Biodynamicky ryzlinkový souboj

Mrknutí oka, nestřežený okamžik a dítě voní jako biodynamický rýňák a po zemi se válí tisícovka střepů z ryzlinové riedelovky. Jediný ne úplně pozitivní moment malého vinného souboje, který jsem spáchal tento týden, jméno jednoho z vín k němu úplně vybízelo. Pocházelo ze slavného pfalzského vinařství  Von Winning (web, dovozce WineGeek) a šlo o jejich základní Win Win Riesling 2012, víno pocházející ze směsi několika tratí (vinice vedou v hustějším sponu a bez nadbytečné chemie), ale připraveno stejným způsobem jako jejich prestižnější kousky, spontánní fermentací bez řízení teploty ve velkých dřevěných sudech.

Obarvená voda & nebezpečný Tramin

„Připravujeme návrh nějakého opatření, protože problém už nabývá neskutečných rozměrů.“, pravil prezident Svazu vinařů ČR Tibor Nyitray pro Lidové noviny (článek velmi doporučuji přečíst) na téma nekvalitních a podvodných vín. Ano, „nějaké opatření“ by to asi chtělo, protože problém nabývá těchto rozměrů už hezkých pár let a o většině se ví už opravdu dlouho (jen zatím nikdo, na rozdíl od průšvihu s lihovinami a metanolem, neumřel). Každopádně jsem rád, že o „pálavě“ nepíšu už jen já, ale dozví se to i čtenář běžného deníku. Pravda, dokud reportáž neodvysílá Nova nebo nerozmázne s obřím rudým titulkem „Bartošová se přiotrávila pálavou!“ na úvodní stránce Blesk, nejspíš se vše bude řešit velmi pomalu a s poklidem. Uvidíme, ale tak nějak mám pocit, že to už brzy bude rok, co Svaz vinařů veřejně přiznal přípravu strategie boje proti těmto nešvarům. Dokonce zadal analýzu u Ernst & Young, která měla mapovat černý trh s vínem. Takže teď už asi mají výsledky studie i strategii a na čase je konkrétní opatření.

Pět panáků a pakárna s kamerami v lihovarnictví

Nadšenci do destilátů to mají snazší než vínomilci. Otevřená láhev krásně vydrží, můžete srovnávat různé whisky nejen v průběhu dnů, ale klidně týdnů a měsíců. Takže i degustace se rozpočtují snáze, protože lahve není nutno dopít a cenu rozpočítávat. No a pak taky mají služby jako Flaviar (a není v tomhle konceptu zdaleka jediný). Hezky pravidelně jako předplatné, ale zakoupit možno i dle témat, vám dorazí úhledný černý balíček připomínající balení nějaké luxusní čokolády, který obsahuje pět ampulek, vlastně velkých panáků, vybraných pálenek. Lahvička je označena ryskami degustačních dávek, balení obsahuje popis a informace ke každému vzorku. Jasně, můžete vyrazit do dobrého baru a pravidelně zkoumat po panácích tam, a nejspíš vás to vyjde i levněji, ale pro introvertnější typy může být tohle víc než zajímavé :o)

Fajn dostupné Bordeaux a ambiciózní druhé víno

Château Bois de Favereau 2011 nově s podtitulkem „Cuvée Jean-Jules“ (že by příprava na druhé víno?), červené Bordeaux Supérieur z produkce négocianta J.J.Mortier & Cie, ročně ho dělají asi čtyřicet tisíc lahví, bylo v dřívějších ročnících pravidelným obyvatelem mého sklepa. Šlo o výborně udělané typické Bordeaux, s běžnou a naprosto odpovídající maloobchodní cenou u Kupmeto nějakých 240-250 kaček, které se ovšem dalo koupit jednou či dvakrát do roka v různých akcích a při větším množství klidně až o stovku levněji. Víno, které obvykle nadchlo většinu běžných konzumentů (a to tak, že ho začali kupovat v kartonovém množství, obzvláště ročník 2009 dokázal divy), ale i já ho pil bez nejmenších problémů a s chutí. Vypadá to, že s aktuálním mladým ročníkem se vůbec nic nezměnilo :-)

