Nějak mám pocit, že čím častěji ochutnávám víno a piju různé zajímavé kousky, tím méně časté jsou momenty až takového toho dětského nadšení, úžasných překvapení. Vše je tak nějak „analytičtější“ a když už ve sklenkách končí víno, které by mělo být opravdu špičkového (byť třeba „papírově“, cenou, tomu neodpovídá), tak to obvykle vím předem. Svým způsobem mne ta fáze před pár lety bavila víc, užíval jsem si mnohem více momentů čirého potěšení z vína bez balastu okolo. A to je víno stále koníček a neživím se jím. Tenhle rozvleklý úvod píšu především proto, že páteční láhev mne zastihla nepřipraveného a prostě dostala. A nečekaně přitom šlo o Bordeaux, o kterém se tvrdí, že tam to je dané, jasně rozdělené a není moc co objevovat, vše je obodováno slavnými kritiky, drahé a vůbec. Pravda je to ale jen tak napůl, slavná jména se sem tam pokazí a jiná naopak povstanou z popela, jako v případě Château Seguin.
Nejdříve je nutné upřesnit, o jaké Château Seguin (web) se jedná. Dnes je řeč o tom sídlícím v oblasti Pessac-Léognan. Existuje totiž ještě jedno, Château de Seguin, které je s 200ha jedním z největších producentů v jiné části Bordeaux, Entre-deux-Mers. Náš producent z Pessac-Léognanu (největší hvězdou této, čím dál větší pozornost strhávající, oblasti je samozřejmě 1er Cru Classé Château Haut-Brion, jediné z původní nejlepší čtyřky v klasifikaci z roku 1855, které nesídlí v Médocu) hospodaří na zhruba 31ha a to pokud možno co nejrozumněji (například žádné pesticidy a herbicidy), z těchto vinici pak připravuje tři různá červená (Château Seguin, druhé víno L'Angelot de Seguin a do dvou tisíc lahví speciálního cuvée z nejlepších poloh a nejpovedenějších sudů Confidence(s)) a jedno rosé. Jméno château vychází ze spojení slov „přítel“ a „vítězství“. Vinice byly dlouho zapomenuty, ke znovuzrození dochází až ke konci osmdesátých let minulého století s rodinou Darriet a následně s investicí skupiny Foncière Loticis v roce 1999 (ta přinesla především kvalitnější technologii do sklepa a možnost co nejpečlivější ruční práce na vinicích, které se konečně každým rokem dostávají do rozumného věku). V posledním vydání „bible“ Bordeaux od Roberta M. Parkera zatím ještě nejsou, ale nejméně od ročníku 2004 už je pravidelně chutná a boduje, stejně jako Jean-Marc Quarin (kterému se obzvláště líbí), Jancis Robinson a další. Víno tedy opět objevují pro svět velcí kritici, ale zatím ještě nedosáhlo slávy svých přilehlých kolegů, byť bodové hodnocení neustále stoupá. Ročníku 2008 Parker udělil přes devadesát, což může znamenat, že jej definitivně umístil „na mapu“. U nás jej začal velmi silně propagovat Tomáš Dominec a to až tak, že jsem po nějaké té lahvi objednal v kampani En Primeur pro ročníky 2007 a 2008, aniž bych toto víno předtím chutnal. Z následujících řádků můžete posoudit sami, jakým textem jsem se nechal přesvědčit:
„Nezávislý kritik J.M. Quarrin letos mimořádně ocenil dvě vína - Ch. La Mauriane (bylo v nabídce) a zcela neznámé Ch. Seguin. Obě získala hodnocení vyšší než řada klasických slavných jmen (Malescot, Lascombes, Beychevelle...). Posilován zájmem p. Stejskala (jehož tímto zdravím) snažil jsem se k tomuto vínu po celou dobu kampaně nějak dostat. Nešlo to a nešlo, až se mi podařilo na dálku uhranout jednu obchodnici, která se dnes ráno propracovala přímo k majiteli chateau a několik bedniček tohoto tekutého skvostu pro nás získala.“
„Z Bordeaux jsem vám přivezl nejen deštivé počasí, ale také vzpomínku na úžasnou degustaci vín na Ch. Seguin. Z celkového hodnocení vína je jistě nutno odečíst podvědomé body navíc, o něž se postaral oheň v krbu i maso, pro něž jel majitel 80 kilometrů (znáte tu francouzskou mizérii, když chce člověk sehnat někde něco pořádného k jídlu...), rybníček s kachnami i chateau v podobě maison coloniale, v němž se to celé odehrávalo. Ale i po tomto odečtu zbývá fantastické víno té nejvyšší třídy, které, jakmile bude trhem opravdu objeveno, bude stát zcela jiné peníze. Za což dám hlavu na špalek. (Původně jsem chtěl nabídnout "jistotu desetinásobku", ale to bych tomu asi moc nepomohl.... ).
Ch. Seguin je v ročníku 2008 za 457,- Kč a jednáme o dodávce předcházejících ročníků. Ač z Pessacu, je to spíše víno médockého typu díky převaze Cabernetu i skvělé štěrkové půdě.
Majitele jsme pozvali do Prahy a jeho odpověď byla odpovědí pravého Francouze: "Rád přijedu - dá se tam někde dobře najíst?"
Přiznám se, že tohle všechno, i vzpomínku na utracené peníze za předobjednávku několika mladších kousků, jsem nějak vypustil z hlavy a láhev Château Seguin 2004 otevíral jako duše čistá, informacemi neposkvrněná. Víno je postaveno s převahou Cabernetu Sauvignon, je ho zhruba 60%, doplněno Merlotem. Klasická zelená Bordeaux láhev, kovová záklopka a plný korek. Viněta podává pouze naprosto základní informace a navíc je taková nějaká divná a lehce kýčovitá, v regále by mne to asi moc nezaujalo. Ovšem víno ve sklence už ano. Barva je až nečekaně temná rudá, prakticky neprůhledná, v lahvi jsem navíc zvířil i dost depotu. Vůně hodně intenzivní, příjemná temně ovocitá s dotykem kávy, šťavnaté čerstvé drcené ovoce, kamenitá mineralita. Později se rozvíjí do jemnějších tónů a elegantního projevu s trochou herbálně-květinových aromat, snad moruší, a vzácného dřeva. V chuti tak akorát plné (a přitom jen 12.5% alkoholu), příjemně ovocité, ideálně kyselin a minerality, skvěle strukturované, je potěšení víno válet po jazyku a užít si každý doušek, láká k napití zas a znovu pokaždé, když výborná dochuť pomalu odezní. Baví mne i vzácně (na tenhle ročník, poslední rok mám u mnoha nulačtyřek problém s jakoby „vysychajícím“) příjemně vystavěné tříslo, ne vyloženě sametově hebké, spíše sepraná džínovina, ale moc fajn na nošení :o) Elegantní starosvětské a výborně postavené víno, naprosto skvělá pitelnost bez nutnosti velkého přemýšlení při dostatečné komplexitě pokud máte zájem se tím zabývat a zkoumat. A to by přitom nulačtyřka měla být jejich asi „nejméně povedené“ víno za posledních pět let!
