Württembersko, Dautel a sakra dobrý burgundy

V Praze se uskutečnil další ročník výtečné akce Riesling, Pinot & Co., kterou pořádá Německý vinařský institut a prezentuje na ní vinnou produkci Německa. Letos se ochutnávka přesunula z velvyslanectví SRN do prostor Goethe-Institutu a vína výhledem na Pražský hrad rozhodně neutrpěla :-) Prezentovalo se několik dovozců, stálicemi i novinkami v sortimentu, ale i samostatná vinařství různých stylů a kvalit, která dovozce teprve hledají. Rozhodně jsem neochutnal všechno, to by poctivě a pečlivě prakticky nešlo ani v případě, že by mne stále trochu nepronásledovala únava a zbytky jet lagu (úspěšně jsem během ochutnávání také zjistil, že jsem si blbě nastavil kalendář a pracovní konferenční hovor nemám večer, ale už ve tři odpoledne, takže si musel dát pauzu v poklidné tiché prázdné čítárně německé dětské literatury…), ale nemálo skvělých vín mi ve sklence skončilo. O třech vinařstvích už jsem začal psát články a další možná přidám. Dneska začneme v oblasti nejen u nás trochu opomíjené, Württembersku…

Katastrofy, víno cestuje zdarma, saké, roboti, vínem proti demenci, marihuana…

Po návratu domů doháním zpravodajství z vinného světa a zjišťuji, co všechno jsem zameškal. Bylo to pár velkých vinných festivalů, ty už nedoženu, snad stihnu alespoň teď o víkendu Praha pije víno a něco málo dalšího. Ze světa přišlo pár dost pesimistických zpráv. Po vlně mrazů se hned na několika místech po Evropě dostavila masivní krupobití a vinaři sčítají další škody, třeba Chablis to schytalo dost brutálně. Ale nedá se to srovnat s povodněmi v brazilském regionu Rio Grande do Sul, kde počet obětí překročil stovku, voda zdevastovala města, strhla mnoho mostů a sesuvy půdy mají na svědomí celé vinice.

Zpět z Japonska, plný saké (a zážitků)

Uf, zpět z Japonska a pomalu se přizpůsobuji změně času, jídelníčku i pitného režimu :-) Dobrovolně přiznávám, že je to především jídlo (a záchody!), po čem budu tesknit asi nejvíce. Pokud jde o saké (a také okinawské Awamori), tak jsem myslím na chvilku docela saturován. Snažil jsem se chutnat a pít především takové ty věci, co se vyvážejí méně, nepasterované kousky a různé specialitky. Jen je vůči koruně historicky téměř nejlevnější a více než fajn věci se tam dají koupit už okolo 2000 ¥ (= sotva tři stovky!), a velmi slušné i o dost levněji, takže to popíjení ani nepřišlo moc draho. Do třech tisíc jenů jsem vysolil třeba i za unikátní čerstvé daiginjo používající vodu z hory Fuji a smíšené se saké naopak 27 let starým. Podobné věci, když už se dostanou ven, stojí majlant. Nakolik šlo o rodinný výlet s i dětem přizpůsobeným programem, tak jsem i tak stihnul do nějaké té sakévarny zaskočit (dvou dokonce), i do whisky palírny, pivovaru a taky vinařství. Uznávám, že je to na rodinnou dovču asi nadprůměrné, ale vždy šlo spíš jen malou degustaci a nákup!

Co se (ne)změnilo v Japonsku? Uvidíme!

Tak jo, bylo to silnější než já. Po dlouhých čtrnácti letech vzpomínání a toužení znovu směr Japonsko! Tenkrát jsem zemi navštívil hned dvakrát za sebou, s dvouletou pauzou, a tématu jsem se samozřejmě věnoval i zde na blogu. Detailně saké, vínu, whisky, jídlu i dalším věcem. Spousta těch textů zastarala a když je zkoumám teď, tak mám obavu, že i tenkrát obsahovala nemálo nepřesností, drobných i větších nepochopení či přímo chyb. Za těch čtrnáct let jsem se samozřejmě dozvěděl především o saké mnoho dalších věcí – a dokonce tu dělal nějaké ochutnávky – a třeba tehdejší články nějak aktualizuji. Faktem ale je, že se změnilo i samotné Japonsko a ostatně ani já nejsem stejný, takže zážitky budou určitě dost odlišné. Už proto, že tentokrát jedu i s dětmi, které jsem tenkrát ani neměl :-)

3x Corpinnat s pozvánkou

V poslední době jsem otevřel/pil hned tři zástupce španělského sdružení Corpinnat. O co jde už jsem se tu rozepisoval poměrně dost detailně. Stále za mne platí, že v kontextu španělských bublin je právě tohle jméno na vinětě asi největší garancí, že v lahvi budou charakterní chutné bubliny. Ty samozřejmě najdete i pod značkou Clàssic Penedès, Conca del Riu Anoia a i nejčastěji viděná a nejrozšířenější Cava se může pyšnit, hlavně v nejvyšších kategoriích, hromadou nádherných vín. Ale tam je potřeba přeci jej víc přebírat. V rámci Corpinnatu je to v naprosté většině spíše o tom, zda vám sedí konkrétní stylistika producenta. Loni v červnu se v Praze konal první Corpinnat Den a letos se bude, 22. června, opakovat (odkaz jde na záznam v mém kalendáři degustací, ten snad teď nějak budu aktualizovat o další akce v květnu a červnu). Docela se těším a snad mi vyjde dorazit. Dneska alespoň pár těch degustačních poznámek…

Naturální Valpolicella a bubliny z Durella

Během výpravy do Valpolicelly jsem se trochu obával, že nám místní vinařské konsorcium představí především… inu řekněme „mainstreamovou“ část produkce a spíše větší hráče. Nakonec byl rozptyl stylů a přístupů, i velikostí produkce jednotlivých vinařství, překvapivě velký. Preventivně jsem si ale po příletu do Verony zašel (po obligátní návštěvě slavného balkónu a pohledu na bizarní scénu davů sahajících na prsa sochy třináctileté Julie…) do jednoho místního naturálnějšího vinného baru, kdyby náhodou… :-) Tor Tor je vlastně nedaleko od arény, ale není to nic vznosného, nekomplikovaně výborný malý podnik s natur víny a zajímavým pivem a fajn atmosférou. A po skle toho měli docela dost lákavého.