Riesling Schlossreben ve čtyřech ročnících

Dorazila zima, i v Praze začíná být bílo a doprava kolabuje, čas nachladit ve sněhu nějaký ten ryzlink. Je tomu už pár měsíců, co jsem zde psal o degustaci čtrnácti různých ryzlinků od čtyř vinařů. Zaujal mne na ní tenkrát, krom vinařství Dirler-Cadé ve kterém jsem následně utopil nemálo peněz, Riesling Schlossreben vinařství Jacques Iltis. Zakoupil jsem od dovozce tohle víno v několika dalších ročnících a když teď další dostal na srovnání, otevřel je všechny zároveň v takové minivertikále. Prostě víkendová studie vlivu ročníků a zrání odrůdy Ryzlink rýnský u normálního vína z ní.

Salon oranžových vín 2014

Kdyby včera přišla do Veltlínu i Vltava, a že to má v Karlíně občas ve zvyku, způsobila by katastrofu nejen na pražské hipster scéně. Autentická vína v restauracích by najednou ležela ladem, prodejci exotických druhů kávy od malých farmářů by začali chodit žebrotou a spotřeba masa ze šťastných přeštických prasátek by poklesla na naprosté minimum. Nemluvě o ztrátě v řadách vinařů z italsko-slovinského pomezí a dalších z Moravy a Slovenska. Ale řeka nedorazila, ani jiná katastrofa, a akce se myslím vydařila. Byla to prostě taková bezva párty, která davovým charakterem tak trochu sváděla více k popíjení vzorků než jejich nějakému detailnímu zkoumání, navíc kupa lidí na začátku nasadila rychlé tempo v obavě, aby jim některá vína nebyla vypita :o) Tento typ vín je samozřejmě lepší v klidu domova a věnovat jim dost prostoru než takhle v poklusu (ale to platí vlastně o jakýchkoliv slušných vínech), přesto Salon oranžových vín 2014 myslím ukázal bohatost světa oranžových, žlutých, nesířených a jim příbuzných vín a nabídl velmi fajn rozptyl vzorků.

Nejlepší víno v životě

Velmi nerad odpovídám na otázku „jaké nejdražší víno jsi v životě pil“, vyloženě mne štve, ale nevěřili byste, jak je častá. Nejprve musím rozlišit pití, ve smyslu že jsem měl k dispozici celou sklenku nebo i více (ideálně prostě otevřel láhev doma), a degustování, tedy hodnocení vína na základě nějakého malého vzorku. Ta nejdražší vína jsem téměř vždy jen degustoval. A hlavně ta otázka je už pokládána se záměrem protočit panenky a prohlásit „za to by byla dovolená v…“ nebo něco v tom duchu. Cítím se při tomto dotazu nepříjemně, možná si sám nechci přiznat, kolik peněz jsem vyhodil oknem za zkvašené hrozny, které jdou normálně koupit v korektní kvalitě za méně než stovku :o) Otázka na nejlepší ochutnané / vypité víno, to je jiná. Ovšem odpovědět je, oproti prostému srovnání cenovek, o mnoho složitější.

Sýry, víno, pečivo a Masochista

Včera odpoledne se konala neformální neřízená degustace v Sýrárně Jiřák. Spojovala možnost prochutnávat vzorky z jejich sortimentu, k nim přikusovat pečivo z nedalekého nově otevřeného Antonínova pekařství a popíjet několik vín od dovozce Jiřího Hrona. Pro sýry do tohohle obchodu sem tam chodím, ujíždím hlavně na jednom divokém švýcarském horském (teď zrovna nebyl) a mají pár bezva dalších, ostatně ochutnat vám je dají i kdykoliv jindy. Antonínovo pekařství bylo očekáváno s napětím, poctivá pekařina kde vidíte lidem přímo pod ruce, žádné náhražky, to vše v centru Prahy. Start si v gastro nadšenecké komunitě trochu pokazili aférkou s kávou (detaily asi najdete jinde), ale jinak to vypadá slušně. Tedy pokud mohu soudit podle jejich základního rohlíku připravovaného se sádlem. Rohlík! Skvělý rohlík, co jsem vdechnul jako nic, s bezva jemně soleným máslem. Uááá! Proč dělat složitá jídla, tohle je skvělé. Nechápu, že jsem snad několik let rohlík s máslem neměl. No a vína byla taky fajn :-)

Sherry degustace pro pokročilejší a nadšené

První domácí degustaci letošního roku ovládlo sherry. Připravil jsem si sadu deseti vzorků, část z nich chtěl sám vyzkoušet poprvé, a nakonec ji pro srovnání proložil hromadou dalších vzorků (z nichž o některých také ještě nepsal). Takže docela náročný rychlokurz stylů a srovnání všemožných (a)typických projevů, ale většina ho myslím úspěšně zvládla a i domů dorazila ve stavu relativně rozumném. Dnes vezmu poznámky ve zrychleném režimu, některým lahvím a hlavně producentům se budu věnovat více časem.

Seguin 2007 a Montebruna 2011

Posledních pár dnů bylo natolik hektických, že jsem se nestíhal vínu věnovat úplně tolik bych chtěl. Ale pár lahví přeci jen otevřel a pil či ochutnával. Třeba po nějaké době znovu zkusil Château Seguin 2007, vinařství o kterém tu více psal už dříve a zmiňoval se i o tomto konkrétním ročníku. Temná až neprůhledná barva. Efektní, tmavě ovocná vůně, výraznější, dost znát dřevo, ale poměrně typická a fajn. Suché, středně plné, s výraznějším tříslem, dobrá ovocitost, působí poměrně „nabušeně“ ale harmonicky, čokoládový tón, slušná délka. Nijak složitá struktura, vlastně docela přímočaré, ale pije se to fajn a v otevřené a postupně odpíjené lahvi se drželo překvapivě dobře a dokáže dále zrát. Jinak řečeno vůbec ne špatné, ale za požadované peníze umím nakoupit lépe a ročník se prostě podepsal.

Uhodnete odrůdy patřící jednotlivým apelacím?

Nedávno jsem tu psal, jak se vinařský svět odrůdově tak trochu scvrkává. Což ovšem neznamená, že by v Evropě nebyla neuvěřitelná záplava odrůd, často i s vlastními specifickými apelacemi. Po pár letech, kdy se člověk věnuje vínu docela intenzivně, začne mít pocit, že se ve Francii či Itálii tak nějak orientuje. Ale… ne, opravdu ne. Pravidelně narážím na jména, u kterých prostě nemám z hlavy ani odhad, co že se v té či oné apelaci pěstuje. A nebo mi nic neříká ani jméno odrůdy, než zjistím, že jde o lokální název třeba Merlotu. Jak jste na tom vy? Níže jsem si připravil desítku apelací různé náročnosti. U kolik z nich dáte bez Googlu či encyklopedie odrůdu/odrůdy, na kterých jsou její vína hlavně postavena? A jako bonus pět známých odrůd a pět jejich synonym. Spojíte je správně? Příjemnou zábavu přeji!

