Už jsem se tu opakovaně zmiňoval (dokonce, hrůza z covidových časů, ve formátu videa…), že mám rád odrůdu Mencía a dost vyhledávám vína hlavně z Bierza, obzvláště z okolí Valtuille de Abajo. A taky že mezi mé oblíbené vinaře patří Raúl Pérez, rocková hvězda současného španělského vinařství. Raúl má… jednu takovou „charakterovou vadu“. Dělá strašně moc různých vín! A to i když nepočítáte projekty na kterých je jen konzultantem. Občas je upřímně trochu problém se v tom vyznat, v těch různých kombinacích názvů, vinic coby podtitulek jména projektu a naopak projektů nesoucích jméno vinice či obce a podobně, ve výsledku navíc s dost podobnými vinětami. Stručnost webových stránek (mírně řečeno!) podpořená tím, že chaos a rozporuplné informace mají i různí dovozci a distributoři, ničemu nepomáhá. Viděl jsem opakovaně špatně uvedená vína na lístku v restauracích, ale sám v tom občas trochu plavu a uspořádat si různé varianty vín Ultreia, Vizcaína, Valtuille či jen Raúl Pérez chvilku zabere :-) I jen všemožná lahvování s nápisem El Rapolao se mohou lišit velmi dramaticky, od desítek let rozdílu věku keřů, přes zpracování ve velkých sudech přes malé ovlivněné flórem až po amfory. A cenovka může lítat stejně dramaticky :-)
Každopádně právě o El Rapolao dnes bude řeč. Tohle paraje, specifická poloha která je i jednou z klasifikovaných v Bierzu a povolených uvádět na vinětách, patří podle Péreze mezi to nejlepší, co oblasti nabízí, a dlouhodobě ji propaguje jako jakési tamní „Grand Cru“. Ještě než šlo uvádět jména vinic na vinětách, tak si Rapolao registroval alespoň jako značku, ale po zavedení klasifikace ji dal volně k dispozici. Úspěch jeho vín byl zřetelně tím, co ponouklo další vinaře se původem v El Rapolao chlubit (viz např. vinařství Pago de Valdoneje, Dominio de Anza či Castro Ventosa, aktuálně je tam přes 30 různých pěstitelů). Tahle poloha je docela vysoko položená, 530 až 610 metrů, a navíc orientovaná na západ a některé části lehce na sever. Patří mezi nejchladnější místa v oblasti a v minulosti poněkud ztratila na oblibě, takže bylo snazší a levnější tam nakupovat pozemky, což teď už poněkud neplatí. Ze snadno pochopitelných důvodů má v současných změnách klimatu hodně co nabídnout. Výsadby jsou povětšinou starší až velmi staré (hodně přes sto let) a je tam nejen Mencía, ale i Bastardo (aka Trousseau), Alicante Bouschet, Malvasía, Godello a dokonce nějaký Merlot. To vše především na různě kompaktní jílovité půdě s větším či menším množstvím oxidů železa a částmi s podílem písku a štěrku.
Ve sklence mi tentokrát skončilo víno La Vizcaína El Rapolao 2020. O řadě La Vizcaína už jsem se zmiňoval, vinař v ní „zkoumá“ specifické jednotlivé vinice v okolí Valtuille. V ročníku 2020 je tohoto vína už trochu více, nějakých 7500 lahví, podařilo se mu přidat další kousky vinic a rád by s ním ještě narostl dál (+ bude bílé z odrůdy Godello). Primárně Mencía a v minimálním množstvím další tradiční odrůdy (Bastardo a Garnacha Tintorera). A také relativně mladší výsadby, často „jen“ ze sedmdesátých let. Kvašeno spontánně a bez kontroly teploty, delší macerace (až dva měsíce, dle ročníku s větším či menším podílem třapin), školeno v 500l sudech jednou použitých, lahvováno bez filtrace do burgundské láhve s kovovou záklopkou a celokorkem. Tmavá rubínová barva. Červeně ovocné, až překvapivě energické a svěží, vlhce kamenité, višně, něco bylinek a florální linka, černý čaj a trochu kouře. Suché, čisté, šťavnaté, středně plné, opět kamenité, mladistvě svíravé, s moc pěknou zrnitou strukturou. Hlubší, trochu tmavější ovocnost v chuti, hlubší, šťavnaté. Seriózní, krásně postavené červené, už teď přístupné ale hezkých pár let zůstane v kondici. Parádní věc. Sbírá to nesmyslné body 96+ (a i základy od vinaře s přehledem 90-94), ale to už je dneska normální a úplně bych se tím netrápil, přestává to mít vypovídací hodnotu. Každopádně parádní víno to je a za zhruba 22€, které jsem za něj ve Španělsku vysolil, lituji že nemám ještě jednu či dvě láhve v zásobě. Jinak k nám vinaře dováží JoJo Wines a díky nim se na lístcích restaurací a barů začínají konečně objevovat vína v trendy podnicích po celém světě běžná už dlouho, nejen Raúl Pérez ale i třeba fantastičtí Envínate, Bodegas de la Riva a další jména…
