úterý 31. srpna 2010

Čápi bez mozku, Languedoc Grand Cru, 14%+, vinná supravodivost, rozinka v šampaňském…

kadici_pejsek Jsou chvíle v životě lidském, kdy jen tak zmateně obcházíte po obýváku, křičíte „proč?“ z otevřeného okna a hledáte láhev s vodkou, případně nějaký ostrý předmět. Původně jsem myslel, že se tu dneska trochu rozepíšu o kulinářském aspektu nové „nejdrsnější celebrity kuchařské show“ (podtitulek mne měl varovat, nic jiného jsem o tom pořadu ale předem nezjišťoval) Čápi s mákem, kterou od včerejška dávají na Primě, ale jelikož byť jen několik minut tohoto díla vám způsobí krátkodobý výpadek části mozku zodpovědné za slušné vyjadřování, jde o trapnost nejnižší úrovně, vulgární primitivní kravinu a přehlídku nevkusu, ve zkratce pořad k zbl… nevolnost způsobující, nebudu se tím dále zatěžovat. Měřítko přiblblosti bylo zase jednou posunuto do sfér, které jsem se zdráhal byť si jen představit. Kdo zvládnul sledovat první díl od začátku do konce jistojistě trpí nějakou, masochismu podobnou, poruchou osobnosti s dlouhým latinským názvem. Prima, která na obrazovky umístila Pohlreicha a Ridiho, tedy dva profíky z oboru, konečně tak nalomila tradiční schéma „celebrit za sporákem“ a projevila snahu stav domácí gastronomie někam posunout (byť stále v mezích zábavního průmyslu), dokázala všechny své zásluhy zničit skutečně ve velkém stylu. Babica je tímto majstrštykem plně rehabilitován, v porovnání s celebritočápy působí jako vrchol vytříbenosti, gratuluji.

Další zprávy pro dnešek už jsou ze světa vína a rozhodně o kus optimističtější. I když… kupříkladu takový Languedoc se shlédl v „cru“ systému Burgundska a rozhodl přinést svým zákazníkům zjednodušený systém rozlišení kvality vína, resp. místa původu. A tak se krom běžného AOC Languedoc, maximálně s vyjmenováním některé ze specifických oblastí, od poloviny roku 2011 možná setkáme i s označením Grands Vins du Languedoc (např. pro apelace Minervois či St. Chinian) a Grands Crus du Languedoc (pro specifické špičkové polohy, Decanter jmenoval Minervois „La Liviniere“ a Corbières „Boutenac“). Je fakt, že Languedoc je vnímán buď jako zdroj opravdu levných obyč vín, nebo (pokud se mu trochu věnujete) jako místo s hromadou „zatím neobjevených“ povedených vín za rozumné ceny. Jak jsou vína ze špičkových regionů Francie cenově stále nedostupnější, bude se zrak k Languedocu upírat (už dnes v něm špičky z Burgudska a Bordeaux začínají hospodařit a jejich výsledky jsou leckdy dost překvapivé) stále víc a nějaké rozumné rozlišení kvality místa původu má asi smysl. Uvidíme, co to přinese…

alcohol_levels_wine
Tyler Colman (aka Dr. Vino) sepsal článek o vzrůstajícím alkoholu ve vínech z USA a jeho vztahu k daním. V zásadě jde o to, že v USA je při alkoholu do 14% možná odchylka až 1.5% a platí se nižší daň (což kupříkladu vede i k tomu, že se víno ředí vodu, byť oficiálně se tento postup smí použít jen pro zajištění bezproblémové fermentace, pokud hrozno vyzrálo příliš). Daň stoupá při překročení 14%, kdy se navíc přesnost musí zvýšit na +/- 0.5%. Výzkum srovnává hodnoty laboratorně naměřené s těmi na lahvi (a za kolik vín tak byla podvodně odvedena menší daň), do grafů vynáší procento vín s alkoholem nad 14% (od roku 1995 do roku 2009 se počet více alkoholických vín přiblížil deseti procentům, z původních šesti) a vůbec to působí dost zajímavě. Na webu má Dr.Vino jenom něco jako abstrakt, plný text vyšel v aktuálním čísle magazínu Wine & Spirits. Kdyby ho někdo náhodou kupoval, moc by mne to zajímalo. Na téma alkoholu ve víně bylo něco i zde, v článku „I ve víně je alkohol“.

A když jsme u toho alkoholu… různé výzkumy, podle toho kdo je platí, již v minulosti prokázaly, že víno a alkoholické nápoje mají kladný vliv na určité aspekty našeho zdraví (krom té spousty vlivů vyloženě negativních). Teď skupinka vědců z japonského National Institute for Materials Science objevila, stylově díky nějaké příšerné párty v laboratořích (alespoň to tvrdí již stažený článek na The Mainichi Daily News, přístupný skrz Google Cache), kladný vliv vína, saké, piva a dalšího alkoholu na supravodivé vlastnosti kovů. Zatím zjišťují, které složky těch nápojů jsou za efekt zodpovědné, protože při použití čistého lihu se takový efekt nedostaví. Krása! Když může víno pomáhat supravodivosti u kovů, mohlo by přinášet nějaké speciální schopnosti i lidem… zatím jsem ale narazil, při vnitřním užití většího množství některé ze substancí, na efekty nepříliš praktické, naštěstí však jen krátkodobé.

A když jsme u té vědy a pokusů… rozinka v šampaňském!

P.S. Pro ty ozbzvláště odolné z Vás je tu záznam prvního dílu makových čápů na Streamu.

Zobraz celý článek...

pondělí 30. srpna 2010

Mořsky šumivé i tiché a temně rudé Španělsko

remelluri_reserva_2004 Shodou okolností, jak mi tahle země jinak docela uniká, se mi do sklenek dostala krátce po sobě dvě španělská vína, obě ročníku 2004, hodně odlišná ale v obou případech dost povedená. Začnu červenou klasikou z Riojy v podobě Remelluri Reserva 2004. O vinařství jsem se tu rozpovídal docela hodně už dříve u jejich exotického bílého. Červené je samozřejmě postaveno na odrůdě Tempranillo, doplněné trochou (přibližně po pěti procentech od každé) odrůd Graciano a Garnacha. Víno si poleželo skoro rok a půl v dubových sudech. Uloženo je v klasické zelené bordeaux lahvi, s tlustou kovovou záklopkou a kvalitním plným korkem (fotka se mi myslím tentokrát docela povedla). Bílé Remelluri mne nadchlo, od jejich nejdůležitějšího červeného (byť dělají i speciální cuvée, tak tohle je jejich hlavní víno) jsem tedy očekával nadprůměrný zážitek. A dostal ho.

Velmi temná rudá s fialovým nádechem, lehce nazrálé na okrajích a trocha depotu. Aromaticky hodně výrazné, tmavě ovocité s živočišnou linkou, káva, grafit, ušlechtilé dřevo, kus červeného masa. Moc fajn. V chuti suché, plné, sladce šťavnatě ovocité v průběhu celé chuti i pomalého doznívání, páteř dobře zakomponované kyseliny, výrazné ale nerušivé tříslo, skvělá struktura. V poslední době piju z plnějších červených buď Francii nebo různé novosvětské obludky a tohle má v sobě to nejlepší z obou. Momentálně ještě trochu mladé a bude jistě zrát, ale už teď skvěle pitelné. Chtěl bych toho mít alespoň magnum láhev. Nebo ještě lépe pít z korbelu, nechávat si to víno stékat na svůj mohutný plnovous (kdybych ho měl), přikusovat polosyrové rudé maso a kosti házet psům. Takovou náladu ve mně vzbudilo :o) Prostě výborně postavené hutnější červené. Dal jsem za něj něco přes čtyři stovky u Bonovino a nelituji.

giro_ribot_gran_reserva_mare_2004 Druhé víno šumělo. Pochází od vinařství Giró Ribot z Katalánska, už jsem tu psal o jejich roséčku, a celé jméno zní Gran Reserva „Mare“ Cava Brut Nature 2004. Luštěním viněty na efektní těžké lahvi dospějeme k tomu, že jde o nejvyšší cavu (v lahvi kvašený sekt) producenta, ve sklepě si poležela skoro čtyři roky. Navíc je to sekt ročníkový a úplně suchý, po degoržování v podstatě nebyl doslazován. Odrůdově 30% Macabeo, 50% Xarel·lo a 20% Parellada. Víno výrazně a dlouho perlí, bublinky jsou spíše menší. Vůně velmi příjemná, zralá a čistá, toast, mineralita a především květiny, do toho výrazné mořské tóny, trochu jód. Docela znát je, že víno si už poleželo i v lahvi, takovým mírně vulgárnějším medem, asi by to chtělo vypít kratší dobu po lahvování a zbytečně nearchivovat (resp. zde se spíše čekalo, až si to někdo konečně koupí, bych si tipnul). V chuti opravdu hodně suché, křupavé, výrazné kyseliny, delší, vyvážené. Tak nějak „středně složité“, nemá to strukturu a detaily dobrého šampaňského, ale zároveň je o pořádný kus dál, než takové ty běžné Freixenety a jim podobné cavy. Dost volá po spojení s plody moře nebo třeba rybou v solné krustě. Sympatické pití.