Krásný mladý Riesling a něco k vínům starým

Ke včerejší večeři a následnému popíjení nad prací do pozdních nočních hodin jsem zvolil 2011 Bacharacher Kloster Fürstental Riesling Spätlese trocken Alte Reben vinařství Dr. Kauer (psal jsem tu o něm vícekrát, vozí Vinonaut). Ryzlink je to mladý, ale postupně se dostává do pitelné formy, a nabízí dost příjemný zážitek. Citronová barva. Velmi čerstvá, mladičká svěží vůně, která vás okamžitě rozeslintá. Citrus, žluté jablko, mineralita, bylinkové (podběl) tóny a jakoby již náznak budoucích barev & laků, lehce funky vůně. Suché, živé a čerstvé i v chuti, plnější, vyzrálé hrozny, důrazné, parádní páteř kyseliny, dotyk medu, velmi pěkně strukturované mladé minerální víno s velkým potenciálem zrát. Delší, efektní klasika. Na Prague Wine Trophy dostalo zlatou a 88 bodů, osobně bych klidně šel o něco výš, kdybych vína bodoval :o)

Červený Potel co není Potel

Se slušným Burgundskem mám jeden problém. Je drahé. I na místě, čím dál víc. Na druhou stranu jde stále najít základní ale charakterní burgundy, které poskytnout dost fajn zážitek, ale finančně vám krk nezlomí. V tomhle ohledu mám rád běžnější apelace od kvalitních vinařů. Protože tak nějak mi přijde, že generické Bourgogne či vesnický pinot od slavnějšího vinaře mne osloví častěji, než apelace prestižní od vinaře … ne tak schopného :-) A platí to na více místech, ovšem Burgundsko je v tomhle směru pro mne asi nejvýraznějším případem. Včera jsem takto pil Bourgogne Pinot Noir 2010 z Nicolas Potel.

Whisky upoutávka a něco ke sklu

Hned po víně je mým asi nejoblíbenějším alkoholem, kterému jsem věnoval nejvíce času teorií i praxí, konzumací a návštěvou palíren, whisky. Kdo sleduje aktivity Jižního svahu na sociálních sítích (Twitter, Facebook, Instagram), asi si všiml vyššího výskytu fotek různých lahví vizourů v posledních týdnech. Projížděl jsem svůj domácí bar, pil whisky s vodou i bez, tak trochu jako inspiraci, přísun rychlé energie a pro ověření některých drobností při tvorbě whisky tématu pro zítřejší (středeční) přílohu Hospodářských novin. Pro pravidelné čtenáře blogu tam asi nic zvlášť objevného nebude, ale jinak jsem s tím docela spokojen.

Několik vín ze školení WSETu

Před nedávnem jsem naslepo přechutnal a snažil se popsat/ohodnotit/zařadit sérii vín v rámci školení systematického přístupu k degustaci vína dle Wine & Spirit Education Trust. V některých ohledech mi jejich standard příliš nesedí (při zkouškách kupříkladu tlačí degustátora zapsat co nejvíce vůni a chutí, což vede k tomu, že pokud odhadnete o jaké víno jde, tak do tabulky nacpete co nejvíce typických projevů odrůdy/oblasti/stylu i v případě, že je tam sami nedetekujete… za věci navíc se totiž body nestrhávají), ale jinak to mají zpracované pěkně, logicky a dává smysl. Obtěžovat vás degustačními poznámkami v jejich formátu nebudu, navíc jsou v angličtině a se zbytečnostmi typu pokus odhadnout maloobchodní cenu na britském trhu. Základní supermarketový Pinot Grigio z Itálie či Beaujolais Villages od Duboeufa na větší popisy nejsou, na Afriku a Austrálii se možná mrkneme někdy později, ale některá klasická evropská vína si pár řádků zaslouží.

Neuburské od Tomáše Čačíka

Burgundy z Mâconnais. Soave. Modrý portugal z Moravy. Je jich tolik. Vína otevíraná s předsudky (ale možná je to jen zkušenost, co si budeme nalhávat), že nebudou stát za moc. A když jsou náhodou fajn, člověk si tak říká „jako na apelaci/odrůdu dobrý, že jo, příjemný překvapení, do budoucna z toho ovšem žádné závěry nedělat“. Když jsou ta vína ale náhodou opravdu výtečná, je to zase opačný extrém, najednou máte chuť je až nekriticky vychvalovat. Vždyť podívejte, jak se jim povedlo v té záplavě průměrnosti vybočit, uválet z prdu kuličku! Úplně stejně svádí i cena, levná vína nestimulují chuť se jim nějak hlouběji věnovat, investovat čas a energie poznat co (zdali něco) v nich je. Zatímco u drahých flašek naopak uděláte všechno proto, abyste si v nich něco našli, když sakra stála tolik prachů! I kdybych to víno měl třikrát dekantovat, pít pět dní a čekat na květový den a pořídit si k němu ideální sklenku od Riedelu. Předsudky prostě, není to fér :-) Proč tohle zdlouhavé a nijak zvlášť objevné tlachání na úvod, krom toho, že jsem v posledních dnech pil fantastické Pouilly-Fuissé, Soave i ten portugal?

Cabernet vedoucí, moselský most, předpovědi na rok 2014

Před nedávnem uveřejnilo Wine Economics Research Centre z University of Adelaide souhrnnou zprávu o rozšíření odrůd na téměř celém světě (měla by zahrnovat přes 99 % vinné produkce), velmi detailní a navíc srovnávající stav v roce 2000 s rokem 2010. K dispozici dalo nejen výsledný report a závěry, ale i tabulky se zdrojovými daty, takže pro nadšence do analýz a statistiky velké potěšení. Co ze zprávy kupříkladu vyplývá? Celková plocha výsadeb se za těch deset let smrskla o zhruba šest procent. Dominance několika nejslavnějších odrůd je stále výraznější, nejvíce v novém světě, ten starý je přeci jen poněkud diverzifikovanější. Před deseti lety jste na polovinu výsadeb potřebovali 21 odrůd, dnes už vám jich stačí 15 (a v novém světě jen sedm). Nejvíce výsadeb, ač se pěstuje prakticky jen ve Španělsku, držela odrůda Airén. Tu dnes předstihl Cabernet Sauvignon a obsadil první příčku (vzpomínáte na obsah Salonu vín 2012?), na druhou se dostal Merlot. Nahoru letí Chardonnay a Tempranillo, význam (alespoň plochou výsadeb) zdvojnásobil Syrah. Povětšinou tedy odrůdy pro červená vína. Před deseti lety byl poměr bílé vs. červené 51:49, dnes červené s 55 % osázených ploch vedou a částečně za to jistě může boom růžových vín. Vyčíst jde mnoho dalšího, zábavné zkoumání přeji!

Staré plány s Bordeaux nad lahví INRA vína

Před pár lety mne postihlo Bordeaux. Měl jsem tenkrát k dispozici peníze (neměl hypotéku, dítě, nějak zvlášť výrazný pocit zodpovědnosti a tak…), chutnalo mi, nakupoval jsem v En Primeur věci z různých apelací, sice z větší části základní ale prý charakter oblasti odrážející. Těšil se, jak je budu pít, srovnávat, měl vymyšlené degustační sety vín co půjdou otevřít společně. Uteklo 5+ let, vkus se trochu posunul, ale hlavně na některé lahve vytažené ze sklepa teď koukám a říkám si, co mne k jejich nákupu vedlo. Jaký příběh mne nakopl, co byl ten hlavní důvod proč zrovna tohle a ne jedno ze stovek/tisíců jiných. Lovím staré propagační e-maily od Tomáše Domince, častý důvod nákupu po nějaké jeho vtipné historce či lákavém popisu. U červeného Château Couhins z oblasti Graves, konkrétně Pessac-Léognan, nebylo vzpomenout si zas tak těžké.

