úterý 5. května 2009

Průlet Alsaskem s vinařstvím Gustave Lorentz

Ve vinotéce Monarch, ve stejný termín kdy probíhalo celé pásmo Alsaských dnů na jiném místě, odprezentoval obchodní zástupce vinařství Gustave Lorentz zajímavý průřez jejich produkcí a seznámil účastníky, očividně o dost komornější sestavu než s jakou se původně počítalo, s filozofií podniku a vůbec Alsaskem jako takovým. Vzhledem k tomu, že šlo o takový klasický naučený prezentační projev (byť velmi dobrý), mohu pro většinu detailů odkázat přímo na web vinařství - www.gustavelorentz.com. Tady spíše jen pár základních údajů a drobností navíc. Gustave Lorentz je již od roku 1836 rodinným vinařstvím, ale nepředstavujte si tátu se synem na třech hektarech vinic a ženy přebírající hrozny při sklizni. Jedná se o spíše velkého producenta s moderním vinařstvím a stovkami tisíc litrů v nerezových tancích a velkých starých dřevěných sudech, sami hospodaří na 32ha a z dalších 120ha smluvních dlouhodobých partnerů nakupují, ve všech případech jde o polohy poblíž Bergheimu. Snaží se dělat vína spíše sušším stylem a „food friendly“, vhodná do gastronomie. V souboji Riesling vs. Gewurztraminer (s železnou pravidelností stojí vinař v debatě o „nejušlechtilejší vína Alsaska“ vždy na jedné z těchto stran a na degustacích neopomenou informovat na které) favorizují ryzlink :o)


Širokou nabídku vín, produkují prakticky vše, co je v Alsasku povoleno a má smysl (i věci jako Pinot Noir v bariku, likéry a pálenky), mají rozdělenu do několika řad. Úvodní Réserve jsou základní vína na rychlejší spotřebu (v zemích s menšími předsudky třeba i pod screw-cap uzávěry či plastem) a obvykle z nakupovaných hroznů. Následuje řada Cuvée Particulière (spíše jejich vlastní vinice) a především Les Lieux Dits, vína z vybraných zajímavých poloh (Burg, Schofweg, Rotenberg, Saint Georges). Vrcholem jsou kousky z Grand Cru poloh (byť přiznávají, že je jich v Alsasku nějak zbytečně moc) Altenberg de Bergheim a Kanzlerberg, to vše završeno sladkou tečkou v podobě ušlechtilých výběrů Vendanges Tardives či Sélection de Grains Nobles. Vína se snaží pouštět na trh až po dostatečném lahvovém zrání, aby byla rovnou k pití (tj. u některých lahví i po několika letech). A na dotaz o „ekologické produkci“ jsem dostal odpověď, že jejich vlastní vinice jsou už dva roky v podstatě necertifikované „organic“, ale zatím to celé nějak moc neřeší, protože sami znají vinaře, co jsou sice „eko“ ve vinici, ale pak przní vína technologiemi ve sklepě, takže dokud tohle nebude nějak sladěno, moc se s ničím vychloubat nebudou.

Vína? Překvapivě dobrá, musím říct. Úvodní Crémant d’Alsace mne dostal, krásné (byť větší) bubliny, slinosbíhavá kyselost ve vůni s hromadou klasického ovoce a tónů druhotného kvašení, velmi suché, překvapivě intenzivní, ovocité a sladěné. Navíc bohatší a delší, než bývá u Crémantu z Alsaska zvykem. Možná je to kompozicí odrůd Chardonnay, Pinot Noir a Pinot Blanc (prezentující říkal po třetinách, web uvádí 60% Chardonnay a po dvaceti ostatních odrůd) místo častějších bublin jednoodrůdových.

Pinot Blanc Réserve 2008 příliš nezaujal, účel jednoduchého základního vína na jen tak pití splnil, ale v chuti mi přišel nezábavně „candy“ umělý. Pinot Noir Rosé 2008 bavilo o něco více (když odvanula lehká „tlející květiny“ zaprděná vůně), jednodušší ovocitá záležitost, kompotované jahody, totéž v pěkně suché chuti, čisté, s hezkou kyselinou a fajn délkou. Na běžné pití, ale nenudí. Riesling Réserve 2007 byl ze začátku hodně sevřený, ale rozkvetl do příjemných ovocně-květinových tónů, se šťavnatou jablíčkovou kyselinou, jednodušší a fajn pitelná klasika z Alsaska.

