středa 10. října 2012

Čtyři vinaři a čtrnáct ryzlinků z Alsaska

alsace_korkyPodzim sice dorazil v plné síle a venku je poněkud pošmourno, ale není nutno se hned uchylovat k červenému vínu místo bílého. A tak jsme se minulý týden mrkli na čtrnáct různých ryzlinků od čtyř producentů z Alsaska. Všechna vína navezl Jiří Hron v množství pro degustaci, chce doplnit nabídku a i díky závěrům ochutnávky vybrat „ta správná“ vinařství. Nejsem si úplně jist, jestli skupinka shromážděná na ochutnávce sestávala z typických konzumentů, spíš k nim měla poměrně daleko, ale úkolu jsme se ujali s chutí, radostně a zodpovědně :-) U vín jsme vždy hlasovali v jednoduchém systému „tohle mi fakt nesedí“ versus „tohle se mi líbí / chtěl bych pít“ (kdo nezvedl ruku, tak je někde v průměru). Byl to myslím fajn večer, už díky novému velkému vinnému objevu.

Degustaci zahájila trojice klasického malého rodinného (bohužel je to teď trochu komplikovanější, starý pán nemá následníka a vinařství tak nově spadá pod větší podnik Joseph Cattin, byť funguje samostatně a na stejných principech jako dříve) Edouard Leiber z Husseren les Châteaux. Riesling Tradition 2011 mladé, poměrně jemné, citrusové, živé, čistě udělané. Riesling Cuvée Prestige 2010 troch sladší a již naleželejší vůně, něco medu a kořenitosti. Kulatější, trochu zbytkového cukru, ale vyváženo fajn kyselinou. Dobře udělané, slušně dlouhé, solidní. Riesling Cuvée Edouard 2010 (neuvedeno, ale hrozny z Grand Cru Hatschbourg) jemnější vůně, citrusová, méně výrazná než u cuvée prestige. Suché, citrusové, dobře postavené i slušná délka, fajn udělaný ryzlink z Alsaska, na Grand Cru trochu prostší. Všechna ta vína byla v pohodě, čistě provedená, odrůda dobře znát, ceny nijak vysoké, ale… prostě ne. Nebylo to tam, nikde mi nesecvaklo „jo, tohle chci nakoupit a pít“.

Edouard_Leiber_Riesling_set

Jako druhý se chutnal Jacques Iltis ze St. Hippolyte, krom jednoho ryzlinky v trochu komplikovaném (alespoň z mého pohledu a pokud jde o ryzlinky, psal jsem o tom už dříve) ročníku 2009. Už jsem tu psal o jeho fajn pinotu. Vinařství spíše menší rodinné, celkem normální (vinohradnictví jde směrem lutte raisonnée, víno někdy leží déle na kalech a ve starém dřevě a tak). Základní Riesling 2009 „Coteaux du Haut Koenigsbourg“ celkem dost propadl, poměrně sevřenou a přitom dost zvláštní vůní, byť v chuti působil celkem v pohodě, suše, výrazně, s překvapivě ostřejší kyselinou, lehce jablečně oxi. Možná ne úplně ideální láhev, nevím. Riesling Vielles Vignes 2009 ale po pravdě taky moc nezaujal, opět trochu zvláštní vůně s až plastovým nádechem (uzavřeno korkem, pod plasty byl jen Leiber). Suché, kulatější, sladší ovoce v chuti, krémovější, lehce hořčina v závěru. Poněkud disharmonické. Co jako bavilo dost byl až Riesling Schlossreben 2009, čerstvý a minerální, jasný rýňák s decentními barvami a laky, med, poměrně efektní. Suché, živé, moc fajn kyselina a dobrá stavba. Slušná délka. Povedené pití, kde bych rozhodně uvažoval u nákupu (335,- Kč) a po pravdě rovnou na srovnání někdy příště vzal stejného vína starší ročníky 2007 a 2008. Poprvé +7 kladných hlasů (ze 14) a žádný negativní. O závěr se u Iltise postaral Riesling Grand Cru Altenberg de Bergheim 2008, tedy víno z polohy proslavené hlavně díky směskám od Marcela Deisse, Grand Cru ze kterého jsem pil skvělé věci i od dalších vinařů (Gustave Lorentz, družstvo Cave de Ribeauvillé). Tenhle kousek byl opět povedený ryzlink, uleželejší, minerální a bylinkový, příjemný. Spíše suché ale s dotykem zbytkového cukr, fajn kyseliny a svérázný zemitější tón, strukturované, delší, zajímavé. Tady taky bylo něco navíc, fajn víno. Cena někdo okolo 550,- Kč. Osm kladných hlasů.

Jacques_Iltis_Riesling_set_2009

Druhá půlka Iltise tedy naší náladu docela zvedla, ale zásadním objevem večera se stalo až vinařství Dirler-Cadé z obce Bergholtz. Moc nechápu, že jsem je nevyhledal už dříve, jejich vína mají dost dobrá hodnocení a navíc jde o komplet biodynamickou produkci. Různé terroiry, i v rámci jedné vinice, vinifikují a často i lahvují separátně, nabízejí i v jednom ročníku desítky projevů jedné odrůdy, to mne baví! :-) Riesling Cuvée Grès 2008 není jejich úplným základem, ale jde o víno z písčitých půd, nejčastěji to bývá jedna z vrchních částí Grand Cru Kessler nebo Saering, které nepovažují za dostatečně kvalitní pro označení Grand Cru (jeden z problémů Alsaska, na který nadávají skoro všichni lepší producenti, mnohá Grand Cru jsou příliš veliká a obsahují i několik odlišných podloží a terroirů s velmi rozdílným potenciálem pro špičková vína). Minerální, ve vůní relativně mladě působící víno jen decentně naleželé, bylinky. Naleželé, silnější, výtečná výraznější kyselina, trochu až slanost, mírně oxidativní dojem, delší doznívání. Takové trochu nesrovnané, ale hodně zajímavé pití. Dva záporné hlasy, ale osm kladných. Lehce rozporuplný rozjed ovšem rychle smázl Riesling Belzbrunnen 2008, víno ze specifické, čistě ryzlinkové, polohy (lieux-dit) pod Grand Cru Kessler. Tmavší zlatavá barva, intenzivní naleželejší složitější vůně, med, výrazná mineralita, trochu oxidativnější projev, kořenitost. Suché, minerální, důrazné, silné s hromadou kyseliny, strukturované. Trochu evokuje vybublané šampaňské. Parádní věc, ideální zkoumat celou láhev doma. Cena někde k 470,- Kč, krom jediné všechny ruce nadšeně nahoře a to se opakovalo i u dalších vzorků tohoto vinařství.

dirler_cade_riesling_set

Dirler-Cadé  Riesling Grand Cru Saering 2008 je sice ještě trochu sevřenější a teprve na začátku své cesty, ale již nyní efektně minerální, krásně suchý, ovocitý, strukturovaný, s fantastickou kyselinou co vás chytne a nepustí, dlouhý. Sice biodynamika, ale oproti těm dvou předchozím takový klasičtější velký ryzlink s těžko popsatelnou finesou. Úžasná věc, byť zatím stáje ještě spíš na uložení do sklepa. Z téhle polohy je paradoxně u vinařství slavnější spíš muškát a tramín. To Riesling Grand Cru Kessler 2008 je už z polohy ryzlinku zaslíbené, odtud vzniká i jejich velké cuvée  Heisse Wanne (čeká v lednici a dost mne svrbí prsty…). Tohle víno působilo o něco uleželejším dojmem, s poměrně intenzivní aromatikou, zase trochu to minerální vybublané Champagne, v chuti ovšem spíše mladistvé, strukturované, s parádní páteří kyseliny, ovocité, šťavnaté, delší. Opět komplexní záležitost na celý večer, paráda, byť Saering mne chytil za srdce víc (cena prakticky stejná, zhruba 620,- Kč za flašku).

Jako čtvrtý se chutnal již poměrně známý Albert Hertz z Eguisheimu, další biodynamik. Jenže tak nějak částečný, má i řady „jen“ bio či normální, což mi přijde trochu divné (beru třeba lutte raisonnée a na pár vinicích bio, ale tenhle mix je na mne asi moc divoký a trochu z něj mám pocit prostě a jen kvalitativních řad a marketingu, možnosti přihodit k ceně euro či dvě za „zdravější“ variantu vína, spíš než biodynamiku v její podobě celistvé vinařské filozofie). Na chutnaných lahvích certifikace bio ani biodynamická nebyla, beru je tedy jako jeho „konvenční“ produkci, byť zrovna Pfersigberg by měl dělat biodynamicky. Ale kdo ví. Riesling 2009 na úvod trochu divočejší vůně, jasná a výrazná linka čerstvě sesbíraných hub (nebyl první u koho jsem to z Alsaska cítil, ale častěji šlo o odrůdu Pinot Gris), med, koření. Postupně se víno otevíralo, stávalo elegantnější, vůně hříbků odvanula. V chuti fajn kyselina, na základní ryzlink poměrně zajímavá struktura a délka, sympatické víno. Cena 330,- Kč. Riesling Grand Cru Pfersigberg 2009 (odsud jsou třeba parádní ryzlinky od Léona Beyera, byť na vinětě to nenajdete) potěšil výraznější, poměrně komplexní a složitější vůní, ovocitou a minerální, byť trošku připáleně karamelovou. V chuti suchý, silný, strukturovaný sladce ovocitý ryzlink, delší, vyvážený, výtečný. Hodně slušné, cena 560,- Kč, ale teď už budou k dispozici spíše mladší ročníky. Následný Riesling Grand Cru Pfersigberg 2005 měl proto ostatním „nefér“ výhodu staršího a vyloženě špičkového ročníku. Poměrně uleželá vůně, výrazná a vrstevnatá, sladce medovo-kořenito-minerální, bylinky, opět lehce ten hříbkový tón, moc sympatické. Suché, vyvážené, s fajn kyselinou, kořenitost a mineralita, dobrá délka, slušná stavba. Hlavně aromaticky moc fajn, ale… něco tomu chybí, ta chuť působí na Grand Cru relativně jednoduchým dojmem.

albert_hertz_riesling_set

Ve finálním hlasování o víno večera zvítězil s velkou převahou Riesling Saering, na druhém místě Kessler, třetí Belzbrunnen (a po jednom hlase, aby vše nevyžral jen Dirler-Cadé, si odnesla i dvě vína od Alberta Hertze). Nakonec jsem od dovozce vzal vše dalšího co od Dirler-Cadé navezl, další ročníky a tak, na případné ochutnávky v budoucnu a kdyby už nikdy nic dalšího nebylo. Ale tak trochu doufám, že o tahle vína nějaký zájem bude a díky němu sem tam pár lahví doveze :-) Spíš mám ale obavu, že vzhledem k už vyšším cenám to není určeno zrovna pro davy. Slušný poměr cena/kvalita má Riesling Schlossreben, k dispozici by měl být i fajn ročník 2007, a taky ten základ od Hertze je myslím zajímavé pití za rozumný peníz. No uvidíme. Vzhledem k tomu, že degustačních vzorků navezl Hron od celkem asi deseti zajímavých producentů, tak nejspíš v brzkém budoucnu zakoupím další set a s alsaskými ryzlinky budu otravovat znovu. A to nemluvím o tom, že už za pár dní se koná šesté kolo putování po alsaských Grand Cru, které páchá zase Jiří Matějka. Na podzim budu myslím alsaskými víny plně saturován :-)

P.S. Rozhodně se mrkněte na svérázný „sběr hroznů, který v Alsasku provedl Petter Solberg při Rallye de France :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails