středa 30. dubna 2008

5x Chardonnay & (vs.) Riesling

Minulý týden jsem spáchal další z řady malých „edukačních“ ochutnávek vína, zaměřenou především na mé ne úplné vinné přátele, kteří však mají chuť se dozvědět něco nového, zjistit co jim chutná a případně i proč. Tématem poslední akce byl „souboj“ dvou z nejoblíbenějších bílých odrůd, Chardonnay a Ryzlinku rýnského. Vždy naslepo přicházela dvojice odrůd a pokaždé měla něco společného, nebo naopak demonstrovala určitý rozdíl mezi klasickým stylem v jedné či druhé oblasti. Byla to vlastně docela zábava.

Každý vzorek, jak už jsem naznačil výše, byl prezentován naslepo. Nikdo z účastníků tedy nevěděl, co za kategorii vína to je, zda se jedná o ryzlink či šardonku, či v jaké cenové kategorii se pohybuje. Po prezentaci každého páru jsem vzorky odtajnil a „povolil diskusi“, byť tedy zabránit jí nešlo ani předtím. Nutnost se na víno soustředit kvůli identifikaci odrůdy snad alespoň trochu pomohla zafixovat shodné znaky ryzlinků a šardonek. Možná se zdá, že splést si tyhle dvě odrůdy prostě nejde, ale stačí trocha podchlazení, výrazná mineralita a uvidíte, jak snadno začnete ve vůni tápat. A upřímně se přiznávám, že nadržuji ryzlinku, což se dost možná projevilo i ve výběru vzorků (= většinu šardonek jsem předem neznal a spíše tipoval).

Nultý vzorek Ryzlink Rýnský 2006 (jakostní, Znovín Znojmo, Morava / znojemská / Tasovice / Kamenný vrch) si ostudu neutrhl a účelu posloužil. Odrůdově jasný, svěží, pikantní, s výraznou kyselinkou a jako bonusem tóny kvasnic ve vůni. Proč ne! Za devět pětek otevřu rád znovu.

První pár se konal ve znamení vín z Čech a Moravy. Ryzlink Rýnský 2006 (pozdní sběr, Žernosecké vinařství, Čechy / litoměřická / Velké Žernoseky / Velká Vendule) nebyl zrovna typickým představitelem oblasti a zmátl by mne asi i v ročníku. Zlatá barva, kandované ovoce a silně botrytické tóny ve vůni, velmi čisté a skvěle připravené v chuti, s lehkým dotykem cukru, elegantní, úžasné! Hodně silný úvod a kandidát na další nákup. Soupeř Chardonnay 2007 (pozdní sběr, Beneš, Morava / slovácká / Hrušky / Hastrmany) to měl těžké, aromaticky běžné „odrůdové“ (ano, někdy to je jen technologie) tropické plody, v chuti přímočaré, kyselinky a cukřík tak akorát, spíše jednodušší. Jako zástupce odrůdy na Moravě ujde, ale mne příliš nenadchlo.

I druhý pár byl domácí, tentokrát jen z Moravy. Ryzlink Rýnský 2005 (výběr z hroznů, Lahofer, Morava / znojemská / Dobšice / U Hájku) je medový, s lučním kvítím a muškátovými tóny, nazrálý s nějakým tím petrolejem (barvy & laky). V chuti čisté, medové, minerálně pikantní a delší, s trochou cukříky ale v zásadě spíše suché. Dobré! Psal jsem o něm už dřív, celkem výrazně jinak. No jo, to je ta konzistence v hodnocení u profíků, ke které jsem ještě nedospěl :o) Chardonnay 2006 (jakostní, Nové Vinařství, Morava) je pak barvou zelenkavěji mladé, suché, svěží bílé s trochou vegetativních tónu. V chuti lehce ovocné, jednodušší, vyloženě jídelní a pro mne po pravdě spíše nezajímavé. Za dvě stovky rozhodně, což je plus mínus cena obou vzorků a tedy jasné vítězství ryzlinku.

A další pár už je ze zemí naprosto klasických pro obě dvě odrůdy. Bourgogne Chardonnay 2004 (A.O.C., Domaine Olivier Leflaive, Francie / Burgundsko) je základní burgundské od renomovaného vinaře, navíc specializujícího se na vína bílá. Svěží, čisté, trochu máslové. Jasně ohraničená chuť, ukázková základní bílá burgunda určená k jídlu. Nijak složité, ale krásně pitelné. Bohužel v ČR zbytečně drahé (tj. za víc než 350,- to prostě nestojí). Riesling Trocken Dr. L 2006 (Qualitätswein, Dr. Loosen, Německo / Mosel-Saar-Ruwer) je naopak suchým základem z Německa, konkrétně Mosely. Svěžest a čistota projevu, medové tóny, křišťálově jasná odrůdovost, líbivé a zábavné. V chuti svěží, řízné, s perfektně zakomponovanou kyselinou, neuvěřitelně krásně pitelné, takhle si představuji (více než) základní ryzlink. Něco přes dvě stovky není málo, ale dám je rád. A to už je prostě o vkusu, mnozí to budou mít přesně naopak.

Další kolo měla být tak trochu vrcholem večera, především díky Riesling Reserve 2005 (A.O.C., Pierre Sparr, Francie / Alsasko), bohužel ukázkově korkovém. Přímo encyklopedický případ, kterým naplním několik malých skleniček a prodám do vinařských škol :o) Naštěstí Chablis 1er Cru Beauroy 2005 (A.O.C., Domaine Alain Geoffroy, Francie / Burgundsko / Chablis / Beauroy) bylo úplně v pořádku. Vyzrálejší, s projevem sudu i minerality, trochou másla, pěkné. V chuti hladší, v rámci oblasti dobře udělaná klasika, delší, povedené. Jako demonstrace odrůdy v místě, kde se jí daří nejlépe, nezklamalo. Ale příště za pět stovek koupím dvě ty Dr. Looseny :o)

Exotiku (i když v případě Chardonnay není Nový svět nic tak zvláštního) prezentoval Riesling 2006 (Anakena, Chile), který primárně svými vegetativními tóny až příliš připomínal Sauvignon Blanc. Po chvilce sice ryzlink začal vylézat, ale prostě ta čistota odrůdy tu není. V chuti hutnější, zelenější, trochu kovové, ne nezajímavé, ale prostě můj styl to není. Chardonnay Grand Reserva 2005 (Casa Valduga, Vale dos Vinhedos, Bento Gonzalves, Rio Grande do Sul, Brazílie) je explozivní barik, efektně vanilkově sladký, s kávou, vaječným koňakem a dalším zvláštními tóny. V chuti docela jemné a svěží, ale sud se svojí kávou dost dominuje. Většina účastníků akce s nepochopením odlévá. Takhle (bohužel) vypadá kupa novosvětských šardonek. Tedy víte, že „dřevo je z lesa, ale odkud jsou hrozny není šance poznat“.

Na téhle akci jsem si ověřil, že najít u nás sadu slušných šardonek za rozumné peníze je mnohem těžší, než totéž učinit s ryzlinkem. Sada vín taktéž prezentovala snad všechny typy aktivně používaných uzávěrů – korek, plast, skleněný vino-lok i kovový screw-cap. A především jsem strašně rád, že je stále snazší najít dost lidí, kteří se podobné trachtace se zájmem zúčastní a nejspíš jim i něco dá pro jejich další volby „co koupit za víno“. I kdyby to přineslo jen to, že několik dalších konzumentů vína od teďka pozná, jak zapáchá korkové víno, a bude tedy vědět, co v restauraci odmítnout, mělo to smysl. Těším se na další kolo :o)

Odkazy: Různé podoby červeného vína | sekty a šampaňské | speciality a sladká vína

Zobraz celý článek...

úterý 29. dubna 2008

Hrabal Brut aneb jarní bublinky

Včerejší poznámka o nechtěném prvním sektu u ryzlinku z vinařství Vondrák mne tak trochu přiměla otevřít skutečnou sektovou prvotinu, tentokrát z vinařství Hrabal. Však už je na každodenní popíjení vychlazených sektů skoro počasí :o) Má oblíbená směs Ryzlinku rýnského a vlašského, klasická metoda druhotného kvašení v lahvi, doporučení prodejce a poměrně dost vysoká cena… očekávání byla velká. A ač bublinky mají v povaze obluzovat smysly, úplně naplněna bohužel nebyla.

Vinařství Hrabal je poměrně mladým podnikem dvou bratrů, kteří vinaří ve Velkých Bílovicích a již mají jisté jméno díky svým vínům červeným (v této lokalitě poměrně logicky). Mimochodem mladost vinařství a jeho vedoucích osob se projevuje i v docela fajn zpracovaném webu a drobných „vtípcích“ typu uvedení polohy vinařství i GPS souřadnicemi: 48°51'4.01"N,16°54'0.93"E. Dnes ochutnávaný sekt je jejich vůbec prvním počinem na poli tohoto typu vín.