Sekt jsem si dával v restauraci a hledáním dospěl k tomu, že dovozcem je La Caoba s.r.o. Maloobchodní cenu neznám, v restauraci bylo za pětistovku a přímo ve vinařství stojí 13€, takže bych to odhadoval někde okolo 350,- Kč. Na veletrhu Víno a destiláty 2009 si Mare odneslo jen 79.75 bodů, jeho bratříček Brut reserva pak 82.25 bodů a stříbrný pohár, asi bych měl tedy zkusit i jejich běžnější variantu. Mare je pro mne dost přesvědčivé pití a v dnešní době, kdy stobodová tabulka opravdu hodně „zdevalvovala“, mi skóre pod osmdesát přijde hodně divné. Možná komise nerada „brut nature“ styl :o)

Zobraz celý článek...

pátek 27. srpna 2010

Jiné víno s pozvánkou na ochutnávku

osicka_pinot Když jsem tu v prosinci minulého roku psal článek „Málo prošlapané stezky hodné sledování“, netušil jsem, že vzbudí až takovou spoustu reakcí, včetně některých trochu ostřejších. Nakonec jsem se vůbec nedostal k tomu, abych z degustace, ke které vzniklo ono zamyšlení, sepsal i detailnější degustační poznámky. A minulé úterý se mi do ruky znovu dostal jeden z tehdejších vzorků, jen v již trochu nazrálejší podobě. Donesl ho sám autor s tím, že už ho syslí ve svém dočasném pražském bydlišti dlouho a víno nebylo rozhodně skladováno ideálně, ale stejně by byl rád, kdybychom ho ochutnali. Otevřeli jsme ho po degustaci, teplejší než by mělo být, a byl to odskok naprosto jinam od předchozích třinácti vzorků, byť místem původu i použitými odrůdami o žádnou exotiku nešlo. Jaká je velkobílovická směs 20% Pinot Noir (vinice Nová hora) a 80% Pinot Gris (Zadní hora) ročníku 2008 od Luboše Osičky?

Jedná se o víno z mladých (do 9 let věku) vinic, z hroznů vyzrálých na zhruba 24–25°NM. Jak rulanda šedá tak i modrá kvasily spolu v 5 let starém 220l dubovém sudě, míchané na kvasnicích, celou dobu ve sklepě při teplotě do 12 stupňů. Poté bylo víno přetočeno a udržováno v prostoru s teplotou do až 18 stupňů, drženo bez síry až do letošní zimy, kdy bylo zasířeno do max 20mg/l volné, poté sířeno až do láhve (lahvováno bez filtrace v červnu, tedy po asi 18 měsících). Celkový obsah síry by neměl překročit 60 mg/l. Víno je oxidativně postavené, po přetočení mělo možnost se pomalu srovnávat se vzduchem v ne úplně zaplněném sudu. Oxidativní vína jsou občas obviňována, že jsou „na jedno brdo“, všechna stejná, že v nich nelze vystopovat „odrůdové charakteristiky“ a kdo ví z čeho dalšího, ale není to úplně pravda. Stejně jako mají moderní reduktivní vína podobný štych, tak jsou si v lecčems podobná tahle výrazně oxidativně připravená, ale stejně tak nabízí mnoho různých stylů, drobných nuancí a úrovní složitosti.

Ambaláž chutnané směsky je zatím sklepní, láhev popsaná fixou, to mám rád :o) Víno má tmavou barvu, měděnou, s oranžovými odlesky. Výrazná, jasně oxidativní vůně, jablka v několika podobách, stylová ovocitost podzimních plodů, trochu ořechy, ale zároveň květiny, krémovost, zajímavé. Lépe, komplexněji a bohatěji, působí v buclaté sklence „Montrachet“ než v ryzlinkovce, kde je přímočařejší. Výrazně suché, svíravější kyseliny, delší dochuť, decentní mineralita, takové „seriózní“, není to zábavné víno na letní popíjení a vyžaduje se soustředit. Zatím testováno tři dny, ten první bylo chutnáno docela teplé a dominovala krémovost, která s nižší teplotou a časem v otevřené lahvi postupně ustupuje a převládá oxidativní charakter. Nemá to samozřejmě strukturu vín třeba z Jury a dalších etalonů tohoto stylu, vínu chybí ve stavbě drobné detaily, ale stále jde o hodně zajímavý počin. Baví mne, takhle občas jedna láhev, ale rozhodně nejde o styl, který bych si dovedl představit na každodenní pití. Jak by sedlo vám?

osicka_pinot_sklenky
Jedním z důvodů, proč o tomhle víně totiž píšu, je docela snadná možnost ho ochutnat, společně s dalšími vzorky jiných vinařů, a udělat si vlastní názor. Již příští neděli, 5. září 2009, se totiž v Řevnicích uskuteční nultý zahřívací ročník osvětové nesoutěžní přehlídky „Jiná vína“, kterou páchá parta známých vínopsavců Ondra Kopička a Pavel Jelen, společně s občanským sdružením Devět životů a Janem Schlindenbuchem. Budou tam představena vína v kategoriích Cestami neprošlapanými (vína vyrobená neobvyklými sklepními technologiemi), Cestami nových druhů (vína z málo známých a v Odrůdové knize nezapsaných odrůd) a Cestami odlehlými (vína z okrajových a nevinařských oblastí). Kompletní pozvánku najdete na O Víně či v mém kalendáři ochutnávek, který postupně zaplňuji akcemi na září i další měsíce.

Kolik vzorků a návštěvníků se sejde je zatím nejisté, ale držím palce, aby to vyšlo. Protože „jiná vína“, cesty odlišné od navzájem snadno zaměnitelné masové produkce, je třeba propagovat a zkoušet! Snadno se vám totiž díky nim otevřou nové obzory, o kterých jste neměli ani tušení.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 26. srpna 2010

Ryzlinky a večeře u Polzů

polz_riesling_smaragd_2008 Do vinařství Ericha a Brigitte Polz jsme zavítali při nedávné návštěvě Wachau, ze které jsem zde uveřejňoval jakýsi základní „fotoprůlet a dojmologii“. Neměli lehkou startovní pozici, protože jsme k nim na heurige a pár sklenek vína vyráželi v podvečer, navíc po dešti a bahnitou „zkratkou“, povzbuzování Vinným pavoukem, že už tam byl a je to jen kousek. Nakonec se ukázalo, že s lehkým blouděním jsou to k nim z kempu skoro čtyři kilometry, což zamrzelo už kvůli případnému nákupu (skutečně bych to v noci nechtěl jít s kartonem v ruce). Vše se ovšem v dobré obrátilo. Paní Polz nám vysušila lavici na posezení venku (uvnitř bylo beznadějně narváno, alespoň jsme si tam nechali nabít notebook), vína byla fajn a občerstvení, krom všemožných tlačenek a klobásek i s povedeným roastbeefem, taktéž. To vše nám náladu dost zlepšilo. Navíc noční cesta zpět vedla vinicemi (jsou všude okolo, jukněte se na mapu, hodně efektní pohled) a s výhledem na osvícenou zříceninu hradu Dürnstein, kde byl údajně držen v zajetí Richard Lví srdce (a pod hradem je zase opatství, které založili augustiniáni z kanonie v Třeboni). Vyzvednout nákup jsme zajeli druhé den ráno autem, i v neděli se tam od časných hodin pracovalo. Prostě pohoda.

durnstein V rodinném vinařství Polz, hospodařícím na nějakých 12ha v okolí Rossatzu, logicky pěstují především Riesling a Grüner Veltliner, ale jako doplněk mají menší množství dalších bílých odrůd (Sauvignon Blanc, Muscat, Pinot Blanc) a něco červených (Pinot Noir, Zweigelt a vypadá to, že i Cabernet Sauvignon). Nehrají si na bio, byť mluví o „postřicích jen v nejnutnější míře“. Budují nové vinařství, většina technologie je na místě již od roku 2001, ale ještě nyní postupně dobudovávají lepší skladovací a prodejní prostory. Nový provoz je gravitační, není třeba víno/mošt pumpovat, v procesu postupně klesá od nejvýše uloženého mlýnku do lisu, pak dál do tanků a nakonec do lahví :o) Ty mají jednoduché viněty bez zbytečného balastu a víno se skrývá obvykle pod šroubovým uzávěrem.

polz_sklenky
Moc se mi líbila jedna taková pitomost, co můžete vidět na fotce výše. Jelikož pravidelně roznášejí sklenky s několika různými víny najednou, používají jednoduchý systém, jak je při servisu rozeznat. A nám „degustátorům“ to vyhovuje též, protože při výměnách sklenek v nich nenastává bordel :o)

polz_heurige Ve vinařství jsme popili několik různých vín, ale mne zajímaly především ryzlinky v jejich vyzrálejší „smaragdové“ podobě. Weingut Polz Riesling „Smaragd“ 2008 byl dost typickou ukázkou místní produkce. Voňavý, zatím především do květin s trochou medu a citrusů, minerální, ještě lehounce „zaprděný“, s drobnými perličkami, suchý, čistý, svěží, středně plný, skvěle pitelný. Přišel mi spíše jako takový lepší Federspiel než Smaragd, ale dost povedené víno. Otevíral jsem ho znovu tohle úterý na domácí ochutnávce a poznámky jsou velmi podobné. Skvělé bylo ovšem srovnání s Riesling „Smaragd“ 2006, na fotce je to ten trochu tmavší. Zde se k vyzrálosti hroznů přidávají i tóny lahvového zrání, víno je (i díky ročníku) o něco intenzivnější a bohatší, zesiluje medová složka a přidávají se klasické tóny „barvy & laky“. V chuti plnější, důrazné, kyselina a mineralita, slušná délka, lehký náznak cukru, ale vyvážené. Ten mladší ročník byl o něco vzletnější, snadněji pitelný. Vyzrálejší nulašestka zase intenzivnější, ale při posezení na zahradě jsem přirozeně sahal s větší chutí po mlaďochovi.

Bohužel pozdní sběr pinotu (Blauer Burgunder „Spätlese“) byl už vypit a tak jsem z červených vyzkoušel Cuvée 2006, které míchá Pinot s Cabernetem Sauvignon, což mi přijde jako dost podivné kombo, ale třeba v Maďarsku to dělají úplně běžně a smysl to asi má. Víno bylo již znatelně nazrálé, projevem připomínalo některé naše teplejší pinoty a k tomu výraznější kořenitost. Suché, vyzrálé, hodně kulaté a měkké, dobrá délka… líbivější dobře pitelné červené, nic víc a nic míň. Za 7€ jsem nezakoupil, ale karton doplnil alespoň moštem ze Zweigeltrebe, mňam!

polz_roastbeef
Vinařství Polz mi nepřijde ničím výjimečné, přesto by mohlo posloužit mnohým vinařstvím u nás jako ukázka, jakým směrem se lze ubírat v podpoře vinařského turismu. I když se situace rychle lepší, tak objevit nějaké rozumné, i navečer otevřené, posezení s jídlem a místními víny v menších vinařských obcích často hraničí se zázrakem (nemluvím o hospodách se supermarketovými lahvemi). Což nemusí být nutně jen vina vinařů, ale i zdejších podmínek pro podnikání a podpory podobných aktivit obecně…

Zobraz celý článek...

středa 25. srpna 2010

Třikrát Francie – Weid, Montus a bio sekt

wolfberger_bio_brut Včera jsem doma páchal další z řady ochutnávek, tentokrát na téma „co jsem nechtěl otevírat sám a přišlo my smysluplnější degustovat ve větší skupině“, jinak řečeno taková všehochuť částečně zaměřená na vyčištění vinné chladničky od lahví, na které nějak nepřicházela řada při běžném večerním popíjení. O některých z nich, respektive konkrétních vinařích a větší části jejich produkce, se budu rozepisovat později. Dnes zatím odtlačím poznámky ke třem kouskům z Francie. Řeč bude o barikovaném pinotu z Alsaska, již dost „archivním“ vzorku z Madiranu a zašumíme sektem z bio hroznů.

Nejdříve ty bublinky, mají totiž takový „aperitivní“ projev. Jde o Crémant d'Alsace Bio, certifikováno Ecocertem, pocházející z velkého alsaského družstva Wolfberger. Více jsem se o nich rozepisoval v článku Rangen na fotkách a ve skleničce a něco najdete i v zápisku o dalším jejich sektu, Oslava víkendu lahví Blanc de Noirs. Osmieurový (zakoupeno přímo ve vinařství, v akci jde sehnat ještě o 1 – 1.5€ levněji, když máte štěstí) sekt je vyroben klasickou metodou kvašení v lahvi z odrůd Chardonnay, Pinot Blanc a Riesling, je to tedy čistý „blanc de blanc“, bílé z bílých. Spíše bledá barva, ale poměrně bohaté perlení středně velkých bublinek. V chuti čisté, svěží, především hodně květinové, jednodušší ale příjemné. I chuť je taková, čistá suchá květinová, spíše lehčí a připomínající mi některé normální Prosecca. Každopádně je to vyvážené, ve středu chuti potěší sladké hrozny, v naprosto dostatečné dochuti je lehká hořčina, ale sedí tam. Lehký, snadno pitelný crémant, u kterého bych si dovedl představit, že někdy v létě na zahradě vypiju ve dvou celou láhev a pak přejdu na něco serióznějšího :o)

Chateau_Montus_1995 Už je to více než rok, co jsem se tu rozepisoval o Château Montus, tentokrát otevřel ročník 1995 jejich „běžného“ cuvée (minule to byla Prestige řada) postaveného na odrůdě Tannat. Styl tohohle vinařství, a ostatně i jejich sesterského Bouscassé, mi hodně sedí. A ač se tu prakticky neprodávají, dají se lahve sem tam ulovit v aukcích (i tohle je z aukce přes Dominec & spol., získáno za necelých sedm stovek). Stejně jako ostatní vína jsem i toto naléval naslepo a patnáct let staré víno netipoval nikdo ani přibližně, působilo v chuti stále dost neotesaně. Mám obavu, že se už nikdy nevyhladí a zůstane takhle divoké, což se mi v podstatě líbí. Aromaticky je ovšem nazrálé již dost znatelně, intenzivní, s různými bylinkovými výluhy a ovocem spíše sušeným, k tomu docela silná živočišná linka. Elegance svého druhu, aromaticky připomene zralejší dobré Bordeaux, baví mne. V chuti suché, čisté, již nazrálé ale s dostatkem temného ovoce, dost kyseliny, stále KVANTA tříslovin, živočišnost (myslím až na úrovni, kdy by leckdo mluvil o znatelné bret vadě), svíravé doznívání. Moc pěkný, byť ne každého to oslovilo stejně jako mne. Bral bych další láhev na zkoumání celý večer :o)

lucien_albrecht_weid Už několikrát tu byla řeč o vinařství Lucien Albrecht, naposledy jsem dával rozcestník do článku Dvě předsilvestrovská bublání a od té doby něco psal ještě v článku Jeden ryzlink tichý a druhý bublavý. Tohle vinařství je totiž slavné především svými sekty a následně výbornými bílými, jenže my chutnali něco úplně jiného a na Alsasko ne úplně typického – barikovaný Pinot Noir „Weid“ 2007 z vinice v okolí obce Orschwihr (i když to na vinětě není nijak uvedeno, mělo by jít o Bollenberg, s keři vysazenými v roce 1997). Lucien Albrecht se snaží o důraznější, plnější pinot než je v Alsasku obvyklé, ale se zachováním elegance co tahle odrůda umí. Výnos z keře je redukován někam ke kilogramu, víno kvasí v otevřených kádích za ponořování matolinového klobouku a zraje rok v dubových soudcích z poloviny nových, lahvováno je bez filtrace. Výsledné víno má krásnou trochu hlubší rubínovou barvu. Ve vůni jde o efektní záležitost plnou zralého ovoce, kupa třešní, pěkná linka „vánočních“ koření (která trochu způsobuje dojem, jako by šlo o fajn Frankovku, naslepo ji to docela evokuje), hodně povedené. V chuti suché, čisté, živé, trochu trpčí třešně a výrazná kyselina, elegantní, vyvážené. Perfektně udělaný mladý a ještě ne úplně uhlazený pinot, moc rád bych tohle víno viděl za 3 – 4 roky, protože na to bez problémů má, byť i tahle jeho mladá ovocitá podoba je skvělá. A klidně bych bral další lahve, byť tedy ceny nejsou úplně mírné a Weid stoji 15€+. Láhev dovezl spíše jako kuriozitu Jiří Matějka a v běžném sortimentu ji bohužel nemá.

sklenky
V další sadě poznámek přijde řada na odrůdu Albariño, víno z Japonska a mladou láhev mého oblíbence La Croix Mouton…

Zobraz celý článek...