Riesling Grand Cru Kanzlerberg 2004 nakročil směrem ke zlatavější barvě a větší bohatosti, k medovým tónům, hruškovému kompotu a troše „barev & laků“. V chuti plnější, lipový med, hezká kyselina a jemný dotyk cukru (který myslím časem ztratí na výraznosti), mineralita a fajn délka. Příjemné víno. Společně s Riesling Grand Cru Altenberg 1999, prezentujícím vyšší úroveň lahvové zralosti, dobrá dvojice. Zde již objevuji hutnější lesní med a vůni vosku, barvy a laky překvapivě prakticky neznatelné. V chuti suché, nijak hutné, čisté, vyzrálé, bohaté. Klasika na vrcholu sil.

„Nečekán a nezván“ přišel bonusový vzorek v podobě Riesling Grand Cru Altenberg 1997 Vendanges Tardives a ukradl, alespoň pro mne, většinu pozornosti na celý zbytek degustace. Vyhradil jsem mu samostatnou sklenku, očichával desítky minut teplající vzorek a pak si došel pro nášup. Zlatá barva, „plnotučná“ koncentrovaná vůně, hromady květin a medu, barev a laků, lehce extravagantních „sauternských“ plastů, vrstevnaté, neustále se měnící. Bohaté, vyzrálé a intenzivní v chuti, komplexní nazrálé víno ve skvělé kondici. Skvělá kyselina maskuje vlastně jen drobnou sladší stopu přecházející do dlouhé dochuti (s jemně nahořklým ocáskem přesmahnutého karamelu). Prostě je tam toho hromada, každý ucítí něco jiného a je to krása. Na degustaci obaleno aurou nedostupnosti posledních pěti stovek lahví určených pro top restaurace, ale realita je taková, že víno lze na jejich e-shopu objednat za nějakých pětadvacet euro. A za ty stojí.

Pinot Gris „Saint Georges“ 2007 po letce vyzrálých ryzlinků neměl snadnou pozici, shrnul bych ho jako hodně aromatické a spíše jednodušší univerzální pití bez velkých ambicí. Pinot Gris Altenberg de Bergheim 2005 přeci jen oslovil více, možná bohatší, koncentrovanou ovocnou vůni do sladkých vyzrálých hroznů. Víno je plnější, kyseliny drží zbytkový cukr na uzdě, hutnější a delší, byť harmonii trochu narušuje hrubší dojem z vyššího alkoholu. Gewurtztraminer „Rotenberg“ 2007 potěšil vůní růží, liči a rozinek, aromatem omamným byť ne „přestřeleným“ jak často bývá (přesto na mne byla ta květinovost už z kategorie „bolehlavových“). V chuti plnější, vyvážené, cukry s kyselinou sedí skvěle, pikantní kořenitost, příjemná délka. Ukázkový slušný gewurtz, a to tyhle voňavky nemusím. Gewurtztraminer Altenberg de Bergheim 2004 zlomil (alespoň pro ten den) poslední známky odporu a chuť si jít raději dolít ryzlink :o) Hlubší zlatavá barva, intenzivní, bohatá a komplexní vůně. Sladká především, s hromadou květin a svěžím ovocem, překvapivá a fascinující. V chuti cukr je, ale suchý dojem převládá, je to dobře vyvážené. Intenzivní, nabušené, plné a velmi dlouhé. Dost dobré víno. Prostě někde umí pracovat i s nějakým tím zbytkovým cukrem tak, aby výsledek nebyl ulepený :o) Přesto jsou na mne tahle vína trochu moc „vlezlá“ a ryzlinku dám vždy přednost, i když i ten umí být aromaticky hodně důrazný :o)

Příjemná degustace, fajn nový vinařský objev (byť ne úplně z kategorie lahví na každodenní pití) a příjemně strávený den. Doufám, že se tu především ten Crémant objeví v prodeji (u nich stojí asi 10€, velkoobchodní nákupka něco přes šest). Ale i u ryzlinků bych si nechal říct :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails