Na včerejší (jedné z nejzajímavějších za hodně dlouhou dobu, ale o tom později) ochutnávce se mi už poněkolikáté stala taková nepříjemná věc. Jeden z účastníků mi tak jako tajemně sdělil, že čte tenhle blog, ale občas jsou tu děsné kraviny a musí se jen smát, jak chybné poznámky k tomu či onomu vínu mám a jak jsem ho nepochopil. V tomhle konkrétním případě mne to zamrzelo dvojnásob, protože víno jsem údajně sestřelil pro to, že bylo „přírodní“ a já tenhle směr vinaření nemám rád. Co to, zrovna já? Bohužel konkrétní informaci, o které víno či článek šlo, jsem se nedozvěděl. Ale podobnou debatu, rozhovor k obvinění typu „to hodnocení bylo úplně mimo“ či „nemáte rád Moravu a je to vidět“, jsem si absolvoval už dříve. A já vás prosím… nesmějte se u obrazovky, jaký jsem pitomec, a následně mi své poznatky nesdělujte hezky soukromě (ale oceňuji, že alespoň z očí do očí) lehce pod vlivem alkoholu na degustaci, ale napište to rovnou sem do komentářů, mimo jiné i od toho tu jsou. Nemám patent na rozum, nejsem profesionál (trochu mi to připomíná jednu děsivou debatu na jiném webu, mnozí jistě vzpomenou…), mohu tu napáchat chyby či v průběhu let pozměnit názory, mohu hodnotit nějak rozjetou láhev a nepoznat to, mám specifický vkus a občas i blbou náladu. Ale pokud vy víte, jak je to správně (obzvláště pokud jde o nějaký faktický údaj zde uvedený nesprávně a ne jen degustační poznámky), nenechávejte si to pro sebe, opravte mne a podělte se s ostatními. Jinak budu ty reakce až na ochutnávkách brát jako typické hospodské plky o politice, tam toho taky každý nakecá spoustu a skutek utek. Tolik mé dnešní (doufejme spravedlivé) rozhořčení, fakt mne to včera vytočilo. Ale když už jsem v tom…
Na té ochutnávce padl i dotaz, kdy jsem se jako rozhodl, že už můžu veřejně psát o víně (nebyl ovšem položen útočně, na rozdíl od obvinění o přírodních vínech, navíc doplněné o dotaz/jízlivou poznámku „a jak vám (ne)chutná tady, to si zase počtem, co…“), založit si na to téma dokonce vlastní web. Co na to říct a nebýt samolibý? Psát o víně (nejdříve na výstižně pojmenovaný web O víně a následně občas do tematických časopisů a především sem) mne napadlo v momentě, kdy jsem získal pocit, že toho vím o tom či onom tématu více než průměrný konzument a jsem schopen se o své poznámky pravidelně podělit tak, aby to někomu dalšímu cosi přineslo. Zda se mi to daří či ne už nemohu rozhodnout sám. Ale od začátku tu jasně varuji, ať si každý udělá vlastní názor a nebere to, co tu plácám, jako nějaké dogma, absolutní pravdu. Stejně jako budete polemizovat s recenzí na film a řešit, jestli je úplně mimo Mirka Spáčilová či tentokrát vámi kladně přijatý snímek více pohaněla Darina Křivánková, tak máte plné právo nesouhlasit s čímkoliv, co tu plácám (aniž bych chtěl tvrdit, že rozumím vínu tak, jako ony filmu). A navíc to dát úplně veřejně najevo!
A pokud vás rozčiluje, že tu občas něco výrazně kritizuji (aniž bych měl tu či onu certifikaci, vinařskou školu či kdy vyrobil alespoň tisíc lahví vína, pokud chcete munici do debaty), tak prosím čtěte především reklamní materiály vinařství, PR články v leckterých časopisech (tam bude kritiky méně) či prostě někoho úplně jiného a méně konfliktního. Ano, mám svůj názor, vkus, nikdo mne za zdejší texty o víně neplatí a píšu a budu si psát co chci. Protože mohu a protože chci. Není to omluva pro faktické chyby, ty mi prosím omlaťte o hlavu jak nejrychleji to půjde.
Mám rád ryzlinky a pinoty, což ale zároveň znamená, že na ty ne úplně povedené (z mého pohledu, jako ostatně u všeho ostatního) jsem přísnější než na jiné odrůdy. Mám rád vína připravovaná co nejméně „manipulovaně“ a je klidně možné, že nějakému takovému budu trochu nadržovat, zatímco u někoho, kdo se chlubí enzymy a kvasinkami, budu kritičtější (a jak by ne, tam přeci už prostor pro nedokonalosti být ani nemůže…). Ale to, že je víno „naturální“, ještě neznamená, že mu budu odpouštět vady, víno musí být především dobré. Nejsem profík, jsem nadšenec a hodnotím subjektivně, i když dělám všechno proto, aby to bylo co nejpoctivěji a podobné své libůstky do toho tahal co nejméně. Ale jde to těžko. Nadšenec do Frédérica Chopina asi bude hodnotit náhodně zaslechnutý koncert nové trash metalové kapely o dost jinak, než fanoušek této hudby či úplně běžný konzument popu v našich rádiích (a každý si rozhodněte, zda jsou naturální vína spíše Chopin či trash metal a co je ve víně současná popina). Špičkový hudební profík možná dokáže, bez emocí a objektivně, posoudit jak ten klavírní tak metalový koncert. Ale já u vína profík (rozuměj někdo, kdo se tím živí a z mého pohledu to má mnohem komplikovanější) nejsem a emoce a vkus do toho tahám a tahat budu :o)
Což mne mimochodem přivádí na další zábavnou věc. Obrovské procento lidí, kteří na webu píší o víně, pravidelně se účastní ochutnávek a vůbec představují nadprůměrné konzumenty vína, je z IT či jiných silně technických či řekněme „matematicky přesných“ oborů. Říkám si, zda to nemá nějakou přímou souvislost s tím, že po dni vyplněném syntaxemi, normami a „exaktním a jasně definovaným“ (v uvozovkách, já těm krabičkám věřit přestávám…) chováním počítačů potřebujeme něco méně vypočitatelného, živelnějšího, přirozenější, hůře zařaditelného do škatulek a tabulek. Ale třeba je to úplně jinak, že jo…