úterý 24. srpna 2010

Blbá nálada z vinných podvodů

Vinium muškát moravský V Hustopečích trhají rekordy a po obrovské kvasince teď město zdobí i přerostlý hrozen, hurá. Tuto zásadní zprávu včera přinesl portál WineOfCzechRepublic provozovaný Národním vinařským centrem ve spolupráci s Vinařským fondem. A zatím pomlčel o události pro domácí vinařství podstatně důležitější. O sotva deset kilometrů dál, ve Velkých Pavlovicích, totiž taky jedou na rekord. Tamní firma zkouší, kolik hroznů s falešným označením původu se jim podaří zpracovat, aniž by se na to přišlo. Zatím to vypadá, že hraničním množstvím bylo něco přes milion kilogramů, hodně slušný výsledek. To je přeci mnohem větší terno než sotva tunový železný hrozen! A aby toho nebylo málo, tak ve velkých městech, u silnic a samozřejmě různě po Moravě jde už bez problémů koupit „burčák“. Pravda, jeho původ bude v jablečném sadu či častěji ve vinicích Maďarska nebo Itálie, ale tím si přeci radost kazit nenecháme, že? V těchto dnech skutečně nemá zdejší milovník vína moc důvodů k optimismu…

Je tomu jen pár týdnů, co jsem tu psal o zrušené pokutě v posledním velkém případu falšování vína. A v článku odkazoval na další případy šulení (tj. vyloženě o podvod nejde, ale vůči zákazníkovi není moc fér), od „původního sklepmistra“ co roste v Itálii po „originál Frankovku“ tvářící se jako z Velkých Pavlovic, ale ve skutečnosti pocházející ze Slovenska. Firma České vinařské závody má krom těchto „podvůdků“ na krku i několik velkých průšvihů. Byla zapojena v tom největším falšování z roku 2007, v roce 2009 byla obviněna, že na trh dodávala italské víno, které bylo ve skutečnosti směskou všechno možného z různých zemí nakupovaného od firmy Vína Velké Moravy. A včera SZPI oznámila další jejich prohřešek, kterého se aktivně účastnilo i Vinium Velké Pavlovice (České vinařské závody je už nějaký ten pátek vlastní).

V zásadě jde o to, že ve Viniu skončilo nejméně 1 070 480 kilogramů hroznů neznámého původu vydávaných za produkci místních pěstitelů, ale ve skutečnosti kdo ví odkud. A s dost velkou pravděpodobností ze zahraničí. Nic moc. Momentálně se dohledávají šarže vín vyrobené z těchto hroznů (povětšinou by mělo jít o produkty Českých vinařských závodů, do kterých částečně zpracované hrozny Vinium předalo) a mělo by dojít k jejich stažení z trhu. Naprosto nechápu, jak firma s takovouhle sérií škraloupů může ještě normálně fungovat. Komplet tiskovou zprávu si můžete přečíst na stránkách SZPI. Na Finančních novinách je pak k nalezení i reakce obviněných, jako vždy v těchto případech se označují za oběť překupníků.

Paralelně se objevují zprávy o tom, že letošní úroda leckde nebude ideální a proto je nutné řešit problém s burčákem (když už slušné hrozno vyrostlo, zpracuje se spíše na víno). A tak moravští vinaři stojí v Bořeticích dlouhé fronty u kamionu s dodávkou hroznů odrůdy Irsai Oliver dovezených z Maďarska, jinde zase nakupují obdobné rané odrůdy z Itálie. Takže pokud někde uvidíte „burčák“, schválně se zeptejte (pokud to nebude jasně uvedeno), odkud pochází. Možná se budete divit. A pokud vám řeknou, že ze zahraničí, ale reklamní poutač bude hlásat výraz burčák, v klidu prodejce napráskejte, nic jiného si nezaslouží. Takhle se totiž smí označovat jen zkvašený mošt původem v Čechách či na Moravě.

vinium_lahev_zadni
Dost by mne zajímalo, kolik dalších kamionů z Maďarska, Itálie či o hlavního odběratele připravené Moldávie sem s „burčákem“ ještě přijede a kolik se ho nakonec nějakým kouzlem změní hned za hranicemi na mošt domácí (a později i na víno). O tomhle problémů, celých cisternách levných vín z okolních zemí, mluví lidé z oboru i samotní vinaři stále častěji a hlasitěji. A zdaleka nejde jen o to, co se děje u velkých výrobců do supermarketů, kteří často původ v zahraničí i oficiálně deklarují a zákazníkům je to jedno (za všechny třeba některé produkty Bohemia Sektu, v jednom z nejslavnějších průvodců světem vína je u ČR dokonce uvedeno, že je vinařsky významná výrobou sektů „především kvašením v tanku za použití hroznů dovezených z Rakouska“, nic moc vizitka). Statisíce litrů vína z ciziny „na doplnění sortimentu“ najdete i u menších vinařů a nevsadil bych ani zlámanou grešli na to, že při popíjení v jejich sklípcích či nákupu „lahví bez dokladu“ návštěvník nedostává jako Moravu či Čechy všemožné směsky. Je zřejmé, že pokud je rozsah problému tak velký jak vypadá, musí si ho uvědomovat i lidé z oborových organizací a celníci, jinak bych je musel považovat za naprosto neschopné, slepé či nejhůře dokonce ve všem zapojené. A to není příjemná představa.

Předpovídal jsem, že minulé případy, byť obrovské, jsou jen vrcholkem pyramidy. Případ Českých vinařských závodů a Vinia přidává dalších pár otesaných bloků. Zatím je snadné si jména hříšníků pamatovat, ale dříve či později se jich proflákne tolik, že to důvěryhodnosti domácího vinařství zasadí pořádnou ránu. A to nejen mezi stále skeptičtějšími vinnými nadšenci, ale i běžnými spotřebiteli, kteří všechny ty lahve od výše uvedených kupují častěji. Jen čekám, kdy se definitivně potvrdí oblíbený vtip o rozdílu mezi běžným a bio vinařem (a že s tím tlakem plísní letos je nějaké pochybení dost pravděpodobné), že jsou nějaké bio hrozny ve skutečnosti za měsíčku stříkané. A možná brzy začne kolovat vtip další, tentokrát o rozdílu mezi vínem z Moldávie a České republiky. Žádný, jen to moldavské nelže o původu, je na něj hrdé…

Zobraz celý článek...

pondělí 23. srpna 2010

Výsledky ankety „Chardonnay vs. Ryzlink“

ryzlink_melnik_2007 Neustále se mluví o tom (především v kruzích jeho milovníků), jak Ryzlink rýnský (Riesling) sesadí z trůnu všechny ty Chardonnay a Sauvignony a stane se znovu králem, jak mu ostatně vždy příslušelo. A když se podíváte do regálů běžných obchodů, tak… stále nic :o) Minulá anketa měla velmi jednoduché zadání – Chardonnay nebo Ryzlink? Snad i proto se jí zúčastnilo vysokých 160 hlasujících, výsledek je navíc moc pěkně „kulatý“ a velmi mne potěšil. Ryzlink obdržel 120 hlasů, tede přesně tři čtvrtiny! Chardonnay skončilo v tomto klání druhé se 40 (25%) hlasy. Ryzlink, odrůda velmi tvárná a dle terroir schopná dávat báječná vína skoro všech myslitelných stylů, je králem alespoň zde na blogu.

Hlasování možná nebylo úplně fér, prostě se tu schází určitá skupina vinných nadšenců, co má leccos společného. V posledních dvou týdnech ovšem dorazila poměrně velká skupina úplně nových hostí (což je vidět i na počtu hlasů) a tak snad výsledek není „fanklubem ryzlinku“ zkreslená úplně. Ryzlink je mezi vinnými nadšenci momentálně hodně populární, tatáž anketa na hlavní stránce iDnes by dost možná dopadla přesně naopak, tedy ve prospěch Chardonnay.

anketa_ch_vs_rr

Nová anketa je trochu vážnější, týká se povolení alkoholu za volantem. Téma je to složité, trochu odlišný názor na něj mají vlády každého druhého státu v Evropě, o zemích za oceánem ani nemluvě. Už dávno ani neplatí, že ve Francii můžete volně „degustovat“ a pak sednout za volant, i zde se limity snižují a hlasitě mluví o „nulové toleranci“ (přínos limitu na snížení počtu nehod zde byl velmi zřetelný). Některé země tolerují poměrně vysoké hladiny (např. 0.8 promile), ale velmi tvrdě trestají jejich překročení či přestupky spáchané pod vlivem alkoholu. Kudy by se měla ubírat ČR? Hlasujte!

Zobraz celý článek...

pátek 20. srpna 2010

Vinař roku 2010 s mistry vína

josef_valihrach Včera večer byl v prostorách velkého sálu Paláce Žofín na Slovanském ostrově, místě plném historie a více než prestižním, vyhlášen vítěz již osmého ročníku národní soutěže Vinař roku. Tohle ocenění je specifické v tom, že vinař přihlašuje celou kolekci vín a šanci uspět má jen ten, kdo kvalitně obsadí hned několik různých kategorií (suché bílé, červené, sladké, šumivé…) najednou. Jelikož tiskovou zprávu na tohle téma myslím zpracuje kupa různých médií (leckde už něco je: iDnes, Finanční noviny, Týden, i s videem na ČT24), pojmu krátkou „reportáž“ trochu jinak, ne úplně všechno na téhle ceně mi sedí, skoro nejzajímavější byla závěrečná tiskovka s Masters of Wine a následný rozhovor s jedním z nich, ty obecné věci projedu zrychleně. Takže kdo vyhrál?

valihrach_salvi Do soutěže bylo přihlášeno přibližně 500 vzorků, které ohodnotilo několik komisí a vyselektovalo osm vinařství, jejichž kolekce byla nejvyváženější. V Top 8 se umístil loňský vítěz Josef Valihrach z Krumvíře, Pavel Springer z Bořetic, Petr Skoupil z Velkých Bílovic, Tomáš Krist z Milotic, Vinařství Metroflora (Lubomír Gregorovič) taktéž z Milotic, Livi Dubňany (Libor Jestřáb) z Dubňan, Richard Tichý z Hrušek a Vinařství Čech (Jan Čech) z Tvrdonic. Jejich čtyřicítku vín poté hodnotila další komise sestavená z domácích špičkových odborníků (např. Ivo Dvořák či Klára Kollárová), které doplnila hned trojice (tohle číslo je HODNĚ vysoké, po celém světě jich je jen 280 a dostat tři na podobnou akci považuji za výkon hodný uznání) držitelů titulu Master of Wine – John Salvi, Jonathan Pedley a Sarah Abbott. Pedley se vyjádřil v tom smyslu, že předchozí komise za ně „položila život“, aby jim vybrala jen to nejlepší. Z jejich bodování pak vzešlo toto pořadí:

3. Vinařství Metroflora – Lubomír Gregorovič z Milotic
2. Vinařství Skoupil – Petr Skoupil z Velkých Bílovic
1. Vinařství Valihrach – Josef Valihrach z Krumvíře

valihrach_cervene Během večera byla udělena ještě dvě další ocenění, cenu za „tradiční a přírodní postupy ve vinařství“ si odnesl Richard Stávek z Němčiček a do síně slávy českého a moravského vinařství byl uveden Josef Peřina z Drnholce. O těchto dvou jménech nemám nejmenší pochybnosti a cenu si zaslouží, stejně jako po přechutnání několika vín musím uznat, že ta od vítěze dost výrazně vyčnívala nad ostatní (nečekaně famózní je směs Cabernet Sauvignon+Merlot+Cabernet Franc 2006 a kouzelné Rulandské bílé+Sauvignon 2008, samotný Jožka Valihrach byl po vítězství roztomile naměkko a fakt si to užíval, však je také prvním, kdo titul obhájil). V případě osmičky nominovaných na vinaře roku a ostatně i umístěných v nejvyšší trojici už mi to tak jasné nepřijde…

zofin_sal
Nechápu, jak může na vítěze v podobné prestižní akci aspirovat firma, která nakupuje kvanta vína kdo ví odkud a podílela se (ať se tváří jakkoliv jako oběť někoho dalšího) na asi největším z prokázaných domácích podvodů s vínem, LiVi Dubňany. A stejně tak nechápu (a říkal jsem to už když zvítězil v ročníku 2008), že se takhle vysoko umístí Vinařství Skoupil, jehož vína jsou prostě… na jedno brdo. Technicky zvládnutá, bez vad, ale obvykle také bez čehokoliv navíc.

Důležitou součástí „problému“ (v uvozovkách, tak to vidím já) mi přijde systém soutěže, protože vítězem se může stát jen ten, kdo vyrábí hned několik (často zásadně odlišných) druhů vína, přihlásí minimálně pět vín alespoň třech různých kategorií (viz seznam). Ti nejlepší vinaři ve světě (a ostatně i u nás) se obvykle specializují na to či ono a opravdu jen výjimečně někdo dělá stejně špičková vína bílá, červená, sladká i šumivá. Leckteré vinařské legendy ve světě ani nemají pět různých vín, leda tak dvě v několika různých ročnících. Prostě proto, že ani přírodní podmínky (ten neustále omílaný terroir) obvykle neumožňují, aby všechno tohle fungovalo na jednom místě stejně dobře. Ptal jsem se organizátorů soutěže, zda tohle nevidí jako problém a prý je to určitě téma k zamyšlení. Jakýkoliv vinař se ale může přihlásit třeba byť jen do jedné kategorie a v ní se stát (ovšem v podstatě nikde výrazněji neoznamovaným) vítězem, na titul vinaře roku tímto však nedosáhne. Chápu, hodnotí se kolekce, jakýsi „poskytovatel co nejuniverzálnějšího portofolia vín“, jen toto pro mne automaticky neznamená „vinaře roku“…

masters_of_wine
Skvělou částí celé akce byla krátká tisková konference s Masters of Wine, kteří nám rozhodně jen nemazali med kolem huby (jenom trochu, například když Salvi mluvil o tom, že v jejich hodnoceném setu byla snad jen čtyři vadná nebo fakt špatná vína… což při 40 vzorcích znamená deset procent a to jako moc málo není, jestliže je to výběr vín osmičky těch vůbec nejlepších), jak je to naše vinařství úžasné a bezchybné. Později jsem se ještě docela dlouho vykecával s Jonathanem Pedleym a některé jeho názory by to chtělo tesat do kamene, tenhle pohled zvenku našeho malého písečku potřebujeme jako sůl! Takže několik „mistrovských poznámek“ (mix od všech tří v mé lehké adaptaci)…

Nejhorší z té čtyřicítky prý byla roséčka, naštěstí se vyskytovala jen dvě. To, že je rosé „snadné na pití“ ještě vůbec neznamená, že je snadné ho i vyrobit a jde o odpad při výrobě vína červeného. Na opravdu dobré rosé je třeba začít už ve vinici. Téma „rosé zklamala“ opakovali všichni dost často a myslím, že v kontextu jistě dost drahé kampaně Vinařského fondu na jejich podporu je dobré o tom mluvit. Ano, kupa domácích roséček je… růžová nuda.

sbor
Špička jsou prý vína bílá (Sauvignon obzvlášť) hlavně v jejich čistě suché podobě s živou kyselinou, měla by se častěji posílat na mezinárodní soutěže, kde mohou sbírat i ta nejvyšší ocenění. V UK se lidé momentálně odklánějí od „oak monsters“, silně alkoholických nabušených barikovaných Chardonnay a podobných záležitostí, k lehčím, pitelným svěžím vínům, kde máme hodně co nabídnout.

Ovšem ani červená nejsou špatná. I když jsme chladnější vinařská oblast, tak leckteří vinaři dokazují, že to tu jde skvěle. Ale klíčem jsou starší vinice a správné polohy pro vysazení vhodných odrůd. Povedená byla ovšem spíše ta čerstvá, živá mladá ovocitá červená, archivní působila unaveně a Padley říkal, že by si je přál ochutnat tak před dvěma roky. Z dotazu, zda tu neumíme červená vína na delší běh dělat (s vyhýbavou odpovědí, že zkušenosti na to vliv mít budou), vzešlo další zajímavé téma…

volna_degu
Prý se tu zbytečně moc snažíme rovnou najet na „velká vína“, nesmyslně nahoru letí alkohol a všechno ostatní (trend, který ve světě naopak upadá), ale přitom by bylo lepší zkusit dělat vína prostě dobrá, na pití, ovšem trochu výraznější, komplexnější, se zajímavou texturou. Nemá smysl konkurovat světu v barikovaném Chardonnay či Cabernetu. Tedy výtka, kterou pronáší i mnoho zdejších vínomilců. Kvalitní střední třída (což ale není jen problém vína, totéž by se dalo říct o celé společnosti) tu nějak nefunguje, vína jsou častěji buď vyloženě základní a jednoduchá, nebo jde o snahu o něco nabušeného / mohutného. A kvalitní suché strukturované kousky na dvanácti a půl alkoholu aby člověk pohledal. Podobný trend ale prý Pedley pozoruje i v Německu.

Jo a zajímavá byla i odpověď na dotaz, proč je ve Velké Británii tolik Masters of Wine, když vinic tam mají méně než ČR. Prý je to tím, že jsou alkoholici a chlastají už od deseti od rána :o) Realitou je samozřejmě to, že The Institute of Masters of Wine vznikl právě v UK a tato země byla, je a ještě nějakou dobu bude špičkou v importu a znalosti velkých světových vín. Za mnohými dnes běžnými styly evropských vín stojí právě obchodníci z UK, jejichž vliv je už po staletí obrovský.

syry A co ještě tak dodat? Galavečer měl fajn atmosféru (možná k tomu přispěla i láhev sektu Matthias od Proqinu, na každém stolku byla jedna pro 2-3 osoby) a úroveň, dokonce i při následné volné degustaci vín. Dostatek prostoru, stolečky, dalo se tam dýchat a najít si koutky pro klidný hovor, i při našem odchodu po půl jedenácté jsem pozoroval minimum vyloženě „společensky unavených“ účastníků. Pro srovnání s dřívějším vyhlašováním Vinařství roku v divadle Hybernia mne napadá snad jen „fanoušci Baníku po prohraném zápase v ulicích Prahy vs. návštěvníci divadelního představení v Národním divadle“. Prostě to mělo styl a úroveň, nikdo vás tam pupkem nevytlačoval od vzorků a vůbec, přitom lidí přišlo požehnaně. Kdo si chce leckterá soutěžní vína přechutnat, může příští víkend vyrazit na tradiční Dobřichovické vinařské slavnosti, o loňském ročníku jsem tu psal.

richard_stavek P.S. Richard Stávek při přebírání ceny za přírodní postupy ve vinařství tak nějak zamumlal, že to považuje „za omyl či provokaci“, čímž mne dost pobavil (málokdo v téhle zemi se tématem zabývá tak jako on). Na stole mám poslední číslo Vinařského obzoru (kterého je Richard editorem a bývalým, z mého pohledu pro „nepohodlné názory odstaveným“, šéfredaktorem), kde se po období „proč bych tohle měl kupovat“ vrací o dost zajímavější styl a některé články jsou pořádně kousavé, šijí do vlastních vinařských řad a stojí za zamyšlení, k tomu přibývá i kvalitních odborných textů. Asi si ho znovu předplatím…

strop_zofinJedna ze stropních maleb byla velmi stylová… 

Jonathan_Pedley_jizni_svahMaster of Wine vs. Wineblogger… dva extrémy ve světě vína :o)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 19. srpna 2010

Dvě červená z Vinařského dvora

vinarsky_dvur_karmazin_2008 Loni cestou z návštěvy vinařství Richarda Stávka jsme se zastavili ještě u jeho bratra Jana, který společně s otcem Jaroslavem pracuje na Vinařském dvoře Němčičky (na webu kupa informací). Asi nejznámějším sortimentem jsou jejich všemožná likérová vína, pokud budete mít cestu, dejte jim šanci. Mám tu report z akce, kde Jan Stávek vyučoval sylvány, ale a jinak se hodně prezentuje jako propagátor vín růžových. Já mám tenhle podnik ale už delší dobu tak nějak spojen spíše s víny červenými a směskou Karmazín především. A právě tu, společně s frankovou a roséčkem, zakoupil a odvezl si domů na popití. O rosé jsem tu psal a nebavilo mne, zklamala i jejich vítězná Frankovka rosé 09 letos na Winefestu v Mělníce a to měla průměr 88 bodů, ale možná mám jen smůlu na divné lahve. Ale teď už k těm červeným.

Obě jsou v klasické zelené bordeaux lahvi, s plastovou záklopkou a plným, kratším ale kvalitním korkem. Viněta žádné umění, ale účel splní a k těmhle dvěma vínům mi docela sedí.

vinarsky_dvur_frankovka_2007 Frankovka 2007 zemská (původ v Němčičkách na vinici Růžený, naposledy chutnáno v prosinci 2009) je víno tmavší, ale stále vidíte v pohodě skrz. Ve vůni peckovině ovocité, švestky, spíše jednodušší klasika s trochou těkavek, ale v pohodě. V chuti suché, lehčího střihu, decentní nasládlost ovoce a hodně výrazná kyselina, ovšem veskrze vyvážené a dobře (= celý večer a neunaví) pitelné. Po pravdě za 125,- Kč asi umím nakoupit i lépe, ale večer víno zpříjemnilo.

Karmazín 2008 zemské (směs s dominancí odrůdy Frankovka doplňuje Svatovavřinecké a trocha Modrého portugalu, naposledy jsem pil včera) je označen jako „cuvée rustic“ a prý vyroben tradičními metodami, což spočívá v častém ponořování matolinového klobouku, zrání v dubových soudcích a (ne)odbourání kyseliny jablečné spontánně, tedy nic exotického. Moc pěkná jiskřivá rubínová barva, lákavá. Peckovinová ovocitá vůně, čerstvá, nekomplikovaná ale fajn. Trošku mne tam dráždí lehká „starý sud“ zatuchlinka (u obou chutnaných lahví), podobně jako v tom roséčku Růžený, ale v chuti se neopakuje. Ta je ovocitá, se šťavnatou a trochu neotesanou kyselinou, čerstvá, lehčí s tříslem spíše decentním. Moc fajn na popíjení i takhle v létě, nic k přemýšlení a večerní meditaci.

vinarsky_dvur_nemcicky
Pamatoval jsem si starší ročníky Karmazínu trochu bohatší, tohle bylo na nic si nehrající běžnější červené z Moravy. Jsou mi v poslední době nějak sympatičtější než ty různé pokusy o „jižní vína“, přezrálé nepřirozeně temné obludy s kupou dřeva, co ale nedrží pohromadě, protože jim prostě chybí struktura. A fakt to není nedostatkem sluníčka :o)

Zobraz celý článek...

středa 18. srpna 2010

Geneticky modifikovaní hlupáci?

bio_gmo_terroir_tabule Pomalu ale jistě se prokousávám skvělou knížkou „The Science of Wine: From Vine to Glass“ Jamieho Gooda (mimo jiné i sledováníhodný wineblogger) a zrovna včera projížděl kapitolu o geneticky modifikované révě. Autor knihy mimo jiné popisuje stav (volný přepis), jak za pár desítek let vejdete do obchodu s víny a kdesi v rohu, tam kde dneska vidíte třeba „bio“ vína, budou lahve označené „vyrobeno bez genetické modifikace“, čímž si tak nějak uvědomíte, že všechen ten zbytek je buď z GM révy, s použitím upravených kvasinek či kdo ví jakým dalším „aditivem“. Možná to Jamie vidí příliš černě, ale je jasné, že pokud genetické modifikace umožní například větší odolnost keřů klasických odrůd (bez nutnosti neekologických postřiků, a to i v případě bio produkce, která kropí sírou a mědí, ať si jsou jakkoliv přírodní…), bude po nich docela poptávka. Vinaři v tradičních oblastech tak nějak chtějí pěstovat svůj oblíbený Pinot či Chardonnay a ne různé nové křížence, na svazích Burgundska se Regent, Phoenix či Hibernal bude prosazovat těžko :o) Asi bych o tom vůbec nepsal, nebýt události z výzkumné stanice poblíž alsaského Colmaru…

Tam na experimentální vinici, kde se prováděl výzkum, jež měl genetickou modifikací zajistit odolnost proti vějířovitosti révy vinné (GFLV - Grapevine Fanleaf Virus), vtrhla skupina asi šedesáti militantních členů hnutí les faucheurs (něco jako sekáči). Těmto magorům se podařilo výsadby zásadně poškodit a celý výzkum tak hodně zkomplikovat. Více o tom píše například Decanter, ale má stejnou tiskovku (včetně špatného jména toho viru) jako běžné zpravodajské weby, nic navíc. Aktivistům vadí mimo jiné to, že GM výzkum se dělal z veřejných peněz a testy probíhaly v otevřené přírodě. Já vám nevím…

Vinice kříž | Vineyard Jesus Christ on the cross Je jasné, že genetickým modifikacím se nevyhneme, už dneska existují třeba upravené kmeny kvasinek (běžnou kvasinku se podařilo upravit tak, že současně s alkoholovou fermentací probíhá i ta malolaktická, čímž se celý proces přípravy vína urychluje a zkracuje doba, kdy se může něco podělat) a první z nich jsou i schválené k použití v USA. Asi je potřeba bavit se o tom, co tohle přináší, jaké problémy to může či nemůže způsobit, zda zatím jen zkoumat a nenasazovat v praxi či se do toho opřít pořádně. Ale podobné formy „dialogu“ jako ta výše jsou jen a pouze hloupé. Nebo to vidíte jinak a vysazování GM rostlin mimo laboratoře a uzavřené skleníky vám také přijde až příliš velký risk a mělo by se proti němu bojovat všemi prostředky?

Ať tak či onak ve vinařské Francii to žije. Už jsem tu dříve psal o „teroristech“ vypouštějících tanky s levným dovozovým vínem a nedávno zase o vyděračích hrozících otrávit legendární burgundskou vinici. Teď zase aktivisti likvidující GM vinice. To u nás je klid, tady se maximálně míchají do lokálních vín dovozy a pančuje burčák. Teda pokud nedávný požár Nového vinařství někdo nezaložil…

P.S. Ani nevím, proč jsem k tomuhle zápisku přihodil fotku viz výše. Asi proto, že je z Alsaska, a už dlouho mi tu ležela… nic hlubokomyslného v tom nehledejte :o)

Zobraz celý článek...

úterý 17. srpna 2010

Německý ryzlink osmkrát jinak

von_buhl_riesling O ryzlincích jsem tu psal už tolikrát, že nic moc objevného asi pro dnešek nevymyslím. Tento článek je shrnutím degustačních poznámek k osmi vínům z Německa, pravlasti téhle úžasné odrůdy, které jako ukázku svého portfolia prezentoval dovozce Domaine R&W v prostorách salonu Paukert (sál v domě nad tím slavným lahůdkářstvím). Chutnala se vína suchá i sladká ze zásadních vinařských oblastí, od vín úplně základních po zajímavý archiv. Cílovou skupinou (alespoň tak mi to připadlo) byl spíše ten, kdo se s německými ryzlinky a víny od Domaine R&W teprve seznamuje, ale to mi nebránilo si je i tak přechutnat, dobrých ryzlinků není nikdy dost. A ještě jsem si mohl osahat různé druhy břidlice z jednotlivých ryzlinkových terroir :o)

dr_l_riesling_dry Začínáme na Mosele s Riesling Dr. L trocken 2009 od Weingut Loosen, základního vína „na pití“ z nakupovaných hroznů, které ale při svém příchodu slavilo úspěch po celém světě a všichni se až divili, jak kvalitní může být. I já jsem nad ním halekal nadšením a to opakovaně, především v ročníku 2006 a 2007. Přiznám se, že nulaosmička mne bavila o něco méně a nedávno ochutnaná nuladevítka (ovšem čerstvě přivezená, přikládal jsem to tomu) poněkud nudila. Teď při přechutnání již odpočinuté mám v poznámkách bledou barvu, jemnou perličku čerstvého vína, jednodušší svěží květinovou vůni s trochou „candy“ ovocem. V chuti suché, svěží, ucházející kyselina, dobrá délka. Korektní pití k jídlu a na lístek restaurace, ale pro mne naprosto bez dřívějšího „X-faktoru“ a důvodu zakoupit domů.

von_buhl_riesling_dry Následující vzorek pocházel z Pfalze, od většího avšak velmi kvalitního Weingut Reichsrat von Buhl, šlo o jejich základní suchý tichý Riesling Q.b.A. 2008. Trochu hlubší barva se zlatavým tónem, klasická, nádherná čistá vůně, výrazná, lehce „petrolej“ (barvy & laky), květiny, dost povedené. V chuti suché s říznou kyselinou, avšak vyvážené, med + petrolej, délka. Na kategorii víc než povedený kousek a byť je o trochu dražší než Dr. L (240,- Kč vs. 300,- Kč běžná cena jedné lahve), tak ho poráží s obrovským náskokem. Navíc mne oslovuje i viněta. Prostě sedlo.

wolf_jesuitengarden_rieslin A v Pfalzi zůstáváme, tentokrát s Weingut J.L. Wolf (které má pod palce Loosen a jede zde „sušeji“ než na Mosele) a Riesling Jesuitengarten spätlese trocken 2007 G.G. (Grosses Gewächs, jakési „grand cru“ pro vinice s ryzlinky v Německu). Barva opět hlubší do zlaté, již trochu nazrálejší efektní vůně, petrolej, sušené bylinky, exotičtější ovocité vrstvy, propolis a k tomu všemu kdoule. Omamná a moc fajn aromatika. Chuť je suchá, čistá, vzletně lehčí ale přitom dostatečně důrazná, ovocitost s kyselinou zařezávající se do jazyka, dost povedená struktura a slušný bylinkový dojezd. To se mi hodně líbí!

donnhoff_Norheimer_Dellchen Další zastávkou je Nahe s Riesling Norheimer Dellchen spätlese trocken 2004 v podání Weingut  Dönnhoff. O vinaři i tomto konkrétním víně je zde celý delší článek. Hlubší zlatavá barva, komplexní nazrálá vůně, efektní, trochu barvy & laky, lípa a lipový med, čajové výluhy, složitější a nutící čichat dál a dál. Což má smysl, protože proti nádherné vůni je chuť o trochu jednodušší, sice je tam tak nějak všechno důležité a očekávané (říznost kyseliny, sladký dotyk medu a tak), ale něco tomu chybí. Možná potřebuje další čas, je zrovna v takovém „problematickém věku“, ale krásná aromatika mne prostě naplnila větším očekáváním.

zilliken_butterfly_riesling Pátý vzorek je skok dolů v žebříčku kvality a nahoru v obsahu zbytkových cukrů. Přesunujeme se do oblasti Saar (ještě nedávno to byla Mosel-Saar-Ruwer, od roku 2007 se oblasti označují zvlášť) a k Riesling Butterfly Feinherb 2008 od jedné z místních špiček, Weingut Geltz Zilliken. Feinherb na vinětě značí, že nemáme tu čest s úplně suchým vínem, ale „vyváženým“. Tenhle historický výraz má poněkud volnější výklad, někdo ho používá na vína projevující se v podstatě jako suchá, ale která se jako taková už nevejdou do zákonných tabulek co tento pojem definují. Častěji jím však vinaři nahrazují méně populární halbtrocken. Spíše bledá barva, mýdlovo-ovocně kompotová vůně, hruška, jednoduché ale čisté. V chuti nasládlé, ale s moc fajn vyvažující kyselinou, med, jednoduché, taková neurážlivá líbivá záležitost „pro všechny“ na nějakou oslavu. Jenže při třech stovkách za láhev… já vám nevím.

dr_l_polo Posun na Moselu k dalšímu Riesling Dr. L 2009 od Weingut Loosen, ovšem tentokrát jde o variantu s nízkým alkoholem a vyšším zbytkovým cukrem. Opět spíše bledá barva, mladá a lehce bonbónová ovocitost do citrusů. Perlička, sladší chuť s dostatečnou fajn kyselinou, tak snadno pitelné až vyvolává dojem ovocného džusu. Slušná délka, v pohodě líbivý slaďák. Ten cukr je tam docela přirozeně, nepůsobí násilně a víno není ulepené.

robert_weil_rheingau K závěru se blížíme s Weingut Robert Weil a jeho Rheingau Riesling spätlese halbtrocken 2007, což by měl být (nejen dle jména) ukázkový „rýnský ryzlink“ v jeho polosladké variantě na nižším alkoholu. Barva nijak hluboká, ovšem vůně s již výraznějšími stopami nazrávání, barvy a laky, bylinky, med, lípa, citrusy. Vůně je taková jakoby štiplavá, chceme se mi pšíknout a do poznámek píšu „alergie na pyl“. V chuti jasný zbytkový cukr, ale vyvážen živou skvělou kyselinou, dostatečná délka, dobře pitelné. Ale hodně mladé, dal bych mu čas.

zilliken_Saarburger_Rausch_
O tečku na závěr se postaral Riesling Saarburger Rausch auslese 1995 z Weingut Geltz Zilliken, tedy oblasti Saar. A levou zadní dokázal, že mladé ryzlinky mohou být výborné pití, ale teprve lahvové zrání, které zvládají více než dobře, jim dodává ten pravý rozměr a přivádí je do podoby, pro kterou tuhle odrůdu tolik lidí miluje. Hlubší zlatá barva. Příjemná bylinko-čajovo-minerální vůně, komplexní a propracovaná, barvy a laky, kouř, stará lakovaná skříň u babičky. Sladší ale vyvážené, kulaté, komplexní, exotický likér, med, dlouhá dochuť… prostě paráda a pocitovka. To vše při neuvěřitelně nízkých 7.5% alkoholu.

nemecke_ryzlinky
A teď něco pro pobavení. Němci mají trochu problém se zbytkovým cukrem, mnohá vína jedou poněkud líbivějším stylem vyšších zbytkáčů, ale zároveň se to tak nějak snaží tajit na vinětách. Pak se setkáváte s výrazy jako Feinherb (viz popis výše). Nyní se prý objevuje i další slovní spojení, který by se hodně hodil vinařům na Moravě – „harmonisch trocken“. Ano, ta „harmonie“ v suchosti spočívá v tom, že je tam zbytkový cukr :o)

bridlice

P.S. Vůbec nevím, kde jsem sebral ten pitomý stín na fotkách vinět.

