Přesto jsem si na konci minulého roku řekl, že to tu lehce osvěžím a oslovil jsem řadu someliérů především z výborných restaurací, bister a barů (a na další se chystám), aby mi napsali nějaká svá doporučení „co pít v roce 2019“. Ponechal jsem volný rozsah i formát, od doporučení konkrétních lahví po uvažováním nad celými oblastmi či styly. Očekával jsem, že mne většina s podobným požadavkem pošle k šípku, že mají své práce dost. Nebo v lepším případě pošlou dva řádky s tipem na flašku z lístku v restauraci či baru kde pracují. Jaké bylo mé překvapení, když většina potvrdila, že něco připraví. Postupně se mi tu jejich odpovědi hromadí, už toho přišlo dost a další mám přislíbeny, takže nakonec vznikne zápisků vícero. Tak doufám, že to pro vás bude zajímavý pohled :-)
Wine&Degu (Praha)
Nedávno jsem četl zajímavý názor, že každý, kdo má vkus a chuť a znalosti tak pije jen Francii. No a tím bych to tady mohl ukončit. Tedy za předpokladu, že by tam nebyla ta poznámka: Pokud má prachy na to, aby pil to nejdražší… A to mě uklidnilo. Jelikož to že piji i vína z jiných zemí znamená, že jsem jen chudý a neznamená to, že nemám chuť…
Ve víně je můj vkus značně konzervativní, takže nečekejte žádné velké módní výstřelky a abstrakce, ale i tak je stále co objevovat. Posledních pár let mě velmi zajímá jihovýchodní Evropa. Myslím, že u nás dosti přehlížená, přestože nabízí zajímavé alternativy ke slavným jménům. Za mě hlavně tedy Řecko a jeho tři vinařské oblasti na severu země.
Severovýchod patří oblastem Drama a Kavala, které se hodně zaměřují na mezinárodní odrůdy a vznikají zde nádherná bílá a červená vína ne nepodobná Bordeaux nebo Toskánsku (červená) a Loiře (bílá). Možná, že to není až tak autentické, ale rozhodně je to velmi svůdné, elegantní a dobré. A to hlavně v pojetí vinařství Biblia Chora a Nica Lazaridise. A myslím, že poměr cena kvalita staví výše zmíněné oblasti do svízelné situace.
A pak ještě severozápad. Tady je oblast Naoussa, která se neskutečně rozvíjí a z velmi rustikálních vín nedávné minulosti zde nyní vznikají vína evropské třídy. Vše díky autochtonní odrůdě Xinomavro, která je díky vysoké kyselině i tříslovině podobná Nebbiolu a nabízí tak velmi nečekaný zážitek. Vína z Naoussa musí zrát na dřevěných sudech minimálně 12 měsíců, ale pokud by člověk chtěl tato vína chutnat v ideální kondici je lépe trefit okno mezi 8. ž 12. rokem. Pokud budete chtít ochutnat tak vinařství Kir-Yianni a Chrisohou jsou sázka na jistotu. A ano, tři z těchto vinařství jsou běžně k sehnání v ČR :-)
Entrée (Olomouc)
Pro mne je objevem roku vinařka Dominika Černohorská a její vinařství Plenér. Vína, která zatím toto velmi mladé vinařství zplodilo v sobě mají spoustu energie, elegance a slibují velký zážitek i v budoucích ročnících. A když máte možnost pomáhat se sklizní na klentnických kopcích, jako jsem měl já, vytvoří to ve vás ještě silnější lásku k tomuto vinařství. Pokud tedy budete mi možnost dostat se k láhvi základního Cuvée Leonard nebo excelentního Rieslingu, rozhodně neváhejte. Pozor prudce pitelné!
www.californianwines.eu
Jako ambasador kalifornských vín musím samozřejmě doporučit Kalifornii. Obecně vinařská tvorba z USA je u nás stále podceňovaná a spousta someliérů i konzumentů se domnívá, že tento region produkuje jen přebarikovaná, těžká a unylá vína. Taková samozřejmě najdete i dnes v regálech supermarketů, ale pravá tvář kalifornských vín je už dávno jiná. O tomto faktu se mi pomalu daří přesvědčovat i moje kolegy a vinnou veřejnost. Moje portfolio se specializuje hlavně na menší rodinná vinařství, ale také disponuje velkými jmény jako Chateau Montelena nebo Silver Oak. S ohledem na aktuální trend máme v nabídce například i naturální vinařství Farmhouse, ale většina námi dovážených vinařů hospodaří na svých vinicích a se svými víny s ohledem na přírodu jen bez nálepky naturálna.
La Degustation Bohême (Praha)
Aby mi to „trochu ztížil“, tak připravil dvě varianty, českou a mezinárodní. A že si mám vybrat. Volím tu lokální, ale mezinárodní použiju příště :-)
Rok 2019 bych si rozdělil na dominantní sezóny.
Jaro: Lehká svěží kuchyně – chřest, bylinky jarní zelenina.
Začátek sezóny si myslím zaslouží hravé kyseliny s trochou aromatiky, proto bych se rozhodl pro SG od Jakuba Nováka z Tasovic. Typický Sauvignon ze Znojemska, a ještě k tomu citlivě udělaný.
Léto: Ovoce, zelenina v plném proudu, grilované ryby, atd…
Jako letní variantu bych viděl víno od Oty Ševčíka z Bořetic. Jeho Grefty s dominancí RV a VZ dokáží velice uspokojit jak lehkou letní kuchyni, tak třeba právě grilované ryby.
Podzim: pomalu začínající zvěřina, houby
Na podzim bych jednoznačně zavítal do Dolních Kounic k Jirkovi Šebelovi. Jeho Ex Monte Lapis či Frankovka 2015 z vinařství Dva Duby se dokážou velice statně utkat s výraznými houbovými pokrmy!
Zima: Výrazná masa, nakládané houby a bobuloviny…
Zima pro mě není pouze o červených vínech. Velice často v tomto období také vyhledávám oxidativní vína příkladem třeba z Jury. Pokud však chci sáhnout po lokální variantě, jedna z možností je Dobrá vinice a víno Cuvée Orange. Víno, které prošlo qvevri a následně zrálo v dubových sudech, dokáže posadit na zadek kdejakého milovníka oxidativních vín!
Café Lounge (Praha)
Luka Zeichmann aka Joiseph, Jois, Burgenland - Roter Faden 2017.
Příběh, který začal na počátku roku 2015, kdy se trojice přátel rozhodla dělat čistá autentická vína v okolních vinicích obce Jois, na severu Neziderského jezera s převážné vápenitým podložím s podíly břidlice. Tahle láhev v sobě skrývá kombinaci odrůd Zweigelt, Pinot Noir, Blaufrankisch. Odráží tři různé příběhy lidí, vinic a odrůd, je lehké, svěží, ale ne obyčejné! Čistá práce ve vinici a sklepě, spontánně vykvašené, krátká macerace, zrání v použitých větších dubových sudech, nefiltrované. Tohle je nápoj pro poklidné jarní válení v hamaku na chalupě, stejně jako na party s oblíbenou house music s kamarády. Koncentrace toho nejlepšího, co tohle místo dává.
Odkazy: Someliéři doporučují #2