Champagne Deutz s výhledem na Prahu

Už je to nějaký ten pátek, co se v Praze uskutečnila ochutnávka šampaňského domu Deutz (web), má totiž nového dovozce (1er Wines) a ten se ho snaží trochu více zpropagovat. Základní brut tohoto domu považuji z velkých značek poměrem kvality a ceny, za kterou ho jde sehnat, jako jedno z nejpříjemnějších pití, takže jsem si ochutnávku nenechal ujít. Konala se v Tančícím domě, díky výhledu jsem zkusil i pár fotek lahví s Prahou, ale výsledky nějak zářné nejsou :-) Ale konec plků, mrkněme se na pár základních informací i producentovi a čtyři vína. Bohužel se nekonalo krásné cuvée Amour de Deutz ani jejich (byť levnější) top víno, vždy nádherné bohaté prestižní Cuvée William Deutz, takže obrázek současné nabídky na našem trhu nebyl úplný, přesto šlo o hodně fajn degustaci.

Ageno a salon oranžád

V rámci poslední ochutnávky na konci minulého roku jsem doma otevřel dvě oranžády, dva ročníky stejného vína zvaného Ageno. Jde o produkt vinařství La Stoppa (web) z italského regionu Emilia-Romagna, konkrétně provincie Piacenza. Odrůdově je to z více než poloviny Malvasia di Candia Aromatica (jedna z mnoha malvasií v Itálii, tahle možná nejvoňavější), Trebbiano a vyloženě lokální Ortrugo (doslova v překladu „ta další odrůda“, nejčastější ve směsi s malvasií). Vinice samozřejmě bez chemie, víno macerováno bez síry na slupkách celý měsíc, část vína zraje v nerezu a další ve francouzském dubu dohromady zhruba rok, lahvování bez filtrace.

Báječně pitelná Schiava od Manincoru

Schiava, jiným názvem Vernatsch a u nás známá jako Trolínské, je modrá odrůda poměrně rozšířená v Německu (jako Trollinger), ale po pravdě asi nejzajímavější vína dává v severní Itálii, odkud také nejspíše pochází. Ne že by ta vína z Německa nebyla fajn pití, jen… Nejspíše je to použitím vysoce plodících klonů (Schiava Grossa, v Itálii jedou i Piccola,Gentile a další), občasnými zbytkovými cukry a s tím související lehkou „rozblemclostí“ vín, že mne dost často příliš nebaví ani na jen tak popíjení. Varianty třeba z Alto Adige jsou podobně lehká a dobře pitelná vína, ale jakoby svěžejší, živější, se zabavnější kyselinou. Ukázkovým představitelem je Kaltersee Keil Schiava 2012 biodynamicky hospodařícího výtečného vinařství Manincor (web), o kterém jsem tu zatím psal jen v souvislosti s jejich top pinotem, ale určitě se jim budu věnovat víc.

Hurá do terakoty s Rumpotino di Barricoccio

Datum doručení, odkud víno pochází a jaké je kvality. Takový je obsah nejstaršího rozluštěného hebrejského textu nalezeného v Jeruzalémě, pochází z části hliněného džbánu z doby vlády krále Šalomouna. Dokazuje již poměrně sofistikovanou administrativu té doby i důležitost zatřiďování vín dle kvality :-) V případě nalezeného střepu šlo o víno levné a obyčejné, na stůl krále se tedy jistě nedostalo, to spíše jeho vojákům. Na co člověk nenarazí při popíjení Rumpotino 2004, červeného postaveného primárně na Sangiovese s trochou Ciliegiolo, vína od Tenuta Rubbia al Colle (web), ze staré vinice s několika desítkami různých typů Sangiovese v apelaci Val di Cornia Suvereto (jih provincie Livorno, nedaleko pobřeží). Víno tak trochu odkazuje k etruským vinným tradicím, jak jménem symbolizujícím vedení révy hezký popínavě, tak především školením přes rok v Barricoccio®, vinařstvím patentovaných terakotových nádobách velikosti a tvaru klasického barrique sudu. Výsledkem je krásné uleželé italské červené nejen pro úchyláky, kteří si sice mohou pomlaskávat nad unikátním způsobem přípravy, ale víno jako takové potěší i úplně tradicionalisty.