Láhev je pěkně tvarovaná, elegantní a na sekt více než vhodná, kvalitní a docela těžká. Viněta nepřekypuje informacemi, ale zároveň není nějak přeplácaná. Byť tedy k černozlaté v tomto stylu mám jisté výhrady, ale to je čistě o vkusu. Z viněty se dozvíme obsah alkoholu 12.5%, že jde o brut víno, původ hroznů na Moravě a odkaz na webové stránky, kde lze získat odrůdové složení.

Barva vína je tak běžně hluboká, nic zvláštního, táhne do zlatých tónů. Při nalití do sklenky víno bohatě zapění, tomuhle typu pěny říkám „JARová“ :o) Perlení je hezké, spousta malých bublinek, vytrvalé. Ve vůni je sekt dostatečně svěží, spíše jednodušeji ovocitý, objevují se hrušky v čerstvé a sušené podobě, snad trochu vlašský ořech. V chuti bych netipoval úplně brut sekt, cukřík je znát. Opět se objevují ovocné tóny, snad sušené meruňky, celek je ovšem lehce disharmonický. Víno je to čisté, pěkně pitelné, ale spíše jednodušší. Prostě obyčejný základní sekt, co rozhodně neurazí, ale jen těžko nadchne (pokud nemáte zkušenosti pouze se základní bohémkou).

Jinak řečeno na prvotinu dobré, večer zpříjemnilo, ale cenu na hranici 300,- Kč zde prostě nevidím ani omylem. Patriotismus je hezká věc, domácí šumivky zkouším rád, ale v téhle cenové relaci mám znatelně lepší Cavu ze Španělska (byť od velkoproducenta) a ještě mi stovka zbude. A o crémantech z Alsaska či Burgundska v této cenové kategorii vůbec nemluvím. Když tak koukám znovu na jejich web, musím ocenit popis, se kterým bych se shodnul (ty hrušky a meruňky) :o) Uvidíme, jak se povedou další ročníky. Zajímavých domácích sektů není zrovna moc, každý další přírůstek se počítá! A ocením Vaše tipy na domácí šumivky, které stojí za pozornost :o)

Odkazy: Od Rossijskoe po Champagne… | Crémant de Vinselekt 1996 | Degustace Champagne Drappier | Americká odpověď na šampaňské | Dvacet zašumění – velký den šampaňského

Zobraz celý článek...

pondělí 28. dubna 2008

„...myslíme si, že nastal čas změnit naše vinařství“

Takový je podtitulek iniciativy SVČR – VIZE 2008 a výzvy vinařům publikované na www.svcr-vize2008.cz. Velmi doporučuji tyto stránky navštívit, podívat se na výzvu jako takovou, program, seznam kandidátů na posty ve SVČR a do diskuse. Výjimečně zde dnes nebudu vlastně ani moc prezentovat vlastní názor, prostě a jen uveřejňuji odkaz na celou tuto iniciativu. Vypadá to, že se něco děje :o) A to je dobře...

VÝZVA VINAŘŮM

My, vinohradníci, vinaři a milovníci vína, cítíme potřebu změnit kurs vývoje českého a moravského vinařství směrem k moderní podobě tohoto oboru. Nepřejeme si však, aby změny a modernizace rozdělily vinaře na různé tábory. Proto jim nasloucháme a všechny názory bereme v úvahu.

Po období jednání a hledání názorové shody napříč celým spektrem vinařského stavu jsme vypracovali program, který stručně a výstižně vyjadřuje, o co naší Iniciativě jde a jakým směrem chceme, aby se činnost SVČR vyvíjela. Text programu jsme 22. dubna 2008 projednali také s vrcholovými zástupci největších vinařských podniků (Bohemia sekt, Habánské sklepy, Víno Mikulov, Znovín Znojmo, Vinné sklepy Valtice, Moravské vinařské závody Bzenec) a po zapracování jejich připomínek jej předkládáme celé vinařské veřejnosti. Prosíme posuďte, zda kandidáti, kteří budou tento program v nadcházejících volbách do orgánů SVČR reprezentovat, a kteří chtějí svou prací v SVČR naše vize realizovat, si zaslouží Vaši důvěru a Váš hlas.

Aby se podařilo modernizační program naplnit, je nezbytné získat pro naši iniciativu širokou podporu a tím pádem i silný mandát ve Svazu vinařů České republiky. Z toho důvodu:

  1. Vyzýváme všechny stávající i budoucí členy, jimž není další směřování našeho vinařství lhostejné, aby se zúčastnili nejbližší valné hromady SVČR.
  2. Vyzýváme i ty členy, kteří se zúčastnili březnové valné hromady, pokud neměli vyhraněný názor nebo i stáli v opozici, aby naši již propracovanou VIZI 2008 prostudovali a na příští valné hromadě ji podpořili.
  3. Žádáme i ty vinaře a vinohradníky, kteří se dosud z jakýchkoli důvodů nestali členy SVČR, aby rovněž prostudovali náš program a zvážili, zda nechtějí naše myšlenky svým členstvím a hlasem na příští valné hromadě SVČR podpořit.

NEJDE O NIC MÍŇ, ANI O NIC VÍC, NEŽ O NAŠE VINAŘSTVÍ

Duben 2008, jižní Morava.

Zobraz celý článek...

Gril, ředkvičky, veltlíny, ryzlinky… jaro :o)

Jak se venku udělá hezky a začne to vypadat, že jaro už je tady, projeví se u mne nutkavá potřeba vyvalit se venku u ohně a opéct kus masa. Možná nějaký podivný pozůstatek jeskynních dob, kdo ví. A stejně tak začnu mít chuť na chleba s ředkvičkami. A když vám uteče zajímavá výstava vín z Čech, zkusíte si to alespoň malinko vynahradit lahví z vinařství u Mělníka. Nebo poleptáte prsty vteřinovým lepidlem při pokusu o korkovou mozaiku… byl to fajn víkend :o)

Nejdřív k těm ředkvičkám. Sice neznám jejich původ, jsou ze supermarketu a nejspíš vůbec ne bio, ale stejně chutnají skvěle! Hezky napatlat chleba čím se zamane (máslo, lučina…), bohatě poskládat nakrájené ředkvičky a zbaštit. Není nic snazšího! K tomu láhev veltlínu a spokojenost je úplná. Na ty veltlíny se ale mrknu v samostatném článku.

A s tím ohněm a grilováním je to taky nějak zvláště zakořeněno skoro v každém, koho znám. To očekávání momentu, kdy půjde baštu připravit venku, vyšlehnout plameny a olíznou kusy masa (případně zeleniny). A k tomu všemu láhev fajn červeného vína, která vám pobyt na zahradě nebude komplikovat, ale pěkně doplní kusy mastnoty všude okolo. Takže nějaké Chile, Argentina či dobře udělaná Austrálie. Sáhnout po červených místních samozřejmě také jde, ale po pravdě tam spíše vyhledávám jemnější věci pro detailnější zkoumání :o) A když jste zrovna někde, kde není vhodná sklenka na vaši úchylku „ve sklenici točím už i s vodou“, poslouží na víno i jiné sklo než od Riedela či Spiegelau :o) A samozřejmě pokud budete grilovat k nedělnímu obědu nějakou rybku, klidně si nalejte i nachlazenou bílou burgundu! :)

V sobotu se konal další ročník Winefestu, na kterém bylo prezentováno několik stovek vín. Především všechno možné z Čech a vína rulandská z Moravy. Sice tyhle davovky úplně nezvládám (viz report z roku 2006), přesto trochu lituji, že jsem na letošní ročník nedorazil. Holt nemůžu být všude a ta vína, která mne zajímají, postupně prochutnám na jiných akcích. Každopádně jsem si alespoň otevřel jeden ryzlink z Čech, abych jím neúčast na Winefestu spláchl. Konkrétně šlo o Ryzlink Rýnský pozdní sběr 2006 z Vinařství Vondrák, původem z mělnické trati Liběchovská, botrytický sběr na 13% alkoholu a se zbytkovým cukrem ponechaným na úrovni polosuchého vína, v prodeji za 130,- Kč. Ale nebylo mi přáno si víno užít. Bohužel ryzlink v lahvi znovu rozkvasil, vlastně docela pěkným způsobem, takže ve výsledku se z toho stal „lehce perlivý riesling sekt“ :o) Odrůdově typický ryzlink, s medovými tóny, bohužel tímhle způsobem jetý. Cukřík navíc se touhle vadou více méně ztratil a úvodní dojem z vína nebyl vlastně špatný, po pár minutách ovšem bublinky odcházejí a celé se to stává poněkud neharmonickým zážitkem. Každopádně gratuluji panu Vondrákovi k prvnímu, byť nechtěnému, téměř sektu v sortimentu! :o) Skoro by mne zajímalo, jak by tahle surovina vypadala zpracována opravdu na šumivé víno. A jak chutná tohle víno v kondici, zkusím pořídit ještě jednu láhev…

A když máte spoustu práce a nevíte kam dřív, je ideálním způsobem zabití času nějaká činnost, při které si totálně vymyjete mozek. V mém případě to bylo sestavení korkové mozaiky. Posloužilo na ni víko z bedny od vína a asi sto padesát korků. Zatím celé to monstrum okupuje stůl a čeká, až ho dokončím, protože mi došlo lepidlo :o) Aneb „co si k vínu přibalíte“… Takový malý nevážný úvod k dalšímu, depresivně pracovnímu, týdnu. Taky už se těšíte na volný čtvrtek a další víkend? :o)

Zobraz celý článek...

pátek 25. dubna 2008

Vé Osmička slavnostně…

Uskupení V8 vzbudilo před dvěma lety velký mediální ohlas. Kdo to kdy slyšel, aby se osm kvalitních vinařství spojilo do sdružení se společným cílem (který je tak nějak popsán na webu), „odkrylo navzájem karty“ a začalo spolupracovat. Pravda, jejich parta nebyla úplně první, nesmíme počítat skupiny jako Bonus Eventus či Collegium Vinitorum, ale ty jsou pojaty přeci jen asi méně „velkoryse“ (což nic nemění na kvalitě mnohých jejich vín). U V8 se uskutečnila velká degustace, sdružení nechalo svá vína ohodnotit degustátorkou s titulem „Master of Wine“ a … to bylo navenek tak nějak vše. Další zájem, minimálně u vinných nadšenců, vzbudil snad až odchod vinařství Tanzberg, naopak jeho nahrazení vinařstvím Kolby prošlo bez větších reakcí (snad jen pomohlo smazat tomuto vinařství jistý mystický ráz, který si do té doby drželo). A samozřejmě zájem médií opět rozvířilo další „Master of Wine“ hodnocení. Ale co se vlivu na zákazníka a víno jako takové týče, žádné zásadní změny oproti běžnému trendu Moravy jsem nezaznamenal. Možná krom jakéhosi pokus o en primeur prodej. Jinak výnosy z hektaru klesají, ceny stoupají (u V8 je to vidět opravdu nádherně) do obludných částek, stejně jako množství zbytkového cukru. Ale to je na jiný článek. Další zájem vé osmička vzbudila otevřením celoskupinové prodejny v Brně a včera pak vinným klubem a obchodem v Praze. Na Maltézském náměstí se sešla různorodá společnost, aby se zúčastnila tiskové konference, ochutnala vína a tak vůbec. Bylo ta zajímavá akce…

Návštěvu jsem vzal komplet i s tiskovkou a první hodinou „degustace“. Do role moderátora akce byl pasován Jan Vala a šlo myslím o šťastnou volbu. Něco málo k V8 či svým vínům řekl každý ze zúčastněných vinařů (komplet sada Víno Hort, Vinařství Kolby, Vinařství Kovacs, Víno Marcinčák, Vinařství Mikrosvín Mikulov, Nové Vinařství, Vinařství Reisten, Vinařství Sonberk) , představen byl i koncept vinného klubu jako takového (web www.maltezske.cz, kde o něm budou všechny informace, zatím nefunguje), včetně plánu pořádat každý čtvrtek degustaci jednoho vinařství. Zda bude možné tam jen tak přijít a dát si skleničku jsem se přes dotazy hned na několik osob nedozvěděl. Spíše ano, možná po lahvi, nevím. Asi nejzajímavější částí celé akce bylo „posvěcení“ prodejny převorem Břevnovského kláštera, mluvil docela poutavě, jak mám jinak k náboženství spíše chladný vztah.

Další zvláštní částí programu byla poznávačka „kdo je kdo ve světě food & wine kritiků“, sešla se tam skutečně zábavná společnost. Sledovat, jak jeden dostal na úvod, téměř místo pozdravu od dalšího z hostů, „VIP kartičku do nového steak podniku“ (a s úsměvem ji přijal, hned jsem si vzpomněl na nedávný článek na Cuketce) a druhý, bojovník za restaurační kulturu a kvalitní jídlo, zase suverénně telefonoval během úvodního projevu… bylo mi z toho trochu smutno. A když se nahrnul dav celebrit (i slušných umělců) a tlak zhoustnul, byl jsem rád za výmluvu pár známým, proč už to balím a jdu pryč. Ještě jsem cvaknul V8 na zlaté reklamní Toyotě Land Cruiser, která byla taktéž součástí akce, a vydal se směrem na tramvaj.

Jo vlastně se tam taky degustovalo, úplně bych zapomněl. Okolo pultu se věčně tlačil dav, prakticky nebylo možné se pořádně informovat, co to vlastně pijete. Sortiment se lehce obměňoval, nějaká souvislá a stále otevřená nabídka dvou či tří lahví od každého vinařství však chyběla. Prostě zrovna něco bylo. Protlačit, nechat si nalít (nebo ukořistit láhev), protlačit se zpět… tohle nesnáším. Vzhledem k řečem o tom, že V8 se snaží i zvyšovat kulturu pití vína, tak nějak nevím. Nebýt koncertu, na který jsem měl ten večer lístky, moc kultury bych tam nepobral. Ale moje chyba, slovo degustace padlo jen v průvodní dopisu, pozvánka samotná mluvila pouze o slavnostním zahájení. Ale samotná vína nebyla vůbec špatná, některá vyloženě výborná. Leckteré ceny možná kvalitě neodpovídají (za všechny třeba výběrový Cabernet Sauvignon 2005 z vinařství Kolby, sice má moc pěknou vůni až do koláče s rybízovým džemem a mákem, ale chuťově rozhodně pětistovkové kategorii neodpovídá; ať jsem patriot jakýkoliv, tak v téhle ceně seženu o pořádný kus lepší cabernety a směsky z celého světa, Francií počínaje), u jiných vín bych vydat požadované částky asi sem tam neváhal (ryzlinky od Reistenu, například).

Nechápejte mne špatně. Jsem rád, že V8 existuje. Pokud bude sdružení plnit to, co si předsezvzalo, jedině dobře. Mnohá vína jednotlivých vinařství jsou skvělá a mám je rád. Jen mi přijde, že se trochu odtrhávají od reality a vytvářením nějakého umělého dojmu výjimečnost šponují ceny někam, kde nemají s kvalitou vína nic společného. Redukce výnosu na 50hl/ha už dneska opravdu není nějaký extrém, který by si zasloužil neustálé opakování. Moderní technologie nejsou samospásné. Nové efektní budovy vinařství si Morava zaslouží, architektura v tomhle oboru jede teď v celém světě, stačí se podívat kousek za hranice. Ale nakonec to, co se počítá nejvíc, je obsah lahve. Budu moc rád, pokud bude podnik na Maltézském náměstí fungovat. Ideálně jako nekuřácký vinný bar, kam půjde zajít na pár skleniček dobrých vín z Moravy, protože takové v Praze zoufale chybí. Pokud půjde jen o obchod s pravidelnou degustací, asi se tam objevím spíše výjimečně. Jako v každém jiném obchodě se specializovaným sortimentem tohoto typu.

Jo a taky jsem se tam od jedné sommelierky, mé nejoblíbenější, dozvěděl, že na všech degustacích vypadám „velmi pracovně“. Tak já nevím, měl jsem pocit, že je to zábavný koníček a ty akce si obvykle užívám. S tím musím něco udělat :o)

A tak je pro mne nakonec nejsilnějším zážitkem toho odpoledne a večera výše zmíněný koncert, servírovaný Českou filharmonií ten večer s šéfkuchařem Zdeňkem Mácalem. Úvodní aperitivní „prosseco“ v podobě Symfonie č. 29 A dur W. A. Mozarta příjemně naladilo, hlavní chod On the Waterfront od L. Bernsteina mne naprosto odrovnal (přiznávám, jsem na tyhle epické záležitosti a miluju podobný styl filmové hudby), dezertík Symfonie č. 4 f moll op. 36 „Osudová" od P. I. Čajkovského byl sice velmi chutný, ale v závěru už jsem nemohl, možná si ho dám někdy znovu jen tak samostatně, s kafíčkem :o) Ale o vážné hudbě toho vím ještě mnohem méně než o víně, takže tohle téma, které sem stejně nepatří, zase rychle opustím. Takže asi tak… V8 dorazila do Prahy, spousta lidí je přišla uvítat, vypilo se hodně vína a zbaštila hromada jednohubek. Ten koncert si budu pamatovat ještě dlouho, dojmy z tiskovky a ochutnávky jsem musel sepsat rovnou, protože vyprchají velmi rychle.

Příjemný pátek a snad konečně opravdu jarní víkend...