Zobraz celý článek...

pondělí 16. srpna 2010

Kanadské červené co bych pil i častěji

five_vineyards_cabernet_mer Mé oblíbené vinařské země v Evropě, včetně produkce Čech a Moravy, mne zaměstnávají víc než dost, ale občasný odskok někam za oceán si užiju. A to obzvláště v případě, že jde o něco vyloženě exotického a u nás prakticky neznámého. Už jednou jsem tu psal o víně z Kanady, ale to šlo o asi jejich nejznámější styl produkce, tedy víno ledové, sladké. Už tolik se nemluví o jejich vínech červených, která možná nemají tolik sluníčka jako kousky třeba z Kalifornie, což jim ale nic neubírá na charakteru. Já teď měl možnost popíjet vyorek z Mission Hill Family Estate (web), moderního velkého vinařství v provincii Britská Kolumbie, konkrétně pak v apelaci okolo jezera Okanagan (která se táhne v pruhu 160km dlouhém směrem na sever od hranic státu Washington v USA, kde vznikají jedna z nejúžasnějších červených, byť ve světě se stále mluví jen o Kalifornii či případně Oregonu), to vše pod dohledem vinaře, který se narodil a proslavil na Novém Zélandu. Chutnal jsem směs Cabernet Merlot 2003 z řady Five Vineyards, tedy vyzrálejší kousek úplného základu jejich produkce, vín míchaných z více různých částí celé té apelace (ale ne všech pěti, podmínky se v jednotlivých částech očividně dost dramaticky liší a tomu je přizpůsobena i odrůdová skladba). A kdyby takhle vypadalo více vín, to bych si mlaskal!

Jde o kombinaci Cabernetu Sauvignon a Merlotu s doplňkem Cabernetu Franc, tedy taková jakoby „Bordeaux směska“. Na lahvi kovová záklopka, korek jen lepený z drti s pevnou dvojploškou, na vinětě (vzhledem taková dost supermarketová, tahle vína opravdu jdou do běžných obchodů a restaurací) základní detaily i delší textový popis. Barva lehce nazrálá švestková. Vůně ovocitá, spíše červené čerstvé ovoce, trochu chladnější projev, zauzené, vliv dřeva, nekomplikované ale veskrze příjemné a ne vyloženě jednoduché. V chuti ovocité, šťavnaté, kyselina ve skvělé harmonii, nazrálé, tříslo spíše ohlazeno a již jen náznakově, skvěle pitelné decentně barikované červené. Spíše elegance a vyváženost než plnost a intenzita. To mne baví, dost styl starého světa, něco zpoza oceánu bych netipoval ani náhodou. Cena nových ročníků je v přepočtu někde na třech stovkách, tedy v Kanadě. Na víno určené spíše rovnou k vypití a ne archivaci nečekaně skvělý výkon.

Pili jste už někdy víno z Kanady? Vyhledáváte vzorky z málo známých regionů a neodoláte vyzkoušet nějakou podivnost, či spíše zkoumáte oblasti už jinými prověřené a známá „bezpečná“ jména? Vaše „nejexotičtější“ víno?

Zobraz celý článek...

pátek 13. srpna 2010

Alkoholické pohovory, sherry pokutovaná, Moldávie zakázaná a předražené restaurace

sklenka_oblek Když budete pít alkohol na pracovním pohovoru, zvyšuje se pravděpodobnost, že práci nedostane. Alespoň to říká výsledek experimentu, který provedli na University of Michigan a University of Pennsylvania. Zástupci středního managementu (šest stovek), kteří sledovali video s dramatizací pracovního pohovoru, vnímali žadatele o práci jako méně inteligentního, pokud si místo nealka objednal skleničku rozlévaného Merlotu, a to i v případě, že si tentýž nápoj objednal i manažer. Pokud si ale manažer na videu dal nealko (colu) a žadatel o práci víno, byl „potrestán“ ještě nižším hodnocením. Kdo ví, jestli za to nemohl ten Merlot, třeba kdyby si ten člověk objednával něco stylového… :o) Jen doufám, že až budu jednou hledat práci, nenarazím na zaměstnavatele, který čte tenhle blog. To by mi objednávka pomerančového džusu asi už v ničem nepomohla…

Decanter přinesl zprávu, že Rusko celoplošně zakázalo dovoz vína (a já bych doplnil, že ruská celní správa to vzala šmahem a zákaz se vztahuje i na ostatní vinné produkty, například brandy) z Moldávie na svůj trh, který je pro tuto zemi suverénně největším. K podobnému zákazu došlo již v letech minulých, ale byl následně uvolněn. Hlavní hygienik nedávno o moldavském víně prohlásil, po zabavení 50.000 litrů z bezpečnostních důvodů, že se hodí „na natírání plotů“. Jen během tří týdnů do 15. července prý bylo půl milionu lahví označeno jako „nízké kvality“ a více než devadesát partií nesplnilo hygienické standardy. Pro Moldávii představuje vinařství pětinu národní ekonomiky a v tomto oboru pracuje čtvrtina všech oficiálně zaměstnaných. Kam asi ta vína půjdou teď? Můžeme očekávat ještě větší záplavu levných moldavských vín, a to nejen v lahvích, ale i v celých tancích putujících „potajmu“ do našich vinařství? A jak velká část sporu je způsobena zdravotní závadností vína a kolik z toho jsou důvody ekonomické či spíše politické?

sherry sklenkaV Jerezu se udělovala pokuta a docela vysoká, skoro sedm milionů euro. Devítka zásadních producentů mé milované sherry (v sestupném pořadí dle výše pokuty: Williams & Humbert, José Estévez, Barbadillo, González Byass, Emilio Lustau, Pedro Romero, J. Ferris a Caydsa, Ruiz Mateos pokutu nedostal díky spolupráci při vyšetřování), oborová organizace Fedejerez a místní apelační orgán Consejo Regulador byli usvědčeni z manipulování cenami, kartelovou dohodou na minimální cenu především základních levných sherry do běžných obchodů. Tahle devítka producentů (pokud se nelegálně spojí) na ně má de-facto monopol, dvě výše uvedené organizace to nechávaly bez povšimnutí. Oliver Styles na svém blogu téma celkem zajímavě rozebírá a provádí srovnání se současným stavem velkých Bordeaux, kde část obchodník praktik taktéž některé ty zakázané dost připomíná.

Magazín Eater připravil zajímavý článek o vinných lístcích v některých restauracích New Yorku, celkem depresivní čtení nejen o cenách, ale i dalších selháních. Od ujetých marží (1000%), přes naprosto scestné výběry vína vzhledem k typu restaurace, až po „stylové“ kombinace vín z Francie v podobě legendárních špičkových Grand Cru Classé z Bordeaux a k tomu jednoho spíše základního vína z Burgundska. Člověk má hned lepší pocit, když vidí takové věci i v civilizovaných zemích a ne jen doma. I když si myslím, že napsat něco podobného o místních podnicích by nebyl zas takový problém. Rozhodně ne pokud se budeme bavit o cenách…

villa_richter Schválně jsem se po delší době mrknul do vinných lístků dvou restaurací, do kterých bych už dlouho docela rád šel zkusit jídlo, ale vždy mne odradila cenová politika u vína. Vyloženě mne vyděsil začátek lístku podniku Piano Nobile ve vile Richter, slavné (až legendární) a všem známé šampaňské Dom Pérignon 2000 má maloobchodní cenu lehce přes 3.000,- Kč a restaurace hraje se zákazníkem hru „jsi-li debil, plať!“ a láhev má v lístku za 54.900,- Kč. Pokud nejde o překlep, jsou to magoři. Jinak jsou jejich marže taková ta „klasika“, za láhev běžných tichých vín zaplatíte tak trojnásobek MO ceny. V zásadě „příjemné překvapení“, ze začátku tam i vína do dvou stovek byla přestřelena ještě výrazněji. Od lístku restaurace Céleste v Tančícím domě jsem utekl při pohledu na své oblíbené Château Chasse-Spleen, které tu nabízejí v mladém (a ještě daleko od ideálního stavu k pití, nutno dodat) ročníku 2006 a chtějí za něj 2400,-, MO cena je někde okolo sedmi stovek. Co dostanu za těch 1700,- navíc, co bude chybět u vína, na kterém mají třeba „jen“ pět stovek (Veltlín z Nového vinařství tu je za sedm stovek, v obchodě ho dáte rozhodně dost pod stovky dvě)? Dost přemýšlím, jaký zázrak bude Merlot od Vinařství Vinohrad, záležitost za 200-300,- Kč, když v Céleste stojí stovek třináct. Já vám nevím, ani se mi nechtělo hledat dál…

Zobraz celý článek...