Před nedávnem jsem tu publikoval dvoudílný fotodeníček z výletu do Burgundska. Cestou zpět jsme to s P.J. vzali ještě přes Alsasko, opravdu jen letem-světem, hlavních cílem bylo prozkoumat slavnou vinici Rangen. Při hledání co nejvhodnější polohy, jak to místo vyfotit, mi přišlo, že naše ženy (sedící v autě a sledující, jak mokneme a bahníme si boty) už pomalu přecházejí z pobavených úsměvů a výrazu „je to blázen, ale mám ho ráda“ do lehounce hysterického „jeďte už sakra, nic tu není, jen kopec v mlze a továrna s ochrankou“. Nejdříve to totiž vypadalo, že Rangen půjde dobře nafotit z nádvoří místní polozbořené zinkovny, ale zas tak super ten výhled nebyl. Městečkem Thann prochází říčka Thur, která komplikovala přejezdy z místa na místo hledáním mostů. Lilo, všude nějaké otravné baráky či ploty. Některé části té vinice se prostě focení bránily jak to jen šlo a když už se podařilo najít vhodné místo, lilo zrovna tak, že vinice na svahu prakticky nebyla vidět. No otrava. Každopádně jsme si říkali, jak bude fajn si časem posedět nad fotkami, nějakou lahví z Rangenu a zavzpomínat na opakované přejezdy mostu a slepé cesty na dvory továren kvůli jednomu detailu zamlženého kopce. A jelikož se nám nečekaně podařilo láhev opravdu zakoupit, uskutečnilo se „francouzské odpoledne“ (o dalších vínech časem) hned včera.
Grand Cru Rangen je v mnoha ohledech velmi speciální poloha. Nachází se u obcí Thann a Vieux-Thann (kde se mohou chlubit, že všechny pod ně spadající vinice jsou jen a jen Grand Cru) a jedná se o nejjižnější z alsaských Cru. Navíc ale velmi působivého vzhledu, vinice šplhají od 340 do 470 metrů nadmořské výšky a strmost svahů je v některých místech až neuvěřitelná (na fotkách to ovšem tolik nevynikne, museli bychom se dostat na jiné části vinice). Vinobraní tam v některých částech připomíná spíše horolezeckou soutěž, probíhá odshora dolů a sběrači mají na sobě postroje a jsou uvázání lanem, sesbírané hrozny spouští dolů na takových jakoby „sáňkách“. Navíc je Rangen asi jedinou vinici v Alsasku s vyloženě vulkanickým podložím, což mu na výjimečnosti jen přidává. Na jeho úpatí teče říčka Thur, která by se měla podílet na snížení rizik jarních mrazíků. Celkově je to poloha s velmi specifickým mikroklimatem (hojně podporuje třeba vznik botrytidy a sladkých specialit), hromadou minerálních látek v půdě a vůbec místo, které vyloženě láká ochutnat něco z vín, která na něm vznikají. Bohužel je dělá jen několik málo vinařství, neslavnější z nich je určitě Zind-Humbrecht, a ceny nebývají zrovna nízké. Asi nejsnadněji se lze dostat k Pinotu Gris a Rieslingu od Wolfbergerů.
Cave Wolfberger (web) sdružuje na 800 zemědělců z Alsaska, jedná se o jedno z prvních vinařských družstev ve Francii. Disponují více než 1300 hektary vinic (okolo 500 hektarů v okolí Eguisheim, kde také sídlí) a dalšími plochami s jiným ovocem, v jejich sortimentu jsou krom vína i kvanta výborných pálenek. Chytré knihy doporučují poměrem ceny ke kvalitě hlavně jejich crémanty (a jsou opravdu slušné, ovšem o tom později, několik vybraných lahví si teď doma syslím) a velmi kvalitní sladká vína, ale pil jsem od nich dost povedené záležitosti napříč kvalitativními řadami a odrůdami. Je to sice veliké družstvo, ale rozhodně umí připravit i výborné víno. Nevzpomínám si, že by mne něco vyloženě odrovnalo, ovšem mnohá vína mi moc chutnala a i v základních řadách za pár euro mi přijdou jako celkem spolehlivé pití. Palírny a prodejny mají na několika místech Alsaska, hlavní největší provoz sídlí v moderní budově u Colmaru, společně s obrovskou firemní prodejnou, kde najdete i pěknou polokruhovou degustačně-prezentační místnost. Ten barák je takový vinný supermarket s vlastním parkovištěm zaměřený jen na jejich produkci a otevřený sedm dní v týdnu, připravený k odběru po lahvích i kartonech a s kupou doprovodného zboží, od čokolád po otvíráky a sklenky s jejich logem.
Ale teď už k vínu, je jím Wolfberger Riesling 2005 Grand Cru Rangeg. Klasická alsaská flétna s vinětou, kde dominuje název vinice, a plným kvalitním korkem (s mazlavým, jakoby povoskovaným, povrchem). Víno má krásnou hlubokou zlatou barvu, jiskřivě čistou. První přivonění evokuje přezrálou květinovost a víno, které snad už mělo být nějaký ten rok vypito, což mne trochu vyděsí, ale jelikož se toto neopakuje v chuti a postupně ustupuje i ve vůni, zas se uklidním :o) Vůně je květinová a silně medová s náznakem barev & laků (petrolej), trochou bílého ovoce a mineralitou až do kouřového křísnutí křemenem. Chuť suchá, plnější, kulatá, bohatá a vyvážená, víno je pěkně strukturované, velmi dobře postavené. Působí i přes pouhých 12.5% alkoholu až mohutně, nějaký ten zbytkový cukr je ovšem perfektně obalen kyselinou, celé se to pije moc dobře. Je to takové snad až trochu „líbivé“, přes všechnu tu bohatost a koncentraci složek neskrývá detaily a drobné nuance, není nutno nic objevovat, dává na odiv vše rovnou. Člověk by čekal, že víno pocházející z tak náročně obdělávané vinice bude o něco „drsnější“, ale tahle povaha terroir se očividně nepřenesla a dominuje spíše vyzrálost hroznů. Jako vzpomínka na výlet skvělé pití, nestěžuji si :o) Přiznávám ovšem, že jsem čekal trochu více.