P.S. Můžete poznávat, kdo je na fotografiích výše. Kdo bude mít kompletní set, tak vyhrává bod do celoblogové soutěže, kterou jsem ještě nevyhlásil :o)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 24. dubna 2008

Bordeaux 2007 – kampaň se rozjíždí

O ročníku 2007 v Bordeaux jsem tu už páchal docela dost příspěvků, ale jelikož se objevují hromady nových komentářů od prodejců na našem trhu, a první vína již znají koncové ceny, přišel čas se zase trochu zmínit. Nedá mi to a zahájím opisem části textu o cestách do Bordeaux a prodeji En Primeur, kterou jako součást prodejní kampaně uveřejnil Tomáš Dominec: „Není totiž ve světě jiného vína, které by bylo více zamlženo marketingovými manévry, lobbyisticky ovlivněnými články, zavádějícími hodnoceními a dokola hojně opisovanými bludy.“ Což je smutná pravda, na které se podílí úplně všichni, v minimální a nedůležité míře i já sám. A proto dnes téměř úplně vynechám sepisování vlastních bludů založených na bludech skrytých v marketingu těch nejhlavnějších bludů, ale prostě rovnou odcituji pár článků, či na ně přímo odkáži (tj. pokusem o vlastní názor a výklad nevytvořím vlastní obludný blud). Nalijme si čistého vína (nefiltrovaného, biodynamického) a pojďme na to…

Snad jen tedy na úvod si jeden vlastní komentář neodpustím, totiž k cenám. Začíná se naplňovat předpověď lidí z oboru, že ceny se (přes nižší kvalitu vín než loni) dolů moc nehnou. Několik prvních vín, spíše takových těch základnějších, se zatím pohybuje zhruba na cenách v loňském roce. Někdy o trošku méně, jindy úplně přesně stejně, sem tam o maličko víc. Jinak řečeno: pro obyvatele Velké Británie či USA budou v podstatě dražší než ročník 2006 (a v některých případech možná než legendární ročník 2005, kterému nesahají ani po paty), v ČR naopak díky výraznému posílení koruny vyjdou levněji. Uvidíme, jak velké procentní rozdíly budou u vín z té trošku vyšší ligy, zda se též bude hrát v jednotkách procent, nebo se objeví nějaký větší skok.

Hned sedmičlenný tým ve složení Zlatko Míčka, Diana Sixtová, Klára Götzová, Libor Nazarčuk, Petr Sláma, Milan Krejčí a Lukáš Juřík vyslala do Bordeaux firma Merlot d´Or, tradiční prodejce en primeur (byť z mého pohledu směřovaný spíše na odběratele větších objemů, špičkových vín a lidi s méně omezeným kapitálem, než má běžný milovník vína). Názor na ochutnávku uvádějí pod titulkem „Bordeaux 2007 – pod taktovkou sladkých a bílých vín…“ [celý článek s bodováním jednotlivých vín a pohledem na oblasti]

Nezvyklý titulek k hodnocení vyhlášené oblasti na červená vína, ale pravdou je, že tento ročník upoutal právě úrovní bílých vín v oblasti Sauternes a Graves. Červená můžeme přirovnat k ročníkům 1999, 2001 nebo 2004, kdy rozdíly mezi kvalitou jednotlivých château byly opravdu výrazné. Degustace sladkých vín se stala vrcholem celého programu a negativem této oblasti je pouze velmi nízká produkce. (Např. Château Guiraud vyprodukovalo pouhých 10hl z hektaru!!!)

Dalším aspektem ovlivňujícím výslednou kvalitu vín byl bezesporu přístup jednotlivých vinařů. Ti, kteří respektovali kvalitu hroznů a snažili se zdůraznit jejich ovocnost a jemnost, vytvořili vína elegantní, ovocná a velmi příjemná. Archivace těchto vín bude jistě možná a pro milovníky elegantních, svěžích, starých Bordeaux máme dobrou zprávu, že na tato vína nebudou muset dlouho čekat a přinesou jim jistě za pár let krásný zážitek.

Někteří se však rozhodli vytvořit z daného materiálu vína plná a razantní jako byli zvyklí ve skvělých předcházejících ročnících. Z našeho pohledu tento přístup nebyl šťastný. Třísloviny ze sudu často absolutně přehlušili ovocnost a jemnost vína a z dlouhodobého hlediska vínům jistě ani nepřispějí k potenciálu archivace, jelikož ovocnost se těmto vínům ani s přibývajícím věkem nevrátí…

Celkově nižší bodové hodnocení odpovídá kvalitě ročníku. Doufejme, že si tento fakt uvědomují i sami vinaři a vrátí svoji cenovou politiku co nejblíže k ročníku 2004. Pokud se tak stane, bude v letošní kampani možno vybrat skvělá vína za příjemné ceny…

Bohaté zpravodajství k ročníku 2007 nabízí Primeur Czech ústy Adolfa Kaliny. Tato firma již vychází více vstříc nadšencům mého typu, je mnohem snadnější nakoupit i jednotlivé lahve, byť u vyloženě „levných“ vín je minimum stále alespoň šest kousků. Na jejich webu najdete i překlad názorů různých vinařů a vinných kritiků, celkem slušná zásobárna informací (a klasických marketingových manipulací). Pan Kalina postupně uveřejňuje podrobnější pohled na jednotlivé apelace, zde pouze shrnutí z článku „BORDEAUX 2007: Ročník v rukách vinaře. Taková vína Bordeaux potřebovalo!“ [celý článek a rozcestník na mnohé další]

Velmi náročný ročník, ve kterém si i ti nejslavnější vinaři v Bordeaux sáhli na samé dno svých dovedností. I když mezi nejvýše postavenými chateaux v podstatě neexistuje vinař, který by si nedokázal poradit s jakýmkoliv problémem na vinici či ve sklepě, jedním z mála neřešitelných rébusů je pro bordeauxské vinaře stále ještě nepřízeň počasí. Ne že by snad v ročníku 2007 nebylo dost vody, té mohly vinice na obou březích nasát, co hrdlo ráčí, ale letního slunečního svitu a tepla bylo poskrovnu. Nepříznivé klimatické podmínky, zejména chlad a mokro, si vyžádaly od každého vinaře specifický přístup, který v nejednom případě musel jít až na samou hranici sebeobětování.

Nakonec musím říct, že to dopadlo o dost lépe, než celý průběh roku naznačoval, ale hlavně neporovnatelně lépe, než se vůbec čekalo. Nádherné počasí přišlo v podobě toužebně očekávaného slunečního svitu a tepla na konci srpna, kdy nejeden vinař, zdeptaný dosavadním průběhem roku, začal slepovat hůl, kterou nad ročníkem 2007 již dávno zlomil. A přitom stačilo pár dnů, možná dva tři týdny, a celý ročník 2007 byl navždy definitivně ztracen.

„Byl to největší zázrak, jaký jsem kdy viděl, ale nejspíš to není právě ten nejlepší ročník, jaký jsem kdy ochutnal. Přes klimatické podmínky s velkými kontrasty se víno jakousi záhadou nakonec stalo lahodným. Celkově je to víno, kde jeden doušek si hned žádá další“. Henri Duboscq, Chateau Haut Marbuzet.

Ročník 2007 nedává ohromující, ale ani průměrná nebo slabá vína. Ročník 2007 hlavně dává světu absolutně odlišná vína než kdykoliv v nedávné minulosti. Budou příjemná a brzy pitelná, povětšinou velmi jemná, plná hebkých sametových taninů, a hlavně pěkně vyrovnaná. Skvěle tak vyplní čekání na vyzrání ročníků 2004, 2005 a 2006. Už jen tím se stávají zajímavými. A přiznejme si, že Bordeaux taková vína také potřebuje. Výjimky v podobě silných a úderných vín nás jistě neminou, nicméně běžnými se určitě nestanou. Najdou se i taková, která bude možné uložit na delší dobu do sklepa, ale jako investice za účelem dlouhodobého zhodnocení vhodná nebudou. Možná jich bude málo, a to by mohlo jejich cenu mírně zvyšovat. Roční produkce je totiž v průměru o 20 až 25 procent nižší než v předešlém ročníku a to zase není na druhou stranu taky moc potěšitelné.

Dalším hráčem na primeur trhu je firma Kupmeto.cz, se kterou ovšem nemám prakticky žádné zkušenosti. Komentář k ročníku na webu je ovšem docela zajímavý, byť se jedná pravděpodobně o kompilát pohledů jiných, spíše než vlastní názor postavený na degustaci vzorků (snad se nepletu). A s některými tezemi (špatný rok na červená = automaticky dobrý rok na bílá) by se asi dalo i nesouhlasit. [celý text na webu dovozce]

Ročník 2007 není velkým ročníkem. Nejedná se ani o klasický ročník. Je to takzvaný ročník vinaře neboli rok, kdy více než kdy jindy záleželo na práci vinaře, protože přírodní podmínky nebyly nakloněny vytvoření velkého vína a vinař musel vydat všechen svůj um, aby vytvořil nadstandardní víno či dokonce jen standardní. A ne vždy to vůbec stačilo. Červená vína vůbec zažila značně problematický rok. Je zřejmá rozdílnost v kvalitě vína jednotlivých zámků, vinařství podávající trvalou a spolehlivou kvalitu zklamala a jiná kupodivu překvapila. Je i značný rozdíl mezi víny z pravého a levého břehu. Podle prvních odhadů nejlépe dopadl Pomerol. Ale jednooký král mezi slepými… Bílá vína opět těží z tradiční situace, kdy rok nenakloněný červeným, je příhodný pro bílá vína (např. 1997). Právě proto je ročník 2007 bez pochyb jedním z nejlepších ročníků bílých vín z Bordeaux.

Ceny ročníku 2007: Jaké bude cenové nastavení nového ročníku velkých vín z Bordeaux, to je každoroční velká otázka, na kterou, jak jsme si již zvykli, dostáváme prakticky vždy stejnou odpověď – vysoké a ještě vyšší. Kromě kvality a hodnocení vín, velkou roli také hraje aktuální kurz eura respektive slabost amerického dolaru, za které velká část klientů z důležitých trhů vína nakupuje (USA, Asie). Vzhledem k vývoji kurzu USD/EUR za poslední 2–3 roky, mohlo by dojít k situaci, že současný ročník 2007 by vycházel dráž než kultovní ročník 2005. Vzhledem k nelogičnosti této situace, je zřejmě pravděpodobné, že můžeme po dlouhé době očekávat v Bordeaux korekci cen. A nebo budeme (opět) nemile překvapeni…

Investovat do Bordeaux 2007? Pokud berete nákup enprimeur jako finanční investici, případně jako způsob obstarání si vín s dlouhým potenciálem, která budete pít rsp. prodávat za 10 a více let, doporučuji tento ročník „přeskočit“. Pokud hledáte vína za příznivé ceny (viděno optikou Bordeaux), která budou pitelná podstatně dříve než je tradiční, navíc která budou mít charakter svěžesti a ovocnosti, pak je ročník 2007 ideální. A pokud milujete bílá vína z Bordeaux jako my, tak je to pro vás ročník snů. Volba je jen na vás.

V letošním roce úplně zaspal (pokud mne něco neminulo, ale minimálně na webu nic nemají) Merlot Grand Vins (Dům vína U závoje), nic nepřišlo také, od vloni v tomto směru aktivních, Domaine R&W. Pravda, ani od jedněch jsem si v En Primeur nic nekoupil :o)

Předpokládám, že se ještě objeví (ať již na webu, ve Víno & Styl nebo někde jinde) detailní text od Tomáše Domince, na který se těším skoro nejvíc. A až se objeví, určitě ho nalinkuji a úryvek sem přihodím. Ale zatím chodí spíše nabídky jednotlivých vín, pravda s velmi zábavným a poutavým komentářem. U velkých vín očekávám i tradiční dávku lehké ironie nad celkovým vývojem (nejen) cenové politiky Bordeaux :o) Firma Dominec & spol. sice nedisponuje nějakým technologicky sofistikovaným objednávkovým systémem, ale odpovědět na mail s nabídkou není problém, je to celé takové mnohem osobnější a nakupovat lze v podstatě v jakýchkoliv počtech, tedy i u levných vín po lahvi. A ač nákup jen jedné lahve není úplně ideální nápad, tak se tento přístup cení.

P.S. Ano, dopíjím zbytky vzorků z jedné domácí ochutnávky a nejsem plně střízliv. Ale na kompilaci textů jiných snad mám sil jakž takž dost :o)

Odkazy: Ochutnávka „sudových“ Bordeaux 2007 | En Primeur Bordeaux 2007 – bez velkého nadšení | Nepříjemná pravda o Bordeaux 2007? | Začíná kampaň En Primeur 2007 | Drastická selekce aneb sázka na Bordeaux 2007 | Katastrofický ročník 2007 v Bordeaux?

Zobraz celý článek...

středa 23. dubna 2008

Designová chladnička na jednu láhev…

… a stejně „cool & trendy” toulec na vaše oblíbené víno, když vyrazíte někam na výlet? Web Burgundy Report, který moc rád navštěvuji, občas ozvláštňuje nadšená hodnocení lahví (kolik nádherných burgund tenhle člověk nachutná, to lze jen závidět…) nějakým tím tipem na „vhodné dárky“ pro milovníka vína. Nebo přesněji řečeno na různé místo zabírající kravinky, do kterých sami peníze nevrazíte, ale kdyby vám je někdo koupil třeba k narozeninám… :o)

Firma Compact Impact prodává všemožné designové zajímavosti, často zaměřené na maličké byty obyvatel Japonska. Zábavná je chladnička na šest lahví vína, založená na systému Peltier, technicky vymakaná a především vyrobená tak, že jednotlivé chladničky lze spojovat a sestavit z nich třeba celou stěnu. Podle toho, jak se vaše sbírka rozrůstá. Ostatně se mrkněte na video…

Ovšem to není vše, k dispozici je i úžasný objekt na váš stůl, do kterého umístíte láhev jednu, vzácnou a připravenou „na ten pravý okamžik“. Nastavíte skladovací teplotu (opět systém Peltier) a pak už jen čekáte a čekáte… :o) Já vám nevím, ale tu „speciální“ láhev, na kterou se opravdu moc těším, bych skutečně nechtěl mít stále na očích. Jako doplněk stolu v kanceláři si tuhle hračku ovšem představit dovedu. A mít v tom třeba láhev sherry pro momenty krize :o)

A když už jsme u té jedné lahve… jak přenášíte lahvinku třeba k známým na večeři? Designerské studio Gräf & Lantz z Los Angeles přišlo s toulcem, do kterého takovou láhev umístíte a vyrazíte na cestu. Nutný doplněk každého moderního muže :o) Takže pokud by vám přišlo, že utratit za set sedmi lahví dva miliony korun je moc, můžete vrazit nějakou tu korunu alespoň do výše uvedených zbytečností, efektně jedoucích na současné módní vlně zájmu o víno a vše kolem něj.

Koupíte si občas nějakou (asi ne zrovna takovouhle) vinnou blbost, nějaké „nutné příslušenství k vašemu koníčku“, nebo odoláváte? Ani jeden či dva zajímavé otvíráky navíc (když stejně používáte starý dvojpákový nebo číšnický) by se u vás doma nenašly? :o)

P.S. Kdyby někdo viděl ten toulec v ČR, tak narozeniny mám okolo letního slunovratu ;-)

Zobraz celý článek...

úterý 22. dubna 2008

Anakena Sauvignon Blanc 2007

Když se mi vám do nějakého vína přimíchají osobní vztahy, trochu vám to hodnocení zkomplikuje. Napsat o víně, že je hnusné, když znáte dovozce a je dost fajn… to není úplně jednoduché. Docela nezávidím profesionálům v oboru, kteří mají různých kontaktů a vazeb hromady. Naštěstí Matesola má tu výhodu, že vozí celkem slušná vína, takže úplně nadávat se nebude :o) Včera jsem k talíři chřestu na másle otevřel Sauvignon Blanc 2007 z Chile, původem v Central Valley, z produkce vinařství Anakena.

Více o vinařství a odkazový rozcestník najdete v článku Anakena Wines – základní Chardonnay a Carmenére. Tady už jen ke konkrétním vínu. Půllitrová láhev (byla to součást vánočního setu čtyř lahviček, dárku pro zákazníky dovozce Trumf Wines) uzavřená plastovým špuntem, docela hezká viněta (obzvláště ty vystouplé symboly všeho druhu se mi líbí) s obsáhlým (ale dle mého názoru silně nadneseným) popisem obsahu lahve a Sauvignonu blanc obecně. Mírný nadstandard.

Víno se prezentuje barvou sice nijak hlubokou, ale do hezky zlatavých tónů. A hutnějším dojmem, převaluje se ve sklence očividně líněji. Z počátku jsou ve víně drobné bublinky vzduchu. Ve vůni bych odrůdu asi tipoval správně, ostřejší vegetativní tóny rybízových listů a angrešt tu hrají výrazný part, při zteplání se objeví i mírná „kočičina“. Znát je ovšem i podřízení technologii i místu původu, u vína lze nalézt mnoho styčných bodů s Chardonnay stejné řady. Novosvětský štych tropického ovoce, citrusů tu má významnou roli. Jako celek je to spíše přímočaré a nekomplikované, líbivé. V chuti překvapivě nijak hutné na počátku, ale po chvilce se 13% alkoholu přihlásí o slovo, i lehce nasládlým dojmem. Ze začátku, tak jako byla i vidět, se objevuje jemná perlička, která ovšem během pár minut zmizí. Víno je ovocité, s fajn vegetativními (tedy ne nedozrále zelenými) tóny, slušně dlouhé (byť tedy ten hlavní dojem projede ústy dost rychle) s jemnou příjemnou peckovou hořčinou v úplném závěru. K tomu chřestu to nebylo vůbec špatné! Pěkně pitelné víno jako základ na stůl restaurace a pro „nevinnou“ návštěvu *, paráda na nějaký raut (i když to Chardonnay za stejné peníze bych asi volil spíš). Na letní posezení na zahrádce asi moc alkoholu, možná až v podvečer už bych si ho dovedl představit :o) Víno konzumní bez jakéhokoliv negativního významu toho slova. Prostě a jednoduše na pití. A je jen na vás, zda sáhnete po něčem podobném, nebo Sauvignonu z Moravy za podobné peníze. Bez ochutnávky je u tohohle kousku asi menší riziko zklamání, u Moravy zase šance nějakého zajímavého objevu :o) Takhle „zadarmo“ jsem ho rád zkusil, ale když už náhodou budu Sauvignon kupovat, asi to risknu na domácí půdě.

