. Čerstvé, svěží, delší, krásný ryzlink tak jak ho mám rád. Který navíc bude ještě zrát do krásy. Baví hodně, tenhle styl ryzlinku opravdu můžu. Dováží Vinonaut, ale trochu se bojím, že tohle už bude nějakou dobu pryč. Tak holt nový ročník :-)

Svérázná červená směs a Schiava od Manincoru

V pondělí pořádal VinoDoc zajímavou ochutnávku vín z Jižního Tyrolska, zásadní roli tam hrála produkce vinařství Manincor (viz starší článek s detaily). Bohužel jsem nemohl dorazit, ale alespoň jsem doma otevřel dvě lahve. Vigneti delle Dolomiti Rosso „Cassiano“ 2016 je tak trošku úlet. Tedy minimálně odrůdově, pokud jde o tuhle oblast. Merlot 42 %, Cabernet Franc 35 %, Syrah 8 %, Petit Verdot 6 %, Cabernet Sauvignon 5 % a úplně mimózně i 4 %Tempranillo, vše selekce hroznů z jejich top poloh. Spontánní fermentace jednotlivých poloh zvlášť v dřevěných kádích, macerace tak tři týdny, zrání rok a půl v barrique sudech z třetiny nových. Lahvováno do těžší burgundské lahve s erbem ve skle, silná kovová záklopka a aglomerovaný DIAM30 korek. Docela tmavá barva. Hlubší ve vůni, poměrně výrazné, s ovocností tmavších peckovin, znatelná linka dřeva, koření připomínající lékořici a kmín. Intenzivní, zrale ovocné v chuti, pěkně postavené, strukturované, znatelné ale jemnější třísloviny, dobrá délka. Už teď docela přístupné, ale bude tomu slušet ještě nějaký ten rok zrání. Manincor je někdy takový trochu „schematický“ a tady jsem se bál, že víno bude (s přimhouřením očí) zaměnitelná „Bordeaux variace“, ale má to svůj vlastní a rozhodně ne nezajímavý charakter. O kvalitách svědčí i to, že původní plán nechat si sklenku na test další den nevyšel, vypili jsme to celé hned první…

Vyzrálá Cava a svérázné Prosecco

Dnes se zase mrkneme na nějaké nové bublinky. A začneme ve Španělsku, oblasti Penedès, s Bertha (web) S. XXI Gran Cava Reserva Brut Nature 2007. Podnik vznikl v roce 1989 (a ze začátku fungoval pod jménem Josep Torres Sibill), ještě nedávno sídlil v Sant Sadurní d’Anoia, poté se kousek přestěhovali do nového vinařství obklopeného vinicemi v Subirats. Měl jsem od nich různé kousky a jde o solidní pití za ještě přijatelný peníz, ale srdce mi u toho většinou nijak rychleji nebušilo. Siglio XXI je jejich vlajkovou lodí, odrůdově Macabeu 40 %, Xarel·lo 40 %, Parellada 5 % a k tomu i Chardonnay 15 %. Žádné dřevo, nějaká ta studená macerace před alkoholickou fermentací, minimální síření, zrání na kalech 60 měsíců. Tedy… vzhledem k postupnému odstřelování (ručnímu, stejně jako setřásání kalů a etiketování) to může být i mnohem více, moje láhev byla odstřelena 5/2018 a tudíž zrála přes deset let!

Someliéři doporučují #1

Jak doufám všichni víte, tak tenhle web je „one man show“, všechny příspěvky a hodnocení a názory jsou čistě moje. To není jako když někde vidíte bodové hodnocení označené Robert Parker :-) Ten ve svém The Wine Advocate již od roku 2001 postupně přidával mnoho dalších hodnotitelů specializovaných na různé oblasti a před několika lety samotný časopis prodal, drtivé množství všech těch 90+ bodů co vidíte se zkratkou RP v časopisech či coby nálepku přímo na lahvi tudíž pochází od autorů jako jsou Luis Gutiérrez, Lisa Perrotti-Brown MW či Monica Larner, dříve býval zásadní Antonio Galloni (ten má ale už vlastní projekt). To jsem ovšem zbytečně odbočil… Je mi jasné, že funguji v nějaké bublině, mám specifický vkus i názory, se kterými rozhodně nemusí souhlasit každý. Osobní názor a v letech se možná vyvíjející ale jasný vkus na vína, na který se lze vlastními ochutnávkami kalibrovat a vědět, co od „je to na mne moc/málo kyselé“ nebo „je tam příliš dřeva“ očekávat, je myslím hlavní kouzlo podobných samostatných nezávislých projektů oproti kompilaci bodování celé komise či materiálům, které musí projít přes filtr redakce :-)

Tři charakterní Barbery od Rocco di Carpeneto

Dnes se mrkneme na tři kousky čistě z odrůdy Barbera, její rázovitá pojetí a vína která rozhodně nebudou pro každého, ale mají své specifické kouzlo. Jsme ve vinařství Rocco di Carpeneto (web) z kopců Alto Monferrato, o vinařství i leckterých vínech už jsem tu psal, včetně vysvětlení zajímavých názvů. Ruční práce, certifikované bio (a na vinicích jen měď a síra), fermentace spontánní, často delší macerace (až dva měsíce), minimální (jednotky či nízké desítky mg/l) nebo žádné síření, bez filtrace a čiření, sudy různých velikostí (od malých barrique po 15 hl dubové, trocha akátu), sem tam nezakopaná terakotová amfora ale i betonové tanky a nerez pro fermentaci, vinařství v několika patrech a co jde čistě gravitačně, přírodní systém čištění odpadové vody… :-)

Mladé blatnické vinařství Berthy

Je tomu už pár týdnů, co jsem měl možnost prochutnat produkci Vinařství Berthy (web). Jde o vinařství nové a teprve se usazující na trhu. Za víny stojí Albert Vyoral, ještě čtyři roky spolehlivě v kategorii vinařů do třicítky, takže jde o vinařství mladé i v tomto ohledu. Sídlí a vinice mají v Blatnice pod Svatým Antonínkem, na tratích jako Stará hora, Floriánky či Plachty. Vedou je čistě, bez systémové chemie. I ve sklepě pracují takto – spontánní fermentace, zrání v sudech (dub a akát různých velikostí, od Fryzelky a Stockingera i francouzských bednářství François Frères a Demptos), síření omezené a jen při lahvování, u bílých hrubá filtrace. Vína jsou uložena v protáhlých štíhlých lahvích, uzavřena korkem nebo šroubovým uzávěrem, s vinětou která myslím pozornost zaujme. S vinařem jsem se bavil a říkal, že inspirací změnit životní cestu a vrhnout se na vinaření mu bylo i čtení tohoto blogu, což mne samozřejmě potěšilo a zároveň vyvolalo trochu úzkost – co když se mi ta vína nebudou vůbec líbit? :-)

Vinná novoroční předsevzetí

Dáváte si novoroční předsevzetí? Začnete běhat / plavat? Budete jíst zdravěji? Více číst? Nenechávat věci na poslední chvíli? Přiznám se, že já už na ně povětšinou rezignoval, stejně se je málokdy podaří dodržet a akorát je kvůli tomu člověk na sebe naštvaný :-) Přesto… dovolím si zde alespoň pár svých osobních plánů do následujících měsíců, těch týkajících se vína. Klidně jim můžeme říkat předsevzetí a třeba bude některé inspirací i pro vás. Nebo máte vlastní? Podělte se!

Dvakrát bio cava od Llopart

Na oslavu narozenin J.R.R. Tolkiena (ano, mám více úchylek než jen psaní o víně, třeba už 17 let organizuji setkání několika stovek příznivců Tolkienova díla a další mne čeká tento víkend, takže volného času není zrovna nazbyt) jsem otevřel Microcosmos Cava Brut Nature Rosé od vinařství Llopart. Psal jsem tu o nich už dříve, jde o výtečného rodinného producenta s velkou historií, s vinicemi v certifikovaném bio režimu a hodně zajímavou nabídkou vín. Microcosmos je 85 % Pinot noir a 15 % Monastrell, samozřejmě z jejich vlastních výše položených vinic Can Llopart de Subirats. Sběr ruční, na kalech obvykle 24 měsíců. Zde šlo o ročník 2015 odstřelený docela čerstvě, v říjnu 2018, bez dozáže. Malinová barva, jemnější vytrvalé perlení malých bublinek. Čerstvá, příjemná vůně, především drobné červené plody, minerální linka, lehce toastové. Suché, čerstvé, s bezvadnou kyselinou a energií, vyvážené, opět především červené ovoce, dobrá délka, lehce nahořklý závěr lákající k dalšímu doušku, bezva pitelnost. Fajn cava, byť se přiznám, že při cenovce okolo 17€ jsem možná čekal o trochu víc.

J. Stávek Karmazín a Reserva od Marqués de Murrieta

Dnes zase taková všehochuť, nediskriminuji a chutnám či piju ledasco :-) Objevil jsem v regále ve Fajnšmekru láhev Karmazín 2013 od Jana Stávka, což je nefiltrovaná směs Frankovky s trochou Svatovavřineckého a Modrého portugalu. Hrozny z Němčiček (Bočky, Novosady), školeno ve starších dubových sudech. Bordó láhev, plastová záklopka, celokorek. Rubínová barva. Vůně především peckovinová, stále pěkně svěží, s decentní linkou dřeva a trochou „sklepní“ zemitosti. Suché, čisté, výraznější kyseliny a šťavnatost, docela lehkonohé a velmi snadno pitelné, trochu svíravé, takové malinko neotesané, rustikálnější. Ale zároveň tak nějak upřímně fajn, důvěryhodné. Doma mi to chutnalo a vypil jsem s chutí, ale zároveň z toho mám pocit, že jde přesně o ten typ vína, co bude někde v okolí vzniku chutnat a dávat smysl ještě víc :-)

Barbery od Boeri, kyperská Vamvakada a piemontské červené s 98 body

Díky dovozci Víno pro Vás mám pravidelně možnost chutnat odrůdu Barbera vinařství Boeri Alfonso ve všech podobách, ve kterých ji připravují. O třech variantách v jejich sortimentu už jsem tu psal, dokonce opakovaně, a jejich vlajkovou loď Pörlapà tu měl už ani nevím v kolika ročnících. Takže dnes jen degustační poznámky k aktuální nabídce. Základní Barbera d'Asti 2017 (bordó láhev, plastová záklopka, plastový špunt) tmavší rubínová barva, čerstvá svěží tmavě ovocná přímočařejší aromatika. Suché, šťavnaté, dobré kyseliny, trocha tříslovin, ovocné, nekomplikované, snadno pitelné víno. Na Instagramu jsem ho označil (v dobrém) jako fajn „pizza víno“, vinařství se necítilo uraženo :-) Pro mne pití, které si večer na chuť neotevřu, ale kdybych dostal za pár korun decku v restauraci k polednímu menu tak budu v pohodě. Barbera d'Asti 2016 (bordó láhev, plastová záklopka, aglomerovaný korek) tmavší rubínová barva. Tmavší ovocnost, lehce uleželé, s nečekanou živočišnou linkou. Suché, čisté, středně plné, tenčí, ovocné, snadno pitelné. Kombinace té živočišnosti a zároveň trochu řidšího dojmu mne ale tolik neoslovuje.

Prestige bohémka, jurský crémant Pierre Richard a Pol Roger 2009

Kdo sleduje mé instastories byl v uplynulých dvou týdnech zaplaven spoustou šumivých vín. K některým myslím postupně pár řádků napíšu. Provedl jsem kupříkladu pravidelnou kontrolu Bohemia Sekt Prestige Brut 2016, tedy v lahvi klasickou metodou připraveného sektu od našeho největšího producenta bublin. Ročně kvašením v lahvi připraví zhruba 350 tisíc lahví (různých vín, ale tohle dominuje), pro bubliny vyrobené kvašením v tanku loni navýšili kapacitu jen kvasné haly na 11 milionů litrů. Taky vysazovali vinice, skupina jich nyní má na Moravě 520 hektarů a z nich jde i hrozno na Prestige Brut. Podle drobných údajů na zadní vinětě bylo moje víno pravděpodobně postavené na ročníku 2016 odstřelené letos na svátky, viněta přední prošla oživením. Víno žlutá barva, fajn vytrvalé perlení spíše malých bublinek. Výraznější vůně, zřetelně vyzrálejší hrozno, teplejší projev do žlutého ovoce až lehce tropiko, kokoska. Suché, čisté, kyseliny solidní a dozáž pod kontrolou, uhlazenější plnější kulatější styl ale ne utahané. Slušné bubliny. Osobně bych preferoval o trochu nižší alkohol a víc kyselin, ale typický zákazník možná očekává právě tenhle opulentnější projev. Zakoupil jsem v Bille v akci za 179 Kč (=7€) a to je dost fér cena.

Postarší slovenský ryzlink a výtečné Xarel·lo

Nový rok začneme ryzlinkem :-) Château Belá Riesling 2002 neskorý zber s tečkou na vinětě (a tedy varianta s vyšším zbytkovým cukrem), „Produced and bottled by Egon Müller“. První ročník 2001, hned skvělá hodnocení, jedno z mála (jediné?) slovenské víno co už v té době šlo na export, respektive prakticky všechno mizelo v zahraničí. A to se nezměnilo. Spolupráce vinohradníka a vinaře Miroslava Petrecha s legendou na Mosele, Egonem Müllerem. A víny, ač z révy z regionu Štúrovo a na spraši a vápenci, jasně připravenými podle moselského mustru. Neměl jsem jejich mladá vína, bohužel, a vlastně opakovaně pil jen ročníky 2001 až 2004 a to někdy od roku 2010, tedy už v jejich trochu zralejší podobě, současnost vinařství tak nemohu hodnotit. Pohled do začátků byl ovšem opět dost přesvědčivý. Láhev očekávaná pistole, tlustá kovová záklopka, již značně nasáklý celokorek. Citronová žlutá barva. Nazrálejší klasika, medové, bylinkový čaj, stále decentní dotyk citrusů, náznakově petrolej. Velmi pěkné, čisté, lákající k napití. V chuti jasný zbytkový cukr ale věk už ho dobře srovnal, bezva kyseliny, pitelnost a lehkost i při 13 % alkoholu. Vyvážené, bez známek unavenosti, bylinkové, slušně dlouhé. Takové ryzlinky mohu! Kupoval jsem asi tři roky zpátky u domaine.cz, několik vín ze starších ročníků (2001, 2002, 2004, 2005, 2006, 2008, 2011, 2012) by měla mít vinotekaupesatu.cz.