Je pro mne samého překvapením, že víno, které mne z ochutnaného sortimentu Anakeny zaujalo napoprvé skoro nejméně, tedy jejich základní Carmenére, jsem si od té doby tak nějak oblíbil. A návštěvy a různí obdarování jsou z něj vyloženě nadšeni. Naopak Chardonnay, které mi přišlo výborné, se ukázalo poněkud nekonzistentní v kvalitě (narazil jsem nejméně na dvě různé šarže s více či méně alkoholem, kdy u jedné úplně chyběla ona mnou chválená řízná kyselina a bylo tupé a nezajímavé). Je to boj! :o) Každopádně průměrná kvalita i základních vín tohoto producenta je celkem zajímavá a díky stále častějšímu umístění na vinných lístcích restaurací bych se nebál je při nějakém jídle zkusit. Je to hodně o vkusu a o tom, jak moc máte rádi Nový svět, zda vám ta vína sednou.

P.S. Zajímalo by mne, kdo vymýšlí texty na zadní viněty vín. Je nějaká speciální škola na texty typu „Tento Sauvignon, který zrál v nejlepší oblasti Central Valey Chile, zosobňuje veškerou krásu tohoto nápoje“. A pil autor někdy průměrné Sancerre? :o)

* Návštěvy dělím (mimo jiné :o)) na „vinné“ a „nevinné“. U těch nevinných se snažím prosadit konzumaci vína místo piva či džusu a volím taková, která mají velkou šanci se zalíbit. A zároveň mi nedělá problém je konzumovat taktéž. Návštěvy vinné pak dostávají pokud možno lépe vybrané vzorky, něčím zajímavé, ke kterým se lze něco říct. Vína složitější a vyžadující více pozornosti. Takže si to vlastně odtrpí a nemohou užít běžnou společenskou konverzaci :o)

Odkazy: Anakena v dalších článcích tady na blogu | Trumf Wines

Zobraz celý článek...

pondělí 21. dubna 2008

Frankovka 2006 od Michlovského

Občas mi to nedá a při zoufalém procházení supermarketem přihodím do košíku na uklidnění i nějakou tu láhev. Tentokrát jsem tímto způsobem za 120,- Kč zakoupil Frankovku ročníku 2006, jakostní víno původem z trati Nová města u obce Dolní Kounice, tedy lokality, kde se zrovna Frankovce docela daří (byť tato konkrétní trať zrovna velké jméno nemá a asi nikdy mít nebude). Viněta navíc hlásala „cuvée“ a Tesco tvrdilo cosi o příměsi Vavřince, tyto detaily ovšem na kontravinětě již nenalézám. Nu což. Uvidíme, co bude v lahvi…

Co se z viněty dozvídám je obsah alkoholu 12%, že si prošlo barikovým sudem a velmi výrazně, zlatým písmem, je akcentována technologie řízeného kvašení, což tedy nevím proč, asi to průměrnému zákazníkovi supermarketů nějak imponuje. Barva vína není nijak vysoká, ovšem docela hezká a jiskrně průzračná. Ve vůni bych si dovolil říct „odrůdové“ (viz článeček o degustaci vín z této odrůdy, kde se nám definici skutečně najít nepodařilo), rozhodně bych si na Frankovku tipoval. Peckoviny, švestky především, líbivé a fajn. V chuti středně plné až lehčí, slušně ovocité, kyselinka je tam výrazná ale neruší, trochu svírají třísloviny. Víno je dostatečně dlouhé, v závěru naskočí jemná hořčina jak z lehce nakousnuté jablečné pecky.

Jednoduché, nekomplikované víno, jen tak na pití celý večer. Projev „bariku“ v podstatě nenalézám, bohužel (či bohudík, víno tohoto těla podle mne do sudu stejně nepatří). Jestli je v dnešní době 120,- Kč cena odpovídající, nízká či zbytečně vysoká, to už nechám na Vás. Já za tyhle peníze znovu nezakoupím. Michlovský umí jak malé šarže „salónních“ výborných vín, tak velkoobjemovou produkci pro supermarkety. Opět jsem se ujistil, že v případě nějaké krize a nutnosti nakoupit víno kdo ví kde, se v případě Michlovského vždy dá spolehnout, že vína budou minimálně dost slušně udělaná a příjemně pitelná (což rozhodně není případ všech velkoproducentů). Technologie na to má :o)

Zobraz celý článek...

pátek 18. dubna 2008

Víno nebo domeček?

Na dnešek jsem zase chystal takový ten páteční odlehčený příspěvek, ale jeden včerejší mail mne tak trochu přinutil plán přehodnotit. Je mi líto, pokud teď někoho urazím (ať již dovozce tohoto typu vín, nebo ty, kteří je kupují), ale začínám mít pocit, že některé „etalony kvality“ a legendární vína se i v mladých ročnících dostávají do cenových sfér, které jsou nejen nesmyslné, ale případný kupující musí být naprostý magor. Nebo investiční bankéř. Jaká nabídka to dorazila? Inu posuďte sami…

Nabízím / J'offre / I propose

1 x Romanée Conti, 1x La Tâche, 1x Richebourg, 1x Echezeaux, 1 x Grands Echezeaux, 1x Romanee Saint Vivant, 1x Montrachet:

7 Magnums DOMAINE ROMANEE CONTI 2003

à 1'790'000 CZK !

Cena v Kč bez daně, včetně transportu do Prahy

Tak já vám nevím. Víno je nápoj, alkoholický a dost často velmi příjemný. Je určen k tomu, aby si člověk přivoněl, napil se a užil si ho. Ideálně v dobré náladě a ve společnosti přátel. K jídlu i k večerní meditaci. Koupit láhev za stovky tisíc, uložit ji do sklepa, za pár let se ziskem desítek procent prodat někomu, kdo ji zase uloží a za další roky opět prodá investorovi… no proč ne, i to je cesta. V době nestabilních měn jsou investice do umění či zlata oblíbené. Starý legendární ročník je možná i starožitnost, láhev špičkového vína lze za umění považovat. Ale stejně je to svým způsobem úchylné. Doporučil bych Domaine de la Romanée-Conti, ať dává pravé víno jen na ochutnávkách, ale jinak si ho nechává pro sebe a lahvuje švestkový koncentrát. Stejně to nikdo opravdu nebude pít. A pokud ano, tak za stovky let, kdy už to stejně nepůjde poznat…

Jistě, píšu to jen ze závisti. Pro nadšence mého typu se totiž stává extrémně komplikovaným či přímo nemožným podobná vína byť jen ochutnat. Mám pocit, že chtít ochutnat velký ročník Romanée Conti (a porovnat ho s ročníky historickými) je něco jako zeptat se, jestli vám na víkend půjčí domů originál od Pabla Picassa. Ale ochutnat klasická velká vína (společně naopak s těmi základními či úplně selskými) je předpokladem k lepšímu pochopení toho kterého regionu. V dnešní době se opravdovým „znalcem“ Burgundska či Bordeaux (tam je to přeci jen asi trochu snazší) v podstatě stát nemůžete, pokud náhodou nemáte obludně vysoké příjmy. Ceny velkých vín už dnes nemají nic společného s kvalitou obsahu lahve, skoky cen u bodových rozdílů od Parkera a známějších château jsou příšerné, jedná se o luxusní značkové zboží jako kabelky, boty, hodinky… Jistě, špičkové Château Palmer musí stát výrazně víc, než o pár kilometrů dál ležící (a stále fajn) Château Labegorce. Ale někdy je rozdíl prachsprostá cenová komedie.

No jo, co naděláte. Ovšem není všem dnům konec, ještě stále se dá najít kvalita za snesitelnou cenu. A tohle celé bylo napsáno pod vlivem moc pěkných ryzlinků, u kterých se (i v případě v podstatě velkých vín) právě ten poměr kvality k ceně ještě hledá relativně slušně :o) I tady v ČR, kde je víno předražováno tak, jak to jen spotřebitel snese. Příjemný pátek a hezký víkend… se sklenkou poctivého vína za odpovídající cenu.

P.S. Snad mne autor výše zmíněné nabídky neodstraní z mail listu, přeci jen je to občas zajímavé čtení. Ale jakožto normální člověk si zatraceně rozmyslím, jestli dám za láhev tisícovku. A stovky tisíc… děkuji, ale to si raději pořídím lepší bydlení :o) A ano, závidím těm, kteří podobným vínům nejen rozumí, ale mohou si je i bez zásadního stresu z platební neschopnosti vychutnat s vhodným jídlem, hudbou či knížkou. Ech… kolik jich asi tak je? Aubert de Villaine?Madam Leroy? Nebo snad Robert Parker? Možná Jan Tleskač…

Zobraz celý článek...

čtvrtek 17. dubna 2008

Vinná fotosoutěž – hlasování

Tak tu konečně máme hlasování ve fotosoutěži. Trvalo to, přiznávám. Ale nějak nestíhám, moc práce a příliš mnoho degustací, které prostě nejde minout :o) I proto bude hlasování pro mne formou nejjednodušší k realizování. Prostě mi pošlete e-mail na cerovsky@jcsoft.cz a vyberte první tři místa (čísla fotografií). Začátkem května hlasování ukončím a vyhlásím výsledky. Jaké záběry tedy dorazily?

Tématem mělo být „něco společného s vínem“, s důrazem na záběry vtipnější a zajímavé, spíše než umělecká aranžmá pro obálku časopisu. Tedy to byla má představa. Výsledek posuďte sami na dorazivších příspěvcích. Hlasujte!

Zobraz celý článek...

středa 16. dubna 2008

Výsledky ankety „Z klasických pálenek si nejraději dám...“

Sice jsem na dnešek slíbil začátek hlasování ve fotosoutěži, ale prostě nějak nestíhám (a to těch fotek zase moc nedorazilo), prozatím tedy jen výsledky ankety o pálenkách, fotky zkusím dopáchat na zítřek. V anketě u pálenek jsem se snažil obsáhnout takový ten (z mého pohledu) základní balík, určitě tam chybí kupa zajímavých věcí, různých variant brandy či ovocných pálenek (o čemž svědčí i počet lidí hlasujících pro „Něco jiného“), přesto snad výsledek není úplně o ničem. Hlasovalo opět přes sto lidí, díky!

Vítězství patří, v naší zemi asi po právu, slivovici. Rádo si ji nalévá 33% z hlasujících. U koho všeho je to doma tradiční zdravotní nápoj při nachlazení? :o) Druhé místo obsadila Whisky (a Whiskey) s 23%, těsně následovaná Cognacem s 22%. Další čtyři procenta pijí Armagnac, klasické vinné pálenky tedy mají slušnou pozici. Na čtvrtém místě se nachází „Něco jiného“, uvítám v komentářích odhalení těchto nápojů. Jako další v řadě se umístila možnost „Pálenky nepiju“, těsně následovaná vodkou :o) Ta měla dokonce o hlas víc než rum, čekal bych u něj vyšší pozici (byť tedy doufám, že pro Rum zde nehlasoval žádný milovník Tuzemáku, a spíš zaškrtával to „něco jiného). Stejně jako rum má pro mne trochu nečekaně Gin. No a ostatní záležitosti se už tak šolíchají v pozadí…

Hlasujte v další anketě, tentokrát na téma „degustace, ochutnávky, košty vína“. Chodíte často? Vůbec? A jaké máte k (obojímu) důvody?

Odkazy: Výsledky předchozích anket

Zobraz celý článek...

úterý 15. dubna 2008

Vinařskými oblastmi Španělska

U AdVivum se nedávno konala příjemná ochutnávka šestice vín ze Španělska, kousků z různých regionů a odlišných stylů. Samozřejmě si při tomto počtu vzorků nelze o jednotlivých regionech udělat nějaký větší obrázek, spíše jde o přiblížení sortimentu konkrétního dovozce. Přiznám se, že Španělsko ve svých objevitelských výpravách spíše míjím, možná ke své škodě. I proto jsem za podobné ochutnávky rád, obzvláště proto, že v tomto případě šlo navíc o vína spíše výrazně nadprůměrných vinařství či něčím hodně zajímavá. Co se chutnalo a která vína stojí za pozornost?


Cava „Conde de Haro“, Bodegas Muga, Rioja
Šumivé víno vyrobené klasickou metodou kvašení v lahvi, z produkce vinařství proslaveného především svými červenými víny (Torre Muga a Prado Enea patří mezi špičky Španělska, ale o tom více u jednoho z dalších vzorků). Tato cava je vyrobena 100% z odrůdy Viura (= Macabeo, bílá odrůda s největší výsadbou v oblasti Rioja). Má pěknou barvu a perlení plné malých, jemných bublinek. Vůně hodně výrazná, krásně ovocitá s dominancí jablečných slupek, svěží. Stejně tak i chuť je na takto horký region velmi svěží, výrazná, s pěknou kyselinou. V ústech nejprve silně zapění, následující dojem je docela hutný, čistý a příjemný. Objevují se opečené toastové tóny. Hodně pěkná cava! Bohužel cena překračuje šest stovek a za tyto peníze investuji raději do jiných šumivek, kde získám podobný či zajímavější zážitek. Sice chápu, že Muga je slavné jméno, tohoto sektu vyráběji jen pár tisíc lahví a do ČR se jich dostane jen několik desítek, přesto mi přijde cena přemrštěná.


Pétalos del Bierzo 2006, Descendientes de J. Palacios, Bierzo
Alvaro Palacio je jedním z nejvýznamnějších vinařů současného Španělska a Pétalos del Bierzo je „projekt“ z nepříliš proslavené oblasti, která si ovšem očividně pozornost zaslouží. Pétalos je tvořen z hroznů odrůdy Mencia, které pocházejí z okolí vesnic Corullón, Valtuille, Villadecanes, Paradones a Villafranca del Bierzo. Vinice mají jílovo-vápenité podloží s vysokým obsahem železa a jsou navíc staré 50–90 let, hektarové výnosy velmi nízké, vinohradnictví plně organické… rozhodně potenciál pro zajímavé víno. Výsledek snažení zraje 4 až 6 měsíců v barikových sudech z Francie.
Barva vína je hlubší, mladá jiskřivá fialka. Vůně pak mladičce ovocitá, s jasnou mineralitou, podivně přitažlivě zvláštní. Zavoní po bylinkovém vývaru, trochu i po francovce (alkohol a bylinky), objevují se kořenité tóny, krvavý španělský pomeranč, malé červené bobule… tohle víno mne baví! V chuti výrazné, ale nijak mohutné, spíše středně plné. Lékárenské tóny, dřevitost a drsnější tříslo, tentokrát pomerančová slupka, alkoholově teplé a příjemně dlouhé. S jistou dávkou takové nedbalé elegance. Zábavné víno, žádná nuda. Zde již částka přes šest set vypadá „snesitelněji“, i když při poloviční bych asi bral karton :o) Dost mne zajímá, co bude tohle víno dělat v čase. Mezi dalšími účastníky degustace (co jsem tak zaslechl) si zas tak velké ohlasy nenašlo, na rozdíl od vzorků následujících. Holt mám jiný vkus, varuji vás před nákupy na má doporučení :o)


Muga Reserva „Selección Especial“ 2003, Bodegas Muga, Rioja
Při popisu vinařství si „pomůžu“ textem ze stránek vinařství, snad mi to nebudete mít za zlé. „Bodegas Muga vyznává tradici jako životní cestu a motto vyzdvihující důležitost tradice provází vinařství již od jeho samých počátků. Ctí se zde ušlechtilost dřeva, neboť dřevo je výrobním materiálem od fermentačních tanků přes sudy až po trámy sklepa. Není proto tak velkým překvapením, že zde mají své vlastní bednáře, ale potkat je v jiných sklepích je v dnešní době spíše raritou. Muga snoubí víno se dřevem daleko déle, než mu to ukládá regionální vinařská vyhláška. Proto Crianza je zde spíše Reservou a Reserva spíše Gran Reservou. Je určitě zajímavostí, že i při těchto postupech se Bodegas Muga stala sklepem, produkujícím vína v souladu s posledními trendy.

Samotné slovo "muga" znamená hraniční kámen, a i když by to skvěle vystihovalo styl této bodegy, tj. produkovat vína na samé hranici jejich geniální osobitosti a kvality, je nutno poznamenat, že bodega leží ve čtvrti "Barrio de la Estación", což v překladu znamená - čtvrť vlakové zastávky. Tato poloha není vůbec nahodilá, neboť v minulosti byla přeprava sudů s vínem svázána pouze se železnicí. Proto je toto zdánlivě industriální místo tak klíčové pro minulost vinařství v oblasti Rioja. Právě zde se totiž usazovali před více než sto lety první vinaři – přistěhovalci z Francie, kteří zde začali psát dějiny nynější slávy zdejších vín. Jméno předka dnešních majitelů bodegy Muga pana Isaaca Mugy se objevilo na fasádě hlavní ulice městečka Haro (dnešní centrum vinné oblasti Rioja) v roce 1932, avšak první zmínky o tomto rodu pocházejí již z roku 1870, kdy bratři Antonio a Baltasar získali ocenění Ministerstva zemědělství za svůj přínos v tomto oboru. Isaac Muga Martínez, zakladatel Bodegas Muga, zemřel v roce 1968. Bodega se od roku 1960 zaměřuje na produkci výhradně jakostních vín. Již druhý ročník Prado Enea 1970 přinesl firmě ohromnou slávu. Tehdy již Muga produkuje veškerá svá vína s uvedením ročníku, což bylo na tu dobu něco neslýchaného. Dnes podnik řídí bratři Manuel a Jorge Mugovi. Podnik vlastní 60 hektarů vinic v Rioja Alta v údolí řeky Ojatirón a navíc ještě nakupuje hrozny od vybraných vinařů. Bratři dohlížejí na dodržování tradičního nekompromisního způsobu výroby. Celý proces přípravy, skladování a zrání vína probíhá ve dřevě. Při stáčení přes dutý rákos se využívá zemská přitažlivost, víno je čeřeno stále pouze vaječnými bílky a není nijak filtrováno. Společnost si vyrábí z dovezeného dřeva vlastní sudy. Vína tohoto rodinného nabízejí vše, co mají velká vína Rioja mít : bohatost, komplexní chuťové látky, správné množství dubového aroma a ohromující schopnost zrání.“

„Selección Especial“ je vyšší třídou jejich Reservy, hrozny pocházejí ze starších vinic. Odrůdové složení 70% Tempranillo, 20% Garnacha, 10% Mazuelo a Graciano, fermentace 15 dní v dřevěných kádích o objemu 16.000 litrů a následně zrání 24 měsíců v nových barikových sudech. Barva vína je docela hluboká, ale nijak „temná“, opět jiskřivěji průzračná. Ve vůni se nachází především ovoce ve své džemovitější podobě, intenzivně tóny sudu, červené plody a celkově je vůně taková „nasládlejší“. V chuti plnější, kořenitěji džemové, s drsnějším tříslem, delší. Chce zrát. Přiznám se, že tenhle typ vín já zas tak úplně nemusím. Možná se zde časem objeví nějaké subtilnější tóny a elegance, ale tenhle modernější a nabušený projev tolik nevyhledávám. A dvanáct stovek je hodně peněz. Je mi ovšem jasné, že své příznivce a nadšené obdivovatele si bez problémů najde.


Les Terrasses 2005, Alvaro Palacios, Priorato
Z oblasti Prioratu hvězda Alvara Palacia jako vinaře vzešla a i dnes zde tvoří svá z nejzajímavějších vín. Nehostinné podmínky, vulkanické kamenité půdy, opět tedy potenciál pro zajímavá vína. Les Terrasses 2005, směs 30% Garnacha, 60% Cariňena a 10% Cabernet Sauvignon vyzrávanou 12-14 měsíců v barikových sudech (70% francouzský a 30% americký dub), víno z terasovitých ručně obdělávaných vinic, jsem měl možnost chutnat již dvakrát dříve. A tentokrát mi přišlo, že se víno nějak uzavírá a nedává na odiv tolik, co dříve. Možná chtělo déle dýchat, kdo ví. V některých momentech až nadšení z předchozích ochutnávek se prostě nedostavilo. A pak si něco hodnoťte, nakupujte i na základě ochutnávky a tak :o)
Hlubší mladičká fialková barva, výrazná a opět velmi mladá ovocitost s dominancí švestek a višní, dost o sobě dává vědět alkohol, objevují se tóny ušlechtilého dřeva, tabáku, ale celé je to takové zvláštně sevřené a málo přístupné. V chuti překvapivě jemné, pěkná ovocitá struktura a jistou dávkou elegance, ještě mladé a výrazné tříslo, čokoláda, velmi dlouhé. V prázdné sklence se zbytek na stěnách neuvěřitelně rozvíjí a roste do krásy. Dekantovat nebo otevřít hodně předem. Cena něco přes tisíc korun.

Propiedad 2005, Alvaro Palacios, Rioja
A do třetice Alvaro, tentokrát z Riojy. Výběr nejstarších a nejlépe situovaných vinic domény Palacios Remondo, složení 35% Tempranillo, 40% Garnacha a doplněno odrůdami Mazuelo a Graciano. Zrálo v barikových sudech, z drtivé většiny francouzských a trochu amerických (90:10). Lahvováno bez filtrace.
Opět hlubší mladě fialková barva. Hutnější ovocitá vůně, hodně tmavá. Švestky, mineralita (až křísnutí křemenem), velmi příjemné. V chuti opět hutné, sladčeji ovocité, s takovou lehce nepříjemnou dřevitostí třísla, chce zrát. Dobře udělané červené z Riojy, ale tak nějak mne nedokázalo zasáhnout. Asi jsem čekal víc. Cena necelých tisíc korun.

Pedro Ximenéz „El Candado“, Bodegas Valdespino, Jerez
Bodegas Valdespino je významným producentem sherry, dodavatelem španělského dvora a jejich produkty jsem si hodně oblíbil. Suché Fino od Valdespina mne v podstatě přesvědčilo o kouzlu tohoto nápoje. Více informací nejen o vinařství najdete v článku od P.J. na O Víně. Pedro Ximenéz „El Candado“ je pak takový trochu úlet, je totiž vyroben pouze z odrůdy, která se jinak používá jen k doslazování. 100% odrůdy Pedro Ximenez (toto hodně Španělsky znějící jméno je údajně zkomoleninou jména Peter Siemens, který prý odrůdu do země přivezl) se po sběru suší až 14 dní na přímém slunci, po zpracování se výsledné „víno“ dolihuje na 18% alkoholu a zraje v systému Solera 12 let. Láhev je opatřena malým zámečkem, můžete tím pádem manželce schovat klíček a nalévat ji jen při speciálních příležitostech (to není můj nápad, to mám od prodejce :o).
Barva je temně oříšková, konzistence pak vyloženě sirupová, nápoj se pomalu táhne a sotva teče. Vůně sladce kořenitá, oříškově podivná, trochu jako „kilo cukru ve skleničce Maggi“, s trochou živočišnosti (oslíci, zoo). Ovšem vše obaleno jitrocelovým sirupem a dětskou verzí Bromhexinu (kde jsou ty časy, kdy měl několik desítek procent alkoholu, to bylo dětství… dneska se to pro mrňata dělá sladký a nealkoholické :o). Tahle sherry je prostě trochu úlet. V chuti opět sirup, brutálně hutné (někdy dojem jak z pastovaného medu), kořenité, oříškové, dlouhé. Ale pít se to nedá, to je vyloženě „na lžičku“. Pokud chcete zkusit skvělou sladkou sherry, všemi deseti doporučuji jejich Cream Isabela. El Candado je spíše zajímavý dárek (i díky té stylové lahvi se zámečkem) pro někoho, kdo pravidelně baští Nutellu přimo ze sklenice. Osm stovek je pak hodně peněz.

Z degustace jsem si (opět) odnesl mimo jiné to, že u Španělska se mi do vkusu strefí spíše menší množství vín. Sice s nimi nemám problém, ale nenadchnou tak často, jako jiné regiony. Tak nějak jsem na vína z těch chladnější částí světa :o) A vy to třeba budeme mít úplně naopak, nadchne vás Muga a neosloví Pétalos del Bierzo. A o tom to všechno je.

Zobraz celý článek...

pondělí 14. dubna 2008

Tramín za šest pětek

Když jsem nedávno přemýšlel, jaké víno bych asi tak označil za „nejoblíbenější“ mezi kamarády a známými ze skupiny „normálních lidí“ (= ne vyloženě nadšenců do vína), skoro jistě by zvítězil základní jakostní Tramín Červený od Znovínu. Když jsem se s tímhle vínem poprvé setkal na večírku, trochu jsem ohrnoval nos a snažil se na stůl nejdříve protlačit některou ze mnou dovezených lahví. Dnes se již tak necukám, toto víno snažím mít doma vždy k dispozici a svých způsobem mne baví.

Má totiž hned několik výhod. Na prvním místě je to cena a dostupnost, za nějakých šedesát korun se dá sehnat všude možně, vyrábí se ve velkých šaržích (skoro jistě jde o směs hroznů z různých poloh) a překvapivě si v letech udržuje stále stejný styl. Jistě, udržovat podobu výrazně aromatického, kytičkového a kořenitého vína, s pěknou kyselinkou a spíše lehkého, je určitě jednodušší, než vyrábět stále stejně dobré velké víno. Ale právě i tyto typy vín, které vždy chutnají v podstatě stejně, víte přesně co od nich očekávat, nic vám nekomplikují a publikum je velmi vděčně přijímá, i taková jsou třeba. Konzistence v čase, i v případě jednodušších vín z Moravy, není zas tak častá. A to nejen v nějakých jemnějších nuancích, ale jedno a to samé víno je někdy suché, jindy skoro do sladka… jako by sám vinař nevěděl, co vlastně chce vytvořit a testoval, co bude nejvíc chutnat spotřebitelům. Tímhle stylem se to ve vinně civilizovaných zemích moc nedělá. Z kvalitních poloh se obvykle pěstují takové odrůdy a vyrábí ten styl vína, který předpokladům „terroir“ nejvíce odpovídá. Ale ono to sem taktéž přijde :o) Tolik malá odbočka…

Co se konzistence kvality tohoto Tramínu týče, tak výše popsaný styl je vždy stejný, občas má víno trochu výrazněji kořenitější štych, jindy více táhne do muškátových tónů, ale základ zůstává. Celé se to moc pěkně pije, v pohodě zvládne kombinaci nejen s doporučenou čínou, ale i s hromadou všemožných (i pikantnějších) chlebíčků, jednohubek a dalších chuťovek. Moc fajn je s mou oblíbenou lepenicí (bramborová kaše s kysaným zelím) s vinnou klobásou. Tohle víno nemá s nějakým sofistikovaným pitím nic společného, ale veskrze příjemně doplní mnohá jídla, je hitem na večírcích (obzvláště ženská část osazenstva se po něm může utlouct, i přes jeho suchost, kterou třeba jinak nepreferují). A navíc má tu obrovskou výhodu, že se na něm velmi snadno dají dělat „kurzy kvality vína“. Sem tam přinesete i ročníkový tramín z nějaké pěkné polohy, klidně i od stejného výrobce, a na všem dobře známém víně demonstrujete posun v kvalitě. Ale to už je jiné téma. V podstatě jsem chtěl jen říct, že levných a „obyčejných“ vín se občas není třeba bát a když máte své oblíbence, není žádný trapas šedesátikorunové víno na večeři otevřít.

Zobraz celý článek...